Dr. Vodičková: To jistě. Já to mám v rodině taky. Mám v rodině tři slovenské děti. To si nikdo nedovedete představit, co je to za problémy, jedna moje dvacetiletá dcera, která má už ročního chlapečka, si ani nemůže požádat o byt, protože není česká státní občanka. Samozřejmě, že tito lidé nemají volební právo. Přitom se narodila v Čechách, v Čechách byla v dětských domovech, rodiče se tady narodili. Český zákon o občanství je strašně nespravedlivý. Protože ti, kteří byli v té době starší patnácti let a nebyli v dětských domovech, mohli si zvolit v určité lhůtě občanství. Ale tyhle děti, když byli mladší než patnáct let, občanství si zvolit nemohli. Za ně mohli jednat pouze rodiče. Rodiče si občanství zvolili pro sebe a na svoje opuštěné děti si nevzpomněli.

Od začátku jsme se snažili, aby alespoň pro lidi, kteří z nějakých důvodů nemohli nebo nestačili si o občanství zažádat v dané lhůtě, pro tyto děti, většinou jsou to lidi chudší nebo mentálně slabší, aby byla lhůta prodloužena. Když totiž nyní lidi vidí, jaké to má pro ně následky, že nemají české občanství, tak by rádi o občanství nyní zažádali.

Celé to řízení je velmi složité. Vyřizovala jsem to pro jednu svou dceru. Pro jednu moji dceru, je jí teď sedmnáct, jsem podávala žádost v říjnu 1996, nyní za týden má skládat občanství. Je to velký úspěch. Vyžadoval se od ní trestní rejstřík ze Slovenska, i když tam nikdy nežila. Její žádost se také vrátila zpátky, protože tam prý chybělo vyjádření ze slovenského daňového úřadu, zda má žadatelka na Slovensku nějaké nedoplatky, i když je evidentní, že nikdy na Slovensku nežila, když byla v ČR v dětských domovech a pak u mě v pěstounské péči.

Podle poslední novely zákona o českém občanství pokud je dotyčný adoptovaný, má občanství české. Jde spíš o děti, které ještě nejsou adoptované, jsou v předadopční péči, nebo jsou to děti v pěstounské péči. Tam nezáleží tolik na občanství jako na tom, že v ČR nejsou přihlášeni k trvalému pobytu.K trvalému pobytu je v ČR nikdo nepřihlásí, leda cizinecká policie, a ta na to má tak složité řízení, že to musí každého odradit.

Lidí, kteří se na nás obracejí, ti, kteří o nás vědí, kterým my pomáháme, protože jim zastavili všechny dávky, to jsou desítky. Hodně je toho. Někteří si vypůjčují peníze. Nevím, jak to dělají. Někdy si úředníci vykládají zákon nejednotně, takže někomu zastaví všechny dávky, někomu zastaví jen část. Správně ovšem podle znění toho zákona by měli zastavit úplně všechno, včetně všech přídavků na vlastní děti. Mé dceři kvůli tomu nedali ani porodné na její dítě, což je v dnešní době kolem pěti tisíc korun. Jiný člověk si za to alespoň koupí kočár. Je to neobyčejně nespravedlivé.

V zákoně se totiž říká, že jestliže osoba společně posuzovaná, žijící v té rodině, nemá trvalý pobyt, tak celá rodina nemá nárok na sociální dávky.

To dodneška nevím. Už jsem několik novinářů ponoukala, aby vytěžili pana ministra sociálních věcí, dříve Vodičku. Nebo někoho z ministerstva. Proč to bylo do toho zákona zahrnuto. Já fakt nevím. Snažili jsme se, když už vyšla první novela tohoto zákona, aby byla tato vysoce nespravedlivá formulace vypuštěna. Aby dávky dostával ten, kdo je v ČR přihlášen k trvalému pobytu. Když má někoho v rodině, kdo není v  ČR trvale přihlášen, tak ten by řekněme nedostával sociální dávky, ale proč se mají sebrat sociální dávky celé rodině, to opravdu nevím.

