úterý 3. března

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Velká Británie:
  • Má nevysvětlitelné chování Čechů nad hokejem má obdobu v nevysvětlitelném chování čtvrt miliónu Britů, kteří se o víkendu účastnili v Londýně demonstrace "v zájmu venkova"? (Jan Čulík) Sdělovací prostředky a svoboda projevu:
  • Mediální multimilionář Rupert Murdoch odmítl vydat memoáry britského politika, kritické vůči Číně.
  • Kultura zbabělství: Co je nutno dělat, abychom si zachovali svobodu (Timothy Garton Ash - článek velmi aktuální i pro nás)
  • Názory odjinud: Noviny a novináři v České republice (Z Fóra Neviditelného psa vybral Tomáš Pecina) Bohužel, ještě znovu to hokejové vítězství v Naganu:
  • "Jsme hrdí vlastenci!!" Tři články čtenářů deníku Slovo (3.3.1998) kritizující Jana Čulíka za to, že odmítl přehnané české hokejové nadšení
  • K článku o hokejistech od Dannyho Novotného /Jiří Jírovec)
  • Hokej na prodej aneb pan Jírovec nás klame (Danny Novotný)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

  • Podle Josefa Luxe se prý čeští zemědělci nemusejí bát vstupu do Evropské unie, protože je prý české zemědělství ve vztahu k EU ve výhodném postavení, neboť v ČR jsou nižší ceny a vyšší koncentrace výroby. "Zemědělci v Evropské unii už dnes mají špatný spánek a mají oprávněné obavy z naší konkurenceschopnosti," uvedl Lux. - (Mám o tom velké pochybnosti. Zemědělství v Evropské unii je v současnosti hypermoderní. Jsou to doslova technické továrny, obhospodařující velké lány, obří výrobu obilovin, atd. Bylo by dobré, kdyby pan Lux konkrétně dokázal, že čeští zemědělci budou skutečně schopni západoevropské zemědělce převálcovat.) - Česká vláda včera projednávala čtyřiadvacet dokumentů obsahujících vyjednávací postavení ČR pro vstup do EU, mj. v ekonomice, bankovnictví, měnové a obchodní politice, zemědělství, průmyslu, energetice, dopravě a spojích. O těchto věcech by se mělo v ČR nyní velmi podrobně a velmi seriózně hovořit. Je to úkol pro Jakuba Puchalského, aby Česká televize vysvětlovala lidem zajímavou a přístupnou formou, co pro ně vstup do EU bude znamenat. - Pro západoevropské země to bude znamenat zrušení některých dotací. Už nyní se vyskytují alarmující články v britském tisku, které firmy či kulturní instituce zkrachují, protože přijdou v důsledku rozšiřování EU do střední Evropy o dotace z Bruselu.

  • Brusel připravuje odvetu vůči ČR za to, že zavedla kvótu na dovoz jablek ze zemí Evropské unie. Evropská komise sestavila seznam zemědělských produktů, které mají být postiženy. "Snažíme se o srovnatelnou odpověď," řekl britskému listu Financial Times jeden z činitelů EU a pokračoval: "Jestliže se Češi snaží vstoupit do EU, je dost překvapivé, že zavedli opatření, která jsou zacílena výlučně na nás."

  • Romové v ČR v posledních dnech čtyřikrát zaútočili proti skupině bílých obyvatel. Ve dvou případech napadli uniformované policisty. Dva dny poté, co Romové ohrožovali v Moravské Třebové čtyři uniformované policisty, napadla hlídku městské policie v neděli v Bílině na Teplicku skupina Romů, která lehce zranila dva strážníky. Romové se kromě útoku na veřejného činitele prý také dopustili hanobení národa, rasy a přesvědčení, protože strážníky častovali nadávkami typu "bílé svině". Třetí incident se odehrál v Jablonci nad Nisou, kde koncem minulého týdne zbilo šest Romů číšníka v jablonecké restauraci U papouška. "S výkřiky - ty bílá svině, my tě zabijeme - se na mě vrhli, kopali do mě a mlátili mě. Podařilo se mi utéci. Později jsem ale dostal vztek, vrátil jsem se a rozmlátil jsem jim okna," (!) řekl napadený číšník. V  Břeclavi napadli Romové v  sobotu v restauraci Trip na hlavním nádraží devět skinheadů. Incident prý vznikl po konfliktu s bílou dívkou, která rozbila Romům kamenem okna. Je zcela zjevné, že hněv v romské komunitě sílí. Čtveřici Romů, kteří měli v noci na pátek v Moravské Třebové zaútočit na policisty v civilu, hrozí nyní až pětileté vězení. - Okolnosti, za nichž k romským útokům došlo, jsou podle těchto informací českých sdělovacích prostředků dosti pochybné. Žádné trestné činy však nemohou být tolerovány, ať je spáchá kdokoliv. Zajímavé by ale bylo zjišťování motivace k romským útokům.

  • K odchodu do zahraničí se rozhodla část komunity olašských Romů, žijících v Ostravě a Opavě. Mezi nimi jsou i příbuzní šestadvacetileté Heleny Bihariové, která zahynula ve Vrchlabí po útoku tří mladíků, kteří ji nejprve brutálně napadli a pak shodili do studené rozbouřené řeky. Romové se chtějí v tomto týdnu obrátit na americké velvyslanectví se žádostí o politický azyl. "Nechceme odjíždět do nejistoty a pak se vracet domů, kde už nebudeme mít kde bydlet," řekl Josef Stojka, bratranec zavražděné Heleny Bihariové, který je rozhodnut získat pro romské rodiny azyl v některé z demokratických zemí diplomatickou cestou. Poslední rasová vražda podle něj Romy opět přesvědčila o tom, že stát je dostatečně nechrání před útoky bílých, diskriminujících Romy pro odlišnou barvu pleti. Romů se podle Stojky dotklo, jak některá média informovala o vrchlabské vraždě. Zdůrazňovala prý to, že šlo o ženu, která kradla, jako by to byla omluva pro brutální čin. "Trestní řád platí pro všechny stejně, ale my jsme okolím trestáni i pro svou příslušnost k jinému etniku." Romové prý musí podle jeho slov už kvůli památce zavražděné ženy demonstrovat svým odchodem z České republiky otevřený rasismus, který zde je. Proto chtějí apelovat na vládu USA i na Evropskou unii, aby Česká republika nebyla přijata do NATO a Evropského společenství. "Je to velká zodpovědnost. Jestliže říkají, že máme demokracii, pak tu nesmí být oběti jen proto, že jsme černí," řekl Stojka.

  • Poslankyně ČSSD Hana Orgoniková navrhuje novelu zákona o státní sociální podpoře, podle níž by se měl zvýšit státní příspěvek na výživu dítěte, o které se starají pěstouni, který je dosud ostudně malý. Na výchovu jednoho dítěte v domově důchodců, bez rodiny, vydává idiotský stát 150 000 korun. Na výchovu dítěte v rodině, v pěstounské péči jen 30 000 korun. Jací hlupáci v parlamentě toto otřesné ustanovení schválili? Kéž by byla možnost, že by se jim za jejich hloupost děti vychovávané v ústavech a ne v rodinách mohly jednou pomstít. Ukázkou nezájmu o děti v ústavní výchově byl i sněmovnou schválený návrh zákona o rodině. Český stát je krutý. - Návrh poslankyně Orgonikové by měl také změnit pozoruhodné ustanovení, podle něhož nemá rodina národ na žádné sociální dávky, pokud adoptovala anebo přijala do pěstounské péče dítě s cizí státní příslušností (tedy třeba formálně slovenského Roma) bez trvalého pobytu v ČR. PROČ ASI byl takto nelidský zákon schválen? - Britské listy na něj upozorňují už delší dobu, viz tento rozhovor s ředitelkou Fondu ohrožených dětí Marií Vodičkovoupřípad Pavlíny Giňové, kterou adoptovala rodina Petirových, a pomstou za to jim místní úřady sebraly sociální dávky i pro jejich vlastního syna.

