Hlavní kritika stále platí: Z Událostí má člověk pořád dojem, že život v České republice je někde jinde. ČT zjevně stále nemá samostatné zpravodajské (news-gathering) struktury a bude otázkou času, než si je vytvoří - pokud k tomu po odstranění Ivana Kytky zůstává v České televizi vůle.
22. května ukázala ČT v Událostech jednu katastrofu (spadlý dům), jeden násilný čin (usmrcení Roma), informovala o vládních rozhodnutích a vysílala záběry o demonstracích protijaderných aktivistů, kteří odmítají Temelín a Mochovce. Reportáže o demonstracích těchto ekologů byly povrchní. Soustředily se jen na informaci o demonstraci, nešly však pod povrch jevů. Neinformovaly dostatečně a nezávisle o situaci v Temelínu či v Mochovcích.
Ve zprávách však pořád chybí alespoň náznak či pokus o nezávislou analýzu. Ukázalo se to v reportáži o demonstraci proti Temelínu, v níž ekologičtí aktivisté argumentovali, že za Temelín zaplatí každý Čech z vlastní kapsy velké částky. Proti tomu ČT odvysílala bez vysvětlujícího nezávislého komentáře výrok mluvčího ministeerstva průmyslu a obchodu, že z kapsy českých občanů žádné peníze nejdou, neboť podnik ČEZ není financován ze státního rozpočtu. (Podnik ČEZ však nebude výrobu Temelína hradit cenou elektrické energie, prodávané monopolně občanům?) Televize se nepokusila rozpor mezi oběma tvrzeními objasnit. To nestačí.
Zprávy byly zábavnější než poslední dobou: k tomu přispěl například i dlouhý šot z portugalského Expa 98.
Sporné bylo zařazení zpravodajského šotu o několikahodinové návštěvě amerického herce Bruce Willise v Praze, přesně řečeno způsob jejího zpracování.
Tak, jak Česká televize bez známky vlastní samostatné kritičnosti tlumočí v Událostech vládní prohlášení, stejně nekriticky poskytla Willisovi prostor k bezostyšné reklamě. Bylo zjevné, že Willisovi bylo naprosto jedno, v které zemi světa se právě na několik okamžiků octl. Do východní Evropy ho vyslali, aby propagoval filmy v nichž vystupuje, a restauraci Planet Hollywood. To také dělal. V "exkluzívním rozhovoru" chválil nový film Armageddon se zjevným cílem přimět české diváky, aby se na něj šli podívat v co největším počtu. (Mimochodem, jak uvedla televize BBC v reportáži z filmového festivalu v Cannes, produkce dosud nedokončeného filmu Armageddon uvedla v Cannes asi padesátiminutový sestřih. V jeho rámci se promítalo i to, co má být ve filmu údajne Willisova "nejemocionálnější", nejdojemnější scéna. Potíž byla, že canneské publikum se při jejím promítání smálo. Reportér televize BBC se v rozhovoru s Willisem zaměřil právě na tuto skutečnost a Willise na obrazovce dosti drtil. ČT o těchto skutečnostech nevěděla, ač se Willis zmínil, že do Prahy přijíždí přímo z Cannes.)
Vím, že čeští televizní diváci se rádi v Událostech podívají na západní celebrity, ať přijedou do Prahy na jakkoliv krátkou dobu, a Události snad mohou této slabosti ve svém závěru vyhovovat. Šot se ale neměl stát nekritickou reklamou na Willisovy filmy.
Jednadvacítka České televize - 22. května
Ve srovnání s relativní formální profesionalitou Událostí byla Jednadvacítka v pátek 22. května ještě velmi neumělá. Snad to bylo tím, že jako moderátorka seděla ve studiu Daniela Drtinová. Upřímně se snažila vystupovat jako tvrdý, profesionální západní novinář, nedosahovala v tom však uspokojivé úrovně.
Úvodní přehled zpráv v Jednadvacítce četl ženský hlas - snad Drtinová - příliš rychlým a nekultivovaným (libovým) hlasem. Prvním tématem Jednadvacítky byla údajná korupce v armádě a na ministerstvu obrany. Interviewován byl z Brna ministr obrany Lobkowicz.
