úterý 19. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Internet a demokracie:
  • The Drudge Report: Podvratný americký internetový časopis, který čte šest a půl miliónu lidí měsíčně a bojí se ho prezident Clinton (Jan Čulík) Výtržnosti v Praze:
  • Pokud se nám prokáže krádež, tak se omluvíme anebo Mírný pokrok v mezích zákona (Vratislav Kuška) Sdělovací prostředky v ČR:
  • "Kdo umí psát a napíše dobře, tak je otištěn?? (Jan Lipšanský)
  • Pavel Dostál, poslanec za ČSSD: "Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta". Česká politika:
  • Z tiskové besedy Nezávislých (18.5.1998) Oznámení:
  • Přijeďte v červnu do Bratislavy na výstavu Internet 498 Druhá světová válka:
  • Co mohli dělat Ukrajinci pro svou svobodu za druhé světové válce v soukolí mezi Východem a Západem? Málo známá stránka historie: Ukrajinská vojenská seskupení v druhé světové válce (Peter J. Potichnyj, přeložil Jiří Jírovec)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je včerejší vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Vláda považuje sobotní zásah proti demonstrantům za přiměřený, opoziční politikové se s jejím názorem zcela neztotožňují. Ministr vnitra Cyril Svoboda (KDU-ČSL) má do příštího týdne předložit zprávu o postupu české policie včetně případných stížnosti na její postup. Vládní mluvčí ministr Vladimír Mlynář řekl, že policie "měla zasáhnout dřív a měla dav zastavit dřív, ale člověk je chytrý dodatečně." Policie se hájí tím, že čekala 250 účastníků demonstrace a ne 2500 výtržníků. Miloš Zeman řekl: "Bylo by vhodné vyšetřit všechny činy policistů, k nimž došlo při údajných zákrocích proti nevinným osobám, proti těm, kdo stáli na tramvajové zastávce nebo náhodným chodcům." Zeman rozhodně nechce tvrdit, že by policie byla nevinná, pokud došlo k neadkvátním zásahům. - Ministr životního prostředí Martin Bursík pozval na zasedání vlády ekology, aby vysvětlili, že sobotní nepokoje neměly nic společného s jejich organizacemi a ochranou životního prostředí. Při zásahu policie utrpělo zranění několik desítek mladých demonstrantů, v pracovní neschopnosti zůstává devět ze sedmnácti zraněných policistů. Na brutalitu sobotního zásahu policie proti demonstrantům si stěžovalo 32 lidí.

  • Vláda slíbila, že nechá urychleně vyšetřit rasisticky motivovanou vraždu Roma v Orlové, k níž došlo v noci ze soboty na  neděli. - Vláda také přiznala skrytý dluh v transformačních institucích ve výši 140,4 miliardy korun, v jehož důsledku celkové zadlužení státu vzrostlo na 310 miliard korun. Vláda jednala i o tom, že bývalý ministr financí Ivan Kočárník poskytl České spořitelně záruku ve výši 4,1 miliardy korun. Prý za to nebude stíhán, ale právní provedení půjčky bylo špatné. Ministerstvo financí bude jednat s Českou spořitelnou, aby splátka částky byla rozložena do konce roku 2000.

  • Vláda uložila ministryni spravedlnosti Vlastě Parkanové a  ministru vnitra Svobodovi, aby jí do 14 dnů předložili detailní zprávu o průběhu vyšetřování trestných činů s rasově motivovanou kvalifikací, spáchaných na území České republiky od 1.ledna 1998 k dnešnímu dni.

  • 54 procent trestných činů bylo spácháno na území Prahy, kde se jejich objasněnost pohybuje jen kolem 25 procent.

  • Vláda rozhodla, že mluvčí premiéra Petr Studenovský nahradí od úterý ve funkci nynějšího mluvčího vlády, ministra Vladimíra Mlynáře. Je pozoruhodné, jak bývalí nezávislí novináři nakonec všichni končí ve vládních strukturách. Je už jich docela dlouhý počet. Petr Studenovský byl do 1.4. 1998 šéfem zpravodajství České televize. Ivo Mathé je v kanceláři prezidenta republiky, tamtéž je Jiří Pehe, Vladimír Mlynář opustil časopis Respekt, aby se dostal do vlády. Holt tito novináři či analytikové svou nezávislost nemysleli tak vážně. Doufejme, že se časem nebudou zase chtít vracet do sdělovacích prostředků, to už je nemožné, to by bylo neetické.

  • Dalších 14 českých občanů, kteří byli zraněni 14.května při nehodě českého autobusu ve Švýcarsku, přiletělo v pondělí v poledne dvěma švýcarskými letadly do Prahy. První skupina pacientů přijela autobusem v neděli do Chomutova. V péči švýcarských lékařů zůstali ještě dva čeští občané neschopní převozu, kteří jsou nyní na jednotce intenzívní péče. Speciální resuscitační letoun přivezl pacientku, která při nehodě utrpěla poranění plic a zlomeninu klíčku. Čeští občané, kteří se vrátili do ČR, jsou oběti vážné dopravní nehody autobusu vypraveného cestovní kanceláří Firo-Tour z Chomutova, k níž došlo minulý týden u svatobernardského průsmyku ve Švýcarsku.

