Má nevysvětlitelné chování Čechů nad hokejem obdobu v nevysvětlitelném chování čtvrt miliónu Britů, kteří se o víkendu účastnili v Londýně demonstrace "v zájmu venkova"?

Zachováme si svobodu, jen budeme-li o ni neustále usilovat

Skandál týkající se globální svobody projevu:

Mediální multimilionář Rupert Murdoch odmítl vydat memoáry britského politika, kritické vůči Číně

I v mediálním světě velkých kapitalistických majitelů je možno psát svobodně, mít kvalitní denní tisk a kvalitní nakladatelství. Je to ovšem možné jen tehdy, jsou-li redaktoři, spisovatelé a novináři a čtenáři ochotni za tuto svobodu neustále, každodenně neúnavně bojovat. Nejenom v takové krizi, k jaké došlo dneska, ale pořád. (Timothy Garton Ash)

Britský polobulvární týdeník Mail on Sunday otiskl v nedělí 22. února lživou a nespravedlivou poznámku o nové knize Chrise Pattona, bývalého britského guvernéra v Hongkongu, který v letech před přechodem Hongkongu pod čínskou správu úporně bojoval za rozšíření demokracie v této někdejší britské kolonii.

Týdeník Mail on Sunday napsal, že je prý Pattonova kniha neobyčejně nudná, a proto se prý rozhodlo nakladatelství HarperCollins, které si Pattenovy memoáry od tohoto britského konzervativního politika objednalo, knihu nevydat.

Byla to lež a následující neděli, 1. března, se Mail on Sunday Pattenovi omluvil.

Skutečnost byla taková, že Stuart Proffit, editor Pattenovy knihy, řekl svým kolegům, že "první dvě třetiny Pattenovy knihy jsou neobyčejně napínavé. Je to nejjasněji a nejlépe napsaný text, jaký jsem kdy četl od nějakého politika, za celou dobu co působím v nakladatelské sféře".

Jenže Proffitovy názory už nikoho v nakladatelství HarperCollins nezajímaly. 9. února byl suspendován. Multimediální magnát Rupert Murdoch, který vlastní kromě satelitního televizního impéria Sky Television a dalších satelitních stanic jinde na světě, kromě několika deníků v Británii, v Austrálii i ve Spojených státech i nakladatelství HarperCollins, rozhodl, že Pattenova kniha nebude vydána, neboť Patten v ní příliš ostře kritizuje komunistickou Čínu. Rupert Murdoch v Číně podniká. Snaží se proto být vůči čínským komunistům vstřícný a neprovokovat je kritikou zaměřenou proti čínskému komunistickému režimu.

Když najevo, že mediální magnát Murdoch Pattonovu knihu zakázal, vyvolalo to obrovské rozhořčení mezi britskými spisovateli a intelektuály. Například historik Peter Hennessey konstatoval: "Nakladatelství HarperCollins přestalo být součástí otevřené společnosti." Nejvěhlasnější jména se postavila na obranu svobody projevu.

Týdeník Sunday Times, který je také součástí Murdochova impéria, o skandálu v neděli 1. března sice informoval, ale snažil se přitom vytvořit dojem, že jde o účelově vytvořenou zápornou publicitu, se záměrem Murdocha poškodit. Sunday Times citoval v tomto smyslu například autora Franka Delayneho, který nedávno vydal v nakladatelství HarperCollins knihu Buddha of Brewer Street, která je prý "ostře kritická vůči politice, jakou Čína provádí v Tibetu", a tu nikdo nezakazoval.

Naproti tomu Independent on Sunday je přesvědčen, že aféra týkající se Pattenovy knihy se stane radikálním předělem v historii Murdochova podnikání ve Velké Británii. List napsal: "Murdochovi životopisci líčí kariéru založenou na přesvědčení, že Murdochovy komerční zájmy jsou důležitější než cokoliv jiného a že pravidla a předpisy, která ochromují jeho podnikatelskou aktivitu, existují jen proto, aby byla porušována."

List Independent on Sunday shrnul historii Murdochova podnikání v mediální sféře od jeho začátků v Austrálii od šedesátých let a zdůraznil, že Murdoch vždycky přizpůsoboval redakční linii sdělovacích prostředků, které vlastnil, tak, aby se zalíbil těm politikům, u nichž bylo nejpravděpodobnější, že vyhrají volby. Ti ho po volebním vítězství většinou odměnili rozšířením jeho podnikatelského impéria. Tedy: korupce. Totéž co v Austrálii dělal posléze Murdoch i ve Spojených státech, když do té země rozšířil svůj mediální vliv.

