Hořlavá past českých paneláků
K článku, zveřejněnému v Britských listech 10.6., přišla tato reakce, viz níže.
České noviny by z toho měly ještě udělat velké předvolební téma. Vyvolat kampaní, trvající několik dní, skutečnou veřejnou diskusi o těchto závažných otázkách a donutit politické strany, aby uvažování o nápravě těchto hrůzných skutečností včlenily do svých volebních programů. Nebo vám lidi nevadí, že mnozí z vás žijí v potenciálně smrtícím ohnivém hrobě? JČ
K problematice bytových jader v panelových domech
"Usporna" reseni nasich panelaku jiz vedla k rade tragedii. V minulem rezimu vsak byly udaje zverejnovany jen v odbornem tisku a odbornici, kteri usilovali o napravu byli obcas i zastrasovani.
(Zajimave by bylo zverejneni vsech okolnosti kolaudace trasy "B" prazskeho metra).
V bytovych jadrech jsou obvykle vedeny rozvody plynu, byvaji tam umisteny plynomery a soubezne vedou odsavaci potrubi od kuchynskych sporaku, nevykazujici zadnou pozarni odolnost (v rade pripadu dokonce z horlavych plastu) v nichz se po leta usazuji vrstvy mastnoty.
Staci, kdyz hospodynce vzplane napr. tuk na panvi a plamen proslehne do odsavaciho potrubi. Kominovy efekt (podporovany ventilatorem) zpusobi propaleni potrubi a velmi rychlou destrukci plynomeru.
Pozar ziveny plynem se behem nekolika minut rozsiri do vsech vyssich pater.
Tlak horkeho vzduchu vyrazi okna v obvodovych stenach a plameny proslehuji horizontalne od jadra do oken.
Ve vyskovych objektech, kde jsou fasady tvoreny zavesenymi tzv. Boletickymi panely (sklo a cedicova vata) zacnou tyto panely behem nekolika minut odpadavat.
Vetsina plastu, pouzivanych v bytovych interierech produkuje pri horeni prudce toxicke latky. Napr. pri horeni molitanu se uvolnuje velke mnozstvi fosgenu, znameho jako bojovy plyn.
Jiste zmirneni rizika katastrofy lze dosahnout horizontalnim prezdenim sachty, prochazejici bytovymi jadry na urovni vsech podlazi a pozarne odolnym oblozenim odsavacich potrubi od kuchynskych digestori.
Tyto upravy byly nekde provadeny ale pokud je mi znamo, riziko ve vetsine vyskovych objektu trva.
Pro radu vyskovych objektu byly na zaklade politickych tlaku udeleny vyjimky z pozarnich norem (CSN 730802 a dalsi).
Jako priklad muze poslouzit Ustredni telekomunikacni budova v Olsanske ulici v Praze.
Fundovane informace by mely poskytnout soucasne organy statniho pozarniho dozoru pri ministerstvu vnitra (pokud ovsem nejde o lidi, kteri maji z minulych dob maslo na hlave).
Dotaz poslanci Michalu Prokopovi, členovi mediální rady Českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování společnosti CET 21, držitele licence TV Nova?
11. června 1998
Vážený pane Prokope,
děkuji vám za váš nedávný dopis, který byl hned zveřejněn v Britských listech, jak jste si přál. Budu na něj ještě podrobněji reagovat, nyní však mám na vás naléhavou otázku:
Proč dopustila vaše mediální komise vytunelování společnosti CET 21, držitele licence TV Nova?
V roce 1993, při vzniku televize Nova, vlastnila společnost CET 21, držitel vysílací licence TV Nova, 12 procent ČNTS, t.j. České nezávislé televizní společnosti (TV Nova). Bermudská firma CME vlastnila 66 procent ČNTS a Česká spořitelna 22 procent ČNTS.
V poslední době zvýšila několika transakcemi bermudská firma CME svůj podíl v ČNTS (televizi Nova) na 99 procent.
