čtvrtek 4. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Česká televize:
  • Předvolební pořad "21" v České televizi (Tomáš Pecina) Česko-německé vztahy:
  • Klaus Kinkel odmítl Stoiberovo spojování sudetoněmeckých požadavků se vstupem ČR do EU - český překlad plného znění Kinkelova projevu z 1.6.1998 Česká politika:
  • Slova - spolehlivý nositel obsahu? aneb Chápání demokracie po Česku ("Ondráš")
  • Zeď v Ústí již dávno postavili sami Romové (Jan Lipšanský) K souvislostem v ČR: Velká Británie:
  • Sir Bernard Ingham, bývalý tiskový tajemník Margaret Thatcherové: "Nynější britská vláda sklidí bouři, protože poskytuje informace jen svým oblíbeným novinám a novinářům"
  • Britská vláda chce donutit farmaceutické společnosti, aby snížily cenu léků Ekologie versus ekologismus:
  • Co je to moderní ekologie? (Pokus o určitou nápravu primitivního článku Davida Hanáka, zveřejněného v Neviditelném psu od Aleše Zemana) Filmy a životní vztahy:
  • Relativismus (Vratislav Kuška)
  • Kolja - tentokrát pohledem filmového diváka (J. Jiřík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je včerejší vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Parlamentní orgán pro kontrolu Bezpečnostní informační služby dospěl ve středu k závěru, že žádost ministra Vladimíra Mlynáře o informace o ředitelích společnosti AGPI Písek, vlastnící vepřín na místě bývalého nacistického koncentračního tábora pro Romy, nebyla v souladu se zákonem o zpravodajských službách. Mlynář však toto rozhodnutí odmítl jako "politické" a vyjádřil názor, že o věci smí rozhodnout pouze soud. (Je zajímavé, jak mizivý respekt mají ministři této vlády před parlamentem!) Prý před Mlynářem ministři požadovali podobné informace od BIS "stokrát" a jen Mlynářův případ byl "účelově vytažen před volbami". - Inspekční orgán parlamentu s překvapením zjistil, že dosud se ministři obrátili s obdobnými dotazy na BIS prý možná 100 až 700krát. Poslanci o tom nic nevěděli. Napříště mají mít ministři právo získávat od BIS informace z tzv. "otevřených zdrojů", ale zákonně se to má upravit až po volbách.

  • Ústecký primátor Ladislav Hruška se ohradil americkému kongresmanovi Christopheru Smithovi, že v Ústí nehodlají stavět pro Romy ghetto, ale "protihlukovou bariéru". Podle Hrušky hledají v Ústí nad Labem desítky lidí společně s radnicí cestu ke sblížení mezi českou a romskou komunitou. Ústí začlenilo romské iniciativy do projektu rozvoje sociálních služeb, založilo poradenské středisko pro Romy, nultý ročník pro romské děti a finančně podporuje romské kulturní aktivity.

  • České zdravotnictví má 15,5 miliard Kč dluhů, z toho pět miliard korun dluhů mají nemocnice, 8,5 miliard korun jsou rozdíly mezi příjmy a výdají Všeobecné zdravotní pojišťovny a dvě miliardy jsou účetní ztráty po zaniklých zdravotních pojišťovnách.

  • Ministr dopravy Petr Moos stáhl z jednání vlády návrh zásad privatizace regionálních železnic. Připravuje se přepracovaný materiál, v němž bude chybět jmenovitý seznam cca 110 tratí, původně navržených do roku 1999 k privatizaci.

  • Tři důchodci vynadali na volebním mítinku ODS v Ústí nad Labem Václavu Klausovi. Nelíbilo se jim, že kritizoval šéfa strany Důchodci za životní jistoty. 84letý muž na Klause křičel: "Co tady blábolíte o komunismu. Promrhali jste veškeré bohatství této země. Lžete, jste zloději. To se vám to mluví za 100 tisíc korun měsíčně, když nás okrádáte." Někteří mladší účastníci mítinku se důchodcům smáli.

  • České republice bude vráceno zbývajících 330 kg zlata, uloupených nacisty, v hodnotě asi 100 miliónů korun.Už v roce 1982 dostalo Československo zpět 18 tun nacisty odcizeného zlata.

  • Regína Rázlová, bývala herečka a členka představenstva Skloexportu, která je obviňována z finančního poškození tohoto podniku, byla ve středu vzata do vazby, aby nemohla ovlivňovat svědky.

  • Dotaz Demokratické unii. V úvodu volebního šotu DEU zazní následující věta: "Podle posledních průzkumů volebních preferencí překročí pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Parlamentu i Demokratická unie." - Ptám se zástupců DEU, kteří jsou tu jistě virtuálně přítomni: Můžete specifikovat, který "nejnovější průzkum" má Váš šot na mysli? (Tomáš Pecina)

  • V březnu 1998 četlo Britské listy prý 24 000 čtenářů týdně. Kromě toho prý Britské listy "již někdy četlo" 65 000 osob. Vyplývá to z předběžného dotazníkového průzkumu čtenosti některých českých internetových periodik, který v březnu 1998 na základě dotazování 1237 respondentů ve věku od 14 do 79 let, reprezentativních z hlediska kraje, velikosti bydliště, věkové kohorty, pohlaví a vzdělání provedla firma Gabal, Analysis and Consulting. (Dalo se předpokládat, že BL čte více lidí z počítačových print-outů než na obrazovce počítače.) - Vzorek je ovšem jen relativně malý a může být prý až o 30-40 procent nepřesný. Výsledky nového průzkumu, založeného na vzorku 5000 obyvatel, budou k dispozici zanedlouho.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Jaké byly "Události" České televize 22. května 1998? (Jan Čulík)
  • "Jednadvacítka" ČT 22.5.: Daniela Drtinová byla jako moderátorka pěkně ubohá (Jan Čulík)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Vůli voličů je třeba v demokracii projevit respekt, i když hlasují pro odporné strany - polemika pražského tisku s Andrew Stroehleinem - význam kritičnosti (Jan Čulík)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
  • "Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Výzva: podpořte stížnost na protidemokratický zvrat v České televizi, zaslanou Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
  • Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
  • "Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
  • Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Výzva českým vědcům: Pište před volbami politickým stranám, aby zvýšily financování české vědy! Jde o ekonomické přežití národa
  • The Drudge Report: Podvratný americký internetový časopis, který čte 6,5 miliónů lidí měsíčně a kterého se bojí prezident Clinton
  • Pavel Dostál, ČSSD: Rudé právo nebylo ukradeno tak, jak byla ukradena Mladá fronta
  • Co mohli dělat Ukrajinci za druhé světové války, v lisu mezi Rusy a Němci (Peter Potichnyj)
  • Situace v České televizi: Ivan Kytka, šéf zpravodajství ČT, se pokusil umlčet Andrewa Stroehleina, když poukázal na vydírání ČT ze strany mluvčího MNO
  • Ministerstvo obrany ČR vydírá Českou televizi: Konkrétní případ (Andrew Stroehlein, reakce mluvčího MNO Milana Řepky)
  • Volá si mediální komise českého parlamentu Puchalského a Kytku na kobereček? Původní rozhovor s Pavlem Dostálem (ČSSD)
  • Ještě k Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Litera a duch zákona (Jiří Jírovec)
  • Tragédie krála Havla: Chyby českého prezidenta jsou symbolem obecnější české tísně (Sunday Times)
  • K Havlově kontroverzní "milosti" pro útočníky na Sládka: Tvoření českého státu (Jiří Jírovec)
  • Bydlení: Platil jsem v Praze za podnájem 92 procent svého platu! (Jan Lipšanský)
  • Zadluženost třetího světa: britští poslanci a charitativní organizace požadují, aby státy skupiny G8 nejchudším zemím energicky pomohly
  • Cena bydlení a jeho sociální souvislosti (Tomáš Kostelecký)
  • Špatní moderátoři a špatné formáty pořadů v ČT: Je to Debata nebo V pravé poledne? (Jan Čulík)
  • Velká Británie: Je ospravedlnitelné vyvážet zbraně do zahraničí za účelem svržení diktátora? Puč Robina Cooka v Sierra Leone
  • Uvnitř České televize (Andrew Stroehlein)
  • Havlova blesková milost pro útočníky na Sládka je karikatura demokracie (Jiří Jírovec)
  • Studie provozního prostředí České televize (Coopers and Lybrand, květen 1998)
  • Stalinova bomba: Jak Rusové v Československu drancovali uran (Zbyněk Zeman)
  • Pozadí jaderné bomby (Vladimír Wagner)
  • Pražský deník (Andrew Stroehlein)
  • Hrozí Brnu záplava radioaktivním kalem?
  • Vandalismus evropského formátu: kostel svatého Michaela Archanděla na Staroměstském náměstí je přestavován na disneyovskou multimediální show
  • Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu
  • Věnec sonetů (Jaroslav Seifert) - báseň, vyjadřující úzkost z komunistického útlaku, kterou autor vydal v Praze r. 1956
  • Američané objevili dvě bílkoviny, které v součinnost likvidují rakovinové nádory, zatím u myší
  • Velká Británie a případ etiky a spravedlnosti: pronásledování dětské vražedkyně Mary Bellové
  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Předvolební pořad "21" v České televizi

