Co je nového v České republice

Výběr textů z posledních dní:

Zasílá Anna Šabatová, tel. 2422 8865

Český helsinský výbor

Jelení 5, 119 01 Praha-Hradčany

helsincz@helsincz.anet.cz

K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob

Český helsinský výbor se seznámil se zprávou ministra vnitra Cyrila Svobody, kterou 21. května 1998 přednesl v Poslanecké sněmovně, a rovněž se zprávou Dokumentačního střediska pro lidská práva a spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun z 21.května. Seznámil se také s osmi písemnými výpověďmi a šesti trestními oznámeními účastníků pochodu, z nichž bylo 11 zadrženo či zajištěno (z celkového počtu 64 předvedených) a někteří z nich patří mezi 25 obviněných z trestných činů výtržnictví, útoku na veřejného činitele a poškozování cizí věci. Členové ČHV sami vyslechli několik účastníků pochodu. ČHV nemá žádné informace od osmi osob, které jsou jako obviněné z uvedených trestných činů ve vazbě.

ČHV nechce kritizovat kvalitu policejní služby během pochodu, včetně včasnosti zásahu proti narušitelům veřejného pořádku. Je však spolu s mnohými kritiky policejního postupu přesvědčen, že spoluprací s většinou pokojně pochodujících občanů a včasným a profesionálním zásahem proti výtržníkům mohla policie předejít svému zesměšnění a rozbíjení výloh, tak i své vlastní brutalitě v závěru pochodu. Nelze se také spokojit s tím, že za házení dlažebních kostek na policisty, rozbíjení výloh pěti provozoven, a tří jídelen McDonald°s a KFC, obchodu Černá můra, jehož provozovatelé jsou podle demonstrujících ve spojení s fašistickým hnutím, a řeznictví, jehož výloha byla jako jediná částečně vykradena, jsou, pokud je veřejnosti známo, v přestupkovém či trestním řízení stíhány jiné osoby, než pachatelé těchto trestných činů a přestupků. Vinu za tento neprávní stav padá na řídící orgány Policie ČR, které podcenily informace o pochodu a v jeho průběhu reagovaly nedostatečně, pozdě a nakonec i brutálně.

Ministr Svoboda v Poslanecké sněmovně uvedl, že dva dny před Globální pouliční slavností získalo protiextremistické oddělení Správy Police ČR hl.města Prahy "poznatek", že slavnost má po 17. hodině v sobotu pokračovat pochodem Prahou. Pochod byl ostatně po Praze plakátován.

Zásah ve Vodičkově ulici na Novém městě pražském okolo 21 hodin překročil míru nezbytnou k dosažení účelu, pokud jím mělo byt ukončení násilností. Překročil tuto míru už proto, že v době zásahu již zhruba deset minut k žádným násilnostem nedocházelo a osoby, které rozbily výlohy, z prostoru již odešly. Nejen přítomní účastníci pochodu, ale i náhodní chodci utrpěli ranami obušků bezdůvodnou újmu. Osoby, které zadržovala u budovy školy, dále policie týrala kopáním.

ČHV se důrazně ohrazuje proti názoru, vyjádřenému policejní mluvčí a pak veřejně i několika politickými činiteli, že zásah byl v pořádku, protože zasahující policista nemůže rozpoznat narušitele veřejného pořádku od náhodného svědka. Trváme na platném znění zákona o Policii ČR, podle něhož smí policista použít donucovacích prostředků pouze vůči osobě, která po předchozí výzvě s výstrahou, že nezanechá-li protiprávního jednání, bude proti ní použito donucovacích prostředků, pokračuje v ohrožování bezpečnosti osob a majetku nebo dále ohrožuje veřejný pořádek. Od výzvy s výstrahou smí policista upustit jen tehdy, je-li ohrožen jeho život či zdraví anebo život či zdraví jiné osoby. Podle našich informací nedala policie ve Vodičkově ulici žádnou výzvu, prostor kolem křižovatky Vodičkovy a Školské uzavřela, nedala přítomným šanci odejít a v prostoru, kde z původních 2500 pochodujících zbylo už sto až sto padesát lidí, začala všechny mladé lidi bít obušky a honit je.

Za velmi hrubé porušení lidských práv, zaručených zákony, ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, považuje ČHV týrání 64 zadržených resp.zajištěných (předvedených) osob, z nichž bylo 22 mladistvých a 13 žen a dívek. ČHV má dokumentováno jejich bití obušky, kopání do přirození i do ledvin, prohánění "uličkou", nucení ke "hře" padání mrtvoly, nepouštění na záchod, umisťování v záměrně přeplněných celách (vedle byly prázdné) a systematické ponižování, jehož se měli podle všech dostupných svědectví dopustit policisté zejména ve služebních prostorách v Praze v Bartolomějské ulici a v policejní nemocnici Na Míčánkách. Týrání osob, které o něm vypověděly, trvalo do ranních hodin v neděli, kdy byli předvedení po výslechu propuštěni. Vyslýchající policistka jim protiprávně odmítala vydat kopii záznamu o výslechu.

Týrající policisté se netajili tím, že se týráním přímo mstí za předchozí neúspěšný zákrok a za rozmlácení výloh, byť jinými lidmi; tím, že "trestají" mladé lidi určitého (předpokládaného) zaměření. Zadrženým (zajištěným) nadávali do levičáckých sviní a fešáckých špín. Ptali se jich žereš maso? a ty, kteří se k vegetariánství doznali, dále bili. Zvláště surově týrali předvedeného Tomáše Rohlíka, kterého posměšně nazývali tiskovym mluvčím a jehož bití zdůvodňovali tím, že proti policii týž den vystoupil v televizi Nova. Jejich postup byl promyšlen, zadržovaným přikazovali směr pohledu, při eskortě jim zakazovali dívat se na policisty, mnozí nebyli označeni osobními čísly. Tím vším se snažili zmenšit možnosti pozdější identifikace.

Za situaci, kdy žádná veřejná kontrola, například parlamentní (orgánů Poslanecké sněmovny) nemá podle současné právní úpravy právo vstupu do míst, kde před vzetím do vazby jsou zadržovány podezřelé či obviněné osoby, je odpovědna vláda, která Poslanecké sněmovně od zrušení všeobecného dozoru prokuratury od roku 1993 žádnou právní úpravu veřejné kontroly činnosti policie obecně a policejního zadržování podezřelých či zajišťování osob zvláště nenavrhla.

