Níže uvedenou stížnost (nejprve uvádím anglický originál, pak český překlad) jsem v pátek zaslal Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jehož činitelé přijedou koncem května do Prahy monitorovat průběh nadcházejících všeobecných voleb.

Kdo má zájem, nechť pošle tomuto úřadu dopis, jímž mou stížnost podpoří. Můžete třeba znovu poslat celý můj anglický text a doplnit ho větou "I fully support Jan Čulík's complaint (Plně podporuji stížnost Jana Čulíka)" a vlastním podpisem a adresou.

Vítězství druhořadosti v české státní televizi

(Zasláno do deníku Slovo dne 23. května 1998.)

Minulý čtvrtek byl za pouhých jednapadesát dní ve funkci donucen k rezignaci šéf zpravodajství a publicistiky České televize Ivan Kytka (on sám by zřejmě informaci o nucené rezignaci popřel, i když je to fakt). Skutečnost, že může být někdo v České republice jmenován do tak vysoké funkce a zase z ní odvolán během pouhých šesti týdnů prokazuje nezralost a neprofesionalitu vedení České televize. I kdyby bylo pravda, že snad učinil po nástupu do funkce Ivan Kytka určité manažerské chyby, pokud přijme významná celonárodní instituce vedoucího pracovníka pro jeho reformní vizi, není přece možno ho vrtkavě odvolat za pouhých několik týdnů, kdy sotva začal realizovat svůj restrukturalizační program. Proti Ivanu Kytkovi však nebyly vzneseny žádné podstatné námitky. Kritika, že po jeho příchodu do redakce, v dubnu, po zavedení letního času, poklesla sledovanost Událostí o půldruhého procenta, je absurdní a předčasná. Profesionalizace televizního zpravodajství je dlouhodobý proces.

Kytka působil šest let ve Velké Británii nejprve jako zpravodaj České tiskové kanceláře a posléze jako londýnský reportér České televize. Během této doby se podrobně seznámil se západní demokratickou praxí a s profesionální anglosaskou žurnalistikou. O čem asi vypovídá to, že Česká televize nesnesla déle než po dobu šesti týdnů v čele zpravodajské redakce člověka s mnohaletými zkušenostmi z politiky a z televizní žurnalistiky ze západní, anglosaské demokracie a nahradila ho nyní novým šéfem zpravodajství, reportérem se zkušenostmi z Ruska?

Jako šéf zpravodajství České televize se pokusil Ivan Kytka zavést západní novinářskou praxi. Zrušil několik zbytečných byrokratických funkcí, které přispívaly k přezaměstnanosti v České televizi. Pokusil se v redakci zavést podle nejnovější praxe anglosaského managementu moderní nehierarchickou, plochou strukturu, která osvobozuje jednotlivé pracovníky a dává jim prostor pro vlastní rozvoj a iniciativu. Začal od kolegů vyžadovat tvůrčí přístup, vlastní nápady, profesionalitu a nezávislé kritické myšlení. Kytka nikoho nepropustil: oznámil všem, že jim dává jako výzvu rok na to, aby prokázali, co je v nich. Byl to zřejmě příliš západní přístup. Mnozí příslušníci redakce na to reagovali existenčním strachem. Byli zvyklí na plnění direktivních příkazů seshora, a tak se dožadovali instrukcí ve všech, sebemenších podrobnostech.

Ivan Kytka právem zrušil praxi televizního zpravodajství z tiskových konferencí politických stran, v jehož rámci byla Česká televize politickými stranami zneužívána jako nástroj stranické propagandy. Jako pozůstatek etosu z doby komunismu totiž Česká televize věnovala příliš vysílacího času rozšiřování často nehorázných výroků politiků, bez samostatné kritické analýzy. Ukázalo se ovšem, že zpravodajství v ČR obecně je příliš soustředěno na výroky politiků - v poslední době zejména na jejich vzájemná nepodložená obviňování. Když byl prostor pro zviditelňování politiků v ČT omezen, vyšlo najevo, že skoro není co vysílat - nikdo totiž neví, co se ve společnosti skutečně děje.

