pondělí 2. února

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • PŘEHLED AKTUÁLNÍCH ZPRÁV Z ČESKÉ REPUBLIKY Pirát z Prahy:
  • Kožený si v Londýně koupil rezidenci autora muzikálu Jesus Christ Superstar Velká Británie:
  • Zkorumpovanost londýnské policie Média:
  • Ještě jednou: Je či není pořad Aréna České televize bulvární? (Nikolaj Savický, JČ)
  • Britští televizní šéfové přistiženi při zprimitivování televize (The Times)
  • O zákulisí Arény (Jiří Novák)
  • Paní Livia Klausová a ČEZ: Je Neviditelný pes seriózní? (Tomáš Pecina) Polemika:
  • Ach, ti strašliví sudetští Němci (Tomáš Pecina) Češi v zahraničí:
  • Dopis Jiřímu Pehemu z prezidentské kanceláře (Jiřina Fuchsová) Ještě jednou prezident Clinton:
  • Konspirativní teorie o skandálu Lewinsky (Pavel Trtík) Kontroverzní téma:
  • O informátorech Stb a jiných státních organizací (Jiří Jírovec)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Upozornění:
  • K předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Zajímavou stránku Lži politiků má Viktor Vereš.

    Co je nového v České republice

  • Sociální demokraté si začínají hrát na vládu. Ústřední výkonný výbor ČSSD v sobotu nominoval Miloše Zemana jako kandidáta sociální demokracie na předsedu vlády. Na funkce místopředsedy pro sociální politiku byli doporučen místopředseda ČSSD Vladimír Špidla, funkci místopředsedy vlády pro legislativu by měl dostat (děsně mnohomluvný) Pavel Rychetský. Rychetský uvedl, že ČSSD prý dosud žádnou vládu nesestavuje, ale že se jen "připravuje". Je velkou neznámou, zda se podaří při předčasných volbách v nynější roztříštěnosti politické scény někomu vůbec získat dostatečné množství mandátů k tomu, aby nějaká strana mohla řádně vládnout. Kdyby se to sociálním demokratům poštěstilo, Rychetský se chce zasazovat za obrodu práva v ČR.

  • Předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross řekl v neděli v televizní Debatě, že sociální demokraté budou udržovat po případném převzetí vlády po červnových volbách vyrovnaný státní rozpočet.

  • Havel chce v prezidentské funkci působit razantněji. "Jsem unaven z toho, nechat se donekonečna smýkat politickou scénou," řekl Havel v neděli v posledních Hovorech z Lán.

  • Havel se podřídí Ústavnímu soudu ohledně stížnosti sládkovců, že Sládek nesměl při volbě prezidenta hlasovat. (Jako by se očekávalo, že udělá něco jiného.) - "Pan poslanec Sládek byl, jak je známo, zbavený imunity, to znamená, že se ocitl na stejné rovině jako kterýkoliv jiný občan. A proč by pro něj mělo platit něco jiného než pro jiné občany," ptal se Havel. Poukázal na to, že výkon poslaneckého mandátu (tedy hlasování) je vázán na přítomnost poslance v parlamentu. Ale co když bylo poslanci znemožněno v parlamentu být, tím že je ve vazbě? Definuje zákon jasně, jednou jsi, poslanče, ve vazbě, nech si zajít chuť na jakékoliv hlasování? V Británii se odebírá poslanci právo hlasovat teprve, je-li odsouzen za trestný čin.

  • Kavan sice před řízením auta pil, neznamená to však nutně, že byl opilý, když minulou středu naboural v Praze v Mostecké ulici tři auta, uvedl v Sedmičce TV Nova Vladimír Špidla za ČSSD a dodal, že pokud se prokáže, že Kavan opravdu byl opilý, sociální demokracie ho nebude prosazovat za člena stálé delegace pro spolupráci s Evropským parlamentem.

  • ČSSD nadále požaduje referendum o vstupu do NATO.


    Kožený si v Londýně koupil rezidenci autora muzikálu Jesus Christ Superstar

    Viktor Kožený, "Pirát z Prahy", jak ho předloni v prosinci nazval mezinárodní ekonomický časopis Fortune za jeho finančnické aktivity v České republice, si nyní zakoupil londýnskou rezidence lorda Lloyda-Webbera, autora známých muzikálů jako "Evita" a "Jesus Christ Superstar. Kožený za rezidenci zaplatil přibližně 15 miliónů liber, tedy cca 825 miliónů Kč.

    Zprávu přinesl týdeník Sunday Times, který uvádí, že Kožený, čtyřiatřicetiletý finančník, který nashromáždil jmění v hodnotě 300 miliónů liber na úkor svých českých spoluobčanů v české privatizaci, nyní zakoupil luxusní Lloyd-Webberův dům na náměstí Eaton Square ve středu Londýna, v exkluzívní čtvrti Belgravia. Rezidence je považována za jednu z nejprestižnějších staveb v Londýně. Jeden pracovník realitní kanceláře se vyjádřil: "Dům je považován za vrchol soukromého vlastnictví v oblasti nemovitostí. Lidi, kteří si mohou dovolit takovýto dům, můžete vyjmenovat na prstech jediné ruky"

    Nové Koženého dům má šest podlaží, šest velkých koupelen, mramorové podlahy a zasklenou verandu, která je propojena s dvěma přízemními domky ve vedlejší uličce.


