středa 4. března

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Sdělovací prostředky:
  • Televize Nova, duální televizní a rozhlasový systém a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Proč by měl stát mít dohled nad Internetem (Jan Macháček) Sdělovací prostředky a svoboda projevu:
  • Znovu skandál s potlačením knihy bývalého hongkongského guvernéra: Svědectví bývalého šéfredaktora listu Sunday Times, Andrewa Neila, o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha
  • "Musel jsem odejít" - Tim De Lisle si nemohl komerční manipulaci čtenářů v listě Times srovnat se svým svědomím. Kde jsou v české tisku svědectví novinářů o poměrech v redakcích? Češi v zahraničí a dvojí občanství:
  • Pražský hrad píše Čechům v Americe
  • Pražský Senát píše Čechům v Americe
  • All are equal..., všichni jsou si rovni..., ale my jsme trpěli víc! (Šárka Lhotáková)
  • Prozac? Ale kdež, spíše něco pro povzbuzení paměti pro paní Fuchsovou (Tomáš Pecina)
  • Pan Pecina to s peticí proti vrácení občanství Čechům v Americe skutečně přehnal (Jaroslav Slunečko) Hokej, snad už naposled:
  • Je zábavné sledovat to nacionalistické nadšení! (Jan Lipšanský)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Ještě k tomu hokeji:

    Rozmyslná reakce kultivované české vlastenky:

    Date: Wed, 4 Mar 1998 01:00:43 EST

    Subject: culiku zklamal jsi mne

    culiku,prestavam cist tvoje listy,tim clankem jsi mne a me pratele zklamal,vsak vis ,vole jaky byl na to ohlas.nejsem vubec vulgarni,ale kdyz ty si muzes dovolit takove sprostosti vuci narodu ,tak proc ne ja ??? ty blby curaku.

    BBednarova@aol.com


    Co je nového v České republice

  • Evropská unie chce potrestat ČR za ochranářské opatření proti dovozu jablek z EU zrušením výhodných podmínek pro vývoz vepřového masa, drůbeže a jablečného moštu. Chce na ně uvalit stejná cla jako na zboží z třetích zemí. Ale ČR to prý ani moc vadit nebude, protože se do EU prý moc vepřového a drůbeže ani nevyváží. Evropská komise konstatuje, že ČR zavedením roční kvóty na dovoz jablek ve výši 24 tisíc tun, po jejímž překročení se import zatíží clem ve výši 95 procent ceny, porušila asociační dohody. Navíc jí vadí, že opatření se vztahuje jen na vývozce z EU. Loni vyvezla EU do ČR 45 000 tun jablek, tedy skoro polovinu celkové spotřeby.

  • Nová Octavia Combi, předvedená na autosalónu v Ženevě, bude stát 429 000 Kč. To bude levný vůz, pro normální lidi v ČR! (jejichž roční hrubý plat nedosahuje mnohdy ani 120 000 Kč).. - Mladoboleslavská Škodovka vyrábí nyní automobily podle praxe vlastníka, německé firmy Volkswagen. - Tato firma má jednotnou politiku, že všechny své vozy vyrábí na téže tzv. "platformě". Znamená to, že nový automobil Škoda má tentýž podvozek koncernu VW, který se používá i pro vozy Audi 3, Volkswagen Golf a Škoda Octavia. Jak před časem varoval britský list Financial Times, pro mladoboleslavskou Škodovku a pro české subdodavatele v tom spočívá pro budoucnost problém. Podle praxe Volkswagenu používají všechny jeho podniky co největší množství jednotných výrobních dílů. Potíž je, že takové standardizované součástky je nutno vyrábět ve velkém množství, pro všechny podniky VW, a toho prý nejsou čeští subdodavatelé vždy schopni. Důsledek: do ČR se často dovážejí drahé součástky ze Západu, které se tu pak montují. I proto se bude prodávat nová Škodovka za pakatel pouhých 429 000 Kč. (To je ale v západních cenách spíše levnější automobil.)

  • Policie zatkla za podvody sponsora ODS Jana Urbánka, exulanta, navrátivšího se z Kanady v roce 1990, který prý dal ODS až 10 miliónů korun. O podstatě podvodů vyšetřovatel dosud mlčí. Jde prý kauzu společnosti JIA, která svým podílníkům zpronevěřila tři čtvrtě miliardy korun. Urbánkovi hrozí dvanáctileté vězení.

  • Elektřina by měla od července zdražit o 27 procent. Vláda bude ve středu rozhodovat o možných variantách: prý také o zdražení o  20 nebo 30 procent. Vláda by dnes měla také rozhodnout o sedmadvacetiprocentním zdražení plynu pro domácnosti a průměrného nájemného. Odkud bere dočasná česká vláda pro tato opatření mandát? Proč se nepočká až po volbách? Proč ten spěch?

  • České dráhy zrušily 380 osobních vlaků, tedy asi čtyři procenta provozu a doufají ušetřit asi 70 až 80 miliónů korun, ale nemají to ještě spočítané. Prý jsou to jen vlaky mimo špičku. Lidi budou sedět doma, anebo se rozšíří automobilový provoz?

  • Místopředseda ODA Miroslav Tošer se včera přes nesouhlas úřadujícího předsedy aliance Daniela Kroupy sešel s předsedou ODS Václavem Klausem. Spekuluje se o tom, že Tošer chce ODA včlenit do ODS a dostat se po volbách znovu do parlamentu.

  • Za Unii svobody budou v regionech kandidovat Ivana Pilip, Michal Lobkowicz, Jan Černý, Stanislav Volák, Vladimír Mlynář, Karla Kuehnl, Petr Matějů, Petr Mareš, Ivo Šanc a Václav Krása. Ruml bude v čele aparátu US. Kuehnl bude kandidovat jako nezávislý, Mlynář vstoupí do Unie svobody.

