čtvrtek 12. března

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Rozšiřování NATO:
  • Jesse Helms, předseda výboru amerického Senátu pro zahraniční vztahy, kritizuje Českou republiku
  • United States Senate - Report from the Chairman of the Committee on Foreign Relations Jesse Helms Z archívu Jana Čulíka:
  • Sedmnáct let starý článek Jiřiny Fuchsové: o významu (české) kultury Havel v Polsku:
  • Bude se vracet restituční majetek polské menšině, konfiskovaný v Československu, proč ne Čechům v Americe? (Jiřina Fuchsová) Česká politika:
  • Ceremonie udílení Oskarů (Andrew Stroehlein)
  • The Oscars (Andrew Stroehlein) Referendum o NATO a ČR:
  • Nezávislí: Referendum a krize odpovědnosti (Jiří Novák) Česko-německé vztahy:
  • Strach z německé kolonie: Valdštejnův potomek přináší neklid do Čech Irák:
  • Pozitivní důsledky války v Perském zálivu: Izrael byl donucen ke smíru s Palestinci Ministerstvo vnitra informuje:
  • Národní protidrogová centrála ukončila operaci "TRAJEKT" proti mezinárodnímu gangu

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Upozornění: v archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.

    Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.


    Co je nového v České republice

  • Česká vláda rozhodla zdražit elektřinu o 24 procent, plyn a činže o 27 procent. V Praze lidi budou platit za byt o 1000 korun měsíčně víc než dosud. Takovéto zdražování prý bude nutné ještě několikrát. Ceny se prý musejí zvednout až o 70 procent, mají-li být realistické. Chtělo by to, aby sdělovací prostředky k těmto navrhovaným dramatickým zvyšováním cen přinesly spolehlivé analýzy z nezávislých zdrojů. Je to skutečně pravda, že je nutno ceny energie takto zvyšovat? - Ač bez mandátu, Tošovského vláda si neustále hraje na politiku a dělá zásadní, kontroverzní rozhodnutí, která by se asi měla ponechat až na vládu po volbách. Proč bylo nutno rozhodovat o zvyšování těchto cen najednou, teď? Takto ho stejně bude realizovat až nová vláda. Jde o rozhodnutí, která by měla být součástí volebního programu stran. Jako součást volebního programu stran by se jistě tato problematika stala před volbami námětem veřejné diskuse. Zrušení složitého a zmateného systému dotací je asi nutné, ale je rozumné, aby bylo obyvatelstvo vystavováno takto náhlému cenovému šoku? - Pro srovnání: v Británii nyní uvažuje Blairova vláda o zvýšení daní na benzín asi o šest procent nad inflaci, aby přiměla lidi jezdit víc veřejnými dopravními prostředky. Vyvolává to ostré protesty, že to prý těžce postihne chudé lidi na venkově, kteří musejí jezdit autem v oblastech, kde není veřejná doprava. Okamžité zvýšení nákladů na elektřinu o 24 procent na plyn a činži o 27 procent je obrovskou finanční zátěží pro obyvatelstvo.

  • Od prvního července se zvýší starobní důchody o 7,25 procent , v průměru to bude činit 400 korun. Inflace v ČR však za posledních dvanáct měsíců vzrostla o 13,4 procenta. Znamená to tedy, že se vláda rozhodla důchodcům snížit důchody o více než šest procent a pod tímto titulkem to také měly přinést české noviny. Argumentace, že zvýšení důchodů uleví důchodcům při zvyšování cen energie a činží, je zjevný nesmysl, vzhledem k tomu, že jsou starobní důchody snižovány. Vláda i nadále trestá za neúspěšnou ekonomickou politiku nejslabší členy české společnosti.

  • Průměrná mzda v ČR vzrostla loni na  10 695 korun, tedy o 11,9 procenta. Ceny za rok 1997 vzrostly o 10 procent, platy tedy mírně předehnaly inflaci. V posledním čtvrtletí roku 1997 se však už růst platů zpomalil, zejména v nepodnikatelských institucích, v podnikatelské sféře naopak stouply platy až o 13,6 procent. Učitelům, policistům, lékařům a jiným pracovníkům veřejného sektoru stouply mzdy za rok 1997 o 5,8 procent. Kolega působí na filozofické fakultě Karlovy univerzity, je mu pětačtyřicet let, je světovým odborníkem, má dvě děti a hrubý plat 8000 Kč měsíčně. Opusťme tedy univerzitní stolice a chirurgické operační sály, zapomeňme na potírání zločinnosti a dejme se v ČR do prodeje koberců či jiného spotřebního zboží, vyráběného na Západě, to přece nese daleko víc a zajistí nám to budoucnost lépe!

  • Příspěvek na výživu dítěte v pěstounské péči by se měl zvýšit na dvojnásobek životního minima a kontroverzní ustanovení, podle kterého nemá rodina nárok na žádné sociální dávky, pokud adoptovala nebo si vzala do pěstounské péče dítě s cizí státní příslušností bez trvalého pobytu v naší republice (v říjnu loňského roku na ně upozornily Britské listy) by mělo být zrušeno. Je to obsaženo v návrhu novely zákona o sociální podpoře poslankyně ČSSD Hany Ogorníkové, kterou doporučil ke schválení poslanecké sněmovně sněmovní výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.

  • V Británii není na návštěvě pouze Miloš Zeman, ale také Václav Klaus. Ve středu večer v 23.30 středoevropského času vystoupil v politickém pořadu televize BBC Newsnight. Třičtvrtěhodinový pořad byl výjimečně věnován jedinému tématu, a to rozšiřování Evropské unie, a to v předvečer mezinárodní konference v Londýně o rozšiřování EU, které se účastní i zástupci zemí ze střední a východní Evropy. Obávám se, že tam vystupují především jako cvičené opice, aby dokázali západoevropskému publiku, že tyto země existují, že jejich obyvatelé nepatří mezi lidožrouty a nekoušou. - Televizní debata šesti účastníků v pořadu Newsnight byla uvozena dvěma tematickými reportážemi z Paříže a z Berlína, poukazujícími na problémy rozšiřování EU. Mezi účastníky byl britský ministr zahraničních věcí Robin Cook, jakási německá politička, nezávislá britská analytička politiky Evropské unie, velmi inteligentně a věcně hovoří estonský ministr zahraničních věcí a bývalý český premiér Václav Klaus. Debata nebyla příliš významná. Klaus konstatoval, že ČR si nepřeje vznik federální Evropy, ale je pro Evropskou unii jednotlivých národních států. Na přímý dotaz britského moderátora Jeremy Paxmana, zda bude ČR ochotna vzdát se samostatného rozhodování o obraně, vzdát se samostatné ekonomické politiky a české měny, uvedl Klaus po určitém okecávání, že ano: ČR je zcela ochotna po vstupu do NATO podřídit se kolektivní bezpečnostní politice. Likvidace české měny a samostatné české ekonomické politiky bude jistě trvat dlouho, řekl Klaus, ale v principu je ochotna ČR připojit se k jednotné evropské měně. Ví, že jako malá země se musí v EU Česká republika podřídit kolektivnímu rozhodování. (Jedna dívka z Prahy, která se na tento televizní pořad se mnou dívala, poznamenala, jak je překvapivé, jak vypadá Klaus v mezinárodním kontextu malý, jak špatná je jeho angličtina [jde hlavně o přízvuk a výslovnost]. Zdálo se, že se nemůže diskuse řádně účastnit, protože se neumí v angličtině pořádně vyjadřovat. (To snad ale není možné? JČ) "To by si člověk neuvědomil, kdyby z té České republiky na pár měsíců neodjel a nezačal vnímat věci v trochu širším kontextu," konstatovala tato dívka.) - (Jinak byl ten pořad o Evropské unii a jejím rozšiřování velmi nudný. Zejména německá zástupkyně tam rozkládala dlouze, nesrozumitelně, rozvláčně. Ostatní neřekli vůbec nic nového. Zdá se, že čeho se dotkne svou rukou Brusel, byrokratickým způsobem to zmrtví. Doufejme, že nemám pravdu.)

