Praha, Alžír, Brusel
V minulých dnech byla zveřejněna zpráva, že hodnota vývozu českých zbraní stoupla o 55,5 procenta na téměř 182 miliónů amerických dolarů. Pak bylo oznámeno, že jedna firma nezákonně vyvezla vojenské zařízení do Severní Koreje bez licence a o něco později, že vlastník této firmy byl zatčen. Ve všem tom se jaksi ztratila skutečnost, že alespoň jedním dalším nákupčím českého vojenského zařízení je jiný režim, ktery strašlivým způsobem porušuje lidská práva - Alžírsko.
Od roku 1992, kdy vznikla válka mezi islámskými extrémisty a alžírskou vládou, přišlo o život asi 75 000 lidí. Alžírská vláda zdaleka není jen terčem násilných protestů teroristů. Jak prokázaly nedávné zprávy organizace Amnesty International a BBC, alžírská vláda sama provádí teroristické akce a je za ně přímo v mnoha případech odpovědná.
Zaprvé, alžírská vláda je odpovědna za strašlivé zanedbávání situace. K většině masakrů dochází nedaleko hlavního města, což je v Alžírsku oblast s největší koncentrací vojenského zařízení. Mnoho teroristických útoků se děje nedaleko kasáren vládního vojska a nedaleko základen bezpečnostních jednotek, avšak tyto oficiální bezpečnostní sbory nečiní vůbec nic na ochranu svých vlastních občanů. V takových případech jsou brutální masakry oficiálně přehlíženy.
Jako by pasívní přihlížení vraždění vlastních občanů nestačilo, alžírské úřady aktivně organizují únosy a drastické, systematické mučení. Úřady také pobízejí civilisty, aby se sami ozbrojovali a zakládali milice. Tyto milice smějí jednat mimo zákon a samy páchají masakry, často ve vesnicích, o nichž se domnívají, že se nějakým způsobem podílely na masakrech proti jejich vesnicím.
Tyto nevycvičené a nedisciplinované milice mají spojení na alžírskou vládu, protože jim vláda dává zbraně. Bylo by zajímavé vědět, kolik těchto zbraní pochází z České republiky..
Rok 1997 byl v Alžírsku zvlášť brutální. Během něho docházelo, jak uvedla organizace Amnesty International, k "systematickému porušování lidských práv, která páchaly bezpečnostní jednotky, státem vyzbrojené milice a ozbrojené opoziční skupiny, které se naývají "islámské skupiny". Mimosoudní popravy, úmyslná a náhodná zabíjení, mučení, "mizení" lidí, únosy, svévolné věznění a výhružky zabitím jsou v posledních šesti letech v Alžírsku každodenní skutečností." Tato zvěrstva páchají nejen teroristé, ale i vládní jednotky.
Evropská unie se poslední dobou snaží vyjednávat s alžírskými úřady, ale - ze zjevných důvodů - odmítají alžírští činitelé hovořít s Evropskou unií otevřeně. Také vzniká dojem, že úsilí Evropské unie není vždy příliš přesvědčivé. EU neodsoudila otevřeně alžírskou vládu za její zvěrstva. Několik členských zemí Evropské unie dodává alžírskému režimu zbraně.
Česká republika není jedinou zemí, která poskytuje alžírské vládě a jejím milicím, nerespektujícím zákon, zbraně, ale o to přece nejde. Jde o to, že alžírský režim je brutální a žádná slušná vláda by mu neměla poskytovat zbraně, jimiž režim pak vraždí vlastní obyvatelstvo.
Ve střední Evropě existovalo morální světlo. Byl to člověk, který hovořil odvážně proti mezinárodnímu obchodu se zbraněmi, zejména proti prodeji zbraní režimům, které strašlivým způsobem porušují lidská práva, jako dnešní Alžírsko. Tento muž je však dnes natolik angažován pro Evropskou unii a pro NATO, že svůj morální hlas ztratil a nedokáže už zaujmout natolik nezávislé stanovisko, které by nebylo v plném souhlasu s názorem klubů, o nichž tak zoufale chce, aby se do nich jeho země dostala. Obětoval své světově proslulé svědomí na oltář Bruselu. Je to škoda. V Alžírsku žije dost lidí, kteří by potřebovali Havlovu pomoc.
