čtvrtek 30. dubna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: Zdraví:
  • V Británii byla vyrobena účinná vakcína proti zubnímu kazu Velká Británie:
  • Rasismus v Británii ustupuje a nejzajímavějšími Brity jsou dnes černoši?
  • Tony Blair a jeho vláda - rok po vítězství ve všeobecných volbách Jak se bránit před zotročením:
  • Stačí nadávat na komunisty? (Jiří Jírovec) Životní prostředí v době globalizace:
  • Ekologická katastrofa v jižním Španělsku (Aleš Zeman) Tisková konference Demokratické unie (29.4.1998):
  • Co chceme prosadit po volbách, budete-li pro nás hlasovat Sdělovací prostředky:
  • Analyzujte, proč jsou jiné názory chybné, nekřičte jen vlastní názory do světa (Marek Houša)
  • Vytvořte na internetových stránkách ČT prostor pro diskusi a problémech České televize! (Jan Lipšanský) Reakce:
  • Zaměstnanost roku 2020 - jak je to už dnes v Americe? (Jiřina Fuchsová)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Prezident Václav Havel v innsbrucké nemocnici už mluví, pokusil se o chůzi a překonal útlum, který navodil dlouhodobý umělý spánek. Havel byl vyváděn z umělého spánku postupně. Lékaři mu vyměnili rourku v umělém otvoru na krku, která ulehčuje dýchání, za sondu umožňující mluvení. Havel se podle manželky Dagmar dotazoval na dění v České republice, na její dceru i na jejího nemocného otce. Neobjevují se známky, že by se pacient neměl uzdravit nebo že by se mu neobnovily síly v plném rozsahu. Termín návratu prezidenta Václava Havla do ČR bude oznámen zítra. Havel podstoupil 14. dubna v innsbrucké Univerzitní nemocnici naléhavou operaci, při níž mu byla odňata zanícená a perforovaná část tlustého střeva.

  • Svobodná práce novinářů je podle představitelů organizací, které se v zemích východní Evropy zabývají lidskými právy, základním předpokladem pro budování demokracie v postkomunistických zemích. Na středeční tiskové konferenci se na tom shodli ukrajinští, běloruští a moldavští účastníci studijní cesty po České republice, kterou uspořádal Český helsinský výbor ve spolupráci s rozhlasovou stanicí Radio Free Europe - Radio Liberty. Zabývali se politováníhodnou situací v Bělorusku a na Ukrajině. Jistě je s potlačováním svobody projevu v Bělorusku či s vražděním novinářů na Ukrajině situace v ČR nesrovnatelná, nicméně je škoda, že se shromáždění nezabývalo třeba - neřešenou - otázkou, jaké statutární záruky svobody projevu mají novináři v České republice, a kam se třeba mohou obrátit, když řekněme Olga Kopecká, šéfredaktorka stanice ČRo6 - Svobodná Evropa cenzuruje informace tak, aby ve vysílání odpovídaly jejímu pojetí světa. Nebo jak je možné, že se musejí činitelé České televize obávat, že budou rok popotahováni na výslechy na policii kvůli předvolebnímu vysílání?

  • Pracovní vládní skupina došla k závěru, že prodejem akcií firmy Top Spirit, která je vlastníkem sítě českých hotelů, společnosti Corinthia Palace Hotel Company Limited se sídlem na Maltě nebyl porušen zákon o opatřeních ve vztahu k Libyi, ani k porušení povinností vyplývajících z mezinárodních závazků České republiky, to jest z rezolucí rady bezpečnosti OSN, ani k porušení dalších mezinárodních smluvních závazků. Američané tedy reagovali nepřiměřeně? Libyjský kapitál má v maltské společnosti přibližně čtyřicetiprocentní podíl. Pracovní skupina došla k závěru, že společnost Corinthia nelze považovat za libyjský podnik ve smyslu rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

  • Situace v Poslanecké sněmovně bude tématem čtvrteční odpolední schůzky ministerského předsedy Josefa Tošovského s předsedou sněmovny a ČSSD Milošem Zemanem. Setkání se bude konat po varování ČSSD, že by mohla iniciovat parlamentní hlasování o nedůvěře vládě. Sociální demokraté si myslí, že Tošovského kabinet porušuje sliby, podle nichž se měl chovat zdrženlivě při realizaci privatizačních záměrů.

  • Václavovi Havlovi vyslovilo v dubnu důvěru 60 procent respondentů, což je nejméně za poslední rok. Počet občanů, kteří prezidentovi nedůvěřují, je stejný jako minulý měsíc, 37 procent, uvádí agentura IVVM. Vláda si podle průzkumu získala důvěru 42 procent obyvatel, tedy o pět méně než v březnu. 54 procent občanů jí nedůvěřuje. Ještě podstatně hůře na tom jsou obě komory parlamentu. Poslanecká sněmovna sice získala důvěru 17 procent respondentů, což je o čtyři více než v minulém měsíci, ale dalších 80 procent dotazovaných ji označilo za nedůvěryhodnou. Mírně, o dvě procenta, ve srovnání s březnem posílila i důvěra v Senát, jemuž nyní důvěřuje 14 procent občanů, kdežto opačný vztah k němu má 75 procent obyvatel. - Je načase, aby se konaly volby.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže zabránit jediný gen!
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • O české zaprdlosti (Jan Lipšanský)
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Proč někteří vzdělanci vypadají jako idioti? (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Bude nová vakcína znamenat zánik zubařů?

