Jaké světlo to vrhá například na údajně nezávislý, kriticky samostatný týdeník Respekt? Zlé jazyky by mohly říci, že ho jeho šéfredaktor Vladimír Mlynář manévroval léta tak, aby se nakonec dostal do vlády.
Ministr zahraničí Jaroslav Šedivý (nestraník, do
Klausovy vlády jej delegovala ODS)
K novoročnímu zamyšlení:
Hovory s TGM
Karel Čapek
(Několik vybraných myšlenek)
Z Čapkova Doslovu:
Jednou - bylo to v Topolčiankách - pršelo celý den. Pan prezident se svými i s hosty seděl u krbu s hořícími poleny; rád se totiž dívá do živého ohně. A jak tak běží řeč, začalo se mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo octl v nejhorší situaci. "Má nejhorší situace," začal pan prezident, "to bylo, když jsem za války přijel do Moskvy." A pak vypravoval, jak ho naši z revolučního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidněji. Vystoupil v Moskvě na nádraží - slyšet střílení. Jde pěšky do hotelu, ale před nádražím ho zastaví kordon vojáků, prý nelze dál, střílí se tam. Přece se dostal na náměstí, a tam se z obou stran pálí z ručnic a kulometů, na jedné straně kerenští, na druhé straně bolševici. "Jdu," vypravoval, "a přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já za ním, ale zatím mně zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám: 'Co to děláte, otevřte!' 'Jste náš host?' volal na mne portýr. 'Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno!' Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něho vykřikl: 'Nedělejte hlouposti a pusťte mne!' On se zarazil a pustil mne dovnitř." A tak dále. ...
Ale pisatele Hovorů upoutala jedna větička: to "nechtěl jsem lhát". Střílí se na moskevském náměstí, z obou stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tom hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát.
Aby byly napsány Hovory s TGM, k tomu chybělo mnoho. Bylo nutno pana prezidenta nutit.
Zpravidla se ten zápas odehrával ráno v topolčianském parku. K deváté hodině vycházel pan prezident a rovnou přes louky k své oblíbené besídce na výsluní. Pisatel Hovorů měl už připraven svůj útok, obyčejně frontální. Nechal uplynout přiměřenou chvíli mlčení, a pak spustil: "Jak to vlastně bylo s tím rukopisným bojem?"
Prezident potřásl hlavou. "Nepěkné," řekl po chvíli a začal si čistit skřipec. Pisatel čekal, co přijde dál. Pan prezident zvedl oči. "Četl jste už dnešní noviny? Všiml jste si tam toho a toho -" A pak už byla řeč o všem možném, jenom o rukopisném boji ne.
Druhého dne si připravil pisatel jinou otázku: "A co jste dělal v devadesátých letech?"
"Chyby," děl prezident lakonicky a tím považoval věc za odbytou.
T.G. Masaryk rozhodně není typ mluvný; nenáleží k lidem, kteří potřebují mluvit, aby mohli myslet, kteří myslí mluvením nebo psaním. Rozenému řečníkovi se nejlíp vybavují myšlenky, když mluví, tedy z řeči samotné. Masaryk není rozený řečník. U něho je vždycky cosi jako mezera mezi myšlením a slovním projevem; vyjadřovat se mu není úlevou, ale spíš nepohodlím, neboť musí opouštět souvislost svého myšlení, překročit tu mezeru a tak říkajíc vnitřně se rozdvojit: vedle myšlení ještě mluvit, hledat slova, překládat myšlené obsahy do představ verbálních...
Karel Čapek
Co je pravda?
Aha, otázka Pilátova. Prosím vás, co to je, tam ti ptáci v parku?
Straky, pane prezidente.
Máte lepší oči. Nejsou to holubi?
Ne, straky.
Víte to bezpečně?
Vím. Už se na ně dívám chvíli a pozorně. Holubi lítají jinak.