    Tomáš Pecina

    Počínaje prvním červnovým dnem uvádí Česká televize změněný formát své zpravodajské Jedenadvacítky. Obvyklý obsah byl redukován na úvodních deset minut, po nichž následuje třicetiminutová moderovaná debata se čtyřmi představiteli politických stran kandidujících v předčasných volbách.

    Obavy Jakuba Puchalského, že současná Česká televize není s to připravit kvalitní diskusní pořad, který by mohl naplnit zákonem předepsaný předvolební vysílací čas, se ukazují jako opodstatněné.

    Nepovedlo se už studio předvolební Jedenadvacítky: stůl ve tvaru bumerangu má světlý a navíc vzorovaný motiv, který se do prostředí studia nehodí a vysloveně ruší. Vhodná není ani dramaturgie debaty: místo diskuse mezi politiky jsme svědky dialogu mezi politikem a moderátorem, často na úrovni politické travestie (Drtinová: "Ptám se vás, kde na to chcete vzít peníze." Host: "No, ve státním rozpočtu, přece!").

    Zdánlivě by měl být takový typ pořadu přínosem pro tzv. malé strany. Ukazuje se však, že v souboji s parlamentními matodory nemají jejich většinou necharismatičtí a debatně méně pohotoví soupeři šanci. Pocit nejistoty a méněcennosti v zástupcích těchto stran ještě posiluje přístup moderátora, který dikcí pokládané otázky jakoby naznačoval: "Já vím, že se od vás stejně nic zajímavého nedozvíme, ale když to musí být, tak tedy mluvte..."

    Ze tří dosud uvedených pořadů je navíc patrné, jak velký je nedostatek osobností schopných kultivovaného projevu před kamerou. I naprostá hloupost, jako je plán Občanské koalice zřídit penzijní fond řízený "zkušenými zahraničními odborníky," zní přijatelně, pokud ji pronese sebevědomý a charismatický Jozef Wagner.

    Největší (a pochopitelnou) slabinou pořadu jsou jeho moderátoři. Jak Daniela Drtinová, tak Jana Bobošíková kladly hostům pouze předem připravené, víceméně prvoplánové dotazy, a nedokázaly na odpovědi politiků adekvátně reagovat. Mimoto se obě moderátorky několikrát nechaly vmanipulovat do situace, kdy místo kladení otázek pronášely vlastní soudy (např. o vhodnosti znovuzavedení trestu smrti), aniž by přitom byly na diskusi o tématu náležitě připraveny. Působilo to velmi neprofesionálním dojmem.

    Závěrem se dá říct, že pořady "21" sice neklesly tak hluboko jako Karanténa, kde se Ladislav Doležal za položení vtíravé nebo kontroverzní otázky ještě omlouvá a jeho servilita musí uvádět do rozpaků i samotného politika, ale diskusní Jedenadvacítka přesto zůstala na půl cestě mezi měkkým klepetkovsko-dittrichovským přístupem a kvalitním, dobře strukturovaným a profesionálně zvládnutým diskusním pořadem. Ale buďme realisté, něčeho podobného se od současného týmu v ČT nedočkáme.

    Tomáš Pecina, Praha 3.6.1998


    Prohlášení Klause Kinkela k česko-německým vztahům v plném znění

    Aleš Zeman

    pan Matthias Roeser z Drazdan me dnes upozornil na text prohlaseni ministra zahranici SRN Klause Kinkela z 1. cervna. Myslim, ze si toto pozoruhodne prohlaseni zaslouzi, aby bylo prelozeno ve svem plnem zneni.

    Aleš Zeman

    Kinkel k pozadavkum bavorskeho ministerskeho predsedy Stoibera ohledne pricleneni CR k EU