V podnikatelských zprávách firmy CME, podaných inspekčnímu dozoru amerického kapitálového trhu Securities and Exchange Commission (uvádění nepravdivých informací v těchto oficiálních podnikatelských zprávách by bylo v USA vážným trestným činem) se praví, že během roku 1997 získala firma CME od společnosti CET 21 jedenáct procent z jejího původně dvanáctiprocentního podílu v ČNTS.
Nejprve získal podnik CME v březnu 1997 od společnosti CET 21 5,2 procent jejího podílu v ČNTS, a v srpnu 1997 koupí firmy "Nova Consulting" dalších 5,8 procent podílu CET 21 v ČNTS.
Za těchto 5,8 procent musí vyplatit firma CME do 15. 2. 2000 "určitým partnerům v CET 21" 28 537 000 dolarů (tedy přibližně 941 miliónů Kč). Do 31. 3. 1998 jim bylo již vyplaceno 19 912 000 dolarů.
Tyto informace jsou opakovaně uváděny v několika čtvrtletních zprávách podaných firmou CME americkému kapitálovému dohledu Security and Exchange Commission, nejnověji i ve zprávě za první čtvrtletí roku 1998, předložené SEC dne 15.5. 1998. Tato zpráva je k dispozici na internetu na adrese: http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-98-001264.txt
Podle informací od Petera Kršáka, jednoho z podílníků společnosti CET 21, a jeho právního zástupce Čestmíra Kubáta, smí však rozhodnout o prodeji podílů společnosti CET 21 v ČNTS jen její Valná hromada dvoutřetinovou většinou. Kdyby Valná hromada takový prodej schválila, podnik CET 21 by musel pověřit nějakou osobu prodejem podílů CET 21 v ČNTS. Kršák i Kubát konstatují, že žádné takové rozhodnutí Valné hromady CET 21 učiněno nebylo. Konstatují, že pokud někdo z CET 21 prodal jedenáct procent ČNTS bez rozhodnutí Valné hromady CET 21, jak se uvádí v podnikatelských zprávách společnosti CME, byl by to závažný trestný čin.
Neměli byste vyšetřit, jak je možné, že firma CME oznamuje, že v roce 1997 získala 11 procent podílu ČNTS, které vlastnila společnost CET 21, a podle Kršáka a Kubáta o žádné takové transakci není v zápisech Valných hromad CET 21 ani zmínka?
Pokud k prodeji 11 procent ČNTS, které vlastnila společnost CET 21, došlo bez vědomí její Valné hromady, proč tomu vaše komise pro sdělovací prostředky nezabránila?
Kam plyne oněch cca 941 miliónů Kč, které CME vyplácí za koupi těchto podílů?
Předem děkuji za objasnění tohoto případu.
Tento dopis byl zveřejněn v Britských listech dne 12. června 1998, kde rádi zveřejníme i vaše vysvětlení.
S pozdravem,
Jan Čulík
Příloha:
Anglický text příslušných odstavců podnikatelské zprávy firmy CME k 31.3.1998:
VÝŇATEK ZE ČTVRTLETNÍ PODNIKATELSKÉ ZPRÁVY, PŘEDKLÁDANÉ AMERICKÉMU KAPITÁLOVÉMU DOZORU SECURITIES AND EXCHANGE COMMISSION FIRMOU CENTRAL EUROPEAN MEDIA ENTERPRISES:
PŘEDLOŽENO 15.5: 1998
ZPRÁVA JE DATOVÁNA: 31.3.1998
ACCESSION NUMBER: 0000889812-98-001264
CONFORMED SUBMISSION TYPE: 10-Q
PUBLIC DOCUMENT COUNT: 5
CONFORMED PERIOD OF REPORT: 19980331
FILED AS OF DATE: 19980515
Internetová adresa:
http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-98-001264.txt
Na straně 6, odst. 1 se praví:
In the Czech Republic, the Company is entitled to 99% of the total profits of and has 97% of the voting power in Ceska Nezavisla Televizni Spolecnost s.r.o. ("CNTS"), which operates Nova TV, a private national television station in the Czech Republic. In August 1996, when the Company increased its economic interest in CNTS through the acquisition of a 22% economic interest in CNTS from Ceska Sporitelna Bank ("CS Bank") (the "Additional CNTS Purchase"), CS Bank granted the Company an option to acquire CS Bank's remaining 2% voting interest for no additional consideration. On December 9, 1997, the Company exercised its option and upon completion of registration pursuant to Czech law of the 2% voting interest, the Company will have 99% of the voting power in CNTS. CET 21 has a 1% equity interest in CNTS. In March 1997, the Company acquired a 5.2% interest in CNTS (the "1997 CNTS Purchase") and in August 1997, the Company acquired an additional 5.8% interest in CNTS (the "Second 1997 CNTS Purchase").
