Cisarovy nove saty:
Podobnost mezi cestou cimrmanologů do Liptákova a Václava Klause do Spojených států je čistě náhodná?
(Tento článek byl poslán do Lidových novin. JČ)
Kdo zna seminar k Cimrmanove hre Posel z Liptakova, si musel vsimnout napadne podobnosti mezi zpravou Vaclava Klause (Na zapad od Islandu, LN 22. listopadu 1997) o jeho ceste do Ameriky (tedy USA) a popisem nyni jiz historicke vypravy cimrmanologu do Liptakova.
Posudte sami: V.K. nam sdeluje, ze se do Ameriky dostal letadlem a ze cestou brali na Islandu benzin. Cimrmanologove se taky dopravovali po vlastni ose a brali benzin v Brandyse nad Labem. Mozna, ze se i premier dal vyfotografovat s obsluhou cerpadla a obdaroval jejiho vedouciho kapesnim nozem s malovanou strenkou. Kdo vi.
Pokud jde o pocasi, pro cestu do Liptakova nemohlo byt lepsi, jak ostatne vyplyvalo z peclive citovanych meteorologickych dat. V.K. je v tomto smeru stridmejsi a pouze konstatuje, ze bylo mrazivo a pruzracny vzduch.
Obyvatelstvo bylo o obou pripadech vlidne a na nekterych mistech se zrejme dalo hovorit o naproste srdecnosti. Obe vypravy nevzbudily mezi obyvatelstvem vetsi rozruch.
V.K. navic pridal trochu zemepisu, takze ted uz vime, ze na Islandu nejsou stromy ani kere a to na rozdil od Ameriky, kde je vseho dost. Po tomto vyboceni se ovsem premier vratil na pevnou pudu cimrmanologie, odkud mohl kvetenu zapadu USA posunout do tropu.
Podobne jako Cimrmana, ktery casto pozoroval krajinu z riditelne vzducholodi, voli i V.K. dopravni prostrek. Symbolicky receno, objevuje Ameriku z rychliku. Neni vsak zakem duslednym. Nejde z prekvapeni do prekvapeni a tak zrejme proklina chvile stravene pred televizi. Vi totiz, ze v Beverley Hills maji byt palmy a vily a ony tam skutecne jsou. Stejne tak ocekava, rijnovou nepritomnost blondynek v cervenych plavkach - a vskutku jako by se po nich plaz slehla.
Prekvapeni by mu snad mohlo prinest hledani bizarnich skalnich utvaru z filmu o Vinnetuovi, protoze na miste kde je ocekava nenalezne zhola niceho. Nejspis proto, ze pro nataceni levnejsich filmu o divokem zapade postacila Plitvicka jezera v Jugoslavii.
Necimrmanovsky je i postreh, o usilovne az hekticky pracujicich obcanech, kteri ve sve sporadane, slusne a fungujici zemi absorbuji moudro ohledne jogovani z "americke" televize v niz V.K. sam (a taky v CNN) promluvil. Z dopravniho prostredku se to tak muze jevit.
V.K. se zde pustil na velmi tenky led generalizovani. I kdyby 20 milionu Americanu cvicilo a do umoru behalo podle televize, porad jeste zustava dalsich zhruba 220 milionu obcanu jejichz pohyb je omezen na mackani tlacitek dalkoveho ovladani televizoru. To v kombinaci s hamburgry, cukrem a pivem zpusobuje, ze USA jsou (podle jejich vlastnich statistik) zemi otylcu.
Tento prumerny obcan pak nemacka tlacitka proto aby videl predavani diplomu a medaili a vubec zatezoval mozek zpravami o prijezdu cizincu z obskurnich zemi a rozsirovani NATO. Kdyby se V.K. chtel opravdu dostat do popredi zajmu, musel by zvolit jinou metodu. Nechat se (za)chytit pri oralnim sexu, nebo jeste lepe pri nejake lehce deviovane sexualni hre, s nejakou damou z doprovodu - to ted leti. To by s nim mluvil v tom nejzadanejsim treba i sam Larry King z americke CNN.
Chtelo by se verit, ze se Vaclav Klaus vsadil v letadle s nejakym novinarem, ze mu Lidove noviny otisknou cokoli a sazku vskutku vyhral. Jenze co kdyz je ten slaboduchy text skutecnym odrazem toho, co si opravdu mysli? To by pak uz nebyla takova sranda. Samozrejme, existuje jeste jedna moznost, totiz, ze Klausovy obzory jsou prece jenom o neco sirsi, ale on sam se citi povinovan psat pekne o zemi, kde jsou ne nej tak hodni. Nema to sice nic spolecneho s novinarskou etikou, ale on je prece politik nikoli novinar.