  • Lux řekl, že KDU-ČSL žádné znárodňování nechystá. Vadilo mu, že z "vynikající" víkendové konference se do sdělovacích prostředků dostala jen tato poněkud prý zkreslená informace o znárodňování. Podle Luxe hovořil na konferenci jeden z diskutujících o tom, že stát jako významný vlastník by měl lépe vykonávat svá vlastnická práva. Podle tohoto řečníka může nastat situace, kdy stát jako vlastník v případě, že podnik hospodaří špatně, může jako jednu z možných variant zvolit navýšení jmění. Připomněl, že tento postup byl již v minulosti zvolen například u  brněnského podniku Zetor. "Tato úvaha je legitimní a bude předmětem dalších seriózních diskusí," řekl Lux.

  • Sto čtyřicet zaměstnanců začalo včera znovu pracovat v kladenské Poldi poté, co část hutního gigantu začátkem února za dvě stě miliónů korun koupila a. s. Ferra.

  • Klaus nechápe, že působení jeho manželky Lívie ve dozorčí radě státem kontrolovaného podniku ČEZ bylo střetem zájmů". Řekl to v rozhovoru na stanici Frekvence 1 a připustil, že mezi ukončením jeho premiérské funkce a nezvolením Lívie do dozorčí rady ČEZu asi byla souvislost. Označil to za "úsměvné" a "zajímavé".

  • Železničářské odbory nesouhlasí s vládním postupem při restrukturalizaci a privatizaci železnic. Premiér Tošovský však s nimi o tom nechce jednat, zřejmě bude s předsedou Odborového sdružení železničářů Jaromírem Duškem jednat Josef Lux.

  • Doporučení.. Aktuální číslo týdeníku Respekt přineslo relativně velmi dobře informovaný a napsaný článek o situaci televize Nova a jejím obrovském, nekontrolovaném vlivu na českou společnost. Článek, který zjevně vznikl ve spolupráci s významným odborníkem na českou televizní problematiku, dr. Milanem Šmídem, je na této adrese. V Britských listech se psalo o televizi Nova mnohokrát, a některá fakta a argumenty nyní otištěné v týdeníku Respekt byly nejprve zveřejněny v BL.

  • Upozornění. Na článek Jana Čulíka "Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím" (Britské listy 23.2. 1998, ve zkrácené verzi Slovo 24.2.) otiskl deník Slovo z 3.3. čtyři velmi emocionální, záporné čtenářské reakce. Například pan Baďura z Hané píše:

    Mé babičce je 83 let, dívala se na hokej a brečela u toho. A nebudeme si nic nalhávat, naměkko jsme byli všichni. Až budeme v osmdesáti letech vzpomínat na uplynulé roky, možná si nevzpomeneme, kdo velel které straně, kdo vedl jaké ministerstvo, ale ty fantastické chvíle z Nagana si budeme pamatovat do smrti. Říkejte si, co chcete, kárejte, moralizujte, ale pro náš národ to skutečně po několik dnů byla ta nejdůležitější věc na světě. Ale jak už to bývá, on se vždycky někdo najde, kdo chce ostatním zkazit radost, jen aby byl originální za každou cenu. Pane Čulíku, přeji vám, abyste jednou prožil něco, co by vás chytlo za srdce, jako drtivou většinu z nás hokej. Stojí to za to. Loučím se s infantilním, hloupým a krásným: Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!

    Aleš BAĎURA, Náměšť na Hané

    V plném znění si můžete dopisy přečíst ke konci dnešních Britských listů. - Dopisy jsou svědectvím, jak naprosto bezbrannými obětmi reklamního tlaku a nekritického zpravodajství českých médií se někdy stávají čeští občané. Emoce vládnou nad racionální úvahou. - Už jsem se domníval, že je snad záležitost toho hokeje odbytá a uzavřená, ale zřejmě ne. Politický a společenský diskurs bude nutno nyní vést na této úrovni? JČ


    Výběr textů z posledních dní:

  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Ještě k tomu hokeji: Bij Slováka do hlavy a jiné poznámky (Jiří Jírovec)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Západ má zájem o Irák kvůli jeho ropě - proč to nikdo neřekne nahlas? (Independent on Sunday)
  • Další český skandál: počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)
  • Nemocní a umírající v bagdádských nemocnicích - otřesná reportáž listu Guardian
  • O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu: Přestaňte se chovat jako lidi (Jiří Jírovec)
  • Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)
  • Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)
  • Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)
  • USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku
  • Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)
  • Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')
  • O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)
  • Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském
  • Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

    Má nevysvětlitelné chování Čechů nad hokejem obdobu v nevysvětlitelném chování čtvrt miliónu Britů, kteří se o víkendu účastnili v Londýně demonstrace "v zájmu venkova"?

    Táňa Zajícová napsala na Fóru Britských listů:

    Došlo 2/03/1998 v 05:40:15 hodin k tematu "Prestali uz Britove fnukat? "

    Pane Culiku, rada bych vas pozadala o analyzu pochodu 250 000 britskych vesnicanu na Londyn v nedeli 1. brezna.

    Jakou roli napriklad v nasi zmensujici se globalni vesnicce bude hrat demonstrace britskych krveziznivych vesnicanu demonstrujicich za udrzeni tradice mordovani sympatickych lisek.?

    Mohl byste vysvetlit podstatny zmatek v myslich vladnoucich predstavitelu Labour Party zpusobeny timto bloody happening?

    "A Labor legislator has initiated a bill to ban hunting with hounds, provoking anger among thousands of men and women who gallop across frozen farmland on winter days in pursuit of the fox."

    ("Labouristický poslanec inicioval v parlamentě zákon, jehož cílem bylo zakázat lov pomocí psů, čímž vyvolal hněv tisíců mužů a žen, kteří v zimě jezdí tryskem na koni přes zmrzlá pole při honu na lišku.")

    Predem vrele diky.....it's bloody difficult to understand!! (Je to zatraceně obtížné tomu porozumět!!)


    Jaký měl čtvrtmiliónový pochod na Londýn význam?

    V první řadě šlo dosud zcela zjevně o projev třídního rozdělení britské společnosti, které bývalo v minulosti velmi silné: řekněme ještě tak před druhou světovou válkou, možná až do šedesátých let našeho století, byla Británie neobyčejně výrazně kastovně rozdělena: příslušnost k jednotlivým, velmi jemně rozvrstveným sociálním kastám se poznala - a vlastně stále poznává, kdykoliv někdo něco řekne - podle přízvuku. (Dnes se však příslušnost k jednotlivých společenským vrstvám už v Británii přece jen nebere tak vážně - kastovní společnost se začala hodně rozkládat.)

    Nejvíce ale, řekl bych, přežívá mezi bohatšími lidmi právě na venkově. Navštivte nějakou anglickou vesnici - ne ovšem blízko velkých měst, takové vesnice se staly obětí commuters, lidí pracujících ve velkých městech, kteří z vesnic do města dojíždějí do práce. Ale zkuste nějakou vesnici daleko od velkých center. Anglický venkov neutrpěl stalinskou kolektivizací. Nebyl rozvrácen a připraven o tradici. Jeho kořeny zůstávají živé a pevné. V takové vesnici cítíte doslova, jak dosud silně žije tradice dlouhá stovky let.

    Myslím, že demonstrace ohledně práva lovit na venkově drastickým způsobem lišky (i když většina britského národa podle průzkumů veřejného mínění se staví proti trhání lišek za živa na kusy) byla zástupným, symbolickým problémem.

    Jistě, pokus hony na lišku zakázat, byl mocným katalyzátorem. Ale účelem demonstrace bylo aby vznikla silná venkovská lobby.

