tato kombinace vede k snadnemu rozsireni pozaru mezi podlazimi a
zaroven k zadymovani unikovych cest na schodisti.
Nejsem si jist, zda jsou uvedene materialy opravdu horlave, v kazdem
pripade se pri pozaru bytoveho zarizeni rozkladaji za vyvinu
neprehledneho mnozstvi zplodin. Priklad z pozarniho skoleni ktery mi
utkvel v pameti 200g PAN (polyakrylonitril, bezny material na umele
uplety) svetrik by pri spaleni dokazal usmrtit jedno stredne velke
kino.
Videl jsem nektere domy na sildistich z 80 let, uz mely aspon to
schodiste bez linolea.
Soucasna vystavba najemnich domu je tak ridka, ze o ni nemam
informace. Nicmene poznamka: zdene jadro je na mnoha prospektech jako
vyznamne plus.
Nemělo by se v této věci něco dělat? Nebo alespoň o tom mluvit a hovořit také o případných řešeních? Vědí lidé na sídlištích, že žijí v potenciálně smrtících pastích a mají informace, jak se před zahynutím v případě požáru bránit? To jsou otázky, které se přece přímo týkají života lidí. Těmi by se měla Česká televize zabývat, i nyní před volbami, namísto umrtvovacího programu Zdeňka Šámala, v jehož rámci - aby byl klid - se vysílá jen většinou špatně moderované předvolebního žvanění politiků. Proč nevznést v televizi v souvislosti s havárií stihaček v Českých Budějovicích otázku, proč se žádná politická strana nepokouší inteligentně vyřešit tyto základní bezpečnostní otázky, jimiž jsou ohrožovány životy tisíců lidí - a vůbec, obecně, v ČR celkový, neobyčejně palčivý bytový problém? Má smysl volit jakoukoliv stranu, která neumí připravit řešení těchto životně důležitých věcí? (JČ)
Problemem sidlist ze 70. let nejsou jen umakartova jadra, ale take dvouvodicove pripojeni rozvodu elektriny bez ochranneho zemniciho vodice i bez proudoveho chranice. Dojde-li pri tomto zapojeni k preruseni spolecneho nuloveho/ochranneho vodice, na kostru vsech uzemnenych pristroju (pracek, lednicek atp.) se dostane "tvrde" stridave napeti 220 V.
Je to typicky priklad, k jak zhoubnym dusledkum vede potlaceni verejne
kontroly a verejneho mineni.
Demokracie není jen boj politických stran
"Demokracie ..., která vše dovolovala podrobit svobodné kritice, nezbytně musila užívat slov pravdivě.... Dlouhým úsilím pojmy byly přesně definovány, a mohlo jich být používáno jako spolehlivých nositelů obsahu."
Ferdinand Peroutka, Demokratický manifest
Neuplynul ani týden od chvíle, kdy jsem se zmínil na stránkách BL o slovech jako spolehlivých nositelích obsahu, a mezitím se mi dostalo dalšího přesvědčivého důkazu, jak chápání demokracie v naší české kotlině se stále omezuje na pouhý souboj politických stran o moc.
Ten důkaz poskytl samotný Václav Klaus ve svém pravidelném komentáři v Lidových novinách (6.6.1998, str.11), kde doslova píše:
"Špatný pocit ve mně nevyvolává to, že v naší zemi zvítězil 'princip prudkého partajničení'. V naší zemi po roce 1989 totiž zvítězilo něco jiného - zvítězil model parlamentní demokracie, který je založen na soutěži politických stran. Žádný jiný, lepší model si nedovedu představit. A hlavně si ho představit nechci."
Pokud mohu připomenout své předešlé "podotýkání", tak veškeré definice politické demokracie, prověřené těmi nejlepšími historickými zkušenostmi úspěšných demokratických politických systémů, měly dvě části, z nichž ta druhá v Klausově podání opět chybí. To jest, že ti, kteří z této soutěže politických stran vyjdou vítězně, vykonávají svoji moc v rámci omezení stanovených k zajištění práv menšin a k ochraně užívání jistých individuálních nebo kolektivních práv, obvykle zakotvených v Ústavě.