Prague, Algiers, Brussels
Last week it was reported that Czech arms exports increased 55.5% to almost USD 182 million in total. Then it was announced that one firm had illegally exported military equipment to North Korea without a license, and this week, the owner of that firm was detained. Lost in all of this was the fact that at least one other buyer of Czech military equipment is another regime with an atrocious human rights record: Algeria.
Since 1992, when the battle between Islamic militants and Algeria's government began, about 75,000 people have lost their lives. Far from being simply the focus of the terrorists' violent protest, the Algerian government, as recent reports from Amnesty International and the BBC have made clear, is responsible for and in many cases conducts much terror itself.
In the first place, the Algerian government has been responsible for horrific negligence. Most of the massacres take place near the capital which is the most militarily re-enforced area in the country. In fact, many of the worst terrorist atrocities occur within sight of government army barracks and the bases of the security forces, and yet those official forces fail to lift a finger to protect their own citizens. In such cases the brutal massacres are officially condoned
As if standing around and watching while its own citizens are murdered was not bad enough, the Algerian authorities have actively taken part in abductions and gruesome systematic torture. The authorities have also encouraged civilians to arm themselves and form militias. Those militias are allowed to operate beyond the law, and they themselves commit massacres, often in revenge on villages that they feel have had some part in massacres committed against their villagers.
These untrained and undisciplined militias are linked to the government because the government has given them arms. One wonders how many of those arms originated in the Czech Republic.
1997 was a particularly savage year in Algeria, and the year transpired against a background of what Amnesty International has called: "systematic human rights abuses committed by security forces, state-armed militias and armed opposition groups, who call themselves "Islamic groups". Extrajudicial executions, deliberate and arbitrary killings, torture, "disappearances", abductions, arbitrary detention and death threats have been part of the daily reality in Algeria for the past six years." Those atrocities are being carried out not only by the terrorists but by the government forces as well.
The EU has recently been trying to talk with the Algerian authorities, but Algerian officials are reluctant to be frank with the EU for obvious reasons. Also, one gets the feeling that the EU's attempts are half-hearted as they fail to condemn outright the Algerian government for its atrocities and as several EU countries also supply the regime with arms.
The Czech Republic is not the only country providing the Algerian government and its lawless militias with weapons, but that is hardly the point. The point is that the Algerian regime is a brutal one, and no decent government ought to provide them with the weapons it uses to kill its own people.
There used to be a moral light in Central Europe. He was a man who spoke out bravely against the international arms trade, especially to regimes with appalling human rights records like today's Algeria. Now that man is so committed to the EU and NATO that he has lost his moral voice and can no longer take a stand that might not be in full agreement with those clubs he wants his country so desperately to join. He has sacrificed his world-renowned conscience on the altar of Brussels. Too bad. There's some people in Algeria that could use his help.
Jak bude vypadat předvolební kampaň pro letošní červnové všeobecné volby v České televizi. Bude rozplizlá, nudná, a neinformativní, protože má ČT zákonem svázané ruce?
S nadcházející předvolební kampaní, která se má vysílat v České televizi na základě jejích veřejnoprávních povinností, vznikl problém. Vznikl v důsledku nepříliš přesně formulovaného zákona.
Podle zákona má veřejnoprávní Česká televize povinnost všem registrovaným politickým stranám, kandidujícím v nadcházejících všeobecných volbách, poskytnout předvolební vysílací čas. Zákon to definuje takto:
Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany a koalice vyhraženo v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany a koalice.
Potíž je, že výše uvedený odstavec 3 paragrafu 16 volebního zákona byl zjevně koncipován pro vysílání reklamních televizních spotů jednotlivých politických stran.