Překlad: CET 21 má jednoprocentní podíl v ČNTS. V březnu 1997 získala (firma CME) 5,2 procentní podíl v ČNTS (("koupě ČNTS z roku 1997") a v srpnu 1997 získala (firma CME) dalších 5,8 procent podílu v ČNTS ("druhá koupě ČNTS z roku 1997)
The Company owns a 76% ownership interest in Radio Alfa a.s. ("Radio Alfa"), one of two private national radio broadcasters in the Czech Republic.
In May 1997, CNTS declared a total dividend of Kc 495,000,000 ($13,665,000), of which the Company was paid Kc 150,150,000 ($3,334,000) in June 1997, Kc 115,500,000 ($3,522,000) in November 1997 and Kc 115,500,000 ($3,313,000) in January 1998. The remainder of the total dividend was paid to minority shareholders.
In May 1998, subject to the formal approval of CNTS's shareholders, CNTS declared a total dividend of Kc 550,000,000 ($16,330,000), to be paid in two installments during 1998. The Company's voting power is sufficient to compel CNTS to make distributions.
On August 11, 1997, the Company made the Second 1997 CNTS Purchase when it purchased a 5.8% interest in CNTS from certain of the partners of CET 21 for a purchase price of $28,537,000, to be paid in installments through February 15, 2000. As of March 31, 1998, the Company had paid $17,912,000 of the purchase price and is obligated to make further payments of $2,750,000 during 1998, $5,313,000 during 1999, and $2,562,000 during 2000. Each further payment is subject to increase to an amount equal to the value of such payment as if it had been invested in CME's Class A Common Stock at a purchase price of $23.375 per share.
On August 1, 1996, the Company entered into the Additional CNTS Purchase for the purchase of CS Bank's 22% economic interest and virtually all of CS Bank's voting rights in CNTS for a purchase price of Kc 1 billion ($36,590,000). The Company also entered into a loan agreement with CS Bank to finance 85% of the purchase price. The principal outstanding at March 31, 1998 was Kc 700,700,000 ($20,805,000). Quarterly repayments on the loan are required in the amount of Kc 22,500,000 ($668,000) during the period from May 1998 through November 1998, Kc 42,500,000 ($1,262,000) during the period from February 1999 through May 2002, and Kc 37,500,000 ($1,113,000) in August 2002.
The Company expects CNTS's future cash requirements to continue to be satisfied through operating cash flows and available borrowing facilities. CNTS has a line of credit with CS Bank for up to Kc 250,000,000 ($7,423,000) bearing interest at a rate 0.5% over the Prague Interbank Offer Rate ("PRIBOR"). In October 1997, CNTS entered into a Kc 500,000,000 ($14,846,000) line of credit with ING Bank. The line of credit, which may be drawn in Czech koruna, German marks or United States dollars, bears interest at a rate of 0.5% over the interbank offered rate for the applicable currency and matures in October 1999. CNTS had no borrowings under these facilities at March 31, 1998. The facilities are secured by CNTS's equipment, vehicles and receivables.
In June 1997, CEDC Praha s.r.o. ("CEDC Praha"), which owned the facility that Nova TV uses as its main studios and principal offices (the "Nova Facility"), terminated the capital lease pursuant to which CEDC Praha leased the Nova Facility to CNTS, and entered into an agreement with CNTS
pursuant to which (i) CEDC Praha assigned the Nova Facility to CNTS and (ii) CNTS assumed CEDC Praha's obligations under a loan from CS Bank (the "CS Loan") secured by a mortgage on the Nova Facility. The CS Loan provides for quarterly principal payments of Kc 16,500,000 ($490,000), plus interest at three-month PRIBOR plus 1.0%, to be paid through December 1999. As of March 31, 1998, the outstanding balance under the CS Loan was Kc 109,500,000 ($3,251,000).
