středa 18. února

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • PŘEHLED AKTUÁLNÍCH ZPRÁV Z ČESKÉ REPUBLIKY Irák, Saddám Husajn a Západ:
  • Británie a USA se před půl druhým rokem neúspěšně pokusily uspořádat atentát na Saddáma Husajna (Independent)
  • Ve stínu bomby: reportáž z Baghdádu (Guardian)
  • Německá technologie pomohla Saddámovi vybudovat jeho smrtící potenciál (The Times)
  • Zbrojní potenciál na prodej (pro Irák k dispozici úvěry) (Guardian) Česko-německé vztahy:
  • Nakupujme raději u odborníků: Matthias Roeser jím není. Jde o českého občana a kompetentnost či nekompetentnost jeho vlastní vlády (Jiří Jírovec)
  • Ještě o kováři a kováříčkovi: Odpověď Matthiasi Roeserovi (Aleš Zeman)
  • Diskuse Matthias Roeser - Tomáš Pecina o česko-německých vztazích a velmi zajímavých dalších přidružených aspektech

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

  • Václav Havel přestává rozumět demokratické politice a dělá v ČR politickou škodu. Havel požádal předsedu Občanské demokratické aliance, aby z důvodu finančních skandálů ODA neodstupoval, a zveřejnil prohlášení, že je Skalický "čestný člověk". - To je sice možná pravda, jenže takhle se to nedá dělat. Šéf strany má odpovědnost za to, co ta strana dělá, čest nečest. Čestnost politika se právě projeví tím, že když vyjde najevo něco neetického, politik přizná odpovědnost a odejde. Nemůžeme v České republice pěstovat kamarádšofty a říkat, že se vlastně nic špatného nestalo a že sice jsme pošpinění, ale docela dobří a tak v čelné funkci můžeme zůstat.

  • Karel Kuehnl, ministr průmyslu a obchodu (a bývalý "nezávislý novinář" Svobodné Evropy, jeden z těch, kteří byli tak novinářsky nezávislí, až se dostali do vládní funkce) chce vyjednávat o různé míře zvyšování cen. Že prý by určitá část deregulací cen energií mohla být "vyměněna" za vyšší růst cen nájemného, za předpokladu, že celkové tempo a objem deregulací zůstane zachováno. Zastaví-li prý Lux deregulace, Kuehnl odstoupí z vlády, pohrozil. - Mohu jen opakovat, že si Karel Kuehnl nemá co vyskakovat a nemá žádné zvyšování cen prosazovat, dokud se neuskuteční všeobecné volby, které by daly parlamentu a vládě mandát, který nyní nemá. Ze stejných důvodů nemá Josef Lux žádný mandát ceny energií či činže nezvyšovat. Ti lidé si pořád na něco hrají a někdo by měl jasně říci, že na to nemají nárok.

  • ČR nezavede kvóty na dovoz jablek z EU, ale na dovážená jablka bude uvalovat větší cla, aby ochránila domácí pěstitele. Velmi závažnou otázkou, jdoucí k jádru celého problému je, zda má české zemědělství v konkurenci s vysoce výkonným a často velmi dotovaným zemědělstvím EU vůbec šanci přežít. Neměla by se ČR specializovat na výrobu něčeho jiného než zemědělských produktů, které Evropská unie produkuje daleko levněji? Co ale bude se zanedbanými zemědělskými plochami? Neměly by se alespoň zatravnit? Toto je skutečně velký problém (v zemědělství není budoucnost, stále výkonněji na Západě produkuje stále mizivější procento farmářů stále větší množství potravin). Bylo by velmi zajímavé vidět nějaké dlouhodobější návrhy zemědělské strategie pro ČR od českého ministerstva zemědělství. - Koupil jsem si nedávno skotský deník The Herald a na stránce věnované zemědělství jsem se začetl do neobyčejně tristní analýzy o stavu skotského zemědělství. Fakta jsou přibližně tato: Ve Skotsku, v podstatě z hlediska Evropské unie dosti okrajové zemědělské oblasti (Skotsko je divoká, severská země) vydělávají farmáři jen asi dvě třetiny průměrného britského platu. Přitom závisejí na státních dotacích, které často tvoří až dvě stě, někdy dokonce tři sta procent příjmu jejich skromných farem....

  • Škoda Plzeň přiznala, že sponsorovala ODS. První sponzorský dar ve výši jednoho miliónu korun věnovala největší vládní straně Škoda v září roku 1994. (bylo to v době, kdy byli Češi beznadějně mesmerizováni "zázračným Klausem", a nikoho jiného neposlouchali.) "Byli jsme přesvědčeni, že ODS je tahounem reforem, a chtěli jsme ji proto podpořit i materiálně," uvedl jeden činitel Škody Plzeň. Půjčku 5 miliónu korun poskytla Škoda Plzeň ODS v roce 1995 , kterou po roce ODS vrátila i s 8% úrokem. (Tedy, to jsem nevěděl, že jsou v ČR úroky tak malé, nižší než inflace. Byl to od Škody Plzeň pro ODS finanční dar.)

  • Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu a obchodu, je ochoten spolupracovat s policií na objasňování sponsorského skandálu ODA. Prý jen Dlouhý zná pořádně podrobnosti případu. Jak je to zvláštní, že se najednou tolik politiků a bývalých státních představitelů ocitá tak blízko policejního vyšetřování. Lze to interpretovat nadějně, jako změnu etické atmosféry v ČR?

  • Tošovský jako premiér je nejpopulárnější. Podle únorového výzkumu veřejného mínění agentury ho podporuje 77 procent občanů. To, že vydal neodpovědně licence pro podvodné banky, které pak lidi připravily o peníze, českým občanům zjevně nevadí. - Je to znepokojující, že čeští občané takto nekriticky vkládají důvěru zase v další vládní osobnost. Měli by hlavně důvěřovat sami sobě. Možná se jim líbí, že Tošovský na veřejnosti vystupuje jinak, než jak vystupoval Klaus. Ale to je trochu málo. Ani Tošovský se nepokusil o formulaci hospodářské politiky, která by vyvedla ČR z nynější vládní krize. Ani neřekl, že by jeho vláda žádnou takovou politiku formuluvat neměla a měla by pouze co nejrychleji uspořádat všeobecdné volby, aby nová vláda měla k radikálnějším krokům mandát.

  • Je potěšitelné, že se Česká tisková kancelář alespoň pokusila jít přímo ke zdroji a poslala manžela Julie Stejskalové na Panenské ostrovy, aby vyšetřil podstatu finančního skandálu ODA. Vznikla sice trochu neslaná nemastná informace, ale je to alespoň začátek nezávislé pátrací žurnalistiky:

      Správci firmy TMC jsou v případě vyšetřování ochotni mluvit

      (ČTK vydává ke zprávě foto)

      ROAD TOWN (Panenské ostrovy) 17.února (zvláštní zpravodaj ČTK) - Jména vlastníků společnosti Trade Management Ltd.(TMC), která v letech 1995-1996 jako zástupná firma zprostředkovala finanční dotace pro českou Občanskou demokratickou alianci (ODA), musejí osoby pověřené správou firmy na Britských Panenských ostrovech v případě vyšetřování oznámit místní policii. Řekli to dnes ČTK v Road Townu, správním středisku této britské kolonie, znalci místní legislativy.

      Předseda ODA Jiří Skalický v pondělí policejním vyšetřovatelům v Praze předal všechny informace, které má jeho strana o svém nevyjasněném sponzorování. Minulý týden podle něj ODA rozhodla, že vzhledem k tomu, že nemá k dispozici nástroje, kterými by případ objasnila, předá celou věc vyšetřovacím orgánům.