    Britští vědci vyvinuli tekutou vakcínu, která se nakape na zuby a chrání je až půl roku před vznikem zubních kazů. Objev zřejmě bude znamenat, že milióny lidí nebudou muset chodit k zubaři nechat si vrtat zkažené zuby a ohrozí také možná budoucnost výrobců zubní pasty.

    Vědci z londýnské nemocnice Guy's Hospital, kteří hledali vakcínu proti zubním kazům pětadvacet let , konstatovali, že je bezpečná a účinná a je ji možno vyrábět lehce a levně ve velkém množství.

    Na otázku, jestli to znamená zánik zubních kazů, odpověděl profesor Tom Lehner, šéf vědeckého týmu, který vakcínu vytvořil, "Doufám, že ano. Doufám, že je to začátek jejich zániku."

    Vakcína se vyrábí genetickým pozměněním rostlin tabáku, takže tyto rostliny produkují protilátku. V ústech se tato protilátka spojí s bakteriemi, které způsobují zubní kazy, a zabrání jim, aby se udržely na zubech. Tyto bakterie, jménem staphylococcus mutans, rozkládají cukr v kyselinu, která leptá zubní sklovinu, takže vznikají zubní kazy.

    Zkouška vakcíny, o níž se psalo v časopise Nature Medicine, probíhala tak, že se vakcínou natíraly po dobu tří týdnů dvakrát týdně zuby 15 dobrovolníků. Ukázalo se, že je vakcína dokáže uchránit před bakteriemi po dobu čtyř měsíců. Dalším zkoumáním vědeckého týmu vyšlo najevo, že zřejmě bude stačit k ochraně zubů před zubními kazy natřít zuby tekutou vakcínou dvakrát, vždy jednou za půl roku. Profesor Lehner konstatoval, že je velmi pravděpodobné, že by si to časem lidi mohli dělat sami doma, je však zapotřebí dalších, rozsáhlejších testů, které budou trvat čtyři až pět let. Lidé si však i nadále budou muset čistit zuby, aby udrželi dásně ve zdravém stavu.

    Zubařská škola nemocnice Guy's Hospital uzavřela smlouvu s kalifornskou firmou Planet Biotechnology na výrobu této zubní vakcíny.

    Technika získávání protilátek z geneticky pozměněných rostlin otevírá možnosti výroby vakcín i proti jiným infekcím, konstatoval profesor Lehner. Podle jeho názoru by bylo možno časem vyrábět vakcíny proti pohlavním nemocem, včetně HIV a proti bakteriím, způsobujícím otravu potravinami, jako je salmonela nebo Escherichia coli.


    Chcete-li dnes nalézt autentické britské hodnoty, hledejte je mezi černošskou mládeží

    Známý britský ostře konzervativní, velmi inteligentní komentátor, bývalý šéfredaktor deníku Daily Telegraph, obdivovatel šlechtických vrstev a královské rodiny Sir Peregrine Worsthorne otiskl v deníku Daily Mail a posléze v deníku Independent (z 28.4.) překvapivý článek, z něhož vyjímáme jeho hlavní argumentaci:

    Strávil jsem právě čtrnáct dní natáčením pořadu o rasové otázce. Poslouchal jsem při tom nesčíslné množství názorů, včetně názorů bělošských a černošských policistů, vojáků, učitelů, dětí, sportovců a mnoha jiných.

    Televize umí dobře sdělovat vizuální obrazy a velmi špatně umí komunikovat myšlenky. Z tohoto důvodu velmi pochybuji, zda někdo, kdo se v televizi díval minulou neděli na stanici Channel Four ve filmu Anglie, má Anglie na mě a na Darcuse Howa, radikálního černošského novináře, který se mnou toto téma analyzoval, je z celé věci moudrý. Sám jsem z toho všeho ještě trochu zmaten.

    Pro některé příslušníky mé, starší generace, je rasová otázka dosud problém. Není to proto, že bychom stále ještě považovali černochy za méněcenné, ale je to proto, že jsme ten názor zastávali v minulosti. Stopy těchto předsudků nám zůstávají v krvi, přestože jsme je vykázali z mozku.

    Když vzpomínám na minulost, je pozoruhodné, jak intenzívně jsme byli rasisticky indoktrinováni, ve škole i doma. Nikoliv otevřeně, ale nepřímo. V nejlepším případě byli černoši považováni za kriminálníky a v nejhorším případě za kanibaly a divochy. Celá léta v našich postojích tyto předsudky přežívaly. Velmi vážně to ovlivnilo mé zpravodajství z dekolonizačního procesu v Africe.

    Indie, samozřejmě, to byla jiná historie. Tam hrál určitou roli snobismus a maharádžové, kteří uměli hrát polo, byli dostatečně majestátní, že se s nimi zacházelo jako s anglickými džentlemany. Totéž ale neplatilo pro africké kmenové náčelníky. Vzpomínám, jak jsem začátkem šedesátých let navštívil jednoho ghanského náčelníka, krále kmene Ashanti, který žil v něčem, co připomínalo kurník spíše než palác. Jeho černí poddaní k němu přistupovali jen po čtyřech. Bílí návštěvníci si většinou před ním ani nesundali klobouk.