    Zkorumpovanost londýnské policie

    Prostřednictvím mimořádného, dlouhodobého vyšetřování vyšlo najevo, že četní představitelé londýnské policie i detektivové na odpočinku spolupracovali s nejvýznamnějšími prodejci narkotik a pachateli ozbrojených přepadů. Vydělali si tím statisíce liber, které si ukryli do zahraničních bank.

    Specializovaný tým protikorupčních vyšetřovatelů, spolehlivých bývalých detektivů, a zaměstnanců ministerstva obrany tajně vyšetřovali Scotland Yard. Tento tým odborníků zjistil, že až 250 příslušníků londýnské policie, většinou vysoce postavení detektivové, se podílejí na závažné trestné činnosti. Policisté v činné službě i policisté ve výslužbě, až do hodnosti velitele, spolupracovali s nejvyznamějšími londýnskými zločineckými gangy. Byla identifikována konta v zahraničí, na některá z nichž byly umístěny částky až ve výši 100 000 liber.

    Rozsah skandálu byl zveřejněn koncem týdne v Londýně. Razie se uskutečnily v bytech a v kancelářích 19 důstojníků jednotky rychlého nasazení. Třináct policistů bylo dosud suspendováno a  vyšetřování pokračuje.

    Tajný vyšetřovací tým ustavil v roce 1993 šéf londýnské policie Sir Paul Condon se souhlasem tehdejšího ministra vnitra Michaela Howarda. Tým pracoval pět let tajně, na neznámém místě. Mnozí členové tajného vyšetřovacího týmu byli naverbování ze soukromých detektivních kanceláří a odborníci na účetnictví z finančnických firem.

    Vyšetřovací tým zjistil, že celá řada nejlepších detektivů Scotland Yardu patří mezi zkorumpované policisty. Tito lidé ve službě úspěšně chytají kriminální živly, mimo službu však často zkonfiskují drogy od nějakého překupníka a prodají je konkurenci.

    Vyšetřovatele zejména šokovalo, jak arogantně se někteří zatčení policisté chovali. "Domnívali se, že jejich sétě jsou tak bezpečné, že je nikdo nikdy neodhalí," konstatoval mluvčí ze Scotland Yardu.

    Většina podezřívaných policejních důstojníků pracuje ve specializovaných jednotkách, zabývajících se vloupáními a prodejem narkotik. Jde především o detektivy se zkušeností 10 až 25 let.


    Je či není pořad Aréna České televize bulvární?

    (Předchozí část této debaty je zde.)

    Dopis od Nikolaje Savického

    Vážený pane,

    neměl jsem v úmyslu znovu se vracet k polemice o Aréně, ale Vašich “Pár závěrečných poznámek" z 29. ledna t.r. mne znovu nutí ostře se ohradit. Pokud totiž užíváte velmi volně termíny s nemalým emotivním nábojem (“bulvár") a generalizujícími výroky uvádíte čtenáře Britských listů v omyl, nezbývá mi nic jiného než znovu důrazně protestovat. Pokusím se být při tomto uvádění Vašich výroků na pravou míru velmi stručný:

    1) Aréna není “svým formátem bulvární pořad", jak tvrdíte. Nenaplňuje totiž ani podstatné rysy běžných slovníkových definic bulváru (nelze jej charakterizovat jako “pouliční, nízko zaměřený, hovící vkusu ulice a nejširších mas, sensační a laciný" a  rozhodně neuvádí “dějově atraktivní, ale schematické, banální a nepravděpodobné příběhy milostné nebo dobrodružné"), ale neodpovídá ani tomu, jak je bulvár obecně chápán, tedy jako publicistika, zaměřená na skandály a rýpající se v soukromí veřejně činných osob. Právě tak, jako nenacházím v příslušné definici, kterou jsem citoval minule, slova “seriózní a politický", nenacházím v této definici ani slovo “bulvární". Ani do jedné z Vámi zvolených kategorií prostě nepatří, není to však chyba Arény, ale důsledek nevhodně volené a především velmi zúžené škály pojmů, které užíváte.

    2) Ptáte se: “Jak 'korektně moderovaná' může být diskuse, při níž sedí v 'horkém křesle' jedna osobo a na ni útočí celá řada oponentů, za podpory hordy třeba i pískajícího publika za zády?" Budete se možná divit, ale jak psychologicky, tak fakticky je ten, kdo sedí v onom křesle, ve výhodě, což Vám potvrdí každý, kdo má s diskusními pořady delší zkušenost. Je to způsobeno dvěma faktory: vzbuzuje už svým postavením sympatie publika (Češi nejsou tak zlí, jak se domníváte) a především: může své názory formulovat konzistentně v krátkých časových intervalech a podřizovat je jednomu záměru. Oponenti však naopak často přicházejí o možnost vhodné repliky v daný okamžik, protože na nich prostě není řada a o pět minut později, když se znovu dostanou ke slovu, zní jejich odpověď nepřiměřeně a nesmyslně, neboť se zatím diskuse posunula někam úplně jinam. Tato výhoda plně kompenzuje početní převahu často nejednotných oponentů. Korektní moderování pak spočívá v tom, aby moderátor poskytoval čas k vyjádření rovnoměrně a ani svým verbálním, ani nonverbálním projevem neupřednostňoval některý ze zastávaných názorů. Tuto zásadu současný moderátor Arény dodržuje velmi striktně. Mimochodem: viděla a slyšel jsem ne-li, všechny, tedy alespoň téměř všechny Arény za celou dobu existence pořadu. Ani na jeden pískot publika si však opravdu nevzpomínám...