  • ČSSD má nyní podle agentury Solfres Factum podporu 28, 4 procenta voličů, Unie Svobody 10,9 procenta, ODS 9,2 komunistická strana 8,7, republikáni 7,3 KDU-ČSL 6,9 a ODA 3,1 procenta.

  • ČT začíná ve středu vysílat film o Janu Masarykovi, který vytvořili scénárista Pavel Kosatík, Michal Kolář a režisér Jaroslav Brabec. Bude jistě zajímavé film vidět, ale o práci Pavla Kosatíka mám určité pochybnosti. Čtu jeho články s literární tematikou v týdeníku Reflex. Např. v Reflexu č. 51/1997 napsal Kosatík dlouhý článek o řediteli nakladatelství Československý spisovatel za komunismu, Janu Pilařovi. - Způsob, jímž jsou tyto Kosatíkovy články psané, vyvolává znepokojení. Ano, například jistě Jan Pilař byl nekompromisní, ortodoxní komunista, který ve svém životě a ve své funkci napáchal mnoho zlého. Jenže napsat čtyři stránky ostře kritického portétu osobnosti určitého člověka, aniž by mu dal autor právo na obhajobu, se mi zdá sprosté. Stylem mi článek velmi připomněl odstřelovací propagandu, kterou tiskly komunistické noviny v sedmdesátých letech, třeba o Václavu Havlovi. Prostě, ty texty jsou zaujaté. Zajímavé bude, zda je film o Masarykovi objektivnější. Určitým varováním je výrok Pavla Kosatíka v rozhovoru pro list Slovo, kde uvádí (má to být vtipný bonmot, anebo spíše přiznání relativnosti veškeré průzkumné práce? - v tom případě je ale přece vždycky záhodno dát slovo druhé straně...): "Jak známo, pravda neexistuje". Přesvědčte mě, že film je objektivní a dobrý.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Ještě k tomu hokeji: Bij Slováka do hlavy a jiné poznámky (Jiří Jírovec)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Západ má zájem o Irák kvůli jeho ropě - proč to nikdo neřekne nahlas? (Independent on Sunday)
  • Další český skandál: počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)
  • Nemocní a umírající v bagdádských nemocnicích - otřesná reportáž listu Guardian
  • O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu: Přestaňte se chovat jako lidi (Jiří Jírovec)
  • Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)
  • Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)
  • Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)
  • USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku
  • Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)
  • Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')
  • O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)
  • Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském
  • Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

    Televize Nova, duální televizní a rozhlasový systém a článek v Respektu

    Milan Šmíd

    Praha 3.3.1998

    Věc: uvedení na pravou míru výroku v Britských listech

    Vážený pane Čulíku,

    ačkoli by moje ješitnost (kdo ji nemá!!) mohla být uspokojena Vaším výrokem o tom, že včerejší článek v Respektu "zjevně vznikl ve spolupráci s významným odborníkem na českou televizní problematiku dr. Milanem Šmídem", rád bych Vám sdělil, že tento výrok je pravdivý pouze částečně, a že se za "významného odborníka" nepokládám. Jsem jenom jedním z těch, kteří mají pozorování a zkoumání českých médií v pracovním úvazku (každý se holt něčím musí živit).

    Článek v Respektu je totiž plně autorským dílem pana redaktora Šídla, který - pokud vím - k němu prováděl dlouhodobou a důkladnou rešerši, jejíž jsem se stal součástí. Já osobně bych psal ten článek jinak a ne se vším, co je v něm napsáno, stoprocentně souhlasím (démonizování Vladimíra Železného a jeho vlivu na politiku, opominutí některých pozitiv komerční televize, tvrzení, že změkčení licenčních podmínek z května 1993 předem odsoudilo Radu ČR k bezmoci, jeden a půl miliardový pre-tax zisk byl v roce 1996, nikoli v "posledním roce", atd. atd.).

    Moje účast na tvorbě článku spočívala v tom, že pan Šídlo se mnou přes hodinu hovořil osobně a poté si ještě některé názory telefonicky ověřoval. Nic více, nic méně. Diskutovali jsme spolu především o tom, co to znamená koncept "veřejné služby" a co to je "duální systém vysílání." Od té doby jsem se spíše třásl obavami, co si z našeho rozhovoru pan Šídlo do svého článku vybere, protože, jak známo, novináři mají sklon věci zjednodušovat a já jsem nechtěl vypadat před odbornou veřejností jako hlupák.

    Proč jsem byl citován já a nikoli řada dalších lidí, se kterými pan Šídlo rozmlouval, nevím. Co mne však potěšilo, byl fakt, že si pan Šídlo prostudoval literaturu, kterou jsem mu k dané tematice doporučil. Patří k ní i materiál "Duální systém vysílání a jeho perspektivy", psaný v polovině roku 1991 a publikovaný v periodiku tehdejší ČST "Svět televize 3/91".

    Právě včerejší Respekt mne přivedl k tomu, že jsem si ho znovu přečetl. Ten materiál je víceméně interpretací jedné studie uveřejněné v renomovaném německém časopise Rundfunk und Fernsehen.

    Při jeho čtení mne přepadl smutek, neboť jsem si znovu uvědomil, jakým bolestivým peripetiím našeho mediálního vývoje (viz novela 36/1992), a jakým chybným rozhodnutím, ne-li dokonce vyloženým omylům (novela 301/1995) bylo možné zabránit, kdyby ti, kteří rozhodují, věděli a dobře znali to, o čem rozhodují. Neboť všechny, nebo téměř všechny problémy vyplývající ze soužití veřejného a komerčního sektoru ve vysílání, včetně racionálního zdůvodnění, proč se R a TV vysílání ukládají úkoly veřejné služby, byly a jsou všeobecně známy a já jsem je v tom materiálu uváděl.