  • Strany kandidující ve všeobecných volbách si vylosovaly čísla. Zde je jejich seznam:

    1 KDU-ČSL

    2 Nezávislí

    3 Celostátní aktiv občanů

    4 Demokratická unie

    5 Občanská demokratická strana

    6 Občanská koalice- Politický klub

    7 ČSSD

    8 Moravská demokratická strana

    9 KSČM

    10 SPR-RSČ

    11 Unie svobody

    12 Důchodci za životní jistoty

    13 Česká strana národě sociální

    14 Sdružení důchodců ČR

    15 Alternativa 2000

    16 Pravý blok

    17 Občanská demokratická aliance

    18 Strana zelených

  • Ve srovnání s dubnem se zvýšil podíl stoupenců vstupu ČR do NATO o pět procent a dosáhl tak pětapadesátiprocentní podpory. Zjistil to Institut pro výzkum veřejného mínění (IVVM), na jehož otázky odpovídalo 1119 respondentů starších patnácti let. Podle sympatií k politickým stranám by souhlasilo se vstupem do NATO 92 % příznivců ODS, 87 % US, 74 % KDU-ČSL, 53 % ČSSD, 39 % DŽJ a 14 % možných voličů KSČM.

  • Kulaté debatní stoly v zákonem předepsaném předvolebním vysílání se pravděpodobně budou konat, přestože ředitel ČT Jakub Puchalský nedávno jejich konání zamítl. Ve středu 3. června, v 16.45 hod. (v nepříliš sledovaný vysílací čas) bude vysílat Česká televize poprvé sedmdesátiminutový blok reklamních šotů a spotů politických stran a hnutí, kandidujících ve volbách. Celkem musí podle zákona veřejnoprávní rozhlas a televize - každé médium zvlášť - odvysílat 14 hodin těchto politických reklam . (To bude nuda.) Tento blok bude veřejnoprávní ČT ve stejném čase vysílat v podstatě každý den do 16. června, aby se mechanicky naplnila litera zákona. Každá kandidující politická organizace bude mít v předvolebním bloku prý asi tři a půl minuty. Většina politických stran původně žádala, aby ČT umožnila v rámci kampaně přímé diskuse politiků. Zřejmě ovšem politické strany, které nemají peníze, chtěly, aby volné rozkládání jejich představitelů před kamerou Česká televize sama financovala. To ale Jakub Puchalský odmítl. Po ostré kritice od politiků nyní ČT slibuje, že v předvolebním období hodlá "odpovídajícím způsobem posílit své zpravodajské relace a publicistické pořady" (pozor, to jde o samostatné pořady ČT, nikoliv o výše zmíněné, zákonem stanovené reklamy politických stran) a současně prý připraví "speciální formát, který umožní realizovat tři kulaté stoly, u nichž se divákům v přímém přenosu budou moci představit čelní reprezentanti všech kandidujících stran". - Není jasné, zda tyto kulaté stoly budou v rámci onoho zákonem předepsaného reklamního předvolebního politického vysílání. - Jsem skutečně zvědav, zda budou tyto debatní stoly moderovány tak informovaně, energicky a efektivně, aby nedegenerovaly v nekontrolovatelné hospodské žvanění. To byl jeden z původních návrhů, aby se totiž politické strany v předvolebním vysílání vystavily ostré, informované analýze. Ten návrh ale Jakub Puchalský nevyužil. - To, že Jakub Puchalský podlehl tlaku politiků a nakonec na vysílání kulatých stolů přistoupil, naznačuje, že jsou asi oprávněné obavy, že politikové považují veřejnoprávní televizi za propagandistické médium, které jim má sloužit, a vedení ČT se tomu není schopno řádně vzepřít. Nebo je schopno?


    Výběr textů z posledních dní:

  • Situace v České televizi: Ivan Kytka, šéf zpravodajství ČT, se pokusil umlčet Andrewa Stroehleina, když poukázal na vydírání ČT ze strany mluvčího MNO
  • Ministerstvo obrany ČR vydírá Českou televizi: Konkrétní případ (Andrew Stroehlein, reakce mluvčího MNO Milana Řepky)
  • Volá si mediální komise českého parlamentu Puchalského a Kytku na kobereček? Původní rozhovor s Pavlem Dostálem (ČSSD)
  • Ještě k Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Litera a duch zákona (Jiří Jírovec)
  • Tragédie krála Havla: Chyby českého prezidenta jsou symbolem obecnější české tísně (Sunday Times)
  • K Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)
  • Bydlení: Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu! (Jan Lipšanský)
  • Zadluženost třetího světa: britští poslanci a charitativní organizace požadují, aby státy skupiny G8 nejchudším zemím energicky pomohly
  • Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)
  • Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)
  • Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone
  • Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)
  • Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)
  • Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)
  • Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)
  • Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)
  • Pražský deník (Andrew Stroehlein)
  • Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
  • Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
  • Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
  • Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956 (Nesprávný link, zveřejněný v pondělí, byl opraven.)
  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Spojené státy: Podvratný internetový časopis Matta Drudge

    Přesně v 9.31 předminulou středu našlo 100 000 subskribentů kontroverzního elektronického časopisu The Drudge Report ve své e-mailové schránce kompletní jídelní lístek pro státní recepci, která měla být toho večera uspořádána v Bílém domě pro Romana Prodiho, italského premiéra.

    The Drudge Report píše a rozšiřuje ze svého hollywoodského bytu Matt Drudge, samozvaný politický novinář a kritik.

    "První dámě," napsal Drudge pro své čtenáře, kteří moc dobře vědí, jak nemá Drudge rád Clintonovy, " dáváme nejlepší známku za to, jak se rozhodla poctít Bolognu: vybrala broskvový koláč na zlatých talířích."

    Samozřejmě, tento poslední Drudge Report nebyl tak šokující, jako jeho předchozí vydání, obsahující exkluzívní materiál o Monice Lewinsky nebo o Kathleen Willey, pracovnicích v Bílém domě, které prý obtěžoval americký prezident. Jména obou těchto žen poprvé zveřejnil Drudge.