    Ne, měli bychom přiznat, že to, jak jsme v minulosti zacházeli s černochy v koloniích, nebylo příliš pěkné. Ale je to všechno už minulost. Jsem rád, že když jsme s televizním týmem nyní cestovali po Británii, Darcuse všude vítali jen uctivě. S jediným náznakem rasismu jsme se setkali na fotbalových terasách, kdy jeden bílý chuligán se během zápasu pokusil na Darcuse zaútočit a sprostě na něho křičel. Ale i tento incident skončil šťastně, neboť na konci zápasu donutil kamarád tohoto chuligána, aby se Darcusovi omluvil.

    V mé škole, kam jsem za mladých let chodil, Stowe v hrabství Buckinghamshiru, přivítali Darcuse jako hrdinu, protože umí dokonale hrát kriket. Když jsem do té školy chodil před druhou světovou válkou, byla výlučně bělošská. Dnes je viditelně multikulturní. Žáci z Ugandy a ze Srí Lanky vyjadřují rozhořčení, že by někdo mohl vůbec jen učinit náznak, že jsou kvůli barvě kůže diskriminováni.

    Stejné to bylo ve státní střední škole v Hampsteadu v severním Londýně. Tam to bylo ovšem méně překvapující, neboť černých a hnědých tváří tam bylo skoro víc než bělochů.

    Něco jiného mě ale znepokojilo. Na shromáždění žactva jsme vyvolali pozdvižení tím, že jsme se přítomných zeptali, jaké jsou národnosti. Žádní žáci, ať to byli běloši či černoši, se o otázku národní příslušnosti vůbec nezajímali. Naši otázku, jaké jsou národnosti, považovali tak trochu za vtip.

    Proč tomu tak bylo, se ukázalo, když jsme zašli na hodinu dějepisu. Vyšlo najevo, že v mnohorasových školách je nutno obcházet při hodinách dějepisu tolik témat, aby někdo nebyl uražen - zejména, když se to týká otroctví - že jsou otázk

    Proč tomu tak bylo, se ukázalo, když jsme zašli na hodinu dějepisu. Vyšlo najevo, že v mnohorasových školách je nutno obcházet při hodinách dějepisu tolik témat, aby někdo nebyl uražen - zejména, když se to týká otroctví - že jsou otázky národní příslušnosti pomíjeny, jako by šlo o něco naprosto minulého, ztraceného v mlhách času.

    Trochu to připomínalo Německo po druhé světové válce, kde se také skoro vůbec nehovořilo o národní příslušnosti. V Německu bylo toho účelem připravit občanstvo na vstup do nové, federální Evropy.

    Úmyslně se nic takového bezpochyby v britských školách nedělá. Nicméně, výsledek by to mohlo mít stejný.

    Navzdory tomuto znepokojujícímu rysu mě naše cesta Británií velmi povzbudila. V zemi se udělal obrovský pokrok směrem k likvidaci zla rasismu. Zejména to bylo jasně vidět v londýnské čtvrti Brixton, kde jsme chodili po ulicích ve společnosti hezké bílé policistky, s níž přátelsky hovořili všichni místní lidé, běloši i černoši.

    Ve srovnání s rasovými nepokoji před sedmnácti lety to byla zázračná proměna. Ortodoxní rasismus možná přežívá pod povrchem, ale neprojevuje se na veřejnosti.

    Jako většina příslušníků mé starší generaci přijímám, ano vítám, novou karibskou dimenzi britského životního stylu, která neobyčejně oživila život v Británii. Ano, v mnoha ohledech je můj nový černošský přítel Darcus víc Britem, v onom staromódním smyslu, mluví kultivovanější angličtinou, ví víc o britské historii, je víc sečtělý v anglické literatuře než mnoho britských bělochů.

    A kdyby se vrátil dnes na svět spisovatel Charles Dickens, jsem si jist, že by byl daleko víc doma v pestrém Brixtonu než v středostavovském Islingtonu, v domově Nové labouristické strany.

    Mnohorasové Británii dávám před Británii Tonyho Blaira výraznou přednost. Vím, že v tomto postoji nejsem sám. Ve srovnání s ostatními příslušníky mladé britské generace je nutno dát přednost mladým černochům: jsou přátelštější a zdvořilejší. Jedním slovem: jsou britštější. Stará Anglie, moje Anglie, zmizela navždy. Nahradila ji už trvale nová Británie. Za těchto okolností přijímám černošskou dimenzi britského života jako jednu z nejméně znepokojujících a jako jednu z nejvíce povzbuzujících změn nové doby.


    Rok po vítězství ve všeobecných volbách je premiér Tony Blair stále neobyčejně úspěšný, ale vypadalo by to v Británii opravdu jinak, kdyby loni v květnu zvítězili Majorovi konzervativci?

    1. května 1997 zvítězili labouristé Tonyho Blaira ve všeobecných volbách triumfálně po osmnácti letech nad konzervativci. Jak se zhostila Labouristická strana vlády v prvním roce svého funkčního období? Podle průzkumů veřejného mínění jsou nyní po roce labouristé kupodivu ještě populárnější, než když před rokem vyhráli volby.

