Debata o veřejnoprávní televizi
Radiožurnál, Praha 27. května 1998, 17.10 hodin
Jan Pokorný: Sedmnáct hodin, osm a půl minuty, od mikrofónu Radiofóra zdraví Jan Pokorný. Dnes budeme debatovat o veřejnoprávnosti, na pozadí událostí, které se v minulých dnech a týdnech staly v České televizi. Ta má od dubna nového generálního ředitele Jakuba Puchalského, vítejte v Radiofóru.
Jakub Puchalský: Dobré odpoledne.
Jan Pokorný: Poslanecká komise vás minulý týden pozvala na mimořádné zasedání, protože někteří její členové jsou znepokojeni napříkald i poklesem sledovanosti hlavní zpravodajské relace ČT. Členem Komise pro sdělovací prostředky je poslanec Michal Prokop. Vítejte v Radiofóru.
Michal Prokop: Dobrý den.
Jan Pokorný: Zvali jsme i Pavla Dostála a Jana Kasala, ale ti se omluvili, protože mají předvolební povinnosti. Situací se v komentáři časopisu Týden zabýval Milan Kruml, Dobrý večer.
Milan Kruml: Dobrý večer.
Jan Pokorný: A už drahnou dobu lze číst na internetových Britských listech, zejména, názory Jana Čulíka, který přednáší na univerzitě ve skotském Glasgow, kam ho zrdavíme po telefonu. Dobrý den.
Jan Čulík: Dobrý den, dobrý večer.
Jan Pokorný: Řekne se, proč by nemohl ředitel České televize být pozván na jednání mediální komise do parlamentu. Jenže po chvíli přemýšlení vyvstanou pochybnosti. Není to, Michale Prokope, trochu proti deklarované nezávislosti veřejnoprávního média?
Michal Prokop: No, já myslim, že jo. Chtěl jsem říct, že ano, že já jsem tedy patřil k těm poslancům a neříkám to proto, abych se nějak tady hájil, kteří měli velké pochybnosti o tom, zdali je to adekvátní reakce na možná znepokojující vývoj v České televizi. Nicméně prostě stalo se. Abych si ale zase úplně tak nesypal popel na hlavu. Myslím, že není znepokojující to, že se poslanci zajímají o to, jak to v televizi běží. Spíše snad to, že jsou ochotni a schopni kvůli tomu svolat mimořádné zasedání těsně před volbami, ve chvílích, kdy vlastně poslanecká sněmovna končí a tady skutečně chápu, že to mohlo vyvolat určitý pocit, že jde o politický nátlak. Já sám jsem v tomto směru si posypal hlavu popelem a myslím si, že to nebyl adekvátní krok.
Jan Pokorný: Poprosíme do Glasgow o názor Jana Čulíka.
Jan Čulík: K té schůzi toho výboru Poslanecké sněmovny by se dalo říci mnohé. Já bych se obrátil přímo na pana Jakuba Puchalského a zeptal se ho na jednu velmi důležitou věc, která s tou schůzí velmi souvisí a vůbec s vlivem politků a poslanců na Českou televizi. Jak známo, první princip nezávislé žurnalistiky byl v České televizi dost dlouho porušován. Politikové si diktovali otázky, vyhýbali se tématům, říkali, že nepůjdou do studia, jestliže se bude hovořit o tom, o tom, nesednou si do studia s tím a s tím politikem. Toto se v České televizi dost dlouho tajilo. Nemluvilo se o tom veřejně. Pokud vím, tak včera večer pořad Jednadvacítka to zcela otevřeně v případě Jana Rumla a Václava Klause zveřejnila. Měl bych dotaz na pana Puchalského v jeho funkci generálního ředitele ČT. Podpoříte veřejně odmítnutí tohoto vydírání politiků vůči České televizi? Postavíte se otevřeně za princip toho, že si politikové nesmějí určovat, s kým budou ve studiu a jaké otázky se jim smějí dávat? Řeknete to teď, v tuto chvíli, že pokud se to bude dít, budete to systematicky v České televizi zveřejňovat a podpoříte tým Jednadvacítky, který to zveřejnil včera? Pane Puchalský?
Jan Pokorný: Jakub Puchalský.
