Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

Čeští občané reagují ideologicky a stereotypně

Rudolf Joska

Milý pane Čulíku,

přečetl jsem si v BL článek manželů Stroehleinových o “zvýšení" platu učitelů. To vypadá, jako kdovíjaká kritika, odvaha a tepání nešvarů. Ale je to psina! Těch 850 Kč totiž učitelé neuvidí, protož by je mohli dostat jen na těch školách, které si vyboxují stejný příděl mzdových prostředků jako v minulém školním roce. A to se podaří jen některým z těch, které mají “strejčka" na okrese. Na převážné většině škol nejenže nic navíc nedostanou, ale už teď mají méně než vloni.

Dám vám konkrétní případ: ve školním roce 1996/97 měl jistý učitel na střední škole při dvou přesčasových hodinách, nadprůměrném osobním ohodnocení, sem tam odměně a 13. a 14. platu (v platové stupnici 9 let před důchodem) v celoročním průměru téměř 12 tisíc měsíčně. Tentýž člověk v letošním školním roce má dvě hodiny pod základní úvazek (to je to miloučké zvýšení z 21 na 23 hodin týdně) - víc hodin na škole prostě není a kdo za to může? nikdo, že ano. Škola má mzdové fondy takové, že není ani koruna navíc na osobní ohodnocení, odměny, prostě NIC. Výsledkem situace je, že dotyčný pobral za měsíc září 6 600,- Kč čistého!!

Ve stejné srovnatelné situaci jsou na téže škole úplně všichni učitelé a na mnoha dalších školách pravděpodobně tisíce lidí v republice. Mám hrozně rád ty chytrolíny v televizi, kteří vám hravě dokáží opak a na podporu svého stanoviska uvedou konkrétní příklady. Ano, vím, že i dnes jsou učitelé, kteří vydělají 12, někteří možná i 15 tisíc. Ale to už jsou skutečně nenormální výjimky.

Kam prosím vás chodí statistický úřad na ty průměrné platy? Já tam nepracuji, tak tu jejich metodiku neznám, ale i vám z Glasgowa stačí na kvalifikovaný odhad prostá úvaha. Spolehlivě si každý může zjistit, že poslední postup podle tabulek je 10 360 Kč na střední škole, respektive 9 340 na základní. Nástupní pak 6 660, resp. 6 010. Kdyby bylo i 80% učitelů přestárlých, tak ten zveřejňovaný průměr z toho nevydojíte ani za nic. A to nemluvím o tom, že někteří učitelé neplní kvalifikační předpoklady, důchodci jsou oškubáváni za jakousi základní pidisazbu, máme tady nemocnost, částečné úvazky, atd. A když potom na mzdových fondech není nic navíc (o to můžete panu Pilipovi snad věřit, ať už zodpovídá za školství nebo za finance), kde chcete vzít ty mimořádné složky mzdy?

Ještě maličkost závěrem, o které jsem ještě nikdy neslyšel mluvit v médiích. Zná prosím vás někdo oblast lidské činnosti, kde vás platí tím méně, čím víc pracujete? Když bude dělník ve fabrice dělat přesčas, musí dostat k základní úkolové sazbě aspoň desetník navíc. Ve škole však ne - máte-li přesčasovou hodinu, sazba za ni může být nižší než váš základ (pokud jste ve vyšším pásmu postupů) a pokud suplujete, tak je ještě nižší než přesčasová, případně nemusíte dostat vůbec nic. Nedávno mne pozvali na okres na nějaké školení ohledně “Sondy maturant" a v propozicích jsme vyzýváni, abychom si uschovali jízdenky, protože bude-li jízdné činit víc než 50 Kč, bude nám proplaceno. To tedy znamená, že přiblblí slouhovští učitelé si budou do 50 korun platit sami. Nekecám! Mám to od nich písemně!

Já bych ještě měl přehršle perliček, kterým se vám nebude chtít věřit, ale snad až jindy, budete-li mít zájem.