Úvodní reportáž k této problematice byla přijatelná.
(Jen jsem se rozesmál nad způsobem vyjadřování pplk. Václava Jakubíka, z odboru vyšetřování organizovaného zločinu. Za jeho způsob vyjadřování ovšem ČT nemůže. Jakubíkovi z úst padaly skutečné perly, jako například:
"po provedení sdělení obvinění"
"chceme zjistit tu správnou objektivní pravdu"
"z lopaty nám nikdo neuteče, kdo má máslo na hlavě"
Užívání metafor je zavádějící v každém případě, míšení dvou různých metafor je směšné. Mám pochybnosti, zda tento podplukovník opravdu dokáže případ vyšetřit. Umí totiž řádně logicky uvažovat někdo, kdo se není schopen vyjádřit?)
Neprofesionální rozhovor s ministrem Lobkowiczem
Ministr Lobkowicz poskytl interview Jednadvacítce prostřednictvím přímého přenosu z Brna. Hlavním charakteristickým rysem rozhovoru byly obrovské pauzy: nejen ministrovy, než odpověděl (to by mohlo být dáno jeho překvapením po "ostrých" otázkách - jenže v rozhovoru žádné nebyly). Moderátorka však také dělala dlouhé prodlevy. Divák z toho skoro konkrétně cítil, jak se ministrovi i moderátorce v hlavě těžce otáčejí ozubená kolečka myšlenkových procesů.
Daniela Drtinová se neumí ptát. Místo otázek většinou ministrovi deklamovala dlouhé projevy, v jejichž rámci mu nejprve vždycky vysvětlovala, co vlastně on sám dělá. Bylo to rozsáhlostí vždycky skoro román. Tento způsob vedení interviewu je nemožný a naprosto matoucí:
Drtinová například se ministra "zeptala":
"Vy jste řekl, že na ministerstvu funguje takový systém, který přímo vybízí ke korupci. Bývalý ekonomický náměstek Kalousek ale tvrdí, že zavedl systém průhledný a jasný. Je tedy pravda, že vaši předchůdci zrušili kontrolní skupiny? Chybí kontrola úředníků, kteří rozhodují o mnohamiliónových částkách?"
Lidi, proboha, zkuste si těchto několik řádek říct nahlas. Zkuste někomu vůbec dát takovou otázku. Je to tak dlouhé a složité, že než to odříkáte (trvá to cca dvacet vteřin, to přečíst!) divák zapomene, co bylo na začátku. Kromě toho jsou to otázky dvě. Ministr si může vybrat, na co odpovědět. Jednu z obou otázek bude zřejmě ignorovat.
Není divu, že ministr Lobkowicz mlžil a opakoval v odpovědích stále totéž.
Na první dobrou otázku Drtinové, totiž : "Je pravda, že předchůdci zrušili kontrolní skupiny?" zamlžil Lobkowicz odpovědí například takto:
"Není pravda, že by zrušili kontrolní skupiny. Je pravda, že tam došlo k restrukturalizacím, které, řekl bych, neposilovaly kontrolu."
Drtinová mu měla v tuto chvíli skočit do řeči a říct: "K jakým?"
Drtinová mu bohužel nikdy neřekla: "Buďte konkrétní, mlžíte. Neopakujte stále totéž."
Jan Čulík
Poslanec Michal Prokop píše Janu Čulíkovi
1. června 1998
Vážený pane Čulíku,
i já jsem rád, že jsem se mohl účastnit debaty v Radiofóru, a to i přesto, že naše názory se v lecčems liší. Vy máte pocit, že já chybuji a že nejsem dostatečně kvalifikován pro svou práci, já mám pocit, že Vy ze své pozice učitele musíte známkovat a opravovat své okolí, neboť kvalifikován jste, zejména ovšem podle Vašeho názoru.
