Deklarace a demokracie
Před několika měsíci jsem uzavřel svou postgraduální práci o Češích a česko-německé deklaraci konstatováním, že celkem vzato byla česko-německá deklarace katastrofou, která nevedla ke smíření mezi oběma "národy", ale vedla k oslabení demokracie v České republice. Události posledních týdnů potvrdily mé závěry.
Musím hned na začátku zdůraznit, že vůbec nejsem stoupencem Miroslava Sládka a jeho aktivistů. Sládek je odporný fašista, který rozšiřuje nenávist. Ostatní členové vedení jeho strany jsou typicky hnusní rasisté a antisemité. Celkem vzato je Republikánská strana skvrnou na české politické scéně.
Bohužel, z různých důvodů, včetně toho, že je český establishment i nadále ochoten poskytovat Republikánské straně různými svými činy anebo naopak nečinností auru mysterióznosti, byli do Poslanecké sněmovny ČR zvoleni republikánští poslanci. Mají tam právo zastupovat své stoupence v České republice. Ať se to politickému establishmentu líbí či nelíbí, tito poslanci mají právo být slyšeni a jejich parlamentní hlasy mají právo na to, aby byly sčítány.
I když se hrozím téměř všeho ostatního, co jsem kdy slyšel z jeho úst, musím hájit Jana Vika v jedné věci: co se týče frašky Havlova znovuzvolení, Vik má pravdu. Nebylo důvodu, proč by Sládkovi nemělo být dovoleno hlasovat z vězení. Tuším, že svého času bylo dokonce pro takovýto případ vytvořeno jakési ustanovení. 99 vůči 98. Vik má pravdu: Havel by se měl stydět.
Nedá se říci, že je to všechno stejně jedno, protože by Havel v druhém kole hlasování stejně vyhrál. Jde o to, že demokracie byla ochromena. Establishment věděl, jaký chce výsledek, a rozmělnil demokratické zásady, aby ho dosáhl.
A co z toho všechno vyplývá? Establishment znovu poskytl Sládkovi více autority a legitimnosti než kdy předtím. Pokud chtějí Republikáni diskreditovat Havla, prezidentský úřad, a celý polistopadový vývoj, stačí jim teď, když poukáží na volební výsledky. 99 vůči 98 a náš člověk byl ve vězení. (A výhodně pro sebe ho pustili až po Havlově zvolení!)
Ano, je to jednoduchý argument, ale Republikánům se jeho prostřednictvím podaří získat volební hlasy mezi mnoha občany, kteří jsou nespokojeni s politickým vývojem.
V žádném případě nechci očerňovat českého voliče jako naivní obět jednoduchých argumentů, ale mnoho lidí má už dost posledního politického vývoje a chce změnu. Také, soudě podle toho, že nedávný průzkum veřejného mínění organizace Focus zjistil, že třetina Čechů odmítá soužití s romskou menšinou a 14 procent se domnívá, že je třeba Romy vyhostit ze země, zdá se, že Sládek má připraveno v České republice zázemí podpory.
Jakou to má všechno souvislost s česko-německou deklarací a jejím destabilizujícím vlivem na českou demokracii? Proč byl Sládek ve vězení? Byl uvězněn jako důsledek toho, že se vyjádřil protiněmecky během loňské Kohlovy návštěvy v Praze, když Kohl podepisoval česko-německou deklaraci, a jako důsledek pohrdání soudem v souvislosti s tímto případem.
Deklarace měla destabilizující vliv, který je v současnosti cítit velmi silně. Mimo jiné, deklarace byla pro Sládka vynikajícím darem. Poskytla mu publicitu a i nadále se díky ní Sládek ocitá v zájmu veřejnosti. Tím, že byl propuštěn, Sládek získal legitimitu pronásledovaného politika. V důsledku frašky Havlovy volby získala republikánská kritika polistopadového vývoje zrnko pravdy. Stát skutečně jedná nezákonně a Havel si nezaslouží být prezidentem na základě tohoto nedokonalého hlasování. Jsou to vánoční dárky pro Republikány, které jim byly doručeny o měsíc později.