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, v každém případě, samozřejmě, že Česká televize mým nástupem, respektive po mém nástupu bude nezávislou televizí, která všechny tyto věci bude odkrývat. Bude je pojmenovávat. Já jsem byl trochu smutný z toho, když jste mluvil o tom, že s odchodem Ivana Kytky jako by odcházely západní principy žurnalistiky, jako by odcházela ona snaha kriticky, analyticky, rozkrývat některé věci a jasně definovat nezávislost České televize. Není tomu tak. Samozřejmě, že tyto principy já ze své funkce budu velice důsledně střežit a ten trend, o kterém vy mluvíte, nebo ty události ve včerejší Jednadvacítce, samozřejmě že pakliže bude potřeba a prostor je pojmenovávat, tak budou pojmenovávány -
Jan Čulík: Počkejte - "pakliže bude..." Žádné podmínky. Řekněte to prosím otevřeně, bez vytáček. Pokud budou politikové vydírat televizi, že nechtějí s tím či oním sedět ve studiu, vy zařídíte, že to televize bude zveřejňovat, ano?
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, to je slovíčkaření.
Jan Čulík: Není to slovíčkaření, je to důležitá věc. Začínáte se chovat trošku jako politik, pane Puchalský.
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, to snad ne. Samozřejmě, že je tam spousta lidí, kteří to dělat i nadále budou a já je v tom budu stoprocentně podporovat.
Jan Čulík: Já o tom hovořím -
Jan Pokorný: Pardon, pane Čulíku, poprosím o názor politika.
Michal Prokop: Já bych se k tomu vyjádřil. Podívejte se, vy nemůžete diktovat politikům, co si mají diktovat. To je samozřejmě jejich právo. Druhá věc je, jak se k tomu televize postaví.
Jan Čulík: O to mi právě jde.
Michal Prokop: Já jako politik si samozřejmě to dělat nebudu, ale je běžné, že každý politik vykonává nátlak a snaží se si vytvořit prostor jemu -
Jan Čulík: Ať to dělá veřejně.
Michal Prokop: Přesně tak. Myslím, že rolí televize není zakazovat politikům, aby si diktovali podmínky, ale takové politiky buď nezvat, anebo eventuelně zveřejnit, že došlo k takovému nátlaku. Víc ale těžko od pana ředitele můžete čekat.
Jan Pokorný: Poprosím Milana Krumla z časopisu Týden.
Milan Kruml: Já bych se možná vrátil k tomu, jestli je legální nebo správné, aby si poslanci zvali na kobereček do parlamentu ředitele televize. Myslím, že už není ani podstatné, jak potom ta komise probíhala a probíhala velmi krátce, to jednání bylo velmi krátké. Podstatné je to, že byla svolána, ta první zpráva pro média vlastně zveřejnila důvody, proč se tak bude dít, které jsou pro mě osobně nepřijatelné. Protože jeden z těch důvodů byl pokles sledovanosti. Já si myslím, že poslanci v podstatě, to je věc, kterou by měli nechat stranou. To je záležitost té televize, zaprvé. Zadruhé, i poslanci mají jistě právo vznést stížnosti, co se týče novinářů, kteří v té televizi pracují, nebo personální politiky televize, ale myslím si, že to je další věc, která je věcí ředitele televize, nbikoliv poslanců. Já si myslím, že nastala ta úplně první chyba. Která vyústila poté vlastně v tu nejenom rozpačitost, ale pro mě osobně tragikomičnost celého toho případu.
Jan Pokorný: Není zakopaný pes v tom stále neúplně jednoznačném výkladu pojmu veřejnoprávnost?