    Je velmi pravděpodobné, že jídelní lístek pro návštěvu Romana Prodiho byl posléze oficiálně zveřejněn a byl k dispozici všem novinám či tiskovým agenturám. Jenže Drudgovi se podařilo získat ho ze vzdálenosti 6000 km z Washingtonu dříve, než celému novinářskému sboru v americkém hlavním městě a použít ho k sarkastickým útokům proti Hilary Clintonové

    Drudge je v poslední době terčem žaloby o odškodné ve výši 30 miliónů dolarů, kterou podal jeden poradce v Bílém domě. Dlouhé, znepokojené články o něm nedávno vyšly v časopisech New Yorker a Vanity Fair, slavní novináři jako Carl Bernstein, který odhalil skandál Watergate, ho veřejně kritizovali, a nedávno mu bylo nabídnuto místo moderátora nového televizního pořadu, který se má vysílat od června.

    Drudge dokáže rozšiřovat informace s obrovskou rychlostí, rychleji než mezinárodní zpravodajské televizní stanice jako CNN.

    "Před dvěma lety jsem prodával košile, nyní byla proti mně vznesena žaloba, kterou podporuje prezident Spojených států," konstatuje hrdě jednatřicetiletý Drudge.

    V bytě žije sám s kočkou, třemi počítači, satelitním talířem, třemi televizemi a rozhlasovým přijímačem pro poslech policejních vysílaček.

    "Vždycky jsem chtěl být novinářem a nikdy jsem nemohl," říká Drudge. "Kdybych býval zaklepal na dveře Los Angeles Times, vysmáli by se mi."

    Jako novinář je Drudge stoprocentní samouk. Po ukončení střední školy odmítl jít na univerzitu, protože věděl, že na to nemá.

    Drudge začal vydávat svůj Drudge Report prostřednictvím počítače svého otce. Studoval agenturní zprávy a další zpravodajské zdroje na internetu, které jsou poslední dobou přístupné prostřednictvím počítače komukoliv přímo třeba v ložnici. Začal na internetu zveřejňovat drobné zprávy, včetně informací o filmových hvězdách, které našel prohledáváním odpadkových košů před redakcí časopisu Variety, hollywodských novin, specializujících se na filmový průmysl.

    Pak kdosi Drudgeho požádal, aby dal jeho jméno na svůj seznam subskribentů.

    "Jaký seznam?" řekl si Drudge. "Tak jsem začal psát pro tohoto jednoho čtenáře The Drudge Report , pak pro pět lidí, pak pro deset. Za dva měsíce můj časopis četlo tisíc lidí, a myslel jsem, že to už je maximum. Měl jsem tou dobou počítač čtyři měsíce."

    Postupně začali Drudgovi lidi posílat informace. Dělalo na ně dojem, jak rychle je zveřejňuje a kolik vlivných lidí ten časopis čte. Byli to senátoři, informovaní lidé z Hollywoodu, novináři, kteří něco objevili a jejich noviny to nechtěly otisknout.

    Několik exkluzívních informací z vnitropolitické americké scény způsobilo, že se podstatně rozšířil počet Drudgových čtenářů. Několikrát se mu ale stalo, že zveřejnil mylnou zprávu, která poněkud podvrátila jeho důvěryhodnost. Například publikoval zprávu, že prý viděla Paula Jonesová, jedna z Clintonových "žen", v Clintonově rozkroku vytetovaného amerického orla. Drudgovy internetové stránky v současnosti zaznamenávají 6 a půl miliónu čtenářských přístupů měsíčně. Drudge respektuje duch internetu a za svůj časopis nevybírá žádný poplatek, vydělává jen 3000 dolarů měsíčně od firmy America Online, jejímž prostřednictvím svůj časopis také poskytuje. Dokonce i Bílý dům nyní čte jeho Drudge Report. Není divu: Drudge je velmi silně zaujatý proti Clintonovi.

    "Když se v Americe hodně hovořilo o případu Kathleen Willeyové, jednoho dne si mé stránky na internetu otevřeli v Bílém domě 3000x", říká Drudge. A o týden později ho zažaloval Sidney Blumenthal, poradce v Bílém domě a blízký spolupracovník Billa Clintona. Drudge totiž zveřejnil o Blumenthalovi nepravdivou informaci od svých republikánských přátel, že prý má Blumenthal historii bití manželek, kterou se mu podařilo ukrýt. Druhý den Drudge tuto zprávu dementoval a omluvil se za ni, ale Blumenthalovi to nestačilo a žaluje Drudge o odškodné ve výši 30 miliónů dolarů.

    Pro Bílý dům není Drudge pouhým internetovým bláznem, ale důležitou součástí rozsáhlého pravicového spiknutí, o němž jsou clintonovci přesvědčeni, že se je snaží zničit. Drudge se domnívá, že ho Blumenthal žaluje hlavně proto, aby ho zdiskreditoval tím, že ho jasně označí jako nenávistného Clintonova nepřítele bez soudnosti. Drudgovu obhajobu v této věci financuje konzervativní Center for the Study of Popular Culture, které zase částečně financuje fanaticky proticlintonovský milionář Richard Mellon Scaife. Tradiční sdělovací prostředky Drudge v této věci příliš nepodpořily.

    "V novinářských kruzích existuje velká žárlivost, že mám obrovskou čtenářskou obec a nepotřebuju tiskárny, šéfredaktory ani žádného šéfa," konstatuje Drudge. Bylo mi řečeno, že televizi ABC trvá dvacet minut, než na své internetové stránce zveřejní novou zprávu. Mně to trvá 10 vteřin. Já jsem zveřejnil zprávu o Dianině smrti o sedm minut dříve než CNN.