      Na Britských Panenských ostrovech jsou sice mimořádně volné daňové předpisy a nařízení pro registraci zahraničních firem, naproti tomu legislativa upravující věci trestní je poměrně přísná. Přestože ostrovy požívají nemalé autonomie ve vztahu k Londýnu, zákony tvořící rámec příznivého finančního prostředí vycházejí z britských tradic a nejsou nijak liberální. V případě trestního stíhání ukládají agenturám zastupujícím registrované firmy poskytnout veškeré informace, jimiž disponují, včetně jmen zakladatelů, podílníků a majitelů.

      Totéž by se v případě jakéhokoli vyšetřování týkalo i firmy Trident Trust Company, která společnost TMC zastupuje a v září 1995 patrně pomáhala i založit. Její představitel, který si nepřál být jmenován, ČTK potvrdil, že jeho společnost by policii otázky spojené s TMC plně zodpověděla.

      Policie v Road Townu ale zatím nemá důvod podobné otázky klást. Její velitel Vernon Malone dnes odmítl záležitost komentovat. Také zdroje z místní úřadovny Interpolu zatím nevědí o žádné žádosti, která by ze střední Evropy přišla. Podle Malona se mohou české úřady v případě potřeby obrátit na místní policii jak prostřednictvím Interpolu, tak i přes metropoli v Londýně nebo dokonce přímo do Road Townu.

      Jan Stejskal ik mž


    Výběr textů z posledních dní:
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)
  • Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')
  • Vazalské pojetí českého občanství nyní i pro občany České republiky tvrdě přetrvává. Hanba. (Jiřina Fuchsová)
  • O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)
  • Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském
  • K názorům českých mladých lidí na "kapitalismus": Továrník Vinopal (Jiří Jírovec)
  • Užitečnost zpochybňovacího pohledu - aneb O socialisticko-realistické "umělkyni" (JČ)
  • Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

    Británie a USA se před půl druhým rokem neúspěšně pokusily uspořádat atentát na Saddáma Husajna

    Informoval o tom jako o exkluzívní zprávě v úterý 17. února deník Independent. Na spiknutí se podílelo MI6, zvláštní oddělení britské špionáže. Převrat byl zorganizován špionážními pracovníky v Ammánu v Jordánsku. Byl však předem prozrazen a Saddám Husajn nechal popravit 80 spiklenců a zatknout stovky dalších.

    Toto odhalení, argumentuje deník Independent, zpochybňuje tvrzení americké i britské vlády, že prý jde jen o právo inspektorů OSN kontrolovat podezřelé vojenské objekty v Iráku. Před půldruhým rokem se totiž společně pokusily CIA a MI6 uspořádat proti Saddámu Husajnovi vojenský puč.

    Členové irácké opozice konstatují, že si americká i britská špionáž vybraly pro spolupráci organizaci, o níž bylo dobře známo, že je plná Saddámových udavačů a agentů provokatérů.

    Agenti CIA potvrdili poprvé nyní listu Los Angeles Times, že pokud o puč byl společným dílem CIA a MI6.

    Puč měla v Iráku provést organizace zvaná Irácká národní smlouva, v jejímž čele stojí dr. Iyan Mohammed Alawi, bývalý člen irácké vládnoucí strany Baath, který žije od roku 1971 v Londýně.

    Organizace začátkem roku 1996 přesunula své ústředí do Jordánska a snažila se naverbovat činné irácké důstojníky pro puč proti Saddámu Husajnovi.

    Zkušení odpůrci Saddámova režimu konstatují, že pokud o puč nemohl nikdy zvítězit. "Takovýto převrat nelze zorganizovat ze zahraničí. Saddám má třicet let zkušeností, jak se udržet u moci."

    Deník Independent konstatuje, že role britské spionáže MI6 v tomto pokusu o převrat vůči Saddámovi Husajnovi dosud nebyla známa. Dodává: Snad žádná jiná operace britské špionáže od konce čtyřicátých let neměla tak drastické a tragické důsledky pro své účastníky.

    V Americe byla celá situace tak dezorganizovaná, že se o účasti CIA na pokusu o puč proti Saddámovi dověděla americká vláda teprve z dešifrovaných tajných depeší irácké špionáže. Washington okamžitě nařídil CIA, aby se na puči proti Saddámovi neúčastnila.

    Ředitel CIA byl účastí svých podřízených na puči proti Saddámovi tak rozhněván, že je za účast na puči nechal vyšetřovat FBI.


    Ve stínu bomby: reportáž z Baghdádu

    Guardian, 17. února 1998

    Na jeho stole leží zažloutlá kniha v angličtině, Kompletní průvodce uměním psaní dopisů, zbytek včerejší večeře a irácká mandolína, na niž se učí hrát, aby zabil čas.

    Před válkou v Perském zálivu pracoval jako účetní u firmy Iraqi Oil Company, měl pět dětí, trochu uměl anglicky a bydlel ve velkém domě nedaleko protileteckého krytu.

    Nyní žije Abu Ziad za zataženými záclonami ve špinavé čtvrti v Baghdádu. Starají se o něho sousedi, vaří pro něho večeře z rýže a posílají sklenice pomerančového džusu pro občasného hosta. Někdy se umyje a oholí, většinou ne, a jednou měsíčně si píchá protidepresívní lék Modecate.

    Byl ostýchavým mladým mužem a oženil se, když mu bylo osmatřicet. Manželce Haifě bylo 23 a byla krásná. Děti přišly rychle: Ziad, Zena, Fuad, Lena a Sadaad. Během íránsko-irácké války, kdy na každé straně zahynul přibližně jeden milión mladých mužů, vzpomíná, jak v noci ženy hlasitě plakaly za dalšího ztraceného syna, manžela či milence.

    Vzpomíná, že děkoval Pánubohu, že se oženil pozdě, že jeho děti byly příliš mladé, aby musely do armády. Pak, tři roky po oné válce, je zavedl prezident Saddám Husajn do další války.

    Ve dvě hodiny ráno 13. února 1991 zasáhly dvě bomby protiletecký úkryt nedaleko jeho domu. První byla vrtací boomba, která proděravěla strop, rozčísla nádrž od ústředního topení a zalila desítkami litrů vařicí vody ženy a děti dole, které hrály domino, dívali se v televizi na animované filmy Tom a Jerry, nadabované do iráčtiny a jedly kebab.

    Druhá bomba, která dopadla o patnáct minut později, expolodovala s takovou silou, že nebylo možné identifikovat mrtvoly jeho manželky a čtyř z jeho pěti dětí: čtrnáctileté Zeny, dvanáctiletého Fuada, sedmiletou Lenua šestiletého Sadaada.

    "Viděl jsem, jak vynášejí tělo. Byla to Zena, ale dali je všechny na vysokou hromadu, takže jsem se nemohl skutečně přesvědčit, že je to ona. Moc blízko nás nepustili."

    Vzpomíná, že stál před krytem a všiml si, že na kotnících mrtvých žen a  dětí byly otisky do červena rozpálených per z matrací, přes které se snažili přelézt, než dopadla druhá bomba. Všechny dveře krytu byly zamčené.

    Slunce svítí v Baghdádu a je klid. V místní škole Bilat el Shuhaddaa, ředitel Abdul al-Hussein konstatuje, že školu neuzavře, jestliže vypukne válka. Umí plynně mluvit Saddámovým propagandistickým jazykem:

    "Arabská socialistická strana Baath v Iráku a její vlastenecký nejvyšší představitel Saddám Husajn budou i nadále vést boj proti americkému kolonialismu a imperialismu. Zvítězíme nad agresory. Jak řeklo veliké vedení naší země, v Iráku neexistují žádné chemické ani biologické zbraně. Americký prezident je součástí sionistického spiknutí, jehož cílem je zničit Irák..." A tak dále.

    Ve škole povstávají prvňáčci se slovy, s nimiž vítají každého návštěvníka: "Ať žije náš velký vůdce, Saddám Husajn!"

    "Saddam vyšle irácké bomby do Ameriky a my zvítězíme," tvrdí Mustapha, který se narodil měsíc před válkou v Perském zálivu v roce 1991.

    "A kdo zvítězil v poslední válce v Perském zálivu?"