Michal Prokop: No je, samozřejmě. Navíc to je směšné. Veřejnoprávní, to je právní pojem, klterý rozlišuje mezi soukromým a veřejným právem, a u nás se vlastně ten pojem používá ve smyslu, ve vztahu k médiím naprosto směšně. V zahraničí se hovoří o veřejné službě. Nejde tedy o veřejné právo, ale o veřejnou službu. Já jenom chci říct, abych panu Krumlovi neoponoval, ale abych to uvedl na pravou míru. Já už jsem řekl, že považuju ten krok za neadekvátní, ale na druhé straně musím říct, že komise se sešla a pozvala si předsedu Rady České televize. Což je orgán, který ta komise, poslanecká sněmovna volí a on je jí zodpovědný. A pan ředitel byl pouze přizván. Ale to je samozřejmě pouze zcela formální uvedení věci na pravou míru. Já jinak s panem Krumlem souhlasím. A už jsem řekl, že považuju ten krok za -
Jan Čulík: Mohl bych tady do toho prosím vskočit -
Jan Pokorný: Jan Čulík
Jan Čulík: Mám dojem, že hovoříme trochu o oficiální rovině takových povrchních jevů trošku. Můžete mi oponovat. Situace v České televizi zdá se být asi tkaová. Je tam určitá - dosti velká redakce zpravodajství, jsou tam různí pracovníci, někteří pracovníci jsou postaveni níže, jiní výše, ale, kupodivu, na tom, jak se zdá nezáleží. Z minulosti vzniklo to, že někteří pracovníci zpravodajství České televize mají velmi dobré konexe na poslance, na politiky, a ti mají v té ČT v současnosti daleko větší moc než často jejich nadřízení. Ti nadřízení se jich bojí. Nově příchozí lidé nemají konexe u politiků a tak jsou v dosti slabém postavení. Ivan Kytka, pokud tomu dost dobře rozumím, i když jsem s ním o tom nehovořil, musel z televize odejít, protože byl šest let v zahraničí a neměl protekci. Byli tam jiní lidé, kteří měli jiné pojetí a měli protekci. Jestliže zvítězí v České televizi to, o čem tady hovoří pan Puchalský velmi výmluvně, takový ten západní princip skutečné dobré, kritické, nezávislé, hrdé žurnalistiky, tak musejí zvítězit ti lidé, kteří tento princip zastávají, bohužel, to jsou ti lidé bez protekce, kteří se do určité míry obávají těch, kteří mají ty vazby na ty politiky. Myslím si, že jediným takovým řešením je zase ty vazby zveřejňovat. Podívejte se, jestli mohu mluvit adresně, tak třeba pan Puchalský má menší zřejmě protekci, než pan Klepetko, který z televize za Ivana Kytky odešel, potom pan poslanec Dostál si stěžoval, že to byl takový dobrý reportér z parlamentu, příliš nekritizoval, hovořil jenom o tom, co poslanci chtěli, a pan Klepetko už je zpátky vedoucí sekce zpravodajství.
Jakub Puchalský: Já myslím, že se bavíme o dvou věcech. Stále jsme ještě neuzavřeli debatu parlamentní komise svolání mediální komise parlamentu, bavíme se o situaci ve zpravodajství.
Jan Čulík: To je velmi důležité.
Jakub Puchalský: Samozřejmě. Já vám neoponuji, pane Čulíku, já jenom se snažím trochu utřídit tu debatu. Situace ve zpravodajství já myslím, že přes veškerou úctu k vám přece jen ta vzdálenost mezi Prahou a Glasgowem je poměrně velká a někdy se -
Jan Čulík: Domníváte se? Skutečně?
Jakub Puchalský: Situace ve zpravodajství, respektive chod takového mechanismu, jakým je redakce zpravodajství veřejnoprávní televize je velmi, velmi složitou, velmi subtilní záležitostí, takže některé věci přece jen zjednodušujete a ty věci, které naznačujete, ty já bych nepřijímal. Jaksi vazby jasné, politické.
Jan Čulík: Proč byl tedy pan Klepetko, který není příliš výrazným reportérem, jmenován šéfem domácí redakce?
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, to je váš názor, že pan Klepetko není výrazným reportérem. Je plně v kompetenci nového šéfredaktora zpravodajství tak, jako to bylo plně v kompetenci pana Ivana Kytky.
Jan Čulik: Dobře, pan Klepetko je tedy vynikající reportér. To je váš názor?
Jakub Puchalský: Ale tato debata, nemůžeme se takto bavit samozřejmě?
Jan Čulík: Proč ne?
Michal Prokop: Pane Čulíku, můžu se zeptat já vás, z jakého titulu kladete vy tyto otázky? Jako novinář, který máte nějaký názor na pana Klepetka či na některé vztahy, které vám pan Kytka popsal, že takové podle jeho názoru v televizi jsou? Vždyť vy děláte úplně to samé, že takové podle jeho názoru v televizi jsou, nebo? Vždyť vy děláte úplně to samý, co vyčítáte těm poslancům? Montujete se z Glasgow do interních vztahů v redakci České televize -
Jan Čulík: - cizák jsem -
Michal Prokop: o nichž víte jenom možná od pana Kytky?