    Spolkovy ministr zahranicnich veci dr. Klaus Kinkel se dnes (1. 6.) vyjadril k pozadavkum, tykajicich se pricleneni CR k EU, ktere vyslovil bavorsky ministersky predseda Stoiber na letnicovem setkani sudetskych Nemcu: "Nemecka zahranicni politika se nedela v Bavorsku a nedela ji ministersky predseda Stoiber. Pozadavky spojeni clenstvi v EU s bilateralnimi otazkami, ktere presahuji podminky vstupu do EU, jsou nejen nerealisticke, ale i  nezodpovedne. Otravuji ovzdusi. Letnicova setkani, ktera se opravnene zabyvaji starostmi a potrebami vyhnanych, by nemela byt degradovana na divadlo volebniho boje. Takoveto chybne strely by mely konecne jednou skoncit. Nas vztah k nasim vychodnim sousedum a nemecko-ceske smireni jsou natolik dulezite, ze nesmi byt obetovany na oltari bavorskeho volebniho boje. Nebot toto neslouzi zajmum vyhnanych a prinasi skody nemecke zahranicni politice. Pravim jeste jednou jasne a zretelne: Bilateralni otazky z minulosti nebudou spojovany s jednanim o pricleneni k EU. Trva pritom, ze majetkove otazky jsou a zustavaji otevrene. Samozrejme spolkova vlada vychazi pritom z toho, ze nemecko-ceska dohoda a pricleneni CR k EU mohou spise vyresit otazky, ktere se dnes zdaji neresitelne. Dale spravni rada nemecko-ceskeho Fondu budoucnosti rozhodla, ze tez vyhnani sudetsti Nemci, kteri jsou obetmi nacistickeho rezimu, mohou byt v nalehavych pripadech odskodneni v  ramci projektu Fondu. Chapu litost a pocity vyhnanych, zejmena tez sudetskych Nemcu. Vzdy jsem se angazoval pro jejich zajmy. Protikladna tvrzeni ve forme osobnich pomluv patri k nedustojne volebni vrave. Krome toho nikomu neprospiva, kdyz zamerujeme stale svuj pohled zpetnym smerem. Je nezodpovedne cinit vyhnanym sliby, se zretelem na nadchazejici volby, o  kterych tez pan Stoiber vi, ze jsou nesplnitelne. Prave CR se musi moci spolehat na to, ze Nemecko je jejim hodnovernym a spolehlivym partnerem."

    (Prelozil Ales Zeman)

    Originalni tezt prohlaseni je dostupny na hyperlinku:

    http://www.auswaertiges-amt.de/6_archiv/2/p/P980601A.html


    Slova - spolehlivý nositel obsahu? aneb Chápání demokracie po Česku

    (Pražský autor, jehož jméno a adresa jsou známy, si přeje vystupovat pod jménem "Ondráš")

    Ferdinand Peroutka ve svém Demokratickém manifestu na jednom místě (str. 183 českého vydání z r.1991) říká:

    "Demokracie devatenáctého století, která vše dovolovala podrobit svobodné kritice, nezbytně musila užívat slov pravdivě. V této epoše byla vytvořena morální vážnost a úctyhodnost slov. Dlouhým úsilím pojmy byly přesně definovány, a mohlo jich být používáno jako spolehlivých nositelů obsahu. Vážný, se skutečností blízce spojený význam slov byl dílem generací. Pojmy byly důvěryhodné, poněvadž kdysi jedinci se i obětovali pro poctivý jejich obsah."

    Je až k neuvěření, že ani po osmi letech svobodné diskuse nedošlo k obecnému srozumění v některých základních pojmech, které v České republice používáme. Orgie komentářů a polemik v českých médiích působí depresivně nikoli pro nesmiřitelnost stanovisek, ale především tím, jak jsou utilitárně ohýbána slova a dezinterpretovány jejich významy podle potřeb okamžitého účelu, jak chybí schopnost, případně ochota opustit osobní či ideologické předsudky, jakož i schopnost komunikovat, tj. hledat společné styčné body, východiska, řešení, přičemž tou základní podmínkou obvykle bývá dohoda o významech základního pojmového aparátu.

    Všichni se shodneme v tom, že totalitní politický systém byl v listopadu 1989 nahražen politickou demokracií. Ale jak se tento pojem u nás interpretuje? Co se změnilo v myslích lidí, kteří vyrůstali v režimu, jenž legitimitu vlády jedné strany obhajoval východiskem, že demokracie je vláda lidu a vláda většiny? Vždyť právě tahle obecně přijatelná tvrzení byla u základu konstrukce, podle níž prý dělnická třída a pracující rolnictvo v industriální společnosti představují většinu, tudíž tyto třídy - a jejich samozvanou stranu - musí menšina (tj. ne- dělníci, intelektuálové atd.) poslouchat a přizpůsobit se jim.

    Jak pokročil vývoj chápání politické demokracie od jednoduchých schemat "demokracie = vláda lidu", "demokracie = vláda většiny" ke komplexnímu a strukturovanému pohledu na demokratický politický systém? Zajisté, urazil už pěkný kus cesty, ale u některých publicistů a politiků jakoby se zastavil ve stadiu, kde demokracie se omezuje na možnost volit z více kandidátů a nastolení demokracie skončilo nahrazením systému jedné samozvané strany systémem více stran, jež spolu o moc soupeří.

    Ale je toto ta podstatná vlastnost demokratického politického systému? A do jaké míry přežívá v myslích postkomunistických politiků názor, že "většina bere všechno"? Klasickým příkladem může být nejen Mečiarův "válec ze Zlatej Idky", ale i chování poslanců ODS ve volebním období 1992-1996 a koneckonců i bývalý premiér, který po vítězných volbách v roce 1992 v televizním pořadu "Co týden dal" 9.8.1992 celkem osmkrát použil výraz "Jakou drzostí...", když se obracel na zástupce občanských iniciativ a malých stran, které se nedostaly do parlamentu. "Jakou drzostí si dovolujete oponovat nám, nejsilnějším stranám, které mají podporu... apod." (viz Co týden (ne)dal, nakladatelství LN 1993, str. 137)

    Lecos napoví pohled do novin. Tak například komentátor Lidových novin Petr Placák v čele svého úvodníku 5.1.1998 píše: "Parlamentní demokracie je politický systém, ve kterém zápasí reprezentanti určitých skupinových zájmů - politické strany - o co největší podíl na moci." O několik stránek dále senátor ODS Kondr hovoří o "politickém systému, který je založen na soutěži politických stran," a hned vedle je citován bývalý předseda vlády Klaus, který vytvoření Tošovského vlády označuje "za hrubé pošlapání elementárních principů parlamentní demokracie," jenom proto, že část reprezentantů jedné politické strany se nepodílela na její tvorbě. O pár dnů později (10. ledna) pak Václav Klaus ve svém článku v LN "Zrekapitulujme si to" vyslovuje naději, že "máme šanci, abychom vrátili věci veřejné tam, kam patří - tedy k občanovi, k parlamentní demokracii, k politickým stranám, jinak řečeno od zákulisního jednání... k volbám."

    Z uvedených citátů je zcela zřejmé, jak český občan je znovu a znovu přesvědčován, že demokracie jsou především politické strany a jejich souboj o politickou moc, do něhož je také on, jako volič, čas od času zapojován. A jen zřídkavě se objevují názory, podle nichž "Občanská společnost hyne na úbytě tam, kde je kladeno rovnítko mezi politikou a bojem o politickou moc; kde vítězové... si rozdělí mocenské pašalíky a pak už jen hrají vůči občanům přesilovku." (Martin Palouš, LN 5.1.1998).

    Hovoříme-li o demokracii, mohli bychom se čas od času zamyslet nad obsahem tohoto pojmu a pro začátek si vzít na pomoc třeba encyklopedie. Ty se obvykle snažívají vyjádřit co nejstručněji to základní, na čem se výklad pojmu v průběhu historie ustálil. Namátkou vybírám Webstera:

    "Demokracie je systém vlády, v němž vládnoucí moc vykonává lid, buď přímo nebo prostřednictvím svých volených zástupců. Demokracie znamená také zásadu rovnosti práv, příležitostí a zacházení, jakož i zajišťování těchto práv."