Rudolf Joska

Jindřich Ginter

Poslanci ODS hodlají prosadit zastavení výběrových řízení na nemocnice. Důvod: podle nich dochází k vlnám protestů, nejsou průhledná a zdravotnictví mohou ve svém důsledku škodit.

To vyplývá z dnešní zprávy ČTK.

Já se opravdu musím smát. Vždyť to byla právě ODS a kabinet expremiéra Klause, který TATO výběrová řízení připravil a začal realizovat. Vždyť už na konci éry exministra zdravotnictví Stráského se zdravotnická veřejnost začala proti rušení akutních lůžek bouřit. Vždyť samotný Stráský přiznával, že protesty lze očekávat. Stráský na jedné tiskovce podrobně vysvětloval důvody rušení akutních lůžek.

A v jednom měl pravdu. Je jich příliš mnoho.

Ale právě za doby vládnutí ODS se v důsledku nijak nebrzděného lobování v parlamentu uvolňovaly veřejné prostředky na stavby dalších nemocnic - v době, kdy se již hovořilo o nutnosti počet akutních lůžek snížit. Naopak scházejí lůžka ošetřovatelské péče, lidé velice obtížně shání volné lůžko v léčebně dlouhodobě nemocných či v rehabilitačním ústavu. Ti staří se ho mnohdy nedožijí nebo končí v sociálních ústavech, kde nejsou vůbec vhodné podmínky pro jejich pobyt - vzhledem ke zdravotnímu stavu.

Při výběrových řízeních existuje však jeden zásadní problém o němž stále píšeme dokola- informace o kvalitě péče a o hospodaření nemocnic jsou neveřejné, přestože nemocnice žijí z veřejných peněz!!! A při výběrových řízeních se tato skutečnost jen ještě více zviditelnila. Úředníci ministerstva přiznávají, že se o nemocnicích dozví i ne příliš dobré informace ( o kvalitě) ale nemohou je zveřejnit bez souhlasu nemocnice.

ODS, která nese odpovědnost za to, že peníze zdravotnictví nestačí, přestože jich je dost, by neměla tlačit na zrušení výběrových řízení, ale na to, aby informace o veřejných institucích, jako jsou nemocnice, byly už konečně veřejné!! Pokud neměla ODS vůli to prosadit jako vládnoucí strana, měla by se o to snažit alespoň jako strana opoziční - a ne ze sebe dělat šaška. S tím by už mohla skončit.

Jindřich Ginter

Poučení z Le Pena pro Českou republiku

Andrew Stroehlein

Zatímco pozornost světa na okamžik připoutalo jednání nevyzpytatelného a nespolehlivého ruského prezidenta, na druhé straně Evropy došlo v pondělí k politickému zemětřesení. Francie se jen o vlásek vyhnula tomu, aby Le Pen získal regionální prezidentský úřad.

Po volbách do komunálních úřadů v regionech, v nichž získala Le Penova protipřistěhovalecká Národní fronta podstatnou podporu, se začaly rozkládat strany pravého středu. Mnoho jednotlivých politiků v gaullistických a centristických stranách porušilo zásady svých stan a začalo dojednávat spolupráci s Národní frontou ve snaze získat vliv v místních úřadech. Cena, o niž Le Pen sám usiloval, mu však byla odepřena.

Le Pen doufal, že získá nominaci jako prezident regionální rady v oblasti Provence-Alpes-Cote d'Azur, což je třetí největší francouzský region. K tomu potřeboval Le Pen podporu konzervativců. Jim nabídl na oplátku podporu Národní fronty v pěti regionech. Konzervativní členové místních rad o věci rozhodovali o víkendu a země čekala nervózně na pondělí, zda bude Le Pen náhle povýšen do tohoto exaltovaného postavení, což by byla vynikající platforma, odkud kandidovat na prezidentský úřad celé Francie.

