Televizní diskuse se nezabývají jádrem věci - nutností racionálního chování politiků i podniků
Nedělní diskuse na všech televizních kanálech měly jedno společné. Bylo to neskutečné oblbování voličů. Typickým příkladem je vydávání auditů za průkaz správného hospodaření. Audit ve skutečnosti neříká nic o tom, zda jsou peníze utraceny správně, nebo nesmyslně. Konstatuje pouze, že peníze podle účetních dokladů utraceny byly. Nemůže zjistit, zda utraceny byly skutečně, nebo pouze papírově. Proto si položme několik otázek.
Dělal někdo skutečně analýzy těch společností, které mají neustále málo peněz? Pokud chceme přesvědčit občany, že mají platit stále více, musíme je v první řadě přesvědčit, že tyto peníze neprofinancuje někdo zbytečně, nebo dokonce nerozkrade. Jak je to vlastně s odměňováním správních rad? Kolik vozidel mají členové těchto rad k dispozici? Potřebují je opravdu? Na co je vlastně používají? Kolikrát převyšují platy managementu průměrný plat v ČR? Je to účelné vynakládání prostředků, když roční příjmy některých pracovníků jsou několikrát větší, než plat prezidenta?
Další samostatnou kapitolou jsou reklamy a inzeráty ve sdělovacích prostředcích. Je pochopitelné, že audit zjistí, kolik peněz to stálo, ale žádný audit nebude posuzovat sekundární vlivy a nutnost takových reklam. Jenom těžko někdo vysvětlí, proč je v ČR nutné dělat reklamu elektrickému proudu. Jistě by bylo zajímavé vyhodnocení dopadu této reklamy na spotřebu elektrické energie. Podrobnější informace jsou v materiálu NEZ k financování politických stran. Dokonce ani vládní podporu přímotopným spotřebičům není možné považovat za účelně vynaložené peníze. Tato podpora ze státního rozpočtu asi 1,5 miliardy Kč totiž zhoršila funkčnost celé energetické soustavy a ve skutečnosti zvýšila ceny elektrické energie. Za cizí neschopnost tak občan platí dvakrát a ještě skrytě podporuje vybrané politické strany, protože náklady na reklamy a inzeráty musí zaplatit v ceně elektrické energie také.
Česká republika má totiž většinu elektráren, které není možné během krátké doby odstavit. Zaměřila se na jadernou energetiku, která je obtížně regulovatelná a musí být dimenzovaná na špičkové odběry. Pokud nedokážeme tuto elektrickou energii využít v době nízkého odběru, dochází ke ztrátám, které pouze zvýší cenu energie.
Pokud tedy vláda dává peníze na přechod vytápění z pevných paliv na ušlechtilá, musí zohlednit tuto situaci a podporovat ty způsoby, které tuto v podstatě odpadovou energii dokáží využít. Podobně jako se ukládá plyn do podzemních zásobníků, aby byl k dispozici při špičkovém odběru, je možné ukládat i teplo. Buď v malých izolovaných nádržích pod rodinným domkem, do kterých se energie dodá při přebytku, nebo ve větších pod sídlištěm. Z těchto zásobníků je potom možné čerpat teplo podle skutečné potřeby. Pochopitelně jsou i jiné možnosti akumulace elektrické energie. Ať už gyroskopické baterie, vodíkové baterie, ohřevy vody apod. Ty však mají pouze doplňkovou funkci.
Rovněž neodborné řízení podniku nezhodnotí žádný audit. Příkladem jsou návaznosti jednotlivých dopravních prostředků v Dopravním podniku hlavního města Prahy, který je znám notorickým nedostatkem peněz a neustálým zvyšováním ceny jízdného. Už osm roků poukazuje NEZ na nenavazující jízdní řády jednotlivých dopravních prostředků. Když na příklad má metro interval 10 minut, je zcela zbytečné, aby navazující autobusy, pro které je metro hlavním zdrojem cestujících, měly interval jiný. Protože většinou jezdí od metra dvě linky, které se různě proplétají a směřují v podstatě do stejné oblasti, stačí aby se tyto linky střídaly a měly interval 20 minut.