    3) V Aréně v žádném případě nedochází k “předstírání něčeho, co tak ve skutečnosti není". Nejen doprovodným spotem a vyjádřením moderátora na začátku a na konci pořadu, ale všemi svými atributy, které divák podvědomě vnímá, dává formát pořadu výsledky telefonického hlasování do relevantního kontextu, tj. zabraňuje, aby jim auditorium u obrazovek přikládalo jiný význam než ve skutečnosti mají. Narozdíl od Vás se domnívám, že naprostá většina občanů České republiky je svéprávných a dovede to, co sleduje v televizním pořadu, který neobsahuje žádné záměrně manipulativní prvky, přiměřeným způsobem zhodnotit.

    Na závěr mi dovolte vrátit se ještě k jednomu problému. Znovu citujete svůj vlastní text, konstatující, že “v Británii je takovéto telefonní hlasování o politických otázkách zakázáno". To je zjednodušující a nepřesné tvrzení. Vámi citované Produkční směrnice BBC to definují mnohem přesněji: telefonické průzkumy “nesmí být nikdy užívány jako prostředek pro získávání seriózních informací o politické podpoře pro určitou stranu." BBC nesmí nikdy vytvářet dojem, že takové údaje mají hlubší význam". Žádná otázka, předložená v Aréně divákům k telefonickému hlasování, nikdy nebyla určena pro získávání seriózních informací o podpoře pro určitou stranu. Její formulace se vždy týká konkrétního problému veřejného života v nejširším slova smyslu a nevyžaduje vyjádření podpory “určité straně". Česká televize pak žádným způsobem nevytváří dojem, že údaje, získané telefonickým hlasováním v Aréně, mají “hlubší význam". Žádná psaná norma tedy BBC nebrání pořad téhož druhu vysílat.

    Nikolaj Savický


    Podstatou bulvárnosti je využívání skrytých, nebo zjevných, "líbivých" faktorů a impulsů k manipulaci diváka či čtenáře s cílem zajistit, aby holdoval danému pořadu, sdělovacímu prostředku či periodiku. Pořad Aréna tomuto měřítku velmi přesně vyhovuje. To, že se přitom často tváří, že se zabývá závažnými tématy, je víc na škodu, než kdyby se zabýval odtažitými zábavnými prkotinami.

    Bulvární metody tohoto pořadu jsou založeny na obojakosti: divákovi předstíráme, že mu nabízíme jednu věc (častou seriózní diskusi politických problémů), ale ve skutečnosti mu dáváme něco úplně jiného.

    Ukazuje to mj. i svými příspěvky i pan Nikolaj Savický,. Pořad Aréna zároveň nepřímo definoval jako seriózní i nikoliv jako seriózní politický pořad. Uvedl, jak proti jedinému debatujícímu "dramaticky" vystupuje celá řada oponentů, i s podpůrnými diváky za zády, a zároveň hned poté vysvětlil, že tato zdánlivě příkrá převaha jedné strany vůči druhé vůbec ve skutečnosti převahou není.

    V pořadu funguje několik skrytých faktorů, telefonním hlasováním počínaje a způsobem diskuse konče, které vytvářejí celkový dojem určité transakce, přestože však ve skutečnosti jde o transakci zcela jinou. Trvám na tom, že používání takového formátu pro závažná politická témata není seriózní a Česká televize by toto neměla dělat. Nikolaj Savický nevysvětlil, proč se telefonní hlasování v pořadu Aréna vůbec používá, kromě toho, že uvedl, že je to prý součástí "principu hry".

    BBC užívá diplomatického jazyka. Najdete-li někde formulaci že "you should not do this or that", (to či ono "byste neměli dělat") - znamená to prakticky, že je to zakázáno. BBC prostě telefonní hlasování u politických pořadů neužívá. Tečka.

    V posledním vydání pořadu Aréna vystoupili oponenti proti šéfovi ODA Jiřímu Skalickému. Debatovalo se o tom, zda je správně měnit ústavu či nikoliv.

    Debata byla podle jednoho z účastníků pořadů naprosto nepřehledná. Nikdo nevěděl, co kdo říká. Někteří účastníci si otevřeně ohřívali polívčičku stranicky zaujatých útoků. Uprostřed všeho mátlo průběh pořadu telefonní hlasování, o němž nikdo nevěděl, proč v pořadu vlastně je a co má za smysl. Prostě - katastrofa. Účastník pořadu ze studia odešel s pevným přesvědčením, že bude třeba radikálně přebudovat podobu české televizní publicistiky, mají-li mít čeští občané v budoucnu alespoň trochu méně chaotický dojem z české politické scény.

    (Z vlastní zkušenosti vím, že rozhlasové či televizní pořady s více než dvěma diskutéry (s nimiž debatuje nezávislý moderátor) jsou velmi obtížně nerealizovatelné, nemají-li rozbřednout v nezvládnutelné plkání či chaos, pokud nejsou předem velmi přesně, po minutách, scénáristicky strukturovány, každý takový pořad samostatně, a velmi přísně moderovány podle předem připraveného tematického schematu.)