  • Upozornění. Jak si jistě mnozí čtenáři Britských listů povšimli, Česká televize vysílala v pondělí v pořadu NADORAZ reportáž o tom, jak byla vytunelována Mladá fronta. V příštím pořadu NADORAZ se bude vysílat desetiminutová reportáž o tom, jak bylo ukradeno Rudé právo. Podrobnosti k této problematice jsou tyto: článek Jiřího Vančury z dvojměsíčníku Listy, materiál na české stránce Jana Čulíka na Glasgow Universitytranskript pořadu Netopýr České televize (Co není v novinách), který se vysílal v ČT 2 dne 9.září 1997.

    Zde je k této problematice poznámka Tomáše Peciny, převzatá na jeho doporučení z Fóra Neviditelného psa:

      Jméno: Tomáš Pecina   
      došlo 11/03/1998 v 03:28:57 hodin k tematu "Ondřej Neff"


      Přečetl jsem si Neffův loňský rozklad, jak to bylo s Mladou frontou, nahlédl do ústavního zákona č. 497/1990 Sb. o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky a prošel i stenografické protokoly z jednání společné schůze Federálního shromáždění, na které byl zákon přijat.

      Ondřej Neff má patrně pravdu, pokud tvrdí, že privatizace Mladé fronty do soukromých rukou nebyla v rozporu s tehdy platnými zákony. Zároveň je evidentní, že zmiňovaný ústavní zákon je trestuhodně nedokonalý: omezuje se totiž na hmotný majetek SSM a vůbec se nezmiňuje o tom, jak má být naloženo s nehmotnými aktivy SSM, ačkoli jejich hodnota byla evidentně stamilionová. O tom, co je to
      goodwill -- přibližně přeloženo renomé, (dobré) jméno -- fyzické nebo právnické osoby, a že třeba zacházet s ním stejně jako, řekněme, se svazáckou zotavovnou na Lipně, neměli tehdejší poslanci ponětí.

      Ondřej Neff a další privatizátoři Mladé fronty prostě jen zvedli ze země to, co tam nekvalifikovaný a nesvědomitý zákonodárce pohodil; nemám proto důvod vážit si ho o nic méně, než, kupříkladu -- Viktora Koženého. Udělal totéž: rozdíl byl jen v měřítku.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Proč nemají nynější česká vláda a parlament mandát občanů (Jan Čulík)
  • K rozšiřování NATO: O krysách a lidech (Jiří Jírovec)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Jak bude vypadat předvolební kampaň V ČT? Špatný zákon zajistí špatné předvolební pořady? (Jan Čulík)
  • Theo Waigel, Sládkův bavorský spojenec (Andrew Stroehlein)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta, vyjadřující pochybnosti o rozšiřování NATO
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Americký senát schválil přičlenění středoevropských zemí k NATO, informace o námitkách senátorů (New York Times)
  • Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie (dánský politolog Michael Andersen)
  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Ještě k tomu hokeji: Bij Slováka do hlavy a jiné poznámky (Jiří Jírovec)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Západ má zájem o Irák kvůli jeho ropě - proč to nikdo neřekne nahlas? (Independent on Sunday)
  • Další český skandál: počkejte, neobracejte stránku (Andrew Stroehlein)
  • Nemocní a umírající v bagdádských nemocnicích - otřesná reportáž listu Guardian
  • O popravě Karly Faye Tuckerové v Texasu: Přestaňte se chovat jako lidi (Jiří Jírovec)
  • Napsala to ČTK, tak to musí být pravda (Andrew Stroehlein)
  • Umořme Saddáma Husajna ofenzívou bohatého kapitalismu, nikoliv ekonomickými sankcemi a nesmyslnými leteckými útoky (The Times)
  • Přijetí středoevropských zemí do NATO by nemělo být automatické (Los Angeles Times)
  • USA a Británie se před půl druhým rokem pokusily o atentát proti Saddámovi - a další analýzy postoje Západu vůči Iráku
  • Česko-německé vztahy: k příspěvkům Matthiase Roesera. Jde o kompetenci české vlády (Jiří Jírovec)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Je rozumné zasáhnout vojensky proti Iráku? Z britské veřejné diskuse
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Diskuse o česko-německých vztazích pokračuje: německý historik Matthias Roeser zajímavě reaguje na předchozí příspěvky Stroehleinovy, Jírovcovy a Zemanovy
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • Může ČR příjmy z turistiky dohnat a předehnat Rakousko? (Vratislav Kuska)
  • Česká politika: strany jsou sice zdiskreditovány, ale deset procent podpory jim pro důchod vždycky zůstane? (Andrew Stroehlein)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • Pokračuje diskuse o česko-německých vztacích (Stroehlein k Roeserovi, v tomto čísle BL též reakce Aleše Zemana, Jiřího Jírovce)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • To, že Ústavní soud odmítl stížnost sládkovců na volbu prezidenta republiky, je velmi znepokojující (Andrew Stroehlein)
  • Tošovského vládní prohlášení mohl napsat Lubomír Štrougal - analýza (Jiří Jírovec')
  • O Franzi Neubauerovi a českých politicích: Stále horší a stále víc pošetilé (Andrew Stroehlein, v tomto čísle najdete také reakci historika Matthiase Roesera)
  • Poznámky Ivana Kytky k politické scéně, k novinářství, k Viktoru Koženému
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • O novém šéfovi ČT Jakubu Puchalském
  • Dopis nově zvolenému prezidentu Havlovi (Andrew Stroehlein)

    Rozšiřování NATO:

    Jesse Helms, předseda výboru amerického Senátu pro zahraniční vztahy, kritizuje Českou republiku

    Jesse Helms, předseda výboru pro zahraniční vztahy amerického Senátu, předložil 6. března 1998 Senátu zprávu, v níž se mj. praví:

    Je zapotřebí, aby se [země žádající o členství v NATO] hlouběji a trvaleji zavázaly plnit následující principy, nejen aby byly oprávněny vstoupit do NATO, ale také, aby dokončily proces přechodu od komunistické éry.

    Výbor pro zahraniční vztahy je znepokojen tím, že někteří američtí občané nemohou získat spravedlivé a vhodné odškodnění za jejich majetek v České republice, který byl konfiskován nacistickým či komunistickým režimem.

    V roce 1928 uzavřely Spojené státy s Československem dvoustrannou dohodu, která stanovovala, že pokud občan jedné země se stane občanem druhé země, tento občan automaticky ztratí své první občanství. Ustanovení této dohody neplatila v době války. Československá vláda interpretovala tuto "dobu války" jako období let 1938 - 1958 (uzavřela mír s Japonskem až v roce 1958, pozn. JČ).