Kytka chtěl vytvořit nezávislé struktury pro získávání zpravodajství - byl to dlouhodobější projekt, který nelze realizovat za několik týdnů. Tak jako to dělá televize BBC, Kytka zamýšlel ve zpravodajství poskytovat prostor těm tématům, která mají přímý vliv na každodenní život obyčejných lidí. Měl také v úmyslu poskytovat publicitu případům občanské statečnosti. S redakcí, jakou měl k dispozici, bylo ovšem hned v prvních týdnech trochu obtížné tuto vizi rychle realizovat. Restrukturalizační proces teprve začal.

Je zajímavé, že nově jmenovaný šéf zpravodajství Zdeněk Šámal hned po svém příchodu znovu zavádí pravidelné zpravodajství ČT od politických stran. Lze z toho dovodit, že byl Ivan Kytka z funkce odstraněn na nátlak parlamentních politických stran, které považují Českou televizi za institucí státní, za svůj propagandistický nástroj. Nelíbilo se jim, že se jim toto médium vymyká z ruky a získává samostatnost. Zotročení České televize politickými stranami je velmi vážná věc. V této souvislosti jsou alarmující výroky poslance Pavla Dostála (ČSSD), který se veřejně postavil na obranu nevýrazného parlamentního reportéra Bohumila Klepetka. Ten totiž odmítl pod Ivanem Kytkou pracovat a z České televize až do jeho odstranění odešel. Zdá se, že Dostálovu aktivitu motivovala obava, že se parlamentním zpravodajem namísto Klepetka stane někdo s energičtějšími kriticko-analytickými schopnostmi.

Náhlé odstranění Ivana Kytky z funkce šéfredaktora zpravodajství České televize je deprimujícím vítězstvím houževnaté druhořadosti této veřejnoprávní instituce a alarmujícím důkazem její závislosti na  nepřípustném vlivu politických stran.

Jan Čulík

Tento článek není založen na informacích od Ivana Kytky a byl napsán bez jeho vědomí.

Psal Čulíkovy analýzy zpravodajských pořadů České televize Ivan Kytka?

Přímost a slušnost se v Praze často považuje za slabost. Namísto toho, aby lidi v ČR řekli, co si myslí, otevřeně a na rovinu a dokázali odvážně a veřejně stát za svým přesvědčením, volí často raději různé úhybné intrikánské cestičky. Zdá se mi, že se tyto manipulativní postranní metody používají v ČR častěji než v anglosaských zemích. Kdo nemá za sebou podporu intrikánské sítě kamarádů a stoupenců, neprosadí své myšlenky, i kdyby byly jakkoliv dobré. Loajalita a bratříčkování se považuje za důležitější než schopnosti a znalosti. Kolik je případů, kdy jsou do funkcí v českých institucích a podnicích jmenováni lidé na základě známostí, nikoliv kvalifikace.

Ruku v ruce s tím jde také absence všeobecného civilizačního standardu, vůči němuž bývají v tzv. "zavedených demokraciích" poměřovány skutky lidí. Dobrou myšlenku nelze prosadit, protože většina lidí neví, že je dobrá, a všeobecné povědomí o tom, co jsou hodnoty a co je šunt, neexistuje. Vládne atmosféra relativity, v níž si každý může dělat, co chce. Tomu se pak říká demokracie.

Šíří se šeptanda. Pokud mají lidé v ČR nějakou informaci, jsou sice ochotni ji sdělit dál, jen však několika vybraným osobám, a pokud možno tak, aby nebylo zjevné, odkud informace pochází. Jsou ochotni kritizovat šéfa, ale anonymně, vskrytu, někde za bokem.

Ani je nenapadne, že pokud mají k šéfovi nějakou kritiku, měli by ji vyjádřit adresně, otevřeně a přímo a o věci v podniku veřejně diskutovat. Inteligentní šéf bude přece za kritiku vděčen. Kritická debata o tom, jakým způsobem podnik pracuje a kam směřuje, může jeho efektivitu jedině zlepšit. A v sílící mezinárodní konkurenci - kde nejlepší firmy fungují právě takto - je důležité, aby české podniky a instituce byly schopny interně pracovat tímto dynamickým způsobem, který dává podřízeným moc vyjadřovat své názory.

