Rok po vítězství ve všeobecných volbách je premiér Tony Blair stále neobyčejně úspěšný, ale vypadalo by to v Británii opravdu jinak, kdyby loni v květnu zvítězili Majorovi konzervativci?
1. května 1997 zvítězili labouristé Tonyho Blaira ve všeobecných volbách triumfálně po osmnácti letech nad konzervativci. Jak se zhostila Labouristická strana vlády v prvním roce svého funkčního období? Podle průzkumů veřejného mínění jsou nyní po roce labouristé kupodivu ještě populárnější, než když před rokem vyhráli volby.
1. května 1997 získali labouristé ve všeobecných volbách 45 procent hlasů, konzervativci 31 procent, liberální demokraté 17 procent. Podle průzkumů veřejného mínění organizace MORI z konce března 1998 podporuje labouristy letos na jaře 53 procent britských voličů, konzervativce 28 procent a liberální demokraty 14 procent.
Premiér Tony Blair se stal za pouhý rok tak významnou osobností, jakou se stala Margaret Thatcherová až za pět let své vlády a až po válce o Falklandské ostrovy. Nová labouristická vláda učinila za poslední rok u moci relativně jen velmi málo chyb. Dala se do práce okamžitě po loňských květnových volbách. Prvním a radikálním krokem bylo její rozhodnutí dát samostatné pravomoci britské ústřední bance Bank of England určovat britské úrokové míry podle stavu hospodářství, nikoliv podle politických ohledů, jak to do té doby činila vláda.
Jak napsal včera v deníku Times komentátor Simon Jenkins, politika nových labouristů Tonyho Blaira se za minulý rok příliš radikálně neodlišovala toho, co by bývali prosazovali i konzervativci. Blairova vláda nezvýšila přímé daně. Hospodářství je nuceno dodržovat přísnou fiskální disciplínu - Bank of England udržuje podniky pod kontrolou, aby si moc peněz nepůjčovaly, prostřednictvím vysokých úrokových měr. Británie se nepřipojila k euru, k jednotné evropské měně, učiní to, "až to bude vhodné". I tak by bývala argumentovala konzervativní vláda.
Blairova vláda připravuje radikální reformu sociálního a důchodového zabezpečení. Totéž by učinili i konzervativci. Omezuje sociální dávky pro svobodné matky, dotace na bydlení a chce zreformovat nemocenské dávky a podporu v nezaměstnanosti. Nutí nezaměstnané, aby získávali novou kvalifikaci a tak se zařadili do pracovního procesu. Omezuje pravomoci komunálních úřadů, jimž dovoluje jen nízkou míru výdajů, centralizuje školství a snaží se nařizovat, jak se mají chovat rodiny. To všechno je konzervativní politika, argumentuje Jenkins.
Komentátor britských Timesů je přesvědčen, že i nejradikálnější čin nové labouristické vlády, totiž uspořádání referend o samostatných parlamentech pro Skotsko, Wales a Londýn, není v protikladu ke konzervativní filozofii. Kdyby konzervativci vyhráli volby, podle Jenkinsova názoru by se nakonec dostali i decentralizaci a k uspořádání těchto referend.
Odstraníme-li politickou propagandu vlády, zjistíme, píše dále Jenkins, že Blair dělá přesně to, o co se snažil John Major po volbách v roce 1992. Úkolem je, pokračovat v thatcherismu jinými prostředky.
Blairovi stoupenci naopak argumentují, že prý Tony Blair vůbec není jako Margaret Thatcherová: že prý není válečník, jako byla ona, ale že je naopak léčitel, že nevytváří konflikty, ale naopak je odstraňuje, sjednocuje národ, je mladý, nebojí se ho ani děti, ani odbory. Možná, že dělá totéž, co by dělala Margaret Thatcherová, ale myslí to jinak. Odpovídám, píše Simon Jenkins, že právě to je nyní jeho úkolem. Špinavá práce první etapy byla dokončena. Druhou etapou léčby je uzdravování, odstraňování konfliktů, vytváření konsensu.
David Selbourne poukázal v analýze napsané pro Centre for Policy Studies, že v pojetí Blairovy Nové labouristické strany nemají chudí žádná práva, ale jen povinnosti. Stará svobodomyslná a rovnostářská agenda labouristů se rozplynula. Labouristé se chovají doma dirigisticky a v zahraničí intervencionisticky. Konzervatismus sice loni v květnu prohrál všeobecné volby, ale zvítězil v politické argumentaci, domnívá se Jenkins.