Tak vidíte, sám jste čekl znaky pravdy: že to víte bezpečně, protože jste se pozorně díval, a já jsem si své poznání ověřil vámi. Když mermo chcete definici pravdy, řekl bych: pravda je to, co bezpečně a kriticky víme, co je skutečnost uvědomělá. To je to celé: to, co víme, vědět bezpečně a s jistotou, aspoň s veškerou jistotou té doby dosažitelnou.
Ke každému jednotlivému poznatku, k poznání vůbec, k pravdě vůbec docházíme myšlením. Člověk je bytost myslící, vedle vůle a citu. Myšlení: to je vnímání a představování věci - hmotných i nehmotných - skrze smysly nebo v paměti a v obraznosti, a za druhé je souzením o představovaných věcech.
Vidíte něco bílého a černého, co se pohybuje; že to jsou straky, to už je váš soud. Pravda je v soudech, ne v představování. Posuzujeme představované věci, máme o nich své mínění, své přesvědčení. To je to plus, které z pouhé představy dělá poznatek.
Poznatek je soud uvědomělý, soud, který vědomě usiluje o pravdu, o jistotu, a bezpečnost. Soudem vypovídáme, že v něco věříme a v co, že jsme o něčem přesvědčeni. Přesvědčení je víra zdůvodněná; říkáme, že jsme si o tom a tom jisti, jisti naprosto, že máme toho znalost bezpečnou. Jedním slovem: jistota.
Usilovat o jistotu: to znamená dobře pozorovat to, o čem soudíme, být pozorný, být kritický. Poznání je uvědoměním kritickým. Myslit, poznávat, vědět, to znamená dobře si uvědomit, co víme a co nevíme, co jsme poznali, co neznáme, co poznat nemůžeme. Kritickost neznamená váhavost, nerozhodnost, pochybovačnost nebo skepsi. Být kritický, to je zkoumat, přezkoušet, kontrolovat, ověřovat své poznatky. To je aspoň jedno kriterion pravdy: pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky.
A nejen kritiky naší. Každé vědecké poznání je podrobeno ustavičné kontrole a kritice nesčetných lidí; může být a je pořád ověřováno, korigováno nebo potvrzováno. Nepřibývá jenom poznatků, ale i metod kritických. Kritika druhých a kritika ustavičná, ta veliká součinnost v hledání pravdy, je také jedna ze záruk našeho poznání. Nemůžeme si myslet, že už máme dost poznání a samou pravdu; ale můžeme si být jisti, že se postupem věků budeme pravdě víc a víc blížit.
Chceme vědět, musíme vědět, které poznání je platné, správné a bezpečné. Prakticky máme dvojí záruku toho, že poznáváme správně. Předně, řekl bych, záruku etickou: správnost našeho poznávání je do značné míry zaručena naší pravdivostí, opravdovostí, intelektuální poctivostí; chceme jenom pravdu, usilujeme o pravdu pořád a jsme kdykoliv ochotni uznat svůj omyl, opravit své poznatky nebo přijmout poznání lepší. Druhá záruka je rozumová: to je ta kritickost, o které jsme už mluvili; jen to budeme považovat za pravdivé, co obstálo ve zkoušce věcné a přesné kritiky, kritiky objektivní. Ale vím, že tyto praktické záruky nestačí, aby odklidily skrupule noetické (poznávací).
Když ponoříte do vody konec hole, zdá se vám, že je zlomená; je to zrakový klam, který dostatečně korigujeme zkušeností jinou. Víme, že se zkušenost mýlívá, mýlí se smyslové i rozum; proto myslící, kritický člověk upadá ve zvláštní neklid: ví, že se může mýlit. Ptá se a musí se ptát, jsou-li věcí skutečně takové, jak je vidíme a zakoušíme svými smysly, jak si je představujeme a jak o nich soudíme. Ptá se, co jsou, jaké jsou doopravdy ty věci, a co je, jaké je naše poznávání. Je naše poznání objektivní, to jest odpovídá více méně věcem, jaké skutečně jsou? Nebo je subjektivní, to jest více méně podmíněné našimi smysly, naší zkušeností, a rozumovými schopnostmi? Co je v našich představách, soudech a poznatcích objektivní, co subjektivní?