Neexistencí veřejné (parlamentní) kontroly nad místy, kde jsou zadržováni lidé, je ČHV znepokojen o to více, že Parlament nyní přijímá novelizaci Listiny základních práv a svobod a následně i trestního řádu, jíž se prodlužuje dosavadní 24hodinová lhůta, potřebná k předání zadrženého soudci, na 48 hodin, takže od zadržení podezřelého až do jeho vzetí do vazby soudcem může uplynout místo dosavadních 48 hodin až 72 hodin bez jakékoli veřejné kontroly zacházení s ním.

1. Jak jsou školeni a přezkušováni ze svých znalostí příslušníci Policie ČR, pokud jde o práva, zaručená každému Evropskou úmluvou o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní úmluvou proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a na ně navazujícími ustanoveními evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod a zákona o Policii ČR? Kdy a jak byli z této tematiky školeni a přezkušováni policisté, kteří zasahovali proti účastníkům pochodu dne 16.května, případně se účastnili úkonů po předvedení některých z nich? Můžete veřejnosti předložit dokumentaci z takového školení a přezkušování?

2. Jak často jsou příslušníci Policie ČR obecně a příslušníci, kteří se účastnili zásahu a úkonů s předvedenými 16. května, školeni a přezkušováni ze svých povinností, které vyplývají z ustanovení §§ 6, 7, 9, 10, 38, 40, 42 zákona o Policii? Můžete veřejnosti předložit dokumentaci z těchto školení?

3. Jaké důsledky vyvodily příslušné orgány z toho, že policisté porušili ustanovení § 6 odst.2 zákona o Policii ČR tím, že osoby, vůči nimž zasahovali, nepoučili ani dodatečně o jejich právech?

4. Ve zprávě z 21. května, kterou jste přednesl v Poslanecké sněmovně, tvrdíte, že při zákroku ve Vodičkově ulici vydala policie odpovídající výzvu s výstrahou o použití donucovacích prostředků a výzvu k opuštění vymezeného prostoru nezúčastněnými osobami. Podle našich zjištění to není pravda. Protože výzva a výstraha jsou předepsány zákonem o Policii ČR (§ 9), ktery navíc uvádí, že donucovacích prostředků (zde z nich byly použity hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, obušky a služební pes) mohou policisté (§38 odst.2) použít jen proti osobám, které ohrožují bezpečnost osob a majetku či veřejný pořádek, řekněte veřejně, který policista, kdy a jakým způsobem výzvu a výstrahu ve Vodičkově ulici a už předtím při použití obušků na magistrále vydal. Uveďte, jak byli zatím potrestáni alespoň ti policisté, o jejichž porušení ustanovení podle § 38 odst.2 není pochyb, neboť - až už po výzvě nebo bez ní - zakročovali obušky proti lidem, kteří prokazatelně bezpečnost osob, majetek či veřejný pořádek neohrožovali, a dokonce jim způsobili újmu na zdraví. Vyjádřete se také k výroku policejní mluvčí, že "policista nemůže vědět, že je někdo jenom svědek".

5. Vysvětlete, jak Vaše inspekce či policejní kontrolní orgány vyřešily případ "střetu účastníka pochodu Ondřeje Sluky" s policejním autem, které podle mnoha svědectví na něj 60kilometrovou rychlostí najelo, zranilo ho a jehož posádka ujela a neposkytla mu pomoc. (Zraněného účastníka doprovodili do nemocnice jeho přátelé.) Je Vám známo, že jediné převrácené vozidlo za celou dobu pochodu byl právě tento vůz, a to krátce po incidentu, vyvolaném policisty?

6. Informujte veřejnost o částečných výsledcích šetření Vaší inspekce a policejních kontrolních orgánů o jednání policistů dne 16. května. Žádáme Vás i o další, průběžné informování o těchto výsledcích, včetně trestního a kázeňského postihu a personálních změn ve funkcích.

7. Proč nebyli zasahující policisté a většina policistů, která přišla do styku se zadrženými, označeni identifikačním číslem (porušení ustanovení § 10 odst.2 zákona o Policii ČR)? Kdo jejich užívání kontroluje, jak často a s jakým výsledkem? Proč vyslýchající policistka nevydávala vyslýchanym kopii zápisu o vypovědi, jak požadovali?

8. Je v ČR pravidlem, že střežením, předváděním k lékaři, eskortou, předváděním k výslechu, režimem v místech zadržení /zajištění/ jsou pověřeni titíž policisté, případně také titíž policisté, kteří předtím proti zadrženému/zajištěnému zasahovali? Jak tomu bylo v tomto případě? Hodláte dosavadní praxi změnit, a pokud ano, jak a kdy?

9. Jak jsou kontrolována místa, kde jsou zajištěny či zadrženy osoby podle zákona o Policii ČR a podle trestního řádu? Jak je kontrolováno zacházení s nimi? Jaká je právní úprava takové kontroly orgány ministerstva vnitra či Policie ČR, jaká je praxe a jak taková kontrola probíhala tentokrát?

10. Informujte veřejnost - bez označení osob jmény - o výsledcích zjišťování množství alkoholu v krvi u většiny předvedených osob. Podle našich informací byla tato zkoužka u všech (či téměř všech) negativní. Proč jste neuvedl tuto podrobnost ve své zprávě v Poslanecké sněmovně?

11. Jste ochoten uznat, že vaše tvrzení o tom, že veřejná shromáždění a pochody podléhají v této zemi povolení, byla nepravdivá, a jako právník a ministr vnitra veřejnosti vysvětlit, proč stát nesmí povolovat výkon ústavních svobod, zvláště pokud mají podle Listiny přirozeněprávní povahu? Přitom byste měl vysvětlit, v jakych případech lze zákonem a způsobem, který zákon stanoví, výkon práva na svobodu shromažďovací omezit, resp. shromáždění či pochod zakázat. Jste ochoten napravit své opakované chybné tvrzení, jimiž jste mátl veřejnost, i tím, že správný pohled na právo na svobodu shromažďovací sdělíte i policistům a dalším pracovníkům státních orgánů?

ČHV se obrací na nejvyššího státního zástupce Víta Veselého, aby považoval toto vyjádření za oznámení o trestných činech a věc s příslušným pokynem postoupil prostřednictvím vrchního a městského státního zástupce v Praze příslušnému obvodnímu státnímu zástupci v Praze. Státnímu zastupitelství jsme ochotni poskytnout potřebné záznamy o výpovědích poškozených.