Já si takové právo neosobuji, ačkoliv všechny ty dokumenty, o kterých Váš dopis hovoří, samozřejmě znám a znám i celou řadu dalších i z jiných demokratických zemí. Mediální problematikou se totiž zabývám od svého vstupu na politickou scénu v roce 1990. Možná právě proto nemohu souhlasit s některými Vašimi kategorickými soudy a poměrně zmatenými představami např. o pravomocech parlamentních orgánů a orgánů regulujících mediální prostředí, což, jak doufám víte (?), není totéž (viz např. Vaše poznámka č. 4).
Stejně tak překvapujícím závěrem je Vaše poznámka č. 1, kde mne známkujete stupněm "velmi neinformovaný" za to, že jsem si dovolil říci, že každý novinář má svůj názor. Vy říkáte, že ve veřejnoprávním médiu novinář nesmí svůj osobní názor dát vůbec najevo, v téže větě zároveň říkáte, že musí být kritický, a že musí projevovat profesionální úsudek. Nevím, jak lze dospět ke kritice čehokoliv bez názoru, nevím, co jiného než názor je profesionální úsudek. Vy podle mého názoru (či úsudku) totiž zaměňujete názor stranickopolitický (tedy tzv. "Stranění") s tím, co jsem měl na mysli já, když jsem nazval bezpohlavními některé znaky, které právě nedostatek názoru a profesionálního úsudku vydávají za tzv. veřejnoprávnost.
Myslím, že hlavním problémem naší žurnalistiky zůstává směšování zpravodajství s komentáři, což často vede k tendenčnímu a zkreslujícímu obrazu dané události. Nedovedu si představit, že by Vaše interpretace principů veřejnoprávních médií vedla až tak daleko, že byste z nich vyloučil komentáře, které se ovšem bez názoru komentátora neobejdou. Jde asi jen o to, aby vysílání jako celek (včetně různonázorových komentářů) bylo vyvážené a co nejobjektivnější tak, aby si televizní divák mohl vytvořit na věc něco, co je atributem rozumem obdařené bytosti, zvané člověk - totiž právě vlastní názor.
Já věřím, že při troše dobré vůle lze okamžitě pochopit, co tím "básník mínil", a že vy, který žijete v anglosaském prostředí, prosyceném přirozenoprávním vědomím, jste to pochopil (pokud jste ovšem chtěl), už když jste svůj dopis psal.
Pokud jde o Vaši poznámku č. 2: tezi, že já jako politik se nesmím "montovat do interních vztahů v redakci ČT" plně sdílím a také jsem to na začátku pořadu řekl, když jsem konstatoval, že svolání mimořádné schůze parlamentní komise v této věci považuji za chybu, a řekl jsem to už i na vlastním zasedání komise. Vy jistě, jako novinář, můžete psát či vyjadřovat se, o čem uznáte za vhodné, podle mého názoru jste však v živém vysílání prezentoval postoje, vycházející z jednostranných a velmi neúplných informací. To je Vaše plné právo v takové diskusi. Mým právem pak je svůj názor na to sdělit. Stejně neúplné a jednostranné (i když možná zase z druhé strany) totiž byly i informace, z nichž vyšli poslanci iniciátoři mimořádného jednání parlamentní komise.
Vaše poznámka č. 3 je jediným skutečným faktem, který nelze zpochybnit. Dovolte však, aby tentokrát upozornil pro změnu já Vás na to, že britský status quo je poměrně výjimečný a že ve většině demokratických zemí nic podobného jako regulace času pro zpravodajství soukromých stanic právním předpisem neexistuje.
A dovolte poslední poznámku: o možnostech zásahů proti "podpásovkám" se vede diskuse, a to nejen u nás, nejen v médiích, v parlamentech, ale hlavně v regulačních orgánech, které jsou většinou vybaveny pravomocemi zasáhnout proti broadcasterovi, který porušuje, slušně řečeno, "dobré mravy". Včera proběhl u nás na půde Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (což je ten orgán, který si možná pletete s mediální komisí parlamentu?) seminář s mezinárodní účastí právě na téma "Vyváženost či objektivita zpravodajských a politicko-publicistických pořadů v televizi". Přítomní odborníci ze SRN i z USA konstatovali, že dosud není znám ve světě případ, kdy by byla regulačním orgánem odebrána licence k vysílání za takovýto, ale ani žádný jiný prohřešek. Pracuje se na bázi pokut či výstrah, které jsou (i u nás) ne vždy zcela účinnou sankcí. Neříkám to proto, že bych s tímto stavem byl spokojen, ale možná spíš proto, abych poněkud korigoval Vaši nezdolnou víru v dokonalost britského systému (který byl odšem pro nás jedním ze vzorů a zůstává i nadále ctěn a vážen) a Váš poněkud arogantní odsudek kvalit české politické reprezentace, která, pravda, za necelých osm let vývoje jistě ještě neprošla všemi dětskými chorobami a jistě si kritiku zaslouží.
