Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

"Zvýšení" platů učitelů je ve skutečnosti jejich snížením

Fiona a Andrew Stroehleinovi

Minulý pátek bylo oznámeno, že učitelům v České republice bude zvýšen plat průměrně o 850 Kč měsíčně. Toto příjemné prohlášení zveřejnil ministr školství Jan Sokol a ČTK a denní tisk o něm poslušně informovaly. Všichni z toho měli dobrý pocit. Jde však o nepoctivou dezinformaci.

Pokud jsou všechny zveřejněné údaje správné, ve skutečnosti je učitelům v ČR plat snižován. Jak to?

Průměrný měsíční plat učitele v České republice je něco mezi deseti a jedenácti tisíci korunami, podle toho, komu věříte. Je zajímavé, že se podle toho plat učitelů víceméně rovná obecnému průměrnému platu v ČR, který je prý nyní 10,695 Kč měsíčně.

Je zjevné, že tento údaj je zkreslený, jak každý ví, statisticky netypickými příjmy, totiž osobami, které pracují v sektoru "finančních služeb". Je také známo, že mnoho mladých učitelů dostává daleko menší plat, než je průměr. Přesto asi není přiliš chybné konstatovat, že průměrný plat učitele se v podstatě loni rovnal průměrné české mzdě přibližně 10,500 Kč.

Zdá se, že zvýšení platu o 850 Kč se rovná osmi procentnímu zvýšení. To je docela dobré, řeknete si, ale počkejte. Předpovídá se, že dosáhne inflace v ČR v letošním roce 11 procent, takže toto "osmiprocentní platové zvýšení" bude více než zlikvidováno inflací. Ve skutečnosti tedy, podle toho, co si učitel za průměrný plat bude moci příští rok koupit, je jeho "zvýšení plat" platem sníženým. Ministr Sokol ve skutečnosti kradmo oznámil, že učitelům plat snižuje.

Samozřejmě, hospodářsky vládnou v ČR těžké časy a občanům se vysvětluje, že by si všichni měli utahovat opasky. Dobře, ale vláda by alespoň mohla hovořit poctivě, když lidem tahá za opasek!

Je přirozeně možné říkat známé věci, které každý člověk velmi dobře ví: že je školství nutno řádně podporovat, neboť děti jsou budoucností země. To by ale mělo být každému jasné, a tak dnes nechám samozřejmosti stranou. Chci vám raději povědět o svých osobních zkušenostech z různých českých škol, kde jsem pracoval s manželkou po dobu tří let.

Naše zážitky z českých škol byly celkem vzato nesmírně pozitivní. Ve srovnání se zkušeností mé ženy z vyučování v britských školách se zdají být české školy lepší. Kdyby to bylo možné, říká často moje britská žena, raději by učila v českých školách.

Profesionální pedagogové vědí o běžně udávaných rozdílech mezi českými a britskými školami. České školy jsou většinou založeny na tom, že učitel žákům přednáší, britské školy pracují s interaktivnějším, více "tvůrčím" způsobem výuky. Ano, zažili jsme v ČR některé učitele, kteří příliš spoléhají na učení nazpaměť, ale viděli jsme tam také jiné věci.

Působili jsme během tří let celkem asi v šesti českých školách. Byli jsme svědky toho, že mnoho učitelů využívá inovativních metod, v jejichž důsledku se žáci a studenti velmi aktivně účastnili vyučování. Také jsme si uvědomili, že studenti jsou v ČR disciplinovanější. Jak se zdá, existuje tam kultura, v níž je vzdělání respektováno a považováno za důležité. Srovnejte to s částí Londýna, kde nyní vyučuje moje žena. Negramotnost mezi dospělými tam dosahuje 21 procent. Samozřejmě většina oblastí ve Velké Británii nemá takovéto problémy s negramotností dospělých, je ale také pravda, že oblast, v níž žijeme, není v té zemi na tom nejhůře. V každém případě by asi bylo velmi obtížné najít v ČR oblast s tak vysokou mírou negramotnosti. Jednoduše řečeno, respekt pro formální vzdělání je v ČR více rozšířen než v Británii.

A právě z tohoto důvodu se nám zdá podivné, že se v ČR nyní snižují platy učitelů a ministr školství to veřejnosti prezentuje jako platové zvýšení. Víme, že je hospodářská situace obtížná, ale podle naší zkušenosti mají české školy velký respekt, tak proč jsou nyní učitelům snižovány platy?