    1. května 1997 získali labouristé ve všeobecných volbách 45 procent hlasů, konzervativci 31 procent, liberální demokraté 17 procent. Podle průzkumů veřejného mínění organizace MORI z konce března 1998 podporuje labouristy letos na jaře 53 procent britských voličů, konzervativce 28 procent a liberální demokraty 14 procent.

    Premiér Tony Blair se stal za pouhý rok tak významnou osobností, jakou se stala Margaret Thatcherová až za pět let své vlády a až po válce o Falklandské ostrovy. Nová labouristická vláda učinila za poslední rok u moci relativně jen velmi málo chyb. Dala se do práce okamžitě po loňských květnových volbách. Prvním a radikálním krokem bylo její rozhodnutí dát samostatné pravomoci britské ústřední bance Bank of England určovat britské úrokové míry podle stavu hospodářství, nikoliv podle politických ohledů, jak to do té doby činila vláda.

    Jak napsal včera v deníku Times komentátor Simon Jenkins, politika nových labouristů Tonyho Blaira se za minulý rok příliš radikálně neodlišovala toho, co by bývali prosazovali i konzervativci. Blairova vláda nezvýšila přímé daně. Hospodářství je nuceno dodržovat přísnou fiskální disciplínu - Bank of England udržuje podniky pod kontrolou, aby si moc peněz nepůjčovaly, prostřednictvím vysokých úrokových měr. Británie se nepřipojila k euru, k jednotné evropské měně, učiní to, "až to bude vhodné". I tak by bývala argumentovala konzervativní vláda.

    Blairova vláda připravuje radikální reformu sociálního a důchodového zabezpečení. Totéž by učinili i konzervativci. Omezuje sociální dávky pro svobodné matky, dotace na bydlení a chce zreformovat nemocenské dávky a podporu v nezaměstnanosti. Nutí nezaměstnané, aby získávali novou kvalifikaci a tak se zařadili do pracovního procesu. Omezuje pravomoci komunálních úřadů, jimž dovoluje jen nízkou míru výdajů, centralizuje školství a snaží se nařizovat, jak se mají chovat rodiny. To všechno je konzervativní politika, argumentuje Jenkins.

    Komentátor britských Timesů je přesvědčen, že i nejradikálnější čin nové labouristické vlády, totiž uspořádání referend o samostatných parlamentech pro Skotsko, Wales a Londýn, není v protikladu ke konzervativní filozofii. Kdyby konzervativci vyhráli volby, podle Jenkinsova názoru by se nakonec dostali i decentralizaci a k uspořádání těchto referend.

    Odstraníme-li politickou propagandu vlády, zjistíme, píše dále Jenkins, že Blair dělá přesně to, o co se snažil John Major po volbách v roce 1992. Úkolem je, pokračovat v thatcherismu jinými prostředky.

    Blairovi stoupenci naopak argumentují, že prý Tony Blair vůbec není jako Margaret Thatcherová: že prý není válečník, jako byla ona, ale že je naopak léčitel, že nevytváří konflikty, ale naopak je odstraňuje, sjednocuje národ, je mladý, nebojí se ho ani děti, ani odbory. Možná, že dělá totéž, co by dělala Margaret Thatcherová, ale myslí to jinak. Odpovídám, píše Simon Jenkins, že právě to je nyní jeho úkolem. Špinavá práce první etapy byla dokončena. Druhou etapou léčby je uzdravování, odstraňování konfliktů, vytváření konsensu. David Selbourne poukázal v analýze napsané pro Centre for Policy Studies, že v pojetí Blairovy Nové labouristické strany nemají chudí žádná práva, ale jen povinnosti. Stará svobodomyslná a rovnostářská agenda labouristů se rozplynula. Labouristé se chovají doma dirigisticky a v zahraničí intervencionisticky. Konzervatismus sice loni v květnu prohrál všeobecné volby, ale zvítězil v politické argumentaci, domnívá se Jenkins.


    Tvořivé myšlení

    Jiří Jírovec

    Nemám rád kursy a školení. A už vůbec ne příručky, jejichž autoři předstírají, že mají recept na všechno možné a hlavně na to, jak vydělat během několika měsíců milión. Nicméně jedna poučná kniha na mě přece jenom udělala dojem a o té bude řeč.

    Půjčil jsem si ji před lety v bělehradské knihovně britské ambasády a krátil s ní čekání na kanadské vízum. Někde uprostřed byla kapitola o elipsách a čárách a k tomu návod, jak je použít, když se sejde kus papíru, tužka a chuť přemýšlet o něčem složitějším než o tom, zda jít na pivo nebo na fotbal.

    To se doprostřed stránky napíše téma k přemýšlení a kolem něj nakreslí elipsa. Kružnice je taky dobrá, ale ne tak plošně úsporná. A pak už stačí připisovat, co člověka napadá, rámovat a přímé souvislosti znázorňovat čárami spojujícími příslušné elipsy.

    V podstatě jde o grafickou pomůcku usnadňující tvořivé myšlení, k němuž stejnojmenná kniha vybízí. Doporučuji tuto metodu každému.