Ve Velké Británii se bývalá konzervativní vláda vyhýbala přímé konfrontaci s Murdochem, a totéž dělá i nynější labouristická vláda. Ministerstvo průmyslu a obchodu neuplatnilo předpisy týkající se příliš monopolního denních listů, když se Murdoch zmocnil podniku Times Newspapers . Britské zákony, zamezující křížové vlastnictví deníků a televizních stanic, nebyly proti Murdochovi skoro vůbec uplatněny. Britská vláda nijak nezpochybnila Murdochovu cenovou válku, kterou dlouhodobě vede proti konkurenčním deníkům, tím, že dotuje list Times ze zisků svých satelitních stanic a prodává ho za daleko nižší ceny, než se prodávají ostatní britské deníky. Po dlouhé měsíce prodával Murdoch svůj téměř padesátistránkový deník velkého formátu The Times za pouhých deset pencí, tedy v přepočtu za pět korun padesát. (Přitom ceny a platy jsou v Británii asi osmkrát vyšší než v České republice.)

Ovšem v případě Chrise Pattena není vyloučeno, že Rupert Murdoch v Británii konečně narazil.

Jak se zdá, Murdoch je doslova posedlý touhou vydělávat v Číně. V roce 1993 získala Murdochova News Corporation satelitní televizní síť Star TV, která vysílá do Asie z Hongkongu. Murdoch považuje asijský mediální trh za velmi důležitou oblast pro rozšiřování svého globálního vlivu. Satelitní síť Star TV má prý potenciálně 3,3 miliardy diváků v 53 zemích. Murdoch intenzívně usiloval o to, získat přístup k těmto trhům.

Právě v roce 1993 vyjevil Murdoch svou antipatii vůči Chrisu Pattenovi, tehdejšímu novému britskému guvernéru v Hongkongu, který se pokusil Murdochovy snahy získat podstatný vliv v satelitním vysílání v Asii regulačně omezit. V rozhovoru s bývalým šéfredaktorem listu Sunday Times Andrew Neilem (kterého se Murdoch také posléze zbavil, protože si na jeho ostré články stěžoval malajský diktátor Mahathir Mohammed, a od té doby ztratil Sunday Times své příslovečné ostří) Murdoch uvedl: "Je možné, že to mluví jen moje peněženka, ale mám dojem, že Patten to v Hongkongu pěkně voře. Snaží se udělat si tam jméno, aby ho měl, až se vrátí zpět do Británie, ale není příliš dobrý a kazí všechno, na co sáhne."

Murdoch se domníval, že po získání sítě Star TV už nebude mít politické problémy s regulací svého vysílání. Udělal však zásadní taktickou chybu. Pronesl posléze často citovanou řeč, v níž uvedl, že "pokrok v telekomunikačních technologiích se jednoznačně stal hrozbou totalitním režimům, ať už jsou kdekoliv".

Čínský komunistický režim na to reagoval tak, že v podstatě z Číny Murdochovu News Corporation úplně vykázal. Ve snaze získat znovu podporu komunistického Pekingu se musel Murdoch před čínskými vládci velmi ponížit. Nejprve prodal svůj podíl v hongkongském deníku South China Morning Post milionáři, blízkému vládnoucím pekingským komunistům. Pak Murdoch odstranil zpravodajský okruh televize BBC ze své satelitní sítě Star TV, vysílající do Číny, aby se náhodou nestalo, že by BBC na něm odvysílala nějaké zpravodajské či publicistické pořady, které by mohly být vůči komunistické Číně kritické . Posléze začal Murdoch sponsorovat sportovní akce v Číně a financovat vysílání sportovních televizních pořadů. Nyní prý ho mají už v Pekingu "daleko více rádi" - paradoxně však dosud Murdoch nevydělal v Číně ani halíř.

Nakladatelství HarperCollins nabídlo Chrisu Pattenovi za autorská práva jeho knihy East and West: the Last Governor of Hong Kong 125 000 liber. Redaktor Stuart Proffitt ignoroval varování seshora, když ho britský šéf nakladatelství HarperCollins Eddie Bell varoval, že Murdochovi se toto rozhodnutí zadat Pattenovi práci na této knize nelíbí.