Došlo však k tomu, co mnozí pozorovatelé označují za překvapivý zvrat. Konzervativci v regionálním úřadě Provence-Alpes-Cote d'Azur se rozhodli odmítnout extrémní pravici a namísto toho pomohli zvolit za prezidenta regionu socialistického kandidáta. Tentokrát tedy byla katastrofa pro Francii a pro Evropu odvrácena, ale pravice je rozložena a podpora Národní fronty roste, a kdo ví, co se může stát příště?

Le Pen a jeho rasističtí stoupenci získávají mnoho hlasů od nespokojených francouzských občanů, kteří jsou svědky toho, jak pařížští politikové tráví čas sněním o budoucnosti integrace Evropské unie, místo aby rázně řešili domácí problémy. Francie trpí velkou nezaměstnaností, zejména mezi mladými lidmi, a tak se tento pohled na francouzské politiky šíří. Je jisté, že Evropa ještě o Le Penovi uslyší mnohé, i když tuto bitvu zatím prohrál.

Tak jako britští demonstranti, kteří nedávno protestovali v anglickém městě Yorku při příležitosti hospodářsko-finanční konference Ecofin proti jednotné evropské měně, mnoho lidí ve Francii má plné zuby Bruselu. Jednotná evropská měna, konvergenční kritéria a právní harmonizace - to jsou otázky, které se asi nebudou jevit jako zrovna důležité pro mladého muže, který je už několik let nezaměstnaný. Když občanům nenabízejí žádná řešení umírnění politikové, lidé se přirozeně obracejí k jednoduchým řešením, jaká nabízejí radikálové.

Projekt evropské integrace je prostě z hlediska mnohých lidí realizován příliš rychle. Elity v Bruselu spěchají s integrací a důsledkem jsou opakovaně volební zisky extrémistů na domácí půdě. Umírnění politikové by neměli předpokládat, že se všichni zajímají jen o velké otázky, a ignorovat, co se jim děje před očima. Ve skutečnosti se znovu a znovu potvrzuje, že občané mají tendenci zajímat se především právě o každodenní, drobné otázky, které nyní postihují jejich život.

Umírnění politikové by se měli zastavit a měli by začít naslouchat svým nespokojeným zákazníkům, než budou realizovat své monumentální plány. Musejí se vypořádat s problémy doma přímo a rozumně, a měli by být schopni pochopit frustraci svých občanů, která způsobuje, že pak hlasují pro radikální řešení. Pokud umírnění politikové nenabídnou občanům realistická řešení, která pro ně mohou mít význam, jejich snění se rozplyne vniveč. Lidé začnou věřit, že se o jejich každodenní problémy zajímají jen radikálové, a začnou podporovat zjednodušená řešení, jaká nabízejí radikální strany.

Plyne z toho poučení pro Českou republiku, jestli jste si všimli. Členství v Severoatlantickém společenství nebude znamenat příliš mnoho pro občany, kteří jsou svědky toho, jak jejich politikové ignorují krizi ve školství a ve zdravotnictví. Členství v Evropské unii nebude znamenat nic pro lidi, jejichž region bude postižen tvrdou nezaměstnaností, jíž nevěnuje ústřední vláda žádnou pozornost.

Politikové musejí udržovat monumentální projekty trochu stranou: musejí řešit především každodenní problémy, tak jak je vidí obyčejní občané. Pokud nynější elity nenavrhnou pro tyto problémy řešení, navrhnou je extrémisté.

Andrew Stroehlein

The Lesson of Le Pen

Andrew Stroehlein

While the world's attention was momentarily diverted to the actions of Russia's erratic leader, a political earthquake happened at the other end of Europe on Monday. France has just narrowly averted having a President Le Pen.

After departmental council elections, in which Le Pen's far right, anti-immigrant National Front had made significant gains, centre-right parties began to unravel. Many individuals in Gaulist and centrist parties broke with their parties' policy and began to make deals with the National Front for control of local councils. The prize that Le Pen himself sought, however, has been denied to him.