    Přistiženi při zprimitivování televize

    (Toto je komentář, který vyšel v deníku Times v pátek 30. ledna 1998.)

    Nejjednodušším způsobem, jak skutečně rozčílit britské televizní a rozhlasové pracovníky, je obvinit je, že svou stanici rychle vedou směrem dolů, k nejnižšímu možnému jmenovateli.

    Když napíšete třeba i jen velmi decentně, že nynější rozšíření na britských televizních obrazovkách takzvaných "dokumentárních seriálů" jako Driving School (Autoškola), Hotel a Neighbours from Hell (Sousedi z pekla, seriál o sousedících nájemnících kteří se navzájem nenávidějí) hrozí tím, že tyto seriály, ať jsou jakkoli populární, vytlačí nakonec z programu serióznější pořady, vyvolá to okamžitou reakci. Čelní vedoucí pracovníci televizních stanic píší články, přednášejí projevy a sestavují statistiky, aby nezvratně dokázali, že rozmanitost a kvalita britských televizních pořadů nikdy nebyly lepší.

    Jenom občas, ředitel programu, jako Mark Thompson z BBC 2, je ochoten přiznat malý omyl při rozhodování, jako když neposkytl celonárodní vysílací čas ve slušnou hodinu filmu Food for Ravens, životopisnému filmu o Aneurinovi Bevanovi (1897 - 1960, britském labouristickém státníku, ministru zdravotnictví, který v roce 1948 zavedl britské státní zdravotnictví). Všeobecnou chorobou však televize prý netrpí a o "snižování všeobecné úrovně televizních pořadu" vůbec nejde.

    Z hlediska diváka je velmi obtížné rozhodnout to jednoznačně jen ze studia každodenních televizních programů v novinách. Změna tónu nebo účelu televizního vysílání proniká to televizního programu až během času. Kvalita je tak subjektivní hodnota. Roste počet televizních okruhů a všichni si asi budeme muset zvyknout, že budeme v televizních programech hledat jen občasná, malá zrnka zlata.

    Tento týden však velmi užitečným způsobem obrátila pár kamenů v ITV, v britské komerční televizi, občanská organizace Campaign for Quality Television, Kampaň pro kvalitní televizi. Seriózní dokumentární filmy se nyní v pořadech komerční televize vyskytují tak zřídka a tak náhodně, že se už nedá od diváků očekávat, že je najdou anebo že by věděli, kdy budou na programu.

    V letech 1994 a 1995, konstatuje Campaign for Quality Television, jejímž ředitelem je Ray Fitzwalter, bývalý pracovník komerčního studia Granada TV a autor seriózních dokumentárních filmů, se odvysílalo za rok 35 dokumentárních filmů v rámci pravidelného úterního pořadu Network First, vysílaného komerční televizí. V roce 1996 se odvysílalo už jen 16 těchto dokumentárních filmů - se znepokojením to zaznamenala ve své výroční zprávě britská Rada pro komerční televizní vysílání, Independent Television Commission. ITC ve zprávě uvedla, že je zjevné, že ITV už není ochotna seriózně podporovat kulturní a dokumentární pořady. Rada zaznamenala, že pořady jako Network First nebo South Bank Show (týdenní monotematický hodinový kulturní pořad) se zabývají užším výběrem témat než v minulosti, vyskytují se ve vysílání méně častěji a jsou odsunovány až do pozdních nočních hodin.

    Campaign for Quality Television konstatuje, že ITV reagovala na tuto ostrou kritiku od ITC tím, že - v roce 1997 opět odvysílala jen 18 filmů v pořadu Network First. Pokud toto zjištění potvrdí i informace Rady pro komerční televizní vysílání, mělo by se přikročit k vážné akci.

    ITV už byla varována. Regulace televizního vysílání by neměla smysl, kdyby směly televizní společnosti jednoduše dělat na Radu pro komerční televizní vysílání a na požadavek poskytovat rozmanité, kvalitní vysílání, dlouhý nos. Rada má pravomoc pokutovat studia komerční televize ITV a v extrémních případech zkrátit anebo odebrat licence. Zdá se, že nastal čas využít těchto pravomocí.

    O zákulisí Arény

    Ing. Jiří Novák

    Aréna není jediným pořadem, který je v rozporu s platnými zákony. Pro ty, kteří mají v oblibě lepší četbu, než sbírku zákonů, upozorním na § 4 odst. 2 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. “Provozovatelé poskytují objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů." Další povinnosti ukládá § 9 stejného zákona a § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi.

    V pořadu Aréna už samotný výběr hlavních aktérů a výběr jejich oponentů vzbuzuje nedůvěru a nevěřím, že je někdo schopen doložit alespoň pokus o objektivitu. V ČR je přes 100 politických stran a hnutí. Ne všechny plní platné zákony. V poslední době vzniká obava, že ani ty parlamentní strany je neplní.

    Ale z ústavy mají všechny subjekty, nebo alespoň ty, které požadavky zákona splňují, stejná práva. Ústava ČR totiž nerozlišuje strany na velké a malé, dokonce je nerozlišuje ani na parlamentní a neparlamentní.