Jenže při letošních volbách většina českých parlamentních politických stran nechce použít reklamní politické spoty: hlavně proto, že nemají peníze na jejich výrobu.
Jakým způsobem bude tedy 14 hodin předvolebního vysílání České televize vyplněno?
Někteří politikové mohou mít představu, že by v každém takovém pořadu mělo sedět u jednoho stolu asi šest osob. Na začátku pořadu by každý přítomný dostal tři minuty času na veřejný projev (třikrát šest je osmnáct, znamená to tedy, že by se v prvních osmnácti !!) minutách volebního pořadu přednášely nudné, prázdné projevy), pak by šest přítomných v pořadu o zvolených tématech diskutovalo, a v závěru by zase všichni dostali tři minuty na zhodnocení.
Představují si to trochu politikové jako komunální schůzi v Dolním Horním. Není třeba jistě dlouze dovozovat, že takové předvolební vysílání bude ztrátou televizního času. Podstatou televizního vysílání je detail. Televize nefunguje, když se do studia nahrne horda "debatérů". Výsledkem je nuda.
Bezpochyby nejefektivnějším způsobem vedení předvolebních diskusí by bylo, kdyby se od každé strany jeden představitel podrobil na obrazovce od nezávislého, profesionálního a informovaného reportéra tvrdému zkoumání politického programu své strany.
Ač zdánlivě pro kandidující strany nevýhodné, takovéto předvolební programy by naopak vysoce posílily prestiž kandidujících politických stran. Politikové, kteří by přizpochybňování svého volebního programu od ostře kritického reportéra v debatě zvítězili, by tak bezpochyby posílili svůj kredit. (Otázka je, zda ČT má reportéry, schopné ostré, kritické a věcné analýzy: přejme jí, aby takové profesionály do začátku předvolební kampaně našla.)
Je však možné doufat, že by čeští politikové přistoupili na toto velmi rozumné uspořádání, které by bezpochyby výrazně zkvalitnilo českou předvolební debatu?
Anebo před takovýmito předvolebními programy politikové ze zbabělosti a pohodlnosti ucouvnou?
A co má tedy Česká televize dělat? Musí skutečně nabídnout, jak je uvedeno v zákoně, kandidujícím politickým stranám čtrnáct vysílacích hodin k proplýtvání, anebo si dokáží politické strany uvědomit, že předkládání jejich politického programu veřejnosti na obrazovce bez kritické analýzy je vlastně kontraproduktivní.
Pokud si i nadále politické strany budou přát plně kontrolovat, co bude obsahem jejich předvolebního vysílání, nejde vlastně o reklamu? Neměly by politické strany České televizi politickým stranám za tato reklamní vysílání platit?
Zdá se mi, že je to docela důležité téma, které by v českých sdělovacích prostředcích mělo být bezodkladně podrobeno veřejné debatě.
JČ
Malá poznámka k dvojím cenám z hlediska cizince
V teto zalezitosti plati podle meho nemecka lidova moudrost "Der Ton macht die Musik" - je to predevsim otazka stylu. Pri soucasnych mzdovych a cenovych relacich je celkem pochopitelne, ze nektere podniky v CR zadaji ruzne ceny od tuzemcu a cizincu. Zaroven vsak lze zadat, aby to jasne oznamily. Navstevnik se pak muze volne rozhodnout, jestli vyuzije urcitou nabidku za tuto cenu nebo ne.
Dobrym prikladem muze byt skanzen v Roznove pod Radhostem, ktery mel v lete 1995 na vyvesce zhruba nasledujici napis:
"Vstupne/Eintritt/Entrance fee: 40 CZK
Obcane CR s obc. prukazem/Buerger der CR mit Ausweis/Citizens of the CR with passport: 20 CZK"
Spis na hrane slusnosti je vstup do Pravcicke brany u Hrenska, kde visely na podzim 1997 dve vyvesky; prvni znela:
"Vstupne/Eintritt 40 Kc"
Druha, znacne mensi ve vyloze:
"Cesi zadejte o slevu!"