Je to další příklad, kde vláda něco oznámila a sdělovací prostředky komunikovaly to dál, slepě, nekriticky a povrchně. U občanů se vytváří dojem, že jejich školy i učitelé dostávají dostatečné množství financí. Ve skutečnosti se však finance snižují. O tak důležité otázce jako je vzdělání by se alespoň mělo na veřejnosti hovořit poctivě, když už se na ně nedostává peněz.

Fiona a Andrew Stroehleinovi

Teachers' Pay Raise is Actually a Cut

Fiona and Andrew Stroehlein

It was announced on Friday that teachers in the Czech Republic are to receive a pay raise averaging 850Kc per month. It was a lovely little announcement by the Minster of Education Jan Sokol, dutifully reported by CTK and the newspapers, and it made everyone feel good about themselves. It is also a dishonest piece of misinformation.

If the figures given are all correct, then in reality, teachers are actually taking a cut in pay. Let me explain:

The average monthly salary for a teacher in the Czech Republic is between ten and eleven thousand crowns, depending on who you believe. As a matter of interest, this is about equal to the average salary in the Czech Republic in general which in August 1997 was reported to be about 10,500Kc. Obviously these figures are skewed, as everyone knows, by the statistical outliers, that is by people who work in the "financial services" sector, and equally obviously, many younger teachers make much less than this average. Still, it would not be too far off the mark to say that the average teacher's salary last year was about equal to the Czech national average: 10,500Kc.

An additional 850Kc on top of that would seem to be equal to an 8% pay raise. Not bad, you say, but wait. Inflation is projected to be more than 11% in the upcoming year, so this is "8% pay raise" will be more than swallowed up by inflation. In real terms, that is in terms of what the average teacher's salary will actually buy next year, the new salary figure is a reduction. Minister Sokol, in fact, furtively announced a pay cut.

Of course, economic times are tough in the Czech Republic, and citizens are told that everybody should be ready to tighten their belts. Fair enough, maybe, but at least the government could be honest when it tugs on the belt!

I could make the obvious statements that everyone knows deep down; that education needs to be supported because the children are the future of the country. That should be clear to everyone, however, so I'll leave the platitudes aside today and instead tell you about our personal experience in various Czech schools where my wife and I worked for three years.

Our experience in Czech schools was on the whole extremely positive. Compared to the teaching experiences of my wife in British schools, Czech schools seem better. Were it possible, she often says, she would rather teach in Czech schools.

Professional educators are familiar with the commonly given differences between Czech and British schools. The former tends to be dominated by "chalk and talk" and the latter is characterised by more "creative learning". Indeed we saw some teachers relying perhaps too much on rote learning in the Czech Republic, but we also saw other things.

Working at half a dozen schools over three years, we saw many teachers using innovative methods which engaged their students fully in lessons. We also saw much more disciplined students in the Czech Republic. There seemed to be a culture there in which education was respected and considered important. Compare that to the district in which my wife now works where adult illiteracy is 21%, and the picture begins to take shape.

Of course, most areas of Britain do not have such a problem with adult illiteracy, but it is also true to say that our area is not the worst in this country. In any case, we challenge the reader to find a district in the Czech Republic with anywhere near such an illiteracy rate. Quite simply, respect for formal education is more universal in the Czech Republic than it is in Britain.

This is precisely why a pay cut for teachers and the devious way it was presented seems so strange to us. We know times are tight, but in our experience, Czech schools have great public respect, so why is this pay cut going through?

This is yet another example of the blindly accepted government announcement combined with superficial reporting in the media. Citizens have been led to believe that their teachers and schools are being supported adequately as they expect, but in reality school funds are being reduced. For an issue as important as education, there should at least be more honesty in the public discourse if not more money in the purse.

Fiona and Andrew Stroehlein

2015

Andrew Stroehlein

Od té doby, co vstoupila před deseti lety Česká republika do Evropské unie, obdržela z Bruselu velké množství dotací. Tyto dotace byly zaměřeny na určité konkrétní regiony jako jsou severní Čechy a severní Morava. Byly určeny pro různé projekty, jejichž cílem je oživit hospodářskou stagnaci těchto částí ČR. Nyní se chystají na vstup do Evropské unie Rumunsko, Bulharsko, Slovenska, Litva a Lotyšsko, a tyto dotace přestanou do České republiky plynout. Peněz bude využíváno dále na východě, kde je jich víc hospodářsky zapotřebí. To vyvolává v České republice znepokojené ohlasy.