    A to nemluvím o tom, že tady po dlouhá léta existovala a existuje kvalifikovaná debata o televizním vysílání, která se vede permanentně na úrovni Rady Evropy i Evropské Unie (konvence RE a směrnice EU "Televize bez hranic"), i v jednotlivých vyspělých demokratických státech (např. debata o postavení a úkolech BBC v 80. letech - viz Peacockova zpráva - by mohla být instruktivní a inspirativní záležitostí zvláště pro naše pravicové zákonodárce, neboť hnacím motorem této debaty byli stoupenci Margaret Thatcherové).

    To všechno však bylo vládnoucí elitou, která se dostala k moci v červnu 1992, ignorováno z pozice nevzdělanosti a českého provincionalismu, jenž sice nedohlédne dále než za svoje humna, ale přesto se domnívá, že se nemusí nikde učit, protože ta jeho vesnice je přece středem světa a ostatní ať nám vlezou na záda.

    Místo toho, aby se zkoumaly věcné argumenty, konkrétní fakta a konkrétní situace, ve které se naše společnost, ekonomika i média nacházejí, místo toho, aby se hledalo poučení v zahraničních zkušenostech (aniž by se tyto mechanicky přebíraly), bohužel, až do nedávna vždy vítězil předpojatý ideologický přístup těch zákonodárců, jejichž znalostní potenciál ve věci médií nepřesáhl zjednodušená hesla klausovských VUMLů, jako např. "svobodný trh bez přívlastků především", "konkurence přináší (automaticky) kvalitu".

    Ano, mám na mysli bývalého poslance Zeminu, poslankyni Marvanovou, poslance Přibáně, které neváhám jmenovat, neboť svůj názor mohu opřít o svědectví parlamentních rozprav a jejich stenogramů (viz dokumenty na www.psp.cz").

    Znovu jsem si ten článek z roku 1991 četl, a byl jsem překvapen, jak je po osmi letech vlastně stále aktuální, při nejmenším ve svých východiscích, i v tom, jak svým způsobem anticipoval další vývoj a postoje k duálního systému v zemích EU, přestože některá jeho tvrzení čas překonal.

    Na jednu stranu bych se mohl dmout pýchou a říkat - vidíte, já jsem o duálním systému informoval už dávno před tím, než pánové Zemina a Přibáň věděli, že nějaký duální systém vysílání ve světě vůbec existuje

    Na straně druhé ten článek je poučný i v jiném směru. Mám na mysli odstavec, ve kterém jsem vyjádřil své pochybnosti o tom, zda vytvoření televizního "plnohodnotného duálního systému" v tehdejší ČSFR je reálné. Proč to uvádím? Že tím dávám argumenty do rukou Vladimíra Železného, který pak může tvrdit: vidíte, ten Šmíd byl vždycky proti tomu, aby tady nějaká komerční televize vznikla?

    Já se však za svůj tehdejší názor nestydím a dokonce si za ním i dnes stojím. Reklamní trh roku 1990 (o kterém jsem věděl) tvořil pouhých 40 milionů korun, ale i v roce 1991 (jehož výsledky jsem v půlce roku pochopitelně znát nemohl) veškeré příjmy z televizní reklamy v celé federaci netvořily více než 180-190 miliónů korun.

    Teprve, když se reklamní televizní koláč v roce 1992 přiblížil k miliardě a v roce 1993 svým objemem 1,8 miliardy desetkrát převýšil rok 1991, bylo možné hovořit o "plnohodnotném" komerčním segmentu duálního systému, který bude schopen obohatit naší televizní scénu něčím lepším, než lacinou retranslací satelitních kanálů tak, jak to ve svých začátcích dělala Premiéra.

    Tuto skutečnost jsem pochopitelně zaregistroval, své pochyby o reálnosti vytvoření televizního duálního systému v České republice jsem opravil a svůj opraveny názor v Hospodářských novinách již v roce 1993 publikoval.

    Kéž by tato konfrontace s minulostí byla poučením i dnes, a to ve smyslu poznání, že v mediální politice neexistují jednou provždy stanovené a věčně platné pravdy o tom, co je pro zdravý mediální systém v demokratické společnosti dobré a co špatné.

    Mediální svět totiž obsahuje příliš mnoho proměnných veličin, než aby tady něco mohlo platit jednou provždy, nebo aby se dala rozhodnutí stavět na předem hotových stanoviscích a ideologických předpojatostech. (Tak např. ani teorie o škodlivosti koncentraci vlastnictví médií neplatí automaticky a její platnost bude vždy závislá na okolnostech a podmínkách, v nichž celý systém pracuje.)

    Neboť šedivá je veškerá teorie a zelený je strom života. A konkrétní problémy lze řešit jedině na základě zkoumání reálných a konkrétních skutečností, konfrontací rozmanitých stanovisek a pohledů na věc, a nikoli přetahováním se o ideologická hesla, a zneužíváním emocionálního náboje těchto hesel (jak se například dnes děje v souvislosti s interpretací názoru prof. Mlčocha na to, jak napravovat některé privatizační omyly).

    Můj dopis je sice osobní, nicméně budete-li ho chtít publikovat, nebudu nic namítat.

    Milan Šmíd


    Proč by měl stát mít dohled nad Internetem

    Jan Macháček

    Myslím si, že by stát měl mít dohled nad Internetem a především poskytovateli připojení k Internetu (ISP).

    Ovšem nikoli skrze cenzuru obsahu WWW, ale naopak: dbát na kvalitu poskytovaných služeb. Měl by vydávat povolení jen těm, kteří zaručí dobrou kvalitu služeb, poněvadž ze strany zákazníků není snadná kontrola kvality.