Pozadal jsem cesky o vstupenku a dostal jsem bez dalsiho listek za 15 korun (jsem obcanem SRN).
Z prisne pravnickeho hlediska by asi bylo mozne podat trestni oznameni na tento podnik kvuli narodnostni diskriminaci, protoze vzbuzuje dojem, ze zvyhodnuje lide ceske narodnosti oproti ostatnim narodnostem, ac treba maji stejne obcanstvi (totiz CR).
Za nehoraznost povazuji chovani jednoho prodejce svareneho vina v Krkonosich na jare 1993. Na (asi zamerne) skoro zakryte ceduli mel napsan cenu 15 korun. Objednal jsem u neho cesky (tenkrat se silnejsim prizvukem nez ted); kdyz jsem chtel platit, on se me zeptal, odkud jsem. Trochu naivne, mozna v ocekavani chvaly za svoji skromnou znalost cestiny, jsem odpovedel, ze jsem z Nemecka.
Nato mi oznamil, ze "Dann muessen zahlen 30 Kronen". Pekne nastvan jsem odlozil kelimek a odesel. Nikdy predtim a nikdy potom jsem nevidel patolizalstvi a zaroven pohrdavy postoj vuci "cizakum" v tak koncentrovane podobe. Cesti kamaradi, kteri pozorovali tuto scenku, byli dosti sokovani.
Podivuhodne zazitky jsem mel take v hotelu v Olomouci (nekdy v roce 1993). Zeptal jsem se cesky u recepce, jestli maji volny pokoj a kolik to stoji. Pani odpovedela ze ano a ze to stoji 170 Kc. Dal jsem ji pas, natoz mi se smutnym vyrazem oznamila, ze sice pekne umim cesky, ale nocleh bude za 340 Kc. Dodavam, ze i hotely v Nemecku tvori ceny dost svevolne - pro stamgasty, pro kamarady, pro hloupe turisty, pro chytre turisty... Asi nikdy se vsak Vam nestane, ze recepcni Vam nejprve sdeli cenu a po predlozeni pasu oznami, ze jako cizinec musite platit vic.
Tento zlozvyk (neco podobneho se mi prihodilo kratce potom i v Ceskem Tesine) se bohudik uz vytratil. Loni na podzim mely hotely jak v Ceske Lipe tak i v Decine dvoj- az trojjazycne ceniky, z kterych byly videt i podminky pro ziskani slev.
Matthias Roeser
ČR: vstoupit do NATO nebo ne?
Přišlo několik reakcí k této tematice, které v tomto čísle BL zveřejňuji.
Nestavím se osobně ani proti vstupu ČR do NATO, ani pro tento vstup.
Jsem však přesvědčen, že přijímá-li nějaká země (Česká republika) zásadní rozhodnutí tohoto druhu, nejlepší cestou pro budoucnost je vzít toto rozhodnutí a ve veřejné diskusi se ho snažit co nejvíce zpochybnit, aby se ukázalo, zda je skutečně nosné.
K tomu však bohužel v České republice nedochází. Snad nejstrašnějším příkladem hagiografického přístupu (kromě nesmyslného a trapného udělení Řádu Bílého lva Javieru Solanovi) byl "rozhovor" České televize se Solanou z Bruselu, před jeho nedávným příjezdem do Prahy.
Rozhovor byl sám o sobě nesmyslný, neboť reportér ČT Solanova slova pouze parafrázoval. To se vůbec nemusel obtěžovat origiální rozhovor se Solanou natáčet: mohl použít pár agenturních záběrů Solany a pak si z jeho výroků - též citovaných agenturami mohl sestavit koláž - výsledek by byl stejný.