    Poté, co Drudge jako první zveřejnil zprávu o Monice Lewinsky a jejím údajném poměru s Billem Clintonem, byl pozván do televize do ctihodného pořadu Meet the Press. Mnoho tradičních, profesionálních novinářů to šokovalo.

    "Když jsem vyšel ze studia, čekala na mě celá řada televizních kamer," vzpomíná Drudge. "Začal jsem jim číst levity, jako John Wayne skupině kovbojů. Řekl jsem, Co to asi vypovídá o vás všech, o vás lidech tady, se všemi vašemi penězi, že takovouto exkluzívní zprávu přinese časopis, který vydává někdo v bytě někde v Hollywoodu? Co prosím vás vy lidi děláte, kromě toho, že si navzájem poskytujete interviewy?"

    "Vznikla nová realita," konstatuje Drudge. "Já můžu svůj časopis vydávat ze svého smradlavého bytu a oni mají své hypermoderní, luxusní zpravodajské redakce a předpisy. Prostě se jim nelíbí moje svoboda."

    Jan Čulík


    Pokud se nám prokáže krádež, tak se omluvíme anebo Mírný pokrok v mezích zákona

    Vratislav Kuška

    "Shromazdeni ekologu prerostlo ve stret s policii

    Kolem sobotni pulnoci si na brutalitu policejniho zasahu prislo stezovat na prazskou policejni spravu 32 lidi. Ve Vodickove ulici meli policiste zasahnout i proti nahodnym chodcum a v policejnich celach se udajne dopousteli muceni a nasili.

    Radislav Charvat, povereny vedenim prazske policejni spravy, pripustil, ze nekteri z nevinnych obcanu mohli byt policii napadeni. "Tem, kteri tam zustali, a prokaze se, ze jim policie ublizila, tem se omluvime," slibil Charvat.

    Ministr vnitra Cyril Svoboda povazuje zakrok policie za adekvatni."

    Zpravy z tisku


    ODS priznala chyby a slibila, "ze uz to vickrat neudela", policajti (a jini tez, ODS je pro mnohe stale jedinym vzorem) si z nich berou priklad.

    Rana pendrekem do hlavy nebo do zeber neni nic prijemneho, ale kdyz se kaci les, tak litaji trisky, to uz kazdy vi od roku ctyricet osm, kdy u nas hromadne kaceni lesu zacalo. Mnohym triskam padesatych let se zatim jeste nikdo neomluvil nebo nestihl omluvit, takze "trisky" onoho poklidneho sobotniho vecera na tom budou podstatne lepe, pokud se prokaze, ze jim policie ublizila. V nejhorsim, kdyz se prokaze, ze jim policie neublizila, prijdou jen o omluvu. To neni tak velka ztrata, takze se vlastne zas tolik nestalo. Kdyz se kaci les tak litaji trisky, kdyz se rozdavaji rany "padni komu padni" tak holt ta rana nekdy padne vedle, to se neda policajtum vycitat. Nikdo neni neomylny, ani policajt ne.

    Je to spravne. Na chudy lidi musi bejt prisnost (bohaty jezdej limuzinama, ty se po ulicich neflakaj), ale na policajty ne, ty sou potreba k ochranovani zakonu a udrzovani poradku. A pritom sou na svete takove vlady a systemy, ktere za podobnych okolnosti policajty vysetrujou a sikanujou, dokonce i zaviraji. To prece neni fer. Policajti za nic nemuzou, kdyz se kaci les tak litaji trisky. A nektery cesky policajti, hlavne ti nejzkusenejsi, celej zivot nic jinyho nedelali, celej zivot "kaceli lesy a vyrabeli trisky", proto jsou tak zkuseny a nepostradatelny, tak po nich prece nikdo nemuze chtit aby se behem necelych deseti let zmenili k nepoznani. Vono v cloveku vzdycky z minulosti neco zustane, at chce nebo nechce. A mlady se ucej vod starejch, zkusenejsich, to je normalni, takze tradice preziva, to je taky normalni. Takze vlastne vo nic nejde a ty lidi, kery si stezovali na nase hrdinny ochrance zakona by meli byt exemplarne potrestany, aby vedeli, ze to se nedela. A taky aby se vytvoril odstrasujici priklad, aby si uz nikdo v budoucnu nedovolil stezovat a tim praci policie ztezovat.

    Vratislav Kuška


    K rozhovoru s Pavlem Dostálem, poslancem ČSSD o  České televizi

    Jan Lipšanský

    Motto: Jan Čulík: Neměli byste alespoň ve vašich novinách tuto věc systematicky kritizovat a sledovat a politikům, které umlčuje televize Nova, poskytovat prostor?

    Pavel Dostál: U nás, když někdo umí psát a napíše dobře, tak je otištěn.

    To jiste. Zkusil pan Dostal uverejnit kriticky clanek nekde jinde nez v Pravu? Jedna moje kolegyne novinarka si jednou dovolila kriticky napsat o TV NOVA, a podruhe uz ji to nebylo dovoleno, protoze by tak pry prilis rozhnevala pana Zelezneho, a on by jim prestal poskytovat informace.

    Klasicky byl i muj pripad - kdyz mne vyhodili, podle mne stale neopravnene, z Ceske televize, nenasel se nikdo v ceskych novinach, kdo by o tom napsal. Ne ze by nekteri novinari o mem incidentu napsat nechteli, ale proste se bali, ze si zneprateli vedeni Ceske televize, a to by je prestalo zvat na tiskovky a zacalo by jim naopak hazet klacky pod nohy pri vykonu jejich prace.

