Co je nového v České republice

(Aktualizováno v pátek večer)

Takže lhaní nyní vážně postihlo kredit i Občanské demokratické aliance, která by si tedy zasloužila odchod z politické scény stejně jako obdobným lhaním postižená Klausova ODS. - Role Vladimíra Dlouhého v tomto skandálu nepřekvapuje. Dovolte osobní reminiscenci. Od prosince 1994 do března 1995 se Dlouhý přede mnou skrýval, často denně před žádostí o rozhovor, v němž jsem žádal o vysvětlení sporných aspektů odevzdání automobilky Škoda podniku Volkswagen. Prostřednictvím neuvěřitelných vysvětlování, k nimž nastrkoval pracovníky své ministerské kanceláře, zejména tiskového mluvčího Kamila Čermáka, se žádostem o rozhovor vyhýbal po dobu tří měsíců. Lži, vytáčky a výmluvy jeho ministerstva jsem systematicky nahrával a v dubnu 1995 je odvysílal na stanici Alfa jako půlhodinový dokumentární pořad. Vladimír Dlouhý má drzost i výdrž. Posléze se pokusil "položertovně" zastrašit reportéra Radia Alfa, který ho kdesi požádal o odpověď na nevinnou společenskou otázku. Dlouhý reagoval (mám to nahrané): "Radio Alfa! Ta nám udělala podraz!" Reportér: "To byl pořad pana Čulíka z Británie." Dlouhý: "Tak doufám, že už pan Čulík není vaším reportérem." - Informaci o této pozoruhodné výměně názorů (ministr přece něco takového vůbec nesmí říct, ani položertem) odmítla na jaře r. 1995 zveřejnit Česká tisková kancelář i jako placený inzerát ve svém servisu placených informačních oznámení, které podle svého statutu (jak mi posléze řekl Petr Uhl, který byl po určitou dobu v ČTK vedoucím pracovníkem) ČTK je povinna zveřejňovat.

Ivan Kytka, londýnský zpravodaj ČT: Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě?

"Za dvacet let může někdo nás, moji generaci a generaci Jakuba Puchalského, pohnat k odpovědnosti. Může říct: co jste to byli za idioty, že jste nedokázali národu sdělit, kam svět kráčí. Nesete osobní odpovědnost za to, že v nových technologiích, v nových komunikačních systémech, v nových způsobech řízení a organizace společnosti zaostáváme padesát let. Proto budete mít minimální penzi."

Po takové filozofii musí buď existovat společenská poptávka, anebo velmi odvážní, profesionálně zdatní lidé ve vedení s rozhledem. Na pracovní poradě, kterou jsme měli v ČT před rokem a půl, se nás ptali jako zahraničních zpravodajů, jaké máme problémy. Říkal jsem, že nejvíce ze všeho trpím krizí identity České republiky, krizí identity České televize a krizí identity svého zpravodajského místa. Člověk nad tím může buď rezignovat, anebo se může snažit tuto identitu spoluvytvářet, formulovat svoje vlastní poslání, ovlivňovat a příkladem dávat vodítko, jak by se taková politika mohla zformulovat.

Uvědomění si, kdo jsme a kam kráčíme a jaký je smysl existence nás jako národa v tom území, na kterém jsme se kdysi usídlili. Jaké jsou naše vztahy vůči sousedům a jaké jsou naše společně uznávané hodnoty. Pokud v těchto otázkách nemají politikové i obyčejní lidé jasno, všechno ostatní, jako je editoriální politika ČT, může narážet na nepřekonatelné překážky. Pokud se reportuje o citlivých věcech, zasahujících proti politickým zájmům současné vládní garnitury, novináři se mohou dostat pod tlak. Pokud neexistuje v České republice společenský souhlas o tom, co je dobré a co je zlé, že krást se nesmí, nemá a nevyplácí, pak je těžké vybudovat soudržnou editoriální nebo vysílací politiku ve zpravodajství.

Zcela určitě. Měla by to být přece osobní odpovědnost každého jednotlivého člověka, aby si uvědomoval, jaké hodnoty uznává, jakými hodnotami se jeho život řídí a zda je ochoten za ně veřejně vystupovat, i když se tím třeba dostane do konfliktů. Pokud jde o jeho vklad pro dobro země v širším časovém horizontu, jsou to nezbytné osobní vlastnosti.

Bezpochyby. Česká televize by mohla více pomoci - v Čechách je to ovšem strašně nepopulární - plnit vzdělávací a výchovnou funkci, nikoliv tím, že by lidem dávala přesné návody či morální kodexy, ale měla by ukazovat, jaké hodnoty uznávají v jiných zemích, jaké hodnoty uznává současná globální civilizace a jaké hodnoty bychom měli, když ne přijmout, tak alespoň zkoumat a respektovat. Televize by měla lidem poskytnout co nejširší a nejhlubší informace o dění v okolním světě. Hlavně by měla lidem pomáhat, aby lidé tomu dění rozuměli. To je nesmírně veliká výzva, protože to klade velké požadavky na lidi, kteří v televizi pracují. Editoři by neměli podléhat tomu, že je něco nesrozumitelné, že se něco momentálně nenosí, nebo něco je dokonce proti zájmům současné vlády.