My jsme celou dobu atakovali ministerstvo sociálních věcí, pana ministra Vodičku, s kterým jsem měla památný poslední hovor, kdy mi řekl, že si to pěstouni měli sami dávno vyřídit a že jsou to lemplové a když nemají peníze, ať děti neadoptují, a že je dětem v ústavech dobře. Že stejně rodiny na adoptivních dětech vydělávají. Bohužel jsem tam byla jenom já a jeho náměstek pan Jaroslav Dostál.

Tak jsme se obrátili na různé poslance a zatím jediný, u koho jsme uspěli, je sociální demokracie - já jsem se obrátila na pana Grosse. Ten řekl, že je to opravdu problém, že nám dá k ruce poslance, který by vypracoval poslaneckou novelu zákona. Už se to stalo, udělala to poslankyně Orgoniková. Je to její návrh na kompromisní novelu. Neprošlo by, kdybychom chtěli zrušit pasáž o společně posuzovaných osobách. Navrhuje, aby u dětí, které jsou v ČR v náhradní rodinné péči či v ústavní péči se podmínka přihlášení k trvalému pobytu nevyžaduje a u jiných osob, kde by to vedlo k ohrožení jejich výživy anebo výživy jejich dětí, je možno, aby podmínku o posuzování celé rodiny prominul okresní úřad.

To se zeptejte na ministerstvu.

Neprošlo by to. Koaliční poslanci by to zablokovali.

To neudává nikdo. Nikdo to pořádně neví, ale ministerstvo na této podmínce velmi pevně trvá.

Poslanecké novely, aby vůbec měly návrh na schválení v parlamentu, musejí být doporučeny vládou. Takže návrh poslankyně Orgonikové je nyní ve vládě. Už je tam nejmíň čtrnáct dní, možná tři týdny. Oni by to měli do třiceti dnů vrátit sněmovně s vyjádřením. Jestliže to vrátí s vyjádřením kladným, existuje veliká šance, že se to prosadí. Když to bude negativní, tak je šance mizivá.

U poslaneckých novel, samozřejmě. Někdy nebyly poslanecké novely propracované a kolidovalo to s jinými zákony. Protože poslanec nemá k ruce tolik odborníků.

Ale jsou. Ale k poslaneckým návrhům se přistupuje s větší opatrností. Jestliže je opozice ve sněmovně v menšině, předloží-li návrh, který je neprůchodný, je to zbytečná práce. Snažili jsme se domluvit na tom, aby alespoň u těch rodin, které si vezmou domů opuštěné dítě, aby za to nebyly trestány tím, že zůstanou bez prostředků, protože to jsou třeba ženské, které by měly mít jen rodičovský příspěvek. Starají se mnohdy jen o děti, nechodí do práce, a žijí jenom z těch dávek. Ministerstvo jim to sebere a je jim úplně jedno, že mohou umřít hlady.

Za to nese odpovědnost ministerstvo práce a sociálních věcí. My jsme na to mnohokrát upozorňovali. Ale je to nadarmo. Jestliže vám pan ministr řekne to, co jsem citovala, ztratila jsem veškerou chuť s ním jednat. Nemá to cenu, když má takovýto názor.

Ministr Vodička se snažil slovenské děti nejdřív vyexpedovat na Slovensko. Obracela jsem se tedy dopisem i na premiéra Klause a ten mi napsal, že to patří panu Vodičkovi, kterému on plně důvěřuje a že moje příkrá slova nejsou správná, a takové nějaké řeči, a tím to skončilo.

Sdělovací prostředky nám tehdy pomohly. Nakonec na poslední chvíli se odsun dětí na Slovensko nekonal. Ale na ministerstvu práce a sociálních věcí už byly seznamy asi 1200 dětí, které měly jít do dětských domovů na Slovensko, ačkoliv v ČR by se běžně dostaly do rodin. Protože v ČR se malé romské děti dostávají do pěstounské péče. Na Slovensku by stoprocentně zůstaly v ústavech. Hlavně by to bylo těžce nezákonné. My už jsme ze zoufalství podali trestní oznámení na trestný čin zavlečení do ciziny, což by skutečně mohl být. I ve výkladu trestního zákona je, že nezáleží na občanství. Děti se v ČR narodily, jejich rodiče zde žili a odvézt je někam do ciziny bez souhlasu rodičů i dětí, to je trestný čin. Je možné, že i tohle na ně zapůsobilo.