Sládek se nezdá být příliš inteligentní. V politice by pravděpodobně sám nedokázal téměř ničeho, kdyby nebylo vydatné pomoci, které mu poskytuje český politický establishment. Kdyby byl zdvořilý, poděkoval by Havlovi a spol. za trvalou podporu.
Sládek a Vik oba konstatovali, že frašku Havlovy volby předloží ústavnímu soudu. To přinese Republikánům další publicitu, zejména, jestliže vyhrají - a podle práva by u ústavního soudu vyhrát měli. Bude-li Havel svržen - i kdyby to bylo jen krátce - nejen to dále destabilizuje českou demokracii, ale také to poskytne Sládkovi mezinárodní publicitu. Další dary pro Republikány.
A zdrojem všech těchto potíží byla česko-německá deklarace, pochybná myšlenka od samého začátku.
Declaration and Democracy
A few months ago, I concluded my post-graduate thesis on Czechs and the Czech-German Declaration by saying that, by and large, it had been a disaster which didn't lead to reconciliation between two "nations" but rather led to a weakening of democracy in the Czech Republic. The events of the last few weeks have confirmed my findings.
I must state at the outset that I am no supporter of Sladek and his crew. Sladek is a repugnant fascist who spreads hate across his society. The other members at the top of his party are typically vile racists and anti-Semites. Altogether the Republican Party is a blot on the Czech political landscape.
Unfortunately, for various reasons including the establishment's continued willingness to lend the Republican Party a certain mystique through various actions and inactions, the Republican members of Parliament were democratically elected to represent their supporters in the Czech Republic. Whether the political establishment likes it or not, they have a right to be heard, and their parliamentary votes have a right to be counted.
Although I abhor almost everything else I have ever heard coming out of his mouth, I must defend Jan Vik in one thing: about the farce of Havel's re-election, Vik is right. There was no reason why Sladek shouldn't have been allowed to vote from prison. I believe some provision was even planned for this at one point. 99 to 98. Vik is right: Havel ought to be ashamed.
It does no good to say that none of this matters because Havel would have won in the next round of voting anyway. The point is that democracy was subverted. The establishment knew the result it wanted and fudged democratic standards to get it.
What is the outcome? Again, the establishment has given Sladek more authority and legitimacy than he had before. If the Republicans want to discredit Havel, the presidency and the whole polistopadovy vyvoj, all they have to do now is point to the numbers: 99 to 98 and our man kept in prison. (And then they released him conveniently after Havel's election!) Yes it is a simplistic argument, but it will win the Republicans votes among many of those who are dissatisfied with recent political developments.
This is not to denigrate the Czech voter as a sucker for simplistic arguments, but many people are fed up with recent developments and want change. Also, judging from the fact that a recent Focus poll found that a third of Czechs odmítá soužití s romskou menšinou a 14 procent se dokonce domnívá, že je potřeby Romy vyhostit ze země, Sladek seems to have a ready pool of support in the country.
Where does this connect to my reference to the Czech-German Declaration and its destablising effect on Czech democracy? Well, why was Sladek in prison in the first place? He was there as a result of anti-German comments he made during Kohl's visit to Prague last year for the signing of the Czech-German Declaration (and for contempt of court in relation to that case).
The Declaration had destablising effects that continue to be felt very strongly today. Among other things, the Declaration was a gift to Sladek. It brought him attention and it continues to bring him attention. Through his own acquittal, Sladek has gained the legitimacy of a persecuted politician. Through the farce of Havel's election, Republican criticism of the post-November development has gained a thread of truth. In fact, the state does indeed proceed illegally and Havel doesn't deserve to be President on the basis of that flawed election. Christmas gifts delivered to the Republicans one month late.
Sladek doesn't seem very clever to me. He probably would not have ever achieved as much as he has in the political world without all the help that the establishment gives him. If he was polite, he would thank Havel a spol. for their continued support.