    V letech 1990-1991 přijala česká vláda celou řadu zákonů, omezujících restituce a odškodnění pro československé občany, jejichž majetek byl zkonfiskován za nacistického a komunistického režimu.

    V roce 1994 rozhodl český Nejvyšší soud, že požadavek, aby občané, kteří žádají o restituce, měli trvalý pobyt v ČR, je neústavní. Češi žijící ve Francii, v Německu a jinde získali právo na restituce, ale americkým občanům bylo sděleno, že podle dohody z roku 1928 už nejsou českými občany. Týká se to lidí, kteří získali americké občanství po roce 1958.

    České zákony znemožňují americkým občanům získat spravedlivé a adekvátní odškodnění za jejich majetek. Senátní výbor pro zahraniční vzahy silně naléhá na vládu České republiky - jako součást jejího pokračujícího úsilí vybudovat zdravou občanskou společnost, založenou na principu spravedlnosti - aby těsně spolurpacovala s těmi, jejichž majetek byl nespravedlivě konfiskován nacistickým či komunistickým režimem.

    Výbor také konstatuje, že je nutné, aby evropské země spravedlivě odškodnili oběti nacistického holocaustu či jejich dědice. Toto odškodnění musí zahrnovat vyplacení předválečných pojistek a návrat či kompenzaci za majetek, konfliskovaný Němci a posléze komunisty.

    Senátní výbor důrazně apeluje na Polsko, Maďarsko a Českou republiku, a všechny ostatní evropské země, aby bezodkladně vyřešily otázku právoplatného vlastnictví majetku.


    JČ komentuje:

    Ve Spojených státech žije přibližně 30 000 Čechů, jejichž zástupci už od pádu komunismu usilují o právo získat zpět své české občanství. Podle dohody z roku 1928 mezi Československem a Spojenými státy směli mít občané obou zemí jen jediné občanství, československé nebo americké. Tato dohoda však byla omezena některými dalšími klauzulemi, takže se v podstatě týká nemožnost získat zpět české občanství jen dosti podstatného množství Čechů, žijicích v Americe (nepovažují se za krajany, jak je mylně nazývají české sdělovací prostředky), kteří tam přišli po sovětské invazi do Československa v roce 1968.

    Byli to nejaktivnější a nejvzdělanější Češi, kteří se většinou uplatnili na vlivných místech v americké společnosti a mohli by České republice podstatně prospívat, kdyby byli začleněni zpět do národa. Byli to také často lidé, kteří v sedmdesátých a v osmdesátých letech velmi aktivně bojovali proti komunismu. Nesou proto dosti těžce, že se je po roce 1989 jejich požadavky české úřady i české sdělovací prostředky zcela ignorovaly (až do poslední doby, kdy se začalo jednat o vstupu ČR do NATO a každá podpora amerického Čecha je nyní české vládě dobrá). Kromě práva na české občanství jim bylo také odepřeno právo na restituce majetku, který po sobě po útěku z Československa zanechali. Ne všichni Češi, žijící v Americe, jsou nutně bohatí. Jeden činitel bývalé České národní rady mi sdělil, že se český parlament po roce 1989 rozhodl zcela programově majetek Čechům žijícím v zahraničí nevrátit, aby to nepoškozovalo české hospodářství. Očekávalo se totiž, že Češi v zahraničí nebudou nutně do českého hospodářství investovat a budou chtít za komunisty zkonfiskovaný majetek odškodnění. Pragmaticky bylo rozhodnuto, že to by zbytečně zatížilo už tak slabé československé národní hospodářství dalším dluhem. To, že odmítnout restituce zahraničím Čechům bylo nespravedlivé, bylo zcela pominuto. Zda tato nespravedlnost poněkud nepoškodila pověst České republiky a českého hospodářství v zahraničí, je otázka.

    Jan Čulík

    United States Senate - Report from the Chairman of the Committee on Foreign Relations

    NATO ACCESSION OF POLAND, HUNGARY, AND THE CZECH REPUBLIC

    March 6, 1998

    Mr. Helms, from the Committee on Foreign Relations, submitted the following Report:

    "...Some issues, however, have come to the attention of the Committee where a deeper and continuing commitment to these principles is necessary, not only in order to qualify for NATO membership, but to complete a process of transformation from the communist era.

    The Committee is concerned about the inability of some American citizens to receive fair and appropriate compensation for their property in the Czech Republic that was confiscated by the Nazi or communist regimes.

    In 1928, the United States entered into a bilateral treaty with Czechoslovakia that stated that if a citizen of one country became a citizen of the other country, the individual automatically would lose his or her primary citizenship. The terms of the treaty were not applicable in periods of hostilities. The Czech government interpreted this ?time of war? provision to include the period of 1938-58.

    During 1990-91, the Czech government enacted a series of laws limiting restitution and compensation for individuals whose property had been confiscated under Nazi and communist rule (1938-89) if they were citizens and residents of the Czech Republic.

    In 1994, the Czech Supreme Court ruled that the permanent residency requirement was unconstitutional and required the government to allow for the filing of claims of all individuals who still had their Czech citizenship, regardless of where they lived. Czechs in France, Germany, and elsewhere were eligible to pursue their claims, but American citizens were told they were no longer Czech citizens under the terms of the 1928 treaty. American citizens who had fled the Czech Republic during the ?time of war? period were not affected due to the treaty terms, but those who became American citizens after 1958 are unable to pursue their claims.

    The Czech law that applies to compensation is not discriminatory by nature, but its compensation rules are impeding the ability of American citizens to receive fair and adequate compensation for their property. The Committee strongly urges the Government of the Czech Republic--as part of its continuing effort to build a sound civil society based upon the principle of justice-- to work closely with those whose property was unjustly confiscated either by Nazi or communist regimes....

    The Committee also notes the necessity for countries in Europe fully to account for, and fairly to compensate, surviving victims of the Holocaust or their beneficiaries. Such accounting and compensation must include payment of pre-war insurance claims and the return of, or remuneration for, property seized by the Nazis and later confiscated by the communist regimes in the region.

    The Committee strongly encourages Poland, Hungary, the Czech Republic, and all other countries in Europe promptly to take steps to resolve fully the issue of rightful ownership of assets."


    Z archívu Jana Čulíka:

    Sedmnáct let starý článek Jiřiny Fuchsové

    Při kritice úsilí Jiřiny Fuchsové, která z Los Angeles usiluje o navrácení občanství českým Američanům, hraje myslím podstatnou roli to, že lidé v ČR, kteří neměli před pádem komunismu přístup k nezávislé české kultuře existující v zahraničí, nic nevědí o tom, co lidé jako třeba Jiřina Fuchsová pro českou věc za komunismu dělali a jaké byly jejich postoje. (Koho to taky dnes v České republice zajímá.)

    Učil jsem včera na Glasgowské univerzitě v hodině historie o Pražském jaru 1968 a ukazoval jsem studentům týdeník Literární listy, který v tom období sehrál velmi významnou roli. Ze zažloutlých čísel LL vypadlo omylem tam založené první číslo kulturního čtvrtletníku Obrys, který vydával z Mnichova v letech 1981 - 1990 Daniel Strož.