Tvořivé myšlení
Nemám rád kursy a školení. A už vůbec ne příručky, jejichž autoři předstírají, že mají recept na všechno možné a hlavně na to, jak vydělat během několika měsíců milión. Nicméně jedna poučná kniha na mě přece jenom udělala dojem a o té bude řeč.
Půjčil jsem si ji před lety v bělehradské knihovně britské ambasády a krátil s ní čekání na kanadské vízum. Někde uprostřed byla kapitola o elipsách a čárách a k tomu návod, jak je použít, když se sejde kus papíru, tužka a chuť přemýšlet o něčem složitějším než o tom, zda jít na pivo nebo na fotbal.
To se doprostřed stránky napíše téma k přemýšlení a kolem něj nakreslí elipsa. Kružnice je taky dobrá, ale ne tak plošně úsporná. A pak už stačí připisovat, co člověka napadá, rámovat a přímé souvislosti znázorňovat čárami spojujícími příslušné elipsy.
V podstatě jde o grafickou pomůcku usnadňující tvořivé myšlení, k němuž stejnojmenná kniha vybízí. Doporučuji tuto metodu každému.
Možná, že by se hodila i autorovi nepodepsaného dopisu (uvedenou internetovou adresu jsem neprověřoval), který jsem před několika dny dostal. Rozčilen mým článkem o Desmondovi Tutu píše:
Samozrejme, ze kdyz nekdo rekne, ze na tech uradech si ti komousi delaji co chteji, ty (komunistum tykam) zacnes blabolit o spravedlnosti a ze jako on by to mohl udelat i nekomunista a ze byli i dobri komuniste a ze oni to vlastne delali jen pro rodinu.
Jestli ty budes vykladat, ze ono to bylo za komunistu, tak ono je porad za komunistu. Cela ministerstva jsou porad komunisticka.
Ty jsi asi jeden z nich. Kdo se zastava komunistickych podlidi, sam se radi mezi podlidi, nebot je svou podstatou clovek nizsi neboli podclovek. Tito Untermenschen pak predstiraji cosi jineho ale porad to nejsou plnohodnotni lide ale rasa nizsi.
Toto je ten nejspravnejsi argument pro komouse tvyho typu.
Mám pro svého nepodepsaného přítele návrh. Může zkusit napsat na papír dvě slova, “člověk" a "podčlověk", udělat kolem každého z nich výše doporučovanou elipsu a zabývat se chvíli úvahou na téma symetrie. Je existence podčlověka vyvážena nadčlověkem? Pokud ano, pak je to důvod k dalšímu záznamu. Čím se takový nadčlověk liší od dvou zbylých? Mozkem, fyzickou silou, počtem, košilí nebo fanglí? A k tomu zase elipsy a spojovací čáry souvislostí. A jak s inteligencí? Přemýšlí nadčlověk? Pokud ano, může se někdy mýlit, když, jak moudrost praví, chybovati je lidské? Odkud nadčlověk ví, že je? Přišel na to sám nebo mu to musí vyjevit někdo zdola, tedy člověk či dokonce podčlověk? Kolik je nadlidí a jak se jim to stalo? Skrz Prozřetelnost nebo dědičnost? Je “nad" něco jako “von"? A co podčlověk - jak ten k tomu přišel a přijde? Vlastním přičiněním nebo taky vůlí nějakého boha.
Má nadčlověk podčlověka vyhubit (plynem, mečem nebo atomovkou) nebo si ho má naopak pěstovat, aby v očích člověka bez předpony víc vynikl? Sedá osudová předurčenost k předponě na kohokoli nebo jen výběrově, podobně jako třeba štěstí? Je "nad" relativní nebo absolutní? A tak dále.
Výhodou grafického záznamu je to, že se k němu může člověk kdykoli vrátit a celkem rychle se do věci vpravit. To dává mému neznámému příteli šanci zalistovat v týdeníku Time. V čísle z 30. března 1998 najde zajímavý článek Johna Clouda “The KGB of Mississippi". Je o činnosti tak zvané Sovereignty Commission, legislativně ustaveného orgánu, který fungoval ve státě Mississippi v letech 1956-73. Tato organizace měla podpořit vládu bílé rasy (tedy nadlidí vzhledem k černochům ?) tím, že shromažďovala informace o nepohodlných lidech. Část těchto informací byla předána Ku Klux Klanu a zaměstnavatelům vytypovaných lidí. Jak John Cloud podotýká, dnes už je těžko vyčíslit kolik z nich přišlo o práci, bylo zbito a případně posláno na pravdu boží.