Chci tím jen říci, že pokud máte pocit, že podobné "nehoráznosti, jimiž živí českého diváka běžně televize Nova" v Británii či v Kanadě nejsou možné, je to možná spíš tím, že v těchto zemích je obecnou zvyklostí více dodržovat "dobré mravy", které se tu budovaly po staletí, než rasantním zásahem ITC.
Přeji Vám mnoho úspěchu ve Vaší další pedagogické i novinářské práci a doufám, že získáte trochu více pokory a respektu k názorům jiných lidí. Vždy jsem se učil, že britské prostředí je k tomu ideální.
V hluboké úctě
Michal Prokop
(Michal Prokop je člen mediální komise Poslanecké sněmovny ČR.)
(K dopisu Michala Prokopa se vrátím v jednom z příštích vydání BL. JČ)
Projev Franze Neubauera v Norimberku
Na tradicnim, jiz 49. setkani sudetskych Nemcu v dobe svatku letnic v Norimberku se opet ozvaly hlasy s vyhranenymi nazory na otazku cesko-nemeckych vztahu. Neni zde mozne uvest projevy v jejich uplne, znacne delce, ale rad bych upozornil na to, v cem se shoduji a lisi.
Projevy mluvciho sudetskeho landsmansaftu (SL) Franze Neubauera a bavorskeho premiera Edmunda Stoibera jsou k dispozici na webove strance tohoto sdruzeni. Oba zaberou osm stranek tisteneho textu a stoji za precteni, i kdyz mnohe z toho jsme jiz od techto dvou muzu slyseli drive. Pan Stoiber opakoval mnoho z tematiky pana Neubauera, jen se podstatne kladneji vyjadril k hodnoceni "Cesko-nemecke deklarace" a k vyznamu zastoupeni sudetskych Nemcu ve "Fondu budoucnosti" a "Diskusnim foru".
Za pozornost tez stoji ostre formulovane prohlaseni ministra zahranici Klause Kinkela, ktery v Norimberku nebyl. Klaus Kinkel se zcela jasne distancoval jak od Neubauera, tak i od Stoibera vetami: "Pozadavky na spojovani vstupu CR s bilateralnimi otazkami, ktere presahuji podminky vstupu do EU, jsou nejen nerealisticke, ale i nezodpovedne. Otravuji ovzdusi" (dle "Slova", 2. 6.). Dale Kinkel sdelil: "Trva pritom, ze majetkove otazky jsou a zustavaji otevrene. Nemecka zahranicni politika se nedela v Bavorsku a nedela ji premier Stoiber".
Co rekl v Norimberku pan Franz Neubauer?
Zacal svuj proslov ze sudetonemecke literatury dobre znamou, dejinnou exkursi, kdy svym krajanum pripomenul, ze cela problematika se datuje od konce prve svetove valky, kdy sudetskym Nemcum, podobne jako Nemcum v jiznim Tyrolsku, nebylo uznano pravo na sebeurceni. Pripomenul sudetonemecke obeti (54 mrtvych a 100 zranenych) pri krvavych udalostech 4. brezna 1919. Pote si vzpomenul na Albance v Kosovu a pravil, ze s nimi je zachazeno jako se sudetskymi Nemci v predvalecne CSR. I kdyz neprirovnal Edvarda Benese k Adolfu Hitlerovi, jak tomu ucinil v tyto dny Bernd Posselt (clen Diskusniho fora), preci jen byl Benes oznacen v cesko-sudetonemeckych vztazich za puvodce vseho zla.