    Nebo Encyclopaedia Britannica: "Demokracie má různé významy. Existuje přímá demokracie a zastupitelská demokracie. Demokracie je také forma vlády - obvykle zastupitelská demokracie - kde moc většiny je vykonávána v rámci ústavních omezení stanovených k zajištění práv menšin a k ochraně užívání jistých individuálních nebo kolektivních práv (např. svoboda projevu, vyznání apod.). Takové demokracii se říká ústavní."

    Nebo International Encyclopedia of the Social Sciences: "Demokracie - soubor idejí nebo politický systém.... Z hlediska normativního - vláda lidu, z hlediska deskriptivního - systém založený na soutěžících politických stranách, ve kterých vládnoucí většina respektuje práva menšin."

    Co z těchto definicí vyplývá? Přinejmenším to, že citáty našich publicistů a politiků vnímají jenom první polovinu definice a na tu druhou polovinu, jež se týká zajištění práv menšin, práv jednotlivců, zkrátka názorů všech, kteří se nevešli do většiny a mysli jejich volených reprezentantů, se u nás často zapomíná. Že by setrvačnost z doby bolševika?

    Naštěstí máme před sebou další lekci, která snad - doufejme - chápání demokracie opět posune o kousíček dál. V příštích volbách se totiž téměř s určitostí znovu dozvíme, že většinový občan vlastně neexistuje, že na většině jsme se shodli jenom tehdy, když jsme byli proti něčemu.

    Bylo by docela zábavné a vzledem k osobnostním předpokladům i pravděpodobné, kdyby se čtyřicetiprocentní Zeman v pořadu V pravě poledne vysílaném někdy letos v srpnu osočil na desetiprocentního Klause se slovy "S jakou drzostí...", podobně jako to učinil Klaus se svými poraženými soupeři před šesti lety. Já však doufám, že tomu tak nebude, protože věřím, že jsme pokročili poněkud dále a přes snahu zjednodušeně polarizovat skutečnost ve svůj prospěch, jsem téměř na sto procent přesvědčen, že žádné většinové uskupení s vyhraněně unifikovanou ideologií tady již fungovat nebude.

    Věřím tomu, že po volbách u nás nebude dominantních stran, že tudíž snad i naši politici dojdou k názoru, že většina je ve standardních demokraciích obvykle souhrnem různých menšin, často ideologicky rozrůzněných, a že podle toho se nejen k menšinám, ale také k sobě navzájem budou chovat.

    Ondráš


    No one pretends that democracy is perfect or all wise. Indeed, it has been said that democracy is the worst form of government exept all those other forms that have been tried.

    Winston Churchill

    Man's capacity for justice makes democracy possible, but man's inclination to injustice makes democracy necessary.

    Reinhold Niebuhr


    Zeď v Ústí již dávno postavili sami Romové

    Jan Lipšanský

    Hodne se v posledni dobe mluvi o zdi v Usti nad Labem, ktera by oddelila romske (chcete-li cikanske) obyvatele od tech ostatnich. Samozrejme padaji slova o rasistickem kroku, informuje se o sbirani podpisu pod romskou petici, ale nekde se nejak vytratilo to, co dela diskuzi diskuzi -- nazor druhe strany. Vite nekdo, proc se ustecka radnice rozhodla tu zed postavit? Nejsou prece pitomi, museli vedet, ze si tim vyslouzi dost zapornych a kritickych slov. Ja sice take nevim, co k tomuto kroku usteckou radnici skutecne vedlo, ale tusim to. Mam totiz v Usti nad Labem babicku.

    Babicky jest radno navstevovat. Ale povim Vam, za touhletou jsem se vzdycky bal jezdit. Ne kvuli ni -- ale prave kvuli cikanum. Kolikrat se mi stalo, ze jsem za ni sel na navstevu, a protoze z hlavniho usteckeho nadrazi je to k ni blize pesky, nez objizdet vrchem pres Severku autobusem, chodil jsem k ni pesky. Jen do chvile, nez mne po ceste za bileho dne potkalo par cikanu s nozi v ruce a ja se musel rozloucit s posledni dvacetikorunou.

    Zacal jsem k babicce chodit jinou zkratkou pres namesti, kde sidli i ustecka radnice. Kousicek za ni je par cikanskych slumu, jine slovo pro to nelze najit, a tam se mi stala napr. tato prihoda: dvanactileta holcicka mi nabidla sve sexualni sluzby -- ale za rohem uz cihala jeji matka, ktera, kdyz jsem nabidku odmitl a sel pryc, se jala mi nadavat, ze obtezuji male deti a ze na mne zavola policii.

    Nejhorsi uplne zazitek vsak mam z jedne cele ctvrti, kousek od niz moje babicka bydlela, a kterou nechala pred asi patnacti, dvaceti lety vystavet tehdejsi ustecka radnice prave pro romske obyvatele. Byla to velmi hezka ctvrt, kdo Usti zna, staci, ze reknu, ze byla blizko u sklaren. Nejblizsi hospody sice byly plne cikanu a ani zde se clovek nevyhnul erotickym nabidkam a sem tam nejakym rvackam, ale prece jen zde byla nadeje na urcity vyvoj k lepsimu.

    Postupne vsak zacala ctvrt upadat, a dnes, kdyz se tam vypravite podivat, pokud se za rok, co jsem tam byl naposledy, nestala nejaka zmena, date mi za pravdu, ze Drazdany po naletu vypadaly lepe. Prazdne byty, tzv. spotrebovane do mrti, vloni jsem mel moznost zahlednout vevnitr oknem (vlastne dirou po okne) jednoho osameleho cikana, jenz si z poslednich zbylych parket delal uprostred nekdejsiho obyvaku ohnicek. Smutny pohled.

    Jiste -- nejjednodussi je kohokoliv oznacit za rasistu a vse hodit na komunisty, kteri pry problematiku romske populace zanedbali. Jsou tu vsak urcita jenze:

  • od padu komunismu uz uplynulo 9 let. Co se za tu dobu zmenilo?

  • PROC BY SE O ROMSKOU POPULACI MEL STARAT JEN CESKY STAT? PROC INTELIGENCE MEZI ROMY NEDELA NIC PRO TO, ABY SE ROMSKA POPULACE CHOVALA CIVILIZOVANEJI A KULTURNEJI?

    Je jednoduche hazet vinu na nekoho, kdo ma s cikany jen ty nejhorsi zkusenosti. Zil jsem cele detstvi v Brne, kde jsem byl nekolikrat take prepaden, muj kamarad zije v Ostrave a, jak uz jsem psal, babicku mam v Usti nad Labem. Proc se dodnes zaviraji oci pred rasistickymi utoky cikanu vuci bile rase, kdyz to reknu takto pateticky? Proc, kdyz si nekde postezuju, ze jsem byl prepaden cikanem, jsem rasista? Proc bych se ja mel starat o jejich dobro, kdyz oni se o moje take nestaraji? Co delaji samotne romske iniciativy na zlepseni cele teto problematiky? Jakou maji koncepci skolstvi, osvety, kulturniho vzdelavani apod. v podminkach ceskeho statu?