Můj přítel se může z článku dozvědět i to, že podle dokumentů zveřejněných po 21 letech právních tahanic, ve státě, který měl v té době odhadem 2.5 miliónů lidí, pracovalo pro komisi 5000 informátorů - mezi nimi i černoši černochů, kteří donášeli na svoje vlastní lidi. Na jednoho z černých informátorů (bratra Charlese Everse, který to sám dotáhl na starostu malého města a kandidáta voleb do Senátu) existuje, podle pravidla "důvěřuj, ale prověřuj", složka se 1400 dokumenty nesoucími jeho jméno.
Můj přítel by se měl pokusit sesumírovat tyhle věci dohromady. Třeba mu pak dojde to, co doopravdy píšu. Totiž, že pod záminkou boje proti proti komunistům, socialistům a podobné sběři vstávají noví bojovníci za vlastní kapsu a moc nad lidmi. Možná mu dojde i to, že proti tomuto vývoji nemá žádnou ochranu, kromě dobře fungujících zákonů a průhlednosti státních orgánů, že v ČR nemůže dojít . Na jeho místě bych se tedy příliš nespoléhal na to, že stačí zveřejnit seznamy Stb. Než se jimi pročte, budou na světě nové, nenapadnutelné, protože už nekomunistické. Třeba se pak bude po mississippsku dvacet jedna let divit, co se kolem něj děje a odkud nové zlo pochází.
Životní prostřední v době globalizace
Ekologická katastrofa v jižním Španělsku
Mily pane Culiku,
opet jsem dnes neco pro BL sepsal, tentokrate z oboru, ktery je blizky me odborne cinnosti v "National Water Research Institute" v Burlingtonu. Byl bych jen rad, kdyby mel k tomu nekdo nejaky komentar. Jsou to prve zpravy a bylo by predcasne nekoho obvinovat. Ale problem clanku je typicky pro celosvetovou situaci, i kdyz katastrofy takovehoto rozsahu jsou preci jenom vyjimecne.
Aleš Zeman
Životní prostřední v době globalizace:
Ekologická katastrofa v jižním Španělsku
Dle zprav agentur Reuters a AP doslo v sobotu 25.dubna k mimoradne zavazne ekologicke katastrofe v zinkovem dole Los Frailes v jiznim Spanelsku, miste vzdalenem asi 45 km severozapadne od znameho andaluskeho mesta Sevily. Dul vlastni svedsko-kanadska firma Boliden Ltd. a proto se podrobny clanek dostal i do torontskeho deniku "The Globe & Mail". Podle prvych zprav doslo pri nehode k protrzeni kalove zemni hraze, v ktere byly uskladneno asi 6 milionu kubickych metru kalu obsahujiciho toxicke tezke kovy, zejmena zinek, kadmium a stribro.
Toxicky kal, zrejme ve znacne tekutem stavu, se vylil do reky Guadiamar a pote se rozlil i do jedne z nejvetsich rek Spanelska Quadalquivir. Zamorena byla oblast asi 32 kilometru dlouha, ktera zapocina v horske lokalite dolu a konci na brezich Atlantiku v Cadizskem zalivu. Kolem brehu obou rek jsou zamoreny hektary urodne zemedelske pudy (olivove haje, citrusove sady, pole na kterych se pestuji rajska jablka, slunecnice, kukurice a ryze). Doslo tez k hojnemu uhynuti ptactva, ryb a krabu.
Dul Los Frailes se nachazi v jedne z nejchudsich oblasti Spanelska. Nedoslo k ztratam na lidskych zivotech, jen nekolik mistnich lidi bylo popaleno kyselymi vodami pri zachrane domacich zvirat a skotu. Obyvatele sedmi mest podel reky Guadimar byli varovani pred spotrebou podzemni vody z mistnich studni.
Priciny protrzeni hraze jsou vysetrovany a, jak lze ocekavat, prvni nazory na duvody katastrofy se lisi. Ekologove organizace Greenpeace obvinuji dulni spolecnost, ze hraz byla nedostatecnym zpusobem postavena. Zastupci spolecnosti Boliden tvrdi, ze doslo k prirodnimu sesuvu pod hrazi. Pravou pricinu katastrofy budou vysetrovat experti, coz muze delsi dobu trvat.
