Sládkův bavorský spojenec
Theo Waigel, předseda bavorské Křesťanskosociální unie, si zabušil minulý týden na prsa a rozezněl sudetoněmecký buben, když prohlásil, že jmenování sudetských Němců do nového diskusního fóra je jasným důkazem, že jeho strana plní sliby, týkající se sudetoněmecké lobby v Bavorsku.
Předpokládalo se ovšem, že svět zapomene, že jedním z těchto nových členů je Franz Neubauer, jímž se obecně pohrdá. Také se předpokládalo,. že tentýž Neubauer se velmi kriticky vyjádřil o deklaraci, z jejíhož popudu vzniklo diskusní fórum i o Křesťanskosociální unii, která nechala Neubaera i sudetoněmecký landsmannschaft na holičkách.
Samozřejmě, Waigelovi toto prohlášení nestačilo. Považoval za nutné pokračovat ve své trapné tirádě a zaútočit na české úřady za to, že ostřeji nezakročily proti šéfovi českých republikánů Sládkovi v souvislosti se soudním procesem, týkajícím se Sládkovy nenávistné řeči a jeho pohrdání soudem.
Nezávislí pozorovatelé by však mohli namítnout, že české státní úřady Sládka, politického představitele, které má devítiprocentní podporu a že ho uvrhly do vězení v době, kdy se konaly nesmírně důležité volby českého prezidenta. Z toho jak se zdá vyplývá, že české úřady jednají proti Sládkovi tvrději, než je nutné. Theo Waigel se však pro sebe zoufale snaží získat podporu sudetských Němců, a tak pohodlně tato fakta ignoruje.
Tím, že vytváří český politický establishment ze Sládka jakéhosi politicky pronásledovaného vyvržence, velmi tomuto fašistovi pomáhá v jeho obscénních manipulacích s demokratickým zřízením. Svými nedávnými výroky udělal jak se zdá Waigel pro Sládka ještě daleko více.
Je zcela zjevné většině lidí, že Waigelovi v první řadě jde o získání sudetoněmecké podpory v Bavorsku a jen v druhé řadě ho zajímá vnitřní politika sousední země. Přesto však by si měl tento zkušený německý politik dávat pozor na jazyk. Takovýmito tirádami totiž může velmi silně posílit Sládkovu prestiž.
Zaprvé, takovéto výroky poskytují Sládkovi mezinárodní uznání, a tak, jako Neubauer, se Sládek stává v sousední zemi mocnou osobností. Sládek a Neubaer vysloveně žijí ze schopnosti znepokojovat a rozčilovat lidi, žijící v sousední zemi: jejich statut jako osoby, které jsou terčem nenávisti, jim poskytuje legitimitu u těch lidí, kteří se stavějí proti míru a smíření. Seriózní politik jako Theo Waigel by si to měl uvědomit.
Dalo se přirozeně čekat - a také se to stalo - že jako kdyby scénář k celé záležitosti napsali společně čeští a němečtí radikálové, předseda české Republikánské strany Miroslav Sládek oficiálně protestoval proti Waigelovým výrokům na půdě českého parlamentu. Do jisté míry měl Sládek pravdu, když tvrdil, že Německo zasahuje do působnosti české justice. Zdánlivě mu bylo ukřivděno u Němců, a tak získává doma podporu. Děkujume vám, pane Waigele, ale příště si trochu rozmyslete důsledek svých slov, než se začnete ucházet o hlasy sudetských Němců.
Sládek's Bavarian Ally
Thumping his chest and beating the Sudeten German drum, Chairman of the Bavarian CSU Theo Waigel last week declared that the naming of Sudeten Germans to the new Discussion Forum was proof positive that his party was keeping his promises as regards the Sudeten German lobby in Bavaria.
The world was supposed to forget that one of those new members was the widely despised Franz Neubauer. The world was also supposed to forget that the very same Neubauer was highly critical of the Declaration that created the Discussion Forum and the CSU which had let him and the Sudetendeutsche Landsmannschaft down.
Of course, Waigel did not stop there. He felt it necessary to continue in his pathetically pro-revanchist tirade and blast the Czech authorities for not acting more firmly against Czech Republican leader Sladek in the case of Sladek's hate speech trial and associated contempt of court.
Independent voices might say that the fact that the Czech authorities completely ignore Sladek, a political leader with a backing of 9% of the seats in Parliament and the fact that they locked up Sladek during the critical election for the Czech presidency could give one the impression that the Czech authorities are acting more firmly against Sladek than is necessary. Theo Waigel, desperate for Sudeten support, can conveniently ignore these realities, however.
By presenting him as some kind of politically persecuted outcast, the Czech establishment has done much to encourage the fascist Sladek in his obscene manipulation of the democratic system. With his recent words, Waigel seems to have done even more.
It is pretty obvious to most that Waigel is more concerned with mustering Sudeten German support in Bavaria and only secondarily with the internal politics of a neighbouring state, but still, this seasoned German politician ought to watch his words. With outbursts such as these, he can seriously increase the prestige of Sladek.
In the first place, such statements give Sladek international recognition, and thus like Neubauer, Sladek becomes a kind of powerful figure in the neighbouring land. Sladek and Neubauer thrive on their ability to disturb and upset people living next door: their status as a hate-figure gives them legitimacy among those who are opposed to peace and reconciliation. A serious politician like Waigel ought to realise this.
True to form and as if the whole thing had been scripted by Czech and German radicals, the Chairman of the Czech Republican Party Miroslav Sladek officially protested Waigel's words on the floor of the Czech Parliament. With some justification, Sladek was able to claim that Germany was interfering in the Czech justice system. Seemingly wronged by the Germans, Sladek wins support at home. Thank you Mr. Waigel, but next time try thinking of the consequences of your words before you pander to the Sudeten Germans.
Příspěvek k dějinám česko-německého neporozumění
Rozhodně si nechte ujít: Výstava Češi - Němci - sousedství Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí uspořádal v Clam-Gallasově paláci v pražské Husově ulici výstavu nazvanou Češi - Němci - sousedství, s podtitulem "Přehled vývoje vztahů za 1000 let s důrazem na XX. století."