Ono se to tam částečně dělá. To, jak se podařilo ČT vyprofilovat okruh ČT2, programy vysoké kvality, je velký úspěch. Myslím, že je to televizní kanál, který patří k nejlepším v Evropě. Najdou se tam pořady, které člověk nenajde na BBC. Český tvořivý duch je v lecčems nedostižný, originální a nepřekonatelný.

Moje osobní zkušenost ze spolupráce s britskou veřejnoprávní i komerční televizi vypovídá o tom, že bohužel ve zpravodajství všechno začíná a končí u peněz. Předpokladem zvýšení kvality zpravodajství by mělo být určení zpravodajství, publicistiky a dokumentaristiky jaké jedné z priorit. A pak poskytnout do těchto redakcí daleko více peněz, než tam proudí v současné době. Česká televize by ale měla nejprve pátrat po tom, jestliže je společenská poptávka a jestli je společenský souhlas s tím, aby měla kvalitnější zpravodajství, jestli si lidé chtějí rozšiřovat obzory, jestli se chtějí dovídat zprávy rychle, přesně, nestranně, analyticky. Prostřednictvím sociologických průzkumů, veřejných debat a diskusí by se mělo zároveň zjistit, jestli jsou lidi ochotni za to platit víc než nyní. Lidi si musejí uvědomit, že dobré informace jsou v dnešní době životně důležitou strategickou surovinou . Televize by měla nabízet lidem celoživotní vzdělávání. Pořád je to nejlevnější. Objednal jsem si z londýnské College for Civil Servants, Školy pro státní zaměstnance, jejich přehled přednášek, a tam stojí třídenní kurs šest set liber, 33 000 Kč. Když se propojí televize s internetovými médii a s videokonferenčními technologiemi, mohla by levně nabízet lidem vzdělání.

Nikdo nemůže chtít od novináře původní, vědecko-analytické rozbory, na to není čas. Profesionální zpravodajství se však musí bezpodmínečně opírat o objektivní, dlouhodobý vědecký výzkum. Novinář musí přitom vyvinout nejvyšší úsilí - až k ohrožení své techniky, vlastního zdraví a života - aby se dopátral všech existujících relevantních zdrojů. Pak musí projevit profesionální úsudek, že je zpráva vyvážená, obsahuje co nejvíce relevantních faktů a je napsána jasně a srozumitelně. Novinář musí být také vždy schopen přesvědčivě zdůvodnit, na základě své profesionální zkušenosti, proč určitou informaci do své zprávy nedal. Vyškrtl bych tedy pojem "objektivita" a nahradil bych ho pojmem "vyváženost hloubkové analýzy".

Současné vedení ČT i budoucí vedení ČT by mělo mít dostatek odvahy uvažovat v horizontu delším než svého šestiletého mandátu. Velmi často nejde o to, dát na správné místo správné lidi, ale dát na správné místo správný systém. Lidé mohou ze svých funkcí odcházet. Televize by neměla záviset na tom, jestli je jeden člověk momentálně ochoten pro ni pracovat a přinášet tam nové myšlenky. To vlastně platí i pro celou společnost. Především musí existovat jasný, průhledný, srozumitelný systém, který by zaručoval, že když pan Puchalský vstoupí pod tramvaj, televize musí co dál přinášet ty nejlepší možné informace.

Pokud existuje v zemi společenský souhlas, že veřejný sektor může existovat vedle soukromého, ambicí ČT by mělo být, aby ze všech veřejných služeb, dostupných pro lidi, byla tou absolutně nejlepší, nejcennější a nejrespektovanější. Televize jako národní instituce musí stanovovat standardy i pokud jde o vztahy vůči svým pracovníkům, pokud jde o zacházení s veřejnými prostředky. Rozpočet ČT i její předpisy by měly být přístupny okamžitě ve veřejných knihovnách, aspoň na úrovni okresů, a na internetu. Každý by měl mít možnost hned zjistit, když se mu zdá, že nějaký redaktor něčemu straní, zda je ochráněno, že je skutečně nezávislý, zda jsou známy jeho soukromé podnikatelské zájmy.