    Je to logické, protože taková ústava by byla nedemokratická.

    Jenomže ústava, která má demokratická ustanovení, promítající se do navazujících zákonů, která však ve skutečnosti nikdo neplní, je cárem papíru.

    Je to obdoba ústavy, která definuje volební systém jako tajný, ale v praxi nikomu nevadí volby, kdy se jednotlivci předhánějí s lístkem nad hlavou k urně, aby každý viděl, že si ani neškrtli. Říkalo se tomu manifestační volba. Ve skutečnosti to bylo porušení zákona a volby v takové místnosti byly neplatné. Podobně to bylo se záměnou pojmů volební právo a volební povinnost.

    Hlasování v Aréně je samostatnou kapitolou. Málokdo si uvědomuje, že v době počítačů svádí televizní divák nerovný boj s technikou. Stačí mít k dispozici několik televizních počítačů a i při naprosté objektivitě počítání impulzů je možné sypat jeden impulz za druhým.

    Pokud je počítač napojen na ústřednu s tónovou volbou, nemají prsty televizních diváků šanci. Stranické, nebo ministerské počítače jsou několikrát rychlejší. Není to tedy boj televizních diváků ale boj dvou, nebo několika stranických technik.

    Za názor diváka je potom vydáváno něco, co s jeho názorem v podstatě vůbec nesouvisí, ale divákovi to nikdo neřekne.

    Téměř to připomíná znění trestního zákoníku, "Kdo jiného uvede v omyl, proto aby sám, nebo pro jiné získal prospěch...."

    Podobně jsou na tom ostatní politicky zaměřené pořady.

    Např. pořad Debata, ve kterém exhibuje několik okoukaných politiků, kteří přebíhají z jedné partaje do druhé a pokoušejí se přesvědčit občany, že v ČR je nějaká pravice a levice a že právě oni jsou jediní představitelé té správné strany.

    Dopisy s požadavkem na dodržování zákonů zasílá politické hnutí NEZ opakovaně jak představitelům ČR, tak i různým komisím, které za dodržování zákonů odpovídají.

    Poslední dopis byl zaslán 27.1.1998 Radě České televize v souvislosti s výběrovým řízením na generálního ředitele ČT.

    Dodržování zákonů v této funkci by mělo být základní podmínkou, a ten kdo se o to ani nehodlá pokusit, nebo v minulosti prokázal, že to neumí, by neměl mít šanci opětovně deformovat názor občanů.

    Svobodné volby v demokratickém státě není jenom tužka škrtalka a plenta ve volební místnosti.

    Chápu, že je velmi obtížné zajistit objektivitu, ale na druhou stranu, rozbíjení atomů také není nic jednoduchého a ve výběrovém řízení na rozbiječe by neuspěl nikdo, kdo to neumí a nechce se o to ani pokusit.

    Praha 30.1.1998

    Ing. Jiří Novák

    Místopředseda NEZ


    Je Neviditelný pes seriózní?

    Ondřej Neff ve svém pátečním Neviditelném psu píše:

      Livie Klausová, manželka pána který už není premiérem, nebyla znovu zvolena do správní rady ČEZ, to je divné, viďte, dokážete to pochopit, vždyť té dámě NEUBYLY její geniální schopnosti poté, kdy se pan Klaus změnil z premiéra ve spoluhlasovače republikánů a komunistů!

    S argumentací tohoto kalibru asi nemá smysl polemizovat: málo platné, že ztráta lukrativní sinekury v dozorčí radě zdaleka nepostihla jen paní ex-premiérovou a mimořádná valná hromada, o jejímž svolání se mluvilo již delší dobu, odrážela především katastrofický stav ve výstavbě JE Temelín. To všechno jsou věci, které by seriózní novinář měl vědět, nebo by si je minimálně měl ověřit, než vypustí z úst (z HTML-editoru) jedovatou slinu. Froňkové a neffové neověřují -- dobře vědí, že jejich čtenář stejně není s to dát si věci do souvislosti a spíš než by ocenil faktickou věrnost a uměřenost zprávy, raději zatleská pregnantní, byť lživé formulaci.

    Nemám nic proti bulváru, přestože ho sám konzumuji zřídka; vadí mi jen, vydává-li se Neviditelný pes za něco, čím není. Co takhle odhodit roušku studu a napsat si do záhlaví "Neviditelný pes, nejlepší český bulvár na Internetu"?

    Tomáš Pecina, Praha 1.2.1998


    Ach, ti strašliví sudetští Němci

    Nemohu se zbavit pocitu, že ač se Aleš Zeman ve svém pátečním příspěvku staví do pozice odborníka na česko-německé vztahy, jeho přístup k problému je typický prvoplánovou jednoduchostí a neschopností vidět ty nejjednodušší souvislosti. Stejný přístup bohužel převládl mezi českými intelektuály při vyjednávání česko-německé deklarace a právě on byl důvodem intenzivní (a zhola zbytečné) kampaně v českých masmédiích, která jednotlivé fáze její přípravy provázela.

    Jak je možné, že do správní rady nového Fondu jmenovala německá strana tolik zástupců z Bavorska, ptá se pohoršeně Zeman. A co víc, dva z nich jsou sudetoněmeckého původu! Neslýchaná drzost -- to nemohli vybrat někoho z Aachenu, Mönchengladbachu nebo z Kielu?