One of the owners of CET 21 has filed two claims against CET 21 in the Regional Commercial Court in Prague. The claims, filed in December 1996 and May 1997, allege that CET 21 and the Czech Radio and Television Council did not complete all required procedures for approving certain transfers of CET 21 participation interests and request that such transfers and all general meetings of CET 21 following such transfers be invalidated. The claim filed in December 1996 was dismissed by the Court on April 27, 1998; the plaintiff has the right to appeal. CET 21 has not been notified of a hearing date for the remaining claim.
Žádné překvapení: Klaus zůstává starým, myšlenkově omezeným Klausem, který nevidí za časový ani prostorový horizont své malé životní zkušenosti
Pár poznámek k rozhovoru s Václavem Klausem, který tento týden uveřejnily pražské Literární noviny. Nejprve přinášíme celý text v původním znění. JČ
O politické kultuře, kulturní politice a autentické prestiži
Rozhovor s Václavem Klausem
Literární noviny 8.6. 1998
(Rozhovor zveřejněn v BL se souhlasem Literárních novin.)
Pane profesore, toto by měl být rozhovor spíše o kultuře než o politice, ačkoliv jedno od druhého asi nelze odtrhnout. Dříve se dost mluvilo o kulturní politice, teď zase o politické kultuře. Jak vidíte úroveň politické kultury tady a teď?
Myslím, že nad politickou kulturou je ještě politická vyspělost a kultivovanost. O nedostatečné politické vyspělosti svědčí například raketový vzestup Unie svobody (v jistých chvílích, kdy nikdo netušil, kolik má členů nebo jaký má program) či Důchodců za životní jistoty. U posledně jmenované strany nikdo nezná její představitele a ani jediné slůvko z jejího programu. Jsem obrovsky zklamán ze zploštěného uvažování, že bude-li strana důchodců ve vládě, budou vyšší důchody. Tady se projevuje naše hrozná politická nevyspělost.
Kdybyste býval měl na počátku své premiérské éry ty zkušenosti, jaké máte nyní, byl byste prosazoval jinou politiku ve vztahu k vědě, školství, kultuře?
Ne, určitě bych nedělal politiku ani o milimetr jinou. To je strašlivá mystifikace, myslet si, že jsme se těmito zdánlivě neekonomickými disciplínami nezabývali. Vím, že liberalizace (liberalizace nejen politická, ekonomická, ale i myšlenková) u nás nejdříve narazila na návyky, na zvyklosti, na podivné výhody, které v komunistickém režimu požívala část příslušníků disciplín jako je věda či kultura. Vím, že náš vědec či umělec na tom byl v absolutním slova smyslu podstatně hůř než jeho partner v Holandsku či Švýcarsku, ale svým společenským postavením na tom byl asi relativně lépe. Měl horší auto, ale podstatně vyšší společenský statut, ať už byl oblíbencem nebo neoblíbencem minulého režimu. Někteří lidé z těchto skupin nepřijali závan svěžího vzduchu, který sem vnesl názorový pluralismus, svoboda, demokracie, trh, konkurence na trhu zboží a myšlenek. Tito lidé mimochodem jako první ostře zareagovali už na začátku roku 1990. První boje jsem nesváděl s horníky nebo železničáři, ale s vědci a uměleckými pracovníky, na to si už asi málokdo vzpomíná. Dříve než pan Dušek nebo Rath se ozvala paní Chytilová. To je strašně smutná kapitola naší nedávné historie.
Zdá se mi, že v očích současné mocenské elity (a potažmo celé společnosti) klesá prestiž vzdělání, vědy, kultury. Mohou si za to věda, kultura a školství samy?