Osm let jsme se snažili o změny ve prospěch dětí, ale koalice nám k tomu nikdy nepomohla. Jediné, co jsme prosadili, a to spíš zásluhou paní Buzkové, která byla v příslušné komisi, a ODA nám pomohla, že osvojené děti nyní mají české státní občanství, od novelizace zákona v roce 1995. Předtím platila nesmyslná úprava, že i když někdo osvojil nezrušitelně dítě, stejně dítě zůstávalo cizí státní příslušník.

Doufáme, že se nám nyní podaří prosadit poslanecký návrh novely od poslankyně Orgonikové. Potíž je, že my nedostaneme odpověď. Ministerstvo práce a sociální věcí s námi odmítá komunikovat. Ale kdyby se novináři zeptali, proč v zákoně existuje ona klauzule, podle níž se odebírají sociální dávky celé rodině, když jeden její příslušník nemá v ČR trvalý pobyt, snad by ministerstvo odpovědět muselo.

Jsme občanské sdružení. Vznikli jsme 2. dubna 1990. Financuje nás veřejnost. Máme členskou základnu a platí se dobrovolné členské příspěvky. Máme přes 5000 členů. Dvakrát ročně pořádáme celonárodní sbírky. To je hlavní zdroj našich příjmů. Největší sbírka je kolem vánoc.

Konto sbírky je 30 55 103 /5100, IPB Praha 4.

Adresa Fondu ohrožených dětí je Praha 1, Na poříčí 6.

Jan Lipšanský

Když nedávno začala TV NOVA opakovat americký seriál MacGyver, dostala řadu dopisů, v nichž se diváci pana Železného ptali, zda tentokrát nechá odvysílat 44. díl tohoto cyklu, jenž se odehrává v bývalém Československu. Po sobotním Volejte řediteli jejich naděje klesly do minusových hodnot. Ředitel TV NOVA prohlásil, že "seriál překrucuje atmosféru v naší tehdejší republice" a že "mládež by mohla získat dojem, že jde o pravdivý obraz tehdejšího Československa," čímž by pravděpodobně utrpěla jejich touha po správných historických znalostech.

Zvláštní, že podobné tendence nevadily, když TV NOVA odvysílala jiný americký seriál Nulová šance (Mission Impossible), a také díl, odehrávající se v tehdejším Československu. U seriálu Nulová šance nevadilo, že do Prahy se jezdí Amtraky? Že to vypadá, jako by tehdy probíhaly šachové turnaje za účasti ozbrojené sovětské armády s despoticky založenou velitelkou?

A co bojové filmy, které TV NOVA vysílá, a jež se odehrávají ve Vietnamu? To nevadí, že naše mládež získá špatná historická fakta o této politováníhodné válce? Co například film eroticko-akční americký Peklo v řetězech, v němž z českých herců hraje např. Marek Vašut a Jana Švandová, a který vypráví o ženské věznici, plné násilí, které v centru Prahy vládne násilnická a zvrhlá ředitelka? Tento film vypovídá o historicky správných událostech?

Jak se zdá, snaha pana Železného o nový, pravdivý obraz Československa, se poněkud míjí účinkem a spíš by se dal označit za pokrytecký. Podle mého názoru jde o cenzuru, stejně tak, jako když kterákoliv z českých televizí odmítá odvysílat například 30 případů majora Zemana.

Například na německých satelitech totiž běžně jsou české totalitní seriály k vidění - na stanici N3 nedávno odvysílali celou Ženu za pultem. A jednotlivé díly MacGyvera, odehrávající se v komunistickém Rusku, Bulharsku, Afghánistánu či Německu také v jednotlivých státech běží bez cenzury - a dokonce i TV NOVA je odvysílala, aniž by upozorňovala na jejich obsahovou nepřesnost.