    Demonstraci zorganizovala tzv. Countryside Alliance. Ta se charakterizuje jako tzv. "velká koalice", sdružující všechny možné názory. Právě proto se demonstrace konala hlavně kvůli požadavku práva na lov na lišku.

    Demonstrace se účastnilo mnoho lidí, jejichž "venkovské" zájmy jsou navzájem rozporné. Právě proto nikdo na demonstraci nepronášel žádné projevy. Celkově zůstala mlhavá, protože kdyby se někdo přesněji pokusil definovat její cíle, účastníci by se pohádali.

    Je zjevné, že vláda Tonyho Blaira se tváří v tvář takovéto síle nepokusí prosazovat zákaz honů. Možná by se demonstrace dala hlavně interpretovat jako protest nejkonzervativnější části britské společnosti, vyjádření obav, že se ve vládnoucí Labouristické straně prosadí (oficiálně popírané) socialistické tendence nepřípustně a přílišně regulovat život svobodných středostavovských anglických vesničanů.

    Countryside Alliance je nespokojena s následujícími záležitostmi.

  • Labouristická vláda chce prosadit právo, aby mohli občané chodit na pěší výlety a procházky, kudy se jim zachce. (V Británii jsou oficiálně značené, často velmi dlouhé, turistické pěší stezky, ale na soukromé pozemky se zejména v Anglii nesmí vstupovat.) Farmáři se obávají, že bude-li veřejnosti povoleno procházet po jejich pozemcích, zejména se psy, povede to k vážným škodám. Majitelům pozemků dala nyní britská vláda tři měsíce na to, aby vypracovali dobrovolné předpisy, dovolující turistům vstup na jejich území za určitých kompromisních podmínek.

  • Britský venkov a zejména zemědělci byli velmi tvrdě postiženi nemocí šílených krav, silnou librou a dovozem levného hovězího z jiných zemí Evropské unie. National Farmers Union, zemědělské odbory varují, že tisíce chovatelů dobytka mají stále ještě velmi vážné finanční problémy. Viní se z toho britská vláda, že celou aféru s nemocí šílených krav zvládla velmi špatně - to se týká konzervativců a nyní i labouristů.

  • Pásy zeleně kolem měst se zdají být ohroženy. Náměstek minsiterského předsedy John Prescott nedávno oznámil, že se bude zahajovat výstavba v dosud chráněných zelených pásech kolem měst. Posléze v důsledku velkých protestů ustoupil. Nyní uznává, že 60 procent nových domů a bytů by se mělo stavět na tzv. "brownfield sites", tedy už jednou průmyslově či jinak stavebně využívaných plochách, ale Venkovská aliance požaduje, aby toto procento bylo daleko vyšší a aby se přírodní zeleň dále nelikvidovala.

  • Infrastruktura na venkově. Venkovská aliance varuje, že hrozí, že britský venkov ztratí základní služby, jako je veřejná doprava, školy, nemocnice a vesnické obchody.

  • Zákaz vlastnictví střelných zbraní po mnohonásobné vraždě dětí ve skotském Dunblane mnoho lidí, žijících na venkově odmítá

  • Venkovu také hrozí reforma Společné zemědělské politiky Evropské unie. V rámci této politiky EU dostávali zemědělci západoevropských zemí podstatné dotace. Nedávno jsem četl ve skotském deníku Herald informace o tom, že pro mnoho skotských farmářů jsou tyto dotace dosud hlavním zdrojem obživy. V důsledku rozšíření EU do střední Evropy však budou muset zřejmě být tyto dotace zrušeny, neboť podle nynějších kritérií by měly středoevropské země nárok na zemědělské dotace tak astronomické velikosti, že by tyto náklady nikdo neunesl. Britští venkované se tím přirozeně cítí ohroženi.


    Zachováme si svobodu, jen budeme-li o ni neustále usilovat

    Skandál týkající se globální svobody projevu:

    Mediální multimilionář Rupert Murdoch odmítl vydat memoáry britského politika, kritické vůči Číně

    I v mediálním světě velkých kapitalistických majitelů je možno psát svobodně, mít kvalitní denní tisk a kvalitní nakladatelství. Je to ovšem možné jen tehdy, jsou-li redaktoři, spisovatelé a novináři a čtenáři ochotni za tuto svobodu neustále, každodenně neúnavně bojovat. Nejenom v takové krizi, k jaké došlo dneska, ale pořád. (Timothy Garton Ash)

    Britský polobulvární týdeník Mail on Sunday otiskl v nedělí 22. února lživou a nespravedlivou poznámku o nové knize Chrise Pattona, bývalého britského guvernéra v Hongkongu, který v letech před přechodem Hongkongu pod čínskou správu úporně bojoval za rozšíření demokracie v této někdejší britské kolonii.

    Týdeník Mail on Sunday napsal, že je prý Pattonova kniha neobyčejně nudná, a proto se prý rozhodlo nakladatelství HarperCollins, které si Pattenovy memoáry od tohoto britského konzervativního politika objednalo, knihu nevydat.

    Byla to lež a následující neděli, 1. března, se Mail on Sunday Pattenovi omluvil.

    Skutečnost byla taková, že Stuart Proffit, editor Pattenovy knihy, řekl svým kolegům, že "první dvě třetiny Pattenovy knihy jsou neobyčejně napínavé. Je to nejjasněji a nejlépe napsaný text, jaký jsem kdy četl od nějakého politika, za celou dobu co působím v nakladatelské sféře".

    Jenže Proffitovy názory už nikoho v nakladatelství HarperCollins nezajímaly. 9. února byl suspendován. Multimediální magnát Rupert Murdoch, který vlastní kromě satelitního televizního impéria Sky Television a dalších satelitních stanic jinde na světě, kromě několika deníků v Británii, v Austrálii i ve Spojených státech i nakladatelství HarperCollins, rozhodl, že Pattenova kniha nebude vydána, neboť Patten v ní příliš ostře kritizuje komunistickou Čínu. Rupert Murdoch v Číně podniká. Snaží se proto být vůči čínským komunistům vstřícný a neprovokovat je kritikou zaměřenou proti čínskému komunistickému režimu.

    Když najevo, že mediální magnát Murdoch Pattonovu knihu zakázal, vyvolalo to obrovské rozhořčení mezi britskými spisovateli a intelektuály. Například historik Peter Hennessey konstatoval: "Nakladatelství HarperCollins přestalo být součástí otevřené společnosti." Nejvěhlasnější jména se postavila na obranu svobody projevu.

    Týdeník Sunday Times, který je také součástí Murdochova impéria, o skandálu v neděli 1. března sice informoval, ale snažil se přitom vytvořit dojem, že jde o účelově vytvořenou zápornou publicitu, se záměrem Murdocha poškodit. Sunday Times citoval v tomto smyslu například autora Franka Delayneho, který nedávno vydal v nakladatelství HarperCollins knihu Buddha of Brewer Street, která je prý "ostře kritická vůči politice, jakou Čína provádí v Tibetu", a tu nikdo nezakazoval.

    Naproti tomu Independent on Sunday je přesvědčen, že aféra týkající se Pattenovy knihy se stane radikálním předělem v historii Murdochova podnikání ve Velké Británii. List napsal: "Murdochovi životopisci líčí kariéru založenou na přesvědčení, že Murdochovy komerční zájmy jsou důležitější než cokoliv jiného a že pravidla a předpisy, která ochromují jeho podnikatelskou aktivitu, existují jen proto, aby byla porušována."

    List Independent on Sunday shrnul historii Murdochova podnikání v mediální sféře od jeho začátků v Austrálii od šedesátých let a zdůraznil, že Murdoch vždycky přizpůsoboval redakční linii sdělovacích prostředků, které vlastnil, tak, aby se zalíbil těm politikům, u nichž bylo nejpravděpodobnější, že vyhrají volby. Ti ho po volebním vítězství většinou odměnili rozšířením jeho podnikatelského impéria. Tedy: korupce. Totéž co v Austrálii dělal posléze Murdoch i ve Spojených státech, když do té země rozšířil svůj mediální vliv.