    "My," říká Mustapha."

    Jeho matka, Montaha Aliová, učí ve škole. "Věříme v Boha a to, co se nám stane, už bylo napsáno. Ale bojíme se o děti, protože možná na nás svrhnout atomovou bombu," říká.

    V šedivém betonovém paneláku ministerstva informací si právě vytvořilo provizorní studio šest lidí z čínské státní televize, mezi stovkami satelitních talířů od davů z mezinárodních televizních stanic.

    Iráčané se na ně dívají se směsicí odporu, spravedlivého rozhořčení a nezájmu.

    "Nemáme žádné chemické zbraně. Je to spiknutí, které řídí Izraelci a židi v Americe," praví Andel al Sumariya, elektrikář. "Monica Lewinsky je židovka a oni vydírají Clintona s novým skandálem, aby na nás zaútočil. Ministr obrany Cohen je také žid a ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová má židovské příbuzné."

    V hotelovém výtahu buší si do prsou syrský podnikatel, který nyní žije v Bruselu: "Toto je útok na čest všech Arabů. V Bosně to neudělali a proti Izraeli to taky neudělají. Dohánějí nás zpět k fundamentalismu. Nenávidíme Američany a nenávidíme vašeho Blaira."

    Na předměstí Baghdánu sedí Abu Ziad se svou mandolínou a s Kompletním průvodcem umění psaním dopisů. Má také fotografie svých dětí, v albu pokrytém červenými a zelenými liliemi.

    "Schovávám si jejich školní sešity. To je všechno. Někdy, když jsem tady sám, si s nimi povídám, přidám k tomu těch sedm let, co mezitím uplynulo, a představuju si, jak jsou všichni už velcí. Nemyslím, že jsem měl udělat něco nějak nijak. Byli jsme šťastná rodina. Mám tady fotografii Zeny, z doby těsně před náletem. Stojím vedle ní a když se na tu fotografii podívám, říkám si, že jsem měl Zenu obejmout."


    Německá technologie pomohla Saddámovi vybudovat jeho smrtící potenciál

    Němečtí podnikatelé, jejichž marže se snižují ve stagnující ekonomice, si zvýšili své zisky tím, že prodávali Saddámu Husajnovi know-how a materiál pro výrobu jaderných, biologických a chemických zbraní, napsal v úterý 17. února deník Times.

    I když mnoho evropských zemí, včetně Británie, obchodovalo se Saddámem Husajnem, pokračuje list, německé specializované znalosti v oboru biologických zbraní poskytly Saddámovy skutečně bezkonkurenční náskok. Diplomaté hovoří o tom, že mezi Baghdádem a Německem cestovaly "davy" německých vědců a podnikatelů. "Let z Curychu byl vždycky naprosto přeplněný," uvedl jeden diplomat, monitorující německé styky s Irákem.

    Většina důkazů týkajících se těchto obchodních styků pochází z doby před válkou v Perském zálivu anebo ze začátku devadesátých let, avšak je zjevné, že některé projekty, založené s německou pomocí, pokračují. Jedenáct německých podniků se vyšetřuje, že prý pomáhaly Saddámovi Husajnovi se stavbou jaderných elektráren.

    Ředitelé jednoho podniku, Havert, byli právě uvězněni na dva a tři roky. Anton Eyerte, majitel podniku Rhein-Bayern-Fahrzuegbau, byl odsouzen do vězení na pět a půl roku za účast na výrobě iráckých řízených střel.

    Nejvíce však Saddámovi Německo pomohlo, když přešel Irák od vývoje jaderných zbraní - lehce zaměřitelných západními armádami - k biologickým zbraním. Ředitelé hamburské Vodárensko-strojírenské obchodní společnosti byli zatčeni za dodávky technologie do Iráku na výrobu otravných plynů. Je ovšem velmi obtížné prokázat, že dodávané zařízení bude v Iráku používáno zrovna pro výrobu biologických a chemických zbraní. Proto byli z 56 případů podezřelých firem odsouzeni pracovníci pouze ze šesti.

    Výroba biologických a chemických zbraní je pro německé vědce zvláštní specializací. Nervový plyn sárín vyvinuli němečtí a japonští vědci ve třicátých a čtyřicátých letech, anthrax - snad nejobávanější biologickou zbraň - byl vyvinut v několika evropských zemích, ale nejvíce výzkumu provedli Němci.

    Až do irácko-íránské války však nebyl příliš velký zájem o tyto německé specializované znalosti. Němci je prodávali pro zisky. Dr. Schaab, hlavní osoba, která pomáhala Iráku s jeho programem řízených střel, který uprchl do Brazílie, řekl listu Der Spiegel otevřeně: "Začal jsem s Irákem spolupracovat, protože v obtížné ekonomické situaci potřebovala moje firma silného a bohatého zákazníka." V nejhorším případě se může Saddám Husajn ukrýt ve svém speciálním podzemním bunkru. Navrhla ho firma z Duesseldorfu a vybavila ho firma z Mnichova. Má speciální vzduchové filtry pro případ, že vzduch venku by byl příliš rozžhaven.


    Zbrojní potenciál na prodej (pro Irák k dispozici úvěry)

    Guardian, 17. února 1998

    Británie a ostatní země Evropské unie se předháněly v dodávkách nejnovější technologie Saddámu Husajnovi. Nabízely mu také úvěry na nákup technologie ze zahraničí. Důvod: zisky a snaha získat v Iráku vliv.

    Tento krátkozraký postoj stál nakonec západní země a jejich daňové poplatníky mnoho stovek miliónů dolarů - a vliv na celém Blízkém východě. Teprve nyní se debatuje v Bruselu o anglo-francouzském návrhu mezinárodních předpisů pro vývoz zbraní. Avšak ukazuje se, že navrhované předpisy mají celou řadu nedostatků. Jak na to poukázaly nezávislé organizace jako Amnesty International, i po zavedení těchto předpisů bude i nadále možné vyvážet technologii pro útlak diktátorským režimům.

    Tři bývalí čelní představitelé britské armády, včetně generála Sira Michaela Roseho, bývalého velitele vojsk OSN v Bosně, nyní protestovali proti navrhovaným předpisům a poukázali na to, že ve válce v Perském zálivu čelily západní jednotky po zuby vyzbrojeným iráckým jednotkám, které dostaly svou výzbroj v osmdesátých letech od zemí Evropské unie.

    V roce 1994 dostala britská pobočka firmy Unilever licenci na dodávky růstového prostředí, do Baghdádu, v němž by se dal pěstovat anthrax.

    Margaret Thatcherová trvala na tom, aby byl režim Saddáma Husajna podporován velkými úvěry. Tyto úvěry se nyní proměnily ve ztráty ve výši až 600 miliónů liber. Například, britská elektronická firma Racal, prodala na úvěr iráckému letectvu vojenská rádia v hodnotě 37 miliónů liber. V letech 1983 a 1984 vyjednala Margaret Thatcherová osobně pro Saddáma Husajna úvěry ve výši 500 miliónů liber, a to v době, kdy klesaly ceny ropy a Saddám byl ve válce s Íránem a jeho režim se blížil bankrotu. Thatcherová trvala na tom, aby tyto úvěry garantoval britský stát. Nikdy nebyly splaceny a bankám byly ztráty nahrazeny z vládních peněz, od daňových poplatníků. Bylo známo, že Saddám Husajn investoval část těchto úvěrů do výroby chemických zbraní, které použil proti Kurdům, ale Thatcherové to nevadilo.

    Británie poskytovala Iráku úvěry, protože doufala, že tím předstihne Francii a Německo a získá větší množství vojenských kontraktů. Britská vláda nabízela Iráku další úvěry, i když ministři byli varování, "že Irák prostě nemá možnost tyto úvěry kdy splatit". Jenže britská vláda byla přesvědčena, že do roku 1990 Irák splatí dluhy prodejem ropy. S válkou v Perském zálivu se nepočítalo, ani s tím, že budou posléze na Irák uvaleny sankce.