Sladek and Vik have both said that they will take the matter of Havel's farcical election to the Ustavni soud. This will bring the Republicans further attention, especially if they win - as they rightfully should. Toppling Havel, even if only briefly, will not only destablise Czech democracy further, but will also put Sladek on the international stage. More gifts for the Republicans.
The source of all these troubles was the Czech-German Declaration, a flawed idea from the very beginning.
Mají televizní pořady, zabývající se politickými tématy, využívat telefonního hlasování diváků?
Diskuse pokračuje dopisem Nikolaje Savického z České televize. Předchozí část diskuse, viz BL z 23. ledna 1997. K dopisu N.S. se stručně vyjádřím v příštím vydání BL. JČ)
Vážený pane,
položil jste mi v pátek 23. ledna 1998 v Britských listech tři otázky, dovolte mi tedy, abych na ně odpověděl. Předtím bych však rád uvedl na pravou míru jednu mylnou premisu, z níž opakovaně vycházíte. Umožní mi to zkrátit a zjednodušit odpovědi na Vaše otázky.
Hned dvakrát ve třech krátkých odstavcích charakterizujete Arénu jako "seriózní politickou publicistiku", respektive jako "seriózní politický a publicistický pořad veřejnoprávní televize". Problém je v tom, že Aréna na tuto roli neaspiruje. Objednávka České televize ji definuje takto: "Publicisticky diskusní pořad, spektakulární formou a divácky přitažlivý jakýmkoliv aktuálním tématem, které právě hýbe veřejností, atraktivními hosty, dramatičností spontánní vyměny názorů, zasvěceností, poučeností a pohotovostí moderátora, živou spoluúčastí zaangažovaného auditoria ve studiu i prvkem hry, vnášeným sem telefonickým hlasováním". Slova "seriózní politický" v této definici nenacházím.Škála témat Arény je přitom nesmírně široká; dovolte mi několik příkladů z nedávné minulosti: složení národního hokejového týmu, korupce fotbalových rozhodčích, léčitelé a jejich schopnost skutečně pomoci nemocným, právo tzv. alternativních věd na to být nazývány vědami, vegetariánství versus jedlíci masa atd. Je vžak pochopitelné, že stane-li se vstup České republiky do NATO žhavym tématem, objeví se mezi tématy Arény rovněž.
Aréna nedeklaruje svůj charakter pouze prostřednictvím nějaké interní definice; to by bylo poněkud málo. Má řadu atributů, které pro diváky přesně charakterizují její formát nebo (chcete-li) žánr. Jde o nezaměnitelné rysy, počínající grafikou, založenou na symbolice "terče", pokračující přes asymetrické zastoupení diskutujících (řada oponentů, jediný obhájce), jejich postavení ve studiu (oponenti stojí, obhájce sedí ve středu stylizovaného terče), až po přítomnost tleskajícího a pískajícího publika (které je navíc usazeno za zády oponentů a tím je opticky a psychologicky zvýhodňuje) atd. Všechny tyto znaky upozorňují diváka, že jde o hru s jistými danými pravidly; telefonické hlasování k těmto pravidlům patří. Běžny divák vnímá tyto signály automaticky naprosto jednoznačně, aniž by je analyzoval. U člověka, který se profesionálně věnuje médiím, mne však překvapuje, že tyto charakteristické znaky formátu nevnímá a není schopen je identifikovat.
Musím zdůraznit, že Česká televize výsledky telefonického hlasování v Aréně nikdy nepředkládala a nepředkládá jako výsledky seriózního výzkumu veřejného mínění, v jiných pořadech je nepublikovala a nepublikuje a nedává svolení k jejich publikování v jiných médiích. Naopak: před začátkem Arény i po jejím skončení upozorňuje moderátor na to, že jde o poměr názorů těch diváků příslušného pořadu, kteří se během něj dovolali na hlasovací zařízení. Kromě toho Česká televize opakovaně vysílá vysvětlující spot, o němž jsem se zmínil v příspěvku, na nějž svými otázkami reagujete. V souvislosti s tím musím konstatovat, že Česká televize neporužuje ani české právní normy, ale ani Vámi citované směrnice BBC (které jsou pro nás nepochybně inspirativní, leč nikoliv závazné), neboť nevyužívá telefonické hlasování "jako prostředek pro získávání seriózních informací o politické podpoře pro určitou stranu" a v žádném případě nevytváří dojem, že takto získané údaje "mají hlubší význam".