    Ve Velké Británii se bývalá konzervativní vláda vyhýbala přímé konfrontaci s Murdochem, a totéž dělá i nynější labouristická vláda. Ministerstvo průmyslu a obchodu neuplatnilo předpisy týkající se příliš monopolního denních listů, když se Murdoch zmocnil podniku Times Newspapers . Britské zákony, zamezující křížové vlastnictví deníků a televizních stanic, nebyly proti Murdochovi skoro vůbec uplatněny. Britská vláda nijak nezpochybnila Murdochovu cenovou válku, kterou dlouhodobě vede proti konkurenčním deníkům, tím, že dotuje list Times ze zisků svých satelitních stanic a prodává ho za daleko nižší ceny, než se prodávají ostatní britské deníky. Po dlouhé měsíce prodával Murdoch svůj téměř padesátistránkový deník velkého formátu The Times za pouhých deset pencí, tedy v přepočtu za pět korun padesát. (Přitom ceny a platy jsou v Británii asi osmkrát vyšší než v České republice.)

    Ovšem v případě Chrise Pattena není vyloučeno, že Rupert Murdoch v Británii konečně narazil.

    Jak se zdá, Murdoch je doslova posedlý touhou vydělávat v Číně. V roce 1993 získala Murdochova News Corporation satelitní televizní síť Star TV, která vysílá do Asie z Hongkongu. Murdoch považuje asijský mediální trh za velmi důležitou oblast pro rozšiřování svého globálního vlivu. Satelitní síť Star TV má prý potenciálně 3,3 miliardy diváků v 53 zemích. Murdoch intenzívně usiloval o to, získat přístup k těmto trhům.

    Právě v roce 1993 vyjevil Murdoch svou antipatii vůči Chrisu Pattenovi, tehdejšímu novému britskému guvernéru v Hongkongu, který se pokusil Murdochovy snahy získat podstatný vliv v satelitním vysílání v Asii regulačně omezit. V rozhovoru s bývalým šéfredaktorem listu Sunday Times Andrew Neilem (kterého se Murdoch také posléze zbavil, protože si na jeho ostré články stěžoval malajský diktátor Mahathir Mohammed, a od té doby ztratil Sunday Times své příslovečné ostří) Murdoch uvedl: "Je možné, že to mluví jen moje peněženka, ale mám dojem, že Patten to v Hongkongu pěkně voře. Snaží se udělat si tam jméno, aby ho měl, až se vrátí zpět do Británie, ale není příliš dobrý a kazí všechno, na co sáhne."

    Murdoch se domníval, že po získání sítě Star TV už nebude mít politické problémy s regulací svého vysílání. Udělal však zásadní taktickou chybu. Pronesl posléze často citovanou řeč, v níž uvedl, že "pokrok v telekomunikačních technologiích se jednoznačně stal hrozbou totalitním režimům, ať už jsou kdekoliv".

    Čínský komunistický režim na to reagoval tak, že v podstatě z Číny Murdochovu News Corporation úplně vykázal. Ve snaze získat znovu podporu komunistického Pekingu se musel Murdoch před čínskými vládci velmi ponížit. Nejprve prodal svůj podíl v hongkongském deníku South China Morning Post milionáři, blízkému vládnoucím pekingským komunistům. Pak Murdoch odstranil zpravodajský okruh televize BBC ze své satelitní sítě Star TV, vysílající do Číny, aby se náhodou nestalo, že by BBC na něm odvysílala nějaké zpravodajské či publicistické pořady, které by mohly být vůči komunistické Číně kritické . Posléze začal Murdoch sponsorovat sportovní akce v Číně a financovat vysílání sportovních televizních pořadů. Nyní prý ho mají už v Pekingu "daleko více rádi" - paradoxně však dosud Murdoch nevydělal v Číně ani halíř.

    Nakladatelství HarperCollins nabídlo Chrisu Pattenovi za autorská práva jeho knihy East and West: the Last Governor of Hong Kong 125 000 liber. Redaktor Stuart Proffitt ignoroval varování seshora, když ho britský šéf nakladatelství HarperCollins Eddie Bell varoval, že Murdochovi se toto rozhodnutí zadat Pattenovi práci na této knize nelíbí.

    Když koncem osmdesátých let získal Murdoch glasgowské nakladatelství Collins a spojil ho s newyorským nakladatelstvím Harper, slíbil - informoval o tom tehdy list New York Times - že bude respektovat samostatnost nakladatelství i jeho redakční svobodu vydávat, co nakladatelství uzná za vhodné.

    Potíž je, že Stuart Proffitt bral tento Murdochův příslib vážně.


    Tento důvěrný dopis Eddieho Bella, ředitele nakladatelství Harper Collins UK Antheě Disneyové, ředitelce firmy News America Publishing, zveřejnil v minulých dnech britský deník Daily Telegraph:

    Co se týče knihy Chrise Pattena:

    1. K vašemu příkazu nakladatelství HarperCollins UK, abychom se zbavili autorských práv pro tuto publikaci... . Jsem velmi znepokojen. Důsledky toho, nevydáme-li tuto knihu, jsou potenciálně pro News Corporation a HarperCollins velmi vážné.

    2. Potenciální důsledky vydání Pattenovy knihy. KRM (Murdoch) mi vysvětlil negativní dopad toho, kdybychom vydali Pattenovu knihu, a plně jeho vysvětlení chápu. Musím ale zdůraznit, že Pattenova kniha bude vydána stejně. Nejde tedy o to, co jeho kniha obsahuje, ale o to, zda bude či nebude vydána nakladatelstvím, které je součástí News Corporation.

    3. Potenciální důsledky nevydání Pattenovy knihy:

  • pro News Corporation a pro Ruperta Murdocha: V Británii se činy News Corporation velmi bedlivě sledují, a činí to často nepřátelské sdělovací prostředky. Strrategie News Corporation v Číně je velmi často komentována. Rozhodne-li se HarperCollins nevydat Pattenovu knihu, je zjevné, že všichni to budou považovat za rozhodnutí News Corporation a bude to základem pro zápornou publicitu (která poskytne Pattenově knize tak velkou reklamu, jako kdybychom ji sami vydali).

  • pro nakladatelství HarperCollins: Je zjevné, že britští spisovatelé se nepostaví k této věci kladně a dojde pravděpodobně k těžkostem při získávání děl autorů v oblasti literatury faktu. Znamená to, že i americká část nakladatelství HarperCollins bude postižena zápornou reakcí autorů.

    4. Přehled: Existují v podstatě dvě možnosti: Pattenovu knihu vydat a snažit se omezit zápornou publicitu. Nebo Pattenovu knihu nevydat a snažit se omezit zápornou publicitu.


    Kultura zbabělství

    (Shrnuji argumenty z článku Timothy Gartona Ashe, odborníka na Německo a střední Evropu z oxfordské univerzity. Ash nedávno vydal v nakladatelství HarperCollins svou knihu The File: A Personal History (Policejní složka: osobní historie), založenou na materiálech, které o něm shromažďovala východoněmecká tajná policie Stasi. JČ )

    Když jsem poslal Stuartu Proffittovi svou poslední knihu, okamžitě pochopil význam její ústřední otázky: co vede jednoho člověka k tomu, aby se postavil diktatuře na odpor, a co vede jiného k tomu, aby s diktaturou kolaboroval?

    Nyní, i když žije ve svobodné zemi, se sám Stuart Proffitt stal obětí rozhodování diktátora, jemuž se pokusil postavit.

    Skandál týkající se knihy Chrise Pattena a nakladatelství HarperCollins nás vede k tomu, abychom ostře analyzovali podstatu naší vlastní svobody.