Pozorováním člověk shledá, že se naše smysly mýlívají, že naše zkušenost i rozum nezobrazují věci docela věrně: a dalším lepším pozorováním sebe samého si uvědomuje, že poznávací subjekt není jenom pasívní, jenom receptivní, nýbrž že činně zpracovává představy, které přijímá zvenčí. Například: mimo nás, "venku", nejsou žádné obecné pojmy, nýbrž jednotlivé, konkrétní věci; a přece bze obecných pojmů nedovedeme myslet a poznávat. To vedlo ve vývoji filozofie k mínění, že já, duch, vědomí, subjekt není zrcadlo, nýbrž něco činného, něco, co více méěn samo ze sebe vytváří naše poznatky. Naše poznání je aspoň částečně subjektivní, je výkonem našeho ducha. Ale krajní subjektivismus, to je, řekl bych, zrada filozofů, zrada vzdělanců vůbec. Člověk, který chce jednat, jednat prakticky a odpovědně, nemůže být subjektivistou. Uznávám objektivní svět. Věci mimo nás, věci, které se snažíme poznat, jsou přibližně takové, jak se jeví naší zkušenosti.
To je ovšem tvrzení metafyzické. (Nelze to dokázat.)
Rozumí se; ale každé jiné tvrzení je také metafyzické.
Kde lidem nestačí jejich rozum a soudnost, musejí si najít nějakou autoritu, noeticky často dost pochybnou: chtějí mít víru a jistotu, vem kde vem. Odtud slepá víra, pověra, církevnictví; odtud - v politice - mýtická a mystická víra v kolektivní hesla. Masa, doba chce to a to, velí to a to, a basta. Pohodlná teorie také diktátorů a demagogů.
Rozumí se, je tu třeba lišit dvojí. Kolektivní pojmy, jako národ, stát, církev, třída, duch doby jsou většině lidí příliš složité nebo spíš nepředstavitelné; musí si je zjednodušit na nějakou formuli, kterou potom považují za platný výraz toho kolektiva.
Prostě docela primitivně antropomorfizují (polidšťují si svět, vnucují mu lidské vlastnosti), tak jako jejich předkové antropomorfizovali (polidšťovali si) nebe, přírodu a podobně.
A ta kolektivní mystika nebývá často nic jiného než maskovaný egoismus - třeba egoismus skupiny, strany, třídy. Lidé, kteří mluví jménem národa nebo doby přičítají sobě samým ten jedině správný cit a smysl pro národ, vlast, dobu; ti druzí, hlavně ti kritičtější, podle nich toho pravého citu a smyslu nemají, jsou reakcionáři, zrádci a podobně.
Ještě naposledy v roce 1997 varování: bude nechutná vulgarizace českého novinářství, které vévodí Mladá fronta Dnes, pokračovat i v novém roce?
Zajímavou ukázkou vulgarizace Mladé fronty dnes, (našly by se i jiné texty) je článek o zavraždění protestantského extrémisty Billyho Wrighta v pondělní MFD. Srovnejte s tím (doufám víceméně) objektivní článek o této záležitosti v pondělních Britských listech, sepsaný na základě britských zdrojů.