Za dvacet let může někdo nás, moji generaci a generaci Jakuba Puchalského, pohnat k odpovědnosti. Může říct: co jste to byli za idioty, že jste nedokázali národu sdělit, kam svět kráčí. Nesete osobní odpovědnost za to, že v nových technologiích, v nových komunikačních systémech, v nových způsobech řízení a organizace společnosti zaostáváme padesát let. Nevím, jestli si lidé v Praze toto uvědomují, ať už politikové, či média a novináři. Může to mít drastické následky. Až půjdu do penze v roce 2022, v té době může tehdejší vládnoucí politická generace říci, poslyšte, vy jste prohospodařili dvacet let existence našeho státu a musíte za to přijmout odpovědnost v podobě toho, že budete mít minimální penze a vaše životní úroveň bude daleko nižší, než životní úroveň v zemích, které tenkrát dokázaly pochopit, co mají dělat sdělovací prostředky a jaká je jejich výchovná a vzdělávací role.

(Rozhovor připravil Jan Čulík)

Jiří Guth

Zdravi

Jiří Guth

Desky 9

382 41 KAPLICE

tel. (0336)94102

Jiří Guth

http://www.ck.ipex.cz/~guth/

Andrew Stroehlein

Hovořil jsem tento týden o současných politických problémech České republiky s Ivanem Kytkou, londýnským zpravodajem České televize, a přišli jsme na zajímavou věc. Možná jsme nalezli pravidlo české politiky: nazvěme ho pravidlem " deseti procent po odchodu z politické scény". Kdykoliv totiž v Praze padne režim, jeho představitelé nezmizí a nepřijmou novou vládu všichni jeho stoupenci . V popelu starého režimu zůstane tvrdé jádro stranických věrných, kteří dále podporují původní ideologii, přestože většina stoupenců strany už dávno tuto ideologii z pragmatického kariérismu opustila.

Vezměme například komunisty. Dalo by se předpokládat, že po čtyřiceti letech řízení ekonomiky, které selhalo, a tvrdého pronásledování v oblasti lidských práv bude komunistická strana zcela mrtva. Ale ne, vždycky zůstává pár tvrdošíjných, kteří se nevzdávají a dál hlasují pro zdiskreditovanou stranu. Politická historie ODS není přirozeně tak strašná jako historie komunistů, a režim ODS naštěstí netrval tak dlouho, ale přesto je možno srovnávat. I když je ODS zdiskreditována špatným řízením hospodářství a různými skandály, stále má jisté jádro věčné podpory.

Překvapující je, že v obou těchto případech si udržují bývalé zdiskreditované strany stejnou míru podpory: asi deset procent voličských preferencí. Ani historická fakta, ani skandály jak se zdá neodradí oněch deset procent tvrdošíjných posledních stoupenců.

Je v tom poučení pro dnešní aktivní politiky. Jestliže se vaše strana dostane k moci, máte politickou kariéru zaručenou ještě dlouho poté, co váš režim padne. Dá se to považovat za důchodové pojištění pro politiky, kteří selhali: deset procent podpory vám zůstane navzdory všemu.

Právě proto se Česká republika vůbec nemusí bát ČSSD. Sociální demokraté budou chvíli vládnout, dříve nebo později dojde k jejich diskreditaci a  pak odejdou na odpočinek do zelených pastvin desetiprocentní podpory. Samozřejmě, podmínkou je, aby se dostali k moci dříve, než jejich stranu ochromí vážný skandál, ale to se nezdá v tuto chvíli pravděpodobné.

S tímto pravidlem "desetiprocentní podpory po pádu vlády" je možno činit různé dlouhodobé předpovědi. Za pár let padne sociálně demokratická vláda a v ČR budou "v penzi" už tři politické strany s desetiprocentní voličskou podporou. O několik let později se k nim připojí další strana, a řekněme kolem roku 2005 nebo 2010 bude možno v České republice vytvořit první koaliční vládu politických stran, které u moci selhaly. Dovedu si představit, že by taková koalice zdiskreditovaných politiků mohla být velmi atraktivní. Spoléhala by na vzpomínání na staré dobré časy. Politikové by ovšem nesměli mluvit příliš konkrétně o tom, o které staré dobré časy jde. Byla by to éra všeobecné, nekonkrétní nostalgie, stesku po ideologičtější éře. Program takové koalice by byl jasný: zůstat u moci tak dlouho, aby po odchodu z vlády koalici zase zůstala desetiprocentní podpora tvrdošíjných stoupenců - a tím obnovit energii těch občanů, kteří rádi hlasují pro minulost.

Andrew Stroehlein

Andrew Stroehlein

You see, whenever a regime falls from power in Prague, its representatives don't simply disappear, and its supporters don't all simply accept the new regime. In the ashes of the fallen regime, a nugget of the party faithful remains to the cause even though most of the party's supporters have long-since abandoned the cause in a wave of careerist pragmatism. Take the Communists for example. One might have thought that after forty years of failed economics and an appalling human rights record, the Communist Party would have been thoroughly discredited. But no, there are always a few die-hards who hold on and continue to vote for the rotten lot. The political history of ODS is not nearly as wicked as that of the Communists, and their regime luckily did not last as long, but still there is a comparison to be made here. Even after the party is discredited by its mismanagement of the economy and by various scandals, a certain core of eternal support remains.