    Zdá se, že v tomto případě šlo o dvojí druh ustupování mocnému:

    Zaprvé, Rupert Murdoch se rozhodl nevydat Pattenovu knihu, aby si nerozezlil čínskou komunistickou vládu. Je to klasický příklad mnichovanství v důsledku podnikatelských zájmů. Právě proto je tak obtížné přimět Západ, aby se ostře a jednotně postavil proti režimům, které porušují lidská práva. Ale takoví už jsou podnikatelé a alespoň je Murdochův postoj jasný.

    Daleko odpornější je však postoj vedení nakladatelství HarperCollins a jeho snah lézt do zadku majiteli nakladatelství. A lhát o tom, proč se rozhodli Pattenovu knihu nevydat.

    Frank Johnson otiskl v deníku Daily Telegraph zábavný skeč o tom, jak se snaží čínští komunističtí odborníci analyzovat, "co se vlastně děje v krutém Murdochově totalitním impériu".

    Chci ale zdůraznit jedno. Mít silného a vlivného majitele vůbec není totéž, jako žít v režimu, v jehož čele stojí Brežněv nebo Pinochet. Je totiž stále možné zachovat si svobodu projevu. I v mediálním světě velkých kapitalistických majitelů je možno psát svobodně, mít kvalitní denní tisk a kvalitní nakladatelství. Je to ovšem možné jen tehdy, jsou-li redaktoři, spisovatelé a novináři a čtenáři ochotni za tuto svobodu neustále, každodenně neúnavně bojovat. Nejenom v takové krizi, k jaké došlo dneska, ale pořád.

    V dlouhodobé perspektivě je větší hrozbou intelektuální svobodě to, že denní tisk a nakladatelství mohou být postupně tlačena v důsledku konkurence do bulvární arény, přičemž jejich majitelé začnou financovat bulvární boj o přežití ze zisků z jiných podnikatelských činností.

    Jsem ale přesvědčen, že se proti tomu všemu dá efektivně bojovat, pokud nakladatelé, editoři, novináři, spisovatelé i čtenáři budou reagovat společně, aby tomuto vývoji zamezili.

    Musejí existovat společné, obecně přijímané normy chování.Sdílený etos editorů, novinářů a spisovatelů, že prostě existuje určitá linie a za tuto linii je už nepřípustné jít. Musí existovat solidarita spisovatelů, novinářů a čtenářů, že přestanou podporovat nakladatelství a denní listy, které tuto linii budou ochotny překročit.

    Tak si zachováme svou - zajisté nikoliv stoprocentně dokonalou, ale velmi cennou - svobodu.


    Názory odjinud: Noviny a novináři v České republice

    Přináším několik názorů, publikovaných nedávno na Fóru Neviditelného psa. Specifickou vlastností Fóra je velká míra otevřenosti, s níž se jednotliví účastníci debaty vyjadřují; berme proto publikované příspěvky cum grano salis -- se zrnkem soli... (T.P.)


    Jméno:
    Milena   
    došlo 18/02/1998 v 11:04:02 hodin k tematu "Impotence novinářů "

    Na tom, že nám politici hrají pokrytecké divadlo, není vůbec nic zvláštního. Domnívám se, že to dělají všichni politici všude na světě. Specifikum Fidlovačky spočívá v něčem jiném - v tom, že to pokrytecké divadlo spolu s nimi hrají také novináři. Předvádí to například pan Neff v dnešním Psu, kdyžsi libuje nad důvtipnými otázkami pana prezidenta a tak dojemně mluví o záhadě Panenských ostrovů.

    Pravděpodobná varianta vysvětlení této záhady je prozaická. Má-li firma milión zisku, odvedla by z něj u nás cca 400 tisíc daně. Dostane-li taková firma fakturu na milión od firmy TMC Panenské ostrovy (za fingovanou zprostředkovatelskou, marketingovou či poradenskou činnost), pak tímto miliónem uhradí tuto fakturu a dá si ji do nákladů. Jsou-li Panenské ostrovy daňovým rájem, pak se tento milión nezdaňuje. Firma TMC pak může například 400 tisíc poukázat ODA jako sponzorský dar, 600 tisíc pak převést na nějaký vhodný (nejlépe zahraniční) účet původní firmě. Tato firma pak vlastně nic neztratí - kdyby milión řádně zdanila, stejně by jí zůstalo jen 600 tisíc. Jediný rozdíl je v tom, že těch 400 tisíc nemá stát, ale ODA. Navíc má firma někde na černém účtu ulitých 600 tisíc, které se mohou hodit na různé úplatky apod.

    Ale opakuji užponěkolikáté na tomto fóru, pane Neffe! Nejde jen o Panenské ostrovy, ale téžo ctihodné švýcarské právníky a jiné nastrčené zahraniční sponzory. Proč o tom nechcete slyšet? Proč se nad tím nezamýšlejí žádné noviny? Nejde přece jen o daňové úniky (ty by nakonec jednotlivé firmy zvládly samy i bez pomoci ODA a jediný účinný lék proti nim je zrušení daně z příjmu), ale také o to, proč byla ODA sponzorována tajně? Co sponzoři dostali od ODA? Proč hlídací psi demokracie pouze ohlodávají kosti, které jim předhodí pánové Zieleniec a spol., a sami nedokáží ulovit vůbec nic? Proč cílevědomě vytvářejí virtuální obraz "mravných a ctihodných" z jedné části politiků, ačkoliv tito nejsou ani mravnější, ani ctihodnější - pouze jsou to větší pokrytci.

    Jakou to hrajete hru, pane Neffe? (a neberte to osobně, tím myslím téměř všechny novináře, Vás ovšem nevyjímaje!)


    Jméno: Tomáš Pecina   
    došlo 18/02/1998 v 11:55:18 hodin k tematu "Impotence novinářů "

    Proč jsou čeští novináři vůči politkům tak servilní, vidím v několika příčinách:
    1. V denících a v televizi jsou na klíčových místech lidé, kteří byli ještě před nedávnou dobou "oddáni myšlence socialismu." Ondřej Neff není výjimka -- nebo Vy skutečně věříte, že pracoval v redakci mládežnické Mladé fronty jako disident? (Pokud ano, blahopřeji, jste na nejlepší cestě stát se stálou přispěvatelkou Neviditelného psa!)
    2. Mezi politiky a novináři jsou uzavírány informační pakty/pakty o neútočení. Jak jistě víte, současná legislativa umožňuje státním úředníkům utajit vše, co považují za utajení hodna, takže existence takových paktů bývá pro noviny sine qua non čtenářského zájmu. Možná jste si povšimla, jak Vladimír Mlynář -- s notnou dávkou naivity -- veřejně hovoří o svých dlouholetých přátelských vztazích s Tošovským a Zieleňcem, jak Lidové noviny podlézají prezidentovi nebo jak se Ondřej Neff rozplývá chválou, kdykoli přijde řeč na Petra Pitharta.
    3. Naši spoluob(v)čané přivykli za bývalého režimu stavu, že sami nemají na veřejné dění vliv a mohou nejvýš nadávat v hospodě na 'ty nahoře'. Proto je jim víceméně jedno, přečtou-li si o korupci politika ve ©píglu, v Neviditelném psu nebo v seriózních novinách. Ke znakům Klausovy éry patřilo, že politici kvůli skandálům nikdy neodstupovali a každá aféra po několika dnech utichla, kdyžnebyly k dispozici nové podrobnosti a čtenáři začali být tématem přesyceni.