ČHV se obrací na vládu ČR, aby:

1. navrhla Poslanecké sněmovně zákonnou úpravu veřejné kontroly podmínek zadržování osob podezřelých z trestných činů a zajištěných (předvedených) podle zákona o Policii ČR a s návrhem seznámila veřejnost;

2. po prošetření policejního zásahu ze dne 16. května a zejména zacházení policistů s předvedenými vyvodila z šetření závěry včetně personálních a případně odvolala z funkce policejního prezidenta;

3. sama zrušila či navrhla Poslanecké sněmovně zrušení výhrad, které učinila ČSSR v roce 1988 při přijetí Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Podle těchto výhrad neuznávalo Československo a dnes ČR působnost Výboru proti mučení (CAT) v řízení o informacích (stížnostech občanů) o systematickém porušování úmluvy a působnost Mezinárodního soudního dvora v arbitrážních řízeních při sporech mezi státy, týkajících se výkladu či provádění této úmluvy; platnost těchto výhrad považuje ČHV za vadu demokratického pořádku lidskych práv dnešní ČR.

ČHV postupuje toto vyjádření Výboru proti mučení (CAT).

ČHV zasílá toto vyjádření i Výboru pro lidská práva, protože se domnívá, že policejní orgány porušily svým jednáním zejména článek 7, ale i čl. 9, 10 a 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je ČR (sukcesí po Československu) smluvní stranou od roku 1976.

ČHV zasílá toto vyjádření Evropskému výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT). ČHV žádá CPT o mimořádnou návštěvu ČR podle článku 7 odst.1 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, jíž je ČR členským státem a která v ČR vstoupila v platnost 1.lednem 1996. ČHV se obrací na CPT, aby trval na svých doporučeních adresovaných vládě ČR v bodech 15, 16 a 17 své zprávy o návštěvě ČR ze 27.6.1997. ČHV nabízí CPT, že mu ve smyslu článku 8, odstavce 4 Evropské úmluvy poskytne další informace.

ČHV poskytne potřebnou právní pomoc osobám, které se cítí uvedeným jednáním Policie ČR zkráceny na svých právech chráněných články 3, 5/1c, 11, 13 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud jim vnitrostátní orgány včetně Ústavního soudu tuto ochranu neposkytnou, v jejich stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení těchto článků.

ČHV se obrací na  Senát Parlamentu ČR, aby pečlivě zvážil rizika spojená se změnou Listiny základních práv a svobod, jíž se prodlužuje zadržování osob podezřelých z trestného činu, aniž je upravena jakákoliv veřejná kontrola podmínek tohoto zadržování. ČHV nabízí Senátu legislativní řešení problému pomocí zákonné diferenciace doby, během níž se rozhoduje o vzetí do vazby obviněného, jak to navrhl člen ČHV docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy JUDr. Vladimír Mikule, aniž se prodlouží ústavní lhůta předvedení podezřelého před soudce. Na takové novelizaci trestního řádu včetně úpravy veřejné kontroly je ČHV ochoten legislativně spolupracovat.

ČHV se obrací na českou a mezinárodní veřejnost s výzvou, aby byla bdělá vůči jakémukoli porušování lidskych práv, včetně práv osob s menšinovými postoji či přesvědčením, a zvláště pak práv osob - což nemusí být a pravděpodobně ani není případ lidí ztýraných policií 16. května - které samy porušily zákon či jiný právní předpis. Lidská práva jsou zaručena ve společnosti jen tehdy, jsou-li zajištěna podle ústavy, zákonů a mezinárodních úmluv i těm, kteří sami zákon přestoupili, a proto jsou po právu stíháni, případně i vězněni.

V Praze 24.května 1998

Libuše Šilhánová, místopředsedkyně ČHV, v.r.

Anna Šabatová, místopředsedkyně ČHV, v.r.

Už nikdy Německo!

Jakub Camrda

Berlín je zvláštní město, přitahující bizarní lidi z celého Německa i odjinud. Honosná metropole vilémovské doby, dekadentní kabaret výmarské republiky, hrůzné sídlo Třetí říše, hromada trosek rozdělená na okupační sektory, obležené město, rozdělené město, dederonský Berlín - "Moskva Západu", město po pádu zdi - stále obývané "osíky" a "wesíky", obrovské staveniště, z něhož má vyrůst nová, futuristická metropole. Tím vším Berlín byl a pořád je.

Mediálně nejpřitažlivější je patrně v době konání Love Parade, největší rave party na světě, na níž si dávají sraz statisíce třeštících milovníků techno hudby z celé Evropy. Ze samotného Berlína však uvidíme mnohem víc, pokud s ním prožijeme jiný den, totiž 1. máj, svátek práce. Ten den město odhaluje něco ze své pravé podstaty, představuje velké divadlo, na kterém se znovu odehrávají důležité ideologické bitvy dvacátého století. Konají se demonstrace a průvody, vykřikují se hesla a hází se kamením, tentokrát už ale nejde o život, ani o velké ideály, náhodnému navštěvníkovi se jen předvádějí velkolepé obrazy. Dvě věci jsou však naprosto autentické: nespokojenost mladých lidí s dnešní situací v Německu a strach z renesance fašismu. A pak je tu ten odporný jazyk diktatury proletariátu a světové revoluce, který snad nikdo z nich nemůže myslet vážně....

První máj je tradiční socialistický svátek, ale také nacionálně socialistický, každoročně ho tedy oslavují levicoví i pravicoví radikálové. Tento rok se zvláště na východě Německa očekávalo něco většího. Nálada v nových spolkových zemích je i přes neustálý přísun miliard marek na bodu mrazu, uzavírá se jedna fabrika za druhou, nezaměstnanost dosahuje astronomických výšek. Tím vším je v očích prostého voliče samozřejmě vinen Bonn. Až donedávna odsávala nespokojenost strana někdejších východoněmeckých vládců, postkomunistická PDS. Nyní našla zdatného konkurenta v ultrapravicové DVU, pro kterou v Sasku-Anhaltsku hlasoval každý třetí mladý volič do 25 let. Německá neonacistická strana NPD, povzbuzená volebním úspěchem sesterské DVU, ohlásila na 1. květen velkou demonstraci u památníku Bitvy národů v Lipsku. Očekával se pochod až 15 tisíc mladých neonacistů. To ovšem zvedlo na nohy tradičně silné antifašistické Německo. Po celém Berlíně visely plakáty oznamující konání "protidemonstrace". Před památníkem nakonec mašírovaly "pouhé" 3 tisíce pravicových radikálů, na které čekalo nejen 7 tisíc policistů, ale také mnoho tisíc bojovně naladěných "antifas". To, co se odehrávalo v Lipsku, významným způsobem ovlivňovalo také náladu prvomájových demonstrací v Berlíně, které bývají vedle hannoverských "Chaos Tage" největší akcí tohoto druhu v Německu.