Tím dochází k tomu, že každou hodinu odjíždí jeden autobus zcela prázdný a zbytečně. Výsledkem by tedy bylo, že můžeme na každé lince každou hodinu jeden autobus ušetřit, při tom se však doprava ve skutečnosti zlepší a pro cestující se při návaznosti zkrátí celková cestovní doba.
Rovněž hromadné jízdy jednotlivých linek v době slabšího provozu popírají odbornost řízení dopravy a znehodnocují nákladné vybavení výpočetní technikou. Z pohledu nezasvěceného to vypadá tak, že tato technika byla využita proti cestujícímu, protože zajistit tak dokonale grafikon, kdy se jednotlivé linky rozbíhají a sbíhají s tak dokonalou návazností, aby vždy jely všechny tramvaje společně není možné bez této techniky zajistit. Propracovanost jde dokonce do takových detailů, že tam, kde jedna tramvaj končí dřív a druhá pokračuje po stejné trase dále, vždy jede jako první ta tramvaj, která pokračuje a za ní jede ta tramvaj, která končí. Cestující tak jsou nuceni počkat 15 minut na další tramvaj.
To není pouze problém dopravního podniku. Platí to obecně, na dopravním podniku se to však lépe demonstruje. Situace na Českých dráhách je obdobná a vazba mezi vlakem a ostatními dopravními prostředky v podstatě není žádná. Důsledkem jsou zbytečně vysoké náklady a pokřik, že občan musí zaplatit víc. Dokud se nebude nikdo zabývat vnitřní racionalizací podniků, nebude žádným způsobem možné vyrovnat propastný rozdíl mezi příjmem našich občanů a občanů Evropské unie. To zabrání deregulaci cen a sníží životní úroveň občanů ČR. Tím se také stane problematické propojení s EU.
místopředseda NEZ
Idiocie sovětské diplomatické etikety podle nových memoárů vrchního diplomatického ruského číšníka
Diplomatické úsilí Sovětského svazu, zaměřené na Blízký východ, zaznamenalo v roce 1962 hned na svém začátku poněkud značný neúspěch, když sovětská vláda uspořádala v Moskvě banket pro delegaci ze Saúdské Arábie a dala jí k jídlu vepřový jazyk, vepřové párky a vepřovou pečeni.
O mnoha trapných chybách hovoří nová kniha vrchního sovětského vládního ceremoniáře Ahmeda Sattarova, který zastával tuto funkci od doby Nikity Chruščova až po éru Leonida Brežněva, od roku 1959 do roku 1972. Během tohoto období byl svědkem velkého množství diplomatických chyb, hrubých porušení etikety a dramatických projevů opilosti a žravosti.
Sattarov ve svých memoárech vzpomíná, že Nikita Chruščev propadal v opilosti po recepcích nutkání pronášet nekonečné patetické projevy, v nichž občas prozrazoval státní tajemství.
Za takových okolností pronásledovali posléze zaměstnance Kremlu příslušníci KGB a zapřísahali je, aby prozrazená tajemství udrželi v tajnosti.
Kremelští číšníci byli speciálně vybíráni KGB a podrobovali se v tajné škole dvouletému školení, kde se také dva roky učili anglicky, francouzsky, německy a italsky. Dostávalo se jim také lekcí z mezinárodní kultury, protokolu a etikety. Nemělo to na frekventanty příliš velký vliv.
Během citlivých jednání, která vedla posléze k dohodám z Camp Davidu, odešla z jedné moskevské recepce demonstrativně egyptská delegace, poté, co jedna ruská číšnice, pokoušející se zvednout ze stolu a odnést talíř, vrazila jedním svým prsem omylem přímo do obličeje vedoucího egyptské delegace.