    Ba ne, u nas nemuze do novin kdo chce napsat, co chce. Nejprve to musi hezky ucesat, zaobalit, osazet vonavymi kytickami, a pak teprve muze svuj clanek pustit do sveta. Jen aby si svou kritikou, proboha, nikoho ve velkych televizich nepohneval, oni by pak na neho byli zli...

    S pozdravem

    Jan Lipšanský


    Pavel Dostál, poslanec za ČSSD: "Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta".

    Pavel Dostál: Pane Čulíku, vy u mě máte jeden vroubek. Vy jste v televizi informoval nepravdivě o Právu, řekl jste, že bylo ukradeno. Jeho historie je strašlivě rozdílná od historie zprivatizování Mladé fronty. Já jako poslanec Federálního shromáždění jsem přijímal zákon, na jehož základě byl veškerý majetek tehdejšího Rudého práva zestátněn. Z toho jsou protokoly. Díval jsem se na vaše výroky v pořadu Netopýr loni v září. Vyprovokovalo mě to, abych po tom šel, abych se informoval, co se stalo za chybu. Jsou záznamy, kdy se zmocněnci vlády chlubí tím, že Rudému právu nenechali ani tužku. Zjistil jsem dál, že redaktoři Práva, asi dvanáct nebo patnáct lidí, vytvořilo akciovou společnost, která si vzala obrovský úvěr. Od státu si odkoupila základní vybavení redakce, to jest počítačovou síť a jela normálně přes státní tiskárnu jako zákazník.

  • Zaplatili něco za tu značku?

    Zaprvé. Značka nebyla nikdy autorsky chráněna. Zadruhé: značku kdykoliv mohli začít vydávat komunisté a kdokoliv jiný, protože nebyla chráněna.

  • No, ale nezačali.

    A za třetí: V roce 1990 značka Rudého práva byla značka mínusová. Nikdo nelhal víc, než Rudé právo. Nikdo netušil, že se z Práva stane tento liberální deník.

  • Ale kolik mělo Rudé právo v roce 1990 čtenářů? Jakou měli čtenářskou a distribuční síť?

    Všechno museli zrušit a inzerátem museli obnovovat předplatné.

  • Ovšem jejich čtenářská obec nezmizela. Čtenářská loajalita existuje a obnovené Právo si jistě znovu objednali původní čtenáři.

    Čtenářskou loajalitu zničíte jedině tím, kdyby Právo přestalo vycházet, anebo kdyby se nechalo komunistům. A je otázka, jestli v této politické situaci bylo dobré, aby vycházely komunistické noviny, které měly milión čtenářů.

  • Ta distribuční síť, ta čtenářská loajalita měla určitou hodnotu a ta měla patřit státu. Majitelé obnoveného Práva za ni a za značku nic státu nezaplatili.

    Ale Mladá fronta byla normálně ukradena a zpeněžena. Tam šly i podíly jednotlivých osob při prodeji do několika miliónů, na jednu osobu.

  • Většinovým vlastníkem Práva je pak šéfredaktor, viďte.

    Ten má jednapadesát procent a když minulý týden za ním znovu přišli Němci, tak s nimi vyrazil dveře. On to ale navíc nemůže prodat, protože by s tím museli souhlasit všichni redaktoři, podle smlouvy. Ale pan redaktor k té majoritě přišel tak, že odcházejí-li postupně akcionáři z redakce, jsou povinni svůj podíl prodat akciové společnosti. A jediný, kdo má peníze je nyní pan šéfredaktor.

  • Slyšel jsem kritiku, týkající se i Mladé fronty, a to je nosný argument. Že ať už bylo na začátku cokoliv, to že MFD a Právo jsou dnes nejčtenějšími listy, za tím je tvrdá práce, téměř deseti let. To nikdo nepopírá. Ale do privatizace ty listy nešly, viďte.

    Do privatizace šla jen Mladá fronta. Vaše chyba byla, že použít pojmu privatizace pro Právo, to nebyl správný pojem. Nehledě k tomu, že jste ve svatém rozhořčení zapomněl, že způsobem, jakým byla zprivatizována Mladá fronta, byly zprivatizovány všechny krajské listy komunistické strany, které nyní patří Němcům. Můžeme o tom ještě hovořit.

  • Vím to a psal jsem o tom: v televizi nebyl čas to říct.

    Moc by mně zajímalo, kterak je možné v zahraniční Evropě, aby většinu tisku vlastnil zahraniční kapitál.


    (Viz též článek Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998))


    Z tiskové besedy NEZ, která se konala 18.5.1998

    Vylosované volební číslo NEZ je 2

    Velmi nás zaráží, že ještě před odvoláním JUDr. Křivánka se vyjádřil místopředseda ODS Ivan Langer, že Křivánek porušuje platné zákony. Tento stav se v demokratickém státě řeší jiným způsoben než odvoláním. Proto upozorňujeme, že zcela zřetelně chybí inspekce ministerstva spravedlnosti, která by vyloučila politické vlivy na státní zastupitelství.