Formát výstavy je jednoduchý: leporelo přibližně deseti černobílých panelů, na nichž kromě několika ilustračních fotografií zabírají veškeré místo texty. Už z toho vyplývá, že vlastně nejde o výstavu v pravém slova smyslu, spíš o propagandistický leták přenesený do nástěnné podoby.
Pokud vyčítáme Sudetoněmeckému krajanskému sdružení extrémismus, ideologickou předpojatost a prvoplánovost argumentace, je třeba objektivně uznat, že argumenty sudetoněmeckých lídrů jsou ve srovnání s tím, co předvedli vystavovatelé v Clam-Gallasově paláci, kvintesencí objektivity a dobrého vkusu. Výstava v podstatě neargumentuje, omezuje se na teze, jež "podepírá" výroky autorit (Roman Herzog, Václav Havel, Ferdinand Seibt apod.).
Způsob této argumentace lze přiblížit na pasáží, zabývající se vztahy Čechů a Němců na začátku století. Titulek zní "Dokumenty z té doby hovoří jasně" a po něm následují tyto dva odstavce:
Hrabě Thun v r. 1911 před svým jmenováním místodržitelem upozornil, že "...českým Němcům nejsem vhod, vědí, že nejsem srozuměn s jejich nespravedlivou českou politikou... úplně jim chybí vůle dospět k národnímu smíru."
Kníže Ferdinand Lobkowicz ukončil jednání o česko-německém vyrovnání "Němci nyní své požadavky vskutku stále více stupňují -- což znamená, že vinu za ztroskotání každého pokusu o národní smír nesou tentokráte Němci.
Tečka, nic víc. To byly dobové "dokumenty, které hovoří jasně."
Zvláštní pozornost věnují propagandisté Kruhu démonizaci Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Zatvrzelost tohoto spolku dokazují mj. dopisem Franzi Neubauerovi, jenž obsahuje následující formulaci: "Sám musíte cítit, že život dávno překonal studenoválečnické manýry, že Vás Vaše 'sudetoněmecká ideologie' odsunula na periferii německého politického života..." Osobně házím korespondenci podobného druhu do koše, ať skutečného nebo elektronického. Jak vyplývá z údajů Kruhu, dr. Neubauer na 29 dopisů a telegramů odpověděl desetkrát -- říkám si, jak obrovská musí být trpělivost toho člověka...!
Závěrečná výzva, již autoři výstavy adresují spolku Sudetendeutsche Rückkehr e.V. je vskutku pojata v duchu zásady finis coronat opus: "Vzkazujeme těmto -- podle Petera Bechera -- dinosaurům studené války: Vaše doba dávno pominula. Vraťte se do hrobu!"
Adresujme podobnou výzvu i samotným autorům výstavy a snažme se věřit, že český extrémismus, jejž Kruh reprezentuje, nedostane v následujících letech oficiální posvěcení. Argumenty sudetoněmeckých špiček jsou totiž velmi nepevné (viz kupř. tato oficiální stránka SdL), a jen velmi slabá protiargumentace, taková, jakou jsme viděli v Clam-Gallasově paláci, by jim dokázala dodat brizanci.
Výstava potrvá do 8. března, takže kdo má chu» tuto biafru českého výstavnictví shlédnout na vlastní oči, měl by si pospíšit.
O dvojích cenách: Hostinský z Milína
V Miline mozna jeste je ta zajezdni hospoda (byl jsem tam nekolikrat s terennimi geology na zacatku osmdesatych let) a treba tam porad sefuje hostinsky, ktery umel posilat krabicky cigaret vzduchem pres lokal presne k rukam objednatele. By povestny i tim, ze cas od casu vybiral za hosta jidlo sam. Kdyz nekomu rekl, ty si dnes das svickovou se sesti, tak s nim nebyla dal rec a bud byla svickova se sesti nebo nic. A vedl dvoji ceny. Nizsi pro lidi, kteri se mu jevili jako chudi a vyssi pro zdanlive bohate. Po "pane vrchni platit" nenasledovalo "...tak to mame hovezi vyvar ... a housticka byla? ... " a ty reci okolo sepisovani uctu. Tenhle hostinsky prisel a bral to kolem dokola stolu. Ty vypadas bohatej das mi patnact, ty vypadas chude, dej mi petku.
Celkem vzato, prijatelne drsnym zpusobem uplatnoval zasady "kazdemu podle jeho potreb" a "at plati bohati". V ramci tehdy vladnouci filosofie sam odhadoval potreby lidu i jeho schopnost platit.
Vzpomnel jsem si na tu hospodu pri cteni clanku tykajicich se obhajoby i kritiky praxe dvojich cen. To co predvadel hostinsky z Milina v mikromeritku, bylo zabavne a jeho povest neomalence zakazniky spis privadela nez naopak (k tomu tam vyborne varili). Navic to delal tak, ze hosti nemeli dojem, ze na nich chce rychle zbohatnout.
Celostatni rozsireni "milinskeho zvyku" zbavuje tyz prvku humornosti a posunuje celou vec do kategorie diskriminace.
Petr Paleta ve svem clanku (BL 26.2. 1998) praxi dvojich cen ospravedlnuje, pricemz vychazi z mytu, ze cizinci, kteri jsou lepe placeni nez Cesi, radi zaplati vyssi cenu nez domorodec, protoze jim na nejakem feniku nesejde.
Domnivam se, ze jde o zakladni a ve svych dusledcich nebezpecny omyl, ktery vznikl castecne diky ceskemu zvyku mechanicky prepocitavat marky (ci jine tvrde meny) na koruny a castecne v dusledku neznalosti pomeru na Zapade (cenove relace, mentalita spotrebitele), zdroje to udajne bohatych turistu.
Petr Paleta pise: "Jak znamo, takovy ucitel v Hrensku dostane za svou praci zhruba desetkrat mene, nez jeho stejne kvalifikovany kolega pet kilometru vzdalenem Bad Schnadau." To je ovsem nic nerikajici pravda, zalozena na mechanickem prevodu marek na koruny. Kazdy z tech ucitely totiz zije v jine zemi.
