Britské listy

Václav Havel měl do značné míry pravdu, když konstatoval, že projednou - v období, které by mělo být velmi šťastné, neboť Češi v něm po dlouhé době nepodléhají žádnému zahraničnímu vládci - je situace v nejvyšších českých politických kruzích odrazem situace a mentality mezi řadovými občany.

Správně také v tom nachází zdroj optimismu: je-li tomu skutečně tak, mělo by být i v moci občanů neradostnou situaci vlastním úsilím změnit.

Moudře tedy prezident poukazuje na potřebu iniciativy od občanů. Užitečné je i sdružování lidí do občanských organizací, jejichž prostřednictvím by měli být schopni dosáhnout změn efektivněji než jen jako jednotlivci v atomizované společnosti. Jde v první řadě o vytvoření pevného právního rámce, atmosféry důvěry a nepodvádění a efektivní a profesionální, objektivní státní správy.

Je dobře, že prezident vyzývá lidi aby nerezignovali a účastnili se všech voleb, které se budou konat v letošním roce. Důležitá je ale i průběžná občanská iniciativa, jak Havel řekl v této části svého projevu. (V závěru odstavce je možno vycítit kritiku nemyslícího, otrocky oddaného frakcionářství některých českých politických stran:)

"Neméně důležité, ne-li důležitější je všechno, co děláme dnes a denně, tedy nikoli jen ve sváteční den voleb. Způsob, jakým myslíme či nemyslíme o věcech tohoto světa, a míra, v jaké cítíme či necítíme odpovědnost za jeho stav; způsob, jakým pracujeme, jakým podnikáme, jakým respektujeme či nerespektujeme zákony; způsob, jakým se chováme ke svým spoluobčanům - to všechno dohromady a mnohé další věci spolutvoří společenské poměry, a tudíž i - byť nepřímo - politickou situaci. Obzvlášť důležité přitom podle mého názoru je, zda se umíme navzájem nejen snášet, tolerovat či respektovat nebo si aspoň neubližovat, ale také, zda a jak se umíme navzájem sdružovat. Je tisíc a jeden dobrých způsobů sdružování, ať už na bázi profesní, kulturní, společenské, náboženské, odborové, politické, regionální či ekonomicky nebo jinak svépomocné, ale jsou i způsoby nedobré, například ty, jež jsou založeny na kolektivistickém principu, umožňujícím tíze a bolesti individuálního myšlení a individuální odpovědnosti, aby se příjemně rozplynuly v tupé oddanosti smečce."

Doufejme, že nyní skutečně dochází v české politice k pozitivnímu obratu.

Ono ale nebude stačit jen postavit českou politiku na etický základ. Je také potřeba rozhlédnout se po světě, podívat se, co se děje, předvídat mezinárodní vývoj a jednat promyšleně a včas podle toho.

JČ

Jak psal ve středu britský tisk o nové české vládě

Jediný článek přinesl na straně 2 deník Financial Times. Jiné britské deníky vznik Tošovského nové vlády nezaznamenaly.

Nový český premiér jmenuje svůj dočasný kabinet

Financial Times 31.12.1997

Josef Tošovský, nový český ministerský předseda, jmenoval včera kabinet, který má nahradit vládu Václava Klause, která se koncem listopadu rozložila v důsledku skandálu týkajícího se financování jeho strany.

V sedmnáctičlenném kabinetu J. Tošovského jsou čtyři ministři z Klausovy Občanské demokratické strany, včetně Ivana Pilipa, který zůstává ministrem financí.

Po setkání s Josefem Tošovským, které trvalo hodinu, konstatoval Václav Klaus, že se jeho strana nebude účastnit nové vlády ani ji nepodpoří.

Avšak ODS se rozštěpila od té doby, co byl Václav Klaus znovu zvolen v polovině prosince jako její předseda. I když si Klaus zachoval dosti velkou podporu v regionálních organizacích ODS, ztratil důvěru čelných představitelů ODS, jako je Ivan Pilip.

Parlament bude o nové vládě hlasovat začátkem nového roku. Vláda bude schválena 2. ledna a bude fungovat až do nových všeobecných voleb, které se budou konat buť v červnu anebo v listopadu.

Nová vláda bude muset čelit složité domácí situaci. Tošovský a Pilip by chtěli dál pokračovat s privatizacemi bank a podniků veřejných služeb a dále liberalizovat ceny veřejných služeb. Ale takové projekty možná ve vládě zablokují křesťanští demokraté, kteří konstatovali, že by se s nimi mělo počkat, až bude po nových volbách utvořena stabilní vláda.

Opoziční sociální demokraté, kteří Tošovského vládu mlčky schválí, jsou také silně proti významnějším privatizacím, které by prováděla dočasná vláda.

Ministerský předseda má lehčí situaci v oblasti zahraniční politiky.

Zamýšlí ponechat ve funkci ministra zahraničních věcí nestranického Jaroslava Šedivého a tím vytvořit stabilitu a kontinuitu v době, kdy má na jaře zahájit Česká republika vyjednávání o vstupu do Evropské unie.