Ne, to není hnidopišské slovíčkaření, ani dogmaticky úzkostlivé lpění na úplnosti definicí. Úkol rozšířit chápání pojmu politické demokracie v našich krajích nad rámec předvolebního hádání politických stran a zahrnout do něho také otázky demokratických hodnot a demokratického politického stylu je - dle mého názoru - úkolem veskrze praktickým.
Jedině tehdy, pokud naše chápání politické demokracie bude obsahovat také onu druhou polovinu definice, mohou mít i poražení v oné soutěži politických stran pocit, že svoji účastí a podporou takového politického systému cosi získávají.
Není pro demokracii nic nebezpečnějšího, než pokušení ji nahradit něčím "spravedlivějším" nebo "efektivnějším", ať už ve smyslu redundantních přívlastků ("lidová demokracie") nebo hledáním silného vůdce, jenž by věci "zjednodušoval".
Jsou to pokušení, která se periodicky objevují všude tam, kde mezi širokými vrstvami obyvatelstva začne převažovat dojem, že systém politické demokracie přináší prospěch jen někomu, všude tam, kde občanům se okatě dává najevo, že jejich demokratická práva začínají a končí odevzdáním volebního lístku do volební urny, a pak už mají právo jenom přihlížet tomu, jak politické strany s jejich mandátem svévolně nakládají.
Někdy se tomu říká "zklamání z demokracie", ale mně se zdá, že je to spíše zklamání z takové politické demokracie, která se omezuje pouze na souboj politických stran o moc ve státě, a otázky demokratických hodnot a stylu pro ni už nejsou tolik důležité.
Ondráš
Man's capacity for justice makes democracy possible, but man's inclination to injustice makes democracy necessary.
Reinhold Niebuhr
Kdo umrtvil kampaň
Mrtvolná předvolební kampaň Jindřicha Gintera je studií chování sdělovacích prostředků. Stalo se dobrým zvykem vědět přesně, co se mělo udělat. Nejlépe to obvykle vědí ti, kteří to udělat měli, ale neudělali. Václav Klaus zcela zatratil náš daňový systém. Zapomněl však říci, kdo byl za tento systém odpovědný a proč nereagoval na připomínky, které NEZ k tomuto systému uplatňovalo. Podobně dnes upozorňuje ministr vnitra na chyby ministerstva spravedlnosti, zapomíná však sdělit, že řadu roků byl náměstkem ministra. Do stejné situace se dostal Jindřich Ginter. Právě on by měl vysvětlit, kolikrát jeho list, nebo on sám se pokusil o diskusi nad věcným problémem. Jediné noviny, které podobné diskuse zorganizovaly, byly Hospodářské noviny. Odborným problémům se soustavně věnuje deník Slovo. Tím ale výčet sdělovacích prostředků končí, pokud nepočítáme diskuse v televizi, kterých se zúčastňují zásadně ti, kteří o problému vědí nejméně. Výjimkou jsou předvolební diskuse na ČT 2, ale nikdo neví, zda budou pokračovat, nebo zda se jednalo pouze o dohru projektu Ivana Kytky.
Přímo šokujícím zjištěním bylo, když volební programy všech politických subjektů byly označeny za téměř totožné. Pravděpodobně jsem jediný, kdo programy skutečně prostudoval a mohu zcela odpovědně říci, že programy se zcela diametrálně liší. Fakt je, že ve většině případů se jedná o slepenec, který vznikl tak, že jednotlivé odborné programy od různých autorů někdo slepil dohromady. Jediný kompaktní program, který znám je program NEZ, ve kterém váže daňový systém na odborné části, veřejná správa je v souladu s daňovým systémem i odbornými částmi programu a pokud se někde říká, že jsou nutné peníze, současně se na jiném místě programu říká kde se vezmou. Je pravděpodobné, že i jiný subjekt má komplexně vypracovaný program, ale mezi těmi, které jsem získal není.