Adolf Hitler se zmocnil neresenych problemu a zneuzil je pro sve cile. K Mnichovu 1938 by nedoslo, kdyby nebyli sudetsti Nemci proti sve vuli pricleneni k CSR. Ani slovo o tajnem vyjednavani sudetskych predaku s Hitlerem a o jejich podilu na rozbiti CSR, jakoz i o jejich aktivni spolupraci s nacismem v dobe Protektoratu. Pak prislo bezpravi vyhnani sudetskych Nemcu (ani slovo o Postupimi) a rok 1948 jako rok komunistickeho ujarmeni ceskych (boehmisch) zemi, coby primy, historicky nasledek nespravedliveho vyhnani.
(Kdo by si chtel na tyto udalosti udelat ponekud jiny usudek nezli pan N eubauer, ma k dispozici vskutku bohaty historicky material.)
Pote pan Neubauer obratil pozornost k "Nemecko-ceske deklaraci" z ledna 1997. Tato deklarace neslouzi smireni, ale vede jen na obou stranach k novym zatezim, jak ukazuje doba temer jednoho a pul roku, ktera od podepsani deklarace ubehla. Moc se toho neudalo, pouze zahajeni cinnosti "Fondu budoucnosti" a jmenovani clenu "Diskusniho fora". Ze se nekterym ceskym poslancum nelibi zastoupeni sudetskych Nemcu v techto bilateralnich vyborech (minen zde asi v prve rade pan Neubauer), je primo hrozive a stavi v potaz zpusobilost CR priclenit se k Evrope (die Europafaehigkeit). Presto, ze SL s deklaraci nadale nesouhlasi, je landsmansaft ochoten se aktivne zucastnit jak "Fondu budoucnosti", tak i "Diskusniho fora", coz dokumentuje pripravenost SL k novemu porozumeni.
Je treba odskodnit nejen ceske obeti nacismu, ale tez sudetonemecke obeti nacismu a odsunu. Dale se objevuje v projevu pozadavek na moznost trvaleho pobytu sudetskych Nemcu v CR, coby predstupen "prava na vlast" a kritika Klause Kinkela, ktery pripomenul, ze toto je vnitrni zalezitosti CR.
Pan Neubauer vita rozsireni EU smerem na vychod, ale clenstvi CR v teto "spolecnosti hodnot a prav" podminuje uznanim pozadavku predstavitelu SL, zejmena "prava na vlast". Predevsim je treba zrusit nemravne "Benesovy dekrety" a zakon o amnestii. Opet je tu kritika Kinkela, ktery se distancoval od spojeni problemu bilateralnich vztahu a vstupu CR do EU. Je pripomenuta diskriminace obcanu CR nemeckeho puvodu a upreni obcanstvi nekolika desetitisicum ceskych Romu. Nasleduje kriticke srovnani CR s ostatnimi zememi stredni a vychodni Evropy ve vztahu k nemeckym mensinam, vcetne tech vyhnanych (Polsko je v tomto seznamu asi vedome vynechano).
Za pozornost stoji Neubaueruv pozadavek nove historicke komise, tentokrate cesko-sudetonemecke, a odstraneni nacionalistickych tendenci z ceskych skolnich ucebnic. (Pral bych si, aby neco podobneho se prihodilo i v sudetonemecke literature kruhu blizkych vedeni SL.)
V zaveru sveho projevu pravil pan Neubauer, ze SL vede mirovy boj za pravo a ze pravo slouzi miru. Svuj projev zakoncil temito slovy: "Po desitileti jsme byli osocovani a napadani jako vecne vcerejsi. Pravy opak je pravda! Hledame odpovedi, kde jini je jen zatlacuji nebo zamlcuji. Motto techto "Sudetonemeckych dnu" by mohlo platit jako spolecny politicky program pro kazdeho odpovedneho cloveka teto casti sveta: Pravda a pravo jsou skutecnymi zaklady Evropy, kterych se nelze zrici!"