    Jméno: Milena   
    došlo 18/02/1998 v 22:28:39 hodin k tematu "Novináři "

    Nikdo nežádá, aby všichni novináři byli našimi mravními vzory. Dokonce ani nečekám, že všechna média budou profesionálně informovat - v každé lidské profesi jsou přece i lidé průměrní či dokonce podprůměrní. Ale u nás bohužel nejsou jediné kvalitní noviny, jediná kvalitní televize - jenom vymývači mozků, kteří produkují polozprávy a poloinformace a pseudoinformace, případně přímo dezinformace. Místo skutečného světa nám nabízejí jakýsi virtuální zdeformovaný svět. Přitom spousta lidí se ve volbách rozhoduje právě podle tohoto virtuálního obrazu.

    Vhodnou mediální masáží lze z těch největších křiváků udělat miláčky davů a naopak z bývalých miláčků davů ty největší křiváky. Kdyby vstal z hrobu sám Hitler nebo Stalin (nebo náš Kléma) a z nějakého důvodu by mu šly na ruku obě celoplošné televize, MF Dnes a Blesk, tak s přehledem vyhraje příští volby. Na to, jak velkou moc novináři mají, se chovají ažpříliš nezodpovědně.


    Jméno: Tomáš Pecina   
    došlo 18/02/1998 v 22:59:04 hodin k tematu "Novináři "

    Profesionalita novinářů je zajisté potřebná, ale mnozí matadoři si ji vysvětlují tak, že profesionál píše (mluví) tak, aby byl co nejuniverzálněji použitelný. Všimněte si, jak snadno se recyklovali koryfejové předlistopadových redakcí Veis, Neff, Franěk nebo Zajíc -- to jsou skuteční profíci!

    Jinak souhlasím s Daliborem, pokud jde o diskusní fóra na Internetu. Problém je ale ten, že se jedná (zatím) o příliš úzký okruh lidí, kteří mají na Internet přístup, ve srovnání s množstvím TV diváků nebo čtenáčů MF Dnes. Další problém vidím v tom, že sebenadšenější amatér nemůže nahradit práci profesionálního novináře. Já sice mohu vyslovovat své názory, vršit argumenty, spekulovat a klást otázky, ale někdo by měl sbírat fakta, důkazy o tom, zda ta která spekulace odpovídá či neodpovídá skutečnosti, hledat odpovědi na ty otázky. A to by měl být někdo, kdo to dělá naplno, kdo se tím živí. Kdo se třeba díky průkazu novináře dostane tam, kde se řadový občan běžně nedostane, atd. Zkrátka profesionální novinář. Jenomže těžko čekat od někoho, že bude hledat odpovědi na otázky, kdyžsi je ani není schopen (či snad ochoten?) položit.


    (Všechny příspěvky pocházejí z Fóra Neviditelného psa a jsou zveřejňovány se svolením autorů. Redakčně kráceno.)

    Vybral a uspořádal Tomáš Pecina, Praha 28.2.1998


    Tři články z deníku Slovo, otištěné v úterý 3.3. 1998

    Turnaj století nebyl pro nás jenom zápasem proti Rusku

    Kdy si Češi nad sportovním zápasem uvědomí, že jde pouze o sportovní zápas a nikoliv o historické národní vítězství? - Tímto myšlenkovým klenotem uvedl svůj názor Jan Čulík, vydávající na Internetu Britské listy (Slovo, 24. 2., Jásání nad hokejovým vítězstvím). Jsem občan ve stáří 72 let, nevydávám na Internetu žádné listy, po zisku zlaté medaile, když stoupala naše vlajka v Naganu na stožár, jsem neudržel slzy dojetí. Autor píše, že hokejový turnaj století byl jen jedním zápasem proti Rusům, že bouřlivé přivítání hokejistů a Kateřiny Neumannové bylo šílenstvím. Budiž. Asi hokeji nefandí a neví, jaký světový ohlas Česká republika ve světě vítězstvím hokejistů získala. Je zřejmě mladý, nemůže pamatovat oslavy našich občanů po mistrovství světa v hokeji v roce 1946, vlaky plné darů rakouským hokejistům, kteří svým vítězstvím našemu týmu v závěrečném zápasu jako úplní outsideři pomohli k získání titulů mistra světa.

    Současná česká oslavná reakce občanů v celém státě na historické vítězství nejen nad Ruskem, ale především nad sebevědomými Američany a Kanaďany, pana Čulíka silně znepokojuje a nazývá ji přehnaně nacionalistickou. Nevím, zda si poněkud neplete pojmy vlastenectví a nacionalismus. Zajímalo by mě, jak také ví, že pan prezident se po těsném příchodu z nemocnice neodvážil říci, "že přehnané jásání nad hokejovým vítězstvím je zástupná, infantilní hloupost"? Pan prezident to důvěrně sdělil jen jemu?

    Jsem nucen uznat, jak radostněji by působilo, kdyby občané na oslavu tohoto sportovního úspěchu ve svých závodech a na pracovištích vyhlašovali závazky k úspěšnému splnění pětiletého plánu.

    S autorem souhlasím jenom v jednom: že by bylo potřebné, abychom měli úspěchy i v lecčems jiném než pouze ve fotbale a hokeji. Já ty doby pamatuji a v těch letech se vítězství v jakémkoliv sportu slavilo také.

    Závěrem bych se rád dotázal pana Čulíka. Domnívá se, že v budoucnosti, až se dostaneme do Evropské unie, nebudou národní mužstva, ale jen jedno mužstvo EU? A že v kterékoliv zemi po význačném vítězství, podobném tomuto olympijskému, se nebude oslavovat? Že v Německu, Francii, Anglii a jinde se občané "místo na důležité věci, důstojné pozornosti zralých, vzpřímených a dospělých lidí, budou soustřeďovat na zástupné podružnosti, jimiž se zabývali, když jim svobodné jednání hrdých a samostatných jedinců bylo zakázáno? - Úžasný závěr autorova názoru. Používá-li při dopisování na britský Internet taková vyjadřování, podobná předlistopadovému období, pak kroutím hlavou, jak se k této činnosti dostal.

    Otakar CHOCHOLA, Hradec Králové


    Unikátní hokej, unikátní radost

    Autor článku, nazvaném Přehnané jásání nad hokejovým vítězstvím, si myslí, že přehnaná radost je zástupná infantilní hloupost. Mně je padesát let a moc rád jsem přehnaně jásal. Vždycky se rád raduji. Podle pana Čulíka tím nutně něco ventiluji. Ale mně bylo jedno, jestli jsme vyhráli nad Kanadou, nebo nad Ruskem.

    Autor, který vydává na Internetu Britské listy, se zdá být mimo normální život. Napíše, že vítězství hokejového týmu je nutno ocenit. Je to bez života, bez citu. Navíc postrádá smysl pro humor. Prý vrcholu idiocie dosáhl jeden televizní komentátor, když naznačil, že nynější vítězství hokejového týmu je odčiněním února 1948. Pan Čulík nepochopil, že to byl výborný fór. Nechápu, proč říká, že okrajové vítězství v hokeji nevyřeší v Čechách žádné (politické, hospodářské) problémy. On to snad, proboha, někdo tvrdí? Já to beru tak, že jsme vyhráli unikátní turnaj a lidé se také unikátně radovali. Podle pana Čulíka jsme infantilní hlupáci. On o sobě ale také něco vypověděl.

    Jiří CINKEIS, Praha


    Dopis adresovaný Janu Čulíkovi

    Vážený pane Čulíku, dovolte, abych se vyjádřil k vašemu článku Jásání nad hokejovým vítězstvím (Slovo, 24. 2.). Je škoda, že děláte mravokárce národu ve chvílích, kdy česká hokejová reprezentace dosáhla ve svém oboru nejvíc, co se vůbec dá dosáhnout.