K názoru Jindřicha Gintera, že kritický žurnalismus by občané považovali za neslušný, je nutné připomenout, že kritického žurnalismu je nadbytek, chybí však serióznost a hlavně koncovka. Kauza zazní a odezní. Proto by mnohem vhodnější byla žurnalistika konfrontační, která by umožnila obhajovat odchylné názory na řešení odborných problémů. Takovou žurnalistiku je možné dělat slušně a seriózně.
Hlavním omylem Jindřicha Gintera je, dojem, že Václav Klaus selhal v posledních třech letech. To je hluboké nedorozumění. Václav Klaus selhával opakovaně. Jedním z prvních selhání byly dvě různé ceny benzinu v kombinaci s jakýmsi přídělovým systémem krátce po revoluci. Motoristé předkládali u benzinové pumpy velký technický průkaz a prvních dvacet litrů v měsíci dostali za 12,50, další litry za 18,- Kč.
Dalším selháním byla snaha o likvidaci železnice na základě čekání u železničního přejezdu, kterým projížděl vlak s jediným cestujícím. Každý železničář, který volil ODS, to udělal s plným vědomím, že volí likvidaci železnice.
NEZ v dostatečném předstihu navrhovalo řešení v oblasti zdravotnictví, školství, v bytové politice, v energetice, v dopravě a dalších. Vstup NEZ do parlamentní politiky není snahou o získání funkcí, ale snahou o prosazení rozumu, když selhaly všechny pokusy o dialog. Politik, který dnes říká, že musíme diskutovat, musíme pozvat realistické subjekty ke kulatému stolu, musí současně odpovědět, proč to nedělal. Když dnes někdo tvrdí, že normální je nelhat, měl by současně říci, proč to nedělá.
Všechny současné diskuse jsou v duchu kdo s kým se nebude bavit. Neproběhla žádná diskuse o tom, co dělat v dopravě, jak zlepšit zdravotnictví, jak zlepšit a zlevnit veřejnou správu, jak si počínat v energetice a jak opravdu chránit životní prostředí. Dokladem o tom, že politiky zajímají hlavně funkce je naprosto neodborné obsazování funkcí ve státní správě, které se promítá do všech sfér od ministrů po přednosty okresních úřadů. Výsledkem jsou nesmyslná řešení problémů a finanční ztráty s dopadem na celé hospodářství.
Praha 6.6.1998
místopředseda NEZ
ČTK a vybrané sděl. prostředky
Z tiskové besedy NEZ konané 8.6.1998
NEZ znovu upozorňuje, že kandiduje ve všech volebních krajích a splnilo všechny požadavky platných zákonů. Protože politické hnutí NEZÁVISLÍ je soustavně vynecháváno v přehledu kandidujících stran, upozorňujeme voliče, aby si zkontrolovali, zda opravdu dostali naše volební lístky s číslem 2.
Dnešní stávku státních zaměstnanců považuje NEZ za nevhodnou a nedokonalou nápravu vlastních volebních omylů.
NEZ opakovaně požaduje, aby Ministerstvo financí ještě před volbami zveřejnilo celý přehled záruk, které vláda ČR, nebo jiný orgán poskytly. Vzhledem k tomu, že se jedná o peníze všech občanů, mají právo vědět jak odpovědně jsou spravovány, ještě před tím, než se rozhodnou komu dají ve volbách svou důvěru.