The surprising thing is that in both of these cases the discredited former leading parties have maintained the same level of support: about 10% of voter preference. Neither historical fact nor scandal, it seems, can deter that die-hard 10% of leftover support.

There is a lesson here for active politicians today. As long as your party attains power, your political career is guaranteed even long after your regime falls. You can think of it as a retirement benefit for washed-up politicians: 10% through thick and thin.

It is with this in mind that the Czech Republic has no reason to fear CSSD. They will have their day in the sun, sooner or later they will fall from grace and retire to the green pastures of 10% Land. Of course, this depends upon them getting into power BEFORE a serious scandal breaks, which may not be likely at the moment.

With this "rule of 10% in retirement", one can make several long-term predictions. In a few years, CSSD will have fallen from power, and there will be three 10% parties in retirement. A few years after that, party number four will join the club, and perhaps by the year 2005 or 2010, the Czech Republic will see its first washed-up party coalition government. I imagine that such a coalition of losers would have quite an appeal. It would rely on everyone's nostalgia for old times. Obviously, the politicians could not be specific about which old times. It would be more of a generalised nostalgia, perhaps a nostalgia for a more ideological era. The programme of such a coalition would be straightforward: stay in power long enough to renew its core support of die-hards and re-invigorate that 10% that keep voting for the past.

Andrew Stroehlein

Morální autorita: o podpoře vojenské akce USA proti Iráku

Jiří Jírovec

Predvcirem jsem chvili sledoval publicisticky program Charlese Grodina na CBS. Jako vzdycky se zacalo Clintonem a od sexu a lhani se melo prejit k Iraku. V okamziku, kdy uz jsem se chystal najit neco z olympiady (mimochodem prenosy jsou neuveritelne chabe), zacal mluvit jeden z pozvanych hostu (zrejme vyslouzily vojak). Rekl (volne citovano), ze prislusnici namorni pechoty se domnivaji, ze clovek, ktery lze jako Clinton, nema moralni autoritu posilat je do valky s Irakem.

Da se tezko predstavit, ze by s touto myslenkou mohli "marinaci" v praxi nejak vyrazneji uspet. Jak by to vypadalo v armade, kdyby kazdy vojin napred prostudoval sexualni zivot sveho nadrizeneho a na zaklade pripadnych nepravosti odmitl nabidnout zivot na oltar vlasti? Chvili jsem se bavil predstavou, jak se deniky pesaku plni polopornografickymi zaznamy o cinnosti nadrizenych dustojniku, a jak se, v pripade potreby, drobne skandaly vytahuji na svetlo.

Pak me ale napadla otazka, ktere jsem se az zalekl. Ma vlada, ktera lze, moralni pravo zadat jine staty, aby s ni sly do valky? Netvrdim, ze vlada USA lze, kdyz ted mluvi o nebezpeci hrozici z Iraku. Jenze co kdyz se mylim? A kdo vlastne vi, co je pravda a co ne a kolik lidi (a vlad) se tim vubec vzrusuje?

Ministryne Albrightova oznamila Cechum skrz tiskovou agenturu UPI (BL, 10.2. 1998), ze CR souhlasi s podporou USA. Napada me, ze asi neni daleko doba kdy nekdo oprasi vtip z doby Brezneva (ti Cesi vas museji mit radi, rika mu kdosi - majic na mysli prohlizeny dar. Museji, museji, odpovida Leonid Iljic - majic na mysli Cechy.)

V Kanade probehla pred vyhlasenim podminecne vojenske podpory USA jednovecerni parlamentni "diskuse". Slysel jsem nekolik projevu vladnoucich liberalu. Text jeden jako druhy. Irak hrozba svetu. Nikdo nezkouma puvod informaci, nikdo si nevzpomene na polopravdy v predvecer posledni valky. Poslouchate rozhorcene politiky, kteri volaji po vojenskem zasahu v zajmu lidstva, civilizace a tak podobne. (Publicistický pořad BBC Newsnight před několika dny vážně zpochybnil veškeré informace o tom, že má Irák biologické zbraně. Interviewoval přes satelit odborníky amerických vládních úřadů, zabývající se analýzou vojenského potenciálu Iráku, a donutil je, any (neochotně) přiznali, že Západ vůbec neví, jaké má Saddám Husajn zbraně a vojenské zásoby, zejména se to týká biologických zbraní. Prý jsou to všechno na Západě jen naprosté odhady a reaguje se nyní na možné, pravděpodobné nebezpečí. Což neznamená, že ta pravděpodobnost není hrozivá. JČ)

Pak prepnete kanal a vojensti experti vam vysvetluji, ze se zasahem nic nevyresi, ze Americani a potazmo svet Husajna potrebuje kvuli rovnovaze (nikdo lepsi tam neni). Kdo ma pravdu? Jsou zpravy o udajne pokracujici vyrobe zbrani hromadneho niceni stejne pravdive jako (pozdeji vyvracene) zpravy o tom jak iracti vojaci vyhazuji kuwajtska mimina z inkubatoru? Jak je mozne, ze se svet dozvida o smrtelnem nebezpeci az ted, prestoze inspekce probihaji leta. Proc to svetu nesdeluje OSN, ale vlada USA?