Nevim, kolik vydelavaji zmineni ucitele, ale vim kolik vydelavam ja. Mohu tedy ctenari nabidnout par cisel, ktera dokazuji nesmyslnost onech prepoctu.
V soucasne dobe vydelavam jako vyzkumny chemik zhruba 6x vic nez muj cesky protejsek na srovnatelnem miste. Ziji ovsem v Kanade, a tak pro me plati kanadske ceny. V prepoctu (1 $ CDN = 20 Kc) platim 20 000 mesicne za byt (energie, mistni dane, telefon, TV, pojisteni), 20 000 za jidlo a potreby pro domacnost (dva dospeli a dve deti) a 6000 za dopravu. Pokud jde o pivo, nepijeme americke brecky, ale Plzen (jsme prece Cesi) nebo irske, nemecke ci anglicke (jako Evropani). Pulitr za 40 Kc. Vzit rodinu na veceri predstavuje 1200-1400 Kc.
Uvedenymi cisly chci naznacit, ze v jedne z nejbohatsich zemi na svete potrebuje moje ctyrclenna rodina 46 000 mesicne jen na pokryti nejzakladnejsich potreb, tedy podstatne vic nez srovnatelna rodina v Cechach. Tato suma nepredstavuje v mistnich pomerech zadny luxus, pokud jde o bydleni a stravu. Vydaje za dopravu by mohly byt klidne dvojnasobne, kdybychom zili v jine oblasti a potrebovali dve auta.
Jinymi slovy, pomer mezi tim co si mohu dovolit ja a co muj fiktivni cesky protejsek neni 6:1, ale mozna 2:1.
Podle Petra Palety "dvoji ceny proste samy zmizi" az se rozdily mezi kupni silou prumerneho zahranicniho turisty a prumerneho tuzemce snizi na 3:1 az 2:1. Myslim, ze zmizeni dvojich cen neprijde "samo od sebe". Dojde k nemu pouze tim, ze tato praxe bude postavena mimo zakon nebo, v horsim pripade, ze je nebude komu uctovat.
Lide pouzivajici (a obhajuji) dvoji ceny neberou v uvahu spotrebitelskou mentalitu zdanlive bohateho turisty. Nelze jim to mit prilis za zle, odkud to taky maji vedet. Temto lidem unika, ze zakladnim prvkem spotrebni spolecnosti je hra na slevu. V zasade jde o to, ze vec, ktera nestoji za vic nez rekneme 20$, dostane cenovku 40$ (malokdo to koupi, vetsina lidi ceka na vyprodej). V okamziku, kdy jde cena na $30, je zakaznik pritazen vidinou uspory 25%. Podobne hry se hraji s kupony na slevu. Chci tim rici, ze takto vychovany turista ocekava "bargain" (starocesky okase?) vsude, kam vstoupi, tedy i v Praze. Nedostatek napisu "Sleva X%" povazuje za zklamani. Platit vic nez ostatni povazuje za zlodejnu, o niz se neopomene zminit, az se vrati domu.
O psychologii turistu jiste existuji mnohe studie. Nevzpominam si uz na pramen, ale kdesi jsem cetl, ze turista, ktery ma pocit drahoty, zacne podvedome setrit, a utrati mene nez planoval. A naopak.
Petr Paleta se silne myli, pokud pise ze "Prumernemu nemeckemu (japonskemu, americkemu) turistovi bude sumafuk, zda parek stoji dve nebo pet marek a nebude se kvuli par fenikum namahat hledat levnejsi kseft". Prumerny turista to totiz dela i doma. V okamziku, kdy zjisti existenci dvojich cen bude se snazit platit tu nizsi. Pokud se mu to nepovede, bude mit pocit, ze je okradan a tuto zkusenost rad sdeli soukmenovcum. Informace o tom, co se vyplati a co ne jsou ostatne v kazde lepsi turisticke prirucce.
V oblasti turismu plati mozna vic nez kdekoli jinde, ze se dobra povest lehce ztrati a tezko obnovuje. V roce 1993 jsem jel na navstevu do Prahy. Spolecnost KLM nabizela letenku Ottawa-Amsterodam, v jejiz cene bylo i pujceni auta na tyden. Vypadalo to skvele az do okamziku, kdy me cestovni kancelar informovala, ze s tim autem nemohu pres nemecko-ceske hranice, protoze se v Cesku moc krade.
Tenkrat jsem si blahove myslel, ze takova vec vola po mimoradnem zasedani vlady, vykopnuti ministra vnitra a vrchnich policajtu, kteri nejsou schopni uhlidat tech par silnicnich prechodu, po nichz se ukradena auta "vraceji do Evropy ci vstupuji do Asie". Bylo to naivni, tyhle lidi prece nezajimaly, jak se ukazuje, ani daleko vetsi zlodejny.
Nakonec jsem prijel vlakem. Jenze kolik turistu v dusledku podobne informace neprijelo vubec? Kolik turistu neprijede, protoze se dozvedi, ze se v Cesku krade a okrada?
Nechci ale odbocit prilis daleko od tematu. Petr Paleta argumentuje ve prospech dvojich cen i rozdilnymi cenovymi hladinami v ruznych statech - zminuje napriklad cenu VW v Italii a Nemecku a pocitacoveho mekkeho zbozi (software) v Evrope a USA. Srovnava tim ovsem nesrovnatelne - totiz rozdilnou cenu (stejny pocitac vyjde levneji v USA nez v Evrope a mozna i levneji v obchode za rohem nez v tom, kde prave jsme) s dvoji cenou, tedy s cenou, ktera se ve stejnem obchode za stejnou vec ci sluzbu urcuje podle statutu zakaznika. Rozdilna cena v sobe skryva prvek vyhodnosti (nevyhodnosti) pro zakaznika (podle toho, kterou zaplati). Dvoji cena v sobe skryva prvek zlodejny a diskriminace.