Něco takového se dočtete v roce 2015 v českých novinách. Jak si mohu být tak jist? No, protože přesně totéž se nyní děje v členských zemích Evropské unie. Vezměme například Velkou Británii.

Británie je v současnosti čtvrtou nejchudší zemí Evropské unie. Podle příjmu na jednoho obyvatele je Británie v Evropské unii na dvanáctém místě - jen před Řeckem, Španělskem a Portugalskem. Británie dostává z Bruselu rozsáhlé dotace formou regionální pomoci, která je zaměřena na ty oblasti, které trpí nejvážnějšími hospodářskými problémy.

Oblasti ve Velké Británii, jako je severoskotská vrchovina a severoskotské ostrovy, Severní Irsko a hrabství Yorkshire (abychom jmenovali jen několik příkladů) v současnosti dostávají regionální pomoc Evropské unie každoročně ve výši 1,5 miliardy liber (82,5 miliard korun).

Ale teď je většina těchto peněz ohrožena. Je pravděpodobné, že až sedmdesát procent britských regionů, které dostávají bruselské dotace, bude vyškrtnuta ze seznamu jejich příjemců a asi třetina nynějších dotací bude zrušena, přijme-li Evropská unie program jménem Agenda 2000. Tento program byl zveřejněn ve středu a navrhuje rozsáhlé škrty v nynějších regionálních dotacích, aby byla Evropská unie schopna se rozšířit směrem na východ a udržet svůj nynější rozpočt, totiž 1,27 procenta hrubého domácího produktu každého členského státu.

Jak si asi čtenáři domyslí, občané Británie nepřijmou zrovna s nadšením rozhodnutí, že jejich peníze mají nyní plynout směrem na výchdo. Už před oficiálním zveřejněním "Agendy 2000" se debatovalo v britském tisku o obrovském dopadu tohoto rozsáhlého přesunu fondů EU na hospodářsky stagnující regiony. Dá se očekávat, že vzroste všeobecná nespokojenost a hněv vůči Bruselu v zemi, která se dívá i v nejlepším případě na evropskou integraci jen vlažně. Tyto pocity se bezpochyby projeví v lokální i v celostátní politice. Už se ozývají některé hlasy, že by Británie měla rozšíření EU na východ úplně vetovat.

Popojděme zase do roku 2015. Není příliš obtížné uhodnout, jakým způsobem bude Česká republika reagovat na druhou vlnu rozšiřování EU směrem na východ. Česká republika bude znepokojena, že budou její regionální dotace přesunuty na východ do Bulharska a do Rumunska (a dokonce znovu i na Slovensko - jen si to proboha představte!). V ČR vznikne vůči EU určitý resentiment, objeví se obviňování, že se Brusel rozhodl opustit své nynější členy ve prospěch získání nových. Politikové a tisk budou ve stavu nejvyššího rozrušení. Celá debata se bude zřejmě v mnoha podrobnostech bude podobat nynější britské debatě.

V roce 2015 je nepravděpodobné, že si někdo v ČR bude ještě pamatovat, že jejich země také kdysi nebyla členem Evropské unie. Ale doufejme, že v roce 2015 se vyskytnou v ČR někteří občané, kteří zdůrazní, že stabilita na východě je velmi důležitá a stejně tak, jak budou tento týden argumentovat mnozí v Británii, budou dokazovat, že stojí za to za takovou stabilitu zaplatit.

Andrew Stroehlein

2015

Andrew Stroehlein

Since the Czech Republic entered the EU ten years ago, it has received a large amount of aid from Brussels. This aid has targeted certain regions such as North Bohemia and North Moravia in various projects which seek to reverse the economic sluggishness these parts of the country have shown. Now, with Romania, Bulgaria, Slovakia, Lithuania and Latvia about to join the EU, those funds are about to dry up in the Czech Republic. The money will be used further East, where economic need is greater. This is unsettling several voices in the Czech Republic.

That is what you are likely to read in the Czech papers in 2015. How can I be so sure? Well, because this is precisely what is happening in the EU today. Take Britain for example.