Prepnete na jinou stanici a tam se dozvite, ze neni pravdepodobne, ze by se na Irak zautocilo pred koncem Olympiady, protoze ABC (ci ktera televisni spolecnost), musi ypet vydelat investovanych nekolik set milionu dolaru za prava na televizni prenosy. Znamena to, ze nebezpeci neni tak akutni nebo ma bezpecnost sveta mensi cenu nez prenosova televizni prava?

Prepnete na dalsi stanici a tam se dozvite, ze Turecka vlada vyslala preventivne vojsko na uzemi Iraku, aby zabranila pripadnym uprchlikum prekrocit hranice. Pro stat s tureckym hospodarstvim to pry bylo posledne moc nakladne, starat se o dalsi Kurdy, ci kdo se tenkrat pres hranice dostal. Vstup na cizi uzemi za ucelem ochrany risskych zajmu, to prece zname od Hitlera, Brezneva a Husajna. Uz jsme si nejak zvykli. Uz se tim nikdo nevzrusuje, ani NATO, zvlast kdyz tyto praktiky nejsou cizi ani USA.

Jenze komu zalezi na vecech, ktere se nedeji zrovna za humny.

Jiří Jírovec

Vratislav Kuska

" Rakousko ma oficialni prijem z turistiky pres dvacet miliard americkych dolaru rocne. CR necelych pet. Obe zeme maji, pokud jde o atraktivnost pro turisty ze zahranici, priblizne stejne podminky. (Vratislav Kuska v předchozím článku)

Sorry, ale tohle je prece nesmysl.Petr Paleta

Vazeny pane Paleta,

dekuji za Vas nazor. Neni vylouceno, ze representuje nazor vetsiny odborniku na ekonomii a cestovni ruch v CR. To ale jeste neznamena, ze je spravny.

Pokusim se naznacit par duvodu pro nazor zcela opacny. Vetsina mych nazoru je samozrejme tez snadno napadnutelna, nemam k disposici (verim, ze neexistuji) SOLIDNI marketingove studie, na zaklade kterych by argumentace byla mnohem presvedcivejsi. Musim vychazet z toho, ze temer kazda nevyhoda predstavuje soucasne vyhodu. Dobre marketingove studie jsou drahe a ne vsechny maji, pres vsechno vynalozene usili, vzdy pravdu. Ve vyjimecnych pripadech mohou byt zcela zavadejici. Pripustime-li, ze Rakousko, ve srovnani s CR, se vyvijelo poslednich padesat let "normalne" (vim, definice by byla obtizna, ale mozna) a CR (Ceskoslovensko) ne, mame prvni predpoklad. Jakekoli zpozdeni vytvari v narodnim hospodarstvi soucasne reservy. Vyrovnani je snadnejsi nez objevovani noveho.

Doufam, ze tento zakladni predpoklad prijmete, i kdyz kazde pravidlo ma vyjimku. Pokud by jste argumentoval neodbornosti a neschopnosti lidi, kteri jeste stale mnoha odvetvi hospodarstvi v CR ridi, musel bych Vam dat zapravdu. Soucasna situace naznacuje, ze  CR nema a v poslednich padesati letech nemela dostatek odborniku na rizeni jednotlivych useku narodniho hospodarstvi, respektive, ze odbornici se na rizeni narodniho hospodarstvi v dostatecne mire nepodileli a zatim nepodileji.

Muj predpoklad vychazi z toho, ze by o dohnani a predehnani Rakouska v prijmech z turistiky usilovali lide schopni, ne neschopni. Je mozne, ze by to pro zacatek znamenalo nutnost zamestnani zahranicnich odborniku, treba prave z Rakouska. Samozrejme by nebylo mozne jim platit pouze padesat tisic korun mesicne, ale vyplatilo by se to.