    Shodou okolností je na první stránce tohoto časopisu zrovna článek od Jiřiny Fuchsové, který si vám dovolím zde přepsati. Je to článek z doby, kdy byla Kunderova díla v anglosaském světě bestsellerem a známá byla (JČ)


    Literární fond Jana Zahradníčka

    Obrys, Mnichov, březen 1981, ročník 1, číslo 1

    Československý exil po osmašedesátém roce nabral nový vítr do plachet. Díky všem novým, mladým proudům, které se v exilovém životě po osmašedesátém roce objevily, i díky všem těm proudům, kteeré po čtvrt, půl či dokonce celé století uchovávaly ve svobodných, byť mnohdy těžkých podmínkách diaspory naše sociální, společenské i kulturní tradice, jsme dnes exilovou kulturní velmocí. A nejen to. Snad ještě nikdy od vraždy svobodné československé kultury koncem třicátých let až po naše dny nebylo spojení té vpravdě živé domácí a vpravdě pozitivní exilové kultury tak těsné, tak mnohotvárné, tak do nejposlednějších vlásečnic rozvětvené a bohaté, jako je tomu v éře, kterou právě prožíváme. Díky podivnému a osudnému paradoxu českých dějin jsou to právě období krvavých politických ztrát a zhoršování životního klimatu, která jakoby oprošťovala a prohlubovala cesty kultury. Jakoby každé přitažení lisu přidávalo na jiskře, vůni a váze vína, které se pod ním rodí.

    Konstatování tohoto jevu není chválou záliby v utrpení, ani vzývání masochismu v zájmu pomíjivého zvyšování lesku národní kultury. Konstatování tohoto faktu - v dobách, kdy je kolem temno a naše snahy zvrátit běh věcí selhávají - má co dělat s nahlédnutím, že - jak napsal Jaroslav Durych - každá velká radost má svůj původ v překonané bolesti. Že čím větší radost, tím niternější a krvavější bolest, která ji zradila, tím statečnější a silnější srdce, které nejenže nepodlehlo v boji o své bytí či nebytí, ale nadto nalezlo v sobě sílu a odvahu vyzvednout vydobytou pravdu vysoko nad krev a marast, pro potěchu a posilu srdcím ostatním.

    Kdyby byl tento svět ne světem, ale rájem, a národ ne národem, ale ve všem všudy ideálem národa, byla by kultura zločinem a rouháním. Neboť plnost bytí, vpravdě naplněnost životem, ideál a ráj nepotřebují kultury. Dokonalé bytí jako takové má jediný protipól, jediný doplněk: dokonalé ticho. Dokonalý klid. Klid, který není ztuhlým klidem, nehnutou propastí, mrtvou nehybností, ale oázou spočinutí, studnou míru, zdrojem věčné, oblažující záře. Hřivnou, z níž nelze ničeho ubrat, k níž nelze ničeho přidat. Hřivnou, která by byla jásavou smrtí kultury.

    Leč v dané stvořenosti světa a všech věcí ostatních, a tedy v dané stvořenosti národa, doposud není ráje. A nám, alespoň těm z nás, kteří dosud nesložili zbraň, nezbývá, než po něm znovu a znovu vztahovat ruce, než se ho - kulturou - znovu a znovu, v potu a v slzách a v krvi, dopínat. Někdy s menším, někdy s větším úspěchem. A dotvářet, tisíckrát znovu a tisíckrát jinak, co nám bylo svěřeno kuse a zpřeházeně a v náznaku a v troskách na celý, ideální, rájem orosený a Bohem dotýkaný celek.

    Kultura je dar... Byla před námi. Je s ními. Bude i po nás. Spojuje nás s těmi, kdo bojovali, vítězili a padali v minulosti. Bude s těmi, kdo budou bojovat, prohrávat a bohdá sem tam i vítězit v budoucnu. Je mostem, na němž se setkávají mrtví, živí a nenarození. Je rájem ve světě, ve kterém není ráje.

    Je nádherné, že ještě dnes žijí a dýchají rozeseti po světě lidé, sloužící Slovu našeho kmene. Dotvářejí ráj, ti nejlepší z nich, po zákonu, jak tomu ostatně bylo vždycky a vždycky asi bude, v podmínkách, které z hlediska současníků bývají víc než skromné. Pomoc přímou nepotřebují, ta - aby mohli dotvářet ráj - k nim musí přicházet shůry. Nepřichází-li, jsou veškeré naše lidské snahy marné. Ale potřebují znamení. Znamení na zemi, milníky, které jim čas od času vypovídají, že v tom, co pro naše Slovo obětují, v tom, jak se pro nás a za nás dopínají ráje, nejsou opuštěni.

    Navzdory skutečnosti, že v současné době, jak už bylo řečeno, náš exil je či se pomalu stává kulturní velmocí, neexistuje dosud ve svobodném světě periodická literární cena za nejvýznamnější dílo české poezie. Snad přišel čas, aby byla tato situace napravena.

    Existence literárních fondů na podporu kulturního snažení není nijaké novum. Spolky na ustavování takovýchto fondů vznikaly na našem domácím území dávno v minulosti. Ve své právě vydané knize Za čarou (Konfrontace, Curych) píše Jan Schneidere např . spolku Svatobor následující: "...Svatobor byl spolek založený roku 1862 ku prospěchu českých spisovatelů, jmenovitě k tomu účelu, aby podporoval nadějné literáty, zvláště stipendii k studijním cestám a k literárním dílům, aby pomáhal spisovatelům stiženým nemocí, nedostatkem nebo stářím a aby uctíval památku proslulých zesnulých spisovatelů nejen stavěním pomníků, ale především vydáváním jejich sebraných spisů. V čele Svatoboru stál při jeho založení František Palacký, po něm doktor František Ladislav Rieger, oba až do své smrti."

    Jaké podpoře a lásce se těšila česká kultura minulého století, je zřejmo z dalšího údaje, uváděného Janem Schneiderem. V roce 1907 představovaly sdružené podpůrné fondy částku 150 000 tehdejších korun. Naneštěstí se přízeň časů měnívá jako počasí. Česká kultura je dnes částečně doma "underground", částečně rozprášena po celém světě. Fondů na její podporu jest tam i onde pořídku.

    V Los Angeles byl v minulém roce, při Klubu československé kultury, založen fond. Většina členů KČK, která jeho založení schválila, schválila i návrh, aby fond nesl jméno jednoho z největších zjevů moderní české poezie, lyrika Jana Zahradníčka, jenž, slovy kritiky, "vytvořil ve svém poměrně krátkém životě básnické dílo, nad něž v naší literatuře nemáme." Vybudoval svými verši "svět hudebně nekonečný," jak říká F.X.Šalda, "polyfonicky instrumentovaný a rozrůstající se neustále do nových a nových prostorností".

    Podrobné informace o možnostech přispění na Literární fond Jana Zahradníčka obdržíte na Czechoslovak Culture Club Fund, J.7. 3563 S. Barringhton Ave, Los Angeles, 90066 USA

    březen 1981


    Havel v Polsku

    Jiřina Fuchsová

    Dle SLOVA na stredu, 11. brezna 1998, mluvil prezident Vaclav Havel v Polsku o pripravovane nahrade majetku zkonfiskovaneho polske mensine zijici v CR....


    To: Senator@thurmond.senate.gov

    Dear Senator Thurmond,

    according to tomorrow's Czech Daily SLOVO, Czech President Havel, now visiting Poland, told Mrs. A. Grzeskowiakova in Warsaw "about the prepared restitutions for the properties confiscated from the Polish minority" in the Czech Republic.