Britain is currently ranked fourth from the bottom in the EU poverty rankings. That is, according to income per head, the UK is 12th out of the fifteen countries - in front of only Greece, Spain and Portugal. Britain receives significant support from Brussels in the form of regional aid directed at areas of the country which are suffering most from severe economic difficulties.

Areas in the UK such as the Scottish Highlands and Islands region, Northern Ireland and Yorkshire, to name just a few examples, are all current recipients of EU regional aid due to their struggling local economies. In total, the UK has received #1.5 billion of regional aid every year since 1994.

But now, much of this is threatened. Up to 70% of Britain's eligible regions could be struck from the receiving list and about a third of the current funds are now set for the chopping block if the EU adopts "Agenda 2000". Due out on Wednesday, this wide-ranging EU proposal seeks large cuts in current regional aid to cope with the EU's Eastward expansion while maintaining the current budget (1.27% of a member state's GNP).

As the reader could probably guess, the people of Britain are not going to be very happy about these changes that see their money flow Eastward. Even before the official release of the details of "Agenda 2000", the British papers are already discussing the huge effects this massive shift in EU spending will have in economically depressed regions like the ones mentioned above. General dissatisfaction and resentment with Brussels looks set to rise here in a country that is only lukewarm on Europe at the best of times. These sentiments will certainly reveal themselves in local and national politics, as well. Indeed, there is already some loose talk about a British veto on Eastern enlargement altogether.

Fast forward again to 2015, and it is not too hard to guess that the Czech Republic will likely respond to the second wave of Eastward enlargement in the same way as Britain is responding to the first wave today. The Czech Republic will worry that its regional funds will shift Eastward to Bulgaria and Romania (even to Slovakia again - imagine!). There will be some Czech resentment at the EU, and there will be accusations that Brussels is abandoning its current members in favour of gaining new ones. Public dissatisfaction with the EU will rise in the Czech Republic. The politicians and the press will be in an uproar. In fact, the whole debate will very likely resemble the one in the UK today in many details.

In 2015, it is unlikely that anyone in the Czech Republic will remember that their country was once on the outside, too. But hopefully in 2015, some citizens of the Czech Republic will point out the value of stability to the East and, as some will be trying to do this week in the UK, prove that such stability is worth paying for.

Andrew Stroehlein

V úterý byl v Británii Budget Day, den vládního rozpočtu. Poprvé předvedla svou hospodářskou politiku labouristická vláda

Postavení muže v příštím tisíciletí

Jiří Jírovec

Je zajimave, ze kdekdo pise o tom, co se stane s prihlouplymi pocitaci kolem roku 2000, a takmer nikdo o tom, co prinese nove tisicileti ve vztazich mezi muzem a zenou.

To vsak neznamena, ze by v nekterych vyspelych statech nevyrustala z plenek nova sexualni revoluce, ktera svym vyznamem nepochybne zatlaci eru volne lasky sedesatych let.

Zacneme tedy dobrou az primo skvelou zpravou pro muze. Po relativnich uspesich v boji za vlastni svepravnost spadly feministky, samozrejme nechtene, do vlastni pasti. Podarilo se jim totiz prosadit (napriklad v Kanade), ze rekne-li zena ne, znamena to ne. Jde o pravidlo pokryvajici velmi sirokou oblast vztahu mezi muzem a zenou. Jde o jakysi polouzavreny interval udalosti, na jehoz definovatelnejsim konci je splynuti dvou tel.

Tato jednoznacna definice je vskutku revolucni, protoze potencialne uvolnuje cast muzova mozku, tedy tu, ktera byla v minulosti obetovana neustalemu vyhodnocovani skutecneho vyznamu drivejsiho ne, pro jine aktivity.

Jak znamo, az donedavna melo ne nejen svuj literarni vyznam, ale mohlo byt interpretovano i jako mozna, snad, ted zrovna ne, za chvili a podobne. Zvysena hormonalni hladina mohla unest nektere prirozene optimisticke muze az tak daleko, ze v ne slyseli celkem jasne ano.

Temto dnum vsak je konec a zenam nezbyva nic jineho nez vyjadrovat se s jasnosti jim drive vetsinou nevlastni. Ano - ne.