Den jsme začali v samotném centru někdejšího "Ulbrichtlandu" - na stále pustém a nehostinném Alexanderplatz, kde se již od dopoledne konal tradiční dýchánek PDS. Rudé vlajky, únavní řečníci, jakási lidová hudba, pivo a buřty, odznáčky a manifesty, kolportáž stále napůl stranického listu Neues Deutschland. Obecenstvo tvořili východoberlínští penzisti s rudými plastikovými karafiátky na klopě tesilových sak. Připomínali naše komunisty z Letné, jenže byli klidnější a méně nenávistní.

Velkou odborářskou demonstraci na Unter den Linden jsme si nechali ujít a spěchali rovnou na Oranien Strasse, do srdce Kreuzbergu, kde si dali sraz příznivci zakázané kurdské strany PKK. Moc jsme nevěděli, do čeho jdeme, takže nás trochu vyděsily policejní kontroly, na které jsme narazili hned u východu z metra. Policisté se ovšem chovali velmi ohleduplně a profesionálně, nezúčastněně prohlédli batohy, prohmatali, kdo z nás ukrývá pod bundou Molotovův koktejl a mohli jsme jít dál. Západoberlínská čtvrť, která byla přesně před třiceti lety epicentrem studentských bouří, nám tentokrát nabídla cosi jako miniaturní karikaturu osmašedesátého. Na malém náměstíčku bylo namačkáno snad víc portrétů Maa než lidí, skupinku poměrně militatních Kurdů doplňovala hrstka anarchistů a z boku bílá hradba policejních přileb. Rudá a bílá - hezky se na to koukalo. O co méně bylo účastníků, o to více se křičelo. Do akce byly nesazeny dva "lautie", což v revolučním slangu znamená náklaďák, na něm mikrofon a u něho jeden či více řečníků, kteří roztáčejí dav, dostávají ho do varu. Jeden "lautie" obsadili Kurdové a druhý anarchisti. Zpočátku křičeli koordinovaně, posléze se ovšem začali hádat. Vylezli jsme na lešení a fotili, co se dalo. Demonstranti mezitím utvořili průvod a dali se do pohybu. Vůdce čínské revoluce doplňovali na praporech Marx s Leninem, mně neznámý kurdský revolucionář a samozřejmě neodmyslitelný Che Guevara. "Cuba sí", nadšeně na nás volal jeden z demonstrantů. Hlavní heslo průvodu: "Nie wieder Deutschland!", "Už nikdy Německo!"" Celá sešlost vypadala skutečně bizarně. Průvod uzavírala zmrzlinářská dodávka s nápisem "Ice Cream" a skupinka "provokatérů na druhou" nesoucí heslo "Demonstrování nemá smysl!". Vskutku postmoderní demonstrace. Revoluční cíl se někam vytratil, staré zvyky zůstaly. Velkým problémem Kreuzbergu a jiných "etnických" berlínských čtvrtí je napjatý vztah mezi Turky a Kurdy. O tom však na téhle akci nepadlo ani slovo. Přestalo nás to bavit a šli jsme na kebap a na pivo, neboť to hlavní nás teprve čekalo.

Hlavní "demo" bylo svoláno na šest večer na náměstí Rosy Luxemburkové v centru východního Berlína. Uprostřed náměstí stojí divadlo, v něm probíhala konference o velkém postmodernistovi Michelu Foucaultovi, kolem se dělala revoluce. Policejní prohlídka byla tentokrát důkladnější, na náměstí bylo natlačeno kolem deseti tisíc lidí. Živou kapelu brzo vystřídala "revoluční diskotéka". DJs, kluk s dredami a intelektuálka s dělnickou čapkou, pouštěli z jednoho "lautie" punk a hard core a prokládali to ideologickými špílci. Kromě informací o průběhu demonstrace v Lipsku jsme se dozvěděli, že největšími zrádci revoluce jsou němečtí sociální demokraté. Ne nadarmo prý DVU podporuje Gerharda Schroedera jako kandidáta na kancléře, neboť to byl on, kdo se vyslovil za tvrdší postup vůči cizincům v Německu. "Všichni dobře víme, kdo zavraždil Karla Liebknechta a Rosu Luxemburkovou," hřímal mladý muž u mikrofonu. Pestrý dav vyparáděných "antifas" i obyčejných wesíků a osíků se udržoval v celkem dobré náladě, čekalo se na posily z  Lipska. Z novodobé bitvy národů se vracelo sedm autobusů těch nejbojovnějších antifas, na hranicích Berlína si na ně ovšem počkaly policejní hlídky. Tři autobusy se odmítly legitimovat a jejich pasažéři byli zadrženi. Část zbytku dorazila na demonstraci a lze se domnívat, že právě rozehřáté bojůvky od Lipska vyprovokovaly ty nejostřejší srážky s policií.

Před osmou se celý průvod dal do pohybu. Cesta se klikatila ulicemi východoberlínské čtvrti Prenzlauer Berg, která je známa svými squaty a alternativními komunami. Z oken vlály rudé prapory, nároží a křižovatky lemovaly policejní kordony, k hlavnímu proudu se přidávali další lidé. "V kterém roce to vlastně jsme?", napadlo mě. Posádka "lautie" hecovala dav proti policajtům. Do akce bylo nakonec nasazeno kolem 5 tisíc policistů, vše měl pod dohledem berlínský senátor (čili ministr) vnitra Joerg Schoenbohm. Ambiciózní politik CDU, který rád mluví o tom, že chce vyčistit Berlín od squatterů a jiných anomálií a učinit ho "způsobilým pro hlavní město" ("hauptstadtfaehig"), působí na levicové skupiny jako červený hadr. Stal se symbolem nenáviděného systému. "Zabijte Schoenbohma", dočtete se na zdech Prenzlauer Bergu.

Tušili jsme, že se to nakonec semele. Antifas i ochránci zákona jako by s tím byli smířeni. Bylo v tom cosi fatalistického, obě strany jen hrály svoji roli a byly s ní dokonce spokojeny. Každý věděl, na kterou stranu patří, kde je jeho místo. V Německu má snad i chaos svůj řád a organizaci.