    Dovolím si uvést několik skutečností:

    1. Sudetský problém objektivně existuje, a to nikoli v důsledku činnosti "sudetoněmeckých štváčů" z krajanských sdružení, ale z historických důvodů. Exodus sudetských Němců byl příliš masívní a oběti na životech i škody na majetku příliš velké, než abychom mohli problém zamést pod rohožku. Mnozí z nás znají z vlastní zkušenosti česko-slovenského rozchodu, že příchylnost k určité zemi je podmíněna nikoli racionálně, nýbrž emotivně; jistě si vzpomeneme, jak nepříjemným dojmem na nás zapůsobilo, když na česko-slovenské hranici slovenští celníci chtěli poprvé vidět naše doklady, a jak dotčeně jsme se cítili. Nepochybuji, že něco podobného, a patrně v daleko silnější míře, pociťují na česko-německé hranici sudetští Němci. Právě o tom je Heimatrecht, ne o trvalém bydlišti, jak nás přehorlivě ujišťuje Aleš Zeman.

    2. Jestliže někdo hájí právoplatnost a přípustnost Benešových dekretů, je to jeho věc a nelze mu jeho názor vyvracet. Já jsem Dekrety ovšem četl a nesouhlasím s tím, že nadále zůstávají součástí českého právního řádu.

    3. Podstatou smíření (Versöhnung) nemůže být zamlčování historických skutečností. Jak jsem již jednou kdesi napsal, Češi připomínají kloučka na pískovišti, který své majetkoprávní postoje formuluje větou: "Vrátím ti lopatičku, ale musíš nejdřív před celým pískovištěm prohlásit, že jsem ti ji nikdy neukradl."

    4. Německá strana nakonec ustoupila od úmyslu jmenovat do správní rady Fondu "profesionální vyhnance" a nahradila je lidmi, u nichž je daleko větší předpoklad, že dokáží s druhou stranou komunikovat. Tento krok jednoznačně vítám.

    5. Last but not least: Spolková republika Německo je demokratickým státem, takže nemůžeme čekat, že se na určitou otázku budeme setkávat jen s jedním, oficiálním názorem. Je ovšem na nás, abychom si každý z názorů dokázali zařadit. Pokud česká strana cítí potřebu polemizovat s extrémisty, měla by přenechat tuto iniciativu radikálním 'myslitelům' z okolí M. Sládka nebo M. Ransdorfa -- jen z těchto kruhů lze totiž očekávat dialog na adekvátní úrovni (viz např. tato tisková zpráva).

    Na okraj bych chtěl pro kontrast k Zemanově naivnímu textu upozornit na článek Michaela Franka na podobné téma.

    Začnou se vůbec ještě někdy Češi chovat v zahraniční politice jako dospělí lidé, anebo je traumatická zkušenost dvojí okupace zbavila schopnosti svéprávného jednání? Bázlivá reakce českého tisku na nespokojený článek v Die Welt poté, co soud osvobodil Miroslava Sládka v jeho poslední kauze, ukazují spíš na druhou možnost.

    Tomáš Pecina, Praha 1.2.1998


    (Nezdá se mi, že by pan Zeman ve svém původním příspěvku nějak horlil proti sudetoněmeckým zástupcům ve Fondu budoucnosti...? JČ)

    Dopis Jiřímu Pehemu, Prezidentská kancelář, Praha

    To: Jiří Pehe

    Vazeny pane kolego,

    vazim si Vas jako skveleho novinare a politickeho komentatora.

    Mela jsem velkou radost, kdyz si Vas Vaclav Havel vybral za sveho poradce, a myslim si, ze jste muz na pravem miste.

    Dne 24. listopadu jste napsal z Kancelare prezidenta republiky do USA dopis jistemu zadateli o restituci anglicky, ze zakon pozadujici CESKE OBCANSTVI k tomu, aby nekdo mohl zadat o svoji restituci, "HAS SINCE BEEN CHANGED."

    Dale uvadite, ze "CZECH EMBASSY IN WASHINGTON... WILL BE ABLE TO GUIDE YOU IN YOUR EFFORTS TO RECLAIM ANY PROPERTIES YOU BELIEVE TO BELONG RIGHTFULLY TO YOUR CHILDREN."

    Vzhledem k tomu, ze v USA se dosud naleza 30.000 rodilych Cechu, kterym z toho ci onoho duvodu je Ceskou vladou a urady jejich ceske obcanstvi protipravne odmitano, a vzhledem k tomu, ze temto lidem se dodnes tvrdi (dopis konzula Martina Klucara datovany v Los Angeles 22. ledna TISIC DEVETSET DEVADESAT OSM!), ze k zadosti o restituce JE CESKE OBCANSTVI PODMINKOU, prosime Vas timto o vysvetleni obratem a predem dekujeme!

    Jak jiste vite, cesky vstup do NATO bude v nekolika tydnech znovu projednavan americkym senatem. Postoj ceskych uradu ke svym take-obcanum v USA, dodnes neuveritelne a bezduvodne diskriminovanym v otazkach obcanstvi, zakonnych restituci a prava volebniho je dulezitym faktorem v teto veci.