Zavraždění Krále Krysy v Ulsteru oživuje touhu loajalistů po krvi
MFD 29. 12. 1997
(Zvýrazněny bulvární formulace. JČ)
B e l f a s t (zah, Reuters, ČTK) - Chceme pomstu! - volají aktivisté ilegálních bojůvek v Severním Irsku po sobotním atentátu na vůdce probritských loajalistů Billyho Wrighta, přezdívaného Král Krysa. Křehký mírový proces se tak může v nadcházejících dnech změnit jen v labutí píseň (čeští novináři nemohou nikdy odolat využívání zamlžujících a nic neříkajících, pokleslých lyrických metafor, které možná patří do špatné poezie, nikoliv však do věcného zpravodajství, JČ) na pozadí nekonečných bojů mezi katolickými Iry a probritskými protestanty. (Že by se třeba MFD pokusila vysvětlit, proč tomu tak je? JČ) "Ulsterský dobrovolnický sbor brzy rozšíří své operace," hrozí protestantští radikálové a vyzdvihují zavražděného jako vlastence, jehož jméno nesmí být zapomenuto. Wrighta zastřelili pěti ranami do zad tři příslušníci republikánské ultralevicové Irské národní osvobozenecké armády v přísně střeženém vězeňském komplexu Maze. Král Krysa předtím přežil šest pokusů o atentát. Jeho spolubojovníci se ještě večer pomstili v Dungannonu zastřelením jednoho příslušníka irské bojůvky, Při akci byli zraněni další tři lidé včetně čtrnáctiletého chlapce. "Všichni máme velký strach, že vlny násilí, které jsme zažili v minulosti, se nyní budou opakovat," vysvětluje Denis Haughey, umírněný katolický politik. Nebezpečí útoků je nyní vyšší i proto, že na svátky byla řada radikálů propuštěna z vězení. "Už mi volali známí a plakali do telefonu. Ptali se mě: `Co s námi bude? Vzplane celé Severní Irsko?`," říká Ken Maginnis, poslanec zastupující ulsterské unionisty v britském parlamentu. Již v sobotu večer propukly nepokoje v řadě severoirských měst. V Portadownu - baště zabitého Billyho Wrighta - skupina maskovaných lidí zapálila autobus, nákladní vozidlo a dvě osobní auta, jejichž osazenstva přinutila vystoupit. Asi 50 osob založilo další požár v autobuse v městě Ballymena severně od Belfastu. Několik osob v souvislosti s událostmi policie zatkla. Zatím žádné nepokoje nebyly zaznamenány přímo v Belfastu (!!), kde policie již v sobotu odpoledne preventivně uzavřela všechny přístupové cesty mezi katolickými a protestantskými čtvrtěmi. Britská ministryně pro Severní Irsko Marjorie Mowlamová vyzvala obyvatele Ulsteru, aby zachovali klid. Vraždu odsoudil také americký prezident Bill Clinton, který označil útok za nesmyslný. Zakázaný Ulsterský dobrovolnický sbor, v jehož vedení byl zabitý Wright, zdůraznil, že bude pokračovat v boji proti sjednocení Ulsteru s Irskem. Irská národní osvobozenecká armáda, která se odštěpila od Irské republikánské armády (IRA), prosazuje naopak nekompromisní boj za sjednocení obou území. Obě skupiny přitom rozhodně blokují pokusy o kompromisní jednání, která zahájila Blairova londýnská vláda za účasti politického křídla IRA, strany Sinn Féin.
Britská policie zatkla novinářku, která přistihla syna labouristického ministra, jak prodává drogy
Investigativní reportérka Dawn Alfordová deníku Daily Mirror byla vyzvána, aby se dostavila na výslech na policejní stanici. Když to učinila, byla zatčena za vlastnictví narkotika, které zakoupila od sedmnáctiletého syna člena britského vládního týmu, před nímž se v hostinci vydávala za pracovnici realitní kanceláře. Podařilo se jí tak ministrova syna nachytat při prodeji narkotik, ale policie ji za to - podle právníků i novinářů zcela bezprecedentně obvinila z nezákonného vlastnictví drog. Alfordová byla propuštěna na kauci s tím, že bude její případ projednáván v únoru 1998.
Alfordová, která je šéfkou vyšetřovacího novinářského týmu deníku Daily Mirror, otiskla ve svém listě pět stran reportáží o tom, jak se jí podařilo přistihnout syna labouristického ministra při tom, jak prodává drogy.
Piers Morgan, šéfredaktor deníku Daily Mirror, charakterizoval policejní zásah proti reportérce jako "neuvěřitelný" a obvinil policii, že reportérku pronásleduje, protože přistižený mladík je synem člena labouristického vládního týmu. Požadoval, aby věc vyšetřil britský ministr vnitra Jack Straw, který zaujímá velmi přísný postoj vůči drogám.