    V roce 1990 používal Saddám Husajn otravných plynů na zabíjení Kurdů. Také dovážel tajně do Iráku velké množství technologie na výrobu jaderných zbraní a nervových plynů.

    Když Irák popravil britského novináře Farzada Bazofta, z týdeníku Observer, během schůze vlády požadoval Norman lamont, tehdy náměstek ministra financí, aby byly všechny finanční kontakty s Irákem přerušeny a britská vláda úvěry odepsala jako ztráty. Ministr zahraničních věcí Douglas Hurd s tím nesouhlasil: "Irák nás považuje za nejdůležitějšího věřitele. Naše styky s Irákem jsou daleko lepší než styky našich západních konkurentů."

    Margaret Thatcherová a její kolegové finančně podporovali Saddáma Husajna až do jeho invaze do Kuvajtu v srpnu 1990, načež byli nuceni proti němu vyslat britská vojska.

    O pět let později vypočítala organizace The World Development Movement, že britští daňoví poplatníci hradí tajný účet - ve výši přibližně 380 miliónů liber ročně - vývozu zbraní do zemí, které jsou buď bohaté anebo tvrdě porušují lidská práva. World Development Movement nyní konstatuje, že by Británie měla využít této příležitosti a zakázat poskytování úvěrů na vývoz zbraní represivním režimům-.kontraktů. Britská vláda nabízela Iráku další úvěry, i když ministři byli varování, "že Irák prostě nemá možnost tyto úvěry kdy splatit". Jenže britská vláda byla přesvědčena, že do roku 1990 Irák splatí dluhy prodejem ropy. S válkou v Perském zálivu se nepočítalo, ani s tím, že budou posléze na Irák uvaleny sankce.

    V roce 1990 používal Saddám Husajn otravných plynů na zabíjení Kurdů. Také dovážel tajně do Iráku velké množství technologie na výrobu jaderných zbraní a nervových plynů.

    Když Irák popravil britského novináře Farzada Bazofta, z týdeníku Observer, během schůze vlády požadoval Norman lamont, tehdy náměstek ministra financí, aby byly všechny finanční kontakty s Irákem přerušeny a britská vláda úvěry odepsala jako ztráty. Ministr zahraničních věcí Douglas Hurd s tím nesouhlasil: "Irák nás považuje za nejdůležitějšího věřitele. Naše styky s Irákem jsou daleko lepší než styky našich západních konkurentů."

    Margaret Thatcherová a její kolegové finančně podporovali Saddáma Husajna až do jeho invaze do Kuvajtu v srpnu 1990, načež byli nuceni proti němu vyslat britská vojska.

    O pět let později vypočítala organizace The World Development Movement, že britští daňoví poplatníci hradí tajný účet - ve výši přibližně 380 miliónů liber ročně - vývozu zbraní do zemí, které jsou buď bohaté anebo tvrdě porušují lidská práva. World Development Movement nyní konstatuje, že by Británie měla využít této příležitosti a zakázat poskytování úvěrů na vývoz zbraní represivním režimům. Klíčové je, aby se jednalo kolektivně, v rámci celého EU i na mezinárodní scéně.


    Pokračování diskuse o česko-německých vztazích

    Nakupujme (raději) u odborníků

    Jiří Jírovec

    Nakupujme (radeji) u odborniku

    Matthias Roeser je potesen (viz uvod jeho prispevku "Jeste jednou k jmenovani Franze Neubauera do diskusniho fora", BL 16.2. 1998), ze se mu "podarilo rozpoutat zivou, ale prece jenom ne vasnivou diskusi o cesko-nemeckych vztazich" a dodava: "Byl bych stasten, kdyby se jednani diskusniho fora nesla v podobnem duchu." V temze prispevku pak reaguje, mimo jine, i na muj clanek S kym ma CR problem" (BL, 12.2. 1998).

    Domnivam se, ze ve vymene nazoru, k niz doslo na strankach BL po zverejneni slaboducheho dopisu Mathiase Roesera A. Strohleinovi, nejde ani tak o Franze Neubauera a diskusni forum, ale o historika cesko-nemeckych vztahu Mathiase Roesera samotneho.

    Clanek, ktery jsem poslal do BL, odrazel moje prekvapeni nad tim, jake nesmysly muze specializovany historik dat na papir. Zdraham se vsak oznacit MR za hlupaka, ktery nevi co cini. Je totiz velmi pravdepodobne, ze to vi velmi dobre a za hlupaky, kteri naleti jeho propagande typu ...o nic prece nejde, trochu si pokecate se stariky u piva ... stejne brzo umrou..., povazuje ceske ctenare.

    Nehodlal jsem s nim diskutovat a nehodlam ani nadale, prestoze se v dalsich odstavcich odvolavam na jeho reakci na muj clanek.

    Pro osvezeni ctenarovy pameti zopakuji, ze jsem ve svem clanku vyslovil nazor, ze  pozadavky odsunutych Nemcu a (valkou) poskozenych Cechu nemohou byt definovany a reseny na jine nez vladni urovni. V teto souvislosti jsem dodal, ze pokud takove naroky legitimne existuji a ceska verejnost o nich nevi, nehraje neco ve vztazich mezi CR a SRN pripadne mezi vladou CR a vlastnimi obcany.

    Napsal jsem rovnez, ze neni vyloucene, ze existuje skryta agenda vlady NSR, jejimz moznym dlouhodobym cilem je dostat Sudety zpatky a ze je tedy mozne, ze diskusni forum a jmenovani Neubauera je mozna pro nemeckou vladu jednim z prvnich testu, jak daleko se da momentalne jit.

    Zustanu u skryte agendy. MR shazuje muj nazor vec vetou: " K spikleneckym (podtrzeno JJ) teoriim pana Jirovce bych mohl pridat jeste dalsi: ... atd".

    Reaguji na tuhle trapnost jen proto, ze me napadlo, ze jsem ve svem puvodnim clanku mohl uvest konkretni priklad.

    Nebudu ale rozvadet notoricky znamy "Mnichov".

    Vetsina historiku vi, ze Hitler nebyl spiklenec, ale oficialne uznavany preseda nemecke vlady, ktery mel skrytou agendu o niz britsti a francouzsti politikove bud nevedeli nebo nechteli vedet.

    Treba Israel. Oficialni, tedy verejne deklarovana politika izraelske vlady je vyrovnat se s Palestinci (predani casti okupovaneho uzemi, umozneni samospravy atd).

    Skryta agenda je nedat nic nebo v nejhorsim pripade absolutne nezbytne minimum.

    K testovani, jak daleko lze zajit, se napriklad pouziva vystavba zidovskych osad na okupovanem uzemi.

    Je-li reakce prilis negativni, vystoupi vlada oficialne "proti" a treba i naoko pokara ortodoxni osidlence za "poruseni" oficialni linie vlady (prestoze nikdo nemuze nic na okupovanem uzemi podniknout bez vedomi vlady, uz jen proto, ze pro osidlovaci akce je zapotrebi ochrana vojenska ochrana) a treba je i na chvili prestehuje zpatky.

    Mozna, ze se ceska vlada takovymi prkotinami, jako je zjistovani

    neoficialnich zameru nasich sousedu nezabyva. Neni na to cas. President mel co delat sam se sebou, pribuznymi a delikventnimi disidenty a premier (nyni byvaly) s vyzvedavanim cestnych doktoratu.

    Pak je ale otazkou, k cemu takova vlada je a zda by spojeni s Nemeckem (ostatne uz Karel IV byl zaroven nemeckym cisarem), nevyresilo spoustu problemu vcetne sudetonemeckeho problemu a pevne meny.

    Domnivam se, ze je povinnosti vlady hajit narodni zajmy a vedet co je muze ohrozit. Mezinarodni politika je, at chceme nebo ne, boj o moc. Jde o hru pri niz se trumfy nevykladaji driv nez je nezbytne nutne, protoze utajit to co vim je stejne cenne jako informace sama . Nicmene obcan ceka od vlady alespon obcasny naznak kompetenosti.