Jan Čulík: Ne, podívejte se, já jsem nezávislý pozorovatel. S panem Kytkou já nemám nic společného, jde mi o princip, nejde o pana Kytku. V tomto pořadu vystupuju bez vědomí pana Kytky. Toto bych tedy rád zatípl v samém počátku. Podívejte se, v Čechách se často hledí na to, jaké postranní úmysly dotyčný člověk má. Pokud se domníváte, že má nějaké třeba politické ambice, nebo chci nějak vydělat - podívejte se, já jsem nezávislý pozorovatel. Celá léta sleduju českou mediální scénu, vyučuju za západní univerzitě. Nemám naprosto nic společného s žádnými českými politickými stranami. Pouze komentuji to, co vidím. Chtěl bych také říci, že není zapotřebí se vměšovat do vnitřních poměrů České televize. Stačí sledovat pořady, které vysílá a všímat si jejich různých kvalit a nedostatků a z toho vidíte všechno.
Jan Pokorný: Já bych možná panu Čulíkovi položil otázku, protože v jeho Britských listech se objevila věta, že situace, která nastala v České televizi po odchodu Ivana Kytky je vážná, a nejen pro televizi, ale pro zdárný rozvoj pro celé české demokracie. Můžete tohle, pane Čulíku, vysvětlit?
Jan Čulík: Já se domnívám, že pro rozvoj české demokracie je velmi, velmi důležité, jestliže - ale v tom se shodneme s panem Puchalským - bude-li veřejnoprávní, zejména televize, skutečně hrdou, kritickou, profesionální institucí. Podívejte se, ve zpravodajství chybějí některé docela základní postupy. Jsou to takové maličkosti. Třeba - já nechci pořád dávat příklad britské BBC, protože můžeme BBC z mnoha pohledů kritizovat a také se vyskytly názory, říkal mi to kdysi pan Mathé, že příklad BBC není nutně stoprocentně vhodný pro středoevropské poměry. Ale k tomu příkladu: Odehraje-li se něco v parlamentu, jedná-li se o zásadní věci, zpráva televize BBC se bude skládat ze záběrů přímo z jednání v poslanecké sněmovně, z detailů politiků, jak se hlásí, jak se k tomu vyjadřují. To bude potom spojeno s komentářem. Doufám, že za vedení pana Puchalského bude na tom pracovat. Myslím, že neexistují dosud struktury k tomu, aby třeba v poslanecké sněmovně byly permanentě rozmístěny kamery a televizní pracovníci by si mohli z toho průběžně natáčet ke zpravodajství. Veřejnoprávní televize musí být nezávislá. Musí být jasné, že je skutečně oddělená od vlivu poslanců a politiků. Víte, ono v demokracii se obyčejně předpokládá, že vládní strana je u moci a opozice jí šlape na paty. Kouká, co dělá vládní strana špatného. Obávám se, že by mohlo dojít k ČR k takovému spiknutí trošku, ono si to konec konců myslí i občané, u nichž má parlament velmi špatnou pověst. Mohlo by dojít k takovému srozumění. Ať jsme politikové z Unie svobody, nebo ze sociální demokracie, ono je to pro nás velmi pohodlné, když budeme mít chabé, neprofesionální novináře, kteří nás nebudou zpochybňovat, kteří nás nechají, abychom v televizi říkali, co chceme. Demokracie je diskuse. Všechno, co politik předloží veřejnosti, musí být z nezávislého, samostatného, profesionálního, autoritativního hlediska zpochybňováno. V západních zemích jsou novináři velké osobnosti, často mají daleko větší platy než třeba premiér. Je známa například velká osobnost ve Velké Británii -
Jan Pokorný: Pojďme se zastavit trošku u toho těžko zpochybnitelného názoru, že reportéři by měli být hrdé, sebevědomé osobnosti. Jak takových dosíci? Kde vzít a nekrást?
Jakub Puchalský: No, já bych především řekl, že je to běh na dlouhou trať, není to záležitost několika týdnů nebo měsíců ...
Jan Čulík: Tady je důležité, promiňte - proč musel pan Kytka odejít po šesti týdnech, tedy?