Průvod byl až k určitému místu povolen, dál se ovšem nesmělo, neboť by údajně došlo k poškozování městské zeleně. Na křižovatce Kastanien Allee a několika dalších ulic zahradily bílé přilby cestu. Začalo se stmívat a přibylo adrenalinu. Antifas popocházeli sem a tam, občas se shýbli a u nohou jim nenápadně rostly hromádky dlažebních kostek. Organizátoři ještě chvíli hecovali dav, pak prohlásili demonstraci za skončenou a uklidili se s "lautie" stranou. Všichni ovšem věděli, že nic neskončilo. Anarchisté v mžiku postavili barikády z popelnic a stavebního materiálu a zapálili je. Pozorovali jsme, jak kousek od nás létají do ohně plastikové židle z místní kavárny. V hustém dýmu sem a tam pobíhaly bílé helmy. Konečně dorazili hasiči, nemohli se však k největšímu ohni probojovat. V naší dosud bezpečné ulici nastal rozruch, lidé vyděšeně uskakovali ke stěnám domů. Kolem nás se v ukázněném útvaru prohnaly černé helmy. Prý speciální zásahová jednotka, posily z Bavorska, dozvěděli jsme se. Černé helmy poměrně rychle vyčistily okolí požáru, takže mohl být uhašen. Za chvíli už ovšem hořelo jinde.

I v naší ulici se začaly stavět barikády. Místní obyvatelé spěšně zamykali domy a odklízeli auta. Podlehli jsme davové psychóze a utíkali v domění, že máme pendreky těsně za zády. "Langsam, langsam," uklidňovali nás zkušenější demonstranti. "Fronta" se několikrát přelila tam a zpátky. Hosté venkovních kaváren vše nevzrušeně pozorovali z odstupu jen několika desítek metrů. Udělali chybu, jen o pár minut později kavárny vyčistili Schoenbohmovi muži. Dav se najednou utrhl k zběsilému útěku a tentokrát to nebyl planý poplach. Hnaly nás skutečně černé helmy, ale na konci ulice se zastavily. Tady bitva končila, za rohem právě začínala. Před našima očima se jeden z "hrdinů" snažil rozbít výlohu dlažební kostkou. Hodil snad pětkrát, a nic. Místní obyvatelé už znají každoroční rituál a pořídili se pořádně tlustá skla. Cestou na demonstraci jsme míjeli úplně "zaplombovaný" Burger King. Věděli, co dělají, vždyť jídelny fast food jsou i tady první na ráně.

Raději jsme se uklidili do blízkého parku, který obklopoval větší sportovní areál. Z našeho předchozího stanoviště vyjela kolona plně obsazených policejních antonů. V zatáčce si je vyčíhla jedna zvlášť bojovná trojice anarchistů a zasypala je dlažebními kostkami z blízkosti dvou tří metrů. "Po akci" se okamžitě ztratili v parku. Demonstrace se nyní již rozpadla do izolovaných bojůvek, které v několika ulicích zaměstnávaly stovky policistů, hasiče, vodní děla, obrněné vozy s radlicemi. Před našima očima defilovala jakási mobilní jednotka. Anarchisté ozbrojení dlažebkami napadali policejní vozy na kolech a počínali si velmi obratně, nakonec je musela ze silnice smést vodní děla.

Bylo už po půlnoci, když kousek od nás začal na druhé straně parku hořet nějaký sklad. Na místo přijeli hasiči a bílé helmy, a když oheň uhasili, udělali rojnici a blížili se směrem k nám. Byli jsme k ohni nejblíž, tudíž první podezřelí. Seděli jsme v malém kroužku na trávě, šest Čechů a několik našich berlínských kamarádů. Vypadalo to s námi bledě, bílé helmy nás obestoupily. Berlínská vazba a razítko "nežádoucí" v pase - to bylo to nejoptimističtější, co jsem si dokázal představit. Raději jsme nemluvili, aby nepoznali, že jsme cizinci. Zachránil nás skutečný žhář. Ten šílenec založil oheň o několik desítek metrů dál. Helmy se k němu hned rozběhly a zanechaly nás svému osudu. "Bojiště" jsme opuštěli dvě hodiny po půlnoci. Z parku se ozývalo temné dunění, skupinka anarchistů rozezněla africké bubínky. Míjeli jsme dlouhou kolonu policejních vozů. V ulicích ještě zdaleka nebyl klid.

Na druhý den jsme se vrátili na místo činu. Výsledek: jeden zcela zdemolovaný obchod s výpočetní technikou, mnoho rozbitých výloh, poničená auta, zbytky shořelých popelnic, převrácené stavební buňky. 1. května bylo v Berlíně zadrženo 407 demonstrantů, na 23 z nich byla uvalena vazba, 50 lidí, mezi nimi mnoho policistů a hasičů, bylo zraněno. Média hodnotila letošní prvomájové kravály jako vážnější, ale policejně zvládnuté. Jakou škodu anarchisté způsobili a kolik stálo nasazení takového množství policejní techniky a personálu, jsme se z novin nedočetli. Senátor Schönbohm se v rádiu vyslovil pro to, aby byla v tento památný den pro příště omezena svoboda shromažďování. "Lidé mají právo na shromažďování, ale ne právo na nepokoje," řekl pan senátor.

Za dva týdny se podobná protestní akce konala také v Praze. Z původně dvou tisícové demonstrace zbylo několik set levicových radikálů, kteří demonstrovali svůj nesouhlas s chováním nadnárodních korporací potyčkami s policií a rabováním pražských McDonalds. Pořádkové síly jejich razance evidentně překvapila. Ve srovnání s berlínskými kolegy působili čeští policisté hodně neorganizovaně a rozpačitě. V Berlíně už jsou zvyklí. Z dob, kdy na barikádách o něco šlo, zbylo jen divadlo, každoroční nákladný rituál.

Jakub Camrda

Redaktor měsíčníku Nová Přítomnost

Jiří Novák

Na rozdíl od jiných stran dává NEZ důraz na odbornost a odmítá jakoukoli politickou vládu, která potřebuje parlament pouze k tomu, aby zakrýval její chyby. Experimenty politických vlád jednoznačně prokázaly, že neschopní ministři přebíhající z jednoho rezortu do druhého pod záštitou stranického průkazu žádný stát k prosperitě nedovedou. Dokladem je i zneužití poslanecké imunity k tomu, aby ministři nenesli odpovědnost za svá rozhodnutí. Nesprávný výběr provozovatele letecké záchranné služby je zřetelnou korupční indicií a u kauzy České spořitelny je zarážející skutečnost, že vedení spořitelny prohospodařilo peníze občanů zcela beztrestně. Na zatajení špatného hospodaření spořitelny se podílely i blížící se volby v roce 1996, proto NEZ požadují, aby byl zveřejněn seznam všech poskytnutých státních garancí ještě před volbami.