Na norimberskem shromazdeni chybel predstavitel vladni strany CDU kanclere Kohla, coz muze naznacovat, dle komentare v prazskem "Slovu", distancovani CDU od radikalnich pozadavku bavorske CSU. Ucast na shromazdeni dale odmitl velvyslanec CR Frantisek Cerny kvuli tendencnim vyrokum predstavitelky "Spolku vyhnanych" Eriky Steinbachove, ktera byla cestnym hostem v Norimberku, a kvuli srovnani Benese s Hitlerem, ktere pronesl clen "Diskusniho fora" sudetonemeckeho puvodu Bernd Posselt.
Komentar v "Sueddeutsche Zeitung" (2. 6.) je vuci vyrokum Neubauera a zejmena Stoibera ostre kriticky. Hovori o navratu ke studene valce a aktu vydirani ohledne spojovani clenstvi CR v EU se znamymi sudetonemckymi pozadavky. Takoveto chovani skodi vaznosti nemecke zahranicni politiky a bere v potaz, zda Nemecko je zrale a zaslouzi si stat se stalym clenem Rady bezpecnosti OSN, ktera se zabyva celosvetovymi mirovymi zalezitostmi.
(Poznámka Tomáše Peciny :
Pane Čulíku,
je škoda, že pan Zeman neuvedl ve svém článku žádné hyperlinky. Udělám
to za něj:
SdL: http://home.t-online.de/home/sudeten/index.htm
Článek v SZ: http://www.sueddeutsche.de/cgi-bin/treffer.cgi?file=/sz/www/docs/szdb/1998/06/19980602/polit_e.htm&date=19980602
Článek ve Weltu (A.Z. se o něm nezmiňuje): http://www.welt.de/archiv/1998/06/02/0602de02.htm
T.P.)
Audit nejen forenzní
Mnohokrát jsem se zamýšlel, jak je vlastně možné, že se objevují nová sdružení spadající pod politické strany a někdy počet jedné místní organizace dosahuje paradoxně i 50% členské základny strany celé. Nechápal jsem nikdy, jak mohou některé místní organizace jednat zcela proti všem ideovým zásadám strany, ke které se hlásí . Tento efekt se nejvíce projevuje na komunální úrovni. Jsem z Brna.......
Vzhledem k tomu, že nemám právní vzdělání, vyzývám k veřejné diskusi a doplnění nebo vypracování nových pravidel pro kontrolu politických stran.
Nechci nikoho omezovat, ale pokud by strany měly a chtěly být důvěryhodné, měly by se samy do tohoto procesu zapojit.
Možná jsem naivní, ale myslím si, že některé z níže uvedených bodů by mohla uvítat také státní správa.
Nejsem zase tak naivní, abych nevěděl, že se objeví odpůrci a nepřekonatelné technické překážky . Nemyslím si ale, že notářské poplatky jsou tak vysoké, když vezmu v úvahu, že strany letos dělají po vzájemné dohodě úspornou volební kampaň, kdy hodlají utratit pouze 20 milionů.../ nebo 30mil. atd, místo 60 a podobně../
Jen pro pořádek dodávám, že NKU ani nikdo jiný nemá šanci kontrolovat a postihovat chybná rozhodnutí místních zastupitelů, pokud je schválí většina, popř. rada města.
Paradoxně tak existuje skupina lidí, které jsme si sami zvolili, kteří mohou rozdělovat zakázky svým známým, organizovat výběrová řízení, šitá na míru mnohdy firmám, které někdy i patří zastupitelům, nebo exponentům politických stran, které ovládají tu kterou stranu a radnici. Beztrestně!! Přece to schválila rada, zastupitelstvo....
Navrhuji, aby NKU mělo možnost kontroly všech úrovní komunální správy, kde se bez dostatečné kontroly hospodaří miliardami z kapes poplatníků.
Pro a proti na téma audit členské základny politických stran, ověřování výsledků voleb, jejich archivace a zřizování nových poboček od nejnižších úrovní
Porovnání úkonů při prokazování totožnosti na různých úrovních je zajímavé. Pokud se chcete stát abonentem videopůjčovny, nebo knihovny, musíte se prokázat občanským průkazem, rodným listem/nebo ověřenou kopií a musíte vytvořit podpisový vzor.