    Vážený pane senátore Thurmonde,

    podle zítřejšího českého deníku Slovo, český prezident Václav Havel, který je nyní na návštěvě v Polsku, řekl ve Varšavě A. Grzeskowiakové, že "se připravují restituce majetku, zkonfiskovaného v České republice polské menšině".

    Zajímalo by nás, proč prezident Havel neřekl dosud nic o restituci majetku také rodilé české menšině, která má nyní americké občanství a jíž je dodneška upíráno právě toto?

    S úctou bychom vás rádi požádali, vážený pane senátore, abyste předložil tento dopis jako součást české žádosti o vstup do NATO. Děkuji vám..

    10. března 1998 We wonder why President Havel did not say anything about restituting also CZECH-BORN MINORITY, now U.S. Citizens, denied till this very day THE VERY SAME???

    We respectfully ask, dear Senator Thurmond, that you submit this letter as a part of the Czech NATO entry application. Thank you.

    March 10, 1998

    Jirina Fuchs

    Volunteer Coordinator

    INTERNATIONAL ASSOCIATION OF CZECHS FOR DUAL CITIZENSHIP, RESTITUTIONS AND VOTING RIGHTS and associated Czech-American organizations and interested individuals in the Czech Republic, USA and elsewhere around the world.

    Copies to Senate Foreign Rel. Committee Helsinki Committee, selected media in CR and USA.


    Vážený pane senátore Thurmonde,

    podle zítřejšího českého deníku Slovo, český prezident Václav Havel, který je nyní na návštěvě v Polsku, řekl ve Varšavě A. Grzeskowiakové, že "se připravují restituce majetku, zkonfiskovaného v České republice polské menšině".

    Zajímalo by nás, proč prezident Havel neřekl dosud nic o restituci majetku také rodilé české menšině, která má nyní americké občanství a jíž je dodneška upíráno právě toto?

    S úctou bychom vás rádi požádali, vážený pane senátore, abyste předložil tento dopis jako součást české žádosti o vstup do NATO. Děkuji vám..

    10. března 1998


    Ceremonie udílení Oskarů

    Andrew Stroehlein

    A cena za nejlepšího herce (prosím, podejte mi tu obálku) - cena za nejlepšího herce byla udělena všem čelným politikům ODS a US! Všem vám upřímně blahopřejeme!

    Takže po celou tu dobu hráli všichni činitelé a všichni poslanci ODS s veřejností složitou hru! Rozštěpení strany a hněv, který to v ní vyvolalo, všechno to ostré obviňování koncem listopadu, trpký závod ve snaze získat podporu před poděbradskou konferencí, vytvoření nové strany a jednotlivé přechody z ODS do nové frakce: to všechno byla přetvářka, bylo to zorganizováno jen na oko!

    Naprosto nás svými vynikajícími hereckými výkony všechny zmátli. Všechny z nás samozřejmě kromě vás, pane Grossi! Vy jste odhalil jejich podvodný spiklenecký plán. Prohlédl jste jejich chytré herecké výkony.

    Chtěl bych k tomu tedy dodat: nechť jdou tito politikové hrát do filmu a do divadel na Broadwayi, protože jsou to nejlepší herci, jaké kdy poznal svět. Už mají impresária? Jsem k dispozici a znám jednoho režiséra v New Yorku. který by vyjádřil jejich výkonům skutečný obdiv.

    Ne, vážně, byl to dobrý vtip, pane Grossi. Celá republika se dosyta vysmála. Bylo to velmi zábavné. Rozkol v ODS nebyl ničím jiným, než předstíráním, bylo to velké divadlo.

    On to, pane Grossi, nebyl vtip? Vy to myslíte vážně? Vy nevtipkujete? No tak to snad ne.

    Protože jestli to, pane Grossi, nebyl vtip, tak buď (a) jste strávil poslední přibližně rok ve snách (b) máte v kufříku nějaké informace, které byste chtěl ukázat prezidentovi, anebo (c) jde o šílenou pošetilost strany, která se strašně bojí, že ztratí čelné postavení v průzkumech veřejného mínění. (Nevím jak vy, vážení čtenáři, ale já bych řekl, že nejpravděpodobnější je alternativa c.)

    Abychom to všechno uvedli na pravou míru: konflikt v ODS, který nakonec vedl k rozkolu, se datuje už alespoň od června 1996, kdy se objevilo ve straně mnoho ostrých kritiků, kteří obviňovali Klause za nepříliš vynikající výsledky, jichž ODS dosáhla ve volbách do parlamentu. Není náhodné, že někteří tito raní kritikové posléze útočili na Klause, že dospěl se Zemanem ke kompromisní dohodě v důležitých otázkách, jako byla česko-německá deklarace, ani že mnozí z těchto lidí jsou nyní vedoucími představiteli Unie svobody. Pane Grossi, ony to nebyly herecké výkony: tito lidé se navzájem už nemohli snést.

    Když začaly průzkumy veřejného mínění ukazovat, že ODS ztrácí popularitu a vyšly najevo skandály, protiklausovští rebelové se rozhodli jednat. Rebelové se pokusili zmocnit se ODS tím, že z ní vyloučí Klause, a pak ho obviní ze všech problémů, které posléze nalezli ve financování strany i jinde. Nejprve se rebelové pokusili ovládnout kormidlo, ale posléze krysy opustily potápějící se loď, jak už to krysy dělávají.

    Ale loď se úplně nepotopila. Rebelové ve straně podcenili Klausovu sílu a autoritu na regionální úrovni a na úrovni obcí. Bouřící se krysy si neuvědomily, že starý senilní kapitál má stále u posádky lodi podstatnou podporu.

    To jsou fakta v celé záležitosti, pane Grossi. Obávám se, že vaše konspirační teorie znějí poněkud zoufalecky. Kdyby měla být tato spiklenecká teorie pravdivá, bylo by nutno anulovat veškeré naše znalosti o tom, co se stalo v minulých měsících. Zároveň by také bylo nutné, aby bývali byli všichni tito političtí herci neobyčejně inteligentní a výjimečně macchiavelističtí. Vzhledem k tomu, že jsou to politikové, je možné věřit, že se snaží veřejnost macchiavelisticky manipulovat, bohužel však neprokázali příliš velkou chytrost. Ve skutečnosti totiž platí všeobecné pravidlo, že politikové nejsou zrovna příliš inteligentní (nakonec to dokazují i nedávné výlevy o údajných konspiračních teoriích). Skupina politiků v ODS by nikdy nedokázala realizovat tak složitý dlouhodobý konspirační plán.

    Jestliže existuje mezi ODS a US spiknutí, pane Grossi, je to nejlepší herecký výkon, jakého jsem byl svědky za dlouhá léta, a všichni ti herci si zaslouží Oskara. Je to legrační myšlenka, ale prosím, nepleťte si ji se skutečností.


    The Oscars

    Andrew Stroehlein

    And the award for best actor goes to - the envelope please - the award for best actor goes to every office holder of ODS and US! Congratulations to you all!

    So, all this time, every official in ODS and every MP for ODS has simply been presenting an elaborate play to the Czech public. The acrimonious split of the party, the nasty accusations at the end of November, the bitter race to collect support in the run-up to the Podlbrady conference, the formation of a new party and all the individual defections to the splinter group: all of that was a show.