    Mám na mysli jednak úroveň ochrany informací, tedy hlavně poštovních schránek klientů. Málokdo si totiž uvědomuje, kolik lidí, zaměstnanců daného ISP má přístup k e-mailovým schránkám jejich zákazníků a mají možnost dané informací zneužít.

    Dalším problémem je šířka pásma, kterou je ISP připojen na páteř Internetu. Často jsme svědky situace, že naše prohlížecí programy loví dlouhé minuty jedinou stránku. Pokud zavoláte svého ISP, tak Vám často technik řekne, že oni za to nemohou, protože je na vině server tam a tam, popřípadě máte špatný počítač či telefon. Myslím, že by stát měl dohlédnout na to, aby ISP měli přiměřenou šíři pásma vzhledem k počtu jejich zákazníků.

    Jan Macháček


    Rupert strach

    Svědectví bývalého šéfredaktora listu Sunday Times, Andrewa Neila, o diktátorských metodách australského mediálního magnáta, ohrožujících svobodu projevu všude

    Ve včerejším vydání Britských listů jsme informovali o tom, že nakladatelství HarperCollins sice získalo za 150 000 liber autorská práva na knihu od bývalého britského guvernéra v Hongkongu, konzervativního politika Chrise Pattena, o jeho úsilí prosadit v posledních letech britské vlády v Hongkongu proti vůli komunistické Číny demokratické reformy, avšak že globální mediální magnát Rupert Murdoch publikaci této knihy zakázal, protože se obává, že by Pattenova kritika komunistické Číny ohrozila jeho podnikatelské zájmy v této zemi.

    Je to vážný precedens, protože hrozí, pokud toto Murdochovi projde, že podnikatelé budou v zájmu svých zisků ustupovat diktátorům všude na světě.

    Murdoch se před diktátory nesklonil poprvé. Před nedávnem vyhodil z týdeníku Sunday Times jeho průbojného šéfredaktora Andrewa Neila, pod jehož vedením dělal list relativně velmi dobrou investigativní práci a publikoval často nesmírně sžíravé redakční komentáře, nezřídka na adresu britského premiéra Johna Majora.

    Když zaměřil svou kritiku Andrew Neil na malajského diktátora Mahathira Mohammeda a jeho velmi pochybné obchodní styky s Velkou Británií, Mahathir Mohammed se u Murdocha zasadil za to, aby ho z listu Sunday Times propustil. Neil ovšem dostal od Murdochovy firmy News International velké odškodné, tuším ve výši jednoho miliónu liber. (To se v Británii u čelných novinářů dělá - když se před několika týdny zbavil macešský majitel listu Independent, Mirror Group Newspapers, vynikajícího šéfredaktora tohoto listu, Andrew Marra, vyplatil mu také odškodné přibližně ve výši 350 000 liber. Známí novináři mají v Británii velký vliv a ten je patřičně finančně ohodnocen.)

    Přináším shrnutí svědectví Andrewa Neila o Rupertu Murdochovi, jak je přinesl v pondělí 2. března list Guardian.

    Zároveň upozorňuju ještě na druhé svědectví k této tématice, zveřejněné v dnešním čísle Britských listů, od Time De Lisle, který idealisticky začal pracovat v deníku Times jako redaktor kulturní rubriky - než se přesvědčil, že to prostě nepůjde.

    Proč tento druhý článek - viz OBSAH zde napravo - zveřejňuju?

    Všimněte si, že osudy jednotlivých novinářů v demokracii STOJÍ za zaznamenání. Jsou news, protože jsou to modelové případy.

    V ČR, když nějaký sdělovací prostředek vyhodí novináře, zdá se, že po něm neštěkne ani pes. Nikdo se neptá, proč byl z místa vyhozen. Viz do nebe volající případ případ Jana Lipšanského, vyhozeného bezdůvodně a bezprávně z oddělení České televize pro styk s veřejností, který prokázal, že v ČT v určitých sférách existují znepokojivě autoritářské poměry - nikoho to však nezajímalo. JČ


    Guardian, 2. března 1998:

    Rupert si to vypočítal jednoduše: když odmítne vydat knihu Chrise Pattena, vyvolá to sice na něho v Británii určité množství útoků, ale to utrpení za to stojí, když se vezmou v úvahu milióny dolarů, které se dají vydělat v Číně. Avšak toto rozhodnutí Murdocha oslabilo, píše jeho bývalý pobočník Andrew Neil

    Pro ty z nás, kteří umíme číst runy Murdochova impéria, byla klíčová slova "záporné aspekty". Potvrdila nám, že rozhodnutí nevydat Pattenovu knihu skutečně pocházelo přímo od Ruperta Murdocha a že dal své mínění svým podřízeným najevo typicky robustním způsobem.

    "Kill the book," - "Tu knihu zabijte," křičel Murdoch na Antheu Disneyovou v New Yorku. Rozčílil se, když se dověděl, že nakladatelství HarperCollins loni pro tuto knihu získalo autorská práva a několikrát dal najevo, že by chtěl, aby se ta kniha netiskla. Ale nikdo jeho přání neplnil. Tak se rozzuřil: "Kill the book!"

    Podobně silné pocity vyjádřil Rupert Murdoch přímo řediteli londýnské odbočky nakladatelství HarperCollins Eddiemu Bellovi, rozzuřenými telefonáty, dokonalými příklady svého brutálního telefonního terorismu, jímž Rupert Murdoch vládne svému celosvětovému impériu.