Když koncem osmdesátých let získal Murdoch glasgowské nakladatelství Collins a spojil ho s newyorským nakladatelstvím Harper, slíbil - informoval o tom tehdy list New York Times - že bude respektovat samostatnost nakladatelství i jeho redakční svobodu vydávat, co nakladatelství uzná za vhodné.

Potíž je, že Stuart Proffitt bral tento Murdochův příslib vážně.

Tento důvěrný dopis Eddieho Bella, ředitele nakladatelství Harper Collins UK Antheě Disneyové, ředitelce firmy News America Publishing, zveřejnil v minulých dnech britský deník Daily Telegraph:

Co se týče knihy Chrise Pattena:

1. K vašemu příkazu nakladatelství HarperCollins UK, abychom se zbavili autorských práv pro tuto publikaci... . Jsem velmi znepokojen. Důsledky toho, nevydáme-li tuto knihu, jsou potenciálně pro News Corporation a HarperCollins velmi vážné.

2. Potenciální důsledky vydání Pattenovy knihy. KRM (Murdoch) mi vysvětlil negativní dopad toho, kdybychom vydali Pattenovu knihu, a plně jeho vysvětlení chápu. Musím ale zdůraznit, že Pattenova kniha bude vydána stejně. Nejde tedy o to, co jeho kniha obsahuje, ale o to, zda bude či nebude vydána nakladatelstvím, které je součástí News Corporation.

3. Potenciální důsledky nevydání Pattenovy knihy:

4. Přehled: Existují v podstatě dvě možnosti: Pattenovu knihu vydat a snažit se omezit zápornou publicitu. Nebo Pattenovu knihu nevydat a snažit se omezit zápornou publicitu.

Kultura zbabělství

(Shrnuji argumenty z článku Timothy Gartona Ashe, odborníka na Německo a střední Evropu z oxfordské univerzity. Ash nedávno vydal v nakladatelství HarperCollins svou knihu The File: A Personal History (Policejní složka: osobní historie), založenou na materiálech, které o něm shromažďovala východoněmecká tajná policie Stasi. JČ )

Když jsem poslal Stuartu Proffittovi svou poslední knihu, okamžitě pochopil význam její ústřední otázky: co vede jednoho člověka k tomu, aby se postavil diktatuře na odpor, a co vede jiného k tomu, aby s diktaturou kolaboroval?

Nyní, i když žije ve svobodné zemi, se sám Stuart Proffitt stal obětí rozhodování diktátora, jemuž se pokusil postavit.

Skandál týkající se knihy Chrise Pattena a nakladatelství HarperCollins nás vede k tomu, abychom ostře analyzovali podstatu naší vlastní svobody.

Zdá se, že v tomto případě šlo o dvojí druh ustupování mocnému:

Zaprvé, Rupert Murdoch se rozhodl nevydat Pattenovu knihu, aby si nerozezlil čínskou komunistickou vládu. Je to klasický příklad mnichovanství v důsledku podnikatelských zájmů. Právě proto je tak obtížné přimět Západ, aby se ostře a jednotně postavil proti režimům, které porušují lidská práva. Ale takoví už jsou podnikatelé a alespoň je Murdochův postoj jasný.

Daleko odpornější je však postoj vedení nakladatelství HarperCollins a jeho snah lézt do zadku majiteli nakladatelství. A lhát o tom, proč se rozhodli Pattenovu knihu nevydat.

Frank Johnson otiskl v deníku Daily Telegraph zábavný skeč o tom, jak se snaží čínští komunističtí odborníci analyzovat, "co se vlastně děje v krutém Murdochově totalitním impériu".

Chci ale zdůraznit jedno. Mít silného a vlivného majitele vůbec není totéž, jako žít v režimu, v jehož čele stojí Brežněv nebo Pinochet. Je totiž stále možné zachovat si svobodu projevu. I v mediálním světě velkých kapitalistických majitelů je možno psát svobodně, mít kvalitní denní tisk a kvalitní nakladatelství. Je to ovšem možné jen tehdy, jsou-li redaktoři, spisovatelé a novináři a čtenáři ochotni za tuto svobodu neustále, každodenně neúnavně bojovat. Nejenom v takové krizi, k jaké došlo dneska, ale pořád.