Sattarov byl také svědkem slavného incidentu s Chruščevem, k němuž došlo během Chruščevovy návštěvy Bílého domu ve Washingtonu v roce 1964. Chruščev si povšiml, že na stole jsou rozmístěny misky z křišťálu, v nichž plavou plátky citrónu. Byly to misky na umývání prstů. Chruščov píchl do citrónu v misce vidličkou a citrón snědl. Bystrý americký číšník, který si uvědomil, že Chruščov pak chce vodu z misky vypít, misku rychle odebral ze stolu. Tím ušetřil prezidentu Lyndonu Johnsonovi povinnost také sníst citrón a vypít vodu z misky na oplachování prstů.
Chruščov naprosto nechápal etiketu stolování a neustále používal nesprávnou vidličku. Ani nynější ruští politikové prý dosud nezvládli umění zdvořilého stolování. Víno si často nalévají do sklenic až po samý okraj, utírají si pot z obličeje ubrouskem a máchají kolem sebe rukama.
V roce 1966 byl Sattarov pověřen tím, aby po uzavření příměří mezi Pákistánem a Indií uspořádal grandiózní banket. Avšak indický premiér Lal Bahadur Shastri okamžitě po banketu zemřel. "O vlásek jsem unikl popravě za vraždu," píše Sattarov. "Nakonec se ale ukázalo, že indický premiér nezemřel na otravu jedem, ale na infarkt, a já jsem byl propuštěn."
Dvojí ceny pro cizince vyplývají ze současné ekonomické situace a je to jev morálně oprávněný
Přečetl jsem si v Britských listech několik článků na téma "dvojí ceny pro cizince". Na rozdíl od jejich autorů se domnívám, že tento jev logicky vyplývá ze současné ekonomické situace a lze jej považovat za morálně oprávněný. Dopředu raději poznamenám, že příznivcem dvojích cen nejsem. Zde jsou argumenty na podporu mého předchozího tvrzení:
1. Dvojí ceny za nájemné, elektrický proud, plyn, dvojí vstupné do muzeí, divadel atd.
Je třeba si uvědomit, že mnohé ceny jsou v České Republice "regulovány", což jinými slovy znamená, že jsou nějakým způsobem dotovány, a to zpravidla z kapes daňových poplatníků. Ze stejného zdroje jsou financována (nebo alespoň částečně dotována) muzea, galerie, divadla a další kulturní instituce. Z těchto důvodů považuji za logické i morálně oprávněné, pokud platí více ti, kteří na dotace nepřispívají svými daněmi. V tomto případě rozhodně nelze mluvit o "okrádání cizinců", protože ve většině případů platí pouze cenu vycházející z nákladů, která je zpravidla nižší než ceny srovnatelných výrobků a služeb v zahraničí (v nejhorším případě srovnatelná). Podmínky, kdo platí jakou cenu, však musí být deklarovány veřejně a naprosto jasně (kriteriem nemůže být "rodný jazyk", ale například české občanství). Samozřejmě, dotované ceny zpravidla představují ekonomicky méně efektivní variantu, ale těžko můžeme zpochybnit právo demokraticky zvolené vlády tuto politiku zavést a udržovat.
(Vstupné do západních muzeí, atd. je ale ve většině případů také silně dotováno z místních daní. JČ)
2. Dvojí ceny soukromých služeb
Ceny výrobků a služeb privátního sektoru nejsou dotovány daněmi, proto zde padá předchozí argument. V tomto sektoru však platí "smluvní", tj. tržní tvorba cen. Lze jen velmi těžko zakázat soukromému podnikateli, aby dvojí cenu účtoval, jinými slovy, aby "poskytoval slevu" českým občanům, pokud každého zákazníka upozorní na cenu předem. Řekněme si na rovinu, že dvojí ceny jsou ve světě naprosto běžné. Jediný rozdíl je v tom, že jsou zpravidla mnohem lépe "maskovány". Není obvyklé prodávat jednu a tutéž službu či výrobek na stejném místě za dvě různé ceny, výsledek je však v podstatě stejný. Například ve Francii a Rakousku, ale asi i ve většině evropských zemí, získáte ubytování v hotelích i v soukromí mnohem levněji, pokud jste tuzemci (a to i když má Evropská unie jednotný trh!). Cestovní kanceláře a zprostředkovatelské agentury totiž velmi často nabízejí v tuzemsku nižší ceny než tehdy, pokud tytéž služby nabízejí v zahraničí. Cena těchto služeb v zahraničí přitom vychází z cenové úrovně země, kde se prodávají (tj. v Německu jsou dražší než jinde). Pokud jste ubytování v soukromí a jste tuzemci (nebo jste hostiteli sympatičtí), zpravidla dostanete nikde neinzerovanou slevu.
