Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Máte-li mobilní telefon, úřady mohou zjistit, kde přesně jste všude byli až za celý poslední půlrok
Týdeník Sonntags Zeitung, který vychází v Curychu, uvedl, že takto tajně monitoruje švýcarská policie uživatele mobilních telefonů prostřednictvím počítače telekomunikační společnosti.
Swisscom, švýcarská státní telefonní společnost, zaznamenává data o tom, kde všude byl více než jeden milión uživatelů mobilních telefonů, a může přesně určit, kde všude byli uživatelé mobilních telefonů s přesností několika stovek metrů a za celý poslední půlrok. Je-li to zapotřebí, z těchto informací se dá přesně rekonstruovat, minutu po minutě, kdo se kde setkal s kým a jak dlouho spolu hovořili.
Činitelé firmy Swisscom potvrdili, že je to skutečně pravda, avšak uvedli, že podnik Swisscom předává tyto informace policii pouze na soudní příkaz. List Sonntags Zeitung uvedl, že 3000 švýcarských přijímacích a vysílacích stanic pro mobilní telefony dokáže přesně lokalizovat všechny tyto telefony, jakmile jsou zapnuty.
Renato Walti, vyšetřující soudce, který působí v Curychu, konstatoval: "Je to velmi účinný nástroj policejního vyšetřování".
V Británii má šest telekomunikačních společností dohody s policií o poskytování informací o pohybu jednotlivých mobilních telefonů, které užívají podezřívaní teroristé nebo těžcí zločinci, avšak předávání těchto informací velmi limitují právní a procedurální překážky.
Sledování se provádí v Británii jen při takzvaných "soustředěných" operacích a týká se to vždy jen několika ostře sledovaných osob.
Před několika měsíci došlo k vážné kontroverzi v Austrálii, kdy tam vyšlo najevo, že policie užívá síť mobilních telefonů k tomu, aby sledovala známé zločince a zjišťovala, s kým se setkávali. Zločince bylo možno sledovat, i když měli svůj mobilní telefon vypnutý, protože mobilní telefony vysílají automaticky každou půlhodinu elektronický signál, napsal deník Times. Na základě těchto pravidelných signálů je pak možno rekonstruovat, kde uživatelé telefonů přesně byli.
Chris Puplick, předseda výboru pro občanské svobody v australském státě Nový Jižní Wales protestoval, že mít u sebe mobilní telefon je jako "chodit po světě s beeperem nebo voperovaným vysílačem."
V australském případě konstatovaly mobilní telekomunikační společnosti, že neuchovávají informace o pohybu mobilních telefonů, ale že to učiní, pokud jim to předem přikáže policie. Australská policie se odmítla vyjádřit k tomu, jak často takové příkazy vydává.
Ve Švýcarsku jsou informace o pohybech mobilních telefonů zaznamenávány automaticky.
České párky: změny nešly pod kůži
Financial Times, 19. prosince 1997
Přibližně v době, kdy se někteří čtenáři silně rozčílili nad textem Jiřího Jírovce, v němž autor uvedl, že podle jeho názoru fungoval za komunismu v československých podmínkách východoevropský hospodářský systém dosti dobře, neboť čtyřicet let bez zadluženosti (jakou trpí například Kanada) uživil celou českou populaci, vyšel v deníku Financial Times článek o úspěšné české firmě, jejíž podnikatelská činnost se od dob komunismu příliš nezměnila.
Komunismus nebo kapitalismus: pro českou firmu, vyrábějící střívka na párky, je situace pořád stejná
Česká firma, jejíž ředitelství a zaměstnanci pracovali za komunismu stejně tak, jak pracují dnes za kapitalismu, hraje důležitou roli v úsilí jedné britské společnosti rozšířit svůj podíl na evropském trhu. K velkému potěšení nových majitelů se za poslední dva roky zdvojnásobil zisk této české firmy.
Cutisin, který má ústředí v Jilemnici, nedaleko česko-polských hranic, je jedníou z řady malých firem, rozesetých po celém světě, které vyrábějí střívka na párky.
Její továrny vyrábějí dlouhé trubice střívek z bílkoviny zvané collagen. Ty se pak dodávají potravinářským výrobcům a posléze se naplňují párkovou hmotou.
Cutisin zprivatizovala česká vláda začátkem devadesátých let tím, že většinový podíl v této firmě prodala americkému podniku Teepak. V roce 1995 koupil firmu Teepak podnik Devro, což je skotská společnost vyrábějící střívka na párky, kótovaná na britské burze. Devro se tak stalo jedním z největších světových podniků na výrobu střívek.
Změny v podniku Cutisin po pádu komunismu zdůraznily rozdíly mezi oběma systémy, avšak ředitelé zdůrazňují, že mnoho charakteristických rysů podnikání v jejich oblasti se vůbec nezměnilo. Skotský podnik Devro respektuje, co firma Cutisin dokázala za komunismu.
Petr Raschik, generální ředitel firmy Cutisin od roku 1990, byl donucen proti své vůli začít v podniku pracovat v roce 1967, byl tam poslán z univerzity. Tehdy se zabýval podnik čistě jen výrobou.