Mozna, ze jste vasnivy lyzar a Vase presvedceni vychazi z toho, ze CR nema Alpy a bez Alp se Rakousku konkurovat neda. Bylo by mozne argumentovat vysledky marketingovych studii, ale ty, ktere v CR existuji, pokud existuji, budou spise na Vasi strane. Pokusim se tedy argumentovat logicky, a, bohuzel, z nedostatku faktu, ponekud emocionalne. Vyjadruji pouze svuj nazor, ne nezvratnou pravdu. Je mozne, ze se mylim, ale jedine verohodna zkouska by dokazala, jestli jsou me nazory spravne, castecne spravne, nebo nespravne. V Anglii byl jeste na konci minuleho stoleti souzen a uveznen podnikatel, ktery se pokousel ziskat penize na vyvoj a vyrobu letadel. Byl obzalovan z podvodu ("letat prece neni mozne" rikala tehdy cirkev a vetsina lidi cirkvi verila) a odsouzen. Vetsina odborniku u soudu svedcicich, vcetne prominentnich clenu Kralovske akademie ved, resolutne prohlasila, ze stroj tezsi vzduchu nemuze a nikdy nebude letat. Ze je to nesmysl. Nebyl.

O Alpach (mimochodem, mam je take velmi rad) jsem se rozepsal proto, ze tento priklad muze poslouzit jako klasicka ukazka zavadejiciho pristupu. Ve vykonnych ekonomiich rozhoduje o tom, co se prodava a jak se to prodava, marketing, ne zakaznik. Je to zdanlivy paradox, ale v podstate jiz prijaty fakt, ktery se presentuje i v nejzakladnejsich kursech marketingu. V podstate jde o stare prislovi, ze "Nezalezi na tom, co se prodava, ale jak se to prodava". V nekterych z ucebnic marketingu by jste nasel popis zkousky, provedene v Americe, kdy v mnoha inzeratech byl nabidnut novy Cadillac za cenu kolobezky. Z tisicu ctenaru, kteri inzeraty videli, projevil zajem pouze jeden clovek. Ostatni nabidce neverili. A naopak, statisice lidi v Americe si koupilo za cenu az padesat dolaru obycejny kamen (Pet rock), protoze marketing je presvedcil, ze to neni obycejny kamen. Ale toto jsou vyjimky. Sila marketingu se da nejlepe ilustrovat na pripadu, ktery puvodne byl vyjimkou, ale nyni je zakladnim, masove kopirovanym pravidlem - MacDonald hamburgery. Ani propagace firmy MacDonald by si netroufla tvrdit, ze nabizeji nejlepsi, nejchutnejsi, nejlevnejsi, nebo nejzdravejsi jidlo. Ale je to jedno z jidel nejprodavanejsich. Proc? Marketing. Nic jineho. Takze je temer jedno, co se prodava. Na stejne urovni se nyni napr. v U.S.A. masove produkuje a uspesne prodava do celeho sveta zabava aplikovanim metody, objevene a dovedene temer k dokonalosti pri vyrobe a prodeji hamburgeru.

Ono totiz opravdu do znacne miry nezalezi na tom, co se prodava, ale jak se to prodava. Nevim, jak dalece se zabyvate marketingem a co o nem vite, ale i v tech nejzakladnejsich kurzech se o tom bezne mluvi.

A kdybych mel uplne bagatelizovat, predstavte si dva lidi, stojici u trimetrove zdi. Jeden se mnohokrat pokusi na ni vylezt, ale marne. Vysledkem je, ze prohlasi, ze jde o neprekonatelnou prekazku. Druhy, ktery se o tento druh prekonani zdi ani nepokousel, si vyrobil (sehnal) zebrik a pohodlne po nem zed prelezl. Marketing je ten zebrik. Bez dobreho, VYKONNEHO marketingu se v soucasnem svete zadna ekonomie nepohne kupredu a bude pomalu odumirat.

Doufam, ze se ozvou lide z cestovniho ruchu, s kterymi budeme diskutovat konkretni moznosti. Rakousko je krasna zeme, ale CR take. Vetsina Americanu nezna ani jednu z nich a pritom stale vice a radeji cestuji. Proc je nepozvat?

Na zaver si dovolim uvest dalsi z banalit marketingu (prominte, jestli Vas tim urazim):

je vseobecne znamy fakt, ze kdyz vezmete temer jakekoli zbozi z regalu samoobsluhy a vystavite ho tesne vedle pokladny, kde je na ocich stovek zakazniku denne, zvysite jeho prodej az padesatkrat. Pritom jde o stejne zbozi, stejnou cenu, stejny obchod a stejne zakazniky. Lide proste nemohou kupovat to, o cem nevi. Prehlednout vyrobek mezi tisici dalsich je snadne.

Z vlastni zkusenosti mohu potvrdit, ze to plati i na cestovni ruch, nekdy prekvapive. Uvedu dva typicke pripady:

- Americane, kteri byli v Evrope poprve (Americanu, kteri budou v Evrope poprve pokud do ni prijedou, je pres devadesat procent) a navstivili pouze CR, meli po navratu dojem, ze CR je z turistickeho hlediska nejzajimavejsi zemi v Evrope, ne-li na svete. Tento dojem se da vyvolat i u zkusenych turistu vhodnymi nabidkami a jejich profesionalnim splnenim.