Pro členství v politické straně stačí vyplněný formulář, který někdo podepíše, a není třeba se příště prokazovat,. Ověření totožnosti a podpisu notářem by jistě bylo vhodné a pro opravdového člena strany nenáročnou operací pokud to myslí s členstvím vážně.
Pro důkaz velikosti členské základny prakticky není vyžadováno nic, berou se v úvahu různé seznamy a vybrané příspěvky.
Členství ve straně není průkazné a velikost členské základny se mění v závislosti na termínech voleb, sněmů a potřeby maskovat neidentifikovatelné příjmy stran.
Nelze vyloučit vznik nové strany, pokud se byť jen opticky prokáže velikost její základny, výsledky voleb uvnitř politických stran na nižších úrovních nejsou ověřovány a ani archivovány, počet přítomných potřebných k platnosti hlasování se upravuje dle situace, dá se s nimi manipulovat, přítomnost notáře a ověřený zápis je možným a asi nutným východiskem.
Vzniká zde možnost vytvoření zájmové skupiny, tzv. místní organizace, pod hlavičkou politické strany a prakticky působit zcela v rozporu s deklarovaný m volebním programem.
Když uvážíme množství finančních prostředků a výkonnou moc, kterou mohou politické strany disponovat, jsou nějaká opatření namístě: audit členské základny ověřený notářem 1x ročně od nejnižších úrovní, zejména před volbami do PS a volbami komunálními.
Je legrační, že se musí notářsky ověřovat totožnost sponzorů stran, kteří musejí splňovat velmi přísné podmínky, když tito poskytují dar nějakému seskupení lidí, o jejichž existenci a počtu mohou vzniknout pochybnosti /oprávněně/.
Existuje vážné podezření, že se v mnoha stranách nemanipuluje jen černými penězi, ale i černými dušemi
15.5.1998
Miroslav Jandora
Havel: "Jsem otrávenej..." - směly o tom sdělovací prostředky informovat?
Tuto zprávu přineslo Radio Praha:
"Prezident Havel nema dobrou naladu
Zda se, ze prezident Vaclav Havel je ze vseho unaven. Se svymi pocity se sveril ministru Vladimiru Mlynarovi v uvodu pondelniho prijeti na zamku v Lanech. "Jsem otravenej ze vseho - z prace sve kancelare, ktera zlenivela tim, ze tam dlouho nejsem, z politicke situace obecne, z toho, co pisou noviny," rekl prezident ve chvili, ktera je tradicne venovana jen fotografum a kameramanum, ale pri ktere mikrofon televize Nova snimal jeho hlas."
Radio Praha, 2. cervna 1998
Jiřina Fuchsová dodává:
Ja v tomto pripade nesouhlasim ani s televizi Nova, dle meho je to podlost, ani s Radiem Praha, ze to uverejnili, podlost na druhou....
Ne, ze by si pravda nezaslouzila dostat se na svetlo, ale toto je nespravny zpusob...
Tolik k te diskusi o kulture/barbarismu sdelovacich prostredku v dnesni CR...
J.F.
Před časem poskytoval bývalý britský ministerský předseda John Major rozhovor slavnému reportérovi britské komerční televizní stanice ITV. Po ukončení rozhovoru zůstali oba chvíli ve studiu a hovořili dál neformálně. John Major se reportérovi svěřil, že má velké potíže s euroskeptiky ve své vládě a uvedl, že někteří euroskeptičtí ministři jsou "real bastards" (skutečné svině).
Televizní kamera ale pořád ještě natáčela a televize ITV posléze odvysílala i tuto část neautorizovaného rozhovoru.
Euroskeptikové posléze vydali jakousi knihu, v níž shrnovali své postoje vůči Evropské unii, kniha měla tuším název "We are those Bastards", "My jsme ty svině".
Tolik britská politika a mediální kultura.
Pracovníci britské televize ITV by asi argumentovali, že měli plné právo Majorovy výroky publikovat, ve veřejném zájmu. Obávám se, že podobně oprávněně by asi veřejným zájmem mohla ve výše citovaném případě argumentovat televize Nova. Veřejnost má právo vědět, co si prezident v současnosti myslí o situaci. Není to zas tak překvapivé zjištění, těch pár vět. (JČ)