"Jen jsme vyráběli střívka. Dostali jsme rozpis, kdy máme očekávat nákladní vlaky, které odvezou naše výrobky," vysvětluje. Vlaky odvážely střívka výrobcům párků v Československu a v ostatních zemích RVHP, včetně Sovětského svazu.
"Nebylo naší odpovědností získávat objednávky," říká Raschik. "Odbyt byl dohodnut mezi naším ústředím, státní obchodní společností a státními potravinářskými podniky, zde v tehdejším Československu a v ostatních východoevropských zemích. Veškerá komunikace s našimi zákazníky měla jít prostřednictvím ústřední organizace."
Cutisin ale měl určité neformální styky se zákazníky. Když Raschik jako technický ředitel vyvinul nový druh střívek, nabídl ho českým zákazníkům ke zkouškám, dříve, než si ho mohli objednat. Nikdy ale přímo nejednal se zákazníky ze zahraničí. Nyní, když podnik Cutisin vlastní skotská firma Devro, styk se zákazníky je daleko těsnější.
Cutisin spolupracuje se zákazníky při vyvíjení nových výrobků. Nevyvíjí výrobek předem, aniž by zjistil, co budou zákazníci chtít.
Cutisin ovšem neřídí prodej a marketing. Rozhodnutí o nových výrobcích a o marketingu přijímá podnikatelský výbor, jehož je Raschik členem, a který sídlí v ústředí firmy Devro nedaleko skotského Glasgowa.
Jiří Jirásko, který je finančním ředitelem firmy Cutisin od roku 1986, zdůrazňuje, že i za komunismu se očekávalo, že firma bude vydělávat zisky. Cutisin však dostával jen peníze z domácích prodejů, nikoliv z prodeje svého zboží na export, a zisk si nechávalo státní ústředí.
Dnes má firma daleko realističtější účetnictví. Spravuje veškeré své finanční záležitosti, avšak zisky musí stejně jako dřív odevzdávat ústředí, nyní skotskému podniku Devro.
Oba ředitelé konstatují, že hlavním rozdílem od pádu komunismu je dnes silná motivace vydělávat zisky.
Důležité jsou v současnosti dva faktory. Zaprvé, tržní systém znamená, že je daleko jasnější propojení mezi výrobou, prodejem a zisky. Za komunismu byly ceny trvale pevné a ať byl výrobek populární nebo ne, neexistovaly žádné důvody proč by se měla zvyšovat výroba.
Zadruhé, podstatně se zlepšilo osobní odměňování. Vedoucí pracovníci v Cutisinu dostávají dnes daleko lepší plat než za komunismu, kdy byl jen malý rozdíl mezi platy ředitelů a řadových zaměstnanců.
Navzdory nepružnosti starého systému, Cutisin byl za komunismu velice úspěšný podnik, zejména co se týče technických inovací. V roce 1953 se stal Cutisin celosvětově první firmou, která vyrobila jedlý collagen. Továrna v Jilemnici, která byla postavena v roce 1963, vyrábí collagenová střívka jiným, ale nikoliv horším procesem, než jak je vyrábí firma Devro.
Za komunismu zvyšovala firma svou produktivitu o jedno až dvě procenta ročně v důsledku malých zlepšení výrobního procesu. Technici v podniku si často museli sami vyrábět zařízení.
Graeme Alexander, generální ředitel firmy Devro, konstatuje: "Na první pohled se zdá, že to, co bylo vybudováno v komunistickém bloku, je zastaralé a substandartní. Ale jakmile proniknete trochu do hloubky, zjistíte, že lidé mají pracovní etiku, úroveň kvalifikace a energii a motivaci, které jsou skutečně vynikající."
Hrubý zisk podniku Cutisin se za méně než dva roky zvýšil z třiceti procent na víc než padesát procent obratu od té doby, co jilemnickou firmu vlastní Devro. Částečně je to v důsledku výrazného vzrůstu objemu prodeje do východoevropských zemí a v důsledku rozvoje trhů v západní Evropě.
Ve snaze reagovat na rostoucí poptávku omezil podnik Cutisin letní období a období pro údržbu, kdy je podnik uzavřen, zkrátil dovolenou ve vánočním a novoročním období a pracuje nyní 24 hodin denně.
Obrat vzrostl z 18 miliónů liber v roce 1995 na 24 miliónů liber v roce 1996/97.
Navzdory těmto změnám v podnikatelské praxi konstatují zaměstnanci, že si nepovšimli příliš mnoha změn, říká Viktor Šebík, ředitel provozu. "Pro ně je podstatné, že podnik pořád ještě existuje."
Blízký východ je přesvědčen, že princeznu Dianu a Dodiho usmrtila britská špionáž a že nedávný masakr v Luxoru způsobili Američané
Saddám Husajn je špiónem CIA. Listopadový masakr 58 turistů v Luxoru byl západním spiknutím, jehož účelem je ochromit egyptskou ekonomiku. Princeznu Dianu usmrtila britská špionáž na příkaz britské královské rodiny.