    Záhadou je, proč se nakladatelství HarperCollins rozhodlo vůbec Pattenovu knihu vydat. Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, že je velmi pravděpodobné, že bude bývalý britský guvernér v Hongkongu velmi kritický vůči Číně, jejíž komunističtí despoti ho pravidelně uráželi a snažili se ochromit veškeré jeho úsilí zavést do Hongkongu určitou formu demokracie. Taky nebylo zrovna tajemstvím, že Murdoch reaguje velice citlivě a nechce být v žádném případě spojován s ničím kritickým vůči čínským představitelům.

    V roce 1994 vykopl Murdoch BBC ze svého celoasijského satelitního systému Star TV, poté, co odvysílala dokumentární film, kritický vůči Mao ce Tungovi a čínské vládnoucí elitě. Murdoch prodal svůj podíl ve velmi otevřeně píšícím hongkongském deníku South China Morning Post, aby nemusel každý den urážet čínskou komunistickou vládu. Vydal nudný a nikým nečtený oslavný spis o Deng Xiao Pingovi, který napsala jeho dcera, a to všechno, aby se zavděčil tehdy v Číně vládnoucí rodině.

    Bell a Disneyová měli množství důkazů, že Murdoch Číně podlézá a  že jejich pán a vládce tedy nebude zrovna považovat získání práv k Pattenově knize za trhák století.

    Mají-li dvořané na dvoře krále Ruperta Murdocha přežít, musejí být schopni předvídat jeho přání a jednat v jeho zájmu. Bell a Disneyová v obojím selhali a musejí nyní očekávat další hněv Krále Slunce. Obávám se, že Bell jako šéf nakladatelství HarperCollins dlouho nepřežije. Disneyová ano, ale je pro Murdocha poškozeným zbožím a Murdoch má dobrou paměť na všechny ty, kdo ho zklamali.

    Dosud se však nikdy Murdoch nedostal do tak neobhajitelného postavení. Se skandálem ohledně Pattenovy knihy nemá žádnou výmluvu ani záminku.

    Murdocha obklopují pochlebníci, a v Americe mu řekli jeho marketingoví manažeři, že potlačení Pattenovy knihy vyvolá jen bouři ve sklenici vody - dokonce, že se možná podaří celou věc utajit. Když se posléze ukázalo, že to je nesmysl, Murdoch začal používat černé umění propagandistů: novinářům bylo řečeno, aby napsali, že Pattenova kniha je špatná, přestože Stuart Proffitt, vedoucí redaktor nakladatelství HarperCollins ji už na veřejnosti charakterizoval jako "skutečně vynikající". Množství lží, kterých bylo použito v této věci na Murdochovu obranu, je jasnou mírou, jak neobhajitelné je jeho postavení.

    Murdochovi se konečně nyní podařilo získat právo přenášet svou televizi Star TV čínským kabelovým systémem. Murdoch nemůže exploatovat čínský trh bez souhlasu vládnoucí čínské komunistické elity. Nyní se na tamějším trhu konečně zachytil a nechce to ohrozit vydáním nějaké knihy, která by obsahovala o komunistické Číně kritiku.

    Tento člověk, který mě plně podpořil, když v osmdesátých letech týdeník Sunday Times zaujal nepopulární tvrdou linii vůči Sovětskému svazu (dokonce se mu nelíbilo, když jsem tiskl na pokračování Gorbačovovy memoáry: "Ten člověk je pořád ještě komunista," namítal) se nyní objímá se stejně totalitním systémem. Ještě štěstí, že před deseti lety Murdoch nepodnikal v Sovětském svazu.

    "Rupert není pitomý," řekl mi v minulých dnech jeden z Murdochových čelných dvořanů. "Jednoduše si to vypočítal: všechna ta kritika v Británii za to stojí, když mu to otevře možnosti vydělávat v Číně milióny dolarů."

    Možná. Ale já mám pocit, že aféra s Pattenovou knihou je v Murdochově podnikání bodem obratu. Nakladatelství HarperCollins opouštějí nyní i pravicoví autoři. Když budou Murdochovy noviny křičet, že mají právo na svobodu projevu a budou se zasazovat proti zavedení tiskového zákona, lidi se jim budou jen smát.

    Skandál ohledně Pattenovy knihy devalvoval statut všeho, co Murdoch vydává. Murdoch obětoval svou pověst za podnikatelský zisk. Nemuselo to tak dopadnout. I ostří, bojovní podnikatelé se mohou chovat čestně. Avšak tento muž, který mi jednou řekl, že ve všem, co děláme, musí být "morální kompas", neprojevil v aféře kolem Pattenovy knihy ani důstojnost, ani poctivost. Je to trapný příběh a Murdoch se nyní stal ochromenou, pošpiněnou figurou.


    Musel jsem odejít

    Shrnuji svědectví Tima De Lisle z deníku Guardian o tom, jak začal pracovat v deníku Times, a zjistil, že musí opustit svou integritu. Tak raději odešel. Proč české noviny netisknou články o vnitřních poměrech v redakcích?

    Dostal jsem v dubnu 1989 místo v deníku Times jako redaktor kulturní rubriky. Bylo mi 26 let a považoval jsem to za obrovskou poctu. Kdybych býval věděl, kolik lidí to místo odmítlo, nebyl býval bych tak nadšen.

    Jedna věc mi vadila: deník Times byl občas využíván jako reklama na satelitní vysílání Murdochovy Sky Television. Stalo se to několikrát, ale nikdy do toho nebyly zataženy kulturní stránky.

    Zeptal jsem se šéfredaktora, Charlie Wilsona, zda tomu tak bude i nadále. Ujistil mě, že ano. Tak jsem začal pracovat ve Wappingu v redakci Timesů. Dva měsíce šlo všechno dobře. Jednoho dne v pátek mě však zavolali k řediteli redakce, k Australanovi jménem Mike Hoy. Řekl mi, že nám byla nabídnuta soutěž, v jejímž rámci se budou rozdávat přijímače na satelitní televizi. Když viděl šok v mé tváři, dodal, že to jsou satelitní přijímače pro inteligentní lidi, protože se soutěž váže na představení opery Carmen v londýnském Earls Court, kterou bude vysílat Kulturní okruh Sky TV.