Jan Lipšanský

Jan Lipšanský

Jak se zdá, televizním společnostem se tento nenásilný a nikým doposud nenapadnutý způsob sebepropagace zalíbil. Dnes je naprosto běžné, že nemáte záruku si například nahrát nějaký film či díl seriálu, aniž by byl rušen podobným bannerem, oznamujícím, že "mimořádné zpravodajství ze sjezdu ODS uvidíte v 13:32", že "dotazy do pořadu Volejte řediteli můžete telefonovat na uvedená telefonní čísla", a vrcholem všeho byl banner, který v neděli narušil vysílání staršího českého filmu Madla zpívá v Evropě, jenž oznamoval, že "Vánoce bez TV NOVA nejsou žádné Vánoce".

Ptám se: jde o legální způsob reklamy a sebepropagace? Používá něco podobného jiná, zahraniční televizní stanice? Nejde o narušení autorských práv jednotlivých děl? A dá se s tím něco dělat, když mi to jako divákovi vadí?

Vojtěch Kment

(Toto je reakce na článek Jiřího Jírovce, který vyšel ve včerejších Britských listech. Převzato z Fóra Britských listů. JČ)

Váš pan Jírovec se však vyjádřil celkově ve stylu "historického materialismu". Kovaný bolševik. Ten člověk nepochopil vůbec nic, v čem byl socialismus špatný. Projev Havla si zcela dezinterpretoval. Pan Jírovec nemá ve svém slovníku slova lidská práva, svoboda. Jsou tam slova jako "ideologické působení na masy". Z  důvodu obrany proti vnějším tlakům. Přeloženo, jsou ty vnější tlaky tzv. mezinárodní imperialismus zbídačující proletariát, atd. atd. Volná soutěž myšlenek je pro pana Jírovce nebezpečná, je třeba se před ní bránit.

(Jiří Janoušek na Fóru BL poukázal na to, že jedny české exulantské noviny oslavovaly chilského diktátora Pinocheta, který zamezil v sedmdesátých letech rozvratné politice chilské vládnoucí levice tím, že větší počet levičáků nechal povraždit. JČ)

Marxisto Janoušku, chcete-li srovnávat, srovnávejte srovnatelné. Srovnávejte země České např. s  Rakouskem. Komunisti rozvrátili dříve demokratickou ČSR a používali násilí v zemi a oblastech, kde to v  dlouhé historické periodě, vyjma nacismu, bylo kulturně zcela nevídané, a kulturně zhola zbytečné pro legitimní vládnutí. Jižní Amerika je, nezlobte se, kotel ať už jde o demokracii, nebo nějakou formu diktatury. Zabíjení, vraždy, mučení, nezákonnou zvůli však neschvaluji, ať jde o jakýkoliv režim. Mohu Vás ujistit, že žádné běžné noviny v ČR neoslavují Pinocheta. Jeho návštěva zde nakonec musela být polooficiální.

Listy pana Čulíka však nyní oslavují dobu Komunismu. Nejsem to já, pane Čulíku, kdo má zásadně špatně nastavené meze. Zkuste ve své zemi - Anglii, napsat, že Hitlerův režim nebyl tak úplně špatný. Snížil nezaměstnanost, způsobil ekonomický růst, postavil dálnice, stmelil německý národ. Zmiňte, že měl jediný drobný problém - "ideologické působení na masy". Zkuste tohle takhle napsat a připsat k tomu "Analýza".

Možná si Angličané vzpomenou, že ten drobný problém je kolosální lež, že jim tenhle režim de facto srovnal se zemí třeba Coventry. Jak jim Luftwaffe bombardovala Londýn. U nás si zase lidé vzpomínají na  Jáchymovské doly, Valdice, PTP, most Inteligence, tanky roku 68, bezmoc a nekonečné ponížení. V Polsku a  pobalstkých státech, jak si Stalin s Hitlerem jejich země mezi sebou rozdělili. Na Ukrajině na hladomor třicátých let (způsobený centrálním plánováním, bah), v Rusku na Gulagy.

Jenom pro levičáky jako je Čulík neznamenají intelektuální práva, ani obyčejná lidská slušnost, vůbec nic. Nerespektoval ani opakované výzvy se žádostí o nevytrhávání textů z diskusních fór od pana Peciny, ani ode mne, vůbec nic. Rozbíjíte lidské vztahy stejně, jako kdysi komunisti rozbíjeli demokratické schůze. Rozdmýcháváte zášť, abyste na ní parazitoval. Někteří tady se již záští téměř dáví.