    Se srdecnym pozdravem vsem v Praze, a uprimne

    Jiřina Fuchsová

    dobrovolna a neplacena koordinatorka IAC

    MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO,

    Los Angeles,

    USA,

    jakoz i ostatni pridruzene organizace Cechu v zahranici i interesovani jednotlivci.

    V Los Angeles 29. ledna 1998


    Konspirativní teorie o skandálu Lewinsky

    Pavel Trtík

    Preji pekny den ze skotskeho Paisley a nabizim jeden trochu jiny pohled na aferu kolem udajnych sexualnich aktivit presidenta Clintona.

    Mam rymu a diky tomu jsem celou noc nespal, co deset sekund frkal do kapesniku a k tomu poslouchal mistni radio nejprve Radio 4 pak BBC World Service a posleze zase Radio 4. Kdykoliv prisla cela, tak jsem byl vystaven obsesi britskych sdelovacich prostredkui timto pripadem. Kazde zpravy zacinaly novinkami o teto afere.

    Diky ryme jiz dva dny nechodim pravidelne sportovat, a tak mam o to vice casu na cteni novin. S tou obsesi Clintonovou sexaferou je to v pripade mistnich novin to same jako jsem pred chvili zminoval - akorat v blede modrem a s barevnymi obrazky. Prvni stranky The London Timesu se de facto nevenuji nicemu jinemu.

    No a v pátek rano jsem si precetl clanky pana Jiriho Jirovce na BL - obzvlaste mne zaujal odstavec o te chudak sekretarce ;zkusil se na vec podvat z jineho uhlu a napadla mne tato myslenka.

    Nejprve vylozim fakta:

    1) Monica Lewinsky kdysi pracovala pro Pentagon

    2) Americka armada si relativne delsi dobu nikde "naostro nezastrilela" do zivych tercu.

    3) Casopis Penthouse nabidl Monice Lewinsky bratru dva miliony dolaru za kolekci jejich fotek.

    Mam-li zacit od bodu 2, tak pri historickem pohledu na bojova nasazeni americke armady mimo americke uzemi po druhe svetove valce, je zrejme, ze takovyto stav nikdy netrva prilis dlouho.

    Z hlediska mezinarodni odezvy je v soucasnosti "nejbezpecnejsim regionem" k vystrileni munice a vyzkouseni novych taktickych manevru Irak. Vsichni khaki mozeckove vsak maji nejradeji, pokud se jejich akcemi prilis nezabyva verejnost (jak domaci, tak svetova).

    Ovsem utok na Irak neni zadne nejake bojove cvicenicko ala vyzvednout Noriegu z Panamy, a tak je nutne vytvorit pro verejnost docasny 'zastupny problem'.

    Je potreba velke sousto, ve kterem zanikne ledacos. A tak ackoliv se kauza s Paulou Jonesovou tahne jiz nejaky patek, objevuje se slicna sekretarka Monika na scene afery zrovna ve chvili, kdy si obycejni lide v Izraeli nosi do protiraketovych bunkru zasoby jidla na delsi dobu, kdy se americke valecne lodstvo stahuje do Perskeho zalivu a jina sekretarka - statni sekretarka Madlenka - zacina tvrdit, ze vychodisko z krize jiz nevidi na mirove ceste.

    Najit v zemi, kde lide utraceji za sexualni zabavu miliardy dolaru rocne (viz BL z 25.11.1997) lepsi sousto k prezvykovani, nez zda-li se (a pokud ano, tak kdy, kde a jak) vyskytoval v nejake peprne situaci pohlavni organ samotneho presidenta USA, na to by bylo potreba opravdu hodne usili. A vysledek je velmi uspokojivy - nezanedbatelna cast naroda se vubec nezaobira tim, kam ze to jeji khaki synackove pojedou na manevry. Nikomu tuto teorii nevnucuji, ale vubec nemohu s panem Jirovcem souhlasne zalkat nad tezkym osudem sekretarky Moniky, kterazto (ad fakt jedna) mohla byt dobre vlozenou figurkou do daleko rozsahlejsi hry. Navic, v zemi kde i negativni popularita je vnimana jako lepsi stav, nez popularita zadna, na sebe prospech z "dobre vykonane prace" neda dlouho cekat - viz fakt cislo 3.

    Z Paisley preje pekny den

    Pavel Trtík


    Informátoři

    Jiří Jírovec

    Obcas se stane, ze cloveka zaujme, bez zjevneho duvodu, nejaka zprava. Pamatuji se treba na cerny ramecek se jmenem Baltisberger vsunuty do zpravodajstvi z Velke ceny Ceskoslovenska. Bylo mi ho tenkrat strasne lito, prestoze jsem o nem nic nevedel vic, nez ze jezdil dvestepadesatky. Zabili se jini, pred nim i po nem, ale tohle jmeno mi zustalo v trvale v pameti.

    Pred nekolika dny jsem cetl zpravu o sebevrazde syna Oty Filipa. Vyplyvala z ni mozna souvislost mezi jeho smrti a televisnim poradem o otcove spolupraci s Stb. Vim o obou jen to, co bylo napsano v novinach, a prece me ta zprava upoutala vic nez jine.