Zatim neni zcela jasne, zda katastrofa ohrozi unikatni statni prirodni park o velikosti 75 000 hektaru Donana, ktery predstavuje nejvetsi rezervaci ptactva v Evrope a ktery byl vyhlasen OSN za Svetovou chranenou pamatku (World Heritage Site). Toxicke bahno muze ohrozit sest milionu stehovavych ptaku, kteri rocne se sletaji do slanych mokrin parku Donana. Dale je ohrozena rozlicna divoka fauna, mezi kterou se vyskytuji rysove, vydry, orli a jine jiz tak ohrozene zivocisne druhy. Odbornici spanelskych univerzit se domnivaji, ze toxicke kaly mohou pusobit jako "casovana bomba" (v dusledku postupneho vyluhovani tezkych kovu) a mohou tak zpusobit nenapravitelne skody v unikatni rezervaci Donana.
Proc o tom pisi? Loni jsem se zucastnil velke mezinarodni geologicko-ekologicke konference v reckych Atenach a jen jsem zasl, do jake miry dulni tezba celosvetove ohrozuje zivotni prostredi, povetsinou tzv. kyselou drenazi v dusledku oxidace pyritu a jinych sirniku, zvyseni kyselosti vody a nasledneho uvolneni toxickych tezkych kovu do vodniho prostredi. Neprekvapilo, ze nejvetsi ekologicke "horory" prednesli delegati ze zemi byvaleho Sovetskeho svazu.
Pripad protrzene hraze svedsko-kanadske dulni spolecnosti ve Spanelsku, zeme EU kam CR smeruje, poukazuje na to, ze i ve vyspelych evropskych statech muze dojit ke katastrofam rozsahu, ktere jsou zatim znamy povetsinou ze zemi tzv. Tretiho sveta. Podle organizace "Worldwide Fund for Nature" (WWF), inspektori andaluske regionalni vlady zkontrolovali kalovou nadrz nekolik dnu pred katastrofou, ale nezjistili zadnou zavadu.
Svedsky prezident firmy Boliden Anders Buelow v prosinci minuleho roku optimisticky predpovedel, ze tezba dolu Los Frailes mela v roce 1998 dosahnout 125 000 tun zinku, 47 000 tun medi, 48 000 tun olova a 85 tun stribra. Mela to byt zhruba polovicni tezba zinku multinarodni spolecnosti Boliden a Los Frailes se mel stat jednim z nejvetsich zinkovych dolu v Evrope.
29. dubna 1998
1. Motto volební kampaně DEU
Jsme přesvědčeni, že vstupem DEU do Poslanecké sněmovny budou vytvořeny podmínky pro vládu s většinovou podporou, která bude pokračovat v reformách směřujících ke stabilnímu demokratickému státu. DEU je připravena garantovat pokračování reforem oproštěných od chyb minulého období. Jde zejména o jasný právní rámec ekonomických reforem, garantující ochranu poctivé práce včetně poctivého podnikání.
Motto naší volební kampaně tedy zní: DEU do Parlamentu - Zeman do opozice
2. Obnovení důvěry občanů ke státu a jeho institucím
Základní podmínkou pro stabilizaci demokracie v České republice je obnovení důvěry občanů ke státu a jeho institucím. Stát musí dát občanovi jasně najevo, že mu za jeho daně slouží a že má dostatečně účinné nástroje na vymáhání dodržování zákonů. Proto budeme prosazovat:
a) Výrazné omezení imunity pro poslance a senátory. Domníváme se, že plně dostačuje, když je vyloučeno trestní stíhání poslance či senátora za výroky na půdě příslušné komory Parlamentu. Pokud jde o další záležitosti, plně postačí, když bude souhlasem příslušné komory podmíněna pouze vazba poslance či senátora. Ve všech ostatních věcech, zvláště pak v přestupcích není třeba poslance či senátora odlišovat od všech ostatních občanů.