    They fooled us all with their wonderful acting; all that is, except you, Mr Gross. You figured out their devious plan. You saw through their clever acting.

    Well, I say: let's get these guys in the films and on Broadway then, because they are the best actors the world has ever seen. Have they already got agents? I am available, and I know a director in New York who would really admire their performance.

    No seriously, it was a good joke, anyway, Mr Gross. The whole Republic had a good laugh. Very funny. The split in ODS was really just a show, a great show (velki divadlo). Oh, that was a good one. A real rib-tickler.

    What's that you say, Mr Gross? You are serious? You are not joking? Oh dear.

    Well, if it's not a joke, Mr Gross, then either a) you have been asleep for the past year or so; b) you have some information in a briefcase you'd like to show the president; or c) this is the raving foolishness of a party that is paranoid about losing its lead in the polls. (I don't know about you, gentle reader, but I'd go for c.)

    Just for the record, the conflict within ODS that eventually led to the split dates back to at least June 1996, when many bitter critics emerged within the party to blame Klaus for the party's less than stellar performance in the parliamentary elections. Not coincidentally, some of those early critics would later blast Klaus for making compromises with Zeman over crucial issues like the Czech-German Declaration, and many of the same people are now the leaders of US. No play-acting, Mr Gross, these people did not get along. As the polls showed ODS losing popularity and scandals began to appear, the anti-Klaus rebels made their move. What the rebels tried to do was capture ODS by expelling Klaus from the leadership and then blame him for all the problems they would subsequently find in party finances etc. Though they at first tried to gain control of the helm, the rats eventually left the sinking ship, as rats are known to do.

    But the ship didn't sink completely. The rebels in the party leadership underestimated Klaus' strength and authority at the regional and communal level. The rebellious rats didn't realise that the senile old captain still had significant support among the crew.

    Those are the facts of the matter, Mr Gross. I am afraid your conspiracy theories are a bit desperate. To be true, such a conspiracy would rely not only on all of our knowledge from the pasts months being null and void but also on all of these actors being incredibly devious and clever. As they are politicians, the devious part is easy enough to believe, but the clever part is missing. In reality, politicians as a general rule are not that bright (as recent ravings about conspiracies theories show). The ODS group could never have followed through with such a complicated long-term plan.

    If there is a conspiracy between ODS and US, Mr Gross, it is the best acting I have seen in years, and they all deserve Oscars. It's a funny idea, but don't confuse it with reality.

    Andrew Stroehlein


    Nezávislí: Referendum a krize odpovědnosti

    Ing. Jiří Novák

    NEZ nepovažuje ze prioritní vstup do NATO. Prioritu přikládáme zajištění bezpečnosti občanů a státu. Při porovnání všech možností však není rovnocenná záruka. Neutralitu musí garantovat mocnosti, ale jejich chování je natolik nestabilní, že s takovou garancí není možné počítat. Není pravda, že nemáme co ztratit. Každému je možné násilně vyvlastnit majetek, každému je možné omezit svobodu, a jak historie dokazuje, není možné zabránit ani různým formám vyhánění a ohrožení života.

    Stát nese plnou odpovědnost za bezpečnost a té ho nezprostí žádné referendum. I kdyby pouze nepatrná část občanů v referendu tuto záruku požadovala, je povinností státu bezpečnost zaručit. Je to totiž jeden z důvodů jeho existence. Protože ani občané států sdružených v alianci nerozhodují referendem o přijetí dalších členů, bylo by nevhodné, aby referendem o vstupu rozhodovali občané státu, který se o členství uchází. Jedná se v podstatě o smlouvu a ta má jasně definované partnery. Pokud měl občan o něčem rozhodovat, mělo se to odehrát ještě před tím, než jsme se o členství v NATO ucházeli.

    Třebaže současná situace je pro neutralitu příznivá, musí se počítat s tím, že během deseti roků se může situace změnit natolik, že nebude nikdo, kdo by takovou neutralitu garantoval. Také je třeba vědět, zda by ČR jako neutrální stát umožnila průjezd jiné armádě přes své území a které. Pokud by neumožnila, musíme vědět, jak se bude bránit nátlaku a obsazení. Tam kde rachotí zbraně, mlčí múzy a smlouvy jsou bezcenné. Proto je nezbytné vědět, nakolik bude členství v NATO garantovat vnější bezpečnost ČR a za jakých podmínek.

    Vstup do NATO přináší řadu závazků, může být však doprovázen i příjemnými souvislostmi. Nejen to, že část vložených prostředků se vrátí v platech českých expertů v NATO a to i nevojenských, ale může působit i na podporu ekonomiky státu a na rozvoj podnikání. Řadu zkušeností už má Maďarsko. Bylo by potřeba je vyhodnotit.

    Další možností je vytvořit s někým ANTINATO. Potom je ale třeba říci s kým. Nabízí se Slovensko, Ukrajina, nenabízí se, ale připadala by v úvahu Čína, nebo Japonsko. Tato možnost je v podstatě pouze teoretická, stejně jako možnost vyzbrojit se po zuby a plně zajistit vlastní bezpečnost proti všem.

    Poslední varianta je nedělat nic, eventuálně vypsat referendum na zrušení armády a připravit se na osvědčený způsob vývozu volů, každému kdo projeví zájem. Poslední varianta je ideální. Volů je totiž nadbytek.

    Současná diskuse ke vstupu do NATO a k referendu, které někteří politici s tímto vstupem spojují, svědčí o krizi odpovědnosti v naší politice. Je zajímavé, že stejný poslanec, který je přesvědčen o nezbytnosti referenda ke vstupu do NATO, vůbec nepovažoval za potřebné, aby se občané pomocí referenda vyjádřili k potřebnosti Senátu, nebo ke zřízení vyšších územních samosprávných celků.

    Přitom VÚSC se občanů přímo dotýkají, jsou v dosahu jejich znalostí a většina si umí spočítat, že výhodnější je platit podporu v nezaměstnanosti, než vysoké platy uměle zaměstnanému aparátu VÚSC. Dnes už také každý ví, že Senát není žádnou pojistkou demokracie a sněmovna se mohla rozpustit stejným způsobem jako nyní. Možná, že ještě lépe, protože Senát to ještě může pěkně zkomplikovat. Komunisté by se například mohli zeptat národa, jestli si přeje, aby jejich strana byla povolena, nebo jestli se mají členové a bývalí členové této strany stíhat. Také otázka regulace cen energií a bydlení by byla pro referendum velmi vděčná.

    Dnešní stav je takový, že každý chce referendum pro řešení takového problému, který se mu momentálně nehodí do krámu. Škoda, že dnes nikdo nepřipomene představitelům komunistických stran, že po celou dobu své vlády měli možnost konat jedno referendum za druhým. Nabízela se celá řada možností. Kromě účasti v RVHP, nebo ve Varšavské smlouvě, mohli uspořádat referendum o internacionální pomoci v roce 1968, nebo jestli je nutný souhlas kádrováka k cestě do kapitalistické ciziny, nebo jestli jsou potřebné výjezdní doložky, když občan vlastní platný cestovní pas.