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, pan Kytka je vynikající novinář, jeden z nejlepších novinářů, jaké já jsem ve svém životě potkal, ale dělat šéfredaktora zpravodajství není jen o novinářských schopnostech a přednostech, je to také o jakémsi řekl bych manažerském citu.
Jan Čulík: Ano, ale vy jste měli jeho projekt podrobně rozpracovaný a vy a Rada České televize jste ho schválili. Vy jste nevěděli, zpočátku, jak říkáte, že není dobrý manažer? Kromě toho, já mám dopisy z České televize, kde mi píší, že byl velmi dobrý manažer, jenomže měl špatné lidi pod sebou.
Jakub Puchalský: Povinností nebo předností manažera by mělo být pracovat i s těmito lidmi. Ale nebavme se, nekritizujme pana Kytku.
Jan Čulík: Já nekritizuju pana Kytku, já se ptám, proč odešel.
Jan Pokorný: Máme otázku, pane Čulíku, kde vzít hrdé, sebevědomé osobnosti, anebo jak je vychovat, při zohlednění těch názorů, o kterých se mluvil. Že ta propojenost některých politiků s novináři a některých novinářů s politiky je neoddiskutovatelným faktem. Ptal jsem se Jakuba Puchalského.
Jakub Puchalský: Já opakuji, že je to běh na dlouhou trať, samozřejmě. Myslím, že kvalita zpravodajství v České televizi vyplývá z kvality celé české žurnalistiky. Novináři v České televizi nemohou být ani lepší, ani horší, než jsou novináři v jiných médiích, čili já myslím, že to není - pakliže to vůbec je problém, tak to není problém je České televize, ale všech médií, samozřejmě.
Jan Pokorný: Když jste nastupoval do funkce generálního ředitele, jedna z odpvoědí na otázky, které jste dostával, bylo, že sledovanost není pro vás zrovna tou alfou a omegou. Jak se třeba díváte na to, že nedělní sledovanost konkurence, tedy televizní stanice Nova, a jejich zpravodajské relace byla asi 40,1 a Česká televize, Události, měly 16,1? Jak vás tento propastný rozdíl trápí nebo netrápí?
Jakub Puchalský: Tento propastný rozdíl mě samozřejmě trápí jen do určité míry. Je standardní praxí samozřejmě ve světě, kdy komerční televizní stanice, jejich zpravodajství či jiné pořady mají vyšší sledovanost než veřejnoprávní televize. Nemůže být mou ambicí překonávat sledovanost třeba zpravodajského pořadu komerčních televizí v této zemi za každou cenu. Tady si myslím, že ta sledovanost má jakýsi pouze relativní rozměr, nikoliv absolutní.
Jan Pokorný: Můžou komerční a veřejnoprávní televize jít podobnou cestou nebo jít rozdílnou cestou a přitom být obě úspěšné?
Jakub Puchalský: Komerční televize samozřejmě je úspěšná nebo může být úspěšná v maximální sledovanosti, které ale dosahuje jistými prostředky a jistými nástroji. Veřejnoprávní televize může být úspěšná svou kvalitou, svým obsahem, tím, že naplňuje své veřejnoprávní poslání. Já myslím, že tady je rozdílnost toho výchozího zadání obou televizí. Jaksi poměřovat obě televize stejnými měřítky, čili poměřovat obě televize stejnými měřítky, hnát je do stejné soutěže, do stejné disciplíny, si myslím, není příliš šťastné.
Jan Čulík: Já bych měl ještě jednu otázku na pana Puchalského: Proč jste znovu zavedli reportování stranických tiskových konferencí, to se pokud vím nedělá -
Jakub Puchalský: Pane Čulíku, mohu se vás zeptat, kde berete informaci, kde máte argumenty pro to, že Česká televize, respektive její zpravodajství znovu zavedlo reportování o politických stranách?
Jan Čulík: Vy tedy nebudete zavádět reportování o politických stranách?
Jan Pokorný: Pardon: Tady je docela případná otázka pana Puchalského, jak víte, že ČT dělá reportáže z tiskovek politických stran?
Jan Čulík: Pane Pokorný, vy jste novinář a víte, že novináři neodhalují své zdroje.
Jan Pokorný: Děkuju.