Le Pen had hoped to win nomination of as president of the regional council in Provence-Alpes-Cote d'Azur, France's third biggest region. To do this, Le Pen needed the support of conservatives, to whom he offered National Front support in five other regions in exchange. The conservative council members took the weekend to decide the matter and the country waited nervously for Monday morning to see if Le Pen would be catapulted to this exalted position, from which he would have an excellent platform to run for the presidency of all of France.

In what to many observers is a surprise move, the conservatives of the regional council in Provence-Alpes-Cote d'Azur decided to spurn the far right and instead helped to elect the socialist candidate as president of the region. Disaster for France and for Europe was only narrowly averted this time, but with the right now in disarray and the National Front on the rise, who can say what will happen next time?

Le Pen and his racist lot gain votes of disgruntled French citizens who see Paris politicians spending more time dreaming about the future of EU integration rather than dealing squarely with problems at home. With mass unemployment, especially youth unemployment, continuing to plague France, these perceptions gain currency. It is certain that, though he may have lost this battle, Europe has not heard the last of Le Pen by any means.

Like the British protesters outside the recent Ecofin meeting in York who protested EMU, many people in France are fed up with Brussels. Monetary union, convergence criteria and legal harmonisation cannot seem very important to a young man who has been unemployed for a few years. In the absence of solutions from the moderate politicians, people naturally turn to the simple solutions of the radicals.

The European project is simply moving too fast for some, and the elites' haste in Brussels is repeatedly the extremists' gain back home. The moderate politicians should not assume that everyone is concerned with the big issues and not about their own backyard. In fact, again and again, people seemed to be inclined in exactly the opposite direction.

The moderate politicians need to slow down and listen to their dis-satisfied constituents before proceeding with monumental plans. They need to deal with issues at home directly and sensibly, and they need to understand the citizens' frustration that causes them to vote for radical solutions. If they don't offer realistic solutions that the public can relate to, then all their dreaming will come to nothing. People will come to believe that only the radicals are concerned with their daily problems, and they will turn to the simplistic solutions offered by the extremists.

There's a lesson in there for the Czech Republic, in case you hadn't noticed. NATO membership won't mean much to people who have seen their leaders ignore the crises in schools and hospitals. EU membership will mean little to people who have seen their region hit by severe unemployment that the central government seems to pay little attention to. Politicians need to keep monumental projects in perspective and deal with today's real problems as seen through the eyes of the citizens. If the current elites don't offer solutions to these problems, some extremists will.

Andrew Stroehlein

Jiří Jírovec

Jak znamo, svetova historie jiz zaznamenala stret mezi ceskym obcanem a vladou USA. Panove Sverak a Smojlak, jejichz vyznamne postaveni v ceske spolecnosti jiste nikdo nepopira, sdelili pred casem vsem Cechum (ktere ona vec zajima), ze Cimrman marne bojoval za prosazeni sveho navrhu o dostaveni panamskeho pruplavu.

Podle dosud znamych skutecnosti, mel Jara Cimrman v Americe vlivne zname, kteri se mu ve svych dopisech zminovali, aby se na ne obratil, kdyby cokoli potreboval. Jak se ukazalo, ceska lobby ve Washingtonu vsak byla slaba (marne chodil cukrar Kulikowski s indiany do Bileho domu), a tak vlada USA zustavala k argumentum naseho velikana hlucha a prosadila svoje vlastni zajmy. Cimrman se s vladou USA vyrovnal zpusobem sobe vlastnim: nedava souhlas k provozovani sve olbrimi zpevohry Panama. Odeprit jim kulturu, barbarum. Tak se na ne musi.