Mám-li tedy jako podřízený určitou kritiku, sdělím ji otevřeně šéfovi a pokusím se ho přesvědčit o své pravdě. Nejúspěšnější mezinárodní firmy založily svůj úspěch právě na tom, že si vypracovaly vynikající zpětnou vazbu mezi řadovými zaměstnanci a vedením podniku. V japonské automobilce Toyota má každý nejobyčejnější dělník vedle svého pracovního místa šňůru, za niž může v případě, že objeví nějaký problém, zatáhnout a informovat vedení podniku. Zatažením za šňůru zastaví dělník provoz celé výrobní linky.

Zpočátku, po zavedení tohoto systému, vznikaly obrovské prostoje, než se problémy, na které dělníci upozorňovali, vyřešily. Kdyby byli šéfové firmy Toyota tak bojácní a nepevní v kramflecích jako ředitel České televize Jakub Puchalský, který se rychle po jmenování Ivana Kytky do funkce šéfa zpravodajství ČT tohoto vynikajícího novináře zase zbavil, jistě by se reforem jako on už v samém počátku zalekli a zrušili by je.

Jenže ve světě kupodivu existuje při řízení podniků odvaha a systematičnost při provádění politiky, která byla jednou přijata.

Po počáteční etapě chaosu efektivita a výrobní produktivita automobilky Toyota dramatickým způsobem vzrostla: firma výrazně předstihla své konkurenty. Je to logické: umožní-li se řadovým pracovníkům, aby vyvíjeli iniciativu, pohledy z mnoha míst výrobního procesu a z mnoha úhlů vedou k tomu, že se celý pracovní proces podstatně zdokonalí.

Opakuji tedy: mám-li vůči šéfovi nějakou kritiku,vyjádřím mu ji adresně v otevřené diskusi. Pokud se mi šéfa nepodaří přesvědčit, že je moje kritika platná, z podniku odejdu. Je porušením vlastní integrity ve firmě zůstávat a přitom mít vážné pochybnosti o způsobu, jímž je vedena - a tyto pochybnosti vyjadřovat jen v důvěrné kritice s níž se svěřuji jen svým nejbližším přátelům, anebo ji pod přísahou mlčení komunikuji dalším vybraným osobám, u nichž to uznám za vhodné.

Píšu o tom mj. proto, že opakovaně narážím na problém, kdy mi lidé z Čech píší do Britských listů určité informace, zároveň však předpokládají, že je nebudu zveřejňovat. Jaký mají takové dopisy smysl? Zdržet před zveřejněním určitou informaci je důvodné pouze tehdy, pokud by se její předčasnou publikací zmařilo řádné vyšetření daného případu.

Nehodlám s některými čtenáři vstupovat v uzavřené informační spiknutí vůči jiným čtenářům. Bylo by to neetické. Jaký má smysl posílat Britským listům informace, které nemohou být nakonec zveřejněny? Redaktor BL plně respektuje každou výslovnou žádost poskytnutou informaci nezveřejnit, o principu utajování má však zároveň velké pochybnosti. Britské listy nejsou ochotny podílet se na intrikánských praktikách.

Psal Ivan Kytka Čulíkovy analýzy pořadů České televize?

Někteří pracovníci České televize vyjádřili názor, že prý analýzy Jana Čulíka o zpravodajství České televize psal nebo píše ve skutečnosti Ivan Kytka, anebo do nich alespoň výraznou měrou přispíval svými názory. Tento naprosto nesmyslný názor chci energicky vyvrátit.

Chápu, že lidé, kteří nedokážou jednat jinak, než úhybně a intrikánsky, pomocí uzavírání kamarádšofských spiknutí, nejsou schopni pochopit princip přímosti a otevřenosti. Ivan Kytka je podle mé zkušenosti především přímý a otevřený člověk.

Dostal jsem v minulých dnech dopis od jednoho schopného, inteligentního a přemýšlivého mladého Pražana, který varoval před uplatňováním přílišné poctivosti v pražském prostředí. Autor dopisu argumentoval, že snad skoro všude v Praze vládne prý podvádění. Toho, kdo se na něm nebude podílet, pražská společnost vyvrhne. Autor dopisu doporučoval, aby každý, kdo chce v pražském prostředí uspět, třeba s reformou určité instituce, také raději trochu začal podvádět, aby byl prostředím přijat a mohl pak nerušeně realizovat své reformy!