    Změny na kandidátkách NEZ. V severomoravském kraji jsme museli vyřadit jednu kandidátku pro nízký věk a jihomoravském nám kandidátku vyřadila volební komise ze stejných důvodů. Výsledný počet:

    Praha - 32 kandidátů

    Stč. - 21 kandidátů

    Jhč. - 8 kandidátů

    Zpč. - 19 kandidátů

    Sevč. - 18 kandidátů

    Vychč. - 23 kandidátů

    Jm. - 35 kandidátů Svm. - 25 kandidátů

    Na kandidátkách jsou představitelé z oblasti vědy a kultury, starostové měst a obcí, lékaři, podnikatelé a živnostníci. Byli vybráni tak, aby kandidovali za volební kraj, kde bydlí. Kromě členů NEZ jsou na kandidátkách členové Živnostenské strany a velký prostor dostali občané, kteří nejsou členy žádných stran a hnutí. Na příklad na pražské kandidátce je 20 nestraníků a v první pětce jsou 3, včetně prvního místa. Na kandidátce pro střední Čechy je 17 nestraníků, a v první pětce jsou rovněž 3, včetně prvního místa na kandidátce.

    Volební program NEZ byl schválen 7.12.1997 a na rozdíl od ostatních stran je volně k dispozici a byl poskytnut všem zájemcům.

    Ocenili jsme rychlou reakci ČTK, která na naše upozornění zařadila odpovědi NEZ na anketní otázky Volebního klubu. Nepovažujeme však za vhodné, aby virtuální volby na internetu obsahovaly pouze vybrané kandidující strany, včetně nekandidující ODA a chyběly ostatní volební strany.

    Odborná část byla zaměřena na VÚSC. NEZ chce prosazovat změnu zákona o VÚSC společně s úpravou daňových zákonů, tak aby byl vytvořen funkční celek, nikoli nákladný model, který zhorší funkčnost celého systému veřejné správy.

    K sobotním demonstracím a výtržnostem v Praze považujeme za nutné upozornit, že nekulturní politika na náměstích supluje chybějící kulturní a demokratickou politiku ve sdělovacích prostředcích. Svědčí o tom i odmítnuté diskuse před parlamentními volbami. Neochota diskutovat svědčí o neznalosti a neschopnosti parlamentních stran definovat záměry a cíle, které povedou k prosperitě ČR.

    NEZ 18.5.1998


    Přijeďte do Bratislavy na výstavu Internet 498

    From: iips@gtinet.sk

    Vazeni priatelia Internetu,

    dovolujeme si Vas v mene organizacneho vyboru pozvat na vystavu Intermet 498. Uskutocni sa v dnoch 9.-11. júna 1998 v priestoroch vystavneho a kongresoveho centra spolocnosti Výstavnictvo, a.s. na Prievozskej ceste 18 v Bratislave. Vystava je spojena s odbornym programom, ktoreho cielom je predstavit moznosti a vyuzitie Internetu predovsetkym v komercnej sfere.

    Blizsie informacie o vystave ako i odbornom programe ziskate na stranke http://internet98.vystavnictvo.sk/.

    Peter Ondruska

    I.I.P. Slovensko

    Phone: (421-7) 580 30 10

    Fax: (421-7) 580 26 05

    http://www.iips.com


    Málo známá stránka historie

    Jiří Jírovec

    Při pátrání po informacích o generálu Vlasovovi a jeho Ruské osvobozenecké armádě jsem narazil na zajímavý článek o historii různých ukrajinských nacionalistických organizací, ktery napsal Peter J. Potichnyj jako příspěvek do publikace Ukraine during World War II, History and its Aftermath, A Symposium, Canadian Institute of Ukrainian Studies, University of Alberta, Edmonton, 1986.

    Myslím, že dokument (http://www.infoukes.com/commercial/litopys-upa/military.html), jehož český překlad předkládám čtenářům BL, stojí za přečtení už jen proto, že ilustruje neobyčejnou složitost vojensko-politicko-nacionalistických zájmů v této části bývalého SSSR. Jeho souvislost s Vlasovovou armádou je sice jen okrajová, ale i tak lze vytušit, že otázka nakládání s vlasovci po válce nebyla černobílou záležitostí.

    Jiří Jírovec

    Ukrajinská vojenská seskupení v druhé světové válce

    I po čtyřiceti letech od konce druhé světové války (dále jen války) ještě existuje mnoho dohadů o chování Ukrajinců v letech 1939-45 a to nejen mezi cizinci, ale i některými Ukrajinci, kteří nemaji jasno v událostech, které je tehdy zasáhly a ovlivňují jejich myšlení dodnes.

    Tato válka se obecně chápe jako obrovský střet sil dobra a zla, z nichž ty první síly zvítězily. Z tohoto pohledu pak vyplývá, že národy i jednotlivci, kteří nebyli na straně Spojenců (samozřejmě s výjimkou neutrálních států) musely být na straně mocností Osy, nebo ještě hůře na straně nacistů. Cokoli nezapadá do těchto úhledných škatulek je buď přehlíženo nebo zkresleno, jak tomu je například v současné debatě o kolaboraci a valečných zločinech mezi Ukrajinci.

    Ukrajinci spolupracovali během války se všemi stranami, a to ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, jako jedna z největších národnostních skupin světa, která neměla vlastní suverénní stát, Ukrajinci neměli v tomto kritickém období světové historie kontrolu nad vlastním osudem. Zadruhé, podobně jako židi, Ukrajinci byli - a stále ještě jsou - roztroušeni po světě a nacházeli se tudíž v letech 1939-45 v nejrůznějších místech a situacích.

    Jelikož se nejúpornější bitvy války odehrávaly na ukrajinském území, nepřekvapuje, že velký počet Ukrajinců bojoval v různých armádách a vojenských organizacích na všech frontách. V sovětské armádě samé bylo 4.5 miliónů ukrajinských občanů. Podle sovětských statistik 409 668 z nich dostalo medaile za hrdinství ve válce a 961 se stalo Hrdiny SSSR. Z 250 000 sovětských partyzánů působících na Ukrajině bylo 60% Ukrajinců.