    Muj nazor, ze naroky Nemcu a Cechu nemohou byt definovany a reseny jinde nez na vladni urovni, odbyl MR konstatovanim, "vlady se rozhodly, ze se pravnimi otazkami z minulosti uz nebudou zabyvat.. (coz) vsak neznamena, ze tim upiraji svym obcanum pravo vznaset naroky u druhe strany. Jak tato druha strana s temi pozadavky naklada, je pak jeji vec nebo vec soudu. V kazdem pripade se "respektuje" - to je neco jineho nez "uznava se" - pravni nazor druhe strany."

    Bavit se s historikem, at uz jakehokoli kalibru, o pravni interpretaci a zavaznosti ruznych dohod je ztrata casu. Doufam, ze se najde pravnik, ktery by pro ctenare BL analysoval tyto zakladni otazky:

  • Jak ceska strana interpretuje uzavrene dohody po pravni strance.
  • Do jake miry je ceska intepretace shodna s nemeckou a co kdyz neni ?
  • Existuje taxativni vycet moznych naroku a mechanismus na jejich uplatneni?
  • Existuje taxativni vycet naroku, ktere nelze uplatnovat?

    To neni tak trivialni ukol, jak by se mohlo na prvni pohled zdat. I zdanlive jednoducha zalezitost se totiz muze vymknout z ruky.

    Dobrym prikladem je navrh priznat Quebecu specialni statut ("distinct society") v Kanade.

    V zasade jde o to, ze Quebec je francouzsky mluvici provincie, cimz se lisi od ostatnich. Od jazyku se pak odviji rada dalsich odlisnosti o nichz kazdy vi, takze puvodni navrh na formalni uznani odlisnosti nenarazil na zadny vetsi odpor.

    Tedy do doby, nez se nejaky stoura zacal ptat, co ta dve (!) slova "distinct society" vlastne znamenaji z pravniho hlediska.

    Pokud nic, tak proc by se s tim mel Quebec spokojit. Pokud neco, tak tedy co.

    Nenasel se nikdo, kdo by to dokazal jasne a jednoznacne definovat. Ustavni experti, pravnici, politikove (taky vetsinou pravnici) - proste nikdo.

    Lid pak v referendu rekl ne a krise se tahne dal.

    Vratme se do cesko-nemeckych pomeru a k vyse nadhozenym otazkam. O co tedy jde? Muze ceska vlada forum ignorovat?

    Co kdyz ne? Ma snad MR pravdu, ze vlady se pravnimi otazkami z minulosti uz nebudou zabyvat?

    Je "neupirani prava obcanu na pravo vznaset naroky u druhe strany", limitovano nebo dava bohatsim a lepe organizovanym obcanum SRN zcela volnou ruku?

    Muze druha strana tyto pozadavky (legalne) ignorovat? Co znamena "nebo" ve vyroku "Jak tato druha strana s temi pozadavky naklada, je pak jeji vec nebo (podtrzeno JJ) vec soudu". Jakeho soudu?

    Budou se sudetsti Nemci soudit (levne) u ceskych soudu a Cesi (draze) u nemeckych?

    Do jake miry si ceska strana uchovala nezavislost? Muze si dovolit nebrat ohled na nemecke investice (a pripadne vyhruzky jejich stazeni?).

    Tohle jsou velice zavazne otazky, na nez by mela prijit odpoved z kompetentnich ceskych mist (pokud takova existuji). Hledat odpoved u historika Matthiase Roesera nema, jak jsem se pokusil vysvetlit, valne ceny.

    Napsal jsem, ze nejde ani tak o Franze Neubauera, jako o Matthiase Roesera. Zajdu jeste trochu dal. Nejde ani o nej ani, konec koncu, o cesko-nemecke vztahy (cimz se zaroven branim moznemu narceni, ze oprasuji vsemozne strasaky).

    Jde o ceskeho obcana a jeho obavy z kompetentnosti vlastni vlady.

    Jiří Jírovec

    P.S. Slovo "slaboduchy" jsem pouzil velmi neochotne, ale nic vystiznejsiho me nanapadlo. Doufam, ze vetsina ctenaru nebude muj jazyk povazovat za odklon od velmi civilizovane formy, jiz se BL vyznacuji.

    Tem zbyvajicim pak doporucuji, aby si dopis MR jeste jednou pozorne precetli.


    Pokračování diskuse o česko-německých vztazích

    Ještě o kováři a kováříčkovi (odpověď Mattthiasu Roeserovi)

    Aleš Zeman

    Tez ja vitam zivou, avsak ne vasnivou diskuzi o nemecko-ceskych vztazich (BL 16.2. 1998) . Panu Roeserovi vyjadruji nadale obdiv za jeho velmi zdvorile vedenou a zajimavou debatu, navic vedenou ve spisovne cestine. Je fascinujici srovnavat ceska a nemecka prislovi. To, ktere z  nasich spolecnych stredoevropskych tradic pouzil MR zni v nemcine: "Besser zum Schmied als zum Schmiedel gehen" (Lepe jit ke kovari nez ke kovarickovi). Zna nekdo trefny anglicky ekvivalent?

    Domnivam se, ze neni zahodno, a ani nelze, redukovat vztahy cesko-nemecke na vztahy cesko-sudetonemecke. Nebylo tomu tak ani v minulosti. Ale jiste lze v ramci teto vedome redukce tyto vztahy diskutovat, coz muze byt oboustranne uzitecne.

    Seznam 19 ceskych ucastniku Diskusniho fora je nasledujici (dle CTK z  5/2/98 a bez jednoho, dosud nenavrzeneho, zastupce CSSD): Predseda: Pavel Tigrid, poradce prezidenta republiky. Dale: Zdenek Susa, zastupce evangelicke cirkve; Daniel Herman, zastupce katolicke cirkve; Tomas Kraus, Federace zidovskych obci v CR; Vladimir Hlavaty, Cesky svaz bojovniku za  svobodu; Oldrich Stransky, Sdruzeni osvobozenych politickych veznu; Miroslav Klen, Kruh obcanu vyhnanych v roce 1938 z pohranici; Karel Horak, Svaz nucene nasazenych; Jiri Payne, ODS; Petr Prihoda, KDU-CSL; Petr Charvat, ODA; Vaclav Houzvicka, Ustav mezinarodnich vztahu; Jan Kren, Cesko-nemecka komise historiku; Walter Piverka, zastupce nemecke mensiny v  CR; Karel Holomek, zastupce romske mensiny v CR; Jacques Rupnik, politolog; Barbara Koepplova, vedkyne zabyvajici se medialni sferou; Ludmila Rakusanova, novinarka a Pavel Cernoch, odbornik na EU.

    Tvrzeni, ze se sudetskymi Nemci je ze strany CR tvrdohlave odmitana jakakoliv diskuze (M.R . odpovida Andrew Stroehleinovi) mi pripada nepresne. Na ruznych vladnich a nevladnich urovnich bylo tech setkani od r. 1989 vcelku dost. Pripomenu jen nemala uznani, kterych se dostalo prof. Ferdinandu Seibtovi (Palackeho medaile, cestny doktorat KU v r. 1994 a  medaile CR za zasluhy 1. stupne v r. 1995) a pocty, ktere obdrzelo Collegium Carolinum v Praze. Dale napr. akce Seliger-Gemeinde a  Ackermann-Gemeinde, ktere kladne prispely k mnohym schuzkam a debatam a  ktere byly z ceske strane vstricne prijaty. Sudetonemecky dum v Mnichove navstivila rada ceskych vedcu a politiku a nekolik z nich se stalo cleny prestizniho sboru Collegium Carolinum (ktere neni ryze sudetske, ale ke kteremu ma mnoho sudetskych Nemcu blizko). Ze vztah se Sudetendeutsche Landsmannschaft je problematictejsi je znamo, ale je toto zavineno jen nezajmem z ceske strany?