b) Změnu systému financování Parlamentu. Dostává-li politická strana státní příspěvek 500.000 Kč na mandát, pak musí tyto peníze dát k dispozici poslanci (senátorovi) na hrazení výdajů souvisejících s výkonem mandátu. V každém případě je nutné zrušit různé paušální nezdanitelné příplatky a přejít na systém hrazení výdajů v prokázané výši se stanoveným horním limitem. Musí-li např. podnikatel finančnímu úřadu prokazovat cestovné knihou jízd, není důvod, aby poslanec či senátor dostával paušální příplatky bez prokazování jejich skutečného použití.
c) Přijetí zákona o státní službě včetně přísného kárného řádu. Úředník musí mít vedle trestní odpovědnosti i odpovědnost kárnou. Sem patří například nedodržování lhůt, vyřizování žádostí mimo pořadí, apod. Rozhodování o kárných opatřeních musí být svěřeno správnímu soudnictví. V dnešních podmínkách je úředník, který poruší zákon ale nenaplní skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, nepostižitelný.
d) Změnu systému mzdové regulace ve státní správě a samosprávě. Regulaci individuálních mezd nahradit regulací celkových mzdových nákladů instituce (ministerstva, úřadu). V současné době je možné mít relativně hodně úředníků, ale žádného z nich nelze pořádně zaplatit, neboť platí mzdové tarify. Proto je třeba umožnit dobrého úředníka i dobře zaplatit (za cenu, že úředníků bude méně). Změna systému mzdové regulace je systémovým krokem ke snižování počtu úředníků a k zavádění moderních informačních technologií do státní správy i samosprávy - tedy k celkovému zkvalitnění a zefektivnění.
e) Ustavení Nejvyššího správního soudu, zakotveného v Ústavě ČR od roku 1993. Není jistě bez zajímavosti, že Nejvyšší správní soud byl na území naší republiky ustaven s účinností od 1. ledna 1876 a zrušen od 1. ledna 1953. Po roce 1989 nebyl obnoven. Je třeba připomenout, že transformací prokuratur na státní zastupitelství vzniklo v ČR právní vakuum - zatímco prokurátor vykonával tzv. všeobecný dohled v rámci kterého mohl při porušení zákona vydávat závazné pokyny k zjednání nápravy, státní zástupce již takovou pravomoc vyjma trestních záležitostí nemá. Mnoho případů zjevného porušování zákonů se tak stalo zcela běžnou záležitostí, proti které není odvolání, protože chybí instituce pro jeho řešení.
f) Ustavení finanční prokuratury.
g) Zjednodušení exekucí. Jsou-li rozhodnutí nebo rozsudek pravomocné, musí být vykonatelné bez dalších možností odvolávání se proti nařízení výkonu rozhodnutí.
h) Zpřísnění kárného řádu pro soudce.
i) Novelu trestního zákona. U vybraných trestných činů je nutné odstranit podmínku prokazování úmyslu. Řada případů tzv. tunelování se stala nepostižitelnou právě na základě toho, že se nepodařilo prokázat úmysl. Nesplácení jakéhokoliv dluhu je třeba zařadit mezi trestné činy a z trestní odpovědnosti vyjmout pouze přesně specifikované případy (například ztrátu majetku v důsledku živelné pohromy).
j) Do systému vymáhání pravomocně udělených pokut zavést odnětí svobody - buď zaplatit nebo "odsedět".
k) Podstatné zlepšení materiálního zajištění policie včetně zavedení moderních informačních technologií. Zjednodušeně řečeno nahradit psací stroje počítačovou sítí a tím výrazně zrychlit běžnou agendu.
Příloha - kompetence prvorepublikového Nejvyššího správního soudu
(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech
(2) Správními úřady, proti jejichž rozhodnutím neb opatřením může býti vznesena stížnost u nejvyššího správního soudu, jsou jak orgány správy státní, tak i orgány správy zemské, okresní a obecní. Byla-li podána stížnost proti rozhodnutí neb opatření (odstavec 1)presidenta republiky, zastupuje ho v řízení před nejvyšším správním soudem ministerstvo, jež naříkané rozhodnutí neb opatření provedlo, anebo do jehož působnosti náleží je provésti.
Analyzujte, proč jsou jiné názory chybné
Pane Culiku,
vcera v noci vysilala CT 2 dokumentarni porad BBC o reklamnich spotech politiku.
Hlavni teziste dokumentu bylo v odhaleni propagandistickych postupu tvurcu techto sotu. Byl jsem z toho poradu nadseny.
Podobne jako z pred par tydny vysilaneho dokumentu BBC o spolecenskych tridach.