    Hovoříte o jednom malém sportovním týmu. Měl byste si uvědomit, že tento tým reprezentuje tisíce hráčů, trenérů a funkcionářů v zemi, kde hokej je odedávna jedním z nejoblíbenějších sportů. U nás se přece každý rok s velkým zájmem sleduje liga, mistrovství světa i Stanley cup. Každý zná jména jako Zábrodský, Nedomanský, Holeček. A teď jsme v tomto sportu nejlepší z nejlepších. Není to snad důvod k radosti? Jistě, v naší zemi spousta věcí nefunguje, jak bychom si představovali. Zdravotnictví, zákonodárství a mnoho jiných oblastí nám přidává vrásky na čele, ale nemáme se snad proto radovat z úspěchu? Mé babičce je 83 let, dívala se na hokej a brečela u toho. A nebudeme si nic nalhávat, naměkko jsme byli všichni. Až budeme v osmdesáti letech vzpomínat na uplynulé roky, možná si nevzpomeneme, kdo velel které straně, kdo vedl jaké ministerstvo, ale ty fantastické chvíle z Nagana si budeme pamatovat do smrti. Říkejte si, co chcete, kárejte, moralizujte, ale pro náš národ to skutečně po několik dnů byla ta nejdůležitější věc na světě. Ale jak už to bývá, on se vždycky někdo najde, kdo chce ostatním zkazit radost, jen aby byl originální za každou cenu.

    Rád bych dodal ještě jednu věc, kterou asi nevíte (mimo jiné) o hokeji a vůbec o sportu: čeští sportovci nemohou být rozebráni jinými národními týmy ani za miliardy dolarů. Nechte si někým vysvětlit rozdíl mezi klubovými a národními týmy. A nechte si také vysvětlit, že dvanáct z našich hráčů působí za mořem a Jágr za celou olympiádu vydělal asi tolik, co za jediný den v NHL a že nějaký Svoboda je pryč z vlasti již patnáct let, a přesto bojoval v našem dresu i se zraněním, se kterým by pravděpodobně mnoho lidí leželo dlouho v posteli. Pak běžte ven a zeptejte se nějaké paní s nákupem, bezdomovce, policisty i desetileté holčičky, jak se jim líbil hokej a uvidíte, co vám řeknou.

    Pane Čulíku, je to jenom část z toho, co jsem vám chtěl vzkázat. Přeji vám, abyste jednou prožil něco, co by vás chytlo za srdce, jako drtivou většinu z nás hokej. Stojí to za to. Loučím se s infantilním, hloupým a krásným: Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!

    Aleš BAĎURA, Náměšť na Hané


    K článku o hokejistech od Dannyho Novotného

    Jiří Jírovec

    Samozrejme pripoustim, ze o nekterych vecech nevim, jakoz i to ze se mohu "seknout" pri interpretovani informaci, ktere se ke mne dostanou. Necham se rad poucit. Rozhodne si ale nepomaham selektivnim vyberem, aby mi uvedene "pasovalo" do clanku.

    Dany Novotny ma zrejme jiny nazor na duvody, proc v Buffalo ukazali Haska a Smehlika se zlatymi medailemi a hrali k tomu ceskou hymnu. Mne dava vic smysl to, ze jde o kseft, a tak to udelali tak, jak uznali za vhodne. Z me strany to neni vymyslene - Hasek tam stal a lidi jasali - a ja jsem z toho, po zkusenostech z jinych sportu, vyvodil, ze Haska povazuji za "sveho", protoze je bufalak a ze jim je srdecne jedno, ze je Cech. Misto hymny mohl byt treba ohnostroj nebo cokoli jineho. Udelali to tak, aby to bylo pekne.

    Ve svem clanku jsem napsal, ze "vitezstvi Cechu za morem nikoho nezajima, protoze je nezpenezitelne". To neznamena, ze by (hokejovi) sportovni novinari nedokoncili svoje zpravodajstvi z Nagana (vcetne oslav v Praze). Mel jsem na mysli to, ze tady mimo hokejove fanousky nikoho moc nezajima, ze to byla prave Ceska republika (o niz vetsina lidi stejne nevi, kde je), ktera vyradila Kanadu (a USA) a ze se zajem presune na klubovou a tedy zpenezitelnou rovinu.

    Ackoli tech deset lidi, s nimiz piju v praci kafe, nepredstavuje statisticky vyznamny vzorek kanadske populace, je dost dobre mozna, ze jejich reakce byla typicka. Po prohre Kanady mi jeden z nich prisel pogratulovat (se stiskem ruky, jakoby za Kanadu prijimal onu porazku). Utkani se chvili rozebiralo a tim pro ne olympijsky hokej skoncil a zacali se tesit na NHL. Utkani Cechu s Rusy je uz valne nezajimalo.

    To co Danny Novotny pise ve svem clanku (BL 2.3. 1998), totiz ze "Dle stredecnich USA Today cekaji na vsechny hrace z CR hrajici v NHL mohutne oslavy v klubech," muj nazor jen potvrzuje. Je nutne si uvedomit, ze prijmy z prodeje zbozi, ktere nejakym zpusobem s hokejem souviseji (dresy, podepsane hokejky, cepice s klubovymi znaky atd) obnaseji vic nez miliardu dolaru rocne. To je vic nez prijem ze vstupneho. Samozrejme, ze kluby udelaji reklamu vlastnim hracum, kteri maji zlatou medaili, protoze se na tom chteji prizivit.

    Ostatne jde predevsim o kseft. Sledovat jakykoli sport v TV (krome tenisu, kde jsou povinne prestavky po lichych hrach) je v podstate utrpeni, protoze jde spis o reklamy tu a tam prolozene sportem nez naopak.

    Je dost dobre mozne, ze prave odstraneni reklamnich prestavek, na nez jsou spickovi hraci zvykli, bylo pricinou porazky Kanady. Zapasy NHL jsou v realu nuda, protoze odpada spad a tempo, ktere mohl clovek videt na olympiade. Pestni souboje v NHL jsou jednim z "leku" na tuto nudu.

    Napsal jsem, ze dochazi k "damage control". Mel jsem jeste dodat, ze se strany NHL a jejich komercnich zajmu. Bude se muset udelat neco proto, aby lidi dal kupovali veci ktere inzeruje Gretzky (prestoze je "loser"). S tim se bude muset vyrovnat NHL stejne tak jako reklamni agentury, ktere znama jmena pouzivaji pro reklamu (i) nehokejovych vyrobku (Gretzky napriklad doporucuje najimat auta u firmy Thrifty).

    Jinym prikladem mohou byt televisni kontrakty US spolecnosti FOX s NHL. V pripade vitezstvi USA mela NHL vystarano na nekolik let. Pokud ovsem marketingovi experti one firmy usoudi, ze zajem divaku USA o konsumovani reklam behem hokejovych prenosu upada (mozna prave diky vitezstvi Cechu), muze byt NHL v trablu.

    To, ze vitezstvi neznameho, respektive neprodejneho jmena, muze mit negativni dopad na business ilustruje pripad Dany O'Briena. To je American, svetovy rekordman v desetiboji, ktery byl horkym favoritem na olympiade v Barcelone. Clovek pouzitelny zjevem, predeslou slavou i narodnosti v reklamach urcenych pro severoamericky kontinent.

    Pred barcelonskou olympiadou ho byla plna televise, reklamni spolecnosti se zrejme domnivaly, ze tim "predpripravi" divaky na padny argument, ze boty Nike, ci co propagoval, jsou vskutku nejlepsi, protoze je pouziva olympijsky vitez.

    Pak ovsem desetiboj vyhral Cech Zmelik a bylo po slave. Na porazku doplatil O'Brien, jeho agent, mozna jeho atleticky svaz a rozhodne i ona firma, ktera musela predelat reklamy. Zmelik na tom nevydelal, protoze jeho jmeno nikomu nic nerikalo.

    Jiří Jírovec


    Hokej na prodej aneb pan Jirovec nas klame

    Danny Novotný

    Pan Jirovec se ve svem clanku z pondelnich BL dopousti nekterych nepresnosti a to bud zamerne, nebo z nevedomosti.