Stoji za zminku, ze rada zemi zvyhodnuje turisty tim, ze jim na hranicich vraci prodejni dan. Za jistych okolnosti poridi cizinec vyrobek levneji nez tuzemec.
Urcovani ceny pro zakaznika na zaklade barvy jeho pleti, jazyka nebo statni prislusnosti je samo o sobe nepripustnou diskriminaci. Navic se tato diskriminace muze potencialne obratit i proti tuzemcum. Nedava snad obchodni smysl, kdyz si majitel hotelu vybere z fronty pred recepci cizince a Cechum da, co zbyde?
Jsou snad zastanci dvojich cen pripraveni prijmout za samozrejme, ze podobnou vec muze udelat obsluha v restauraci, protoze cizinec zaplati petkrat vic za pivo, coz znamena petkrat vetsi zisk? Nebo ze je taxikar "prehledne" nebo odmitne, protoze se mu vyplati pockat na cizince? Z hlediska podnikatelu to prece vsechno dava perfektni smysl.
Dovede si Petr Paleta predstavit, ze by mu recepcni v kanadskem motelu rekl: Jo, pro domorodce to je za ctyricet, ale cetl jsem v novinach, jak si Cesi dobre vedou s tema reformama, tak to bude za osmdesat. Asi by si myslel, ze se zblaznil (tedy ten recepcni).
Stara Loudalka rika v pohadce Jana Wericha: "Sazet do lotynky je nemrav nemravna, i kdyz to cisar pan z potreby povoluje". Dovolim si ten vyrok parafrazovat. Dvoji ceny jsou diskriminace nemravna i kdyz proti tomu stat z hlouposti nic nedela.
Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta s námitkami proti rozšiřování NATO
Date: Wed, 4 Mar 1998 15:02:23 -0500
To: jfuchs@sprynet.com
Vážená internetová přítelkyně,
Děkuji vám, že jste se se mnou dopisem podělila o vaše názory na rozšiřování Severoatlantického společensví. Vaše znalosti o této důležité zahraničně-politické otázky mi pomohly při hodnocení politiky, která pomáhá realizaci národně-bezpečnostních zájmů Spojených států.
Rozklad Sovětského svazu po roce 1989 znamenal ukončení studené války. Byl triumfem svobody a volného podnikání nad diktaturou a příkazním hospodářským systémem. Po celou dobu tohoto konfliktu hrálo NATO ústřední roli při odstrašování sovětské agrese a při prosazování bezpečnostní spolupráce mezi západními demokraciemi. Obrana území západní Evropy byla původní misí Severoatlantického společenství. NATO spolnilo tento úkol s nesporným úspěchem.
Nyní, kdy už studená válka skončila, NATO čelí složitému úkolu, jak definovat cíle bezpečnostní politiky pro jednadvacáté století. Rozšiřování NATO samo o sobě není náhražkou za konkrétní úkoly. Debata o tom, zda má být do NATO včleněno Polsko, Maďarsko a Česká republika, by se měla soustředit na obecnější cíle, totiž na udržování silné a efektivní aliance v nadcházejících desetiletích.
Prezident Clinton učinil rozšíření NATO prioritou a je pravděpodobné, že letos na jaře bude o rozšíření Severoatlantického společenství hlasovat Senát. 16 dosavadních členských zemí NATO bude muset jednomyslně schválit členství všech nových členských zemí, každé z nich jednotlivě. Tato jednání mají skončit letos brzo, aby mohly být nové členské země přijaty do NATO v roce 1999 - v roce padesátého založení aliance.
Obě strany v debatě o rozšiřování NATO předkládají přesvědčivé argumenty. Posílení demokratických reforem, rozšiřování amerického vlidu do střední a východní Evropy, zajišťování bezpečnosti nových demokracií - to jsou všechno potenciální kladné důsledky rozšíření NATO. Avšak cena za rozšíření bezpečnostních závazků na nové země, ať už jde o americké životy či o peníze, vyžaduje střízlivé zhodnocení rizik, která rozšířením NATO vznikají.
Nejdůležitější otázka, týkající se rozšíření NATO, je spojena s budoucím důvodem existence této aliance. Pokud nebude americké vedení v NATO disciplinované a jasné, v budoucnosti bude efektivnost této důležité organizace ochromena. Během dvou různých slyšení před senátním výborem pro zahraniční vztahy jsem požádal ministryni zahraničních věcí Madeleine Albrightovou, aby definovala budoucí úkoly Severoatlantického společenství, a to zejména pro případ, kdy už NATO nebude jako dosud jen hájit území západní Evropy, ale promění se v organizaci, která bude prosazovat zájmy svých členských zemí - zájmy, které se možná budou týkat i oblastí jako je Blízký Východ či Střední Amerika.
Ministryně Albrightová při obou příležitostech odpověděla, že v budoucnosti skutečně bude NATO prosazovat tyto zájmy, sahající mimo oblast členských zemí Severoatlantického společenství. Neobyčejně mě znepokojilo, že ministryně Albrightová nebyla schopna realisticky definovat, kde budou hranice těchto zájmů. Na jiných fórech uvedla, že NATO by se mělo rozvinout v "sílu pro mír", která by púsobila od Blízkého východu až po střední Afriku.
Obávám se, že tak rozsáhlé úkoly ohrožují budoucnost aliance s tak významnými historickými zásluhami. Bez jasného definování své role v období po ukončení studené války by se NATO nestalo ničím jniným než jen jakýmsi mini-OSN s trvale připravenou armádou pro špatně definované mírové akce. Jak jsme toho byli svědky v Bosně - kterážto operace stála od roku 1996 Spojené státy více než 6 miliard dolarů - potenciálně nekonečné mírové operace odčerpávají cenné finannčí zdroje z už tak vážně seškrtaného obranného rozpočtu.
Jak zvažuji argumenty týkající se rozšiřování NATO, prosím, buďte ujištěni, že budu podporovat americkou politiku tak, aby i nadále existovalo silné Severoatlantické společenství, jehož účel je jasný a dosažitelný a v němž každý člen je spojencem, který se přímo podílí na činnosti organizace.