    Možná, že by se hodila i autorovi nepodepsaného dopisu (uvedenou internetovou adresu jsem neprověřoval), který jsem před několika dny dostal. Rozčilen mým článkem o Desmondovi Tutu píše:

      Samozrejme, ze kdyz nekdo rekne, ze na tech uradech si ti komousi delaji co chteji, ty (komunistum tykam) zacnes blabolit o spravedlnosti a ze jako on by to mohl udelat i nekomunista a ze byli i dobri komuniste a ze oni to vlastne delali jen pro rodinu.

      Jestli ty budes vykladat, ze ono to bylo za komunistu, tak ono je porad za komunistu. Cela ministerstva jsou porad komunisticka.

      Ty jsi asi jeden z nich. Kdo se zastava komunistickych podlidi, sam se radi mezi podlidi, nebot je svou podstatou clovek nizsi neboli podclovek. Tito Untermenschen pak predstiraji cosi jineho ale porad to nejsou plnohodnotni lide ale rasa nizsi.

      Toto je ten nejspravnejsi argument pro komouse tvyho typu.

    Mám pro svého nepodepsaného přítele návrh. Může zkusit napsat na papír dvě slova, “člověk" a "podčlověk", udělat kolem každého z nich výše doporučovanou elipsu a zabývat se chvíli úvahou na téma symetrie. Je existence podčlověka vyvážena nadčlověkem? Pokud ano, pak je to důvod k dalšímu záznamu. Čím se takový nadčlověk liší od dvou zbylých? Mozkem, fyzickou silou, počtem, košilí nebo fanglí? A k tomu zase elipsy a spojovací čáry souvislostí. A jak s inteligencí? Přemýšlí nadčlověk? Pokud ano, může se někdy mýlit, když, jak moudrost praví, chybovati je lidské? Odkud nadčlověk ví, že je? Přišel na to sám nebo mu to musí vyjevit někdo zdola, tedy člověk či dokonce podčlověk? Kolik je nadlidí a jak se jim to stalo? Skrz Prozřetelnost nebo dědičnost? Je “nad" něco jako “von"? A co podčlověk - jak ten k tomu přišel a přijde? Vlastním přičiněním nebo taky vůlí nějakého boha.

    Má nadčlověk podčlověka vyhubit (plynem, mečem nebo atomovkou) nebo si ho má naopak pěstovat, aby v očích člověka bez předpony víc vynikl? Sedá osudová předurčenost k předponě na kohokoli nebo jen výběrově, podobně jako třeba štěstí? Je "nad" relativní nebo absolutní? A tak dále.

    Výhodou grafického záznamu je to, že se k němu může člověk kdykoli vrátit a celkem rychle se do věci vpravit. To dává mému neznámému příteli šanci zalistovat v týdeníku Time. V čísle z 30. března 1998 najde zajímavý článek Johna Clouda “The KGB of Mississippi". Je o činnosti tak zvané Sovereignty Commission, legislativně ustaveného orgánu, který fungoval ve státě Mississippi v letech 1956-73. Tato organizace měla podpořit vládu bílé rasy (tedy nadlidí vzhledem k černochům ?) tím, že shromažďovala informace o nepohodlných lidech. Část těchto informací byla předána Ku Klux Klanu a zaměstnavatelům vytypovaných lidí. Jak John Cloud podotýká, dnes už je těžko vyčíslit kolik z nich přišlo o práci, bylo zbito a případně posláno na pravdu boží.

    Můj přítel se může z článku dozvědět i to, že podle dokumentů zveřejněných po 21 letech právních tahanic, ve státě, který měl v té době odhadem 2.5 miliónů lidí, pracovalo pro komisi 5000 informátorů - mezi nimi i černoši černochů, kteří donášeli na svoje vlastní lidi. Na jednoho z černých informátorů (bratra Charlese Everse, který to sám dotáhl na starostu malého města a kandidáta voleb do Senátu) existuje, podle pravidla "důvěřuj, ale prověřuj", složka se 1400 dokumenty nesoucími jeho jméno.

    Můj přítel by se měl pokusit sesumírovat tyhle věci dohromady. Třeba mu pak dojde to, co doopravdy píšu. Totiž, že pod záminkou boje proti proti komunistům, socialistům a podobné sběři vstávají noví bojovníci za vlastní kapsu a moc nad lidmi. Možná mu dojde i to, že proti tomuto vývoji nemá žádnou ochranu, kromě dobře fungujících zákonů a průhlednosti státních orgánů, že v ČR nemůže dojít . Na jeho místě bych se tedy příliš nespoléhal na to, že stačí zveřejnit seznamy Stb. Než se jimi pročte, budou na světě nové, nenapadnutelné, protože už nekomunistické. Třeba se pak bude po mississippsku dvacet jedna let divit, co se kolem něj děje a odkud nové zlo pochází.

    Jiří Jírovec


    Životní prostřední v době globalizace

    Ekologická katastrofa v jižním Španělsku

    Mily pane Culiku,

    opet jsem dnes neco pro BL sepsal, tentokrate z oboru, ktery je blizky me odborne cinnosti v "National Water Research Institute" v  Burlingtonu. Byl bych jen rad, kdyby mel k tomu nekdo nejaky komentar. Jsou to prve zpravy a bylo by predcasne nekoho obvinovat. Ale problem clanku je typicky pro celosvetovou situaci, i kdyz katastrofy takovehoto rozsahu jsou preci jenom vyjimecne.