Prestiž že klesá? Myslím, že ne. Prestiž těchto disciplín či oblastí se dostává tam, kam patří, to znamená na autentickou prestiž jednotlivých osobností, jednotlivých zástupců těchto disciplín, a nikoli na neautentickou prestiž, kterou komunismus právě těmto disciplínám přiděloval. Mnoho z nás žilo ve světě, který fyzickou práci a nevznešené profese považoval za cosi, o čem není třeba moc mluvit, naopak na piedestal sestavěly intelektuální, vědecké profese. Koneckonců jsem byl jedním z těchto lidí, nemluvím jako šofér, železničář či horník, který se pošklebuje vědcům nebo umělcům, u mě je to sebereflexe a prosím, aby to tak bylo bráno.
Ne, neměl jsem na mysli srovnání s poměry nenormálními, nýbrž s normálními.Asi se nedá popřít, že za první republiky se například učitelství těšilo výrazně větší prestiži než dnes.
Pokud se nemýlím, měl jsem debatu na toto téma se studenty pedagogické fakulty v Ostravě. V největší posluchárně, kterou ta škola má, narvané do nedýchatelna, se mnou takto hovořili studenti, budoucí učitelé. Zeptal jsem se tedy, když si tak všichni stěžují, proč vlastně tu fakultu studují. Víte, jaký je tam poměr přihlášených a přijatých uchazečů o studium? 5:1. Tvrdit, že o učitelské povolání není zájem, je potom mystifikace. Autentická prestiž konkrétního středoškolského učitele v okresním městě není dána projevy prezidentů, předsedů parlamentu. Několik generací ví, že tam a tam učí matematiku pan profesor ten a ten, češtině paní profesorka ta a ta, od nich jsme se my a naši rodiče něco naučili, uctivě je zdravíme, když je potkáme na ulici. To je prestiž, kterou mám na mysli. Nemůžete žádat apriorně prestiž pro celou profesi.
Z iniciativy ministra kultury Pavla Tigrida byla za vaší vlády zřízena, respektive obnovena státní cena za literaturu. Domníváte se, že stát má hodnotit spisovatele?
Já jsem ji nezakládal, myslím, že to byla úlitba pana ministra některým zástupcům kultury, nevím, nakolik do toho byl vmanévrován a nakolik to byl jeho autentický názor. Sám to považuji za bezcenné, zbytečné, irelevantní. Letos v únoru jsem byl ve Valdštejnské jízdárně svědkem udělování Ceny Karla Čapka (Jiřímu Kratochvilovi za dilogii Siamský příběh a Nesmrtelný příběh). Ta událost se mi zdála neskutečně trapná, také pro svou formální stránku, totální nepřipravenost. Předseda PEN klubu pan Stránský jako hlavní moderátor neznal program, zapomněl udělit slovo, komu měl, atd. Byla to největší ukázka naší pokleslosti, ukázka toho, že ještě nejsme standardním evropským státem. Hluboce jsem se styděl, na takovýchto akcích nemusím být vůbec přítomen. Karla Čapka si vážím natolik, že si nepřeji, aby jeho jméno bylo takto degradováno.
Na předávání Ceny Karla Čapka jste se do Valdštejnské jízdárny vypravil (a chvatně ji pak opustil) už jako bývalý premiér. Předtím jste však navštěvoval vernisáže, divadelní a filmové premiéry, účastnil jste se akcí PEN klubu a vystupoval na nich. Do jaké míry se tu stýkaly vaše pracovní povinnosti s osobními zájmy?
Jsem rád, že jste si toho povšiml. Z Klause totiž dělali tachnokrata či hokynáře, který nemá ke kultuře co říci. Dostal jsem se do jisté škatulky a nevím, jak se tato škatulka dá opustit. Vždycky jsem navštěvoval koncerty, výstavy, divadelní a filmová představení, četl jsem knížky - v letech šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých. Jediný rozdíl je snad v tom, že se v letech devadesátých zúžil můj individuální výběr. Z pozvání tam, kde mám pronést zahajovací projev, jsem si pečlivě vybíral, vážil jsem akce, které mají proběhnout pod mou patronací, a podobně. Už jsem si ale při změněném pracovním stylu nemohl otevřít měsíční kulturní přehlked a zaškrtat si dopředu výstavy, divadla a koncerty, které chci navštívit a jít si koupit do předprodeje lístky. A k tomuto způsobu jsem se zatím nevrátil ani v půlroce, kdy už nejsem předsedou vlády.