    Faktem je, ze nekteri funkcionari SL v cele s panem Neubauerem prikre odmitli pracne sestavenou cesko-nemeckou deklaraci, pri ktere doslo ke kompromisum na obou stranach, a tak ztezi lze ocekavat, ze pan Neubauer bude napr. souhlasit s tim Bodem 4, ze "obe strany nebudou zatezovat sve vztahy politickymi a pravnimi otazkami pochazejicimi z minulosti" (M. R. odpovida Jirimu Jirovcovi).

    M.R. pise k me reakci: "Skutecny postoj Sudetonemecke strany (v dobe pred Mnichovskou dohodou - A. Z.) je dosud problem pro historiky." Jiste nejake nove detaily ohledne aktivit SdP mohou vyjit najevo, ale predpokladam, ze  zadny solidni historik neprokaze loajalitu SdP vuci CSR v predmnichovskem obdobi. Proc se radsi mladi nemecti historici nezabyvaji osudy nacisty zrizene "Sudetske zupy" po Mnichovu, na kteryzto namet je toho znamo velmi malo? Jestli nekde existuje neprobadane misto v cesko-sudetskych vztazich, pak je to prave toto uzemi a toto dejinne obdobi!

    Nepresne mi pripada tvrzeni, ze to byli nemecti aktiviste, kteri selhali ve vlade. Selhali snad svoji podporou u sudetskych volicu, ale nikoliv svoji loajalitou k republice. Socialni demokrate v cele s Wenzelem Jakschem projevovali Benesove vlade CSR loajalitu az do Mnichova. Jakschuv predchudce dr. Ludwig Czech zahynul coby politicky a rasovy vezen v  terezinskem koncentraku. Jine je, co psal W. Jaksch po Mnichove a jeho cela cinnost v londynskem exilu, ale i toto je dnes jiz vcelku shodne objasneno z obou stran (napr. spisy Johanna Bruegela, Friedricha Prinze a Vaclava Kurala).

    O neblahem Mnichovu a jeho hodnoceni tez, temer po 60 letech, nevyjde najevo moc noveho. Nic podstatneho, co jiz nebylo mnohokrate dukladne zpracovano nejen Nemci a Cechy, ale i britskymi, francouzskymi a americkymi historiky. Co zaujme, je obhajovani neobhajitelneho panem Neubauerem (alespon v clanku z r. 1991)!

    Odmitam pouzivat terminu "Sudetak", ktery je v cestine jednostranne pejorativni. Ale ani vyraz "Sudetendeutsche" se mnohym Nemcum, kteri bydleli po generace na uzemi dnesni CR nelibil; z osobni korespondence vim, ze mnozi v Cechach davali prednost terminu "Deutschboehme". Jak znamo, termin "Sudety" je dosti umely, a byl poprve pouzit nekdy na prelomu 20. stoleti. Bezne se zacal pouzivat az po konci prve svetove valky. Mnichovska konference pak toto uzemi dosti kontraverzne vymezila na mape cervenou carou. Cesi, Moravane, Slezane a sudetsti Nemci jsou znacne pokrevne smiseni, Napr. matka Konrada Henleina byla Ceska a jmenovala se za svobodna Dvorackova. Casto je tez uvadena absurdita, ze naciste dle svych obludnych rasistickych zakonu dosli k prekvapivemu zjisteni, ze statisticky je prece jen ta ceska "rasa" jaksi "lepsi" nezli "rasa" sudetska!

    Je mi znamo, ze Johann Bruegel a Ferdinand Seibt nejsou u vedeni SL dobre zapsani. V Jakschove knize "Europas Weg nach Potsdam" je Bruegel oznacen za  odpadlika. Snad p. Roeser zna pro toto duvod. Mimochodem zesnuly prof. Bruegel pochazel z Brna, takze byl nemecky Moravan, ne Cech. Malokdo se zaslouzil o cesko-nemecke porozumeni prave jako on. Je tristni, ze jeho uzkostlive presny a solidni dvojdilny spis "Tschechen und Deutsche" nebyl dosud do cestiny prelozen.

    Zaverem okrajova poznamka. Nesdilim nazor, ze polsko-nemecke vztahy jsou zcela neproblematicke ve srovnani se vztahy cesko-nemeckymi. Jiste nebude nahodne, ze polsko-ceske vztahy po r. 1989 nebyly lepsi "od doby Jageloncu", jak se v recnicke nadsazce pred nekolika lety vyjadril pan Milan Uhde. Ale to je na jinou debatu.

    Aleš Zeman


    Pokračování diskuse o česko-německých vztazích

    Výměna názorů mezi Matthiasem Roeserem a Tomášem Pecinou. Je to reakce na příspěvek Matthiase Roesera, zveřejněný v  BL 16.2. 1998 a ve zkrácené verzi v dnešním deníku Slovo.

    Tomáš Pecina:

    Mily pane Roesere,

    na zaklade Vaseho prvniho prispevku pro BL jsem dosel k presvedceni, ze nase nazory na cesko-nemecke spory jsou si navzajem velmi blizke, avsak k Vasemu druhemu textu prece jen chci doplnit dve poznamky:

    1. Ze s Cechy neni mozne vest rozumny spor (mimochodem, 'streiten' v tomto kontextu nelze prekladat 'hadat se,' nybrz je nutno pouzit vyrazu 'prit se'), je jednak nepripustna generalizace, jednak jsou to prave takove postoje a takove formulace, ktere vzajemnou komunikaci znesnadnuji. Jsou vsichni Cesi iracionalni bytosti, tupci, neschopni postihnout jemnost a hloubku nemecke logiky? Domnivam se, ze nikoli. Jsem take Cechem a citim se takovym vyrokem dotcen.

    2. Nezda se mi spravne kritizovat ceskoslovenskou zahranicni politiku za to, ze se v dobe platnosti versailleskeho miru orientovala na silne evropske demokracie Velkou Britanii a Francii, vitezne mocnosti z predchozi valky. Mohlo snad Ceskoslovensko hledat spojence v Rusku nebo ve Vymarske republice?


    Matthias Roeser:

    Opravdu se neztotoznuji s nazorem tohoto profesora. Kdybych byl presvedcen o spravnosti jeho vyroku, nenapsal bych tolik prave do BL, kde zrejme nejsem na "domaci pude" (na rozdil treba od Neviditelneho psa nebo LN). Generalizace samozrejme neni pripustna, ale zrnko pravdy v tom prece je: V soucasne dobe by volilo zhruba 50% volicu v  CR strany, kteri odmitaji nepohodlneho diskusniho protejska/"partnera" (pocitam do toho CSSD - to me opravdu mrzi -, Sladkovce a KSCM).

    Moje osobni zkusenosti z diskusi s ceskymi vrstevniky (jsem rocnik 1968) ovsem tomu nasvedcuji, ze se jedna ve velke mire o generacni problem.

    Nejde o "zahranicni politiku" celkem. Je logicke, ze CSR se vojensky priklonila k  Francii a k zemim Male dohody, tedy Jugoslavii a Rumunsku, nemohla ani jinak. Druha vec je, ze csl. vlady chtely tomu prizpusobit i zahranicni obchod. Jenom tyto staty nemely valny zajem na csl. vyrobcich (Francie nepotrebovala nic z CSR, Rumunsko a Jugoslavie jenom investicni statky, aby mohly vybudovat vlastni spotrebni prumysl). Obchod s  Jugoslavii a s Rumunskem vazl, kdyz nemohly ziskat potrebne devizy vyvozem zemedelskych vyrobku, protoze csl. agrarnici prosadili ve vlade vysoka ochranna cla. Obchod s Rakouskem a Nemeckem vsak byl umele podvazan, napr. pomalym pridelenim deviz, a tak ztraceli odberatele v techto zemich zajem. Obchodni komory v prvni CSR dost casto upozornovaly na tento problem, ale zadna vlada nezmenila kurs - dusledkem byl mj. katastrofalni upadek prave sudetonemeckeho prumyslu v letech velke hospodarske krize.