Proč se reportér ČT nezeptal Solany, jaký je v současnosti účel Severoatlantického společenství a proč by do něho měla Česká republika vstupovat, proč se ho nezeptal, do jaké míry zatíží náklady na modernizaci české armády české daňové poplatníky? Atd,
Mám bohužel pocit, že ČR vstupuje do NATO hlavně proto, že dlouho nebyla považována za součást Západu, a vstup do NATO má být pro Čechy jakýmsi pohlazením, včleněním na Západ.
Ale dá se říci, že země jako Turecko (též člen NATO) jsou na Západě?
Díval jsem se dnes na školní mapu. Kdyby chtělo Rusko nakrásně okupovat Českou republiku, muselo by předtím okupovat dvě nebo tři jiné země.
Zdá se mi to poněkud nerealistické, ovšem situace se jistě může změnit k horšímu.
Neměly by se zkoumat důvody, proč tak podstatná část české veřejnosti do NATO nechce? Co je jejich motivací?
Zároveň by bylo velmi zajímavé zkoumat důvody, proč část obyvatelstva ČR (a vláda) do NATO chce.
NATO ano nebo ne?
Česká republika je v současné době umístěna v rámci Evropy velmi výhodně. Jenže tato výhoda je pouze zdánlivá. Západní část je chráněna dobře. SRN ani Rakousko určitě proti ČR nemají natolik vážné výhrady, aby ji napadly. Polsko ani Maďarsko také nemají důvod. U Slovenska už je tomu jinak. Momentální snahy jsou sice upřeny jinam, ale aniž bych chtěl rozviřovat nějaké fámy, je třeba si uvědomit sblížení Slovenska (jeho představitelů) s Ruskem a také snahy o omezení politický a občanských svobod v poslední době. V širším okolí je situace ještě horší. Rumunsko ani Bulharsko nejsou zrovna nejstabilnější, Bělorusko je (téměř) nazpět v totalitě a Rusko je zcela nevypočitatelné. Připočtěme ještě bývalou Jugoslávii.
Co z toho plyne? Máme tyto možnosti. Neutralita nebo zapojení do vojenského celku. Neutralita může být ozbrojená (Švédsko) nebo neozbrojená (Vatikán, Andorra). Neozbrojenou neutralitu by nám musely okolní státy garantovat. To od některých sousedů, by» nepřímých, čekat nemůžeme (alespoň v dohledné době). A i kdyby, můžeme vůbec některému státu (teď nemám na mysli jen Rusko) natolik důvěřovat? Ozbrojená neutralita je velmi drahá záležitost. Zeptejte se Švédska nebo Rakouska. Navíc ani jedna z těchto variant nezaručuje nenapadnutelnost (viz Nizozemí za 2. světové války).
Takže vojenská organizace. Buď NATO nebo samostatná (ČR, Polsko, Maďarsko a třeba i Rakousko). Ta druhá možnost má dvě trhliny: Polsko bude chtít podporovat pobaltské země, Maďarsko zase bude chtít záruky proti Slovensku, Jugoslávii a Rumunsku. Druhý problém je ve vztahu k NATO. Tedy proti NATU (samozřejmě nesmysl) nebo spolupráce s ním. Ale jak těsná? Společné akce v rámci OSN, UNPROFOR, IFOR atd. by byly pod dvojím velením stejné jako pod jedním, cvičení, nebo případná obrana (doufám, že k tomu nedojde) či jiná akce by byly lepší společné. Takže proč dvojí velení? Jen by zvyšovalo náklady. Nemluvě o tom, že bychom museli zabezpečit všechny oblasti vojenství, takže odklad při nákupu stíhaček (i když o něm naše armáda zatím nechce slyšet) by jistojistě nepřipadal v úvahu. Navíc výzbroj PVOS (radary, rakety), systém spojení atd.