K jednotlivým dotazům (detaily a hodnotící výrazy otázek pro úsporu místa vynechávám):
1) Proč Aréna telefonické hlasování obsahuje? Je takovy formát vhodný pro seriózní politickou publicistiku?
Aréna telefonické hlasování obsahuje, protože je součástí promyšleného formátu televizního pořadu; je na něm do velké míry postavena. Aréna neaspiruje na to, být "seriózní politickou publicistikou" a z jejích formálních znaků je to na první pohled patrné. Neexistuje však žádný důvod, proč z ní politická témata s výjimkou období předvolebních kampaní vylučovat.
2) Jste přesvědčen, že mají být seriózní politické a publicistické pořady veřejnoprávní televize založeny na HERNÍM PRINCIPU?
Domnívám se, že televize veřejné služby (mám tento termín raději než slovní spojení "veřejnoprávní televize") má nabízet širokou škálu publicistickych pořadů všeho druhu s vyjimkou vysloveného bulváru. Do jejího vysílání tedy patří právě tak velmi seriózní DEBATA, stejně jako hravější a většinou dramatičtější Aréna. Konkrétní podoba této škály samozřejmě nabízí velmi zajímavé téma pro odbornou diskusi, ale myslím si, že její základní skladebné prvky Česká televize dlouhodobě poskytuje.
Nevidím vžak nic zavádějícího na tom, spojovat politiku a hru. Už v roce 1938 dokázal slavny nizozemský historik a filosof Johan Huizinga ve 12. kapitole své proslulé knihy HOMO LUDENS, že parlamentní demokracie v Anglii, ve Spojených státech i ve Francii "v podstatných rysech odpovídají normám hry". Konstatuje, že "je to nikdy nekončící zápas, v jehož rámci se určití matadoři snaží dát si navzájem mat, bez újmy na zájmech země, jíž takto slouží s plnou vážností".
Politická krize mimochodem podle Huizingy začíná tam, kde partikulární zájmy převládnou nad duchem hry: "Pod pojem hry můžeme bezpochyby zahrnout chování početných politických stran, které z velké části zastupovaly osobní a skupinové zájmy obyvatelstva a opakovanými pády vlád dlouho vystavovaly zemi nebezpečným krizím, což bylo v protikladu k zájmům státu. Do očí bijící záměr dosáhnout výhody pro celou skupinu nebo pro sebe, příznačný pro toto stranictví, vžak nevyhovuje pravé povaze hry". Pro zahraniční politiku shledává Huizinga platnost stejnych zásad: "Výslovné konstatování principu Pacta sunt servanda zahrnuje ve skutečnosti přiznání, že integrita systému (mezinárodního práva a dohod - pozn. N.S.) spočívá jen na dobré vůli k vzájemné hře. Stačí, aby jedna strana ustoupila od pravidel hry, a celý systém mezinárodního práva se zhroutí - byť jen přechodně -, nebo musí byt provinilec vyloučen ze společenství pro porušení hry." Huizingu cituji jen jako nejslavnějšího představitele této teorie, která ve svych základních rysech nebyla, pokud vím, nikdy vyznamně zpochybněna. Proč by tedy média v zemi s fungující parlamentní demokracií neměla na herní princip v politickych otázkách přistupovat? Jde o dodržování pravidel, nikoli o potlačení hry.
3. Proč spojujete poukaz na závažný problém v BL s psaním českých listů, jako je Špígl či Haló noviny? Nečiní to čeští politikové častěji, že když jim někdo položí nepříjemnou otázku, bagatelizují ji, že je bulvární?