    Dalsi generalizace, kterou prednesl zase profesor historie z Kolina n. R: "Die Tschechoslowakei verfolgte eine Politik der Liebe zum Uebernaechsten" -" - tedy misto biblickeho "Liebe deinen Naechsten" "Liebe deinen Uebernaechsten" -". - a skutecne byly vztahy CSR se vsemi primymi sousedy chladne, v lepsim pripade vlazne. Jsem rad, ze  CR ma dobry pomer k Polsku, k Rakousku, pres vsechny iritace k Nemecku, a vicemene i k Slovensku.


    Tomáš Pecina:

    V soucasne dobe by volilo zhruba 50% obcanu CR strany, kteri odmitaji nepohodlneho diskusniho protejska/"partnera" (pocitam do toho CSSD - to me opravdu mrzi -, Sladkovce a KSCM).

    Mily pane Roesere,

    v cisle, ktere uvadite a jemuz jsem naklonen verit, je obsazeno mnoho dilcich faktoru: osobni a rodinne valecne a predvalecne reminiscence, masivni komunisticka propaganda, pocit, ze stavajici majetkopravni vztahy budou zaruceny (rozumej ze nikdy nebudou revidovany povalecne konfiskace a nasledne administrativni prideleni nemeckeho majetku ceskym kolonizatorum) jen tehdy, odmitnou-li Cesi zasadne jakekoli sudetonemecke pozadavky -- o nichz je pak ovsem jakakoli diskuse zbytecna -- atd.

    Pocit Vaseho kolegy, ze se s Cechy neda rozumne debatovat, bych spise pripisoval odlisnym cestam, jimiz se obe spolecnosti ubiraly po valce. Totalitni (byzantnsko-orientalni) logika, jiz se populace sovetskych satelitu musela prizpusobit, je se zapadnim myslenim neslucitelna. Myslim, ze neni nahoda, pokud podobne narky -- v jinem kontextu -- casto slychavame i od "zapadnich" Nemcu na adresu Ossis.

    Nejde o "zahranicni politiku" celkem. Je logicke, ze CSR se vojensky priklonila k  Francii a k zemim Male dohody, tedy Jugoslavii a Rumunsku, nemohla ani jinak. Druha vec je, ze csl. vlady chtely tomu prizpusobit i zahranicni obchod.

    Neznam dost dobre realie predvalecneho zahranicniho obchodu, abych mohl na tato tvrzeni reagovat.

    V kazdem pripade se domnivam, ze kdyz ceskoslovensti "otcove-zakladatele" koncipovali ustavu Ceskoslovenske republiky jako ustavu narodniho statu, ackoli obyvatelstvo CSR bylo vyrazne multietnicke, vlozili republice do zakladu casovanou bombu, u niz bylo jen otazkou casu, kdy exploduje a takto nepevne vybudovany stat znici. Argumenty typu "300 let jsme pod vami trpeli" se do 20. stoleti nehodi.

    Mimochodem, nemate po ruce statistiku o vyvoji nezamestnanosti v CSR v dobe velke hospodarske krize, rozdelenou podle narodnostnich kategorii? Ja jsem ta cisla slysel v kteremsi dokumentarnim poradu v TV a mam pocit, ze existuje jasna paralela mezi ztratou loajality nemeckeho obyvatelstva vuci ceskoslovenskemu statu v to dobe a podobnym jevem, k nemuz doslo u romske populace na zacatku 90. let. Archetyp "lineho" Cikana, ktery by stejne nepracoval, nejsem ochoten prijmout, aniz me predtim nekdo nepresvedci, ze propousteni nebylo vyrazne disproporcionalni.


    Matthias Roeser:

    Pocit Vaseho kolegy, ze se s Cechy neda rozumne debatovat, bych spise pripisoval odlisnym cestam, jimiz se obe spolecnosti ubiraly po valce.

    Ve zminene diskusi s profesorem politologie jsme srovnavali vyvoj cesko-nemeckych a  polsko-nemeckych vztahu. Shodli jsme se v tom, ze celkova atmosfera nemecko-polskych vztahu je mnohem lepsi, presto, ze Nemci se tam chovali za valky jako zvirata (zadne srovnani s pomery v protektoratu...) a oni pak "odsunuli" miliony Nemcu, vic nez z CSR.

    Duvody pro rozlisnost vyvoje ve vztazich jsme nasli tri (pozor, zase generalizace):

    1. Cesi nebojovali v roce 1938. Nemeli by sanci proti wehrmachtu, ale to nemeli ani Polaci. Na rozdil od Polaku, kteri o sobe mohou rict "zkusili jsme to aspon", odnesli si z toho mindrak (a ruzne myty, ze by vyhrali, kdyby neselhali spojenci atd.). Je velky zlocin komunistu, ze potlacili zvelebeni zahranicniho odboje, to by mohlo predstavit urcitou kompenzaci (bez ceskych pilotu by Anglie mozna dopadla mnohem hur).

    2. Polaci na rozdil od Cechu pocitili uz od roku 1939 (rozdeleni Polska mezi Nemeckem a  SSSR), nejpozdeji vsak od roku 1944 (Varsavske povstani, kde nechala Ruda armada vykrvacet polskou inteligenci) na vlastni kuze, ze Soveti/Rusove asi nebudou opravdove pritele a spojenci.

    3. Polaci maji svoje vlastni vyhnance, a to z vychodni casti zeme, kterou pak anektoval v roce 1945 SSSR. Takze vedi o tom, co je to dlouhodobe vyhnani bez navratu (Cesi vyhnani v roce 1938 z pohranici se mohli vratit v roce 1945; navic znacna cast z nich prisla do pohranici az po I. sv. valce jako urednici, zeleznicari, ucitele ceskych mensinovych skol apod.)

    Bod 1: Protoze narody maji tendenci vytvorit si spolecnou historickou pamet, a v tech nejmladsich cesk(oslovensk)ych dejinach prilis velka slava neni, vytvorily se ruzne myty, ktere dodnes znesnadnuji vzajemnou komunikaci. Prumerny Cech ma obraz ceskych dejin, ktery se znacne lisi od toho, co rikaji historici (na obou stranach hranice!) a  je tendencne kladnejsi nez by pripustil dnesni stav znalosti. Lisi se tim od toho, co vi prumerny Nemec o ceskych dejinach [nejcasteji malo az nic] anebo sudetsky Nemec. Tezko najit pak spolecnou rec, kdyz uz samotna fakta jsou sporna.

    Zatimco Nemci odbouravani mytu ("Aber Hitler hat doch die Autobahnen gebaut!") z velke casti uz maji za sebou (ted zrovna pada i mytus o "slusnem wehrmachtu"), Cesi maji jeste spoustu prace pred sebou (zacali mimochodem podobne jako Nemci v druhe polovine 60. let, ale pak prisly tanky). Pro narod, zamilovany do dejin, je to obzvlast tezke.

    Bod 2-3: Polaci a Nemci maji zkusenost vyhnani a odsunu a nikdy nemeli iluze o charakteru Sovetu/Rusu. Polsky panslavismus je neznamy jev, zatimco v ceskych dejinach predstavuje urcitou konstantu - od Kramare az k Benesovi; dokonce reakce na invazi v roce 1968 vyjadruji spis zklamani ze stareho pritele (muj osobni dojem - opravte me prosim).

    Zkratka a dobre, je mnohem snazsi najit spolecnou rec s Polakem nez s Cechem.