Pokud je na zásahu policie proti rabujícímu davu něco zarážejícího, je to v první řadě obava politiků, kteří se populisticky snaží hledat chyby u policie a nehledají chybu u toho, kdo porušuje zákon. Tím vedoucí představitelé tohoto státu a politické strany dávají na vědomí, že zákony jsou jenom pro někoho. Výsledkem je pocit, že ten kdo dodržuje zákony je hloupý a politická strana, která si neumí nakrást dost peněz, je neschopná. U policie to vede k tomu, že terorizuje slušného a bezbranného občana a toleruje násilí, brutalitu, vandalství a mafiánské chování. Je paradoxem, kdy ten, kdo porušuje zákon, se ho následně dovolává. Proto NEZ dlouhodobě prosazuje, aby za důsledky vyvolané protiprávním chováním odpovídal ten, kdo zákon porušil. Ten také musí být odpovědný za způsobenou škodu a musí ji nahradit.

Samotné násilí a rabování obchodů je důsledkem nízkého stavu demokracie v České republice. Diskuse chybějící ve sdělovacích prostředcích se postupně přenáší na náměstí a do ulic. Tento proces zvýší tlak na revoluční řešení situace. Politické strany, které tuto diskusi odmítají, se tak dostávají do pozice, kdy každý den, který přežijí, je dobrý. Pokud je jedinou cestou k diskusi emigrace, nebo rozbíjení výkladních skříní, budou muset i další politické strany sáhnout k tomuto prostředku. Bude to však popřením demokratických principů a návrat k silovému řešení problémů. Kdo rozbije více hlav, bude mít větší pravdu.

NEZ 25.5.1998

"Normalizace" v České televizi

K včerejším článkům, zveřejněným v Britských listech, o vypuzení Ivana Kytky z postu šéfa zpravodajství České televize a k rychlé obnově předkytkovských poměrů jsme dostali několik e-mailů od současných i minulých činitelů České televize. Bohužel, odmítají v této věci vstoupit do veřejné diskuse. Uvádějí pro to různé důvody či výmluvy. Můžeme jen konstatovat, že toto tajnůstkářství je politováníhodné. Je to ovšem plně v dosavadní tradici České televize.

Je možné, že moje analýza situace v ČT je chybná. Činitelé ČT mě však o tom nepřesvědčili, spíše naopak. Některé jejich argumenty a formulace mi nadto doslova vzaly dech. Nemohu ale podrobněji hodnotit to, co si autoři zakázali publikovat. Znovu upozorňuju, že jsou Britské listy otevřeny všem názorům, tedy i názorům z České televize.

Hlavním argumentem zastánců předkytkovského statu quo je, interpretuji (není to úplně jasné, nikdo to veřejně neřekl naplno), že prý byl Kytka tak špatný manažer, že ho bylo nutno bezodkladně z vedení zpravodajství vypudit, neboť by se jinak televizní zpravodajství asi úplně rozložilo. To budou obhájci návratu ke starým způsobům zřejmě neustále opakovat. Naprosto nepochopili principy moderního, svobodného západního řízení, které jistě mohou na  svázanou, těžce hierarchizovanou českou společnost působit poněkud šokujícím způsobem.

Povinností Jakuba Puchalského - který navrhované Kytkovy reformy předem schválil na papíře - bylo reformu podpořit, nikoliv se zaleknout lidí zvyklých na starý způsob práce a poslanců v českém parlamentu.

Je to velké zklamání. Dalo se to však očekávat. Bylo to konec konců vidět už při jednání v Londýně, kam v březnu tajně přijel Jakub Puchalský a několik dní intenzívně přesvědčoval Ivana Kytku, aby funkci šéfa zpravodajství přijal. Jednoho dne tohoto jednání jsem se účastnil. Už tehdy se začínaly projevovat některé varovné známky, že je Puchalský příliš mladý, že je to vnitřně nepevný člověk, který nebude schopen stát odhodlaně za svým přesvědčením, že uhýbá a dává přednost výmluvám než přímému jednání - že se vždycky ohne tím směrem, odkud bude očekávat největší politický tlak. Sám bych se neodvážil svěřit svůj osobní osud do rukou tak nezralého a zjevně nepříliš spolehlivého člověka. Bylo to riziko. Ivan Kytka se ho rozhodl nést. Taky na to doplatil.

Řeči o tom, že byl Kytka stoprocentně špatný manažer, jsou ovšem záminkou. Chyby, které Kytka udělal, nebyly nenapravitelné. Hlavním důvodem Kytkova vypuzení byl jeho nekompromisní důraz na kvalitu práce, samostatný a profesionální přístup, nezávislý na vlivu politických stran. Potíž je, že mnozí pracovníci České televize jsou tak druhořadí, že prostě nechápou a nevnímají, o čem vlastně Kytka mluvil - jako by to bylo v nějaké, pro ně skryté, čtvrté dimenzi.

Jestliže Puchalskému stále jde o nejvyšší kvalitu, jak je možné, že byl nyní do znovuvytvořené funkce šéfa domácí zpravodajské redakce jmenován onen zcela nevýrazný muž, génius světové žurnalistiky, vynikající šmodrchátor Klepetko?

Jmenování Klepetka do funkce šéfa domácí zpravodajské redakce je od Puchalského pozoruhodný krok. Tím dalo nové vedení České televize opravdu najevo, že si přeje energicky kritickou, hrdě nezávislou novinářskou kvalitu. Od nynějška jí bude pro ČT zosobňovat tichý a poslušný Klepetko.

Že by jmenování navrátivšího se Klepetka nemělo vůbec nic společného s přáním Pavla Dostála, poslance za ČSSD, aby druhořadý Klepetko i nadále zastával ve zpravodajské redakci v České televizi významnou roli?

Ivan Kytka zrušil rozdělení na domácí a zahraniční redakci z dobrých důvodů. Česká republika trpí parochialismem. Zahraniční zprávy mají v České televizi neosobní ráz. Jsou prezentovány tak, jako by se České republiky vůbec netýkaly. Kdo má možnost sledovat satelitní zpravodajské pořady britské televize, srovnejte si způsob, jakým informují o  zahraničních událostech britští novináři, s tím, jak o nich referuje ČT.

Základním principem profesionální novinářské práce je ukazovat lidský příběh a jeho prostřednictvím vysvětlovat, proč je daná zpráva relevantní i pro domácího britského (českého) diváka. Proto se Ivan Kytka správně pokusil dávat zahraniční zpravodajství do kontextu s obdobným vývojem v ČR. Byl to ovšem jen začátek. Neměl kvalitní lidi, kteří by to dokázali dělat skutečně dobře. - Těmto pokusům o spojení domácího a zahraničního pohledu - který se praktikuje třeba v BBC běžně - ovšem vedení České televize také neporozumělo, Kytkovu reformu zrušilo a vrátilo se ke starému rozdělení zpravodajské redakce na domácí a zahraniční.