Děkuji vám ještě jednou, že jste se spojili s mým úřadem. Prosím, neváhejte se se mnou kdykoliv v budoucnosti znovu spojit v otázce rozšiřování Severoatlantického společenství i v jakékoliv jiné věci.
S pozdravem
Senátor John Ashcroft
Senator John Ashcroft's misgivings about extending NATO
Date: Wed, 4 Mar 1998 15:02:23 -0500
To: jfuchs@sprynet.com
Dear On-Line Friend:
Thank you for writing and sharing your thoughts about the expansion of the North Atlantic Treaty Organization (NATO). Your insight into this important foreign affairs issue assists me in considering policies which further the national security interests of the United States.
The collapse of the Soviet Union after 1989 marked the end of the Cold War and the triumph of liberty and free enterprise over dictatorship and centralized economic planning. Throughout this conflict, NATO played a central role in deterring Soviet aggression and promoting security cooperation between democracies of the West. The defense of the territory of Western Europe was NATOís original mission, and the NATO Alliance fulfilled this objective with undisputed success.
Now that the Cold War is over, NATO faces the challenging task of defining security objectives for the Twenty-first Century. Expansion itself is no substitute for a mission. The debate over including Poland, Hungary, and the Czech Republic in the Alliance should focus on the underlying objectives of maintaining a strong and effective NATO in the decades to come.
President Clinton has made NATO expansion a priority, and the Senate is likely to vote on enlarging the Alliance this Spring. The 16 current NATO members must unanimously approve the membership of any new countries. These negotiations are scheduled to conclude early this year so that any new members can be incorporated into NATO in 1999 -- the fiftieth anniversary of the treaty.
Both sides in the debate over NATO expansion present compelling arguments. Solidifying democratic reform, extending U.S. influence in Central and Eastern Europe, and ensuring the security of new democracies are all potential benefits of NATO enlargement. The cost of extending security commitments to new countries, however, both in terms of American lives and financial resources, demands a sober assessment of the risks entailed in expanding NATO.
The most important question regarding NATO expansion concerns the future mission of the alliance. If U.S. leadership in NATO is not disciplined and coherent, the effectiveness of this important organization will be undermined in the future. In two separate hearings before the Senate Foreign Relations Committee, I have asked Secretary of State Madeleine Albright to define NATOís future mission, specifically if the alliance would be shifting from its traditional defense of Western Europe to an organization which advanced its membersí interests ó interests which could extend from the Middle East to Central America.
Secretary Albright responded on both occasions that NATO would be advancing those Ďout-of-areaí interests in the future. Her failure to define or give realistic limits to those interests was of great concern to me. In other forums, she has been quoted as saying that NATO should evolve into Ďa force for peace from the Middle East to Central Africa.í
I fear such broad mission statements threaten the future of an alliance with such historical distinction. Without a clear post-Cold War mission, NATO could become nothing more than a mini-United Nations with a standing army for ill-defined peacekeeping operations. As we have seen in Bosnia -- an operation which has cost the United States over $6 billion since 1996 -- potentially endless peacekeeping missions divert scarce resources from a seriously diminished defense budget.
As I weigh the arguments in the NATO expansion debate, please be assured that I will work to support U.S. policies to maintain a strong Alliance whose mission is clear and attainable and in which each member is a contributing ally. Thank you again for contacting my office. Please do not hesitate to contact me in the future concerning NATO expansion or any other issue.
Sincerely,
Senator John Ashcroft
Vraťte mi nepřítele
(Rád bych v zájmu rovnováhy názorů zveřejnil také nějakou OBHAJOBU vstupu ČR do NATO. Pošlete! JČ)
Tohle je tusim nazev pisnicky Jiriho Dedecka, ale clanek s ni nema nic spolecneho. Jde totiz o Ceskou republiku a NATO.
Zrejme neprozradim zadne vojenske tajemstvi, kdyz napisu, ze jsem byl v roce 1964 u tankistu. Tenkrat bylo vsechno jasne, predpokladal se utok ze zapadu a tomu odpovidala prislusna vojenska doktrina. To, co se u takovych tankistu dej,e popsal genialne Josef Skvorecky a tak se omezim jen na drobnou vzpominku tykajici se predstav nekterych materialneji zalozenych spolubojovniku: az nepritele zazenou nekam za Ryn, vydrancuji po zpusobu stredovekych dobyvatelu nejblizsi obchodni dum Neckermann.
Pak doslo k takovym tem vecem, jako je uvolneni mezinarodniho napeti a po case zase k jeho zvysovani a k rozmisteni sovetskych raket na ceskem uzemi. Pokud me pamet neklame, cetl jsem v te dobe nejake disidentske materialy ohledne toho, ze si z nas Rusove delaji zapadni naraznikovou zonu a ze to v pripade konfliktu nebude litat pres nas sem a tam ale od nich, tedy imperialistu, rovnou k nam, takze vyhlidky na preziti v ceske kotline nejsou zrovna ruzove.
Vyvoj ovsem spel dal a najednou bylo po studene valce. Mezi Rusy a Americany vypukl mir a tohleto porozumeni a pratelstvi - skoro az na vecne casy. A na Hradcanech se ocitl byvaly disident, ktery mozna i nejakou tu protestni petici ohledne raket na nasem uzemi sepsal. Mozna, ze ne, ale nebyl to prave on, kdo na zacatku devadesatych let prosazoval humanistickou, byt nerealnou myslenku, ze kdyz Ceskoslovensko prestane vyrabet a exportovat zbrane, vezmou si z nej ostatni priklad a svet bude tak nejak lepsi?
A zase pribylo trochu pokroku a v jeho ramci jsou zbrane pry jeste vic zapotrebi nez jindy. Lepsi a vic. Prezbrojit v zajmu miru (kdysi se rikalo, ze jednou vypukne takova bitva za mir, ze po ni nezustane kamen na kameni), novych svetovych radu a tak podobne. Z nejakych duvodu jsou zapotrebi nove zbrane i v Polsku a Madarsku a dalsich statech, ktere chteji do NATO. Jejich porizeni bude stat spoustu penez (tu a tam se zmini nejaka ta miliarda dolaru), o jejich udrzovani a vymene az zastaraji ani nemluve (to tedy doslova). Ale kdo by si rad v takove chvili neutahl docasne opasek.