K velmi uspěchané privatizaci bank je nutné upozornit, že privatizací se zbavíme nejen bankovních domů, do kterých stát vložil téměř 200 miliard Kč, ale současně se zbavíme možnosti zjistit, kam se tyto peníze ztratily. Pokud budou banky prodány za částku nižší, než kolik do nich stát investoval a pokud budou prodány bez znalosti jejich skutečné hodnoty, bude to další způsob, jak občany ČR připravit o peníze. Před prodejem bankovních domů by v každém případě měli ti kteří rozhodovali vysvětlit, proč zabránili vstupu zahraničních bankovních domů do ČR a vložili téměř dvě třetiny státního rozpočtu do domácích bank, které se po prodeji stanou součástí zahraničních ústavů. Na př. americké banky měli v té době úrokovou míru 4 %. Rozhodně by to pro české podnikatele bylo příznivější, než úroky 15 nebo i více procent. Zahraniční bankovní domy jsme mohli mít zadarmo a zmíněné miliardy mohly být použity na rozvoj hospodářství.
NEZ v dostatečném předstihu navrhovalo řešení v oblasti zdravotnictví, školství, v bytové politice, v energetice, v dopravě a dalších. Vstup NEZ do parlamentní politiky není snahou o získání funkcí, ale snahou o prosazení rozumu, když selhaly všechny pokusy o dialog. Politik, který dnes říká, že musíme diskutovat, musíme pozvat realistické subjekty ke kulatému stolu, musí současně odpovědět, proč to neudělal. Když dnes někdo tvrdí, že normální je nelhat, měl by současně říci, proč to nedělá.
NEZ se rozhodlo vyzvat prezidenta republiky, aby zveřejnil materiály k aférám. Tyto materiály se týkají všech občanů státu a ti mají právo vědět kdo organizuje zpravodajské hry.
K včerejšímu prohlášení V. Klause, ve kterém označil za velmi špatnou naši daňovou soustavu, upozorňuje NEZ, že zapomněl říci, kdo ji tvořil a kdo je za tyto chyby odpovědný.
Na rozdíl od jiných politických stran neodsuzujeme podporu umělců vyjadřovanou ODS z přesvědčení, nebo za honorář. Chápeme ji jako obavu z narovnání poměrů a ukončení dlouhodobého monopolu vybraných a vyvolených.
NEZ 8.6.1998
Demokraticka unie
Obcanska koalice
Nezavisli
Ceska strana narodne socialni
Spolecne prohlaseni
Vyse uvedene politicke strany a hnuti, kandidujici v nadchazejicich volbach, se dohodly na tomto spolecnem prohlaseni:
1. Politicky vyvoj v uplynulych letech ukazal, ze nase politicka scena za kratke obdobi od roku 1989 nemela moznost dostatecne vyzrat a zbavit se pozustatku z obdobi totality. Pro budoucnost nasi zeme je proto velice nebezpecna soucasna snaha o uzavreni politicke sceny pouze na nekolik subjektu. K uzavreni dochazi soubeznym pusobenim tri faktoru: petiprocentni hranice, volebni kauce a medialni blokady mimoparlamentnich stran. V dusledku toho je volic neustale presvedcovan, ze si muze vybrat pouze z tech stran, ktere v Parlamentu jiz pusobily a s jejichz politikou byl nespokojen. Je zde zrejma snaha nepustit do Parlamentu nove lidi a s nimi predevsim nove myslenky.
2. S vedomim vyse uvedeneho vyzyvame vsechny obcany Ceske republiky, aby nepodlehli ucelovym tvrzenim o "propadnuti" jejich hlasu, pokud jej daji tzv. malym stranam. V roce 1996 jste volili strany velke a vas hlas nakonec stejne propadl, nebot propadla politika techto stran. Primym dusledkem toho jsou nadchazejici predcasne volby.
Vyzyvame vas proto, abyste v techto volbach dali svuj hlas stranam, ktere doposud v Parlamentu nepusobily a ktere vam ve svych programech nabizeji politiku jako sluzbu vam obcanum, nikoliv svym stranickym zajmum. Jedine tak spolecne prolomime barieru, kterou vytvorily stavajici parlamentni strany pro udrzeni sve moci. Prispejete tak bez rizika navratu k socialismu ke skutecnym zmenam, ktere si vetsina obcanu teto zeme preje, a vas hlas tedy rozhodne nepropadne.