Velá část českého tisku je nyní v německém vlastnictví. Znepokojuje vás to?
Celý můj koncept privatizace i ona slavná kupónová privatizace byly založeny na myšlence, že nejsme žádná banánová republika a že nemáme vyprodat celou zemi kamsi do ciziny. Nebyla v tom xenofobie a nebyl v tom strach před velkými a mocnými zahraničními firmami. Byl to pokus o nalezení přirozené vlastnické struktury, která by zahrnovala i domácí vlastnictví kapitálu i přiměřenou míru kapitálu zahraničního. Nemyslel jsem si, že všechny naše noviny budou v cizích rukou. A myslím, že vlastník nevystupuje seriózně. Mám vám něco prozradit na majitele Mladé fronty Dnes? Jednou za rok za mnou přijdou a ujišťují mě, že jsou největšími fandy Václava Klause a že jsou rádi, že pro to něco také dělají svým deníkem Mladá fronta Dnes. Pokaždé se usmívám a říkám, vy naštěstí neumíte česky, tak můžete žít v této iluzi, já však mám pocit, že váš deník je největším nepřítele Václava Klause. A oni nevěří svým uším, tváří se, že si budou muset nechat přeložit nějaké texty... Takže: buď je to totální ignorace, vlastníci sledují pouze měsíční, čtvrtletní, roční finanční výsledek a vůnec je nezajímá, co je tam napsáno, nebo - radši nebudu říkat co.
Myslíte, že program Občanské demokratické strany může být přitažlivý i pro lidi kulturní, myslící, kterým například vadí, že u nás jdou na školství jen 4 procenta hrubého domácího produktu, zatímco v Maďarsku 6,7 procent, v Polsku 5,5 procenta, atd.?
Náš program nereaguje na nejnižší pudy voličů, oslovuje ty, kteří chtějí přemýšlet, kteří chtějí slyšet argument, kteeří nechtějí televizní program typu Kotel, raději by byli pro televizní program - dávno zrušený - typu Studio dialog. Náš program snad oslovuje ty, kteří si dříve, než uvěří uvedeným číslům, položí otázky: Je použita stejná metodika? Započítává se do toho i školství vysoké, střední, učňovské, soukromé, státní, rekvalifikační kursy, atd.? Používá se správný měnový kurs na přepočet hodnot? Atd. Náš program by mohl oslovit voliče, kteří vědí, že život není o napodobování jakýchsi optimálních struktur výdajů na armádu, vědu, školství, životní prostředí, ale kteří vědí, že se pohybujeme v reálném světě metodou - a teď si dovolím pro Literární noviny cizí slovo - inkrementalismu. To znamená, že se pohybujeme změnami "at the margin", chceme-li se dobrata k nějakému výsledku, musíme nastolit jistou tendenci, musíme například říct, že platy ve školství mají růst dejme tomu o 12- 13 procent, když v celé zemi rostou o 10 procent. To je jediná cesta, jak se dostat k jiné proporci. A ne zablokovat na rok růst platů v jiných oborech a ve školství je zvýšit o 100 procent. Věřím, že čtenář Literárních novin je člověk, který ví, že jsme se celých osm let pohybovali "at the margin". A že si neprohlédne jen billboard, ale že si třeba přečte i moje knihy. Podtrženo - myslím si, že moje filozofie a politika, politika a filozofie ODS, dala právě čtenářům Literárních novin to, co jim v minulosti snad nejvíc chybělo: dala jim svobodu, osvobodila je ode všech administrativních kontrol toho, co mohou číst, psát, kam mohou jezdit. Nejsou-li to rozhodující hodnoty například pro důchodce po celoživotní práci v zemědělském družstvu kdesi v Polabí, pak pro čtenáře vašich novin jistě ano. Vždyť to jsou ti, které potkávám v Muzeu moderního umění v Paříži, v Art Institute v Chicagu či v katedrále v Lausanne. Dávají se se mnou do řeči a děkují za možnost cestovat a poznávat svět.