Já tímto Vaše noviny definitivně odkládám.

O malých tupých jistotách

Jiří Jírovec

O jednom z minulych listopadu jsem absolvoval politicky korektni skoleni ohledne tymove prace. Jeho nejzajimavejsi casti bylo cviceni, pri nemz jsme pekne v teple, u kavy nebo caje, fantazirovali o tom, co delat u vraku letadla kdesi za polarnim kruhem. Venku byla zima a tak bylo zabavne pozorovat kuraky, vydedence to mistni spolecnosti, jak se prokrehli, s tipnutymi pulciky v ruce, vrhali zpet do diskuse, hned jak se jim vratila schopnost reci. A bylo to absurdni.

Vzpomnel jsem si na vervu s jakou oni kolegove vykladali, co a jak by se muselo udelat pro dobro vsech, kdyz jsem narazil na onu pasaz v projevu Vaclava Havla (z 9.12.) v niz sdelil posluchacum, ze "Skoncil "cas jistot", sice malych, tupych a veskrze pro spolecnost sebevrazednych, ale presto jistot, a byl nahle vystridan casem svobody, ktera se mnohym musela zdat po predchozich zkusenostech bezbreha, a tudiz ke vsemu svadejici". O jake jistoty slo sice nerozvedl, ale nejspis, v kontextu jeho projevu, o ty socialni. Do jiste miry tim projevil svetovost, protoze tyhle veci jsou pravicove modni v Kanade i v USA.

Nekteri osviceni panovnici se, alespon jak pravi legendy, cas od casu odtrhli od zezla a trunu, manzelek a milenek a vydali se inkognito mezi lid, aby meli informace z prvni ruky. Pral bych panu presidentovi, aby mu zdravi a dalsi okolnosti dovolily, aby si na par mesicu sbalil bagl a neprilis devizove vybaven se vydal se do sveta.

Nejspis by dost rychle zjistil, ze ty male tupe jistoty, jako mit kam jit zitra rano do prace, mit na doktora a zubare, na skoly pro potomky a treba i na pivo v onech hospudkach, ktere Havel velmi sympaticky popisuje coby uhelny kamen nove spolecnosti (viz kniha "Letni premitani") jsou v realnem kapitalismu ve velke oblibe a poptavce.

Movitejsi vrstvy spolecnosti pak jeste touzi po dalsi jistote. Ve staroreci se nazyvala "bezpracny zisk". Zde jiz, pravda, narazime na prvek spolecnostni sebevrazednosti. Jde totiz o to, ze jedinec, ktery si mysli, ze si to muze dovolit, sveruje svoje penize instituci v nadeji, ze taz rozmnozi jeho statky, aniz by on sam musel hnout prstem jinak, nez vyplnit danove priznani a poukazat prislusny poplatek one instituci.

Sebevrazednost tohoto kroku souvisi v nemoznosti trvaleho uplatnovani zasady, ze kdyz se "dolu" posle min zustane nahore "vic". Uvadeni teto zasady v zivot prostrednictvim zmrazovani mezd a restrukturalizaci (coz je synonymum pro snizovani poctu zamestnancu - taky se tomu rika "downsizing", coz nevim jak prelozit do novoreci) se dosahlo, pod ochranym naterem globalizace, znacne dokonalosti. Jenze "dolu" se musi poslat alespon tolik, aby lidi meli jistotu, ze na co si pujci, budou moci v budoucnosti splacet. Kdyz se prekroci mira, ztrati spotrebitel duveru a prestane si pujcovat penize na veci, ktere vetsinou stejne nepotrebuje. Tim dojde ke znamemu dominovemu efektu a posleze k ekonomickemu utlumu, ktery cas od casu prevahne v ekonomickou krizi. Behem ni se dost casto rozplynou i ty "bezpracne zisky" a dochazi k zachmurenosti a blby nalade.

Mel bych zduraznit, ze nejsa puristou ani nadmernym filantropem, pujcuji si i ja penize za ucelem snadneho zbohatnuti. To se mi uz asi nepodari, takze se upinam na tupou jistotu pensijniho fondu, ktery je, aby to bylo jeste komplikovanejsi, taky zavisly na tom cyklu o nemz pisu.