Jakub Puchalský: Ale já to musím samozřejmě kategoricky odmítnout. To zpravodajství, respektive ty editoriální změny, změny v editoriální politice, které pan Kytka nastartoval a rozběhl, ty samozřejmě zůstávají v běhu a reportování politických stran v té podobě a v tom rozsahu, jak možná na něj diváci byli zvyklí z dřívějších dob se v žádném případě vracet nebude.
Jan Čulík: Vy jste neurčili jednotlivé reportéry pro jednotlivé politické strany?
Jakub Puchalský: To je ale - to je zase úplně jiná otázka, samozřejmě.
Jan Čulík: To znamená, že jestliže ten reportér bude u té politické strany celou dobu, naváže s jejich činiteli styky, takže v podstatě se časem stane mluvčím té strany a bude vystupovat ve veřejnoprávní televizi v podstatě jako takový mluvčí -
Michal Prokop: Pane Čulíku, já bych opravdu nechtěl být vaším studentem. Vy tady předvádíte opravdu neuvěřitelnou snůšku demagogie. Já jsem něco podobného už dlouho neslyšel.
Jan Čulík: To mluví pan Prokop?
Michal Prokop: Ano, pan Prokop. Vy jste celou tu kauzu o odchodu Ivana Kytky z postu šéfredaktora zpravodajství postavil na jednoznačné tezi, že byl vyštván proto, že se snažil hájit nezávislost zpravodajství a vycházíte evidentně z jednoho zdroje, který tedy tajíte, jak jste před chvilkou předvedl a který prostě tu věc představuje pouze z jednoho úhlu pohledu.
Jan Čulík: Pane Prokope, nezlobte se -
Michal Prokop: Nechte mě domluvit. Já jsem vám také neskákal do řeči a mluvil jste velmi dlouho, pane Čulíku. Já nemám jediný důvod hájit pana Puchalského v jeho postojích, já konec konců jsem byl na minulém zasedání komise pro sdělovací prostředky ten, který napadl některé teze, s kterými se nové vedení, a tehdy ještě i s Ivanem Kytkou, snažilo prezentovat způsob zpravodajství. Musím říct, že skutečně to, co vy tady předvádíte, je velmi jednostranný pohled a já jsem přesvědčen o tom, že je to jenom kus pravdy. A vy, který učíte studenty, a tak se snažíte o to, aby novinář byl nezávislý, vy byste přeci měl taky poslouchat argumenty těch druhých. Mě se zdá, že to zatím příliš nečiníte.
Jan Čulík: Pane Prokope, zachovejte klid. Samozřejmě máte právo na svůj vlastní názor, já vás ubezpečím. Podívejte se, vydávám na internetu deník, který má určité množství čtenářů a taky velmi podstatnou poštovní agendu. Mohu vás ubezpečit, že nemám pouze jediný zdroj v České televizi.
Jan Pokorný: Michal Prokop.
Michal Prokop: Ne, v této chvíli už mlčím. Ne, nejsem ani přesvědčen, ale nemyslím si, že bych měl mluvit pořád jenom já.
Jan Pokorný: Vraťme to zase zpátky k tomu dotazu, který padl před několika, na úvod naší besedy. Abychom tady nerozebírali jednotlivé personální změny a nezměny a důsledky eventuální těchto změn nebo nezměn. Pojďme si zkusit, v této části Radiofóra, definovat ten pojem, okolo kterého to podle mého názoru, pořád chodí. Veřejnoprávnost. Michale Prokope.
Michal Prokop: Je to veřejná služba, jak už jsem říkal.
Jan Pokorný: Já to rozšířím. Veřejnoprávnost v reálném politickém a mediálním prostředí České republiky roku 1998.