Ostatně až příliš velké množství téhož zboží stejné kvality se v různých státech prodává za různé ceny, přičemž mnohdy jsou tyto rozdílné cenové hladiny udržovány uměle. Výrobci zboží přitom brání obchodníkům, aby cenové hladiny vyrovnali. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Automobily stojí v Itálii méně než v Německu, a to se týká i vozů značky VW. Výrobce však bránil svým dealerům prodávat vozy určené pro Itálii v Německu (a teprve před pár měsíci rozhodl soud, že jsou tyto praktiky na jednotném trhu EU nelegální). Žádný soud však nezabrání výrobcům počítačového softwaru, aby své zboží neprodávali ve Spojených státech až třikrát levněji než v západní Evropě (tento příklad uvádím proto, že jde opravdu o naprosto stejné zboží, a dopravní náklady hrají minimální roli). Pokud se podíváme kolem sebe, najdeme stovky podobných příkladů, kdy lidé platí za stejné zboží různou cenu, přičemž kriteriem není občanství či národnost, ale trvalé bydliště. Je to sice méně křiklavé, ale je to morálnější než dvojí ceny v České republice?
3. Dvojí cena práce
Chtěl bych se také krátce zmínit o problému, ze kterého existence dvojích cen ve své podstatě vychází. Jak známo, takový učitel v Hřensku dostane za svou práci zhruba desetkrát méně, než jeho stejně kvalifikovaný kolega v pět kilometrů vzdáleném Bad Schandau. Německý učitel proto klidně dá za párek bez přemýšlení pět marek, český učitel (například) považuje za strop patnáct korun. To samozřejmě obchodníci vědí, a protože vydělávají i při ceně patnáct korun, nechtějí o české zákazníky přijít. Základní otázka zní: Jak to, že konkurence ceny pro cizince nesníží natolik blízko k cenám českým, že se nevyplatí ceny rozlišovat? Protože průměrnému německému (americkému, japonskému...) turistovi bude šuma fuk, zda párek stojí dvě nebo pět marek a nebude se kvůli pár fenikům namáhat hledat levnější kšeft! V okamžiku, kdy se rozdíly mezi kupní silou průměrného tuzemce a průměrného zahraničního turisty zmenší z rozdílu řádu (cca 1:10) na rozdíl násobku (1:2 až 1:3), dvojí ceny prostě samy zmizí.
A ještě několik slov k rozdílu v platech u nás a v okolních zemích. I to je totiž příklad dvojích cen, tentokrát jsou však Češi znevýhodněni (proti Němcům, ne proti Ukrajincům). Na základě rozboru faktů se domnívám, že cena práce v České republice je udržována na uměle nízké úrovni jako důsledek jejího nerovnoprávného postavení v zahraničním obchodě s vyspělými zeměmi (i to je naprosto obvyklý jev ve světové ekonomice, tak obvyklý, že jej všichni považují za "normální"). To je však téma vyžadující samostatný rozbor.