Nejsem politik a otázky na Arénu nepokládám za nepříjemné; otázku telefonického hlasování v Aréně navíc nepovažuji za závažný problém. Moje zmínka o obou listech, které nejsou bulvární v pravém slova smyslu, ale reprezentují extrémní názory přívrženců krajně levicové a krajně pravicové strany, vychází ze zkušenosti, kterou jsem však ochoten a schopen doložit solidní kvantitativní analýzou. Pouze tyto dva listy totiž ve snaze využívat nejen skutečné problémy, ale také jakýkoliv pseudoproblém, který jsou schopny objevit, vytrvale komentují hlasování v Aréně tím, že otiskují názory čtenářů na jeho údajné falšování. Česká televize soustavně upozorňuje na to, že toto hlasování není vyzkumem veřejného mínění ani anketou, respektující sociodemografické složení společnosti. Seriózní (nebo alespoň o serióznost usilující) periodika se proto k tomuto tématu nevyjadřují, nepřikládajíce mu vyznam. Dokonce ani redaktoři "světového deníku Špígl" se pak neodvažují vyjádřit sami za sebe, nebož vědí, že by se zesměšňovali, a tak raději nastrkují dopisy čtenářů. Proto mne útok Britských listů poněkud překvapil.
V Praze 25. ledna 1998
Prvni, druhy a treti zahranicni odboj
ANO MASARYK
11. ledna 1998 usporadala Spolecnost pro vedy a umeni, sdruzujici ceske a slovenske vedce pusobici v zahranici, promitani vsech tri casti dokumentarniho filmu Zdenka Mahlera ANO MASARYK. Pozvani na toto predstaveni v hlavni budove NYU (New York University) bylo rozeslano postou vsem clenum SVU a jejich pratelum, na jejich listech i na strankach internetu a cele americke verejnosti veskerym jinym zpusobem. Pres tuto velikou propagaci a reklamu se seslo v hlavni budove NYU asi 120 lidi. Nejzajimavejsi vsak je, ze ze vsech jsem napocital (nepocitaje tri nezletilce) sest lidi mladsich 65 let.
Jasne nam to ukazuje, ze o vznik nezavislosti naseho statu a jeho napln v mezinarodnim foru se malokdo zajima v generacich mladsich nez 65.
Presto ze s mnohym, co Mahler mimochodem nadhodil, naprosto nesouhlasime, (jako ze "kdyby nebyl Masaryk nebyl by ani Hitler", nebo "kdyby nebyl Masaryk byl by neexistoval cesky narod a byl by uz ponemcen") film pripomenul skutecnost udalosti zrodu ceskkoslovenskeho statu, ceskoslovenske republiky.
Prvni svetova valka - prvni odboj
Byly to predevsim ceske legie v prvni svetove valce, legie v Anglii, Francii, Italii a v Rusku, ktere utvorily podstatu a zaklad Masarykova naroku na utvoreni nezavisleho statu. O ne se Masaryk opiral a bez nich by nic nebyl. Stejnou oporou byla i podpora cele ceske Ameriky a jeji tlak na tehdejsi Bily Dum na utvoreni nezavisleho statu.
Mahler naprosto zapomnel uvest, ze prestoze tehdejsi americky prezident Wilson neodpovedel na Masarykuv dopis o vytvoreni CSR ze 17. rijna 1918, o nejz se opiral, Woodrow Wilson zaclenil vznik CSR do sve doktriny o usporadani povalecne Evropy. Podstatne melo byt to, ze demokraticky, hospodarsky a prumyslove silny nenemecky stat ve stredu Evropy bude bastou a hradem oproti jakekoliv mozne rozpinavosti Nemecka, jako priciny budouci valky.
Historie prokazala Wilsonovu doktrinu za naprosto presnou, nebot Hitler, drive nez mohl uskutecnit tah proti Francii, Anglii a Rusku, musel predevsim znicit CSR.
Vzhledem k temto historickym skutecnostem, Masaryk a jeho zahranicni vlada s Benesem a Stefanikem se vratili jako osvoboditele a tak se ujali vlady "prvni republiky".