V deníku Guardian napsal Piers Morgan: "Je skutečně pozoruhodné, že byla zatčena investigativní novinářka, když odhalí, že syn ministra prodává drogy. Analyzujme tedy její 'zločin': List Daily Mirror obdržel informaci, že sedmnáctiletý syn labouristického ministra prodává i sám konzumuje drogy.
Poslali jsme dva zkušené reportéry do jednoho londýnského hostince, kde údajně prováděl tento mladík svou kriminální činnost. Reportéři předstírali, že jsou pracovníci realitní kanceláře, a dali se s mladíkem do hovoru. Brzo se začalo mluvit o narkotikách. Mladík byl v této věci velmi zkušený. Nakonec prodal Dawn Alfordové dávku konopí za 10 liber. Kdyby tu drogu nekoupila, neměla by proti němu důkaz.
Alfordová se s drogou odebrala domů. Bylo 23.30 večer. Žádná soudní laboratoř už neměla otevřeno. Denní listy dosud vždycky za těchto okolností nechávají získaná narkotika v laboratořích otestovat, než je předají policii, aby neplýtvaly policejním časem, pokud by se prokázalo, že o drogy nejde.
Morgan konstatoval, že vzhledem k tomu, že ministrův syn je nezletilý, Daily Mirror případ vůbec nechtěl zveřejnit. Uvědomil o tom zmíněného ministra, který zůstává i se synem v anonymitě. Ministr ovšem svého syna donutil, aby šel s přestupkem na policii, a tak neměl prý Daily Mirror jinou možnost, než případ - bez udání jmen - zveřejnit.
Nebude Tosovsky nahodou varit chutny pokrm pro Cechy nejen ve stejne kuchyni, ale i se stejnymi kuchari jako Klaus ?
Staci si vzít na pomoc vladni sestavy uvadene v dnesnich denicich, aby bylo jasne, ze v 15 clenne vlade zustane minimalne 9 jejich clenu staronovych ( Pilip, Lux, Skalicky, Vyborny, Parkanova, Sedivy, Volak, Kvapil, Kuhnl).
To jsou plne tri petiny!
A rezorty, ktere budou obsazovany zcela nove (i kdyz v pripade tak zkuseneho exministra, jakym je napriklad pan Moldan se o novem cloveku i pri sebevetsi snaze hovorit neda), se v takzv. "zavedenych" demokraciich prideluji malym koalicnim partnerum. Jde totiz vesmes (az na vyjimky) o rezorty, kde se toho mnoho pokazit neda - skolstvi, kultura, ministerstvo bez portfeje apod. .
Neni potrebne delat ani nijak dlouhy vylet do politicke historie zapadnich zemí, aby bylo mozne dolozit, ze napr. ve Francii nebo Italii dostavali tato mista ve vladach s temer zeleznou pravidelnosti i mensinovi komuniste. Této hruzy budeme my ovsem usetreni a v CR prijdou na tato mista Tosovskym slibovani "mladi lide" !
Před normalne uvazujicim a soudnym clovekem vystavaji okamzite nasledne otazky. Bylo potreba takoveho "divadelka" ? Nebylo mozne jinym a třeba i otevrenejsim a cestnejsim zpusobem rici ze strany Luxe a Skalickeho a pochopitelne i Pilipa, my chceme vladnout dal, ale bez Vaclava Klause ?? A dovolte nam soucasne provest v te vlade i male kosmeticke zmeny a poslat udivene ministry Grusu, Talire, Rimana, Vodicku a Bratinku na "ministersky vejminek" (!)
Vzdyt ostatní politicky ramec se nemeni. Vaclav Havel s celou svou politickou druzinou vedenou hejtmany Medkem, Pehem a Spackem zustava dal na hrade.
V podhradi jim jiste splni první i posledni prani oddany zbrojnos Pithart, který se vcas napil ze zazracneho pramenu politické nesmrtelnosti a potize zrejme nebude pusobit ani loupezivy lapka Zeman, ktery se skryva se svou bandou ve snemovnich lesich, a nestacil dosud vykopat ci natoz pak zatopit obranny vodni prikop kolem sveho lezeni, aby si jiz mohl klast sve podminky.