Na závěr zopakuji své tvrzení z úvodu: Nepovažuji dvojí ceny za šťastné řešení, ale nevidím v nich nic nemorálního nebo dokonce "okrádání cizinců". Obchod je prostě obchod, a kdo v těchto souvislostech uvažuje o morálce, měl by se zamyslet nad tím, zda je morální, když většina Čechů dostává za stejnou (nebo skoro stejnou) práci tolikrát nižší platy než občané zemí, ze kterých pochází většina zahraničních návštěvníků České Republiky.
Jak jsem řekl, s dvojími cenami sice nesouhlasím, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych proto v hotelích, divadlech apod. požadoval ty vyšší. Proto radím cizincům, kterým se dvojí ceny nelíbí: "Neakceptujte je. Dejte si tu práci, a vyhledejte hotel, prodejnu apod., kde dvojí ceny nejsou. Pokud považujete své pohoršení nad dvojími cenami za důležitější, než zážitky z návštěvy České Republiky, nejezděte tam."
Vsadím se, že většina cizinců stejně přijede. Pokud nikoliv, nebude to asi kvůli dopředu deklarovaným dvojím cenám, ale kvůli šlendriánu v cestovním ruchu, nehoráznému okrádání a dalším všobecně známým nectnostem malého českého státečku.
Ještě jednou k českému hokejovému vítězství v Naganu
K diskusi, vyvolané mým článkem v pondělních Britských listech, o zástupném jásání nad vítězstvím v Naganu, přišlo asi třicet dopisů, kladných i záporných i smíšených. Přináším - už naposledy - výběr nejzajímavějších. JČ
Slavná historie českého hokeje
Pane Culik,
vsichni mluvi o nynejsi slave ceskeho hokeje, ale dosud se nikdo nezminil, ze zakladem je jeho historie:
Zkouska obcanstvi Hokej * Bukna * Lvicata LTC Praha * Jarda Drobny * bri Zabrodsky * CSR v. Sovety * Igor Korolkov * Rene Synkova, atd. E-mail update: Trail Smoke Eaters E-mail update: Karel Jelinek
Komu jste fandili? Zkouška občanství
Vladislav Slavik, (donedavna starosta Americkeho Sokola),, ukoncil na newyorskem konzulate 18. unora svou poznamku o navraceni ceskeho obcanstvi slovy:
Jestli je nekdo do ctyrech hodin do rana u televize, aby videl jak Ceska republika porazi Ameriku v hokeji . . .
zbytek jeho slov nebylo slyset, nebot byl utopen v potlesku celeho salu.
Takze, drazi americti (spolu)obcane: komu jste fandili?
A aby se kanadsti obcane necitili diskriminovani, tutez otazku: komu jste fandili , kdyz Ceska republika porazela Kanadu?
Historická poznámka
Behem meho mladi (to je behem prvni republiky), tehdy se dnesni "ledni hokej" nazyval "kanadsky hokej".
Kanadane ho vedli az do doby, co prijel do Prahy predni kanadsky soubor Smoke Eaters, jehoz kapitanem byl Buckna.
Ten se zamiloval do jedne ceske holky, ozenil a v Praze zustal.
Stal se trenerem prvniho hokejoveho muzstva, LTC Praha a privedl cesky hokej na prvni misto ve svete, kde jedinym jeho opravdovym rivalem byla sama Kanada.
My jsme tehdy prozivali zimu na Stvanici. Nazyvali nas mladez Zimniho stadionu.
Kluci hrali hokej (Lvicata LTC Praha) a devcata se cvicila v krasobruslareni. Vlastne puvodne se bruslilo na tennisovych kurtech LTC na Stvanici (ostrovek uprostred Vltavy).
Teprve pozdeji byl vybudovan Zimni stadion s umelym ledem.
Pamatuji se na tehdejsi mezinarodni souboje, kdy Bukna nebyl uznan obcanem CSR a proto nesmel hrat za narodni tym. Proto poradali jakousi predehru a demonstraci hokeje, coz byl predzapas s Buknou, a pak oficielni zapas byl - bez Bukny.