Jsem přesvědčen, že Ivan Kytka byl dostatečně schopen komunikovat své názory v České televizi přímo svým spolupracovníkům a nepotřeboval je nepřímo manipulovat publikací svých analýz v Britských listech pod cizím jménem. Redaktor Britských listů měl a má mimochodem od nástupu Ivana Kytky do funkce šéfa zpravodajství ČT od 1. dubna 1998 s ním jen zcela minimální styky.

No jo, namítnou pracovníci České televize, ale jak je možné, že byly Čulíkovy analýzy tak podobné postojům Ivana Kytky vůči nedostatkům zpravodajství ČT?

Milí autoři všeobsáhlých spiknutí, je to jednoduché. Nedostatky zpravodajských pořadů České televize, které jsem kritizoval, jsou tak do očí bijící, že je uvidí každý, kdo má jen minimální míru soudnosti a otevřené oči a uši.

Napsal-li jsem například, že je Bohumil Klepetko špatný reportér, který nedokáže problém jasně vysvětlit, dává chabé otázky a informace zašmodrchává, to přece vidí na obrazovce každý - snad jen s výjimkou poslance Pavla Dostála (ČSSD), kterému nevýrazná a neprofesionální Klepetkova práce asi vyhovuje.

To, že je Klepetko špatný reportér, je taková banalita, jaká musí být zřejmá každému, kdo je alespoň trochu seznámen s mezinárodní úrovní novinářské televizní práce, jako když napíšu "slunce svítí" a "voda teče z kopce". Nebo si taky myslíte, vážení televizní pracovníci, že pozoruhodná shoda, že Ivan Kytka i já zastáváme tentýž názor, že "voda teče z kopce", je konečným, přesvědčivým důkazem dalekosáhlého kytkovsko-čulíkovského intrikánského spiknutí?

Pravidelní čtenáři Britských listů si povšimli toho, že Britské listy zachovávaly odstup i od Ivana Kytky, když zastával funkci šéfa zpravodajství ČT, a neváhaly ho kritizovat, když to uznaly za vhodné.

Vážná situace v České televizi

Situace, která nastala v České televizi po vypuzení Ivana Kytky, je vážná, a  to nejen pro televizi, ale pro zdárný rozvoj celé české demokracie. Zdá se, že odstranění Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství ČT, sotva s reformou zpravodajství začal, je pádným důkazem , že ani vedení ČT, ani Rada České televize, ani poslanci mediální komise nemají odvahu podpořit skutečně efektivní reformu zpravodajství české veřejnoprávní televize. Byly to všechno jen prázdné řeči.

Činitelé mediální komise Českého parlamentu se bohužel projevují jako nekompetentní pošetilci. Nakonec, sledujeme-li tristní výkony této komise za posledních několik let, kdy v mediální legislativě zkazila, co mohla a umožnila firmě CME prostřednictvím svých televizních stanic volně devastovat českou kulturu a politiku, nemůžeme mít o jejich profesionálním kalibru vůbec žádné iluze.

Co říci o tom, že v situaci, kdy vznikla ve veřejnoprávním vysílání snad nejvážnější krize od pádu komunismu v roce 1989, protože se ukázalo, že Česká televize nesnese kvalitního a profesionálního vedoucího pracovníka, hovořil například poslanec Pavel Dostál (ČSSD) na čtvrtečním zasedání mediální komise o takových hloupostech, jako že si Česká televize koupila nějaká nová auta a neopatřila je nálepkami ČT!

Druhořadost

Druhořadost ale v České televizi musela zvítězit. Vždyť jsou do instituce, do roku 1989 tvrdě ochromované komunistickým režimem, záměrně najímáni neodvážní jedinci druhé nebo třetí garnitury. Čeští politikové to tak chtějí. Nepřejí si, aby vznikla profesionální, kriticky nezávislá televize, která by se jim dokázala energicky postavit a na základě kvalitní analýzy poukazovat na jejich chyby a nutit tyto dočasné zástupce občanů k lepší práci.