Mozna, ze stejne jako Cimrmanuv pritel a veterinar Hugo Myslik, i V.K neco tusi, ale ani slovem se o tom nikomu nezmini.. Treba o tom, ze Spojene staty nejsou jen zeme blondynek na plazich. Misto tlachani o barevnem listi se mohl V.K. zminit o dokonalosti k jake nas novy vzor dovedl vymyvani mozku, takze obcan vic nakupuje a lepe se mu vladne. Vysledkem prace rady institutu je ona dusevni i fyzicka obezita lidu, z niz tu prvni si V.K. pod nazvem duverivost pochvaluje tam a postrada ve vlastni zemi
Premier taky mohl pro charakterizaci USA pouzit citaty z projevu pravicovych politiku v Kanade - ta je ostatne taky v Americe. Jejich nazory na lekarskou peci u jiznich sousedu, chatrne skolstvi a obecnou nevzdelanost, o zlocinnosti ani nemluve, by jiste zajimaly ctenare vic nez to, ze nekolik mladiku v neoprenovych oblecich nema momentalne nic lepsiho na praci nez cekat na devatou vlnu. Jako ekonom se mohl zminit i o tom, co by se podle americkych politiku muselo v otazce NATO stat, aby se to tamnim danovym poplatnikum libilo.
Zjevne to neudelal kvuli syndromu devotnosti poddanych. Prestoze nemusel psat o sve americke navsteve vubec, zplodil pajan, ktery neni vic nez variace na druhdy modni vylevy o Sovetskem svazu. Jak je v te zemi, kde zitra znamena jiz vcera, vsechno skvele, jak se tamni soudruzi o nas zive zajimali, ze jsou s nami spokojeni a preji nam vsechno nejlepsi do ty slavny spolecny budoucnosti na vecny casy.
Jiste, par americkych soudruhu jeho navsteva zajimala a tak se starali a usmivali, protoze to maji v popisu prace. Tem ostatnim je zcela sumafuk, co se v Ceske republice deje. Z hlediska americkych zajmu je presun nekolika statu ze sfery sovetskeho vlivu do sfery NATO jiste uspechem. Dalsi cil, totiz vydelat na nove situaci co se da, je uz ponekud komplikovanejsi, protoze vznikle obchodni vakuum vyplnily do znacne miry zapadoevropske staty. Vidina zisku skrze investice v Ceske republice neni tedy pro USA prilis atraktivni - viz "pochybnosti o vyuziti penez americkych danovych poplatniku". Kseft, nikoli blaho ceskeho obcana je predmetem jejich zajmu. Kdyby se dnes ceska vlada prohlasila, ze nechce od nikoho zadne penize a navic prezbroji armadu americkymi zbranemi, bude Ceska republika v NATO uz zitra.
Pokud tedy "prevazuje pozitivni hodnoceni vyvoje a vysledku, ktere jsme v nasi zemi dosahli" je otazka na jakem zaklade k tomuto zaveru V.K. dosel. Nemluve o tom, ze jestli "pozitivni prevazuje", tak o kolik a nad cim?
Problem clanku Vaclava Klause neni v jeho prazdnosti a nakonec ani v tom, ze jej noviny otiskly - ostatne kdo si troufne rict cisari, ze je nahy. Problem je v tom, ze autor je predseda vlady a jeho podpis tedy dodava one cestovni zprave punc oficialniho prispevku k mytu o tom jak se budeme mit dobre, az sem prijedou ti hodnosti hosi z juesej. Opak je pravda, pratele, coz vedel uz Cimrman a mel by to vedet i jeho zak. Bohuzel neexistujou zadni hodni hosi. Toliko dravci, pro ktere ucel sveti prostredek (k zisku), ktery potrebuji - obrazne receno - k tomu, aby mohli z vil o nich se ceskemu obcanovi muze nez zdat vyrazet za devatou vlnou a nechat se pri to obdivovat blondynkama v cervenych plavkach a nekdy i bez. Nekdy staci poplacat po rameni, nekdy posimrat ego cestnym doktoratem nebo rozdat par zvykacek - a to vse s usmevem. Proc ne, to skoro nic nestoji a navic je porad v zaloze namorni pechota a pred ni predvoj soudnich tahanic a ekonomickych sankci. V zajmu tech hodnych hochu, at uz z Ameriky nebo Evropy je jejich vlastni zivotni uroven, ne nase.