    Pak bych dodal dalsi duvody (napsal jsem to uz jindy nemecky):

    Wenn man sich die Beispiele erfolgreicher Aussöhnung betrachtet, muß man konstatieren, daß sie zu einem großen Teil auf dem "Unter-den-Teppich-Kehren" und auf großen Gesten beruhen: Adenauer und de Gaulle in der Kirche, die Erklärung der polnischen Bischöfe 1965, Willy in Warschau, Kohl und Mitterrand in Verdun, Helmut und Tadeusz in der Kirche. Über ähnlich erbitterte Historikerdiskussionen ist mir nichts bekannt (war allerdings auch vor meiner Zeit).

    Dovedete si predstavit Klause nebo Tosovskeho, pripadne Zemana ve spolecne modlitbe s Kohlem? Tezko. A ze by to udelal nejaky dojem na  ateistickou spolecnost jako ceskou, to uz vubec ne (mozna vsak na Moravany).

    V kazdem pripade se domnivam, ze kdyz ceskoslovensti "otcove-zakladatele" koncipovali ustavu Ceskoslovenske republiky jako ustavu narodniho statu, ackoli obyvatelstvo CSR bylo vyrazne multietnicke, vlozili republice do zakladu casovanou bombu, u niz bylo jen otazkou casu, kdy exploduje a takto nepevne vybudovany stat znici.

    Pozor, blizite se argumentaci sudetonemeckych publicistu o "Fehlkonstruktion Tschechoslowakei"! Pan Celovsky (ktery nedavno publikoval tu nemoznou knihu "Mnichovsky syndrom") by Vas roztrhl ve vzduchu. Ovsem: podle meho mate pravdu...

    Mimochodem, nemate po ruce statistiku o vyvoji nezamestnanosti v CSR v dobe velke hospodarske krize, rozdelenou podle narodnostnich kategorii?

    Urcite jsou globalni cisla podle narodnosti u Ferdinanda Seibta, Deutschland und die Tschechen, zhruba str. 300-330 (zrovna vcera jsem si to precetl), podivam se na to, tam by mel byt i odkaz na prameny. Rozdily mezi ceskym a nemeckym uzemim byly v kazdem pripade obrovske. Dodavam vsak hned, ze statistika zastira velke regionalni rozdily; napr. na Vsetinsku byla situace podobne bidna jak treba na Liberecku.

    Prozatim Vas odkazuji na ttp://rcswww.urz.tu-dresden.de/~roeser/sax-boeh.htm (pozor, 90 kB!), i tam jsou roztrousene udaje o dopadu nezamestnanosti.


    Tomáš Pecina:

    Soucasne uspechy polske diplomacie zacinaji na Westerplatte, zatimco neuspechy ceske v opustenych prihranicnich pevnostech.

    Ke "zbavovani se narodnich mytu" ovsem pristupuji kriticky a, dalo by se rict, s despektem. Ono je to tak, ze kazda nova generace historiku se potrebuje zviditelnit, na necem si udelat jmeno, a tak se zkratka programove 'odbourava.' Za nejakou dobu se pravidelne ukaze, ze skutecnost byla slozitejsi, eventualne ze dana otazka uz zcela ztratila signifikanci.

    Povsiml jste si, ze v ceske spolecnosti se za prvni republiky tak dlouho odbouraval mytus o "holubicci povaze ceskeho naroda," az se Ceskoslovensko bez boje vzdalo Hitlerovi? :-)

    Zkratka a dobre, je mnohem snazsi najit spolecnou rec s Polakem nez s Cechem.

    To je mozna efekt spolecneho nepritele. Kdyby se zmenila situace a na poradu dne byl vuci Rusku rapprochement, asi by mezi Nemci a Polaky vznikly velke diskrepance.


    Nezaměstnanost v první Československé republice

    Matthias Roeser:

    Nasel jsem cisla:

    Ferdinand Seibt, Deutschland und die Tschechen, Muenchen 1993, S. 319:

    Na nemecky osidlenem uzemi 20% vsech obyvatelu, na cesky osidlenem uzemi 5% obyvatelstva. Prepocitano na dnesni statistiku by tomu podle meho odpovidalo 40%-60% resp. 10-15%. Pro srovnani: Prumer v Risi bylo 10% obyvatelstva, v Berline 13%.

    Karel Pulpan, Nastin ceskych a ceskoslovenskych hospodarskych dejin, II. dil, Praha 1993, uvadi na str. 418 nasledujici cisla pro nektere okresy v pohranici (z roku 1934):

    Kraslice 36,1%, Sternberk 30,0%, Rumburk 29,1%, Nejdek 25,4%, Frydlant 23,4%, Bruntal 22,7%, Loket 21,4%, Karlovy Vary 21,3% (zase v % obyvatelstva, prepocitano na dnesni statistiku dvoj- az trojnasobek) Celkovy pocet nezamestnanych v CSR v tomto roce byl 677.000, v r. 1933 738.000.

    Deutsches Wirtschaftsjahrbuch fuer die die Tschechoslowakei 1936, S. 75:

    "Die Verteilung der Arbeitslosigkeit nach Gebieten ist aussserordentlich ungleichmaessig. Im Juni 1935 kamen in Boehmen auf 100 Einwohner 46 Arbeitslose, in Maehren-Schlesien 53, in der Slowakei 20, in Karpathorussland nur 4. Aber auch in den einzelnen Laendern draengt sich die Arbeitslosigkeit in den Industrie- und namentlich den Exportgebieten zusammen. ... Die "Mitteilungen des Deutschen Hauptverbandes der Industrie", denen diese Angaben entnommen sind, berechnen, dass in Bezirken, deren Einwohnerschaft zu mehr als der Haelfte aus Deutschen besteht, 83, und den Bezirken, wo mehr Tschechen als Deutsche wohnen, nur 35 je 1000 Berufstštige arbeitslos waren."

    Urcite nesrovnalosti v techto statistikach jsou. Napr. uvadi se tady "Berufstaetige" jako vychozi velicina, zatimco vcerejsi cisla od Seibta a  Pulpana "Einwohner". Pritom jsou percentualni udaje podezrele podobne. Mozna se jedna o preklep, ale nevim...

    Diky. V kazdem pripade je to statistika po okresech, ne podle narodnosti, takze striktne vzato narodnostni diskriminaci nedoklada.

    Striktne vzato ne. Hospodarska krize postihla zvlast tezce bez ohledu na  narodnost vsechny oblasti, kde prevazoval spotrebni, exportni, luxusni prumysl. Jenom to byly prevazne nemecke okresy. A zbrojni konjunktura od roku 1936 prospelo zvlast Praze, Plzni a Ostravsku, kde se soustredoval tezky a zbrojni prumysl a obyvatelstvo bylo prevazne ceske. Pridejte jeste necitlivosti jako Zakon o obrane statu z r. 1936, ktery zakotvil uprednostnovani ceskych podniku, a Machnikuv vynos z roku 1937, a o demagogickou propagandu nebudete mit nouzi.

    Ke "zbavovani se narodnich mytu" ovsem pristupuji kriticky a, dalo by se rict, s despektem. Ono je to tak, ze kazda nova generace historiku se potrebuje zviditelnit, na necem si udelat jmeno, a tak se zkratka programove 'odbourava.' Za nejakou dobu se pravidelne ukaze, ze skutecnost byla slozitejsi, eventualne ze dana otazka uz zcela ztratila signifikanci.

    Nerikejte to prilis nahlas, ja se v soucasne dobe zivim rozpitvovanim cesko-nemeckych dejin - mimochodem, o tom jsem take neco napsal, najdete to take na

    http://rcswww.urz.tu-dresden.de/~roeser/cz_germ.htm

    Povsiml jste si, ze v ceske spolecnosti se za prvni republiky tak dlouho odbouraval mytus o "holubicci povaze ceskeho naroda," az se Ceskoslovensko bez boje vzdalo Hitlerovi?

    Jakmile vsak meli na sobe cizi uniformy (francouzke, anglicke), bojovali jako lvi. Divne! (Svobodova armada je neco jineho, tam slo spis o unik z gulagu...)


    Tomáš Pecina:

    Ha, dalsi mytus! Z ceho soudite, ze cesti vojaci byli tak skveli?

  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|