Michal Prokop: Já si to představuju jako maximální objektivitu - to znamená, pokud se bavíme, o poskytování informací, o zpravodajství, publicistice, nechme stranou ty ostatní, neméně důležité věci televize, ale myslím, že to je asi hlavním předmětem naší debaty. Mělo by to být skutečně pokud možno ne nezávislé na stanoviscích politických stran, ale já se osobně domnívám, že je falešná ta představa, že za veřejnoprávní, jak se u nás říká, je něco, co je bezpohlavní a bez názoru. To prostě podle mého názoru nejde, každý novinář samozřejmě má svůj názor. Je ovšem nutné, aby byly odděleny zprávy a informace, objektivní, od stanovisek a komentářů, což se bohužel v české, ani v naší televizi příliš nedaří. Nemyslím si osobně, a v tom nesouhlasím ani s panem ředitelem, nechci přijmout jeho tezi, že by mu nemělo jít až tak o sledovanost. Já totiž si myslím, že jestliže zákon vkládá veřejnoprávnímu médiu, aby informovalo pokud možno objektivně a nezaujatě, a poskytovalo nějaký obraz o světě, takže takové zpravodajství by nemělo žádný smysl, v případě, že by se na ně dívaly dvě procenta diváků. A jeho teze o tom, že těžko může soupeřit se soukromou televizí v oblasti zpravodajství je podle mého postavena na hlavu, protože například Radiožurnál, který dnes posloucháme, je zpravodajskou stanicí veřejnoprávního rozhlasu, a ta je nejsledovanější stanicí v České republice. V této oblasti si myslím, že naopak by mělo být ambicí veřejnoprávní televize, aby bojovala velice usilovně o sledovanost. Tím nechci řici, že to má dělat takovými metodami, jako to dělá třeba TV Nova, ale usilovat o to prostě musí.
Jakub Puchalský: Pane poslanče, já jsem zaprvé neřekl sledovanost, nebo respektive termín sledovanost jsem nepoužil, použil jsem termín absolutní sledovanost, mně samozřejmě není lhostejné, když Česká televize bude mít sledovanost hlavní zpravodajské relace tři procenta, ale vím, že nemůže být ambicí a cílem ČT mít sledovanost této relace třicet, čtyřicet nebo padesát procent. Jsou zde jasné jisté limity. Samozřejmě, jde mi o to, aby zpravodajství České televize, tedy veřejnoprávní televize, sledovalo co nejvíce diváků, ale soutěžit s komerčními televizemi v žádném případě. Snažit se o překonání komerčních televizí. Váš argument s Radiožurnálem versus ostatní rozhlasy, ten není příliš případný, protože zdroje, kapacity a potenciál Českého rozhlasu pro zpravodajství a publicistiku je několikanásobně vyšší než potenciál všech soukromých rozhlasových stanic v této zemi.
Jan Pokorný: Milan Kruml k veřejnoprávnosti:
Milan Kruml: Zaprvé si myslím, já bych nespojoval pojem objektivita a nezávislost veřejnoprávností. To je něco, co by měla mít každá televize. V tomhle bych se já zastal trošku pana poslance. Protože zkušenosti ze zemí, kde duální systém funguje už delší dobu, jsou takové. Zpravodajství veřejnoprávních televizních stanicí v podstatě komerci svým způsobem přebíjí. Protože komerční stanice působí třeba v Německu už deset let. Za deset let si divák už užil. On dostal, na co byl zvědavý, a vrátil se zpátky. V Německu je trošku jiná situace, protože tam divák od ARD nebo ZDF nikdy vlastně neodešel a ty zprávy bylo něco, co ostatní doháněli.- Není to zákonitost, že by veřejnoprávní televize měla menší sledovanost než zpravodajství ČT.
Michal Prokop: Já mám tentýž názor, já jenom chci říct, proč se stalo, že odešli diváci, kteří tady byli zvyklí prostě na jednu státní televizi kdysi, i v té oblasti zpravodajství, které je alfou a omegou, k té privátní sféře. Odešli podle mého názoru proto, že privátní televize představila trochu jiný styl zpravodajství. Já teď nebojuji za bulvárnost nebo některé podpásovky, které řekněme v té Nově můžeme dnes a denně vidět. Je tam prezentovaný určitý nový styl, určitý jiný pohled na svět. A možná to je něco, co České televizi uteklo. To není věc pana Puchalského, protože on je ve funkci pár týdnů. To je něco, co podle mého názoru by měla, mělo vedení České televize velmi intenzívně analyzovat, zpracovat a pokusit se, při zachování serióznosti, něco s tím udělat, protože, znovu opakuji, to, co říkal pan redaktor Kruml, že to zpravodajství je sledovanější právě na těch veřejných stanicích.
Jan Pokorný: Poprosím pana Čulíka o názor na veřejnoprávnost a pak už dáme prostor posluchačům Radiožurnálu.