Srovnávání zahraničního a domácího pohledu je ovšem životně důležité. Česká republika je součástí Evropy a je zapotřebí, aby to, co se děje v ní, bylo systematicky dáváno do kontextu a porovnáváno se zahraničními událostmi. Jen neprofesionál tyto skutečnosti nechápe. Česká televize selhává, když tuto povinnost srovnávat neplní.

Druhou varovnou skutečností, která poukazuje na to, že "normalizace" v České televizi, zahájená vypuzením Ivana Kytky, má politické pozadí, je to, že Zdeněk Šámal, nový šéf zpravodajství ČT, příchozí z Ruska, znovuzavedl reportáže z tiskových konferencí politických stran.

Je to otevřené přiznání, že Česká televize hodlá být od nynějška znovu propagandistickým nástrojem politických stran. Poslanci mohou být spokojeni.

Jestliže se budou jednotliví reportéři České televize dlouhodobě zabývat každý jednou konkrétní politickou stranou, navazovat kontakty s jejími představiteli, etos, atmosféra a vliv této strany je pohltí. Stanou se neoficiálními mluvčími dané politické strany, kteří budou jen na obrazovce papouškovat, stranická prohlášení a  výroky politiků.

Politické strany si nemohly přát nic lepšího.

Je chyba, že se Ivan Kytka nechal z funkce šéfa zpravodajství vypudit bez boje. Měl požadovat, aby bylo jasně řečeno, proč je na něj vyvíjen tlak, aby z funkce odešel. Opakuji, že Kytkovy manažerské chyby jsou nehoráznou výmluvou.

(Zajímavé je, že nejprve vyvíjel Jakub Puchalský tlak na to, aby z televize odešel Andrew Stroehlein. Pak tlak na Stroehleina od Puchalského ustal a Puchalský začal vyhánět Kytku. Nezdá se, že by býval Puchalský požadoval odchod Stroehleina zrovna kvůli Kytkovým manažerským chybám.)

Ivan Kytka měl podrobně a veřejně promluvit o poměrech v České televizi i o svých případných chybách. I od něho je neprofesionální, že se nechal poměry zhnusit a nechce se k věci vyjadřovat. Právě to si zastánci starých pořádků přáli. Ivan Kytka neměl utíkat z boje, i když se Jakub Puchalský za pár bezprecedentně krátkých týdnů profesionálních principů samostatné novinářské práce zalekl a při reformách ho nepodpořil. Nad Českou televizí, řízenou chabým mladíčkem, by se nyní nemělo rozprostřít normalizační mrtvolné ticho.

Jan Čulík

Martin Čarek

Neznám dopodrobna situaci ve zpravodajství ČT, respektive v době, kdy Ivan Kytka jako šéf nastoupil, ale chci upozornit na jeden důležitý personální fakt, typický pro česká (asi nejen) média.

Domnívám se, že se s velkou pravděpodobností ocitl v podobné situaci i Ivan Kytka.

Jde totiž o to, že pokud někdo nastupuje do nějakého českého média na nejvyšší posty s cílem uskutečnit zásadnější změny, musí si být předem vědom, že nemůže přijít sám, nybrž musí přijít s týmem. To neznamená s jedním, dvěma skutečně o nových záměrech přesvědčenými stoupenci, ale musí obsadit takovými lidmi všechny vedoucí posty a i na (v tomto případě) místa některých redaktorů musí prosadit lidi, kteří již od začátku!!! s novými záměry souhlasí (ne, že je postupně přesvědčí). Musí se totiž hned o ně opřít, aby ti zase mohli působit na ostatní.

Navíc musí počítat s běžně praktikovaným jevem, že lidi v těchto institucích se brání jakýmkoliv změnám a jsou připraveni všichni pohrozit (a také to uskutečnit) výpovědí. (Zcela běžně se stává, že po příchodu nových vedoucích celé redakce samy odcházejí).

Na tento fakt musí být takový člověk dopředu připraven. A pokud jde o takový kolos a navíc veřejnoprávní televizi, je podobná příprava bezpodmínečnou nutností.

Nelze totiž předpokládat, že mám za sebou šéfa (třeba ředitele TV), který mne podporuje, přijdu s jedním či dvěma kolegy do nepříliš profesionálních a stojatých vod (někdy i nepřátelských) a že postupně všechny přesvědčím a zvítězím.

Naopak zakonzervovaná redakce vyvine tlak a takového člověka velmi rychle zničí. S odpovědností a ne příliš pevnou pozicí, jakou má více či méně zkušený ředitel ČT, nemůže takovou situaci v současných českých mediálních poměrech pro takového šéfa (zpravodajství) nikdy ustát.

Martin Čarek

(A ještě k tomu připočítejte skutečnost, že nikoho nebylo stejně možno z redakce České televize propustit, všichni měli tříměsíční výpovědní lhůtu. Jenže Kytkovy reformy byly VELMI POZVOLNÉ... JČ)

Jan Lipšanský

Neni veselejsi zabavy, nez sledovat kazdy den nove a nove plakatky politickych stran a nova a nova hesla. Zvlaste ODS se pustila do predvolebniho boje razantne, ale jak uz u ni byva zvykem, zase to tak nejak vzala za spatny konec a ponekud sve snahy prehnala. Pravda, kdyz vam na Vaclavaku nuti pohledy s Vaclavem Klausem, to jde spolknout, ale ta hesla, ta hesla!

Napriklad jeden billboard. Mane mi pripomnel billboardy Republikanu (nejsou nahodou billboardy vylouceny z reklamni predvolebni kampane?). Sladkovci na svych billboardech pisi ruzna hesla, pro co jsou a pro co ne. Napriklad Republikani PRO trest smrti. Inu, a jiny billboard tvrdi zase tohle: Lucie Bila PRO Vaclava Klause. Podobnost ciste nahodna?

V metru, tramavajich a autobusech pak vsude narazite na letacky s timto sloganem: Kdo si veri, voli ODS. V podstate vsichni, kdo budou volit jinou stranu nez ODS, si neveri, coz by znamenalo, ze v Ceske republice mame podstatne velke procento nesebevedomych lidi s komplexem menecennosti.