Neni mne lito Josefa Tosovskeho, ze se propujcil k tak nedustojnemu predstaveni, jakym bylo "odpovedne a svedomite" sestavovani nove vladni garnitury. Tato garnitura by totiz nemela mit pravo se oznacovat jako nova vlada, ani kdyby se prevlekla do zenskych satu a vzala si paruky, uz z toho duvodu, ze v ni zustavaji panove Lux a Skalicky.
Naopak domnivam se, ze ze strany pana Tosovskeho jde o zcela vedomy akt, ktery se silne podoba "promyslenemu" tahu predsedy vlady Ladislava Adamce. Ten kdysi do vlady NARODNIHO POROZUMENI, ktera mela byt sestavena na zaklade jednani u kulateho stolu proprocionalne mezi OF a KSC, nominoval 10 komunistu, snad aby uklidnil davy na Vaclavskem namesti a vlastne i na namestich ostatnich mest.
Neni mne lito ani Vaclava Klause, i kdyz mne ponekud vadi v Cechach trvale uplatrovana teorie jedineho vinika. Za protektorat mohl jenom Hacha, za totalitu byl z politickych spicek uveznen jen Stepan a za transformacni obdobi v CR muze jen a jen Klaus. Nektere veci mel predvidat a predpokladat. K tomu nemusi byt clovek ani prognostikem ani majitelem Vestirny Delphi, s.r.o. .
Dnes mozna Klaus vidi, kdo si umel udelat svuj politicky kredit a autoritu vysplhanim po jeho zadech (napr. byvaly tiskovy mluvci Vadim Petrov - milacek spolecenskych seanci typu "Zito") anebo ziskat alespon nacas solidni politickou pozici (napr. dnesni nejkrasnejsi poslankyne Snemovny /zrejme bohuzel jen nejkrasnejsi/ Ivana Plechata - drive poradkyne v jeho sekretariatu).
Ceska politicka scena byla v podstate nenormalni uz po volbach v roce 1992 a vse se opakovalo ve velmi podobnem gardu i po volbach v roce 1996. V roce 1992 ve volbach do CNR (ktera po rozpadu FEDERACE zustala jedinym zakonodarnym sborem) ziskala koalice ODS-KDS hlasy celkem 29,73% volicu, KDU-CSL 6,28 % a ODA 5,93%. V roce 1996 ve volbach do Snemovny pak mela ODS 29,62%, KDU-CSL si polepsila na 8,08% a ODA ziskala 6,36%. Sestavene koalicni vlady mely ale jak v roce 1992, tak i v roce 1996 takovy pomer ministerskych kresel, ze ODS mela v kazde z tlchto vlad o 1 resp. 2 hlasy vice nez KDU-CSL + ODA.
V takto (i kdyz na zaklade koalicnich dohod) sestavenych vladach, slo o velmi krehky pomer, ktery umoznoval i volebne vyrazne slabsim koalicnim partnerum (napr. pomer poslaneckych mandatu ODS vers. KDU-CSL+ODA v roce 1996 byl 68:31 !!!) velice slusny manevrovaci prostor k prosazeni vlastnich pozadavku. A to take dusledne delaly.
Z tohoto duvodu je proto odpovednost KDU-CSL (Luxe) a ODA (Kalvody, Zantovskeho ci Skalickeho) za dosazene vysledky sestileteho vladnuti zcela stejna. Nelze je za nic omlouvat. A to bez ohledu na to, ze se dnes tyto strany tvari, jako kdyby na ceskou politickou scenu prave vstoupily a kuponovou privatizaci a cely proces transformace vlastne jen pozorovaly z dalky a to ke vsemu jeste dalekohledem, ktery mel vypadla sklicka, a tak toho moho nevidely.