Jan Čulík: Já bych jen velmi krátce chtěl reagovat na malou poznámku pana poslance - to byl teď pan poslanec Prokop, který hovořil o těch podpásovkách. Mně se zdá teda, promiňte, docela pozoruhodné, že poslanec mediální komise českého parlamentu jen tak nevzrušeně hovoří o podpásovkách na televizi Nova a ta jeho komise s tím neudělá vůbec nic. Zrušila -
Michal Prokop: Co byste si představoval, pane Čulíku, že bychom s tím třeba měli dělat. My jako poslanci?
Jan Čulík: Vy jste zrušili oněch jednatřicet kvalitativních podmínek, viďte.
Michal Prokop: My jsme žádné podmínky nezrušili, to je věc Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Jan Čulík: A ta Rada odpovídá vám, ne?
Michal Prokop: Ano.
Jan Čulík: Tak vy nemáte nad Novou vůbec žádnou odpovědnost, jakým způsobem přispívá k veřejné debatě, ke kultivaci českého kulturního prostředí, nad tím si myjete ruce.
Michal Prokop: Takovou, jakou máme nad Českou televizí, nebo dokonce menší, protože Českou televizi, vlastně Česká televize, její vedení zodpovídá Radě, kterou my také volíme a u té Novy je to ještě složitější. Je zajímavé, jak na jedné straně my poslanci bychom neměli zasahovat do interních vztahů České televize, ale měli bychom zasahovat do vysílání soukromé televize Nova.
Jan Čulík: Nikoliv, vy jako poslanci máte schválit určité zákony, a vy jste schválili nedokonalý zákon.
Jan Pokorný: Poprosím o váš stručný, kondenzovaný názor na veřejnoprávnost, a pak věru, že už musíme dát prostor posluchačům Radiožurnálu.
Jan Čulík: Já bych k tomu hlavně řekl, že veřejnoprávní stanice musí být hlavně nezávislá, to znamená musí mít své vlastní zdroje. Nemůže být ve vleku politiků, politikové nemohou určovat agendu. Musí existovat prostor, kdy si veřejnoprávní médium bude hledat vlastní informace ve společnosti, má styky na vlastní odborníky a prezentuje problémy politikům jako výzvu. To je myslím hlavní úkol veřejnoprávního média.
Jan Pokorný: Pane Čulíku, já vám děkuji za účast v dnešním Radiofóru, za to, že jste pomohl koncesionářům nahlédnout do zákulisí toho média, které si oni platí a mějte se hezky, nashledanou.
Jan Čulík: Taky děkuji, nashledanou.
(Tři pozoruhodné detaily, na něž se v debatě bohužel nedostalo. Poslanec Michal Prokop, člen mediální rady českého parlamentu se domnívá, že reportéři mají právo vyjadřovat ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích "vlastní názory". (Michal Prokop: "Já se osobně domnívám, že je falešná ta představa, že za veřejnoprávní, jak se u nás říká, je něco, co je bezpohlavní a bez názoru. To prostě podle mého názoru nejde, každý novinář samozřejmě má svůj názor.") Michal Prokop neví, že novináři ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích mají projevovat PROFESIONÁLNÍ ÚSUDEK, nikoliv však vlastní politický názor. Ten nesmí být z jejich práce vůbec znatelný. - Druhý detail: Poslanec Prokop se také domnívá, že mediální komise nemá právo určovat komerční televizi, aby dodržovala základní principy slušnosti, civilizovanosti, objektivnosti a pravdomluvnosti. - Třetí detail: Pan Prokop se zlobí, že se Jan Čulík "montuje" do poměrů v České televizi, skoro jako český parlament. Je drobným paradoxem života, že Jan Čulík, jako nezávislý novinář, se do poměrů v ČT montovat může, dokonce to považuje za svou povinnost, kdežto Michal Prokop, jako politik, to dělat nesmí, jestliže vysílání ČT neporušuje základní principy civilizovanosti, objektivnosti a pravdomluvnosti, atd., viz výše. - Parlament však má dohlížet na to, aby veřejnoprávní televize efektivně plnila svou aktivně kritickou roli v demokracii a má učinit kroky pro to, aby tato role - stejně jako financování ČT - byla plně zajištěna. Parlament má také v civilizované zemi povinnost zajistit, aby základní civilizační standard dodržovala i komerční televize. To nejsou radikální názory. V Británii například platí - bze ohledu na to, jaká strana vládne - už od hlubokých padesátých let. JČ)