Otázky: Jaromír Slomek
Slomek: Jak vidíte úroveň politické kultury tady a teď?
Klaus: Myslím, že nad politickou kulturou je ještě politická vyspělost a kultivovanost.
Špatné užití terminologie. Termín "politická kultura" neznamená, že se národ chová "politicky kulturně". "Politická kultura" je výraz označující určitou politickou civilizaci, s určitými typickými rysy. Ten výraz nehodnotí nic kladně ani záporně. (Hypotetický příklad: "Součástí politické kultury australských domorodců je pít pivo na předvolebních mítincích.")
Klaus: O nedostatečné politické vyspělosti svědčí například raketový vzestup Unie svobody (v jistých chvílích, kdy nikdo netušil, kolik má členů nebo jaký má program) či Důchodců za životní jistoty. U posledně jmenované strany nikdo nezná její představitele a ani jediné slůvko z jejího programu. Jsem obrovsky zklamán ze zploštěného uvažování, že bude-li strana důchodců ve vládě, budou vyšší důchody. Tady se projevuje naše hrozná politická nevyspělost.
Svatá prostoto! Lidem je přece úplně jedno, jaký program má Unie svobody či Důchodci za životní jistoty. Hlasují pro ně z protestu, protože je zklamal a selhal právě Klaus! Hlas pro Unii svobody či Důchodce přece není kladným hlasem pro tyto "strany", ale záporným hlasem pro Klause! Vůbec nejde o to, že tyto strany nemají žádný program, ale o to, že Klausův program pro posledních šest let byl špatný a zklamal.
Klaus: Vím, že liberalizace (liberalizace nejen politická, ekonomická, ale i myšlenková) u nás nejdříve narazila na návyky, na zvyklosti, na podivné výhody...
Všimněte si, jak silně je Klausovo vyjadřování ovlivněno prázdnou politickou rétorikou. Známou součástí rétorického stylu politiků je vyjadřovat se často v trojích pojmenováních. Politiky to často učí psychologičtí odborníci na kursech líbivého veřejného chování. Opakovat všechno třikrát, pokaždé s použitím jiného slova, je sice obsahově prázdné, ale zní to dobře.
Klaus: Vím, že liberalizace (liberalizace nejen politická, ekonomická, ale i myšlenková) u nás nejdříve narazila na návyky, na zvyklosti, na podivné výhody, které v komunistickém režimu požívala část příslušníků disciplín jako je věda či kultura. Vím, že náš vědec či umělec na tom byl v absolutním slova smyslu podstatně hůř než jeho partner v Holandsku či Švýcarsku, ale svým společenským postavením na tom byl asi relativně lépe. Měl horší auto, ale podstatně vyšší společenský statut, ať už byl oblíbencem nebo neoblíbencem minulého režimu. - Prestiž (vzdělání, vědy, kultury) že klesá? Myslím, že ne. Prestiž těchto disciplín či oblastí se dostává tam, kam patří, to znamená na autentickou prestiž jednotlivých osobností, jednotlivých zástupců těchto disciplín, a nikoli na neautentickou prestiž, kterou komunismus právě těmto disciplínám přiděloval.
Nepřesvědčivá argumentace: mnoho vědců a umělců byli zatracení komunisté, kteří se dodnes nemohou smířit s tím, že je totalitní režim korumpoval "vysokými platy". To je podstatou stížnosti, že Česká republika neinvestuje dostatečně do vzdělání a do kultury a nepřipravuje se na počítačovou éru, kdy ekonomicky přežijí jen vzdělaní lidé schopní invence.
Klaus: Víte, jaký je tam poměr přihlášených a přijatých uchazečů o studium? 5:1. Tvrdit, že o učitelské povolání není zájem, je potom mystifikace.