    NEZ připomínají, že i diskuse o referendu bez občanů jsou bezcenné. Milovníci referenda by si měli uvědomit, že rozhodnutí, jestli si občané referendum přejí nebo nepřejí, by měli svěřit jim. Proto by nejprve mělo být vypsáno referendum, zda se občané tohoto státu chtějí o něčem rozhodovat pomocí referenda. Pokud by se pro referendum rozhodli, musí být stanoveny okruhy, které je možné referendem řešit.

    V žádném případě to nemůže být taková oblast, která je odpovědností státu. Jistě si každý umí představit výsledek referenda, jestli se mají platit daně. Kdo ví, jak by dopadlo referendum, jestli má v ČR existovat armáda, nebo policie. Dalším okruhem otázek, které není možné řešit referendem, jsou otázky odborné a otázky nezávislé na mínění účastníků referenda. V době Galileově by asi v referendu zvítězil názor, že Země je placka plovoucí na vodě. Možná, že v referendu by takový názor zvítězil i dnes, ale nic by to nezměnilo na skutečnosti. Referendem není možné rozhodnout, jestli má opravář v pokaženém televizoru vyměnit odpor, nebo kondenzátor, stejně, jako cestující autobusu nemohou hlasovat, jestli má řidič šlápnout na brzdu nebo na plyn.

    Tím NEZ nijak nezpochybňují princip referenda a schválení zákona, který by kromě jiného stanovil i případy, kdy se má referendum vypsat a požadavky na doprovodné informace. Příkladem pro referendum je otázka, jestli prezident ČR má být volen přímou volbou občany, nebo předsedy několika více méně nedůvěryhodných stran.

    Praha 8.3.1998

    Ing. Jiří Novák


    Strach z německé kolonie

    Mily pane Culiku,

    posilam Vam preklad clanku o projektu ve Velke Hledsebi. Plne se ztotoznuji s nazorem nemeckeho zurnalisty ohledne zamysleneho projektu. Pritom me napada, v ramci debaty o clenstvi v NATO, ze i podobne potencialni strasaky by mohly zmizet ziskanim clenstvi v NATO. Srdecne Vas

    Aleš Zeman

    Strach z německé kolonie

    Valdštejnův potomek přináší neklid do Čech

    Die Welt, 10. března 1998

    Berlin - Albrecht Eusebius Wenzel Wallenstein (Valdstejn), vevoda frydlantsky a mecklenbursky, zvany "der Friedlander", byl zavrazden v Chebu v r. 1634. O 364 let pozdeji potomek generalissima z rodu Valdstejnu se opet stara o vzruch v Cechach. Carl Albrecht Waldstein (39) se narodil v  Klagenfurtu. Po sametove revoluci se s velkymi plany vratil do vlasti svych predku. Ale co zamysli uskutecnit v blizkosti Marianskych Lazni vzbuzuje nenavistne titulky. Podnikatel by rad ve vesnicce Velka Hledsebe zbudoval luxusni komplex se 105 byty - projekt, ktery by mel byt navysost vitan obyvateli pohranici.

    Avsak, ze tomu tak neni, ma sve duvody, ktere maji taktez historicke koreny. V projektovanem sidlisti maji bydlet tez Nemci, kteri snad prijdou z Bavorska na druhe strane statni hranice. Hranicni prechod Waldsassen/Cheb je vzdalen jen pouhych 30 kilometru. U nekterych Cechu klici podezreni, ze  zde ma vzniknout "nemecka kolonie"- 52 let po vyhnani sudetskych Nemcu. Agitatori vidi ohrozeni "vysledku povalecneho vyvoje". Rozhlasove stanice poskytuji slovo obcanum, kteri se rozhorcuji nad "regermanizaci". Predaci teto kampane navic vystourali, ze ve Velke Hledsebi, ktera se kdysi tajuplne jmenovala Gross-Sichdichfuer, se 8. kvetna 1930 narodil Franz Neubauer, prezident Bayerische Landesbank, ktery je lepe znam jako mluvci sudetskych Nemcu.

    Slechticky potomek Waldstein odmita podezreni a nepripustne kombinace. O  nejake nemecke kolonii nemuze byt vubec rec. Jeho projekt je nabizen po cele Evrope. Zajem, pravi Waldstein, prichazi mimo jine ze zemi Beneluxu, z Rakouska a dokonce i z USA. Cast zajemcu o koupi prijde jiste tez z Nemecka. Ti vsak musi ovsem prekonat vysokou prekazku. Byty, popripade pozemky mohou byt v Ceske republice prodany jen tuzemskym pravnickym osobam. Kdo zde ckce koupi nemovitost, musi nejprve zalozit spolecnost s.r.o. (GmbH).

    To vedi tez nepratele projektu. Ale stare strasaky neni tak snadne zahnat a  navic v Ceske republice dojde brzo k volbam. Mistni starosta Vladimir Novotny je v dopisech a telefonatech kacerovan jako "zradce"; mnozi anonymove mu dokonce preji smrt. Novotny vsak pres veskere vyhruzky si zachovava chladnou hlavu. "Je naprosto zbytecne propadat hysterii. Kdyz Cesi jezdi do Nemecka za praci, taktez jim to nevadi. Jestlize chceme do EU, meli bychom si zvyknout na to, ze v Ceske republice bydli tez cizinci." Potomek generalissima zastava podobny nazor: "Kdo chce do Evropy, musi se pripravit na tesne spoluziti." Ale to se jevi mnohym jeste tezkym. A je docela dobre mozne, ze "nemecka kolonie" se stane tematem volebni kampane.

    (Prelozil Ales Zeman)

    Poznamka prekladatele. Velmi dejepisne obeznamena poznamka k tomuto projektu od PhDr. Jana Podholy (Lidove noviny, 3. brezna, 1998) pochybuje o  tom, ze Carl Albrecht Waldstein ci Wallenstein ci Valdstejn je primym potomkem znameho generalissima cisarskych vojsk Albrechta z Valdstejna. Dle dr. Podholy: "Pribuzenstvi mezi genralissimem Albrechtem z Valdstejna a  nynejsim Carlem Albrechtem Wallenstein je prime pouze v jejich spolecnem predkovi - Janovi z Valdstejna zemr. 1506, pripadne neprime, a to: Albrecht z Valdstejna mel za druhou manzelku Isabelu Katerinu z Harrachu, ktera byla mladsi sestrou prvni manzelky Maxmiliana z Valdsteina Kateriny z  Wallensteina." Tyto genealogicke nuance, ktere zajimave uvadi dr. Podhola, vsak jiste nemeni nic na podstate sdeleni clanku z "Die Welt".

    Postscript Jana Čulíka: Dánsko si vymínilo jako podmínku svého členství v Evropské unii, že němečtí občané nesmějí na jeho území kupovat nemovitosti.


    Pozitivní důsledky války v Perském zálivu: Izrael byl donucen ke smíru s Palestinci

    (Tuto poznámku napsal jeden pracovník českého vládního úřadu, který si nepřeje zveřejnění svého jména, které je redakci známo. JČ)

    Vážený pane Čulíku,

    V souvislosti s články britského tisku, zabývajícími se situací na Blízkém východě, bych chtěl dodat jeden zajímavý fakt, na nějž se často zapomíná.