    Řekl jsem, že jestliže to musíme tisknout, tak dobře, ale jen na stránkách inzerátů a oznámení, aby nebyla ohrožena důvěryhodnost kulturních stránek. Wilson to, jak se zdá, přijal. V pondělí byl svátek a já jsem si vzal dovolenou. V úterý jsem otevřel noviny a zjistil jsem, že satelitní soutěž je hlavním, prvním článkem na kulturních stranách.

    Měl jsem asi z redakce odejít hned. Ve skutečnosti jsem však zveřejnil ve středu ještě druhou část satelitní soutěže. Přesvědčoval jsem se, že věci pomáhám, protože se ten článek snažím udělat co nejmenší.

    O týden později začala představení opery Carmen. Otiskli jsme recenzi a pak článek střední velikosti, abychom si udrželi odstup. Druhý den ráno mě zavolal Wilson: Jakto, že se o opeře Carmen nepíše na kulturních stránkách na prvním místě palcovými titulky? Řekl jsem, že jsme přišli s tou satelitní soutěží o důvěryhodnost a že musíme zase svou důvěryhodnost a nezávislost získat. Začal na mě řvát. Ve vzteku jsem mu řekl, že odcházím. Dal mi najevo, že jestliže žádám ujištění, že se nic takového už nestane, takové ujištění mi nemůže dát. Pokud vím, od té doby nebyly kulturní stránky deníku Times nikdy už zneužity k reklamě pro Sky Television.


    Dvojí občanství: Pražský hrad odpovídá Čechům v Americe

    Aja Bufka

    Vazeny pane Culiku,

    na otevreny dopis sesti C-US a jednoho C-Kanadskeho spolku, zverejnenem krome jinych sdelovacich prostredku i ve Vasich listech jsem dostal tuto odpoved:

    From: "Office of the President" zle@hrad.cz

    Praha 3. brezna

    Vazeni pratele,

    dovolte mi, abych Vas ujistil, ze pan prezident obdrzel Vas otevreny dopis, ve kterem zadate, jmenem 30.000 rodilych Cechu zijicich ve Spojenych statech, navrat dvojiteho obcanstvi.

    Navrat k dvojimu obcanstvi pro obcany ceskeho puvodu v Americe neni v soucasne dobe mozny bez kompletni upravy naseho pravniho systemu. Slozita vnitropoliticka situace v Ceske republice vyreseni tohoto problemu jeste vice komplikuje.

    Problem dvojiho obcanstvi je slozity, nevztahuje se pouze na obcany Spojenych statu, ale i na obcany SRN, Slovenske republiky, Madarske republiky a dalsi osoby se vztahem k Ceske republice. Tento problem se rozhodne neda vyresit nejakou mensi upravou zakona jak casto vyplyva z dopisu, ktere panu prezidentovi dochazeji.

    Budte presto ujisteni, ze pan prezident a pracovnici jeho kancelare sleduji tuto problematiku s peclivym zajmem.

    S pozdravem

    Petr Burianek, zastupce reditele pro zahranicni politiku

    Office of the President of The Czech Republic

    Political Department

    Tel.: (420 2) 2437 3620

    119 08 Praha - Hrad

    Fax : (420 2) 2431 0851 * E-mail : zle@hrad.cz


    Dopis Čechům v Americe ze Senátu

    Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahranicí

    (Existují snad nějací krajani žijící v České republice? Pokud ne, proč ten pleonasmus v názvu? [Nemluvě o pochybnosti termínu "krajani"] JČ)

    Praha, 26.2.1998

    Sdělení zahraničním Čechů, a krajanům

    (Ze zasedání Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí dne 11. února 1998)

    Nemalá část české veřejnosti se živě zajímá o to, jak žijí zahraniční Češi a krajané a jak se vyvíjejí vztahy mezi nimi a novou demokratickou republikou. Ve srovnání s podzimní schůzí komise v říjnu 1997 se projevil zvýšený zájem o její jednání predevším ze strany sdelovacích prostředků, včetně ČT 2, která ve svém hlavním večerním zpravodajském pořadu vysílala komentované záběry schůze. Jednání se tentokrát zúčastnili se dále zvý?í počet občanů majících dvojí občanství. Žádala proto, aby se komise zabývala tímto problémem komplexně a důkladněji. K tomu pak bylo doporučeno, aby příprava legislativní iniciativy Senátu byla založena na hlubší expertíze, v níž by otázka navrácení občanství byla analyzována v mezinárodněprávních, ekonomických a vecných souvislostech, včetně finančních dopadů na státní rozpočet.

    Obě hlediska se odráží (sic, správně česky je "odrážejí", JČ) v klíčovém usnesení komise. Je položen důraz na to, ze řešení otázky navrácení českého občanství a vytvoření právního rámce pro uplatňování legitimních občanských práv zahraničních Čechů a krajanů, včetně Čechů žijících na Slovensku, je velice naléhavé. Současně se v usnesení uvádí, ze konkrétní příprava legislativního postupu v této věci bude zvolena poté, co se komise seznámí s širší analýzou problému, který byl projednáván.

    MUDr. Milan Špaček, v.r.

    předseda


    All are equal..., všichni jsou si rovni..., ale my jsme trpěli víc!