Prodlouzovani teto agonie je vysmechem obcanum, volebnim vysledkum a mluvit v tito souvislosti o odpovednosti koalicnich partneru (jeden za osmnact a druhy bez dvou za dvacet ) je budto bezbrehy naivismus anebo obrovska schopnost branit se poradnou davkou vlastni drzosti.
Sama ODS pritom nese nejvetsi miru odpovednosti, ovsem predem pochybovat, ze ve strane, kterou volilo 1,794 milionu volicu nad osmnact let, a ve ktere jsou bezpochyby desitky schopnych, vysokoskolsky vzdelanych a moderne uvazujicich mladych lidi, se nenajdou vhodni adepti na posty ve vlade, je stejne slabomyslne, jako vydavat cele Ceske republice za jedinou moznou alternativu ministra financi Ivana Pilipa ! (A pritom s eleganci sobe vlastni zapomina pan Josef Tosovsky na to, ze i Ivan Pilip se svemu uzasnemu umeni byt skvelym ministrem financi naucil mnohem mene skvele v mnohamesicni "pripravce" na ministerstvu skolstvi).
Je urcite skoda, ze tento vyber nejsou schopni provest sami vedouci predstavitele ODS. Anekdoticky tak clověka napada, byt tak ve vedeni strany jeste Josef Zieleniec, to by se Klaus na horach nestacil divit, vzdyt jemu stacilo, aby Klaus trochu "vytahl paty" a uz tu byla treba causa "potrebneho rozkroceni" ODS apod.
A tak nezbyva nez se uteci k prislovi : "Komu nenm rady, tomu není pomoci!" A i proto nam vsem pan Tosovsky (se svymi poradci) navrhem nove vlady predvedl svou dokonalou a jedinecnou piruetu !!! Je jenom skoda, ze bez brusli. Ale stejne ti lepe prizpusobivi a omyvatelni " politicti odbornici a komentatori mu jiz i za to tleskajm.
Ja budu tleskat jen predcasnym volbam - at se ukaze !
J.B.Aklab
Dočasná Tošovského vláda poskytne příležitost k postupnému vzniku skutečně profesionální strany
Zdravim vas pane Culiku,
reaguji na vas clanek v BL "Ceska politika roku 1997", kde na jedne strane spravne vyzdvihujete nutnost procisteni a regenerace ceske politicke sceny (novi lide) a vzapeti volate po predcasnych volbach. Predcasne volby jsou v nasi situaci skutecne na rade z hlediska uplatnovani demokratickych mechanismu. Ale jak znamo "sediva je vsechna teorie....".
V soucasne dobe je nase politicka scena ve velmi nadejnem pohybu a leccos nasvedcuje tomu, ze z toho vzejde ten spravny subjekt. Tento proces vsak nejakou dobu potrva. Predcasne volby v rozmezi pul az jednoho roku privedou do cela statu CSSD, coz neni zrovna to prave, obavam se. Je tedy treba dat cas onem novym lidem, resp. stranam. Vlada Tosovskeho, jak se zacina rysovat, mi pripada jako mensi zlo ve srovnani s "osobnostmi" z rad CSSD.
Vlasta Leporská
(Opravdu se v době, kdy vláda nemá mandát, nedají odkládat všeobecné volby proto, že snad strany nejsou připraveny. Vláda totiž nebude moci nijak jednat. Všechno se bude muset zastavit do doby, kdy se budou konat všeobecné volby. A pokud se bude listopadová krize ignorovat a staronoví ministři zasednou v kabinetu, jako by se nechumelilo, povede to obávám se mezi lidmi k další diskreditaci demokracie v ČR.Nezapomínejme, že důvodem nynější krize byl dramatický finanční skandál - vlastně dva - a lhaní v nejvyšších vládních kruzích. Existující politické strany, zejména ODS, nenabudou občanského kreditu, dokud si nyní - co nejdříve - nenechají potvrdit demokratický mandát od voličů. JČ)
České párky
Pane Culik
Opakovane citujete pana Jirovce a jeho tvrzeni o tom jak " vychodoevropsky hospodarsky system bez zadluzenosti uzivil celou ceskou populaci". Vzhledem k absenci komentare mam za to, ze se s timto tvrzenim ztotoznujete.