A na zaver -- velmi zajimave je i dalsi heslo ODS, jez doplnuje kresba Vladimira Jiranka, na niz je nerozhodny volic. Text pak zni: "Doleva -- nebo s Klausem? Je to jen na vas." Kdyz jsem tuhle jel v metru, cetly si tento napis dve divky. Pak se rozesmaly a rekly: "Radeji vlevo, nez s Klausem".

Zajimalo by mne, ktera reklamni agentura delala ODS tuto kampan a nakolik byla ovlivnena napady predsedy ODS. Hned v pocatku totiz vsem muselo byt jasne, ze vyse uvedena hesla jsou nejen podpasova, ale vyznivaji take smesne. A nebo ze by reklamni agentura chtela udelat ODS spise tzv. medvedi sluzbu?

Jan Lipšanský

Podle vyse uvedeneho textu, prosim, nehadejte me politicke smysleni.

Otevřený dopis panu Vaštovi, který odmítá petici vědců za více peněz české vědě

Luboš Kloc

Pavel Vašta mezitím napsal, že sice má e-mailovou adresu na ministerstvu školství ČR, ale nechce vystupovat jako činitel tohoto ministerstva. V úterý ráno Pavel Vašta Britským listům sdělil:

Pracuji v oblasti dalsi vzdelavani pedagogickych pracovniku a na priprave karierniho rustu ucitele. Na vedu a vyzkum tedy nemam zadny vliv. A co se tyce adres, adresa neni podpis. Adresa je jen identifikacni znak ODKUD prisla zprava. JE rozdil mezi mnou clovekem a mnou urednikem. Ja jej rozlisuji podpisem. Karel Vasta

Vazeny pane Vasta,

Musim priznat, ze mne Vas dopis poradne zvedl hladinu adrenalinu v krvi.

Vase argumenty by byly prijatelne od obcana, ktery neni prilis dobre do veci zasvecen, ale od reprezentanta ministerstva skolstvi jsou poburujici. Musim totiz predpokladat, ze jste informovan o polemice, ktera predchazela sepsani dopisu i o navrzich na zlepseni situace, ktere z vedecke komunity vzesly a setkaly se s okazalym nezajmem vladnich kruhu vcetne Vaseho ministerstva.

Vite tedy zajiste velmi dobre, ze vedci nechteji profitovat na ukor skolstvi ani se vydelovat ze spolecnosti. Jiz mnohokrat bylo z vedecke obce receno, ze veda a skolstvi patri k sobe. Bylo to ovsem ministerstvo skolstvi, ktere podporilo lobbysticke tlaky tech, kdo chteji zakonzervovat soucasne nedostatky a maji strach z konkurence, a v novem vysokoskolskem zakone opet nezaradilo Akademii ved do vzdelavaciho systemu.

Vyjdeme z udaju v  dopise vedcu, jejichz vecnou spravnost jste nezpochybnil, ktere jste vsak vyuzil jako zaminku ke svemu utoku:

Dovolim si predpokladat, ze na vydajove strance platy nasich ucitelu nejsou vyssi nez ve vyspelych zemich, vztazeno opet relativne k HDP. Jsou-li, jak sam uvadite, vysledky stredoskolaku vuci vyspelym zemim mizerne, jedna se predevsim o nizkou efektivitu vzdelavaciho procesu. Na tom ovsem nema vinu ani tak vedecka komunita, jako predevsim ministerstvo skolstvi.

Urednici ministerstva a skolskych uradu rozhoduji chaoticky a zpusobem, ktery obcane nemohou vnimat jinak nez jako urednickou zvuli.

Pokud mate zajem, mohu poslouzit priklady videnymi "zdola", ze strany obcana a danoveho poplatnika. Pocetny a ne tak spatne placeny aparat ministerstva zatim nepredlozil k verejne diskusi zadnou jasnou a ucelenou koncepci skolstvi v teto zemi, ktera by vydrzela alespon par let. Nechapu, jak muze pracovnik ministerstva skolstvi vycitat vedcum, ze u nas existuje pouze statni vysoke skolstvi. Co udelalo ministerstvo, aby tomu tak nebylo?

Je vseobecne znamo, ze zpusob financovani zdedeny z planovaneho hospodarstvi ve skolstvi stejne jako ve vede lze charakterizovat heslem "co usetris, o to prijdes".

Ze takovy zpusob financovani sotva nekoho stimuluje k usporam a efektivite, je jasne vsem krome ministerskych uredniku. Navrhy na zmenu se ozyvaji uz dlouhou dobu, pamatuji si takove iniciativy uz z osmdesatych let. I lonska "Vyzva" se timto problemem zabyvala.

Nepatrim k autorum dopisu, ale je mne jasne, ze autori nechteji rici "snizte platy ucitelum a dejte vic penez nam". Srovnanim podilu na HDP chteli zejmena zduraznit, ze reseni problemu vedy a vyzkumu je nalehave a ze podfinancovani je jasne prokazatelne.

V letech 1991-1992 Akademie ved snizila pocet svych pracovniku zhruba na polovinu, pritom vedecka produkce se nijak vyzname nesnizila. Vzrostla tedy efektivita, a to vyznamne.

Za tento vicemene dobrovolny ocistny proces byla "odmenena" v intencich vyse uvedeneho hesla odnetim vsech usetrenych prostredku. Nyni slouzi pro dalsi instituce, zejmena ve skolstvi, jako vyrazny precedens, rikajici jasne: snizovat naklady se v tomto systemu nevyplaci. Divite se, ze ze vsech stran slysite jen volani po penezich?

Na zaver zcela jasne a konkretne:

Luboš Kloc

Vratislav Kuška

K ODS se podle agentury STEM vraceji jeji byvali volici

Forenzni setreni financi ODS zjistilo zavazne nedostatky a chyby ve stranickem ucetnictvi. Podle vysledku nekolikamesicniho setreni porusovala ODS zakon o ucetnictvi, pri pravidelnych auditech sveho hospodareni jednou rocne podvadela a systematicky legalizovala sve cerne fondy mimoradnymi clenskymi prispevky.

K Obcanske demokraticke strane se zacinaji vracet jeji byvali volici, kteri se k ni jeste na prelomu lonskeho a letosniho roku staveli zady. Dnes by ODS volilo 46 procent tech, kteri ji svuj hlas dali v poslednich volbach do Poslanecke snemovny v roce 1996. V unoru jich bylo jen 37 procent. ODS o nejvetsi cast volicu pripravila Unie svobody, zalozena byvalymi cleny vedeni ODS. Konstatuje to v utery zverejneny pruzkum Strediska empirickych vyzkumu (STEM).

Neuveritelne zpravy z tisku