Co bychom mohli čekat v případě konfliktu v naší oblasti. Uvědomme si, že stačí i *menší* občanská válka. Jak dlouho trvalo, než Rada bezpečnosti při OSN něco udělala v případě Kuvajtu nebo Jugoslávie. Nebýt nátlaku USA (a NATO) asi by počkala, až se v Jugoslávii všichni postřílí. On ani zákaz prodeje zbraní oběma stranám nebyl nikdy v minulosti úspěšný (Španělsko, Japonsko, Irák, Čína, případů je víc než dost). Vždy se našel někdo, kdo pro peníze nebo z politických důvodů (tedy taky pro peníze) zbraně prodal. Než Kuvajt, to raději organizaci, která bude za svými členy pevně stát (co ji také zbývá jiného, když je každý z členů zodpovědný za část společné obrany, takže napadení jediného člena je současně napadením všech.
Ovšem ani tato alternativa není všelékem. Stačí si vzpomenout na Kypr, tedy konflikt dvou členských zemí NATO. Toto by však bylo jedním z mála rizik. Územní ani jiné spory s ostatními členy nemáme, takže žádný problém. Druhou a vážnější otázkou je otázka jaderných zbraní na našem území. Při momentálním rozložení rizik to stejně nepřichází v úvahu - není důvod. A v budoucnu? Kvůli Slovensku jistě ne, a kvůli Rusku? Nepravděpodobné - nač stavět raketová sila, když je družice odhalí a mobilní rakety a letecké pumy je lépe mít uloženy v již vybudovaných skladech, než stavět sklady nové. Byly by přivezeny je v případě hrozícího konfliktu v naší blízkosti a v tom případě bychom byli terčem tak jako tak. A» už zbraní konvenčních nebo zbraní hromadného ničení. A má-li se přes naše území převalit válka, není lepší, bude-li bráněno velkou mnohonárodnostní silou, než pouze silami vlastními?
Jan Halva
Podivné články v BL, které nerespektují pohnutou českou minulost
Abych se přiznal, nikdy jsem si nepoložil otázku: Proč do NATO? Dokonce ani teď, když tema otevřel pan Čulík, se mi nechce na ni odpovídat. Považuju ji za hloupou a nejraději bych řekl: Proto! Čtu však na BL podivné články, které málo respektují pohnutou českou minulost a naše zmařené životy. Nezbývá, než se přemoci a vzpomenout:
Na únor 48, kdy komunisté nejprve ukradli Československu demokracii a pak lidem právo a majetek. Na padesátá léta, strach, provokace, udávání, žalářování, popravy. (Nestyděli se z politických důvodů popravit ženu - dr. Miladu Horákovou). Na kolektivizaci zemědělství a budování socialismu na umístěnku. Na lidi zastřelené na hranicích. Na Pražské jaro a Několik vět pana Vaculíka. Na srpen 68 a zákeřné přepadení Varšavskou smlouvou. Vzpomínám na hrdinskou smrt studentů Palacha a Zajíce. Na leta normalizace pod dohledem vojsk s "dočasným pobytem". Na prověrkové komise, vyhazovy ze zaměstnání a další vlnu emigrace. Na Chartu 77 a antichartu v Národním divadle. Na nepřijetí na školu, na zbabělé docházení k volbám. Na obrovské nadšení v listopadu 89. Na Michala Kocába a vyprovození posledního okupanta ze země. Na rozdělení republiky bez referenda. Na rozkradení zbytku pod vedením ODS.
Je to málo argumentů pro vstup do NATO? Pro toho, kdo nechápe souvislosti podotýkám, že NATO není jen vojenskou, nýbrž i politickou strukturou, nedílně spojenou s EU. Nejde o nic méně, než o naše přiřazení k západnímu světu. Proč? Proto!