V dlouhodobé perspektivě je větší hrozbou intelektuální svobodě to, že denní tisk a nakladatelství mohou být postupně tlačena v důsledku konkurence do bulvární arény, přičemž jejich majitelé začnou financovat bulvární boj o přežití ze zisků z jiných podnikatelských činností.

Jsem ale přesvědčen, že se proti tomu všemu dá efektivně bojovat, pokud nakladatelé, editoři, novináři, spisovatelé i čtenáři budou reagovat společně, aby tomuto vývoji zamezili.

Musejí existovat společné, obecně přijímané normy chování.Sdílený etos editorů, novinářů a spisovatelů, že prostě existuje určitá linie a za tuto linii je už nepřípustné jít. Musí existovat solidarita spisovatelů, novinářů a čtenářů, že přestanou podporovat nakladatelství a denní listy, které tuto linii budou ochotny překročit.

Tak si zachováme svou - zajisté nikoliv stoprocentně dokonalou, ale velmi cennou - svobodu.

Názory odjinud: Noviny a novináři v České republice

Přináším několik názorů, publikovaných nedávno na Fóru Neviditelného psa. Specifickou vlastností Fóra je velká míra otevřenosti, s níž se jednotliví účastníci debaty vyjadřují; berme proto publikované příspěvky cum grano salis -- se zrnkem soli... (T.P.)

Turnaj století nebyl pro nás jenom zápasem proti Rusku

Kdy si Češi nad sportovním zápasem uvědomí, že jde pouze o sportovní zápas a nikoliv o historické národní vítězství? - Tímto myšlenkovým klenotem uvedl svůj názor Jan Čulík, vydávající na Internetu Britské listy (Slovo, 24. 2., Jásání nad hokejovým vítězstvím). Jsem občan ve stáří 72 let, nevydávám na Internetu žádné listy, po zisku zlaté medaile, když stoupala naše vlajka v Naganu na stožár, jsem neudržel slzy dojetí. Autor píše, že hokejový turnaj století byl jen jedním zápasem proti Rusům, že bouřlivé přivítání hokejistů a Kateřiny Neumannové bylo šílenstvím. Budiž. Asi hokeji nefandí a neví, jaký světový ohlas Česká republika ve světě vítězstvím hokejistů získala. Je zřejmě mladý, nemůže pamatovat oslavy našich občanů po mistrovství světa v hokeji v roce 1946, vlaky plné darů rakouským hokejistům, kteří svým vítězstvím našemu týmu v závěrečném zápasu jako úplní outsideři pomohli k získání titulů mistra světa.

Současná česká oslavná reakce občanů v celém státě na historické vítězství nejen nad Ruskem, ale především nad sebevědomými Američany a Kanaďany, pana Čulíka silně znepokojuje a nazývá ji přehnaně nacionalistickou. Nevím, zda si poněkud neplete pojmy vlastenectví a nacionalismus. Zajímalo by mě, jak také ví, že pan prezident se po těsném příchodu z nemocnice neodvážil říci, "že přehnané jásání nad hokejovým vítězstvím je zástupná, infantilní hloupost"? Pan prezident to důvěrně sdělil jen jemu?

Jsem nucen uznat, jak radostněji by působilo, kdyby občané na oslavu tohoto sportovního úspěchu ve svých závodech a na pracovištích vyhlašovali závazky k úspěšnému splnění pětiletého plánu.

S autorem souhlasím jenom v jednom: že by bylo potřebné, abychom měli úspěchy i v lecčems jiném než pouze ve fotbale a hokeji. Já ty doby pamatuji a v těch letech se vítězství v jakémkoliv sportu slavilo také.

Závěrem bych se rád dotázal pana Čulíka. Domnívá se, že v budoucnosti, až se dostaneme do Evropské unie, nebudou národní mužstva, ale jen jedno mužstvo EU? A že v kterékoliv zemi po význačném vítězství, podobném tomuto olympijskému, se nebude oslavovat? Že v Německu, Francii, Anglii a jinde se občané "místo na důležité věci, důstojné pozornosti zralých, vzpřímených a dospělých lidí, budou soustřeďovat na zástupné podružnosti, jimiž se zabývali, když jim svobodné jednání hrdých a samostatných jedinců bylo zakázáno? - Úžasný závěr autorova názoru. Používá-li při dopisování na britský Internet taková vyjadřování, podobná předlistopadovému období, pak kroutím hlavou, jak se k této činnosti dostal.