    Na tyto otazky bych rad znal odpoved, nez mne nekdo narkne z rasismu. Je hrozne jednoduche nekoho onalepkovat jako rasistu, ale zajimalo by mne -- zkusil si nektery z techto nalepkovacu zit pohromade s cikany?

    Jan Lipšanský


    Sir Bernard Ingham, bývalý tiskový tajemník Margaret Thatcherové: "Nynější britská vláda sklidí bouři, protože poskytuje informace jen svým oblíbeným novinám a novinářům"

    Sir Bernard Ingham, bývalý tiskový tajemník ministerské předsedkyně Margaret Thatcherové a její energický obhájce zaútočil velmi ostře na vládní informační systém, který zavedl tiskový tajemník Tonyho Blaira Alastair Campbell. Ingham Campbella obvinil, že labouristická vláda poskytuje informace jen vybraným, oblíbeným novinářům a nikoliv všem. V důsledku toho vzniká v britské novinářské obci vlna nespokojenosti a "vláda sklidí bouři," varoval Ingham.

    Sir Bernard Ingham také označil tiskového tajemníka Alistaira Campbella za stranického labouristického funkcionáře a vyjádřil názor, že nejde o vládní funkci a že by Campbellův plat neměl být hrazen ze státního rozpočtu.

    Alistair Campbell se chová jako (nadstranický) státní zaměstnanec (civil servant), jen když se mu to hodí, konstatoval Bernard Ingham před příslušným parlamentním výborem Dolní sněmovny, který hodnotí v těchto dnech funkčnost vládního informačního systému pro veřejnost.

    Ingham dále uvedl, že v éře Margaret Thatcherové bývali britští novináři "smečkou vyjících vlčáků". Nyní se stali jen skupinkou poslušných pudlíků. Ingham se také za vlády Margaret Thatcherové pokusil po určitou dobu poskytovat informace jen vybraným novinám, uvedl bývalý tiskový mluvčí před parlamentním výborem, ale "tuto praxi jsem musel rychle pustit, jako horký brambor, protože v jejím důsledku vznikalo napětí".

    Politický vedoucí redaktor deníku Guardian Michael White uvedl před parlamentním výborem, že pravděpodobně od posledních všeobecných voleb v květnu 1997 vzniklo "trochu více protekce vůči určitým novinářům" než existoval dříve. Uvedl však, a v tom se shodl např i s komentátorem Peterem Riddelem z deníku Times, že v tomto ohledu "spíše vládne kontinuita než diskontinuita". Labouristický tiskový mluvčí Alistair Campbel a bývalý konzervativní tiskový mluvčí Sir Bernard Ingham si jsou v mnoha ohledech podle novinářů "značně podobní". Oba velmi energicky prosazovali u novinářů vládní hlediska.

    Guardian k tomu poznamenává, že více znepokojující je rezignace nebo propuštění několika vedoucích pracovníků britské vládní informační služby, údajně proto, že odmítli formulovat vládní tisková prohlášení tak, aby to odráželo oficiální názor Labouristické strany. Právě odchod těchto vedoucích pracovníků vyšetřuje nyní britský parlamentní výbor pro veřejnou správu.


    Britská vláda chce donutit farmaceutické společnosti, aby snížily cenu léků

    Z tajné, avšak prozrazené britské vládní zprávy o budoucnosti státního zdravotnictví v Británii vyplývá, že se labourističtí ministři rozhodli zavést omezení cen léků, užívaných ve zdravotnictví.

    Britská vláda hodlá požadovat od farmaceutických společností, aby prokázaly, že léky, nabízené státnímu zdravotnictví, se prodávají za rozumnou cenu. Návrh konzultačního dokumentu o budoucnosti zdravotnictví, který byl už schválen premiérem Tonym Blairem, zdůrazňuje, že v budoucnosti je nutno hodnotit nejen léčivé účinky nově nabízených léků, ale zároveň i jejich cenu v poměru k léčivému účinku.

    Dokument vypracovala komise pro zdravotnickou politiku, které předseda Frank Dobson, britský ministr zdravotnictví. Analýza zdůrazňuje, že Labouristická strana uznává význam komerčního farmaceutického výzkumu, který se uskutečňuje ve Velké Británii. Na doporučení, že bude nutno dokázat, že nové léky nejsou předražené, reagoval farmaceutický průmysl velmi hněvivě. V současnosti musejí farmaceutické firmy jen prokazovat, že nové léky jsou bezpečné a efektivní a že jejich výroba podléhá dostatečně kvalitativní inspekci.

    Richard Ley, mluvčí Asociace britského farmaceutického průmyslu, uvedl, že prý není možné určit cenu nového léku, dokud nebude uveden na trh. "Mnoho firem nyní uvažuje o tom, že možná budou muset svůj farmaceutický výzkum přesunout do jiné země."

    Od roku 1986 do roku 1996 se výdaje britského státního zdravotnictví na léky téměř ztrojnásobily. Stouply z 1,6 miliardy liber (cca 90 miliard Kč) na nynějších 4,5 miliard liber (cca 253 miliard Kč). Částečně je to způsobeno tím, že se nyní předepisuje více léků, a částečně také tím, že průměrná cena jednoho předpisu vzrostla z 4,21 liber (237 Kč) na 8,12 liber (456 Kč).

    V nedávné době vznikla v Británii kontroverze ohledně drahých léků, které jsou k dispozici pro pacienty ve státním zdravotnictví v některých regionech, nikoliv však v jiných. Tak léčení jednoho pacienta lékem Beta Interferon po dobu jednoho roku , kterého se používá pro léčení roztroušené sklerózy, stojí 10 000 liber (cca 560 000 Kč) a léčení jednoho pacienta lékem Taxol, užívaným pro pokročilou rakovinu vaječníků, stojí přibližně 7000 liber (394 000 Kč) ročně.


    Co je to moderni ekologie?

    Aleš Zeman

    Se zajmem jsem si precetl prispevek Davida Hanaka "Ekologismus - ohrozeni svobody" v Neviditelnem psu (25. kvetna - 1. cervna). Ucitel cestiny by si asi nad cetbou clanku rval vlasy v zoufalstvi pro mnozstvi hrubek, jako je nerozlisovani predlozek s a z, psani slov jako kapitalismus a komunismus s  velkym pocatecnim pismenem a chyby v pouziti koncovych samohlasek i a y. Ale to jen tak zcela na okraj.

    Pan Hanak vcelku spravne rozlisuje ekologii jako prirodni vedu a  ekologismus jako ideologii. Dale pise, ze slovo ideologie chape neutralne, proti -ismum jako takovym nic nema, ale proti ekologismu ano. A pise proc, vcetne nedavne demonstrace mladych lidi v Praze, pri ktere doslo k  rozbijeni vyloh firem McDonald's a Kentucky Fried Chicken v centru mesta. Nelze nez souhlasit s panem Hanakem a odsoudit tento vandalismus. Jestlize ma tento vandalismus neco spolecneho s casto problematickym ekologismem (coz je sporne), jiste nema nic spolecneho s ekologii.