Tato skvela zprava v sobe ovsem skryva i slozku mene radostnou. Spolecnost si totiz, jak se zda, nove pravidlo osvojila tak rychle, ze se jaksi vytratila informace, od kdy vlastne plati. Tato praxe ma svoje neblahe dusledky, nebot umoznuje retroaktivni uplatnovani noveho pravidla. V praxi je totiz mozne, ze clovek, ktery si pred triceti lety vysvetlil ne jako souhlas se sejmutim nadbytecneho obleceni (dalsi popis odbudu nepornografickym atd.), dostane od soudu obsilku. Tam zalujici vysvetli, ze tenkrat rekla ne, a obzalovany proti tomu nebude mit obranu. Koho by zajimalo politicky nekorektni slovickareni.

Vratme se ale do budoucnosti. Ta se zda byt pro muze s cistou minulosti velmi povzbudiva. Tedy pri splneni dvou podminek patricich do kategorie nutnych, lec nikoli postacujicich. Muz usilujici o spojeni sveho tela s jinym musi primerenym zpusobem svuj zajem o tuto aktivitu projevit. Druha podminka pak vyzaduje, aby si muz opatril primereny doklad o tom, ze partnerka svoje ano nezmenila v ne.

Ackoli zivot v politicky korektni spolecnosti muze byt sam o sobe vesely, bylo by nebezpecnou mylkou, kdyby se muz snazil postupovat podle anekdoty, v niz se jeden ze dvou muzu, jedoucich spolu tramvaji, nakloni k cestujici, sedici vedle, neco ji rekne, dostane od ni facku a od druheho muze otazku, co ze se stalo. Prvni muz rekne, ze se ji jen zeptal, jestli by si s nim nechtela zasoulozit. Druhy se opta, jestli to takhle vzdycky dopada, a ten prvni vysvetli, ze dost casto ano, ale ze si taky obcas dobre zasoulozi.

Tato modelova situace neni hodna nasledovani. Ve sporadane spolecnosti sice nehrozi ona rucni odpoved, ale nebezpeci soudniho postihu za obtezovani neni zanedbatelne. Podle stupne korektnosti dane spolecnosti a miry, do jake si v ni nezne pohlavi uvedomuje svoje prava, mohou byt napadnutelne i daleko nevinnejsi zpusoby seznamovani.

Na tomto miste je treba upozornit, ze nedostatek slov neomlouva. Nema-li muz primerene inteligentni napad, jak otazku formulovat, nezbyva mu nez ustoupit od umyslu kontakt navazat. V zadnem pripade se nesmi uchylit k naznacovani zajmu fyzickym kontaktem. Placnuti letusky pres zadek po zpusobu furiantskych predku vedlo onehdy k zatceni jednoho cestujiciho hned pri vystupu z letadla.

Zda se, ze jedina vskutku schudna cesta pro navazani prvniho kontaktu s damou je tato: . Muz se po pozdravu omezi na korektni dotaz, zda by jeho pravni zastupce mohl kontaktovat jejiho pravniho zastupce v blize nespecifikovane zalezitosti. Eufemismus blize nespecifikovana zalezitost by mohl byt vyhrazen pro tento vseobecne znamy ucel. Dama by odpovedela bud ne, cimz by cela zalezitost koncila nebo ano po nemz by nasledovala vymena vizitek. Muz by pak celou zalezitost projednal se svym pravnim zastupcem (mezi ctyrma ocima a bez permanentnich zaznamu, aby se rozmluva nedala kdykoli do budoucna kvalifikovat jako sireni lascivnich myslenek).

Pravni zastupci by postupne navazali pracovni kontakt a vedli sve klienty pres pravni uskali vznikajiciho vztahu. V tomto smeru stoji za zminku otazka hrazeni nakladu spojenych s obligatnimi veceremi, navstevou kulturnich podniku, kvetinami, nakupem diamatovych sperku a podobne. Muz bez pravnika by mohl podobne veci povazovat za malickost. Dobry pravnik si vsak bude vedom tenkosti ledu na nemz se pohybuje. Vyse zminene pozitky a dary by totiz mohly byt povazovany za prijimani uplaty za prislib poskytnuti jistych sluzeb.

Bohuzel ani sluzba pravniku nemuze (kvuli pocestnosti) trvat nekonecne. Zatimco objednani hoteloveho apartmentu ci dojednani jineho diskretniho mista k intimnimu setkani muze byt zahrnuta ho jeho honorare, bylo by nepripustne, aby sledoval pravne pripraveny par v dojednanych intimnich chvilich.