Doba pokrocila, lec fakt, ze zajmy americke vlady nemuseji byt vzdy v souladu s tim, co si preji jini, pretrvava. Stejne tak pretrvava naivita Cechu, kteri se domnivaji, ze novodobi Kulikowsti a Hronkove budou uspesnejsi nez jejich historicti predchudci.

Jirina Fuchsova navrhuje vladnoucim kruhum svou ideu ohledne vstupu CR do NATO. K jejim vyvodum vsak zustavaji Americane hlusi. Nejspis proto, ze jim to je jedno, protoze bude-li NATO rozsireno, stane se tak proto, ze to USA a jejich spojenci budou povazovat za vhodne a nikoli proto, ze by vstup byl vysostnym pranim obcanu CR ci jineho zucastneneho statu. Metoda cukru a bice je dobre zavedena. Zadna zeme se do NATO nedostane vlastnimi zasluhami mezi nez pani Fuchsova zrejme radi vraceni jakesi sumavske louky do jejiho vlastnictvi.

Vyvoj kolem NATO v USA, tedy odlozeni hlasovani v Senatu, naznacuje, ze zrejme neexistuje absolutni pravda, podle niz je treba tuto organizaci rozsirit co nejdriv, ať to stoji co to stoji. Existuje-li, pak jsou senatori nezodpovednymi zvanily, kteri si prihrivaji svoji polivcicku ( osobni a stranicke zajmy) na ukor svetove bezpecnosti. Do stejne kategorie by pak patrili obcane USA ceskeho puvodu, kterym je zatezko obetovat kus nejake louky nebo staveni na oltar svetoveho miru a prosperity (kterou ma NATO zarucovat) a tak v podstate lobuji proti uslechtilemu zajmu ceske vlady uz uz tam byt.

Jirina Fuchsova si ve svem dopise senatorovi Thurmondovi (BL, 20.3. 1998) stezuje, ze americky senat v tuto chvili NENALEHA, aby ceska vlada vratila ceske obcanstvi 30 000 americkych obcanu ceskeho puvodu, kteri byli ve sve zemi zbaveni prirozenych lidskych prav. Tento vyrok je velmi pozoruhodny. Jirine Fuchsove totiz unika, ze Senatu USA do priznavani ceskeho obcanstvi nic neni a ze to tak je dobre. Jako (pravdepodobne) budouci ceske obcance by ji melo jit o to, aby se cizi staty, vcetne jeji nove vlasti, do ceskych zalezitosti nevmesovaly. Stejne tak ji unika i to, ze naprosta vetsina lidi emigrovala (po roce 1948 a 68) z vlastni vule, a ze se emigranti, ve svobodnem svete svobodne o nove obcanstvi uchazeli a pripadne tim i vzdavali puvodniho ceskoslovenskeho. V onom obdobi bylo z Ceskoslovenska vyhnano nekolik jedincu (kterym vlada nepovolila, proti jejich vuli navrat ze zahranici - tusim, ze do teto kategorie spada napriklad Milan Kundera). Nekteri se mozna ani vyhnat nedali - Vaclav Havel udajne odmitl vycestovat bez zaruky dvojsmernosti vyjezdni dolozky. Vsichni ostatni odesli na zaklade osobniho odhadu sve politicko-ekonomicke budoucnosti. Byli mezi nimi i takovi, pro nez nepochybne platil obraceny Dyk (neopustis-li me, zahynes), ale ani oni nebyli vyhnani.

Na rozdil od Cimrmana, ktery americke vlade svoje dilo zasadove uprel, se Jirina Fuchsova snazi nechapajiciho senatora umenim ziskat. Je to pateticke a neucinne. Navic se sloganem we shall overcome se asi daleko nedojde. Je prilis spojen s odporne liberalnimi sedesatymi lety a komunistou (jak mu nekteri nadavali) Pete Segerem.