    Šárka Lhotáková

    Při dosavadních diskusích o dvojím občanství pro americké Čechy se jaksi automaticky předpokládá, že kanadští Češi mají všichni dvojí občanství. Ve skutečnosti pouze ti Češi, kteří získali kanadské občanství před rozpadem Československa, si mohli ponechat občanství obojí. Ti, co jej získali později, se mají českého občanství vzdát. Tak aspoň praví zákon a vlastně by mě zajímalo, jak se to provozuje v praxi, pokud to z vás někdo zažil. Vzhledem k tomu, že žádost o kanadské občanství je možno podat až po třech letech života v Kanadě se statutem “landed immigrant", a vyřízení žádosti trvá pak 1-2 roky, jedná se o lidi, kteří odešli z Československa ještě za komunistů, kolem roku 1988. A ve stejné situaci jsou takoví lidé i v ostatních zemích. Čecho-Američanům dvojí občanství z celého srdce přeji, ale jaksi si nedovedu představit, že by jej mohli dostat jen oni a nikoli už ti všichni ostatní. To by ovšem předpokládalo celý zákon o jednom občanství zrušit.

    Je skutečně řada zemí, které nepovolují dvojí občanství. Ovšem argument, že pro občany západních demokracií je to něco úplně jiného, protože oni nebyli vyhnáni komunismem, mi připadá nepřiměřeně trpitelský. Poznala jsem tu řadu lidí z nejrůznějších zemí, často stižených válkou, převraty, chudobou.

    Emigrace není pro nikoho snadná a každý k ní má nějaký svůj důvod. Před některými osudy naše vlastní "utrpení" za komunismu (aspoň převážné větžiny z nás) bledne, jiné jsou našim velmi podobné. Filipínci například také ztrácejí občanství, přijmou-li občanství jiné země, navíc je jim zkonfiskován majetek.

    Vzdát se svého občanství není pro nikoho lehké, ať pochází z vyspělé západní demokracie nebo třetího světa. Je to záležitost převážně citová a někdo chová ke své vlasti hlubší city než druhý. Podle mého pozorování hloubku tohoto citu nijak neotupí i případná zrůdnost režimu v bývalé vlasti. Ale i moje švédská kolegyně se trápí úvahami, jaké občanství v budoucnu zvolit, až se vdá za svého kanadského snoubence. Švédsko totiž povoluje také jen jedno občanství.

    Myslím, že v dnešní době globalizace je koncept jednoho občanství zastaralý a nemá naději dlouho přetrvat. Oceňuji neutuchající energii a vytrvalost Jiřiny Fuchsové, ale obávám se, že její metody nemají přílišnou naději na úspěch. Spojení této kauzy se vstupem ČR do NATO je vydírání a ukazuje spíš na ten zájem o majetek než o zdar České republiky. Častá arogance, nepřesnost faktů, ale i  všechna ta velká písmena a vykřičníky nejspíš iritují řadu lidí, nejen mě.

    Šárka Lhotáková, Burlington, Kanada


    Prozac? Ale kdež, spíš něco na paměť!

    Na Fórum Britských listů poslala dnes paní Jiřina Fuchsová následující text:

      Poznamka: K tomu, ze urciti diskutante na tomto Foru siri nepravdivou famu, ze Schrabal a Fuchsova et al jsou PROTI VSTUPU CR DO NATO!!!! To VUBEC NENI PRAVDA!!! Laskave, zajima-li Vas to, ctete POZORNE vsechna verejna prohlaseni: Vsichni clenove MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO jakoz i vsichni clenove pridruzenych organizaci i zainteresovanych jednotlivcu BEZVYHRADNE! - od sameho zacatku -- P O D P O R U J I!!! vstup CR do NATO!!! Ovsem zaroven zadaji, stejne jako Ceskou republiku o to OPETOVANE! poslednich PET LET!!!! zadaji napr. Helsinsky vybor americkeho senatu, Spojene narody, Evropska unie, senatori Helms, D'Amato, Thurmond, panove Jacques Santer, Hans Christian Kruger, van den Broek a dalsi a dalsi!!!, aby se CR jiz konecne stala vskutku PRAVNIM STATEM!! Nemylim-li se, prave minuly tyden UVEDL PRESNE TENTYZ POZADAVEK za UNII SVOBODY muj spolurodak od plzenskeho pivovaru Jan Ruml... Uvadim to zde jen proto, ze kdyby nahodou v utery ten cesky vstup do NATO neprosel ( on projde..), aby to nedopadlo jako ve Svejkovi: Fuchsova: "Poslusne hlasim, pane obrlajtnant, ze NA MNE SVALILI,..... ZE JA!!!!!! JSEM ZASTAVIL!!!!!! ten vlak..... Jirina Fuchsova, B.O.C. Plzen - Los Angeles - Plzen

    V Britských listech z 21. října 1997 stojí:

      ...jestlize se ceske zastupitelske urady na pude teto zeme hodlaji i nadale chovat jako prodlouzena ruka male domaci stranicky zvane KSC, budeme ve svem informovani americkeho Senatu i nadale pokracovat...Cesky vstup do NATO????? A N O  !

      Ale teprve tehdy, az LIDSKA PRAVA NEBUDOU V CR tim, cim jsme my dnes:

      CIZINCI

      .................... Uspejeme??? Da nam za pravdu vetsina Senatoru? Uvidime...

    Autor? Jiřina Fuchsová (pro zájemce je k dispozici i tento starší link -- labužníci v textu jistě ocení subtilní vnitřní rým "NATO-zlato").