V Praze 8. cervna 1998
Zasila
ing. Petr Safranek e-mail: deu@login.
mistopredseda strany tel: 0602 38 18 65
Demokraticka unie http://www.deu.
PO Box 3
110 15 Praha 015 tel./fax 02-232 39 96
Bude vyvinuta sexuální pilulka i pro ženy?
Po spektakulárním úspěchu pilulky Viagra farmaceutické firmy Pfizer, která odstraňuje mužskou impotenci, usilují vědci o vytvoření pilulky pro ženy, která jim lehce přivodí orgasmus.
Počáteční tajné klinické zkoušky, které provádí firma Pfizer ve Velké Británii byly velmi úspěšné. Ze sexuologických studií vyplývá, že třetina až polovina žen nemá nikdy orgasmus. Vědci se domnívají, že by mohli opakovat úspěch viagry u žen - viagra se nyní ve Spojených státech předepisuje 100 000 mužům týdně.
V Británii bude viagra k dispozici od podzimu, ale ženy budou muset na svou orgasmickou pilulku počkat asi dva roky. Z vědeckého výzkumu vyplývá, že mechanika sexuálních reakcí u mužů a u žen je velmi obdobná. Zvýšené proudění krve a funkce erekčních tkání jsou stejně důležité při vyvolávání pocitu slasti u mužů i u žen.
Pfizer zkoumá tři různé verze sildenafilu, aktivní látky viagry, a zkouší je na 500 ženách v různých částech Evropy. Po jednoměsíčním užívání této látky bylo zaznamenáno, že se tyto ženy milují se svými partnery častěji než dříve.
Viagra vítězí i v arabském světě
V Saúdské Arábii se viagra prodává na černém trhu v přepočtu asi za 2500 Kč za jedinou pilulku. V Egyptě je zakázána, ale prodává se za 1200 Kč pod pultem. V Libanonu by nikdy žádný muž nepřiznal, že tu pilulku potřebuje. Libanonská vláda také viagru dosud nepovolila, provádí s ní nejprve zkoušky.
V arabském světě není impotence tématem, o němž by se dalo volně hovořit na návštěvě u známých - právě proto, že většina mužů je posedlá tím, že musí vyvolávat dojem velkých sexuálních schopností. To, že má muž děti, se považuje za potvrzení jeho mužství. Bezdětní ženatí muži jsou donekonečna na veřejnosti dotazováni, proč nemají děti. Není tedy překvapující, že v arabské světě je po viagře tajně obrovská poptávka.
Egyptští lékárníci tvrdí, že vznikla obrovská vlna zájmu o viagru. Snad proto provádí egyptská policie a egyptské ministerstvo zdravotnictví razie v lékárnách, ve snaze zkonfiskovat tento nový, nepovolený lék. Egyptské ministerstvo zdravotnictví nejprve vydalo prohlášení, že "egyptští muži žádnou takovou pilulku nepotřebují", pak uvedlo, že firma Pfizer zažádala o povolení viagru v Egyptě prodávat, ale musí být nejprve podrobena klinickým zkouškám. Ministerský mluvčí se vyjádřil, že prý egyptská vláda "bere v úvahu, že egyptší muži jsou jíní než Američani".
Ve Spojených arabských emirátech oznámil šejk Mahmoud Chalífa, činitel na ministerstvu pro islámské záležitosti, že ženatí muži budou smět užívat viagru k sexuálnímu styku s manželkami, ale že bude zakázána pro svobodné muže, neboť by to "vyvolávalo neřesti".
V Saúdské Arábii se jedna pilulka viagry prodává za cca 2000 Kč v městě Jeddah, ale za 4400 Kč v městě Riyadh. Neví se, co to vypovídá o mužnosti mužů v obou městech.
V lékárnách v arabských městech shánějí viagru pro své partnery i ženy.