Co se stane, když vlády lžou Bruselu

Komisaři pro lidská práva a soudní odborníci Evropské unie se nyní musejí zabývat trapným případem, týkajícím se lidských práv jednoho švédského občana, z něhož vyplývá, že švédská vláda v jeho věci opakovaně po řadu let pod přísahou lhala Evropskému soudu pro lidská práva.

Případ začal v roce 1979. Švédská vláda tehdy propustila ze švédského národního námořního muzea nově najatého tesaře Torstena Leandra, protože dospěla k názoru, že je Leander bezpečnostním rizikem.

V listopadu 1987 se rozložilo osmnáct let lhaní švédské vlády. Nová, otevřená švédská vláda totiž povolila Leanerovu právníkovi přístup k bezpečnostním svazkům, týkajícím se jeho klienta. Vyplynulo z toho, že svazky obsahují množství nepodložených informací typu "jedna paní povídala" a spoustu věcných omylů. Celkově byl obsah svazku nevinný.

Jádrem problému je toto: Evropský soud pro lidská práva rozhodoval více než deset let na základě přijímání lživých výroků švédské vlády, že v Leanderově případě šlo o ohrožení národní bezpečnosti. Soudu pro tato tvrzení nebyly nikdy dodány žádné důkazy. Na základě nepodložených tvrzení švédské vlády vytvořil Evropský soud mnoho verdiktů s precedenční mocí.

"Je na svědomí Evropského soudu pro lidská práva, zda je ochoten žít i nadále s touto situací," konstatoval Leanderův právník, profesor Dennis Tollborg. "Není přece možno dovolit, aby právo v oblasti lidskoprávní problematiky spočívalo v Evropě na precedenčních rozhodnutích, učiněných v důsledku lží jedné evropské vlády."

"Je zjevné, že by soudy měly vyžadovat od vládních svědectví stejné množství přesvědčivých podpůrných důkazů, jaké požadují od soukromých osob. Soudy dosud předpokládaly, že vlády jim nelžou, ale švédský případ dokazuje, že se na takový předpoklad nedá spolehnout", konstatoval jeden britský právní odborník.

Leanderův případ vyvolal ve Švédsku senzaci. Švédský vládní právník Correll, který je nyní náměstkem generálního tajemníka OSN pro právní záležitosti se zvláštní odpovědností pro lidská práva, odmítl kritiku, že je vinen lhaním před švédskými a evropskými soudy. Correll uvedl, že pouze "plnil příkazy seshora".

Soros: nová organizace by měla garantovat mezinárodní půjčky

George Soros, miliardářský finančník a filantrop, argumentoval na Silvestra v rozsáhlejším článku v britském hospodářském listě Financial Times, že by měl svět vytvořit novou instituci, která by mezinárodně garantovala půjčky poskytnuté státům a podnikům.

Soros přichází s tímto doporučením v době finanční krize, s níž zápolí východoasijské ekonomiky. Argumentuje, že východoasijská finanční krize hrozí vážně postihnout celý mezinárodní obchod. "Jsme na pokraji celosvětové deflace," varuje Soros. Zdůrazňuje, že tváří v tvář této hrozbě musí být světový finanční systém zreformován.

Soros doporučuje, aby byla vytvořena Mezinárodní korporace pro pojišťování půjček. Měla by to být sesterská organizace Mezinárodního měnového fondu. Tato organizace by za malý poplatek garantovala mezinárodní půčjky. Země, které si půjčují peníze, by byly povinovány poskytnout podrobné informace ohledně všech půjček, státních i soukromých. To by umožnilo novému úřadu, aby určil, do jaké výše je navrhované půjčky ochoten pojistit.

"Soukromý sektor nedokáže efektivně alokovat mezinárodní kredit," argumentuje Soros. "Poskytuje buď příliš málo půjček anebo příliš mnoho. Nemá dostatečné množství informací pro to, aby byl schopen dospět k vyváženému závěru. Kromě toho, soukromý sektor nemá zájem o udržování makroekonomické rovnováhy v jednotlivých zemích. Jde mu pouze o maximální zisk a o minimální riziko. To znamená, že se pohybuje stádovitě oběma těmito směry."

Návrh na zřízení mezinárodní organizace pro pojišťování půjček bude asi kritizován, předvídá Soros. "Jak dokáží byrokrati rozhodovat lépe než samotní půjčovatelé, kteří na sebe berou poskytováním půjčky riziko? Odpovědí je, že technokraté, kteří by hodnotili realističnost navrhovaných půjček, by byli odpovědni za udržování makroekonomické rovnováhy daných zemí, kdežto technokraty, kteří vedou banky, poskytující půjčky, zajímá jen, zda poskytnutím půjčky vydělají zisk."

Při diskusi o tomto návrhu v britském rozhlase se vyjádřil renomovaný odborník z firmy Goldman Sachs, že jde o rozumnou myšlenku. V praxi by to mohlo fungovat tak, uvedl tento odborník, jak například v Americe funguje pojišťování bank. Každá banka pravidelně platí určitou míru pojistného, takže když dojde k jejímu kolapsu, vkladatelé nepřijdou o peníze, ale ztracené úspory jsou jim nahrazeny pojišťovnou. Pojistné pro mezinárodní půjčky by tedy nehradil žádný státní sektor, ale platilo by se poplatkem, vybíraným z každé uzavřené půjčky.