Jiri Dedecek zpiva v jedne pisni o tupych, ostrych hosich. Ti, o nichz je rec tady, jsou ostri a navic chytri. Takze je nez doufat, ze premier, pokud to uz pochopil, bude sirit osvetu mezi lidem, aby tyz nenaletel na medovy reci a lacine vyroky o tom jaci to jsme pasaci.
Je ovsem mozne, ze uz je na to pozde, a ze to uz Vaclava Klause ani nezajima, protoze s politikou a ekonomii konci. Mozna, ze se jen snazi dokazat Zdenkovi Sverakovi, ze by mu sedel titul cestny doktor cimrmanologie a snad i drobna mravenci prace na dalsim rozvijeni Cimrmanova odkazu.
Jak se postavíme k budoucnosti
Manuel Castells
Manuel Castells je mnohými považován za čelného myslitele současné doby. Charakterizuje konvenční politiku jako "irelevantní". Vidí spojitost mezi americkými polovojenskými organizacemi, íránskými fundamentalisty, zločineckými mafiemi a chaosem v bývalém Sovětském svazu. Castells vidí všechny tyto jevy jako známky vznikajícího globálního odporu vůči počítačům, elektronickým sdělovacím prostředkům, instantnímu finančnímu obchodování, hromadnému vykořisťování dětí a mizení lidí v "černých dírách" - totiž lidí, kteří jsou nezajímaví a jsou zapomenuti, protože jsou pro vznikající "informační kapitalismus" irelevantní .
Třetí a poslední svazek Castellsovy knihy The Information Age vychází v prosinci ve Velké Británii v nakladatelství Blackwells. Zde je úryvek.
Jednadvacáté století bude charakterizováno dokončením globální informační superdálnice, mobilními telekomunikacemi a počítači. Dojde k decentralizaci a k rozptýlení moci informací. Bude plně realizován příslib multimedií a interaktivní komunikace.
Zároveň bude jednadvacáté století érou, kdy se plně rozvine genetická revoluce. Poprvé v historii pronikne člověk k tajemstvím života a bude schopen podstatným způsobem manipulovat živoucí hmotu. Vyvolá to jistě dramatickou debatu o společenských a ekologických důsledcích těchto schopností. Možnosti, které se člověku otvírají, jsou však pozoruhodné.
Bude-li revoluce v genetice užíváno moudře, genetika bude schopna léčit, odstraňovat ekologické znečištění, zlepšovat kvalitu života a dát nám šanci prozkoumávat dosud víceméně neznámé oblasti duchovna.
Avšak pokud propadneme obdobným chybám jako ve dvacátém století, kdy jsme využívali technologie a industrializace k tomu, abychom se navzájem masakrovali, s novými technologickými schopnosti zřejmě zlikvidujeme planetu Zemi.
Nebylo nakonec příliš obtížné zabránit jaderné katastrofě, protože jaderná energie a jaderné zbraně byly pod ústřední kontrolou. Ale nové genetické technologie budou všudypřítomné. Jejich proměnlivý vliv nebude plně kontrolovatelný. Jejich instituční kontrola bude daleko více decentralizována.
Máme-li zabránit zápornému důsledku biologické revoluce, potřebujeme nejen odpovědné vlády, ale i odpovědnou, vzdělanou společnost. Způsob, jímž se lidská společnost bude rozvíjet, závisí na společenských institucích, na hodnotách, jaké lidé zastávají, a na uvědomění a rozhodnosti nových společenských činitelů, kteří budou utvářet a řídit osudy lidí.
V jednadvacátém století dojde k podstatnému rozšíření globální ekonomiky. Podstatně se zvětší síla telekomunikací a zpracovávání informací. Pronikne to do všech zemí, na všechna území, do všech kultur a do všech finančních sítí. Nová hospodářská kultura bude všude intenzívně hledat nové příležitosti, jak vydělat.