    Cilem techto radku neni polemika s panem Hanakem, ale kratke vysvetleni, co to je moderni ekologie jako vedecky obor.

    V dnesnich ucebnicich a odbornych monografiich je rozlisovana tradicni ekologie, ktera se zabyva biologii organismu a jejich spolecenstev a jejich vztahy k prostredi (coz vcelku odpovida definici pana Hanaka) a moderni ekologii, ktera se zabyva problemy zivotniho prostredi, ktere vznikly v  dusledku lidske cinnosti, predevsim industrializace, moderni dopravy, konzumu vyrobku a chemizace. V tomto druhem pojeti je termin ekologie kladen jako synonymum pro termin zivotni prostredi.

    Pan Hanak pise o terminech jako trvale udrzitelny zivot (ci vyvoj), konzum, globalizace a manipulace reklamou. Nic z toho neni tak noveho ci nespravneho. Termin "trvale udrzitelny vyvoj" pochazi ze zpravy byvale norske premierky Brundtlandove pro Svetovou komisi pro zivotni prostredi a  vyvoj: "Nase spolecna budoucnost" z r. 1987. V soucasne dobe se tento termin pouziva celosvetove a je ridicim principem vlad vsech demokratickych statu. Ani ostatni terminy si nevymysleli ekologicti teroriste a vandalove.

    K cemu moderni ekologie jako vedecky obor dospiva?

    Misto mistnich poskozeni, dochazi k poskozovani zivotniho prostredi ve velkem meritku (v novoreci "velkoplosne"). Jako priklad treba mozno uvest pouziti pesticidu na zemedelske pude CR, ktere pocatkem 90. let dosahlo 95% veskere zemedelske pudy. Tyto pesticidy a jejich rezidua jsou casto velmi toxicke, coz je mozno vedecky dokazat jak laboratornimi pokusy, tak i  terennimi studiemi.

    Misto jednoduchych ucinku, dochazi k ucinkum komplikovanym. Zde mozno uvest za priklad znacne poskozeni lesu v oblasti Krusnych a Jizerskych hor (pochopitelne i v jinych zemich, vcetne tech nejvyspelejsich), kde poskozeni nelze pricist jedne pricine (i kdyz za hlavni jsou povazovany skodlive emise z tepelnych elektraren spalujicich fosilni paliva).

    Poskozeni zivotniho prostredi neni jenom viditelne, ale jeho rozsah je casto mozne zjistit a zmerit jen geofyzikalnimi a geochemickymi analytickymi pristroji, napr. radioaktivni kontaminaci, koncentraci tezkych kovu, toxickych organickych sloucenin, toxickych plynu atd.

    Namisto skod, ktere bylo mozno zcela napravit, nektere zmeny jsou nenapravitelne a mohou byt jen do urcite miry zmirneny. Sem patri napr. akumulace prirodne se nerozkladajících latek jako tezke kovy v pudach, vymirani zivocisnych druhu a patrne i dlouhodobe klimaticke zmeny. Z tohoto hlediska pozadavek trvale udrzitelneho vyvoje se jevi spise jako dlouhodobe desideratum, nezli kratkodobe proveditelny pozadavek.

    Neni pochyb o tom, ze moderni ekologie je interdisciplinarni aplikovanou vedou a inzenyrstvim. Do teto discipliny patri cisteni pudy, vod a ovzdusi, vcetne sanaci opustenych skladek hazardnich materialu. Tez sem spadaji klasicke obory stavebniho inzenyrstvi jako hydraulika a cisteni odpadnich vod, urbanistika, ekologie krajiny, vystavba dalnic, prehrad apod. Dale sem patri i ekologicka kontrola vyrobnich procesu, vcetne ekonomiky, ucelne rizeni podniku, efektivni recyklace odpadu, ekologicke zemedelstvi, lesnictvi a rybarstvi. Konecne, a to snad v prve rade, sem spada odpovedne eticke chovani jednotlivcu, kteri nenici prirodu, ale ponechavaji ji pokud mozno v neporusenem stavu pristim generacim. Nedomnivam se, ze je toto zdaleka kompletni seznam.

    Je treba nekomu pripominat k cemu je potreba v dnesni dobe prirodovedecke, spolecenske a humanitni vzdelani? Ekologicke problemy jsou celosvetove realne a zavazne, ktere vyzaduji vyzkum smerujici k reseni problemu, ne k  uspokojeni vlastni zvedavosti. K inteligentnim resenim moderni ekologie potrebuje vzdelane ekology, ne nadsene, emocialne prodchnute a k nasili pripravene ekologicke ideology a teroristy.


    Relativita

    Vratislav Kuška

    Vcera jsem videl zajimavy film - Two for the Road (Dva na cestach). Pribeh jednoho manzelstvi ilustrovany v nekolika casovych rovinach, od prvnich usmevu a polibku az po neveru a  uvahy o rozvodu.

    Film v Americe neuspel, protoze mu chybi optimismus a stastny konec. Ac znacne pesimisticky, vyjadruje tento film pravdepodobne velkou zivotni pravdu. Vetsina lidi touzi po spolecnem zivote s nekym, kdo by je mel rad, koho by oni mohli mit radi, s kym by jim bylo dobre. Kdyz takoveho cloveka zdanlive najdou, dochazi postupne ke zmene vztahu az, v extremnich pripadech, k jeho pravemu opaku, od lasky k nenavisti.

    Je to nevyhnutelne? Do jiste miry asi ano. Prvni problem je v tom, ze v dobe vzajemneho poznavani dva lide prozivaji spolecne prevazne prijemne veci, od spolecnych navstev spolecenskych podniku po spolecne dovolene.

    Ale toto je asi pouze jen jeden z nekolika faktoru, ktere na manzelstvi a v manzelstvi (a do jiste miry v jakekoli situaci, ve ktere dva nebo i vice lidi ziji spolecne) pusobi. Castecne nebo i znacne omezovani je vetsinou bezvyznamne a prijatelne kratkodobe, ale mnohem obtizneji prijatelne dlouhodobe. Spolecny zivot dvou nebo nekolika lidi nutne znamena urcita omezeni pro nejmene jednoho z nich.

    V sexualne motivovanych vztazich mezi muzem a zenou, mezi dvema zenami nebo dvema muzi hraje s pribyvajicim vekem jak partneru tak vztahu a nevyhnutelnou mensi pritazlivosti toho, co je temer kdykoli k disposici, sex nutne negativni roli. To, co z pocatku bylo dominantou vzajemne atraktivnosti a silnym spojovacim poutem se nutne behem let meni v pouhou rutinu, ktera je az parodii puvodni atraktivity. Atraktivita a pritazlivost vsak trva nebo se vyviji ve vztahu k neznamemu, dosud nepoznanemu nebo poznavanemu a poznanemu za mnohem priznivnejsich okolnosti, vcetne omezene dostupnosti, cinici temer cokoli vzacnejsim. Vztahy, ktere pri vzajemnem poznavani neprekroci hranice mezi pritazlivosti a castecnou ci uplnou lhostejnosti ci dokonce nenavisti, zustavaji "hezke" a tim pritazlive. Jak prislovi ze "Manzelstvi muze byt stastne jedine, kdyz manzel ma milenku a manzelka milence" a "Navraty jsou nejkrasnejsi" tak realita v mnoha pripadech tuto teorii neprimo potvrzuji.