Predstava, prospesnosti odstraneni "malych tupych jistot" vyplyva z naivisticke iluze, ze clovek bez jistot tak nejak vic bojuje o preziti a tim padem vic vyprodukuje. Treba vedec, abych se pohyboval na sobe zname pude, prechazejici z kontraktu na kontrakt, bude ve vlastnim zajmu pracovat co nejefektivneji, aby se co nejrychleji dostal k novemu , cimz je na tom skvele jak on tak spolecnost. Hacek je v tom, ze vedec obvykle nema tu malou tupou jistotu, ze za jeho dvermi neustale preslapuji zajemci trimajici nabidku v jedne a napechovanou penezenku v druhe ruce. V praxi pak dochazi k tomu, ze vedec mari podstatnou cast sveho casu nahanenim majitelu kont pripadne shanenim mista, ktere by mu ony jistoty poskytlo.

Teorie o zhoubnosti jistot (zejmena socialnich podpor) vetsinou produkuji lide, kterym ani v nejvzdalenejsi mire nehrozi, ze by snad mohli spadnout mezi spodinu. Jsou lacine a navic se dobre politicky prodavaji.

Pan Z.P. z Prahy reagoval na muj clanek z 18.12. vcelku jemnym upozornenim ze "to vidim trochu moc zdaleka" a ze "ty citace Havlova projevu a dialog s nimi jsou nesmyslne, protoze ten Havluv projev je obycejny blabol....". Rekl bych spis, ze vidim veci z jineho uhlu a tenhle pohled tem, kteri jsou ochotni takovou vec cist, nabizim. Citaty z Havla, Klause a pripadne dalsich jsou jen prostredkem, jak upozornit na to, co se mi zda byt dulezite. Totiz na to, ze budovani (staro)noveho ekonomickeho a politickeho systemu je zalezitost velmi subtilni, a ze ignorance a ideova zaslepenost muze vest k neblahym koncum.

P.S. Jista dama z Prahy se me otazala co jsem vlastne zac. Odpovedel jsem ji, jak nejlepe to slo. Pokud to zajima dalsi ctenare, tak nemam zadnou vlastni politickou agendu a ambice. Navic jsem natolik sebekriticky, abych vedel, ze toliko prispivam k "medialnimu hluku" jak publikaci nepohodlnych nazoru oznacuje Vaclav Klaus.

Jiří Jírovec

Narodil jsem se v Praze na Silvestra 1941. V roce 1964 jsem absolvoval Prirodovedeckou fakultu UK. V letech 1967-86 jsem pracoval v Ustavu geologickych ved, soucast to tehdejsi geologicke sekce Prir. fakulty. V roce 1968 se mi podarilo vyjednat pobyt na Queen's University, Kingston, Ontario. Odjel jsem tam na konci srpna 1969, udelal MSc pres analytickou chemii a vratil se kvuli prvni zene (sve) a dvema detem do Prahy v zari 1970.

Protoze jsem tehdy nevedel, ze bych mel trpet nejakym marasmem z nabyte svobody, necinil mi prechod do noveho prostredi zadne potize. Tedy krome anglictiny, jezto jsem zjistil, ze vedomosti typu "Klement Gottwald was born in a little town Dedice.." ktere jsem si osvojil na jedenactiletce, nejsou prilis uzitecne. Stejne tomu bylo i s tabu vyrazy, ktere jsem si vypsal, v ramci pripravy na pobyt ve studentskem prostredi, ze slovniku Osicka-Poldauf.

Nejsilnejsim zazitkem meho pobytu za morem byla cetba dopisu, ktery poslalo predstavitelstvo ceskoslovenske emigrace kanadske vlade. Byla to suplika ohledne toho, ze uz je soukmenovcu v Kanade az dost, tak at uz dalsi neberou. Domu jsem se vratil s diplomem a s prekvapenim, ze se ani tak liny clovek jako jsem ja, na te universite neztratil a presvedcenim, ze mi chytrejsi spoluzaci by tam museli primo zarit. Slovy me maminky, nebyli tam zadni lumeni.