Po mem prijezdu do USA v roce 1949, kdyz jsem se zminil o "Smoke Eaters", nikdo je neznal a opravdu jmeno tohoto tehdy slavneho tymu me zustalo zahadou az do roku 1992, kdy jsem na internetu narazil na nejakou pani Bucknovou.
Dopisovali jsme si, predevsim, zda spravne jmeno je Bukna ci Buckna. Pani dale vysvetlila, ze to muzstvo pochazi z kanadskeho kraje, kde se tavi ruda a med, a ze vetsina tech hracu opravdu byli tavici, tedy opravdu "smoke eaters" (polykaci koure).
Prednim zakem Bukny byl Jarda Drobny, svetoznamy tenista a kapitan LTC Praha i narodniho hokejoveho muzstva, ktere dosahovalo nejprednejsich mist v historii ceskeho hokeje, ktery se v brzku stal narodnim sportem. Jako kluk, Jarda byl sberacem micku na tenisovych kurtech LTC.
Ja bych patril do druhe generace, v te dobe "mladez Zimniho stadionu" a "Lvicata LTC Praha".
Bezvyznamny clen, prave tak jako Igor Korolkov, ktery po unoru 48 utekl do Holandska, kde se stal trenem narodniho hokejoveho muzstva. Pod jeho vycvikem se jeho muzstvo dostavalo dopredu, ale jeho nove holandske obcanstvi nebylo uznavano, prave tak jako pred casy ceske obcanstvi Bukny a proto za narodni muzstvo Igor nemohl hrat. Pak na mezinarodnich zapasech se opakovala historie v Holandsku a v Parizi: demonstracni predzapas s Igorem, v preplnenem stadionu, a pote oficielni zapas (kdy mnoho lidi stadion opustilo).
Po dlouhem usilovani, s pomoci velvyslance Noska v Parizi se nam podarilo opatrit oficielni navstevni vizum do Parize, cimz mu byl umoznen snatek s Rene Synkovou (jejiz rodina je vydavatelkou knihy Dobry vojak Svejk).
V pounorovem (48) case se prokazala sila ceskeho hokeje jako narodniho sportu. Kdykoliv ceske hokejove druzstvo jelo do zahranici hrat a rozhodlo se v zahranici zustat, v jednom pripade tam zustalo i s tajnymi StBaky, kteri je meli hlidat, novy tym byl sestaven vysoke kvality. Pamatuji se na cas, kdy cely tym bratri Zabrodskych zustal v zahranici.
V polovine studene valky, kdyz na Stvanici jsme porazili tym Sovetskeho svazu, lide libali led na zemi a jejich projev se stal svetovym vyjadrenim odporu proti komunisticke diktature vedene Moskvou.
Od Igora a Rene jsme nemeli zadne zpravy po 40 let. Teprve se ozvali v roce 1991, kdy prostrednicvim Svobodneho slova, Igor cetl jeden z mych clanku ve Spanelsku, kde maji letni vilu, a tak jsme se pak spojili po dlouhe dobe.
Taktez Jarda Drobny po "sametovem listopadu" se po mnoha letech vratil na navstevu Prahy, a spolu se svym kamaradem (a clenem jeho proslaveneho utoku) Konopaskem znovu prozivali slavu sveho mladi a navstivili oblibene restaurace, napriklad Na Mustku, U Tri Pstrosu.
Zajimave (jak jsem pred peti lety o nem napsal) Jarda nebyl na bruslich po nekolik desetileti a ve stari jako penzista v Anglii se jeho zajem soutreduje kolem kuchyne.
Prave tak jako behem cele historie ceskeho hokeje, i nyni, cesky hokej je zachrancem ceskeho dobreho jmena na svetovem foru, zatim co politicke a ekonomicke zpravy se hemzi dlouhym listem podvodu, korupce a politicke nezodpovednosti jako ostuda celemu narodu.
Jestlize nekdo ze ctenaru ma podobne vzpominky, ci dodatky, prosim napiste
Josef Schrabal,
New York
DODATKEM jsem dostal nasledujici e-mail:
Vazeny pane Skrabale !