    Hokejiste byli na tento turnaj uvolneni svymi kluby pro to,aby:

    1.propagovali hokej-klesa navstevnost na stadionech,kluby sehravaji zapasy treba v Japonsku at prilakaji nove lidi na stadion.

    2.aby potvrdili leta pesteny fakt,ze nejlepsi hokejiste jsou v Kanade a USA

    3.sehrali dalsi finale po Svetovem poharu USA-Kanada

    Kazda zeme,tedy Kanada a USA meli jiny pristup k tomuto turnaji.

    Americane po vyhre nad Kanadou na Svetovem poharu vytvorili po vzoru jinych(basketbaliste,gymnastky) DREAM TEAM a dali turnaji privlastek-TURNAJ STOLETI.

    Kanadane zase naopak chteli ve finale odcinit porazku a navratit Kanade titul nejlepsich hokejistu na svete. Pristoupili na privlastek TURNAJ STOLETI a dle toho udelali vyber hracu NEJLEPSI Z NEJLEPSICH Amerika vyslala DREAM TEAM Kanada BEST OF THE BEST (nenominovali Marka Messiera, protoze pro nej v tomto tymu nezbylo misto, coz jim fanousci nikdy neodpusti-veri ze by trestne strileni promenil).

    Ostatni nas nezajimaji,mozna Svedsko, mozna Rusko, ti asi budou hrat o treti misto, zbytek sveta nema sanci.

    Tak hlasali komentatori,tak psaly noviny. (Mam archiv celych OH nejen z USA Today).

    Kanada valcuje s prehledem soupere ve skupine,vcetne USA a cile miri k finale.

    USA klopytaji skupinou a kromne vydreneho vitezstvi nad celkem Beloruska prohravaji jiz ve skupine s Kanadou a Svedskem. Komplikuji pripadne finale,protoze dva BEST na sebe narazi jiz v semifinale.

    Ve druhe skupine vyhrava Rusko pred CR.

    Ctvrfinale-prvni zapas play-off bud a nebo.

    Sokujici prohra USA s Ceskou republikou. Americane neveri svym ocim. Jejich DREAM TEAM jede domu.

    Kanada to bere v pohode - Ceska republika nema sanci.Nejlepsi hrac sveta Wayne Gretzky v exklusivnim rozhovoru pro CT si nemuze vzpomenout, kdo je to Jagr a uznava trosku Haska, ale dva hraci prece nedelaji muzstvo a my mame vsechny dobre,tak o cem je rec. Na otazku Larryho Kinga odpovida jasne - MY JSME BYLI VYSLANI NASI ZEMI PRO ZLATO A JINA CESTA NENI. (No ale, co jste čekal, pane Novotný, že bude v té televizi před zápasem říkat jiného? JČ)

    Bum dalsi sok: Kanada vyrazena v semifinale Ceskou republikou. Sok pro cely hokejovy svet. To muzstvo z  Evropy,ktere je jedine slozene napul z profiku a napul z amateru si dovoli vyradit dva nejlepsi tymy sveta.

    Americane maji neskryvanou radost. Kanadane to omlouvaji- prohrali jsme po boji, ne jako Americane.

    Ze mela Amerika cely zapas proti CR daleko vetsi prevahu a Ceske republice na ne stacila pouze jedna tretina, kdy zcela vyhorel americky brankar Mike Rychter, zatimco Kanadu jsme valcovali daleko vice a zapas byl spise bojem o nejlepsiho brankare.

    Hasek porazil sveho protivnika Patricka Roye a ziskal titul nejlepsiho brankare planety. Televize postizena takovou ranou,vyrazenim jasnych favoritu dela vsechno mozne, at udrzi divaky na jiz predem zaplacene vysilaci pravo z finale turnaje, ktere ma prekvapive finalisty CR a Rusko.

    Daji finale nadech odplaty za komunisticky utisk, o prestavce se zminuji o roku 68, pousti soty a cilene vyvolavaji dojem, ze jde skoro o valku.Pripominaji, kdy kdo zemrel, proc ma Jagr dres s cislem 68 a celkove z toho delaji "omertu".

    Tak nejak probiha hokejovy turnaj v americkem podani. Sefove hokejovych klubu nemzou vynachvalit hrace z Ceske republiky hrajici v NHL, vyzyvaji lanare pro NHL DIVEJTE SE! je tam prece polovina amateru!

    Zda bude na pristich OH dalsi DREAM TEAM A BEST OF THE BEST neni zdaleka jasne, mozna panu Jirovcovi, ale asociace hracu a najitelu klubu vyrkne sve stanovisko nejdrive v lete.

    Dale neni pravda, ze nase vyhra nikoho nezajima,protoze neni zpenezitelna - opak je pravda.Prave proto ze pulka muzstva zde nehraje, je pro lanare dobry vysledek duvod nakoupit tyto hrace a argumentovat prave zlatou medaili a predvedenou hrou.

    Ohlas byl velky jeste dost dlouho po turnaji stoleti.

    OH KONCI V PRAZE - 150 000 LIDI VITA SVE BOHY DOMA, HRACI JEDOU DO PRAHY NA OSLAVY a dalsi titulky na prednich strankach americkych novin.

    Druhy sok nastava po turnaji.

    Opet nema pravdu pan Jirovec, pokud nam pripomina prijeti Dominika Haska v Buffalu.

    Haska vita horda fanousku na letisti, objevuji se napisy HASA NA HRAD a jine.

    Hasek k udivu vsech nastupuje jiz ve stredu k prvnimu zapasu po prestavce, zatimco jine hvezdy, byt jsou doma daleko drive se aklimatizuji (treba jeho konkurent Roy) Pred zapasem mu opetovne prezident klubu predava zlatou medaili a na tento kratky ceremonial si zve Buffalo Waldemara Matusku aby zazpival CESKOU HYMNU ne klubovou,ne americkou ale ceskou.

    Hasek podava vynikajici vykon a titulky po zapase kdy Buffalo remizuje 2:2 jsou opet v souvislosti s  Haskem - HASEK STILL SHARP!

    HASEK brankar CESKEHO tymu ktery na OH ziskal zaslouzene zlato, zustava v obdivuhodne forme! opet je zduraznovan uspech CESKE republiky na zaklade bravurnich vysledku Haska.Jaromir Jagr leti primo do Kanady a trener nepocita ze by cesti hraci nastoupili.

    Oni nastupuji a Jagr dava dve branky a ma dve asistence.Trener sili radosti nad takovymi hraci.Vyzdvihuje jejich ucinkovani na OH v dresu CESKE republiky a jejich profesionalitu, kdyz prijizdi na zapas primo z oslav a hned hraji.

    Na zaver snad jen dodam par kanadskych a americkych reakci na nas uspech.

    Calgary Sun:ZPRAVA Z NAGANA JE JASNA

    Videli jsme cilevedomou partu outsideru hrajicich se srdcem a zapalem.To byly dosud kanadske vlastnosti. Buh Cechum zehnej.Nejeze nam sebrali hru,ale vzali nam i nasazeni. Nas tym neprohral kvuli spatne priprave nebo spatnemu nasazeni. Prohral proto,ze CESI byli lepsi.Probudili nas do jineho sveta.

    The New York Times: Byl to Haskuv led,Haskovo uzemi.kdyby trener nasadil na penalty Wayna Gretzkeho,Marka Messiera,Maurice Richarda,Gordieho Howa nebo Bobbyho Hulla Hasek by je stejne vychytal a CESI porazili.

    Vsichni,podotykam vsichni hodnoti cesky tym jako skvele hrajici celek, ktery nenasel az na jedno zakolisani premozitele

    OPRAVDU SE JESTE PORAD DIVITE, ZE CESKY NAROD VYRAZIL SLAVIT HISTORICKE VITEZSTVI NA TURNAJI STOLETI DO ULIC? JA NE. SPISE JSEM JIM ZAVIDEL.

    Danny Novotny


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|