- predevsim z financnich duvodu jsem vzal skupinu americkych a kanadskych novinaru a pracovniku cestovniho ruchu na studijni ceste v CR na jednu noc do Vsetina. Temer kazdy mi tvrdil, ze delam chybu, ze budou zklamani. Jelikoz slo pouze o tydenni pobyt, jeden den mohl ovlivnit celkovy dojem. Ovlivnil. K memu vlastnimu prekvapeni tak, ze mnozi povazovali navstevu ve Vsetine za jeden z nejlepsich zazitku cele cesty.

Proc? Samozrejme nechci tvrdit (opet musim podotknout, ze Vsetin se mi libi, ale nelibi se mi nejvice ze vsech mist, ktere znam), ze Vsetin je pro turisty z Ameriky tim nejzajimavejsim mistem v cele CR.

Ono totiz o zajimavost nejde tolik, jako o zazitek, o to, ze pri cestovani lide touzi vice nez jindy se bavit. Ve Vsetine tekla slivovice proudem, doplnena Radegastem, cimbalovou muzikou a mozna i uvitanim starosty, reditele hotelu a dalsich vyznamnych osobnosti, vytvorila pro Americany zcela novou, fascinujici atmosferu, ktera ovlivnila i jinak velmi reservovane ucastniky zajezdu. Vysledkem bylo vseobecne veseli a nadseni, a hlavne, nezapomenutelny dojem.

Kontrastem k tomu byla vecere v hotelu Bristol v Karlovych Varech, kde prostredi bylo luxusnejsi, jidlo lepsi, obsluhujiciho personalu bylo vice nez stolovniku, uvitani starostou, tedy primatorem, take bylo, atmosfera byla take prijemna, ale celkovy vysledek byl pouze "normalni". Navstevnici dostali pouze to, co ocekavali, ve Vsetine dostali mnohem vice.

Architektura Karlovych Varu na ne samozrejme zapusobila silneji nez architektura Vsetina, ale poznavaci a esteticke faktory se nesmi v cestovnim ruchu precenovat. Mnozi, i vzdelani, Americane mi pri studijnich zajezdech do CR casto rikaji: "Pane Kuska, tohle uz byl treti zamek (behem zajezdu, ne dne!), to uz by snad stacilo, pojdme radeji do hospody". Pokud s timto nazorem budete nesouhlasit tak, ze budete tomuto druhu turistu vnucovat zamky a odpirat hospody, neuspejete. Emoce jsou v zivotech lidi velice dulezite a turistika, postavena na uspokojovani a vyvolavani kladnych emoci ma nejvetsi nadeji na uspech. Ta se da delat temer vsude. Krasa Alp, hradu, mest a lazni je pouze slehackou na dorte, necim navic, co, samozrejme, pomaha.

Se srdecnymi pozdravy a omluvou, ze jsem napsal vice, nez jsem mel puvodne v umyslu Vas

Vratislav Kuska

PS

Kdybych trvrdil, ze hospodarstvi CR prichazi rocne o stovky miliard korun jen v cestovnim ruchu nevyuzivanim nebo neefektivnim vyuzivanim vsech moznosti, ktere moderni marketing nabizi, prohlasili by mnozi lide v CR, ze je to nesmysl. Jsem presvedcen, ze neni.

Public Relations ministerstva vnitra ČR

Chtel bych Vas touto cestou informovat o zpristupneni nove rubriky na webove strance Ministerstva vnitra. Na adrese http://www.mvcr.cz/aktualit/kronika.htm jsou k dispozici novinarum i verejnosti aktualni sdeleni a archiv starsich zprav nazvany "Z policejnich hlaseni" - tj. cerna kronika.

Adresar je aktualizovan denne tiskovym oddelenim Policie CR a je idealnim zdrojem informaci o potirani kriminality.

Verim, ze se tento adresar i cela stranka http://www.mvcr.cz stane Vasim uzitecnym pomocnikem. Pripadne dotazy zasilejte na public@mvcr.cz.

S pozdravem

Petr Vilgus, Odbor tisku a public relations MV

ve svém dopise se zmiňujete, že jste "DOBROVOLNOU a NEHONOROVANOU koordinatorkou PETILETEHO USILI 30.000 Cechu zijicich v USA ci v jinych zemich dodnes bez sveho, jim vsem PROTIPRAVNE ZADRZOVANEHO! CESKEHO OBCANSTVI a k nemu prinalezejicich obcanskych prav."

Zajímalo by mne proto, zda existuje projev vůle zmiňovaných třiceti tisíc Čechů žijících v cizině, že chtějí být právě Vámi koordinováni a zastupováni.