    Tomáš Pecina, Praha 2.3.1998


    (Jsem přesvědčen, že Češi v Americe mají plné právo stavět se proti vstupu ČR do NATO, z jakýchkoliv důvodů, kdyby chtěli, zejména mají-li pocit, že nesplněním jejich požadavků o občanství neplní ČR podmínky vstupu do NATO. Ponechávám stranou otázku, zda bude pro ČR vstup do NATO prospěšný či naopak destabilizující (obrovskými finančními náklady pro vstup do vojenské asociace, jejíž účel není zcela jasný, není také jasné, zda v případě nebezpečí NATO své závazky vůči Střední Evropě splní - o těchto věcech se nediskutovalo). Odpírat návrat občanství Čechům v Americe jen proto, že zastávají určitý názor, považuji za nepřípustné. Ale už jsem to napsal. JČ)


    Pan Pecina to s peticí proti vrácení občanství Čechům v Americe skutečně přehnal

    Jaroslav Slunečko

    Milý pane Pecino,

    jsem téměř po chřipce (zatím ne úplně) a kromě toho, jsem před nemocí byl na návštěvě svých dětí ve Slovinsku. Pak mně ještě, aby všeho nebylo dost, přestal fungovat počítač a musel jsem úplně vše reinstalovat i s partition a formátováním. Takže jsem do včerejška neměl přístup na Internet. Potom, jako bomba do mne uhodila ta Vaše “slavná" Petice.

    Promiňte mi mé hodnocení, ale tímto jste u mne velice ztratil na svém image. Předpokládejme, že v hodnocení akce pana Schrabala máte pravdu (a o tom si nejsem jist), nicméně nemáte a nemůžete mít pravdu uvedenou v Petici. Bohužel, jsem o všechny své údaje, zapsané v počítači přišel a tak Vám připomenu jen podle toho, co jsem si zapamatoval. V posledním dopise, před mim odjezdem do Lublaně, v otázce sudetských Němců jste se vyjádřil, že by to bylo uznání “kolektivní viny" a to, že není Váš čaj, ten Vy nepijete. Tak nějak přibližně jste to napsal.

    Nyní v otázce amerických Čechů, jste se zachoval s onou nešťastnou Peticí přesně podle toho, proti čemu brojíte. Pokud pan Schrabal a někdo další (zda vůbec) udělal chybu, tak je nastrkáte všechny do jednoho pytle a hurá, napíšete petici.

    A promiňte mi ještě jedno srovnání. Jestliže někdo napíše něco proti zájmům poctivých lidí (a mezi americkými Čechy je jich naprostá většina - dokonce určitě procentuálně nejsou takovými rasisty, jací se vyskytují “doma"), tak to je pro mne udání. Jsem si vědom, že toto co jsem napsal je až příliš kruté, nemohu si však pomoci. (A stejně se zachoval pan Čulík v případě senátora Kavana, alespoň se takto vyjádřil, co provedl nevím?!?). (Osobně jsem celý život velice dbal, abych se na takovou šikmou plochu nedostal, zaplať pán Bůh úspěšně).

    Potěšilo by mě, kdybyste tu nešťastnou PETICI odvolal jako omyl a přisouzení “kolektivní viny" všem americkým Čechům.

    S úctou Slunečko


    Ještě jednou o hokeji

    Je to zábavné, sledovat to nacionalistické nadšení

    Jan Lipšanský

    Abych pravdu rekl, uz nekolik dni sleduji diskuzi o ceskem hokejovem vitezstvi na ZOH v Naganu a nadseni Cechu z neho. Je to docela legrace. Bavi mne sledovat vsechny ty vykriky o hrdosti na to, ze jsme Cesi, ze jde o vitezstvi, jez vejde do historie a tak. Sam jsem vyrustal v Brne, kde nas brnensky sovinismus je celkem znam v cele republice, a takto jsem odkojen navstevami fotbalu (Zbrojovka Brno, nyni Boby) a samozrejme hokeje (kdysi legendarni Kometa). Jsemt fanouskem hokeje a mam radost z kazdeho vitezstvi svych oblibenych tymu - at jde o Brno, nebo o celonarodni reprezentaci.

    Ale nechapu, proc se nikdo nezamysli nad podstatou toho, co se v kritice objevilo. Ze skutecne vitezstvi nasich hokejistu v Naganu bereme jako zastupny problem. V nasi zemi jde vsechno do haje, korupcni afery buji a buji, lide se presunuji z jedne strany do druhe a tvrdi, ze budou lepsi, nez byvali, ceny vseho stale rapidne stoupaji, zivotni uroven naproti tomu klesa -- no co jineho muze rozehrat takto tezce zkousenou ceskou dusicku, nez onen hrdy nacionalismus? Nez ono -- podivejte, my jsme vam to nandali! Nejsme tak blbi, jak si vsichni myslite.

    Na jedne e-mailove konferenci jsem cetl tento prispevek: "Dnes vsichni rvou: -Jsem hrdy, ze jsem Cech! At ziji Cesi!- Co ten stejny clovek bude rikat za mesic, az slava z Nagana vybledne?" A co za pul roku, az budou volby? To by mne zajimalo, kdyby pak sel nejaky reporter za clovekem, ktery se dnes ohani historickym meznikem v ceskem hokeji, co by odpovedel pred volbami na otazku: "A jak jste spokojen s uspechem nasich hokejistu z Nagana?" Myslim, ze by osloveny clovek vzal tazatele za blazna.

    Vsechna vitezstvi se meri ponekud jinym metrem. Cesi do neceleho pul roku zapomenou na historicky uspech Cechu v Naganu, stejne jako uz si nevzpomenou na Mistrovstvi Evropy ve fotbale, kde jsme jen tak tak nebyli prvni, na Mistrovstvi sveta v hokeji ve Vidni, kde jsme ziskali zlato - kdo si dnes na tyto udalosti vzpomene? A kontrolni otazka: kolikrat cesky fotbal zvitezil na Mistrovstvi sveta? Vite-li to takto z hlavy, pak to beru - jste Cech jako remen a mate pravo se na pana Culika a vsechny ostatni kritiky krute zlobit.

    Jan Lipšanský


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|