Ti "Smoke Eaters" se celym jmenem nazyvaji "Trail Smoke Eaters" a team existuje snad jeste dnes. Trenerem tehdejsiho Kanadskeho nar. muzstva byl, pokud se nemylim, pater Bauer, coz vzbudilo v tehdejsim Ceskoslovensku pozdvizeni.
Knez a hraje hokej a nejen to, on je dokonce trenerem narodniho muzstva. Mimochodem ten Trail je male mestecko v B.C., kde jsou velke doly na zinek a med a take fabrika, kde se vytezene sirne rudy prazi, a to vse patri firme COMINCO.
Pri prazeni techto rud unika (vlastne unikalo) do ovzdusi znacne mnozstvi kyslicniku siriciteho a protoze Trail lezi v udoli Columbia river, zamoril a zamlzil kyslicnik siricity cele mestecko (odtud to jmeno teamu)a znicil vsechnu vegetaci v udoli. Fabrika COMINCO byla prvni v Kanade a mozna i ve svete ktera zacala ucine kontrolovat ve velkem meritku sirne exhalace jiz pred r. 1968.
Mily pane Schrabal,
vas clanek o ceskem lednim hockeyi je velice pekny.
Nekolik poznamek: Jarda Drobny hral za ICLTK coz byl Prvni Cesky Lawn Tennis Klub se sidlem na Stvanici!
Tam se v zime bruslilo, rikalo se ze antuka je lepsi kdyz se na ni pres zimu udela led.
Spravcem ICLTK kurtu byl Drobneho tatinek, zvany Jula. Vladl na kurtech rukou pevnou. Kdo neposlechl, nehral.
LTC byl Lawn Tennis Club se sidlem na Letne. Zabrodsky a jeho brat hrali za LTC, Drobny za ICLTK.
V roce 49 nebo 50 kdyz zavreli vetsinu ceskych hokejistu, Vladimir Zabrodsky mezi nimi nebyl a take neutekl. Jeho bratr a Slama a dalsi odesli jeste pred zatykanim. Byla to tragicka doba ceskeho hokeje. nejdrive zahynuli nekteri hraci pri letu do Anglie (Trojak atd) a pak skoro vsichni byli zavreni, vetsinou Jachymov, uranove doly (Rozinak, Konopasek, Modry, Bubnik, Kobranov atd.)
Buckna hral za LTC a take tam delal trenera. Videl jsem ho hrat na malem (prirodnim) kluzisti v Podoli, kdyz SK Podoli " prodalo" Vaclava Rozinaka do LTC.
Co se tyce kanadskeho coache Bauera, Father David Bauer byl kaplanem na St. Mark's College, vychodni Ontario, a tam delal trenera v sedesatych letech. V roce 1964 trenoval kanadske narodni muzstvo co representovalo Kanadu na Olympijskych hrach.
V letech pred otcem Bauerem a i po nem bylo bezne ze Kanadu zastupovalo muzstvo ktere melo sponsora(penize).
To se stalo kdyz za kanadu hrali Bellville McFarlands, muzstvo z Bellville, Ontario, podporovane Mr. McFarland majitel mistni slevarny.
V te dobe bylo nejlepsi amaterske muzstvo Windsor Bulldogs ale nemeli penize.
Jeste k Jaroslavu Drobnemu- byl skvely hokejista i pres problem ze musil nosit bryle. Pozdeji se vice venoval tenisu.
Vladimir Zabrodsky (Vovka) byl take vyborny tennista a hral za CSR kdyz Drobny a Cernik odesli.
Je to zajimave ze v historii ceskeho hokeje je nekolik hracu kteri byli vynikajici tenniste, z "mladsich" Golonka byl dobry tennista.
ka@bp.com nebo jelineka@megsinet.net
Zajimave, ze na slavnou historii ceskeho hokeje nereagoval dosud nikdo z CR. js