    Aleš Zeman

    Životní prostřední v době globalizace:

    Ekologická katastrofa v jižním Španělsku

    Aleš Zeman

    Dle zprav agentur Reuters a AP doslo v sobotu 25.dubna k mimoradne zavazne ekologicke katastrofe v zinkovem dole Los Frailes v jiznim Spanelsku, miste vzdalenem asi 45 km severozapadne od znameho andaluskeho mesta Sevily. Dul vlastni svedsko-kanadska firma Boliden Ltd. a proto se podrobny clanek dostal i do torontskeho deniku "The Globe & Mail". Podle prvych zprav doslo pri nehode k protrzeni kalove zemni hraze, v ktere byly uskladneno asi 6 milionu kubickych metru kalu obsahujiciho toxicke tezke kovy, zejmena zinek, kadmium a stribro.

    Toxicky kal, zrejme ve znacne tekutem stavu, se vylil do reky Guadiamar a  pote se rozlil i do jedne z nejvetsich rek Spanelska Quadalquivir. Zamorena byla oblast asi 32 kilometru dlouha, ktera zapocina v horske lokalite dolu a konci na brezich Atlantiku v Cadizskem zalivu. Kolem brehu obou rek jsou zamoreny hektary urodne zemedelske pudy (olivove haje, citrusove sady, pole na kterych se pestuji rajska jablka, slunecnice, kukurice a ryze). Doslo tez k hojnemu uhynuti ptactva, ryb a krabu.

    Dul Los Frailes se nachazi v jedne z nejchudsich oblasti Spanelska. Nedoslo k ztratam na lidskych zivotech, jen nekolik mistnich lidi bylo popaleno kyselymi vodami pri zachrane domacich zvirat a skotu. Obyvatele sedmi mest podel reky Guadimar byli varovani pred spotrebou podzemni vody z mistnich studni.

    Priciny protrzeni hraze jsou vysetrovany a, jak lze ocekavat, prvni nazory na duvody katastrofy se lisi. Ekologove organizace Greenpeace obvinuji dulni spolecnost, ze hraz byla nedostatecnym zpusobem postavena. Zastupci spolecnosti Boliden tvrdi, ze doslo k prirodnimu sesuvu pod hrazi. Pravou pricinu katastrofy budou vysetrovat experti, coz muze delsi dobu trvat.

    Zatim neni zcela jasne, zda katastrofa ohrozi unikatni statni prirodni park o velikosti 75 000 hektaru Donana, ktery predstavuje nejvetsi rezervaci ptactva v Evrope a ktery byl vyhlasen OSN za Svetovou chranenou pamatku (World Heritage Site). Toxicke bahno muze ohrozit sest milionu stehovavych ptaku, kteri rocne se sletaji do slanych mokrin parku Donana. Dale je ohrozena rozlicna divoka fauna, mezi kterou se vyskytuji rysove, vydry, orli a jine jiz tak ohrozene zivocisne druhy. Odbornici spanelskych univerzit se domnivaji, ze toxicke kaly mohou pusobit jako "casovana bomba" (v dusledku postupneho vyluhovani tezkych kovu) a mohou tak zpusobit nenapravitelne skody v unikatni rezervaci Donana.

    Proc o tom pisi? Loni jsem se zucastnil velke mezinarodni geologicko-ekologicke konference v reckych Atenach a jen jsem zasl, do jake miry dulni tezba celosvetove ohrozuje zivotni prostredi, povetsinou tzv. kyselou drenazi v dusledku oxidace pyritu a jinych sirniku, zvyseni kyselosti vody a nasledneho uvolneni toxickych tezkych kovu do vodniho prostredi. Neprekvapilo, ze nejvetsi ekologicke "horory" prednesli delegati ze zemi byvaleho Sovetskeho svazu.

    Pripad protrzene hraze svedsko-kanadske dulni spolecnosti ve Spanelsku, zeme EU kam CR smeruje, poukazuje na to, ze i ve vyspelych evropskych statech muze dojit ke katastrofam rozsahu, ktere jsou zatim znamy povetsinou ze zemi tzv. Tretiho sveta. Podle organizace "Worldwide Fund for Nature" (WWF), inspektori andaluske regionalni vlady zkontrolovali kalovou nadrz nekolik dnu pred katastrofou, ale nezjistili zadnou zavadu.

    Svedsky prezident firmy Boliden Anders Buelow v prosinci minuleho roku optimisticky predpovedel, ze tezba dolu Los Frailes mela v roce 1998 dosahnout 125 000 tun zinku, 47 000 tun medi, 48 000 tun olova a 85 tun stribra. Mela to byt zhruba polovicni tezba zinku multinarodni spolecnosti Boliden a Los Frailes se mel stat jednim z nejvetsich zinkovych dolu v  Evrope.


    Tisková konference Demokratické unie

    29. dubna 1998

    1. Motto volební kampaně DEU

    Jsme přesvědčeni, že vstupem DEU do Poslanecké sněmovny budou vytvořeny podmínky pro vládu s většinovou podporou, která bude pokračovat v reformách směřujících ke stabilnímu demokratickému státu. DEU je připravena garantovat pokračování reforem oproštěných od chyb minulého období. Jde zejména o jasný právní rámec ekonomických reforem, garantující ochranu poctivé práce včetně poctivého podnikání.