Avšak nová ekonomika to bude dělat selektivně. Propojí cenné segmenty lidské společnosti a odhodí už vyčerpané či hospodářsky nezajímavé oblasti i jejich obyvatelstvo. Teritoriální nerovností výroby vznikne pozoruhodný zeměpis rozdílného vytváření hodnot. Země, regiony a městské oblasti budou spolu navzájem ostře kontrastovat. Cenná místa i využitelní lidé se najdou všude, i v subsaharské Africe. Avšak všude také budou odmítnutá teritoria a odmítnutí lidé.
Dochází nyní k dělení naší planety do velmi konkrétních oblastí, které jsou definovány rozdílným časovým režimem. Od vyloučených lidí bude možno očekávat dvojí reakci.
Na jedné straně dojde k podstatnému vzrůstu "patologického propojování", totiž hraní hry globálního kapitalismu s odlišnými pravidly.
Globální zločinecká ekonomika bude základním rysem společnosti jednadvacátého století a její hospodářský, politický a kulturní vliv ovlivní všechny sféry života. Už nepůjde o to, zda naše společnosti budou schopny eliminovat zločinecké sítě, ale spíše o to, do jaké míry budou zločinecké mafie ovládat podstatnou část světové ekonomiky, politických institucí a veřejného života.
Druhou reakcí proti společenskému vylučování a hospodářské irelevanci bude vylučování vylučovatelů vylučovanými.
Vzhledem k tomu, že bude celý svět navzájem svými strukturami těsně propojen, rozhodnou-li se lidé či celé země se od těchto struktur oddělit, nedojde k tomu mírovou cestou.
Dojde k tomu prostřednictvím fundamentalistického přijetí alternativních hodnot a zásad koexistence, které odmítnou toleranci vůči systému, který hluboce poškozuje životy lidí.
Už nyní terorizují v ulicích Kábulu chrabří bojovníci Talibánu místní ženy za to, že nemají na sobě přísně islámský oděv. Tento teror není v souladu s humanistickým učením Koránu. Dochází však k explozi fundamentalistických postojů, které se zmocňují libovolného náboženského textu, koránu, bible, a využívají ho a interpretují ho jako nástroje svého zoufalství a zbraně svého hněvu.
Fundamentalismus nejrůznějšího druhu z nejrůznějších zdrojů bude představovat odvážnou, nekompromisní alternativu jednostranné hegemonii informačního globálního kapitalismu. Potenciálně budou mít tito fundamentalisté přístup ke zbraním hromadného ničení, a to vrhá obrovský stín na optimismus informační éry.
Nové druhy válečnické moci budou využívány jednotlivci,organizacemi., i státy, které budou zastávat pevná přesvědčení, budou mít málo vojenské moci, ale budou schopny využívat nových metod hromadného ničení a najdou zranitelná místa našich společností.
Zločinecké gangy také budou možná využívat ke konfrontaci vysoce intenzívních konfliktů, jak se to děje v Colombii v devadesátých letech. Globální i místní terorismus se už nyní považuje celosvětově za velmi významnou hrozbu. Je to ale teprve začátek.
Rostoucí vliv technologie bude mít dva důsledky: Na jedné straně bude schopna malá, rozhodná, dobře financovaná a dobře informovaná skupina, zničit celá města nebo zlikvidovat nervová střediska našich společností. Na druhé straně, infrastruktura našeho života začíná být tak složitá a natolik závislá na moderní technologii, že její zranitelnost těmto útokům poroste exponenciálně.
Nová technologie jistě povede ke vzniku nových bezpečnostních systémů, ale každodenní život lidí bude víc ohrožen. Cenou za zvýšenou ochranu bude nutno žít za elektronickými zámky, a jiným bezpečnostním zařízením. Lidi budou muset žít ve strachu. Příliš se to nebude odlišovat od zkušenosti většiny dětí v lidské historii.
Lidé se postupně vzdalují od středisek politické moci a budou pociťovat stále větší deziluzi z rozkládajících se občanských společností. Jejich práce i jejich život bude silně individualizovaný. V reakci na společnou hrozbu budou stavět komunální ochranu a noví proroci možná budou hlásat příchod nových Bohů.
Jednadvacáté století nebude dobou temna. Ani nesplní očekávání mnoha lidí v důsledku bouřlivého technologického rozvoje. Jednadvacáté století bude charakterizováno především informovaným chaosem.
Manuel Castells vyučuje od roku 1979 na univerzitě v Berkeley sociologii a plánování. Byl politickým exulantem z Francova Španělska a účastnil se jako mladý univerzitní učitel studentských protestů v šedesátých letech v Nanterre v Paříži.