Druha svetova valka, druhy odboj
Taktez druha svetova valka a navrat Eduarda Benese a jeho londynske vlady, presto ze se musel navratit pres Moskvu, kde byl nucen prijmout 50 procent Gottvaldovy vlady a system Narodni fronty pouze ctyr politickych stran, se opiral o boj ceskych a slovenskych legii v Anglii a v Sovetskem Rusku.
Zde znovu nutno zduraznit, ze navrat zahranicni vlady se zase opiral o ceskoslovenske zahranicni legie, tedy aktivni vojaky na frontach, strilejici proti nemecke armade, bombardujici Hitlerovo Nemecko v ramci britskeho kralovskeho letectva, nebo o parasutisty.)
Ctyricetileta "studena" valka, treti odboj
Zaklady prvniho a druheho odboje jsou naprosto odlisne od tretiho odboje!
Predevsim i kdyz byla valka, tato valka byla "studena". Nebojovalo se zbranemi. Nebyly legie. Pounorovy exil byl prolezly komunistickymi spehy. Komunisticke zajmy byly prosazovany i lidmi, kteri (nekdy i bez bez sveho vedomi) byli dopraveni na Zapad, aby slouzili zajmum sovetske dikatury.
Nyni se dovidame jak v roce 1948 a 49 v Parizi uprchlicka studentska organizace mela vice komunistickych spehu nez opravdovych studentu, kteri museli uprchnout po unorove revoluci (48). Jak nekteri lide, vybrani komunistickou (GPU) vyzvednou sluzbou, (verim mozna i bez jejich vedomi) zalozili v Parizi Zahranicni ustav (Chalupa, Povolny) a v nem pusobili komunisticti (StB) spehove.
Byly to vsak nejen tyto naprosto odlisne okolnosti, ale byla to i naprosto odlisna doba. Prvni republika trvala o neco malo vice nez 20 let. Nacisticka okupace dele nez pet let. Povalecna doba Narodni fronty tri roky.
Pounorova komunisticka diktatura trvala dele nez vsechny tri ostani ery dohromady s obrovskym vlivem na preorientovani i tech nejvetsich odpurcu komunismu behem vice nez 40 let. Tato dlouha doba zanechala hlubokou jizvu v kazdem cloveku, zijicim v Cechach.
Pounorova komunisticka diktatura trvala dele nez tri generace. Tyto rozdeleni jasne vidime i v rozdeleni exilu ci emigrace. Soudruh Jiri Dienstbier (ktery nyni sam utekl a zije v Kalifornii) nebyl jedinym co prohlasoval, ze "nikdo nemusel utikat". Pak toto sve prohlaseni sam opravil, ze to platilo s vyjimkou pounorovych studentu, politiku a novinaru, kteri museli po komunistickem puci utect, aby zachranili svuj zivot. V mnoha erach je tezko oznacit zda odchod z vlasti byl motivovan hlavne politickou snahou po svobode (exil) ci touhou po lepsim zivote (emigrace). Toto je pravdepodobne nejlepe videt na tech, co odesli po roce 1968, kde se asi jednalo o kombinaci obojiho.
Podle toho vidime, jak odlisne jsou politicke nazory a zajmy zde v Americe (v pripade Masaryka zajem pouze tech 65-letych a starsich). Ovsem jeste vetsi rozkol vidime v nazorech tech doma. Mistrovske dilo (feuilleton) Martina Komarka, vedouciho redaktora Mlade Fronty - Dnes Emigranti nedostanou ani zbla a ( odpoved) naprosto presnre vystihuje mineni tech co byli po 40 pod vlivem bolsevicke diktatury.
Jeste vice toto rozvrstveni mozno pozorovat z toho, ze mnoho tech, co privodili unor-48 a co o uprchlicich sirili tuto propagandu (prikladem, Jaroslav Horec, redaktor Mlade Fronty) se nyni vydavaji za neco uplne opacneho - za bojovniky proti komunisticke diktature.