    Motto naší volební kampaně tedy zní: DEU do Parlamentu - Zeman do opozice

    2. Obnovení důvěry občanů ke státu a jeho institucím

    Základní podmínkou pro stabilizaci demokracie v České republice je obnovení důvěry občanů ke státu a jeho institucím. Stát musí dát občanovi jasně najevo, že mu za jeho daně slouží a že má dostatečně účinné nástroje na vymáhání dodržování zákonů. Proto budeme prosazovat:

    a) Výrazné omezení imunity pro poslance a senátory. Domníváme se, že plně dostačuje, když je vyloučeno trestní stíhání poslance či senátora za výroky na půdě příslušné komory Parlamentu. Pokud jde o další záležitosti, plně postačí, když bude souhlasem příslušné komory podmíněna pouze vazba poslance či senátora. Ve všech ostatních věcech, zvláště pak v přestupcích není třeba poslance či senátora odlišovat od všech ostatních občanů.

    b) Změnu systému financování Parlamentu. Dostává-li politická strana státní příspěvek 500.000 Kč na mandát, pak musí tyto peníze dát k dispozici poslanci (senátorovi) na hrazení výdajů souvisejících s výkonem mandátu. V každém případě je nutné zrušit různé paušální nezdanitelné příplatky a přejít na systém hrazení výdajů v prokázané výši se stanoveným horním limitem. Musí-li např. podnikatel finančnímu úřadu prokazovat cestovné knihou jízd, není důvod, aby poslanec či senátor dostával paušální příplatky bez prokazování jejich skutečného použití.

    c) Přijetí zákona o státní službě včetně přísného kárného řádu. Úředník musí mít vedle trestní odpovědnosti i odpovědnost kárnou. Sem patří například nedodržování lhůt, vyřizování žádostí mimo pořadí, apod. Rozhodování o kárných opatřeních musí být svěřeno správnímu soudnictví. V dnešních podmínkách je úředník, který poruší zákon ale nenaplní skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, nepostižitelný.

    d) Změnu systému mzdové regulace ve státní správě a samosprávě. Regulaci individuálních mezd nahradit regulací celkových mzdových nákladů instituce (ministerstva, úřadu). V současné době je možné mít relativně hodně úředníků, ale žádného z nich nelze pořádně zaplatit, neboť platí mzdové tarify. Proto je třeba umožnit dobrého úředníka i dobře zaplatit (za cenu, že úředníků bude méně). Změna systému mzdové regulace je systémovým krokem ke snižování počtu úředníků a k zavádění moderních informačních technologií do státní správy i samosprávy - tedy k celkovému zkvalitnění a zefektivnění.

    e) Ustavení Nejvyššího správního soudu, zakotveného v Ústavě ČR od roku 1993. Není jistě bez zajímavosti, že Nejvyšší správní soud byl na území naší republiky ustaven s účinností od 1. ledna 1876 a zrušen od 1. ledna 1953. Po roce 1989 nebyl obnoven. Je třeba připomenout, že transformací prokuratur na státní zastupitelství vzniklo v ČR právní vakuum - zatímco prokurátor vykonával tzv. všeobecný dohled v rámci kterého mohl při porušení zákona vydávat závazné pokyny k zjednání nápravy, státní zástupce již takovou pravomoc vyjma trestních záležitostí nemá. Mnoho případů zjevného porušování zákonů se tak stalo zcela běžnou záležitostí, proti které není odvolání, protože chybí instituce pro jeho řešení.

    f) Ustavení finanční prokuratury.

    g) Zjednodušení exekucí. Jsou-li rozhodnutí nebo rozsudek pravomocné, musí být vykonatelné bez dalších možností odvolávání se proti nařízení výkonu rozhodnutí.

    h) Zpřísnění kárného řádu pro soudce.

    i) Novelu trestního zákona. U vybraných trestných činů je nutné odstranit podmínku prokazování úmyslu. Řada případů tzv. tunelování se stala nepostižitelnou právě na základě toho, že se nepodařilo prokázat úmysl. Nesplácení jakéhokoliv dluhu je třeba zařadit mezi trestné činy a z trestní odpovědnosti vyjmout pouze přesně specifikované případy (například ztrátu majetku v důsledku živelné pohromy).

    j) Do systému vymáhání pravomocně udělených pokut zavést odnětí svobody - buď zaplatit nebo "odsedět".

    k) Podstatné zlepšení materiálního zajištění policie včetně zavedení moderních informačních technologií. Zjednodušeně řečeno nahradit psací stroje počítačovou sítí a tím výrazně zrychlit běžnou agendu.

    Příloha - kompetence prvorepublikového Nejvyššího správního soudu

    (1) Nejvyšší správní soud rozhoduje ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech

    (2) Správními úřady, proti jejichž rozhodnutím neb opatřením může býti vznesena stížnost u nejvyššího správního soudu, jsou jak orgány správy státní, tak i orgány správy zemské, okresní a obecní. Byla-li podána stížnost proti rozhodnutí neb opatření (odstavec 1)presidenta republiky, zastupuje ho v řízení před nejvyšším správním soudem ministerstvo, jež naříkané rozhodnutí neb opatření provedlo, anebo do jehož působnosti náleží je provésti.