Chtit se jako American vratit do zeme predku a tam zemrit nedava obchodni smysl. Neco jineho by byla stiznost, ze tyz American nemuze ve sve puvodni zemi delat business, protoze jeho majetek tam pouziva nekdo jiny a nepratelska vlada (v tomto pripade ceska) nechce o jeho vydani slyset.

Jiří Jírovec

P.S. V souvislosti s okolnostmi nabyvani a ztraty obcanstvi stoji za pozornost vymena mezi Jaromirem Krepelkou a Petrem Šafránkem (BL, 20.3. 1998), zejmena pak nazor PŠ, ze pro Demokratickou unii, jejimz je mistopredsedou, je rozhodujici, ze lide opusteli republiku na zaklade existence totalitniho komunistickeho rezimu, v dusledku cehoz vsechno ostatni (tedy fakta, souvisejici v tomto pripade s nabyvanim a ztratou obcanstvi - poznamka JJ) je podruzne.

V Kanade probiha v soucasne dobe proces prave opacny a tak fakta zacinaji nabyvat na puvodni cene. Vlada totiz dala prikaz k deportaci nekolika udajnych valecnych zlocincu, ktere po dlouha leta kryla - slo prece o uprchliky pred komunistickymi rezimy.

Aleš Zeman

Jde o dlouholetou soudni pri o obraz "Velka vapenka", ktery r. 1991 zapujcil brnensky pamatkovy urad na vystavu v Koline nad Rynem. Puvodnim majitelem obrazu byl otec dnesniho lichtenstejnskeho knizete Hanse Adama II., Frantisek Josef II. Spolkovy ustavni soud v  Karlsruhe s konecnou platnosti rozhodl, ze neprijme zadost dnesniho knizete o revizi rozsudku Vrchniho zemskeho soudu v Koline nad Rynem. Az dotud jsou informace o teto zalezitosti shodne. V cem se zasadne lisi, je interpretace tohoto rozhodnuti prazskym tiskem.

Richard Seemann (Slovo, 10. 3. 1998) uvadi jakozto autora obrazu Pietera van Laera. Autor clanku rozhodnuti spolkoveho ustavniho soudu vita, neb se nejedna toliko o cenny obraz ze zamecke sbirky ve Valticich na Breclavsku, ale i o zpochybneni konfiskace majetku v jine zemi v dusledku druhe svetove valky. Proto nazev Seemannova clanku "V Karlsruhe se nerozhodovalo jen o  Vapence". Co by se dle p. Seemanna stalo, kdyby obraz byl knizeti navracen: "Mohla by se tak dat do pohybu lavina pozadavku predevsim sudetskych Nemcu, jejichz militantni predstavitele pod pojmem pravo na vlast zahrnuji i  navraceni zkonfiskovaneho majetku na zaklade zruseni tzv. Benesovych dekretu z roku 1945".

Eva A. Fingerova (Lidove noviny, 18. 3. 1998) uvadi jmeno malire jako Pieter van Lier. Autorka pise, ze knizeti Hansovi Adamovi II. neslo o obraz (ma ve Vaduzu galerii, ktera prekracuje cenu 1 miliardy svycarskych franku), ale o celou konfiskaci majetku Frantiska Josefa II. v povalecne CSR. V dosti dlouhem clanku uvadi, ze Lichtenstejnove nebyli Nemci, a tak se na ne nemely vztahovat tzv. Benesovy dekrety. Knize Frantisek Josef II. pouze zil, jako jeho predkove po staleti, na uzemi predvalecne CSR. V lete pohnuteho roku 1938 knize prevzal vladu nad rodem a odstehoval se do Vaduzu. Oficialne protestoval proti okupaci CSR (zde neni jasne, zda se jednalo o okupaci Sudet v r. 1938 nebo pozdejsiho Protekoratu Cechy a  Morava v r. 1939). Prezident Benes Frantiskovi Josefovi II. k prevzeti vlady v Lichtenstejnsku dokonce blahopral dopisem - v pohnutych dnech predmnichovskych - z 10. zari 1938. V roce 1938 tez vlada CSR navazala s  Lichtenstejnskem oficialni diplomaticke vztahy. Pro delku textu musim se omezit jen na tyto udaje z clanku pi. Fingerove.