    Oba pripady maji jistou podobnost, totiz souhru udalosti, ktere postupne vedly k tragickemu konci a krvelacne publikum, ktere si zada hlavy.

    Premyslel jsem o tragedii Oty Filipa. Dobre, byl podle vseho agentem Stb. Co ale tento specificky cesky hrich znamena v obecnejsim meritku? Nic zvlastniho. Kazda moc ma tajnou organizaci (policii, informacni sluzbu), ktera ma svoje informatory. Rekrutuji se z lidi, kteri chteji penize, potrebuji vyvaznout z bryndy nebo veri, ze slouzi dobre veci.

    Zustanu chvili na domaci, tedy kanadske pude. Pozadate o misto u vladni spolecnosti a reknou vam, ze potrebujete "security clearance", coz je bumaska ohledne spolehlivosti. K jejimu vydani potrebuje prislusny urad prislusne informace nejmene pet let nazpet. Prislusny urad se nepta vas, ale lidi z vaseho okoli, kteri vam nesmeji rict, ze ty informace podavaji. Kdyz se cas navrsi, dostanete bumasku, z jejiz existence vyplyva, ze o vas zrejme nikdo nerekl nic prilis spatneho.

    Ke svemu "spisu" nemate v podstate pristup. Jeden torontsky pravnik se jiz radu let soudi o pravo videt ten svuj. Byl zalozen v sedmdesatych letech, protoze pomahal ziskat povoleni pobytu v Kanade Americanum, kteri byli proti valce ve Vietnamu. Vysledkem jeho usili zatim bylo, ze tu a tam dostane nejaky, zacerneny doklad. Mezi informatory byly i dosti vyznamne osobnosti. Ronald Reagan byl udajne informatorem v padesatych letech v dobe cinnosti Vyboru pro neamerickou cinnost. Patrne z ideologicke horlivosti. Tento vybor znemoznil, mimo jine i Charlie Chaplina.

    Donaseni na vyznamne osobnosti neni nic vyjimecneho. Dosti podrobne udaje napriklad existuji o tom, co delal, s kym se stykal a o cem mluvil John Lennon, kdyz zil s Oko Yono v New Yorku. Tajne informace, shromazdovane anonymnimi informatory, mely slouzit jako zaminka k Lenonnove vyhosteni z USA, protoze az moc mluvil o miru v dobe, kdy to nebylo vhodne s ohledem na stav verejneho mineni.

    Pokud budou existovat tajne sluzby, budou existovat informatori. V Ceske republice byla Stb nahrazena instituci BIS. I ta ma musi mit svoje informatory, z nichz nekteri budou svoje postaveni vyuzivat, nebo spis zneuzivat, ve svuj osobni prospech.

    Verejna likvidace Stb (zverejneni seznamu) byla z pravniho hlediska nesporne pozoruhodna. Tedy spis absurdni. Domnivam se, ze jedinym pravne postizitelnym jednanim informatoru Stb mohlo byt zneuziti jejich "uredniho" postaveni ve svuj osobni prospech. Nevim kolik lidi bylo na tomto zaklade odsouzeno, zrejme moc ne. Dalsi absurdnosti bylo, ze treba Dubcek, ktery jako prvni tajemnik KSC byl z titulu vedouci ulohy strany za Stb zodpovedny, mohl po roce 1989 zastavat vysokou statni funkci, kdezto byvaleho ministra zivotniho prostredi Moldana vypoklonkovali z ministerstva na zaklade seznamu.

    Tak jako zena nemuze byt jen trochu tehotna, tak stat nemuze byt jen trochu pravni. V druhem pripade bud existuje presumpce neviny nebo neexistuje.

    Samozrejme cela zalezitost s informatorstvim ma rovnez mravni aspekt - delat neco nekomu za zady. Slo tedy i o mravni ocistu naroda. Nepripustit v budoucnosti donaseni za ucelem osobnich vyhod. Tedy krome obvykle odmeny - vime prece, ze se bez informatoru neobejdeme.

    Uplna ocista by ovsem vyzadovala skoncovani i s erou Gestapa. V roce 1968 se na tema udavani Cecha Cechem Gestapu zacalo psat, ale od te doby je, pokud vim, pragmaticke ticho po pesine. Stejne tak se zametly pod koberec anonymni dopisy, ktere nepochybne zpusobily vice skod nez z valne casti neochotne informujici informatori.

    Snad bych mel dodat, ze jsem nikdy nebyl v kontaktu s Stb a mohu tedy s klidnym svedomim prohlasit, ze nejsem fizl. Nebyl jsem vyzvan, abych se dostavil a tak jsem si bezbolestne zachoval cisty stit. Prave kvuli te bezbolestnosti se mi prici shledavat kameni a hazet je na lidi, kteri prosli podlehli natlaku.

    Napsal jsem na tema informator, protoze mi je lito Oty Filipa, ackoli ho neznam. Mozna ze ztratil sveho syna kvuli tomu, ze nemohl dokazat nedokazatelne - totiz ze nikomu neublizil svym jednanim. Dokazat se da jen opak - radeji prostrednictvim soudu nez kameni.

    Jiří Jírovec


    (Čtěte knížky Oty Filipa, zejména jeho monumentální svědectví o totalitních režimech střední Evropy ve dvacátém století, Cesta ke hřbitovuNanebevzetí Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy . JČ)


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|