Otakar CHOCHOLA, Hradec Králové

Unikátní hokej, unikátní radost

Autor článku, nazvaném Přehnané jásání nad hokejovým vítězstvím, si myslí, že přehnaná radost je zástupná infantilní hloupost. Mně je padesát let a moc rád jsem přehnaně jásal. Vždycky se rád raduji. Podle pana Čulíka tím nutně něco ventiluji. Ale mně bylo jedno, jestli jsme vyhráli nad Kanadou, nebo nad Ruskem.

Autor, který vydává na Internetu Britské listy, se zdá být mimo normální život. Napíše, že vítězství hokejového týmu je nutno ocenit. Je to bez života, bez citu. Navíc postrádá smysl pro humor. Prý vrcholu idiocie dosáhl jeden televizní komentátor, když naznačil, že nynější vítězství hokejového týmu je odčiněním února 1948. Pan Čulík nepochopil, že to byl výborný fór. Nechápu, proč říká, že okrajové vítězství v hokeji nevyřeší v Čechách žádné (politické, hospodářské) problémy. On to snad, proboha, někdo tvrdí? Já to beru tak, že jsme vyhráli unikátní turnaj a lidé se také unikátně radovali. Podle pana Čulíka jsme infantilní hlupáci. On o sobě ale také něco vypověděl.

Jiří CINKEIS, Praha

Dopis adresovaný Janu Čulíkovi

Vážený pane Čulíku, dovolte, abych se vyjádřil k vašemu článku Jásání nad hokejovým vítězstvím (Slovo, 24. 2.). Je škoda, že děláte mravokárce národu ve chvílích, kdy česká hokejová reprezentace dosáhla ve svém oboru nejvíc, co se vůbec dá dosáhnout.

Hovoříte o jednom malém sportovním týmu. Měl byste si uvědomit, že tento tým reprezentuje tisíce hráčů, trenérů a funkcionářů v zemi, kde hokej je odedávna jedním z nejoblíbenějších sportů. U nás se přece každý rok s velkým zájmem sleduje liga, mistrovství světa i Stanley cup. Každý zná jména jako Zábrodský, Nedomanský, Holeček. A teď jsme v tomto sportu nejlepší z nejlepších. Není to snad důvod k radosti? Jistě, v naší zemi spousta věcí nefunguje, jak bychom si představovali. Zdravotnictví, zákonodárství a mnoho jiných oblastí nám přidává vrásky na čele, ale nemáme se snad proto radovat z úspěchu? Mé babičce je 83 let, dívala se na hokej a brečela u toho. A nebudeme si nic nalhávat, naměkko jsme byli všichni. Až budeme v osmdesáti letech vzpomínat na uplynulé roky, možná si nevzpomeneme, kdo velel které straně, kdo vedl jaké ministerstvo, ale ty fantastické chvíle z Nagana si budeme pamatovat do smrti. Říkejte si, co chcete, kárejte, moralizujte, ale pro náš národ to skutečně po několik dnů byla ta nejdůležitější věc na světě. Ale jak už to bývá, on se vždycky někdo najde, kdo chce ostatním zkazit radost, jen aby byl originální za každou cenu.

Rád bych dodal ještě jednu věc, kterou asi nevíte (mimo jiné) o hokeji a vůbec o sportu: čeští sportovci nemohou být rozebráni jinými národními týmy ani za miliardy dolarů. Nechte si někým vysvětlit rozdíl mezi klubovými a národními týmy. A nechte si také vysvětlit, že dvanáct z našich hráčů působí za mořem a Jágr za celou olympiádu vydělal asi tolik, co za jediný den v NHL a že nějaký Svoboda je pryč z vlasti již patnáct let, a přesto bojoval v našem dresu i se zraněním, se kterým by pravděpodobně mnoho lidí leželo dlouho v posteli. Pak běžte ven a zeptejte se nějaké paní s nákupem, bezdomovce, policisty i desetileté holčičky, jak se jim líbil hokej a uvidíte, co vám řeknou.

Pane Čulíku, je to jenom část z toho, co jsem vám chtěl vzkázat. Přeji vám, abyste jednou prožil něco, co by vás chytlo za srdce, jako drtivou většinu z nás hokej. Stojí to za to. Loučím se s infantilním, hloupým a krásným: Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!

Aleš BAĎURA, Náměšť na Hané

K článku o hokejistech od Dannyho Novotného

Hokej na prodej aneb pan Jirovec nas klame