    Ac je to tezke a az cynicke si to priznat, manzelstvi se vyvijelo behem staleti predevsim jako ekonomicka instituce, zajistujici materialni potreby rodicky a potomku a tim kontinuitu rodu a spolecnosti.

    Tim vznika nutne nerovnovaha v citove oblasti, kterou velmi dobre vyrovnavaji vztahy milenecke. Ruzna nabozenstvi a optimisticke filosofie nam tvrdi, ze i tyto vztahy mohou pokracovat a vzkvetat v manzelstvi. Do urcite miry urcite ano. Jsou manzelstvi, ve kterych materialni stranky, vcetne sexu, ustupuji do pozadi a vzajemne porozumeni a prozivani predevsim emocionalnich zazitku, tvorici harmonicky vztah, poskytujici obema partnerum predevsim poteseni, jsou dominantni. Takova manzelstvi jsou stastna. Problem je vsak v tom, ze jde o velmi vzacne vyjimky a pravy opak je typicky pro vetsinu ostatnich vztahu. Nejde vsak o vyhranene skupiny, ale o skalu vztahu od tech nejstastnejsich az po ty nejnestastnejsi. Takze lze rici, ze temer v kazdem vztahu, at uz manzelskem ci mimomanzelskem, jsou obsazeny vsechny prvky, od tech nejvice zadoucich az po ty nejmene zadouci a jejich pomer urcuje, ktere vztahy vydrzi a ktere ne, ktere budou spise stastne a ktere spise nestastne.

    Povrchove hodnoceni, zalozene na stereotypech, i na tech, vzniklych na zaklade prevazujici praxe, jako napr. muz, vracejici se pozde vecer at uz odkudkoli (z prace, hospody ci z milencina loze) a manzelka, cekajici na neho bud se slzami v ocich a vycitkami, nebo s pripravenym valeckem na nudle, ilustruji pouze jeden z aspektu reality a hodnoceni, zalozena pouze na tomto jednom aspektu, ktera jsou tak typicka pro tchyne, kamarady a kamaradky a dalsi nezucastnene, ale casto rady poskytujici divaky, jsou nejen nepresna, ale casto i jednim z nejvice negativnich faktoru v manzelstvi.

    Vetsina lidi ma strach z neznameho, i selma, ktera prozila mnoho let v zajeti, se radeji dobrovolne vraci do klece nez aby se vydala do neznama dzungle. Temer kazdy vztah, nekdy i ten nejhorsi, ma v sobe urcite procento prevazne pozitivnich prvku a tyto prvky, i kdyz vzacne, poskytuji poteseni a urcitou zaruku. Novy vztah by techto prvku mohl mit mnohem mene a zivot bez nich by byl definitvne mnohem horsi. Zvlaste v tech nejhorsich situacich a podminkach je clovek schopen se intensivne radovat z prozitku, ktere by na nej za normalnich okolnosti nezapusobily. Pro nekolik dnu hladovejiciho je krajicek chleba tim nejvetsim darem, pro zizniveho je to sklenicka obycejne vody a pro vezne, nucene k otrocke praci v podzemi od usvitu do setmeni to muze byt i jen petiminutovy pobyt na dennim svetle, zvlaste sviti-li slunicko a dozorci momentalne nekrici. Kdyz se tyto "svetle chvilky" pravidelne opakuji, mohou byt i pro vezne mnohem pritazlivejsi, protoze pravdepodobnejsi, nez vidina svobody ziskane utekem, prinasejicim rizika mnohem horsich situaci. Zivot a jeho hodnoceni je velice relativni zalezitost a jedno z nejmoudrejsich vysvetleni relativity poskytl sam jeji objevitel, Albert Einstein: "Kdyz je muz s hezkou zenou hodinu, zda se to byt jenom minuta. Kdyby vsak mel sedet minutu na rozpalene plotne, byla by tato minuta delsi nez kterakoli hodina. To je relativita." (When a man sits with a pretty girl for an hour, it seems like a minute. But let him sit on a hot stove for a minute, and it's longer than any hour. That's relativity.).

    Takze ac by racionalni analyza representativnich vzorku dvojic v ruznych spolecnostech a spolecenskych vrstvach pravdepodobne dokazala, ze negativni prvky prevazuji, zivot dokazuje pravy opak. I kdyz rozvodove statistiky jsou v nekterych zemich tak vysoke, ze zdanlive podporuji teorii, ze ve vetsine manzelstvi prevazuji negativni prvky a vetsina lidi zijicich v manzelstvi neni stastna, nepotvrzuji tyto statistiky, ze lide, kteri v manzelstvi neziji, stastni jsou. A neprimo, tim, ze velke procento rozvedenych znovu vstupuje do manzelstvi, nebo o tom alespon vazne uvazuje a jen nedostatek prilezitosti jim v tom brani, i rozvodove statistiky potvrzuji, ze vetsina lidi dava prednost manzelstvi, nebo alespon neoficilnimu vztahu pred samotou.

    Pro vetsinu lidi je manzelstvi vice, ci mene tim krajickem chleba pro hladovejiciho, sklenickou vody pro zizniciho a peti minutami na slunicku pro vezne travici vetsinu casu od tmy do tmy pod zemi. Takze manzelstvi, i kdyz dava malo, je faktor positivni a negativni faktory jsou kolem nas, at uz je to nedostatek svobody nebo moznosti uplatneni a odpovidajicich vydelku (v dobe komunisticke nadvlady napr. vetsina naroda byla presvedcena, ze v "kapitalistickych" zemich se lide maji lepe, ale jen nepatrny zlomek se rozhodl vymenit situaci, kterou kritizovali, za situaci, kterou obdivovali - strach z neznameho a jistota krajicku chleba, sklenice vody a peti minut na slunicku byla silnejsi, nez nejistota mnohem vice atraktivnejsich pozitku), nebo strach z toho, byt sam nebo s jeste horsim partnerem. Klec, poskytujici alespon minimalni jistoty, je pro vetsinu lidi pritazlivejsi nez svobodna volba, neposkytujici zadne jistoty.

    A i kdyz se vetsina nedostava do klece dobrovolne, protoze vidina okamziteho pozitku privadi do pasti a kleci nejen mysi a divou zver sedajici na vejicku, ale i lidi, vidici pri vstupu do manzelstvi pouze jeho vyhody, dobrovolne v ni zije po zjisteni, ze jde o zivot v kleci. I to, ze klec chrani pred nebezpecim zvenku je u mnohych nezanedbatelny faktor, at uz jako duvod nebo vymluva.