Nejzajimavejsi na cele zalezitosti dlouholetych sporu cesko-lichtenstejnskych je zaver clanku pi. Fingerove. Pote, co neuspel knize Hans Adam II. v Karlsruhe, muze se nyni obratit na nemeckou spolkovou vladu v Bonnu a zadat tam o plne odskodneni konfiskovaneho majetku. Jedna se o pouhy "pakatel", asi sto milionu DM. A tak se muze, dle autorky, prihodit nasledujici: "Nevime, zda bude SRN schopna odskodnit knizete a  jeste prispet do Fondu budoucnosti, kdyz byla CR - podle tvrzeni svych zastupcu - bohate odskodnena za valecne zlociny tim, ze si ponechala nemecky (snad lichtenstejnsky - A.Z.) knizeci majetek. Pujde-li kvuli tomu do fondu mene penez, odnesou to zase nevinni - obeti nacisticke zvule v  CR".

Doufejme, ze k tomuto nepravdepodobnemu scenariu nedojde. Knizeci rodina Lichtenstejnu preci nejsou Nemci, ale pouze nemecky mluvici Lichtenstejni. V hodinach dejepisu jsme se ucili, ze jeden z jejich predku mel na starosti popravu 27 ceskych panu L.P. 1621 na Staromestskem namesti. Ale oni, jak znamo, ani ti vsichni cesti panove tez nebyli Cesi, nekteri cesky dokonce ani neumeli.

Aleš Zeman

K tomu Dalibor Štys:

Dalibor Štys

http://www.hurontel.on.ca/~hurychj

nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/

nebo na:

http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm

Novinka:

na titulní stránce jsme přidali abecední rejstřík. Získali jsme také druhy mirror v Idahu, máme tedy tři různé lokace, ale obsah je stejný. Také nás ted čtou v hlavním městě českeho Kansasu Wilsonu (tim chci říci, že nám tam také dali link) a též v Newyorských listech pana Schrabala. Můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.

Vítáme mezi naše čtenáře pana L.Rendeka z Austrálie, pana Seth Youtha z Kansasu (díky za link), Kevina Frosta z UK, pana Schrabala z New Yorku (take díky za link) a rovněž díky panu Čulíkovi za reklamu v jeho Britských listech. Dále tu máme paní I. Rozenberovou a L. Kamberskou, pana Rechcígla z Marylandu a  Michala Málka z Idaha (díky Michale, za mirror). Krome toho, že je náš mirrormaster, má Michal také svou vlastní stránku, najdete na ni link v Hurontarii.

Také nam přišel dopis pěti děvčat z Irska, která hledají práci v Praze, předali jsme jej Ondrovi Neffovi do Neviditelného Psa (můžete ho tam najít), neboť on má - haha, zatim - větší cirkulaci. Jak vidíte, dostáváme se do světa a přížtí cíl je už je jen kosmos. Naže "starší" čtenáře, které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštím čísle.

V dnešním čísle doporučujeme doporučujeme mystery Přátelé a nepřátelé, verše v próze z připravované sbírky Rozjívená a také SAYONARA pokračuje. Z anglické části pak Life: Good Girl Sandy a short Story: Just a Temporary Failure.

Webmaster Honza hurychj@hurontel.on.ca

OBSAH:

A - ENGLISH PART

Other Dimensions: The Fairy Tale

Life: Good Girl Sandy

Short Story: Just a Temporary Failure (Fantasy)

Inclinations: Computer assisted poetry

B - ČESKÁ ČÁST

Úvaha: Iluze či vize?

Reportáž: SAYONARA II

Povídka: Přátelé a nepřátelé (mystery)

Poezie: Rozjívená ( verše v próze)