Predstavme si tedy okamzik, kdy se dvere za dvojici mladych lidi budoucnosti konecne zavrou. Je sice pravdepodobne, ze oba pravni zastupci budou pro vsechny pripady nekde pobliz, ale v zasade je jen a jen na muzi, aby spolecensky prijatelnym zpusobem zjistil, zda je spojeni s damou jeho srdce mozne. Stoji jiste za zminku, ze ono revolucni pravidlo nezminuje moznost, ze rekne-li muz ne, znamena to ne.

Zjednodusme tento dramaticky okamzik tim, ze budeme predpokladat, ze zena na vhodne formulovanou otazku odpovi ano. Tim se dostavame k doposud nikde neresenemu problemu, jak a zda vubec lze ano pravne prijatelnym zpusobem zaznamenat jako dukaz pro pripadny budouci spor. Optimalni se zda byt podpis vhodne zformulovaneho prohlaseni. Tato moznost se zda byt velmi vhodna pro partnery bez zavazku. V pripade, ze dama jest soucasne manzelkou nekoho jineho, lze jen tezko predpokladat, ze by byla kvuli milenci ochotna podepsat dokument usvedcujici ji z nevery.

Takmer vyloucene je i pouzivani videokamer. Osvetleni mista totiz nebyva valne a navic, nepodari-li se kameru vcas vypnout, hrozi nebezpeci postihu za nataceni mravne zavadnych materialu.

Zbyvaji tedy zarizeni pro zaznam zvuku. Aby se predeslo zneuziti zaznamu, meli by zucastneni pouzivat predem dohodnute kody, ktere by znemoznily primou identifikaci pritomnych, jakoz i tema jejich rozhovoru. Jedinou vyjimky z kodovani tvori prave slovoano.

Ackoli ano nelze v zasade nespravne interpretovat, narazime i zde na dosud nevyjasneny problem. Je totiz celkem logicke, ze ano vyrcene ve vstupnim salonku nema tutez vahu jako ano vyrcene tesne pred spojenim. Muz tedy musi dbat na to, aby nemohly vzniknout zadne pochybnosti o tom ze  ano snad bylo s pokracujicim vecerem zmeneno v ne. Je v jeho svrchovanem zajmu dokazat, ze rozhodujici ano bylo vyslovene v okamziku vylucujicim, kvuli reakcni dobe hormony ovlivneneho mozku, ze by muz jeste mohl reagovat na v poslednim momentu zmeneny nazor partnerky.

Z fyzikalniho hlediska jde o pomerne jednoduchy problem. Muz nemuze reagovat v pripade, ze cas potrebny k uskutecneni spojeni obou tel (diky gravitaci ci jinym okolnostem) je kratsi nez jeho reakcni doba. V praxi vsak narazime na tezko resitelny problemu mereni obou zminenych velicin.

Optimalnim resenim se zda byt to ze muz bude davat vhodnymi vyrazy najevo, ze v kritickem okamziku lezi na zadech a zena bude v primerene kratkych intervalech opakovat ano ci yes pujde-li o český sofistikovany par pripadne o anglicky mluvici obcanku.

Problem nadhozeny v tomto clanku je zcela realny, protoze muz pristiho tisicileti muze byt napaden za jakekoli slovo ci gesto.

Jiří Jírovec

From: Public Relations MV

Subject: Sdělení Policie ČR - obchod s bílým masem

Date: Wed, 18 Mar 1998 16:13:45 +0100

Originalni soubor je ulozen na adrese http://www.mvcr.cz/ascii/aktualit/sdeleni/hogofo.html

Sdělení mluvčí policie České republiky:

Utvar pro odhalovani organizovaneho zlocinu provedl akci s nazvem HOGO FOGO proti obchodnikum s bilym masem

Do akce HOGO FOGO byl krome zminovaneho utvaru zapojen take Bureau of Diplomatic Security US State Departmentu a kriminalni policie v Pardubicich spolu s Krajskym uradem vysetrovani v Hradci Kralove.