Mozna, ze bych celou vec pustil z hlavy, kdyby se me netykala osobne. Pripadam si totiz jako blbec. Pruzkumy verejneho mineni prece ukazuji, ze vic nez polovina Cechu je pro vstup do NATO. Skoro dva respondenti ze tri maji pry jasno v tomto komplikovanem mezinarodnim problemu do te miry, ze rikaji bezvyhradne ano. Proc tedy clovek jako jsem ja, zajimajici se o politiku, neni schopen dojit k tomuto zjevne politicky korektnimu zaveru. Mozna, ze mi jen unikly dokumenty ceske vlady, kde se to vsechno vysvetluje. Necham se rad poucit.
Nez se tak stane, nezbyva mi nez interpretovat veci po svem. Domnivam se, ze otazku vstupu do NATO je nutne posuzovat z ciste narodniho hlediska. To, ze nas tam nekdo chce mit, nemusi nezbytne znamenat, ze to je pro Cechy vyhodne.
Neni treba pochybovat o tom, ze rozsireni NATO na ukor Ruska je pro USA obrovska satisfakce - sok ztratil cast sveho imperia a navic bude mit (docasne pratelske) zbrane NATO hned za humny. Ted uz jen aby servilni Stredoevropane nechteli zbrane zadarmo, takove rozsireni NATO by se v USA tezko prodavalo.
NATO je predevsim vojenska organizace, zrizena (teoreticky) na obranu proti sovetske hrozbe. Rikam teoreticky, protoze je jasne, ze znovuvyzbrojeni zapadni Evropy po druhe svetove valce byl obrovsky obchod a pokud by nepritel nebyl, bylo by zrejme byvalo nutne nejakeho vytvorit.
Dnesni NATO nema z vojenskeho hlediska valne ceny. Zakladni slabinou teto organizace jsou rozdilne geopoliticke zajmy jejich vetsich clenu (USA, Nemecko, Velka Britanie a Francie). Toto rozdeleni je videt jak v pristupu k Iraku, tak k valce v Bosne. Navic nepochybne existuji spory o velitelske kompetence. Pokud se pamatuji, v dobe valky v Zalivu projednaval Kongres USA rezoluci zakazujici podrizeni americkych jednotek jinemu nez americkemu veleni. Pokud stejny princip razi i pro NATO, znamena to, ze bud museji existovat nejmene dve velici centra (Americani a ostatni) a nebo se vsichni podridi vedeni americkemu, coz je horka pilulka pro Nemce a Francouze. Servilnim Britum to je mozna jedno.
Dalsim faktorem, ktery ovlivnuje akceschopnost NATO, je zvysena citlivost verejneho mineni jednotlivych clenskych zemi k moznym ztratam na zivotech u vlastnich jednotek. Psal jsem na toto tema amatersky v clanku Valka (BL, 23.2. 1998). Soude podle nazvu jeho clanku Pro Bosnu bychom nemeli vojaky obetovat profesional Henry Kissinger pojednava podobne tema v prvnim cisle dvoumesicniku Listy (viz reference v BL, 2.3. 1998).
Tretim a mozna nejdulezitejsim faktorem je omezeny mandat teto organizace. NATO nemuze dost dobre prosazovat a pripadne udrzovat novy svetovy rad bez spoluprace s OSN. Staty stojici mimo NATO (Rusko, Cina, Indie, Japonsko) jsou prilis vyznamne na to, aby se jejich mineni mohlo ignorovat. Ma-li Ceska republika ambice podobne Kanade, to znamena hrat roli mirotvorce ve svete, muze je, stejne jako tato zeme naplnovat prostrednictvim OSN.
Je jiste mozne namitnout, ze NATO zarucuje kolektivni obranu svych clenu v pripade napadeni. Tento argument se neda zcela ignorovat, protoze vime ze vecne casy nejsou vecne a tisicilete rise tisicilete. Doufam, ze se mnou bude kazdy souhlasit, kdyz napisu ze podobna zaruka ma vyznam jenom tehdy (a) existuje-li realny nepritel a (b) vysledkem politicko-vojenskeho svazku bude zachovani a nikoli zahuba vetsi casti populace.
Kdo je tedy nepritel? Geograficky a mozna politicky nezbyva nikdo jiny nez Rusko. Jenze proc by Rusove utocili na zapadni Evropu? Lebensraumu i surovin maji dost na Sibiri. Utokem na zapadni Evropu nemohou nic ziskat. Nebo si snad nekdo mysli, ze ano?
Podle meho nazoru existuji pouze dva scenare pro mozny konflikt mezi Ruskem a NATO a hned dodavam, ze ani jeden neospravedlnuje vstup CR do teto organizace.
Je mozne, ze v obdobi po Jelcinovi zacne Rusum dochazet, ze okolni svet ke svemu preziti v podstate nepotrebuji. Dojde jim, kolik nevyhodnych obchodu reformatori uzavreli a kolik bohatstvi ze zeme uniklo a unika. Rozhodnou se tedy ten novodoby NEP po vzoru Stalina ukoncit. Co se stane dal, bude zalezet na tom, jestli zahranicni investori proste ztraty odepisi nebo zda budou chtit svoje investice chranit. (Ochrana hospodarskych zajmu na cizim uzemi pomoci zbrani neni tak neobvykla, jak by se mohlo zdat. Existuji prece teorie o tom, ze Irak napadl Kuvajt, protoze se citil ekonomicky ohrozen. USA pak pomohly Kuvajtu v ramci svych zajmu jmenem nafta). Ochrana zajmu zapadniho sveta v Rusku muze zvysit napeti do te miry, ze jedna ci druha strana zmackne knoflik prvni, aby predesla agresi.