Obvykle si pri takovych poradech delam poznamky a pri jejich psani jsem si vcera uvedomil, ze ani intelektualska media jako Nova Pritomnost, Listy ani BL nejdou dostatecne hluboko pod povrch problemu. Obvykle vubec nevysvetluji duvody, proc je cizi nazor spatny. Proste jen popisuji, proc ten jejich je spravny. Snazi se nepratelskou ideologii prekryt tou svou. Ale snazi se o to spise "hlasitejsim krikem", nez analyzovanim, odhalovanim slabin nebo silnych mist.
Anebo se opravdu ctenari nedokazi soustredit - a nemaji o analyzy zajem? Kdyz jsem se pred rokem pokousel podrobneji diskutovat o Chomskem, nebyl zajem. Nebo znalosti?
Kdyz chci dnes diskutovat o Sladkovi (mimochodem, v Americe uz by byl davno senatorem), neni zajem. Dlouho bylo skoro tabu bavit se o nem.
Ale jeho popularita stale rostla. Lide jako by si to nechteli priznat. Pritom na odstraneni lidi jako je on existuje "jednoduchy" recept - analyzovat prubezne priciny jejich uspechu a prebirat nosne body jejich programu a vzorce jejich chovani do sveho. (Pokud to je etické. Nebo na tom nezáleží? Pozn. JČ.)
Moc lidi jako je Sladek totiz opravdu vychazi z lidi. Existence Sladka nebo Le Pena, jsou ty nejlepsi dukazy demokracie.
Vytvořte na stránkách ČT prostor pro diskusi a problémech České televize!
Rad bych se pripojil k zadosti pana Vadase, adresované Radě CT, aby byl na internetovych strankach CT vytvoren prostor pro diskuzi o problematice (a problemech) Ceske televize. Ta je uz ze zakona oznacena jako verejnopravni, ale ze sve zkusenosti vim, ze opak byl (nevim, zda mohu napsat pritomny cas) pravda - spise se pred divaky nektere informace utajovaly a byly oznacovany za duverne (viz muj vlastni pripad, mam-li si prihrat polivcicku).
Myslim, ze pan Vadas timto pojmenoval to hlavni, co zde ze strany televize vuci verejnosti chybi - forum, kam by mohli prispivat VSICHNI koncesionari svymi otazkami, na nez by se jim dostalo pravdive, jasne, bevyhybave a vycerpavajici odpovedi.
Jan Lipšanský
To, co se v tom clanku skvele popisuje!, je v USA uz dnes realitou...
Tento proces se zacal rozvijet v polovine osmdesatych let, byl zrychlen padem zelezne opony v letech 1989 - 1990, a dovytvaren do dnesni podoby generaci prevazne profesionalu, kteri ztratili zamestnani v dusledku "zestihlovani" podniků pokracujiciho az dodnes.
S pomoci kompjuteru, na zaklade nutnosti se uzivit i kdyz corporate world nemuze lidem pres petactyricet let zamestnani na plny uvazek nadale poskytovat, a na zaklade snahy mladsi generace "vydelavat, ale zaroven venovat cas i partnerovi, detem, a rodine", existuji dnes v Americe rozsahle enklavy nezavislych "contractors" a sebe-zamestancu pracujicich na zakazku ze svych domovu.
Zachytna sit podnikoveho zivotniho a zdravotniho pojisteni mnohdy pro tyto lidi neexistuje, jsou nuceni sve problemy v teto oblasti resit "creatively" ("tvůrčím" způsobem) - nekdy i tak, ze jsou nuceni se bez pojisteni toho ci onoho druhu zcela obejit, coz je velmi neprijemne, pri nejmensim...
Na druhe strane lide, kteri jsou okolnostmi nuceni prijmout, nebo se svobodne rozhodnou pro tento zpusob zivota, nalezaji a vytvareji zcela nove "mody" (modes) lidske existence, existence priblizujici se situaci davnych pionyru smerujich z Evropy na Zapad, v Americe z vychodniho pobrezi timtez smerem...
Evropu ceka totez...Zda se, ze, presne jak je v clanku napsano, doby, kdy clovek mohl ve dvaceti nastoupit drahu u prumysloveho ci jineho podniku a dozit se tam az vzdalene penze, jsou navzdy, alespon pro vetsinu jak v USA, tak v Evrope, ty tam...
Jiřina Fuchsová, Los Angeles