Jsou-li k dispozici kupř. petiční archy s podpisy těchto lidí, ochotně změním svůj názor na věc; zatím jsem však nabyl dojmu, že většina z těchto osob buď o Vaší existenci vůbec neví, podobným úkolem Vás nikdy nepověřila anebo dokonce zastává názor, şe toto zastupování není v jejich nejlepším zájmu.

Posledně uvedený dojem jsem, bez ohledu na možná neúplné informace, jimiž o Vaší činnosti disponuji, získal postupem času i já.

S úctou,
Tomáš Pecina
P.O.Box 22, 110 01 Praha 01, Česká republika

Praha, 11.2.1998

Jiřina Fuchsová

SLOVO z 11. února, clanek KRAJANE SE HLASI O SLOVO

Mrzi mne, ze po vice nez nekolika desitkach clanku zaslanych, faxovanych ci e-mailovanych do me vlasti rodne, CR jmenem, SLOVO dodnes nedokaze pochopit rozdil mezi KRAJANEM a CECHEM V ZAHRANICI....

Budiz...

Je nutno podekovat jedinemu cloveku v cele republice, takto senatorovi Milanu Spackovi, ktery snad jediny, ze vsech muzu v dnesni CR, ma na cele jasne psano, ze vule k PRAVDE! slechti praveho MUZE, a dle toho TAKE RAZNE JEDNA.....

Nebudu clanek ve SLOVE rozebirat, jako jsme rozebrali nedavno dopis senatni komise "NASIM KRAJANUM...", protoze mi sem faxuji i clenove IAC, ze je to prilis dlouhe, a vezmu to tedy zkratka:

K dalsimu osoceni Cechu zijicich trvale, obcasne ci pouze docasne v zahranici, ktereho se SLOVO dopousti kdyz rika: "Novy zakon , na nemz pracuji ministerstva vnitra a zahranici, by se tak mel vztahovat na zhruba 20.000 krajanu, kteri tohoto prava nevyuzili...." ( rozumej prava zazadat si, do konce roku 1992, o vraceni ceskeho obcanstvi!) bych rada z archivu MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO zde uverejnila nasledujici dokument:

EMBASSY OF THE CZECH REPUBLIC

3900 SPRING OF FREEDOM ST.

WASHINGTON, D.C. 20008

Posledni moznost pro nabyti statniho obcanstvi Ceske republiky

Blizi se konec roku 1993 a s nim i posledni den (31.12.1993), kdy lze nejpozdeji zadat o nabyti statniho obcanstvi CR podle zakona c. 88/1990 Sb.

Timto zakonem, ktery byl prijat tehdejsim Federalnim shromazdenim CSFR dne 28. 3. 1990 a jenz byl po svem vzniku prevzat i samostatnou Ceskou republikou, se meni a doplnuji predpisy o nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi CR.

Podle teto pravni upravy mohou statni obcanstvi ziskat zpet byvali cesti obcane, kterym bylo v minulosti

a) statni obcanstvi odnato

b) kteri byli propusteni ze statniho svazku.

Byvali cesti obcane, kterym bylo obcanstvi odnato, maji pravo sdelit pisemne zastupitelskemu uradu CR nebo ministerstvu vnitra CR, ze chteji zustat ceskymi statnimi obcany. Ucini-li takove sdeleni, ma se za to, ze neprestali byt obcany Ceske republiky. Ucinky takoveho sdeleni nastavaji dnem, kdy sdeleni doslo ministerstvu vnitra CR, ktere mu o tom vyda osvedceni.

Ti obcane, kteri byli propusteni ze statniho svazku v dobe od 1.10.1949 do 31.12.1989, mohou u zastupitelskeho uradu CR nebo ministerstva vnitra CR pisemne nebo osobne podat zadost o udeleni ceskeho statniho obcanstvi.

Tento zakon se nevztahuje na obcany, kteri sve obcanstvi ztratili automaticky naturalizaci v USA podle Umluvy o naturalizaci mezi CR a USA. Obracime se proto na krajany, kteri byli v minulosti zbaveni nebo donuceni zrici se ceskeho obcanstvi a  nenabyli obcanstvi USA, aby pokud maji zajem ziskat sve obcasntvi zpet, kontaktovali konzularni oddeleni Velvyslanectvi CR ve Washingtonu tak, aby jejich pripadne pisemne podani bylo doruceno nejpozdeji do 31. 12. 1993.

Psat tedy dnes o "krajanech", tedy o 20.000 tech, kteri "tohoto prava nevyuzili", je s hlediska uverejnene vyzvy, o niz, mimochodem, se mnoho Cechu v zahranici dozvedelo par dni pred koncem roku 1993, pomluva techto Cechu v zahranici. Oni nejen, ze sveho prava ne-nevyuzili, oni sveho prava vyuzit vubec nesmeli....

11. unora 1998

Jiřina Fuchsová