Zda se mi ale, ze daleko pravdepodobnejsim scenarem pro raketovou katastrofu v Evrope je nahoda. Omyl pocitacu, ktere odpali rakety na predem vybrane cile. Toto je scenar, ktery by mela mit ceska vlada na pameti. Mela by se starat o to, aby ceske uzemi nebylo tercem. Umisteni zbrani NATO na ceskem uzemi ten terc z Cech zcela jiste udela. Soucasna prohlaseni, ze NATO nema v umyslu umistovat na uzemi novych clenu jaderne zbrane nemaji vetsi cenu nez papir na nemz jsou vytistena.
Vstoupi-li staty byvale Varsavske smlouvy (zejmena Polsko, Madarsko, a Ceska republika) do NATO, budou v pripadnem plnohodnotnem konfliktu slouzit jako naraznikova zona, nic vic. Proc tyto staty radeji neuvazuji o neutralite. Proc by nemohl exitovat severojizni pas neutralnich zemi v Evrope. Komu je tato varianta proti mysli? Zvazovala ceska vlada tuto moznost? Pokud ano, proc ji zavrhla?
Snaha ceske vlady (Klausovy i Tosovskeho) dostat republiku do NATO se mi ve svetle uvedenych argumentu jevi prinejmensim jako diskutabilni.
Domnivam se, ze zakladni otazkou je co se stane kdyz Ceska republika do NATO nevstoupi. Do te doby nez mi nekdo dokaze opak, odpovidam ze nic. Naopak republika si podrzi svoji nezavislost.
Za zminku jeste stoji usili vlady a presidenta Havla vyhnout se referendu tedy, svrchovane demokraticke metode rozhodovani. Odmitani referenda je neprimy dukaz toho, ze vlada neni schopna predlozit jasne argumenty pro- nejspis proto, ze proste neexistuji.
Jiří Jírovec
Proč by stát neměl mít dohled nad internetem
(Viz článek Jana Macháčka, Proč by měl stát mít dohled nad Internetem. JČ)
Pokladam si otazku, zda frustrace z nekvalitnich sluzeb muze nekoho privest k myslence, ze stat by mel (zase) nakoho kontrolovat ci dokonce vydavat povoleni.
Predpokladam ze ve svobodne spolecnosti, ke ktere smerujeme, je nepripustne omezovat komunikaci jedincu mezi sebou. Kdyz se jedinci chyti za ruce a zacnou si z jednoho konce pomyslneho retezu posilat psanicka (paralela s inetem) na druhy konec, tak podle jistych matematickych vlastnosti vymyslenych matfyzaky nazyvanymi tranzitivita bych predpokladal, ze nelze zadneho ze zucastnenych jedincu omezovat z toho duvodu, ze mezi prijemcem a odesilatelem zpravy bylo n kuryru nehlede na vysledek jednotliveho chovani zucastnenych jedincu. A protoze Internet je vlastne takovym spletencem pocitacu vzajemne se drzicich za ruce (sitove karty) tak nelze na nej jako na celek uplatnovat nejake vlastnicke pravo ani ho regulovat.
Je spousta sluzeb a produktu na trhu, ktere Vas mohou poskodit nebo ktere nejsou kvalitni. Dava to ale nekomu pravo chtit, aby kazdy z techto produktu byl kontrolovan nejlepe schvalen statem? Myslim ze ne, uz vzhledem ke slozitosti problemu. Jak poznate "spravnou" jednicku ci nulu od te "spatne" ? ;-))) A jak specialne ohodnotite kvalitu internetoveho pripojeni, kdyz Vam do komunikace modemu klapou (cizi nez providerova) relatka po ceste?
Je pravda ze v prostredi, ktere je otevrene a zalozene na duvere, je trivialni zacit zneuzivat informace, vzdyt kolem vas proudi,jen si je precist. Ale nikdo Vas prece nenuti byt bezbranny a spolehat se na moralku ISP. Muzete pro svoje zabezpeceni pouzivat napriklad PGP (Pretty Good Privacy). Internet neni o tom, ze JE nejaky email a kolem neho se zacnou vytvaret predpisy co se nesmi a smi a podobne.
Internet je predevsim o spojeni mnoha pocitacu ruznymi protokoly a email ve sve otevrene podobe je jenom jednim z nich.
Existuji zabezpeceni komunikace pro ruzne sluzby: u www je to https: cili SSL, u emailu PGP cili kryptografie s verejnym klicem, u vzdaleneho pristupu k unixovym strojum secure shell, pro zabezpeceni komunikace na urovni paketu IP je to napriklad SKIP od sunu.
Problem, z ktereho vyvozujete jakysi statni dozor nad ISP, je ovsem jineho razu: je jim neexistence spotrebitelskych casopisu a prace i statnich instituci ktere by mely dohlizet nad dodrzovanim spravedlive souteze v podnikani. Pokud budete chtit direktivne kontrolovat ISP, vezte ze je budou kontrolovat lide stejneho ci mozna jeste horsiho razeni a dopadneme jako v Cine. Ostatne kdyz vite ze Vas nekdo poskodil, nenechte si to pro sebe a roztrubte ruznych sitech na internetu svoje zkusenosti. Muzeme zalozit black list.
Ostuda Ceskeho internetu je ovsem v tom, ze stat udrzuje umele monopol Telecomu. Proc si jiste dovedete predstavit, prizivuje se na tom spousta lidi. Z toho duvodu, ze stat telecomu dava monopol na jiste sluzby, by mel po nem chtit, aby zridil verejnou paterni sit, kterou by vlastnil stat a ktera by se pronajimala dalsim pripojovatelum. Ne, nemyslim tim, ze telecom by se stal nejvetsim ISP, ale ze paterni sit by davala rovnez moznosti pripojeni pro ostatni subjekty. Navic v takove siti by mohly odpadnout takove problemy jako routovani a neustale mateni routeru co se tyce cesty k dane cilove siti, jez je problemem, ktery suzuje jak cesnet tak nyni i nix. Bylo by opravdu tak slozite, aby stat zalozil nevydelecnou organizaci,jejiz sit by byla vybudovana nasim monopolnim operatorem k uzitku vsech? Neco jako NIX czech-wide ? :)
Vite, ten problem pasma je prave ve vysokych cenach. Kdyz si koupite linku mezi body X a Y a musite za 64 kbps zaplatit nehorazne tisice ci desitky tisic mesicne, nevyplati se budovat silnejsi patere. Mozna si myslite, ze za modemem u Vaseho ISP je uz jedna linka, ktera vede vsude, ale tam jsou prave dalsi a dalsi takove mizerne >dkbps linky, ktere vedou za hranice aby se dat,a ktera jdou z mist v Dejvicich, mohla pres Ameriku a jinou mizernou linku dostat do budovy o kilometr dale. A proc jsou vysoke ceny? Protoze neni konkurence, ani nemuze byt, kdyz takova zakladni vec jako prenos fotonu ci elektronu mezi dvema misty ma pod palcem Telecom a nikdo jiny tedy nemuze tyto sluzby verejne provozovat.