Generálnímu řediteli České televize Jakubu Puchalskému je 28 let, novému šéfovi zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi je 31 let. Puchalský a Šámal jsou kamarádi ze stejné školy. Šámal hned po absolutoriu nekvalitní novinářské školy v Praze odejel ve 24 letech do Moskvy a jedinou zkušenost s demokracií a novinářskou prací získal v Rusku! Jakým směrem to jde Česká televize?

Nelze se vyhnout závěru, že hlavním důvodem, proč jsou jmenováni do vedoucích funkcí v ČT tak pozoruhodně mladí lidé, je potřeba, aby byli nepevní a ohební a dali se lehce podle politických potřeb manipulovat.

Zdá se, že nejvýraznějšími rysy těchto lidí je nepevnost, zbabělost, a intrikánství v zájmu vlastního, osobního prospěchu. Je to nepěkný pohled.

A kdo se nepřizpůsobí politickým tlakům či vnitřním intrikám, tak půjde.

I proti Jakubu Puchalskému už v rámci vnitřních struktur České televize už nyní vzniká spiknutí od těchže osob, které zorganizovaly vypuzení Ivana Kytky.

Tito pracovníci ČT nepotřebují být hrdi na profesionalitu, kritičnost a nezávislost své práce. Jsou to parazité, pro něž je nejdůležitější klid. Zejména nyní, v předvolebním období, v jediném období, kdy mohou občané vyvíjet na politiky řádný tlak a kdy má být otevřenost a kritičnost vůči politickému procesu největší, hodlá ČT se chovat klidně a situaci umrtvovat. Hlavně, aby nám nikdo nevyvětral naše zasmrádlé teplíčko.

Britský ministr kultury kritizuje BBC za to, že propadá komerční pokleslosti

Britský ministr kultury Chris Smith obvinil rozhlasovou a televizní stanici BBC, že do ústraní zatlačuje seriózní pořady a zanedbává svou veřejnoprávní roli, v jejímž rámci má sloužit občanské společnosti.

Nejmenované zdroje na britském ministerstvu kultury konstatují, že Smith ztratil trpělivost se sílící tendencí BBC směřovat ve svých pořadech směrem k bulváru. Vadí mu také pochybné komerční dohody mezi veřejnoprávní BBC a podnikatelskými organizacemi. Zejména se rozhodl vystoupit proti rozhodnutí BBC poskytovat ve svém vysílání reklamu celostátní loterii.

Poprvé vyšlo najevo, že je ministr kultury nespokojen s nynějšími praktikami BBC, když se minulý týden sešel s generálním ředitelem BBC Johnem Birtem a  správní radou BBC na soukromé schůzce na zámku Wood Norton v hrabství Worcestershire.

V projevu, charakterizovaném jako "robustní", varoval Smith BBC, že ohrožuje své výjimečné postavení jako veřejnoprávní instituce, poskytující služby občanské společnosti, tím, že dává ve vysílání prostor komerčním zájmům.

Smith konkrétně kritizoval rozhodnutí BBC vysílat v rámci jednoho velmi sledovaného zábavného show v sobotu večer reklamu na celostátní britskou loterii. Tu provozuje v Británii soukromý podnik. Smith si stěžoval, že toto kontroverzní rozhodnutí BBC byl nucen hájit při interpelacích v Dolní sněmovně.

Britskému ministru kultury také vadí, že seriózní publicistické pořady jako Panoráma či Question Time, či kulturní vysílání Omnibus jsou postupně odsunovány stále hlouběji na okruhu BBC 1 do noci, zatímco špičkový vysílací čas přebírají zábavné kvízy popřípadě situační komedie. Pravidelný každodenní rozhlasový pořad, systematicky informující o jednání parlamentu, Yesterday in Parliament, byl v rámci reorganizace rozhlasové stanice Radio 4 přesunut z VKV na málo poslouchanou dlouhou vlnu.

Smith také protestuje proti "plížívé privatizaci BBC". BBC se totiž ve velkém rozsahu začala oddávat komerční činnosti. Loni například pronajala soukromé firmě své rozsáhlé filmové a televizní archívy.

Očekává se, že novým náměstkem předsedy Rady BBC se stane lord Puttnam, známý britský filmový režisér a držitel amerického Oscara. Puttnam se chystá znovu podstatně rozšířit v BBC výrobu seriózních pořadů.

Nastává nová éra pokojné spolupráce v Severním Irsku?