Chtel bych Vas pozadat, zda by jste mohl ve svych Britskych Listech specifikovat, jak by vlastne vypadalo zadluzene komunisticke hospodarstvi. To by se stat zadluzil u STATNI banky?
Dale by mne zajimalo, zda za uspesny povazujete stat, ktery si na vladni vydaje penize VYPUJCI ci stat, ktery si na statni vydaje penize proste VEZME (znarodnenim, zrusenim zivnosti, zbytky pak menou, umele nizkym kursem a moznosti ulozit si uspory pouze u statu).
Posledni otazka: uvedomil jste si nekdy ze zpusob provozovani Ceskoslovenske ekonomiky se obvykle oznacuje jako ziti z podstaty, v Jirovcove starocestine pak zuzena reprodukce? Jinymi slovy: zanedbana modernizace produktu i strojoveho parku a duraz na objem vyroby. I clanek o Cutisinu paradoxne nahrava vasim oponentum: podnik byl postaven tesne po unoru, tedy na zaklade vysledku vedy a vyzkumu zorganizovaneho zcela jinou ekonomikou. Od te doby vyrabi jeden produkt s minimalnimi zmenami.
Receno jeste jinak: Tvrdim, ze podniky vyrabejici na objem samozrejme mohly fungovat celkem uspesne. Tvrdim, ze tvorba zisku v ekonomice se statem regulovanymi cenami vstupu a vystupu je podvod zalozeny na osobnich znamostech s temi, kdo tyto ceny tvori. Tvrdim, ze zaostavani ceskoslovenske ekonomiky bylo koncentrovano v oblasti technologii a managementu.
Bohumil Sládek
Pane Sladku,
podivejte se, mne zajimaji provokativni myslenky, ktere otrasaji konvencnim myslenim.
Cca od roku 1991 jsem se opakovane (pro Svobodnou Evropu) ptal ruznych ceskych hospodarskych cinitelu ci ministru, jak je to s hodnotou statniho majetku v CR. Dostavalo se mi opakovanych prohlaseni, ze nic nema skoro zadnou hodnotu, protoze "komunisti vsechno znicili". Pak se ukazalo, ze komunisti sice mnohe znicili, ale leccos zustalo, a to pod heslem "komunisti vsechno znicili" mnozi rozkradli a docela dobre se jim z toho dnes, na ukor vetsiny obcanu, zije.
I kdyz je zrejme, ze hospodarska uroven CR v porovnani treba s Rakouskem za ctyricet let komunismu poklesla, nepoklesla na uroven Rumunska nebo co ja vim Eritrei.
Proste, byla to hloupost, to tvrzeni ministru. Nazory pana Jirovce jsou uzitecne, protoze otrasaji zkostnatelosti jednosmerneho mysleni - i tim, jak zurive na ne mnozi regauji.
K vasim namitkam:
Např. Polsko bylo taky statni ekonomika a kupodivu se mu podarilo za komunismu zadluzit se docela uspesne.
Tedy v zahranici.
Vase kritika komunistickeho hospodarstvi, ukradeni majetku, atd. je samozrejme opravnena.
O tom, ze se za komunismu zilo z podstaty, jsem se zminil v BL v prispevku Otevrenost pred vanocemi.
Pisete: "Tvrdim, ze tvorba zisku v ekonomice se statem regulovanymi cenami vstupu a vystupu je podvod zalozeny na osobnich znamostech s temi, kdo tyto ceny tvori."
Tak to skutečně často bývá. Ale na dosti přísném ochranářství a silných státních zásazích do ekonomiky vybudovaly své bohatství Japonsko a Jižní Korea.Jizni Korea dokonce zakazovala obcanum utracet vydelane penize za konzumni zbozi a nutila je investovat do ekonomiky.
Nijak to neobhajuju, jen to konstatuju. To, že se nyní tyto ekonomiky hroutí, je jiná věc, zaviněná neodpovědnou politikou posledních let. JČ.