Dalsich sestnact let jsem se pohyboval v nobl spolecnosti sestavajici se z nestraniku geologicke sekce. Na pocatku osmdesatych let jsem se dostal nekolikrat do Svedska, protoze se tam nejak provdala moje prvni svagrova.

Tam jsem mimo jine prisel na to, ze ceskemu prani byt alespon na chvili nezamestnany (kvuli odpocinku) by se tam kazdy divil.

Taky jsem prisel na to, ze radu i velmi inteligentnich lidi zajimaji zazitky z cest, jen pokud jim prilis nekazi jejich vlastni obrazek o te ktere zemi.

V na podzim 1986 jsem se svou druhou zenou a osmnactimesicni dcerou odjel do Jugoslavie s cilem dostat se do Kanady, coz se podarilo v dubnu 1987.

Po prechodnem pobytu v Hamiltonu, kde jsem se naucil sestrihavat borovicky a jine vanocni stromky do spolecensky korektnich kuzelu, jsem dostal misto jako chemik v  Atomic Energy of Canada ve vesnici Chalk River, coz je asi 200 km na zapad od Ottawy.

Nas podnik, puvodne zrizeny v roce 1944 jako britska varianta "Manhattan Project", vyrabi jaderne reaktory a zabyva se do jiste miry i problemy zivotniho prostredi a likvidace odpadu. Navic zasobujeme podstatnou cas svetoveho trhu radioisotopy pro lekarske pouziti.

V Chalk River je asi 2000 zamestnancu, druha polovina spolecnosti je v Torontu. Vypada to tady podobne jako Rez u Prahy.

Ziju v mestecku Deep River, coz je residencni oblast pro nas podnik, stale se svou druhou zenou. Krome dcery, s niz jsme prijeli, mam jeste syna, ktery se narodil primo tady.

Jsem nez kanadskym obcanem. O ceske jsem rafinovane nepozadal, abych neupadl v pokuseni handrkovat se se svymi dvema prazskymi sourozenci o majetek. Takze mam klid.

Politicky jsem mirny opozicnik v mezich zakona (tuto pozici jsem si zavedl uz v Praze, aby byla pri diskusich nejaka rozmanitost). Nemaje ani filosofickeho ani ekonomickeho vzdelani, tapu ve vetsine spolecenskych otazek.

Na nektere otazky si nedovedu odpovedet, napriklad jaky je rozdil mezi policii, ktera mlati obusky nespokojene lidi na Prikopech a policii, ktera dela totez v okoli provincniho parlamentu v Torontu.

Taky nevim do jake kategorie zaradit vladou narizeny zakrok policie proti demonstrantum, kteri protestuji proti hosteni predstavitelu nekolika asijskych statu touz vladou, ktera soucasne s rozkazy vydava i prohlaseni o hruzach potlacovani lidskych prav jinde.

Nerozumim ani kupeckym poctum, podle nichz si ma jeden milion lenochu, kteri se vali v Ontariu na welfaru, najit praci, kdyz je dalsi milion lidi na nezamestnanecke podpore. Takze se mi jako jedine reseni jevi pracovni tabory, nejspis uranovy doly, to by bylo sikovny pro nas podnik. Jako clovek s platem vedce se pak dosti casto zabyvam otazkou, jak zijou lidi, kteri vydelavaji polovinu. Po tech deseti letech mi to nejak zacina splyvat - neco na zpusob zaverecne sceny ze Zvireci farmy.

Vzhledem k datu narozeni jsem byl jeste odchovan ve znameni rozbitelnych desek s V+W, odkudz jsem pokracoval pres H+W a S+S a ty ostatni male sceny a divadla az k Cimrmanovi. To posledni jste zjistil sam. Jinak hraju tenis, jezdim na lyzich a ctu co se da.

Nejsem zid, takze nejde o zidobolsevismus. Neni to vlastne hrozne, ze prvni starost, kterou clovek musi mit je, ze ho nekdo obvini z toho ze je husnej levicak nebo pravicak?

Chtel bych jeste dodat neco k BL. Vydrzte u glosovani jednotlivych clanku. To je prave dela zajimave.

Jiří Jírovec