    A na zaver jen to, ze hrdinove zmineho filmu se po zjisteni, ze jejich manzelstvi neni nejen zdaleka takove, jak si ho predstavovali, ale ze je spise spatne nez dobre, se rozhoduji v nem pokracovat, predevsim proto, ze neveri, ze jina manzelstvi jsou lepsi, z jejich hlediska spise naopak, ac jejich manzelstvi neni idealni, zda se jim byt mnohem lepsi nez manzelstvi jejich pratel a lidi v jejich okoli a tez lepsi nez samota, zvlaste samota lidi pokrocilejsiho veku.

    Myslim, ze tento film vyjadril velkou zivotni moudrost.


    Kolja - tentokrát pohledem filmového diváka

    J. Jiřík

    clanku v BL 29.5.l998 nam Nancy Isenson predklada pohled na film KOLJA a hodnocení tvorby Jana Sveraka z pohledu studentky Glasgow university. Jeji zavery mi nedaji, abych z pohledu ceskeho filmového divaka jejímu prispevku neoponoval. Kolja v zadnem pripade neni nejakym novym vytvorem Jana Sveraka, v nemz by pojal novy pristup k nataceni ve stylu Holywoodu, jak se domniva autorka. Mam za to, ze je logickym vyustenim Sverakovy tvorby, pocinaje Obecnou skolou, pokracuje Jizdou a konce Koljou. V Jizde si Sverak osahal ceskou krajinu,a zkusenosti zde ziskane plne zurocil v Koljovi. Poucil se z filmu Akumulator I, ktery na rozdil od Kolji pojal prave zcela v hollywoodskem duchu, kdy se snazil zaujmout divaka triky a pribehem v duchu scifi pretechnizovaneho sveta. Ten film byl naprosty propadak ( i financni) a nepomohla mu ani Edita Brychta v titulni roli.

    Kolja - film, ktery vratil ceskeho divaka do kin, je sentimentalni pribeh Frantiska Louky, postaveny na genialnich dialozich scenaristy (otce) Zdenka Sveraka, ktere sebelepsi titulky a pojeti duse autorky nemohly postihnout - sverakovsky humor je srozumitelny, ale ceske dusi je prece jen vlastni a blizky.

    Uz samo pojeti KOLJI jako pribehu Louky postizeneho rezimem v hodnoceni autorky neobstoji - Louka je zde licen jako obet rezimu, pricemz jde o obcana, ktery jako desetistice jinych se prispusobi vseobecnemu marasmu a snazi se radovat z malickosti - viz pojeti Loukovy prace v krematoriu, odvzdusneni od kazdodenního smutku a tragedii.

    Nepochopil jsem, kde autorka prisla k zaveru, ze Louka se snazil sve problémy vyresit emigraci, kdyz o tom neni ve filmu ani zminka, naopak jeho odpor vuci rezimu vyvrcholeny utekem z Prahy pusobi vice nez sympaticky. Louka si musel byt vedom (a Sverak logicky rovnez), ze bez cestovniho pasu a vyjezdni dolozky od StB byla emigrace nemozna, a dramaticky utek pres ostnate draty se k naturelu Louky vubec nehodi.

    Autorka zcela spatne hodnoti Loukuv vztah vuci Rusum, ze Louka dochazi ke smirlivosti - proc asi Louka neumoznil vojakum vstup pres prah bytu? Hodnoceni postoje prislusniku StB cinkajicimi klici na Valclavskem namesti je naprosto mylné - co asi meli delat, pokud nechteli, aby je dav nerozslapal - tato hydra se proste prizpusobila dobe, a zadne procitnuti a podpora politickych zmen (svata prostoto!) v tom nebylo. Ne, prosim v listopadu 1989, ne, to snad clovek,ktery trochu zazil atmosferu v CR nemuze prijmout ani nahodou, a zcela urcite to tak nemyslel Zdenek Sverak - autor scenare. (StB v te dobe zdatne monitorovala co se deje a snazila se ovlivnovat deni, ale jak rekl vedouci 13.oddeleni UV KSC s.Hegenbart -"Pokud je na Vaclavaku 100 000 lidi, tak jsme v prdeli i s milicema ").

    Jsem presvedcen ze z firmu Kolja vyzaruje prosty lidsky humanismus, a v osobe Louky charakter prostych lidi, kteri se nenechali zlomit rezimem, ale ani nemeli odvahu a silu se postavit primo proti rezimu.Film odhaluje absurdnost systemu a na zaklade vtipnych cesko-ruskych dialogu prinasi pohled na dobu, na kterou se snazi spousta lidi zapomenout. Kolja vratil lidi do ceskeho kina, a v zadnem pripade to neni film, v nemz se vse v dobre obratilo - jak lici autorka, cesky divak citil Loukovu tragedii ze prisel o Kolju, ve kterem nasel smysl zivota po dlouhem staromladenectvi, a v kinech bylo mnoho divaku, kteri pri skonceni filmu slzeli.

    Autorka precenuje Loukuv vztah ke Klare,ktera s nim otehotnela jen proto, ze jej utvrdila, ze s manzelem nemohou mit deti, nikoliv proto, ze by chtela toto dite mit s Loukou. Sama mu pozdeji upresnila, ze chyba neni na jeji strane, a ze Louka si jeji predchozi vyjadreni asi spatne vylozil. Louka po ztrate Kolji zustal zcela sam, nikoliv s Klarou, ale s viditelnou nadeji a chuti v novy zitrek.

    Uvadi-li autorka, ze po tvorbe sedesatych let se vynoril az Kolja, mam za to, ze autorka v hodnoceni ceske filmografie opominula tvorbu minimalne Milose Formana, Ivana Passera, kteri v podminkach svobodneho sveta rozvinuli svuj talent - napr.v listu Los Angeles Times po vyhlaseni vysledku Americke akademie k filmu Amadeus vysel z titulkem na prvni strane - "Cesky vecer v Hollywoodu" na filmu se podilela rada Cechu -kameru drzel v rukou Miroslav Ondricek ( kupodivu Oscara nedostal ) kostymy vytvoril Theodor Pistek.I tato dila a osoby patri svym zpusobem k ceske filmografii.

    Kolja je mozna podle autorky zapomenuty film, ktery neprinesl nic noveho, ja soudim, ze to je meznik a ukonceni urcite etapy v tvorbe Jana Sveraka, kdy vyuzil dokonale vsech domacich zdroju, a svym humanismem vtiskuje v mozek laskaveho divaka pocit ze pravda a láska zvítezí nad lzi a nenavisti.

    Jak je mozne ze tento film, podle autorky zcela bezvyznamny, ziskal oceneni americke filmove akademie? Jiz tim se prece zapsal do dejin ceske, ale i svetove kinematografie.

    J. Jiřík

    Upozorňuju taky na recenzi filmu Kolja od Jana Čulíka v těchto Britských listech z 26.3.1997, a pokračování z 27.3. 1997 zde ("Oskar není měřítkem vynikající kvality") a z 28.3.1997("Šest stránek o Koljovi"). JČ


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|