Po temer jednolete praci byli v prubehu akce v roce 1997 zatceni a obvineni pro podezreni z trestneho cinu obchodovani se zenami podle S 246 tr. zakona tri muzi ve veku od 25 do 40 let. V soucasne dobe je pripad s navrhem na obzalobu predan soudu. Duvodem, proc pripad nebyl dosud zverejnen, byla zadost americke strany provadejici vlastni setreni na uzemi USA. Toto setreni vyustilo az k zakroku federalni policie v New Yorku minuly tyden.

Jednim z obvinenych muzu na uzemi naseho statu byl M. L. - ten mel pod hlavickou fiktivni umelecke agentury inzerovat praci v USA a s dalsimi spolecniky pak zajistovat ve spolupraci s Milanem L. (zadrzenym minuly tyden v USA) letenky do USA. Dalsi muz J. S. mel provadet nabor divek a jejich foceni. Treti muz A.K. mel v dobe, kdy byl M. L. ve vykonu trestu za dalsi trestnou cinnost tohoto zastupoval pri naboru a uzavirani smluv.

V novinove inzerci byla uvadena prace hostesek, ale ve skutecnosti zeny v zahranici pracovaly v peep show, ktera v americkem pojeti znamena, ze se nahe divky vystupujici na dosah ruky musi nechat za odmenu osahavat. Sazby jsou pak odstupnovane podle mist na tele. Divky musely za ochranu a doprovod do prace zaplatit denne 100 USD - tato taxa byla vybirana skutecne kazdy den bez ohledu na to, zda divka pracovala nebo ne. Vedle toho ale musely zaplatit jednorazove castku 400 USD za zprostredkovani prace. Pokud divka s praci nesouhlasila a nepodarilo se ji uprchnout, byla fyzicky vydirana.

Smlouvy na praci v zahranici byly uzavirany na dobu pul roku - stavalo se, ze nektere divky z vlastni vule vycestovaly do USA nekolikrat za sebou. Jine ale ze zoufalstvi zacaly uzivat drogy.

Cast penez vybranych v USA byla kuryry zasilana do Ceske republiky a mela slouzit jako odmeny a prostredky na nakup dalsich letenek. Odmena ceskym spolecnikum cinila 1000 az 800 USD za divku.

Devcata z Ceske republiky nebyla zamestnavana jenom v New Yorku, kde minuly tyden probehl zasah federalni policie, ale i v jinych statech USA. Tam krome Cesek podle dostupnych informaci pracovaly divky i z dalsich statu Vychodni Evropy.

Tiskova mluvci Policie CR kpt. Ivana Moosova

Demokratická unie navrhuje, aby měli exulanti z Československa právo nabýt českého občanství, o něž přišli

From: deu@login.cz

Stanovisko Demokraticke unie ke zpusobu znovunabyti statniho obcanstvi CR pro emigranty

Obcane, kteri opustili za komunistickeho rezimu nasi zemi, prisli o  obcanstvi v primem dusledku vlady totalitniho rezimu (jinak by nemeli duvod republiku opoustet). V konecnem dusledku tak o obcanstvi prisli proti sve vuli, tedy v rozporu s cl. 12 nyni platne Ustavy CR. Jestlize jsou nyni nuceni podrobovat se ustanoveni par. 7 zakona c. 40/1993Sb., pokladame to za  zcela nedustojne.

Je to nezvratnym dukazem, ze kontinuita komunistickeho rezimu nebyla v tomto pripade nikdy prerusena. Obcane, kteri byli svych prav zbaveni v dusledku komunisticke totality, se jich nyni museji domahat tak, jako ostatni cizinci (tedy lide, kteri nikdy obcany nasi zeme nebyli). Jsou pak odkazani na  libovuli statnich uredniku, nebot obcanstvi jim muze, ale nemusi byt udeleno. To ovsem znamena, ze nas stat tim plne uznava ukony komunistickeho statu.

Proto navrhujeme, aby znovunabyti statniho obcanstvi lidmi, kteri nasi zemi opustili za komunistickeho rezimu, bylo zakonem upraveno odlisne, a to tak, aby nepodlehalo zadnemu rozhodovani o jeho udeleni na zaklade zadosti, ale doslo k nemu ze zakona na zaklade splneni jen opravdu nezbytnych formalit.

V Praze 18. brezna 1998

Ratibor Majzlik

predseda Demokraticke unie

Demokraticka unie http://www.deu.cz

PO Box 3

110 15 Praha 015 tel./fax 02-232 39 96