Obyvatelé Severního Irska schválili dohodu svářejících se katolických a protestantských stran z letošního Velkého pátku v referendu více než 71 procenty hlasů.

Tato podstatná podpora dohodě dosud na smrt znepřátelených stran je velmi významná. Ozývaly se totiž kritické hlasy, že prý dohoda z Velkého pátku zvýhodňuje hlavně katolickou stranu. Přesto však jí podpořilo v referendu v pátek v Severním Irsku více než 71 procent obyvatelstva, které je převážně protestantské a chce si zachovat vazbu Severního Irska na Velkou Británii.

V katolické Irské republice hlasovalo pro dohOdu z Velkého pátku celých 94.4 procent. V jižním Irsku se hlasovalo o tom, zda se má Irská republika vzdát svého nároku na začlenění Severního Irska do Irské republiky. Převládla atmosféra konsensu a jak vidno, většina občanů Irské republiky toto rozhodnutí schválila.

Velmi povzbuzující výsledek referend v obou částech irského ostrova znamená, že 1,2 miliónu voličů Severního Irska půjde za pět týdnů znovu k volebním urnám. Tentokráte budou občané v Severním Irsku volit první vládu, v níž budou zastoupeni protestanté i katolíci. Bude to první samostatná severoirská vláda od roku 1974. Pak bude následovat radikální reforma severoirské policie a soudnictví a budou propuštěni političtí vězni těch polovojenských organizací, které budou ochotny dodržovat příměří.

Velmi zajímavý byl způsob, jímž o tomto historicky významném referendu referovaly britské sdělovací prostředky. Britský rozhlas věnoval velkou pozornost analýze názorů oněch přibližně třiceti procent severoirského obyvatelstva, které hlasovalo proti dohodě z Velkého pátku. Jeho komentátoři dospěli k názoru, že tito občané ani tak nehlasovali pro pokračování násilí v Severním Irsku, ale že varovali před zapomínáním na minulost. V posledních třiceti letech zahynulo v Severním Irsku v násilných útocích více než 3000 osob. Občané, kteří hlasovali proti nynější dohodě, svým postojem varovali před tím, aby se na tyto oběti hned zapomnělo. Nelíbí se jim také, že mají být z vězení propuštěni odsouzení teroristé. S pochybnostmi se dívají na skutečnost, že zatím teroristické organizace neodevzdaly své zbraně.

Skutečně pozoruhodná byla aliance tří donedávna na smrt znepřátelených politiků, Gerryho Adamse z katolické politické organizace Sinn Féin, politického křídla Irské republikánské armády, Davida Trimbla, šéfa protestantské strany Ulsterských unionistů a Johna Huma, předsedy katolické severoirské Sociálně demokratické a labouristické strany. David Trimble a Gerry Adams se donedávna nechtěli sejít ani v televizním studiu. Před severoirským referendem všichni tři společně přesvědčovali občany, aby v referendu hlasovali pro dohodu z Velkého pátku. Drtivá podpora této dohodě je velkým vítězstvím pro Davida Trimbla, který musel intenzívně přesvědčovat disidentské hlasy ve své straně, že je dohoda skutečně nosná a jehož politická kariéra by bývala skončila, kdyby severoirští protestanté v referendu dohodu nepodpořili.

Dohoda z Velkého pátku přirozeně není dokonalá: pro všechny strany je to kompromis, takže všechny strany jsou s ní nějakým způsobem nespokojeny. Dohoda sama nedokáže vyřešit dlouholeté konflikty mezi protestanty a katolíky, příslušníky dvou odlišných národů. Nicméně znamená, že se většina politických představitelů Severního Irska zavázala, že budou energicky usilovat o vyřešení těchto problémů u jednacího stolu.

Důležité také je, že je v tomto rozhodnutí severoirské obyvatelstvo nyní velkou většinou schválilo. Ukázalo tím, jak velká je touha severoirské populace po míru. Není vyloučeno, že extrémisté v Severním Irsku budou i nadále páchat násilné činy, avšak nynější referendum prokázalo, že to bude proti vůli drtivé většiny národa. Teroristé už nemají v Severním Irsku politický mandát.

Jan Čulík

Monopol Microsoftu omezen