Toto jsou konvenčně a široce přijímané názory na Blízkém Východě. Arabové pohlížejí na svět jako na snůšku nejrůznějších spiknutí. Pozorovatelé konstatují, že není možno dobře porozumět hysterické politice Blízkého Východu, aniž by si člověk uvědomil, že tamější lidé pohlížejí na celý svět s obrovskou nedůvěrou.
Od íránsko-irácké války tvrdí íránská vláda, že je Saddám Husajn agentem CIA a že příjímá instrukce přímo z ústředí CIA v Langley v americkém státě Virginia. Tento názor nyní sdílí velká část obyvatelstva Iráku.
Duchovní George Isssa, irácký ortodoxní křesťan, který žije v Jordánsku, tvrdí, že 90 procent Iráčanů je přesvědčeno, že válka v Perském zálivu byla jen komedií, kterou Západ sehrál jen tak. Issa argumentuje: "Irák býval bohatou zemí, která se mohla rozvojem a bohatstvím vyrovnat západním zemím. Za vlády Saddáma Husajna země strašně zchudla. Saddám byl pro Západ dokonalým nástrojem k podrobení Iráku."
Tatáž logika je užívána k vysvětlení masakru, k němuž došlo 17. listopadu v egyptském Luxoru. Tyto konspirační teorie se běžně objevovaly v seriózním egyptském tisku. Egyptská ekonomika byla podle nich neobyčejně úspěšná, a to vyvolávalo ve Spojených státech závist. Egyptský prezident Mubarak se pak odmítl setkat s Izraelci na hospodářské konferenci v Qataru, a tak poslal Washington své žoldnéře, aby zorganizovali v Luxoru masakr.
Polooficiální list Al-Ahram napsal: "V konečném důsledku je nesporným faktem, že jsou takovéto teroristické incidenty součástí kampaně udržovat Araby v trvalém stavu slabosti, aby se museli zaměřovat na domácí problémy a nemohli se soustřeďovat na vstup na globální scénu, vůči lepší budoucnosti."
Šest vrahů bylo identifikováno jako mladí islámští radikáloví z Horního Egypta. Jordánský list Al Dustour napsal: "Byli to pravděpodobně živlové, které naverbovali Američané pro boj v Afghánistánu."
V atmosféře celosvětových protiarabských spiknutí je pak úplně logické, kdo způsobil smrt princezny Diany a Dodiho Fayeda.
Čelný představitel palestinské státní správy, který studoval v Británii, konstatoval: "Vy si opravdu myslíte, že by Británie dovolila, aby se vdala matka následníka britského trůnu za Araba a porodila mu dítě?"
Podle názoru egyptské brožury KDO ZABIL DIANU? způsobila její smrt britská královská rtodina ve spolupráci "s židovskými kruhy".
Na Blízkém východě neustále koluje obrovské množství pozoruhodných dohadů a spekulací. V létě letošního roku hovořila celá Gaza o tom, že Izrael prý rozšiřuje mezi Palestinci speciální žvýkačku, která má trojí, doslova pozoruhodný efekt: silně zvyšuje ženskou touhu po sexuálním styku, zároveň je činí trvale neplodnými a "dokonale likviduje genetický systém našich mladých palestinských hochů".
Palestinští oficiální činitelé tvrdili, že tato speciální žvýkačka, naplněná hormóny, se prodává záměrně za levný peníz nedaleko škol v Gaze a na západním břehu Jordánu. Nezávislá analýza ukázala, že ve žvýkačce žádné hormóny nejsou.
Většina sociologů a politologů konstatuje, že neustále vytvářejí konspiračních teorií na Blízkém východě je příznakem politické slabosti a pocitu bezmocnosti.
Daniel Pipes, šéfredaktor časopisu Middle Eastern Quarterly, vysvětluje: "Fundamentalisté téměř bezmyšlenkovitě interpretují moderní historii jako sérii západních spiknutí proti islámu. Světové šíření vlivu Evropy není podle nich důsledkem prostě moci Evropy, ale je to důsledkem úspěšné evropské sabotáže islámu."
V Koránu je Satan charakterizován jako plíživý a nenápadný svůdník, který našeptává zlo do srdcí lidí. Proto jsou muslimští kněží tradičně na pozoru proti Satanovi nikoliv jako dobyvateli, ale jako svůdníkovi. Proto má Blízký východ až obsesívní nedůvěru vůči všemu západnímu. Coca cola je démonizována jako nástroj zkorumpované západní infiltrace. Irák dokonce popravil ředitele bagdádské odbočky firmy Coca cola.
Zpěváci Michael Jackson a Madonna jsou označováni za kulturní teroristy, i když hlavně v Pákistánu. Spisovatel Salman Rushdie byl podle íránských úřadů "šílený Ind", který byl náhodně vybrán britskou zpravodajskou službou, aby se postavil do čela ofenzívy proti islámu. Jeho román Satanské verše předem napsala britská rozvědka.