Stat by rozhodne nemel dohlizet na to, jak hospodari jednotlivi ISP se svym kapitalem - s tloustkou svych linek. Pokud by tu existovala nejaka instituce zabyvajici se kontrolou hospodarske souteze, tak by se mela postarat o to, aby si zakaznici mohli vybrat podle testu sluzeb ISP - ktere by mj. mohly byt primo na internetu.
Prave fakt, ze celek je pouhym dusledkem funkce jednotlivych participantu v Internetu, nelze aplikovat nejaka omezeni. Kazdy zvlast se muze rozhodnout, jestli Vam da k dispozici informace, muze se rozhodnout jak rychle Vam je bude posilat a jestli se s Vami vubec bude bavit a podobne. Z meho hlediska je internet spojeni jednoho ci vice pocitacu dohromady nejakym protokolem (tcp/ip). Vezte, ze mame s nekolika kolegy malou lokalni sit. Jak stanovite pravidlo, kdy je dost velka na to, aby nas stat zacal kontrolovat v pripade, ze se rozhodneme ji rozsirit pro dalsi lidi? Dokazete rici "Toto uz je a toto jeste neni internet" ? No a ten Internet s velkym I tak jak ho asi chapete je o tom samem. Je vyjadrenim svobodne vule komunikovat tisicu subjektu jako my.
Problemy Internetu se nedaji resit direktivni cestou, protoze nemuzete znasilnovat jednotlivce jenom proto, ze jejich aktivita dohromady vytvari celek, ktery z Vaseho pohledu neni idealni, nebo jeho jednotlive casti.
Muzete si vybrat, jit ke konkurenci. O tom je svobodne a trzni prostredi. Resenim problemu je poukazat na ne a vyresit je - v trznim prostredi tak, ze prevalcujete konkurenci ktera je technologicky pozadu, nebo je nekde poradne properete.
Ale muze se to stat u nas s monopolem na (ne)svobodne sireni informaci, ktere bylo prisouzeno jednomu molochovi?
Stat by mel predevsim mit zajem na tom, aby tak progresivni medium, jakym je Internet, bylo vyuzivano k cinnostem, ktere budou lidem setrit cas a penize a budou davat moznost vzdelavat se, protoze stat od techto lidi vybira dane.Protoze jestli lidem Internet neco pozitivniho prinese, stat od nich svuj podil dostane. Donutte ale idioty ve statnim zrizeni, aby zacali chapat, ze ziji z penez ktere nevznikaji z vakua,ale z chodu ekonomiky, nad kterou by meli drzet ochrannou ruku....
Zlepsit soucasny stav direktivni formou nikdy nepujde, a proto bychom se meli zasadit o to, aby byl Internet podporovan nejakou organizaci, ktera dokaze presvedcit, ze penize investovane do nej se nam v budoucnosti bohate vyplati. Na vysokych skolach, kde ostatne Internet zacinal, byly garantem vysoke skoly. Pro potreby prumyslu by se o komercni vyuziti internetu melo zajimat ministerstvo hospodarstvi.
A my bychom se meli zasadit o to, aby byla moznost prevalcovat Telecom a jeho relatkove ustredny s preslechy na trznim poli, nenasilne a nedirektivne.
Vladimír Myslík
Poznámka JČ:
Namítl jsem panu Myslíkovi:
V Britanii bylo a je naprosto bezne (bylo to i za konzervativcu) ze stat dohlizi na to, aby se podnikatelska cinnost delala ferove.
Vsechny zprivatizovane podniky maji statni inspekcni urady, ktere kontroluji, zda podnikaji poctive a v zakaznika (Oftel - telekomunikace, Ofwat - vodarny, atd., atd., zeleznice...)
Vladimír Myslík odpověděl:
Ano to je nutne, aby na trh nestoupili zraloci, kteri maji zajem jen na tom rychle zbohatnout (jako v Ceske republice). Osem z toho nevyplyva, ze kdyz sesroubuji dva srouby, tak se budu muset ptat statu jestli je to dobre (ne ze byste neco takoveho tvrdil). U Internetu je specifikum to, ze to neni neci celek, ktery se ma predepsane prodavat, protoze to ani nejde. Jsou jen firmy ktere prodavaji pripojeni "nekam". A kam a jak kvalitne je na nich samotnych. Navic kvalita pripojeni do internetu je zavisla server od serveru, ne jen lokalnimi linkami providera. A taky je zavisla na kvalite linek od telecomu. Jak muze nekdo chtit regulovat ISP, kdyz tu nikdo nereguluje telecom? Ten je monopol, ne nejaci ISP, kteri se zameri na segment trhu a nabidnou mu treba rychlou konektivitu po ceskych luzich a hajich a pomalou do zahranici ci naopak.
Myslim, ze stat by se mel snazit v pripadech, kde to lze, o to, aby se trh reguloval za jeho dozoru trznimi principy, nikoli direktivou. A prave existence celostatni site pod zastitou statu (ve svete existuji nevydelecne organizace vlastnici ATM paterni site) by byla nejlepsi investici podporujici provoz internetu u nas.
Neco jineho je treba prodej potravin, kde na kvalite zaisi lidske zivoty a zdravi. Nemuzete si u kazdeho rohliku overovat, ze neni otraveny.