    Analyzujte, proč jsou jiné názory chybné

    Marek Houša

    Pane Culiku,

    vcera v  noci vysilala CT 2 dokumentarni porad BBC o reklamnich spotech politiku.

    Hlavni teziste dokumentu bylo v odhaleni propagandistickych postupu tvurcu techto sotu. Byl jsem z toho poradu nadseny.

    Podobne jako z pred par tydny vysilaneho dokumentu BBC o spolecenskych tridach.

    Obvykle si pri takovych poradech delam poznamky a pri jejich psani jsem si vcera uvedomil, ze ani intelektualska media jako Nova Pritomnost, Listy ani BL nejdou dostatecne hluboko pod povrch problemu. Obvykle vubec nevysvetluji duvody, proc je cizi nazor spatny. Proste jen popisuji, proc ten jejich je spravny. Snazi se nepratelskou ideologii prekryt tou svou. Ale snazi se o to spise "hlasitejsim krikem", nez analyzovanim, odhalovanim slabin nebo silnych mist.

    Anebo se opravdu ctenari nedokazi soustredit - a nemaji o analyzy zajem? Kdyz jsem se pred rokem pokousel podrobneji diskutovat o  Chomskem, nebyl zajem. Nebo znalosti?

    Kdyz chci dnes diskutovat o Sladkovi (mimochodem, v Americe uz by byl davno senatorem), neni zajem. Dlouho bylo skoro tabu bavit se o nem.

    Ale jeho popularita stale rostla. Lide jako by si to nechteli priznat. Pritom na odstraneni lidi jako je on existuje "jednoduchy" recept - analyzovat prubezne priciny jejich uspechu a  prebirat nosne body jejich programu a vzorce jejich chovani do sveho. (Pokud to je etické. Nebo na tom nezáleží? Pozn. JČ.)

    Moc lidi jako je Sladek totiz opravdu vychazi z lidi. Existence Sladka nebo Le Pena, jsou ty nejlepsi dukazy demokracie.

    Marek Houša


    Vytvořte na stránkách ČT prostor pro diskusi a problémech České televize!

    Jan Lipšanský

    Rad bych se pripojil k zadosti pana Vadase, adresované Radě CT, aby byl na  internetovych strankach CT vytvoren prostor pro diskuzi o problematice (a problemech) Ceske televize. Ta je uz ze zakona oznacena jako verejnopravni, ale ze sve zkusenosti vim, ze opak byl (nevim, zda mohu napsat pritomny cas) pravda - spise se pred divaky nektere informace utajovaly a byly oznacovany za duverne (viz muj vlastni pripad, mam-li si prihrat polivcicku).

    Myslim, ze pan Vadas timto pojmenoval to hlavni, co zde ze strany televize vuci verejnosti chybi - forum, kam by mohli prispivat VSICHNI koncesionari svymi otazkami, na nez by se jim dostalo pravdive, jasne, bevyhybave a vycerpavajici odpovedi.

    Jan Lipšanský


    Zaměstnanost v roce 2020

    Jiřina Fuchsová

    To, co se v tom clanku skvele popisuje!, je v USA uz dnes realitou...

    Tento proces se zacal rozvijet v polovine osmdesatych let, byl zrychlen padem zelezne opony v letech 1989 - 1990, a dovytvaren do dnesni podoby generaci prevazne profesionalu, kteri ztratili zamestnani v dusledku "zestihlovani" podniků pokracujiciho az dodnes.

    S pomoci kompjuteru, na zaklade nutnosti se uzivit i kdyz corporate world nemuze lidem pres petactyricet let zamestnani na plny uvazek nadale poskytovat, a na zaklade snahy mladsi generace "vydelavat, ale zaroven venovat cas i partnerovi, detem, a rodine", existuji dnes v Americe rozsahle enklavy nezavislych "contractors" a sebe-zamestancu pracujicich na zakazku ze svych domovu.

    Zachytna sit podnikoveho zivotniho a zdravotniho pojisteni mnohdy pro tyto lidi neexistuje, jsou nuceni sve problemy v teto oblasti resit "creatively" ("tvůrčím" způsobem) - nekdy i tak, ze jsou nuceni se bez pojisteni toho ci onoho druhu zcela obejit, coz je velmi neprijemne, pri nejmensim...

    Na druhe strane lide, kteri jsou okolnostmi nuceni prijmout, nebo se svobodne rozhodnou pro tento zpusob zivota, nalezaji a vytvareji zcela nove "mody" (modes) lidske existence, existence priblizujici se situaci davnych pionyru smerujich z Evropy na Zapad, v Americe z vychodniho pobrezi timtez smerem...

    Evropu ceka totez...Zda se, ze, presne jak je v clanku napsano, doby, kdy clovek mohl ve dvaceti nastoupit drahu u  prumysloveho ci jineho podniku a dozit se tam az vzdalene penze, jsou navzdy, alespon pro vetsinu jak v USA, tak v Evrope, ty tam...

    Jiřina Fuchsová, Los Angeles


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|