    Tisíce Ukrajinců sloužily v polské armádě generála Wladyslawa Anderse a bojovaly pod jeho jeho velením na straně Britů v Egyptě, Lybii a Itálii. Ukrajinci byli rovněž v polských jednotkách, jež postupovaly se sovětskou armádou do Polska. Rovněž české jednotky, které se zformovaly v SSSR a byly přičleněny ke spojeneckým silám, měly ukrajinské oddíly. V roce 1943 bylo z 15 000 vojáků brigády generála Ludvíka Svobody, 11 000 Ukrajinců. Většina z nich se k brigádě dostala po tříleté internaci v sovětských koncentračních táborech. (Třicet tisíc Ukrajinců uteklo do SSSR ze Zakarpatské Ukrajiny v důsledku nacisty podporované maďarské okupace svého území. Sovětské úřady, podezíravé k národnímu uvědomění uprchlíků a horlivé dokazovat Němcům dodržování smlouvy mezi Molotovem a Ribbentropem, je okamžitě uvěznily a poslaly do koncentračních táborů.)

    Ukrajinci sloužili i v rumunské a maďarské armádě a hráli významnou roli v uzavření míru mezi maďarskou a  Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA). Ukrajinci bojovali na straně srbského monarchisty Draža Mihailoviče i Titových jugoslávských partizánů. Velký počet Ukrajinců sloužil v amerických a kanadských ozbrojených silách (v posledně jmenovaných odhadem asi 40 000). Ukrajince lze rovněž nalézt ve francouzském odboji.

    Ukrajinské milice, vzniklé za války, lze rozdělit do tří skupin: oddíly založené na základě politické dohody s německými úřady, oddíly organizované Němci mimo rámec politických dohod a  skupiny napojené na podzemní hnutí.

    Do první skupiny patří Národní vojenské oddíly (VVN), Bratrstvo ukrajinských nacionalistů (DUN), Galská divise SS, ukrajinské jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA), Ukrajinská osvobozenecká armáda (UVV) a Ukrajinská národní armáda (UNA).

    VVN, organizovaná v roce 1939 vedením Organizace Ukrajinských nacionalistů (OUN), tehdy ještě jednotné, byly pod velením plukovníka Romana Suška. Získaly okamžitou podporu a požehnání Němců (ještě před válkou s Polskem), ale existovaly jen krátkou dobu a byly rozpuštěny, jakmile smlouva Molotov-Ribbentrop vstoupila v platnost. Mnoho příslušníků VVN později vstoupilo do Ukrajinské pomocné policie (jednotky Werkschutz and Baudienst). Význam VVN spočívá hlavně v úsilí o obnovení tradic období první světové války, v němž se národní oddíl, Sichovi striltsi, stal jádrem Ukrajinské armády.

    DUN bylo rovněž organizováno s vědomím a podporou Němců a bojovalo pod vlajkou Banderovy frakce OUN (OUN-B). Bylo rozděleno na dvě skupiny, Nachtigall a Roland. První supina měla asi 1000 mužů ve Lvově, v němž byl v červnu 1941 vyhlášen nezávislý ukrajinský stát. Po uvěznění vedení OUN-B, byly obě skupiny poslány do Frankfurtu nad Odrou, a přeorganizovány na Strážní utvar 201, který byl poslán do Běloruska bojovat proti sovětským partyzánům. Po stížnostech na neposlušnost Ukrajinců byli takměř všichni ukrajinští velitelé uvězněni a jednotka rozpuštěna. Jeden důstojník, kapitán Roman Šukevič, unikl a stal se později vrchním velitelm UPA. Vedl ukrajinský podzemní odboj až do své smrti v bitvě se sovětskými oddíly v březnu 1950, poblíž Lvova. Nejvýznamnější a největší řádnou jednotkou byla v této první kategorii Galská divise, vzniklá s mnoha rozpory uprostřed roku 1943. Ukrajinské podzemní hnutí původně silně oponovalo jejímu vzniku, ale jakmile byla Galská divise "fait accompli", byla podzemím využívána pro výcvik vlastních lidí. Ti po výcviku desertovali a vraceli se zpátky do podzemí. Mnoho příslušníků této divise se spojilo s podzemím po její porážce v bitvě u Brody v červenci 1941. Zbývající jednotky byly v roce 1945 přeskupeny do 1. Divise UNA.

    Další jednotky byly tvořeny ze zajatých rudoarmějců. To byl případ (ukrajinské) Divise Sumy, vzniklé, bez politického souhlasu Němců, na přelomu let 1941-42. Divise byla takměř zničena ve stalingradské bitvě (1942-43) a její zbytky byly v roce 1944 začleněny do ROA generála Vlasova. Na základě ukrajinských protestů byly všechny ukrajinské jednotky (nikoli však všichni jednotliví Ukrajinci) odděleny od ROA a zjara 1944 přeorganizovány na UVV.

    Na počátku roku 1945 zorganizovali poblíž Berlína bývalí důstojníci a vojáci Rudé armády protitankovou brigádu Svobodná Ukrajina. Její rekruti přišli většinou z berlínských požárních sborů, které se údajně skládaly z 85% Ukrajinců. Tato brigáda, organizovaná podle regionů, zahrnovala, mezi jinými skupiny z Mirgorodu, Lubně a Černigova.