    Tak jako každá mince má svůj líc a rub, tak i válka v Perském zálivu vzniklá obsazením Kuvajtu iráckými vojsky v roce 1990 a v návaznosti na to vytvořením široké mezinárodní koalice proti Iráku vyústila v tu NEZANEDBATELNOU SKUTEČNOST, že USA, aby stmelily dohromady proti Iráku i arabské státy, byly po skončení války PŘINUCENY angažovat se v Oslo a DONUTIT IZRAEL, aby uzavřel určitý kompromis s Palestinci a začal jim vracet území, které jim patří.

    To byl nesmírně významný vedlejší efekt, který irácký vpád do Kuvajtu a snaha USA tato vojska vypudit, přinesl.

    O tom se však v mezinárodním tisku velice málo hovoří, ačkoliv na Blízkém východě je to celkem všeobecně známá skutečnost.

    Dále je zřejmé, že hlavním nepřítelem Izraele, jak už sama izraelská tajná služba delší dobu nahlíží, není Irák, nýbrž Írán.

    Proč? Protože režim v Bagdádu je jednak světský, tj.sekulární, čímž se ostří vypjatého nacionalismu otupuje a není zesilováno náboženským fanatismem, jednak režim Sadáma Husajna stojí a padá s jeho osobou a po jeho dobrovolném nebo nedobrovolném odchodu bude mít země problémy vnitřního charakteru, tj. problémy se zachováním své celistvosti, které jí zabrání na dlouhou dobu v expanzívní politice navenek.

    Dále počet obyvatel i rozloha Iráku je mnohem menší než je tomu u Iránu, kde je režim naopak daleko stabilnější, neboť zde politika nestojí a nepadá s jedinou osobou, ale jde o militantní politiku celého politického systému, nebo alespoň jeho velice vlivné části.

    Navíc je věrohodnost amerických zásad při dodržování sankcí OSN proti Iráku podkopávána výroky amerických politiků (M.Albrightová), že dokud bude Sadám u moci, sankce zrušeny nebudou, čímž nepřímo tlačí na Irák, aby inspekcím vzdoroval z úhlu myšlení, že jakákoliv spolupráce se zbrojními inspektory je stejně marná, protože si američtí diplomaté vždy najdou záminku, jak sankce prodlužovat do nekonečna.

    A bude-li Irák pod tímto působivým dojmem vzdorovat inspektorům OSN, lze sankce nejen prodlužovat do nekonečna, ale i vyzkoušet jako "trest" zdokonalené zbraně na vyčerpané a bezbranné zemi, na jejíž obranu se ozve málokdo.

    Jenže trest má odpovídat provinění a nelze někoho vojensky trestat za to, když odmítá inspekce ve svých státních budovách.

    Trest musí být jednak PŘIMĚŘENÝ a jednak to musí být trest celé OSN a ne pouze jednoho státu, který využívá svého vlivu v organizaci, jíž nota bene ještě dluží miliardové členské příspěvky.

    Navíc Američané si již dělají alibi pro případ, že v Iráku nenaleznou to, co hledají tím, že rozšiřují tvrzení, že irácké zbrojní programy byly přesunuty do Jemenu nebo do Libye.

    Pročpak asi takové zprávy prosakují v mezinárodním tisku? Všichni vojenští odborníci vědí, že vojenská síla Iráku byla válkou v Perském zálivu značně podlomena a že jakýkoliv vpád do sousední země by přivolal na Irák opět vojenskou intervenci USA.

    Těm totiž Sadám u moci vyhovuje z toho důvodu, že hrozba Sadámem nutí Saúdskou Arábii, Kuvajt a ostatní arabské země ze zálivu ponechávat na svém území americká vojska, jejichž přítomnost by jinak byla neospravedlnitelná.

    A to jak často světový tisk již sám podotýká, nehovořím o zájmu amerických ropných monopolů, jimž ostrakizování Iráku a jeho ropy velice vyhovuje, neboť udržuje ceny ropy nahoře. Prosím, aby se tyto skutečnosti ve Vašich komentářích zohlednily.

    S pozdravem jeden z Vašich čtenářů.


    Ministerstvo vnitra ČR informuje:

    Original zpravy je ulozen na adrese http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/trajekt.html

    Sdělení mluvčí Policie České republiky:

    Národní protidrogová centrála ukončila operaci "TRAJEKT" proti mezinárodnímu gangu

    V měsíci březnu byla ukončena operace proti mezinárodnímu gangu nelegálních obchodníků s amfetaminem, kteří využívali území ČR jako tranzitní mezisklad. Při této operaci NPDC Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu spolupracovala se speciálními protidrogovými jednotkami policejních sborů Velké Británie, SRN, Švédska a Norska.

    Signály o tom, že na našem území může operovat odnož mezinárodního gangu, se policisté intenzivně zabývali již od roku 1996. Jasné obrysy dostala operace "TRAJEKT" v květnu 1997, kdy byl ve švédském Helsinborgu zadržen český občan D.H. (*1973) s 10 kg amfetaminu v hodnotě asi 5 000 000 korun. Tehdy švédští kolegové okamžitě informovali českou NPDC a akce začala.

    Intenzivní prací detektivů NPDC bylo zjištěno, že v ČR by měla fungovat tříčlenná rezidentura organizace, složená z občana Velké Británie, jedné ženy - Češky, a dalšího občana ČR, jímž měl být podle zjištění student vysoké školy. Později se zjistilo, že to je student posledního ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

    Pro zajímavost lze uvést, že speciální tým NPDC se musel doslova "prokousat" stovkami jmen a adres, vedoucích ke zjištění těch správných osob. Konkrétně u posledně jmenovaného studenta, kde bylo policistům známo pouze křestní jméno, a to ještě zkomolené, se jednalo o 50 osob.

    Mezitím se do rozsáhlé operace zapojili i kolegové z Velké Británie a SRN, a to právě na základě indicií zjištěných českými a švédskými protidrogovými centrálami. Do mezinárodního týmu se nakonec zapojili ještě norští kolegové.

    Vzhledem k tomu, že tzv. česká varianta byla ukončena, lze říci následující:

    Mezinárodní gang měl základnu na území SRN a zabezpečoval a organizoval mezinárodní nelegální obchod s amfetaminem začínající na území jednoho nejmenovaného evropského státu a pokračující přes mezisklad v SRN a ČR přes Švédsko do Norska jako cílové stanice.

    Z území ČR kontrolovala kurýra a vlastní zásilku norská část gangu. Českou rezidenturu gangu zabezpečoval občan Velké Británie J. T. (*1971) pobývající na našem území nelegálně přibližně jeden rok, dále Češka Š.K. (*1977), která podle našich zjištění fungovala jako tlumočnice, a již zmíněný student právnické fakulty (*1974)- ten se měl starat o nábor kurýrů organizace.

    Česká odnož organizace byla pozatýkána detektivy NPDC v Praze v průběhu léta a podzimu 1997. Vyšetřovatel Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy obvinil členy gangu pro podezření ze spáchání tr. činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3 s trestní sazbou až 15 let.

    Zatýkání proběhlo vlastními silami NPDC bez jakýchkoliv rušivých momentů a zranění. V návaznosti na tuto českou část operace byl ještě zatčen na území Norska další člen gangu.

    V současné době je ve vazbě občan Velké Británie - ostatní jsou stíháni na svobodě.

    Přestože v zahraničí operace nadále pokračuje, můžeme konstatovat, že tzv. "česká cesta" byla zlikvidována.

    Tisková mluvčí policie ČR kpt. Ivana Moosová


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|