Sametova revoluce
I konec teto komunisticke diktatury je podstatne jiny. Zatimco konec prvni a druhe svetove valky byl porazkou nepritele na bitevnim poli, ale konec posledni byl rozpad Sovetu, kde vlna osvobozeni se sirila od vychodu az k Berlinske zdi. Kazdemu v Cechach bylo jasne, ze jeji prichod je pouze otazkou casu. Sepsani scenaria (zraneny "student"/StBak na Narodni tride, zvoneni klicu, atd) jim trvalo sest mesicu a vybrali si k tomu (bez vedomi studentu) Mezinarodni den studentstva, 17. listopad 1989. Odlisenim od predeslych, listopad-89 byl pouze predanim vlady se zarukou, ze se tehdejsim vudcum diktatury nic nestane a ze budou zit v klidu a prepychu do konce sveho zivota. To je zrejme z dokumentacniho spisu "Zrychleny tep dejin": Tato kniha vysla v roce 1991 a jsou to, jak obal rika, "Autenticke zaznamy jednani predstavitelu statni moci s delegacemi hnuti Obcanske forum a Verejnosti proti nasili v listopadu a prosinci 1989".
Cituji rozhovor Vaclava Havla s Urbankem, predsedou KSC, strana 215: Diskuse o Husakovi:
(Havel) Nicmene, povlece se krizova situace a stejne bude muset odejit, ale s hanbou. Takhle jeste ma jakous takous sanci odejit dustojne. My jsme se pokusili vsechno udelat tak, aby dustojnost teto funkce nebyla poskvrnena. Ale domnivame se, alespon ja se domnivam, abych nemluvil za jine, kdyby to jeste dneska polozil, ze bude mit dustojnou penzi a odpocinek, bude respektovan, nekde v Lanech nebo nevim kde... "
Proc mel Havel takovy zajem na tom, aby Husak mel dustojnou penzi a byl respektovan? Vsichni vime, kdo Husak byl... (prave tak jako Milos Jakes, Josef Lenard Karel Hoffman, atd.)
Stejny rozhovor, strana 213: Diskutuje se o tom co s desitkami tisic prislusniku StB:
(Havel:) Ja bych upozornil na jeden teren, kde by mozna byli za par let jeste aktualnejsi. Boj proti narkomanii...
(Urbanek:) Spravne, spravne, spravne!
Nabiledni, Havel nemel v umyslu rozpustit StB a Urbankovi se to velice libilo!!!
Podobnymi perlickami se kniha jen hemzi. Vrele doporucuji vsem kteri chteji byt tou "sametovou revoluci" popleteni jeste vic nez byli doposud. Zaklady statu musi byt zalozeny velice pevne, jak tomu bylo behem prvniho a druheho zahranicniho odboje. Posametove republice tento zaklad chybi. Selhala v tom, ze od se nedokazala vyrovnat s komunistickou minulosti. Vysledkem je historie prvnich osmi let.
Je to chyba inteligence, zvlaste novinaru, ze se jim nepodarilo vratit narod k te velice zakladni etice a moralce, kterou ON hlasal -
ANO MASARYK i pro vsechny ty generace mladsich 65 let.
A ten dlouhy, stihly prst nam kaze: BDIT !
Josef Schrabal
Dvě drobné poznámky k textu Josefa Schrabala: Jistěže lidé, kteří nevybíravými praktikami prosazovali koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let v Československu komunistický režim, nesou nesmazatelnou vinu, a oni to vědí. Jenže neexistuje možnost vývoje? Dělal Jaromír Hořec jen nepěkné věci při zrodu komunistického režimu, takže jeho disidentská činnost neplatí? Nevím, jen se ptám. Co se týče vyjednávání disidentů s komunistickými představiteli v listopadu 1989, možná se na ně díváme trochu ahistoricky. Tuším Petr Pithart totiž přiznal na loňském schwarzenberském setkání českých intelektuálů, že oni se ti disidenti při vyjednávání s komunistickými vládci dost báli. Při jednání docházelo k dlouhým přerušením - komunističtí papaláši opouštěli disidenty v jednací místnosti až na hodinu dvě - a disidenti si nemohli být jisti, jestli každou chvíli nevtrhne do místnosti policie a nezatkne je. I to je možná příčinou jejich poněkud měkkých vyjednávacích formulací . JČ