    Všechny výše jmenované jednotky nebo jejich zbytky byly postaveny pod společné velení počátkem roku 1945, kdy byl v Berlíně ustaven Ukrajinský národní výbor v čele s generálem Pavlo Šandrukem. Ve velmi obtížné situaci a pod tlakem ze všech stran, Němci konečně souhlasili s vytvořením UNA. Jejím jádrem měla být reorganizovaná Galská divise, která se měla stát částí 1. Divise UNA. Ačkoli tento plán nebyl nikdy plně uskutečněn kvůli porážce Německa, německý souhlas pro ukrajinskou kontrolu nad těmito jednotkami umožnil Ukrajincům samostatné vyjednávání se Spojenci na konci války.

    Jakmile byly ukrajinské jednotky odsunuty z východní fronty, staly se často nespolehlivými. Například dva strážní oddíly 30. pěší divise SS, složené z Ukrajinců (původně na nucených pracích v Německu, zařazených do divise zařazeni proti jejich vůli), které byly nasazeny proti francouzskému odboji, desertovaly koncem roku 1944 a připojily se k "Forces Francaises de l'Interier". Tyto oddíly, které původně nesly název Bohoun a Ševčenko a později 1. a 2. ukrajinský prapor, byly na žádost sovětských úřadů na konci roku 1944 rozpuštěny. Jiná jednotka, vedená poručíkem Osypem Krukovským, složená ze zbytků tří praporů Galské divise, byla poslána na západ na výcvik a pokusila se okamžitě o dezerci na francouzskou stranu. Pokus byl Němci zmařen, ale malé skupině se podařilo uniknout v roce 1944. Zbytek byl poslán zpět do Německa.

    V druhé kategorii (útvarů organizovaných Němci bez předběžných politických dohod) byly strážní a stavební jednotky: Werkschutz, Bahnschutz, Baudienst, Hilfswillige (Hiwis) a Schutzmanchaften, ukrajinská pomocná policie. Byly složeny hlavně z bývalých zajatých rudoarmějců, kteří se do těchto jednotek hlásili proto, aby si zachránili život - na sovětské válečné zajatce se nevztahovala Ženevská konvence a tak s nimi Němci jednali naprosto nehumánně.

    Ve třetí kategorii byly skupiny podzemního odboje, složené z těch Ukrajinců, kteří zůstali jak mimo německé, tak i sovětské síly. Tato třetí alternativa se stala reálnou až poté, kdy brutalita nacistického režimu a jeho posice v otázce ukrajinské státnosti přestala být nadále hádankou.

    První vytvořenou podzemní jednotku vedl Taras Bulba-Borovec. Byla známá pod jménem Ukrajinská osvobozenecká armáda (UPA), Polissian Sich a Ukrajinská národní republikánská armáda (UNRA). UPA vznikla v roce 1942. Původně byla politicky spojena s exilovou vládou Ukrajinské lidové republiky (UNR) a později s OUN-M. (Autor nevysvětluje, co tato zkratka znamená - poznámka JJ.) Postupně se stala tak velkou a populární, že v roce 1944 vznikla Ukrajinská nejvyšší osvobozenecká rada (UHVR), která vedla ozbrojené akce a koordinovala politickou činnost. V té době se UPA dostala pod kontrolu OUN-B a zůstala aktivní až do padesátých let, kdy byla zlikvidována Sověty.

    S činností podzemního hnutí je spojeno mnoho nejasností a nedorozumění. Jedno se týká jeho vzniku, otázky, která bývá na západě často velmi zjednodušována. Jelikož zakladateli hnutí byli nacionalisté, z nichž řada dříve sloužila v jednotkách napojených na Němce, byli automaticky považováni za fašisty. Další nedorozumění se týká členské základny. UPA od svého založení přitahovala všechny organizované nacionalistické skupiny. Mnoho členů pomocné policie dezertovalo a připojilo se k UPA stejně jako příslušníci Galské divise. Výsledkem bylo, že neinformovaní autoři na západě a naprostá záplava sovětských publikací vzbuzovali dojem, že ukrajinské podzemní hnutí bylo vytvořeno Němci pro boj proti SSSR a že hnutí jako takové skrývalo všechny druhy válečných zločinců.

    Přehlíží se, že UPA měla členy ze všech oblastí Ukrajiny a že mezi nimi byli i vojáci Rudé armády. Mnoho politických i vojenských vůdců pocházelo z uzemí, která byla před rokem 1939 kontrolována Sovětským svazem. Osyp Pozičaňjuk, bývalý člen komsomolu, byl prominentním vůdcem v UHVR zodpovědným za informační byro. A nebyl sám. Danylo Šumuk zmiňuje ve svých pamětech členy komunistické strany západní Ukrajiny, kteří se posléze k podzemním jednotkám připojili.

    Je nezbytné znovu zdůraznit že Ukrajinci byli na všech stranách během války. Hlavní důvody byly, že Ukrajina, jeden z největších národů v Evropě, neměla vlastní nezávislý stát, její území bylo těsně před válkou pod kontrolou čtyř států a že existovala velká a dynamická ukrajinská diaspora. Ukrajinci byli v německých jednotkách z různých důvodů - ale jen málokdy ze sympatií k nacistické ideologii nebo rasové politice. Většina nacionalistických Ukrajinců měla politickou agendu - nezávislou Ukrajinu - která je stavěla do stejné opozice jak proti Německu tak proti Sovětskému svazu.


    Poznámka k překladu: Přepis ukrajinských osobních a místních jmen z angličtiny do češtiny nemusí vždy odpovídat jejich skutečné ukrajinské podobě. Pokud jde o vojenskou terminologii, snažil jsem se vybavit z paměti výrazy, které by jakž takž dávaly nějaký smysl. Doufám, že jsem tím smysl článku, který je ostatně v anglické verzi snadno přístupný na Internetu, nenarušil.

    JJ


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|