Petr Jánský
NATO: Jaroslav Jírovec nemá pravdu
Moje poznamka k clanku J. Jirovce o cs. ucasti v NATO je tak trochu o mysich a lidech ci spise o krysach a lidech a tyka se pasaze "kdo je tedy nepritel...az po..pokud ano, proc ji (neutralitu)(cs vlada) zavrhla? Nejprve ty krysy. Bylo uz pred delsi dobou zjisteno, ze jsou-li chovany pohromade v klecich a prestoupi-li jejich pocet na ctverecni jednotku urcitou hranici, zacnou se mezi sebou (pro nas zdanlive bezduvodne) prat. Vysledky lekarskych pokusu na mysich se daji leckdy dobre prenaset na cloveka, ja mam pocit, ze tomu tak je i v uvedenem pripade jejich socialniho chovani. Svetova populacni explose nas k podobnemu stavu znacne priblizila. Na svete uz je prilis malo mista a kdo na to nebude brat zretel a nepripravi se dostatecne na obranu svych zajmu, muze na to, jak se rika, seredne doplatit.
Kdo je tedy nepritel, pta se J. Jirovec. Proc by Rusove utocili na zapadni Evropu? Lebensraumu i surovin maji dost na Sibiri.
Ruska revoluce znamenala zjednodusene receno jen urcitou vnitrni upravu carskeho zrizeni (mocni gubernatori ci mistodrzitele byli nahrazeni jeste mocnejsimi partajnimi tajemniky), ale prevzala a rozvinula carske svetovladne plany. Soucasna vnitrni situace Ruska neumoznuje vubec odhadnout, kterym smerem se bude situace vyvijet. Nelze podcenovat lidi typu Zirinovskeho, vime-li, za jakych okolnosti prisel k moci A. Hitler. On totiz bude na svete stale vice platit obecny pincip: kdo bude slaby, bude napaden. Jeste vice nez kdykoliv v historii plati a bude platit:" Chces-li mir, pripravuj valku". Duvodem k utoku na Evropu muze byt jednoduse to, ze je tam velke, ale spatne strezene bohatstvi a chatrajici politicky system, neschopny razneho jednani odpovidajiciho jeho hospodarskemu potencialu; popud k utoku by mohl eventuelne dat napr. pripadny navrat isolacionismu do americke politiky. (NATO bez USA by byl pomerne legracni spolek). Druhy mozny nebezpecny faktor je v soucasne dobe islamsky fundamentalismus, ktery se muze pokusit rozkladat Evropu zevnitr. Pred nekolika lety prohlasil pri prilezitosti nejake vystavy ve Francii representant tohoto smeru, ze jeho cilem je presvedcit svet o vyhodach islamskeho nabozenstvi. Nepujde-li to po dobrem, pak tedy po zlem. To by se melo vzit docela vazne na vedomi. O nebezpeci, risika a nepratele nikdy nouze nebude, ale NATO by melo umet aspon uvnitr udrzet vse pod kontrolou.
Uvazovat o neutralite je jen takove (mozna lacinejsi, ale zcela bezucelne a vuli k obrane ochromujici) chytraceni, protoze staty jako Polsko, Madarsko, CR aj. byly a budou vzdy naraznikovou zonou, bez ohledu na to, na ci strane stoji a zadna neutralita je v pripade konfliktu nemuze zachranit. O pripadnem vyhlaseni neutrality Ceskou republikou plati tedy presne totez, co rika J. Jirovec o prohlaseni NATO ( ktere pry nema v umyslu umistovat na uzemi novych clenu jaderne zbrane) - ze totiz (jako velka vetsina smluv) nema vetsi cenu nez papir, na nemz je vytisteno. Holandsko v podstate vydelalo svou neutralitou na prvni svetove valce, pokusilo se o to diky kratkozrakosti svych politiku i v zacatcich druhe svetove valky a presvedcilo se velice rychle, jak se casy meni.
V soucasne dobe je ovsem hlavnim problemem v CR na tomto poli pasivni a az lehkomyslny postoj obyvatelstva i dosavadnich vlad k obrane statu. Pokud se zde nedosahne zasadniho obratu, zustane to s obranou statu spatne bez ohledu na to, zda budeme (v lepsim pripade) cleny NATO nebo (v horsim pripade) ne.
Jaroslav Teplý