Jenže Jaromír Slomek v otázce neříkal, že není o učitelské povolání zájem. Hovořil o tom, že klesá prestiž učitelů. To je přece něco úplně jiného. Je-li v ČR nedostatek míst pro studenty na vysokých školách, není divu, že se na ně hlásí šestkrát více lidí, než školy přijmou. Učiníme-li přístup k univerzitnímu vzdělání neobyčejně obtížný (v ČR je dostat se na univerzitu mnohokrát těžší než dostat se na univerzitu v Británii), obrovská poptávka po minimu studentských míst přece neznamená, že věda, kultura a vzdělání mají ve společnosti stále velkou prestiž, tak jako v minulosti. Škoda ale, že Slomek nesrovnává situaci se západními zeměmi, že se dívá do minulosti předválečné Československé republiky. Situace směrem zpět je totiž nesrovnatelná.
Klaus: Autentická prestiž konkrétního středoškolského učitele v okresním městě není dána projevy prezidentů, předsedů parlamentu. - Nemůžete žádat apriorně prestiž pro celou profesi.
Skutečně? Prestiž středoškolských učitelů jistě není dána projevy prezidentů ani předsedů vlád, ale činy předsedů vlád a ministrů školství. Schopní politici vytvoří takový systém, který by ve školství odměňoval a povzbuzoval samostatné myšlení a kvalitu. - Je zajímavé, jak i Klaus svým obrazem "středoškolského učitele v okresním městě" zůstává někde v hluboké minulosti - kolem roku 1900 studentských románů Fráni Šrámka. Je znepokojující, že nemá ponětí o dnešním světě ani o tom, kam dnešní svět směřuje.
Slomek: Z iniciativy ministra kultury Pavla Tigrida byla za vaší vlády zřízena, respektive obnovena státní cena za literaturu. Domníváte se, že stát má hodnotit spisovatele?
Existence státní ceny za literaturu snad neznamená, že stát hodnotí spisovatele. Mělo by to znamenat jen to, že stát poskytuje tu cenu, ale spisovatelovo dílo hodnotí - mají-li se vůbec vytvářet žebříčky podle hodnoty literárních děl a udělovat nějaké ceny - nezávislá porota.
Klaus: Celý můj koncept privatizace i ona slavná kupónová privatizace byly založeny na myšlence, že nejsme žádná banánová republika a že nemáme vyprodat celou zemi kamsi do ciziny. Nebyla v tom xenofobie a nebyl v tom strach před velkými a mocnými zahraničními firmami. Byl to pokus o nalezení přirozené vlastnické struktury, která by zahrnovala i domácí vlastnictví kapitálu i přiměřenou míru kapitálu zahraničního. Nemyslel jsem si, že všechny naše noviny budou v cizích rukou.
Voliči, prosím, čtěte předchozí odstavec velmi pozorně. "Můj koncept privatizace byl správný, nemůžu za to a ani nevím, jak se to všechno tak špatně zvrtlo, moje vina to není." Klaus přiznává, že jeho privatizace selhala, nepociťuje však za to žádnou vinu, myje si nad tím ruce a už se chystá do další politické činnosti. Je rozumné takto volit politika s takto neseriózním přístupem?
Klaus:Byl to pokus o nalezení přirozené vlastnické struktury, která by zahrnovala i domácí vlastnictví kapitálu i přiměřenou míru kapitálu zahraničního.
Je Klaus skutečně tak ekonomicky neznalý? Nevěděl, že rozdá-li státní majetek, který tvořil úspory občanů na stáří, nahradí tyto úspory zvýšenými daněmi, uvalenými na lidi v pracovním procesu, a státní majetek dá občanům, kteří ho právě v této nyní ke starobnímu zabezpečení nepotřebují, tito občané ho samozřejmě prošustrují, utratí ho za luxusní zboží a majetek se dostane do zahraničních rukou?
Otázka: Proč se vydává v ČR na školství tak málo? Klaus: Náš program nereaguje na nejnižší pudy voličů, oslovuje ty, kteří chtějí přemýšlet...
Výmluvy. Počet vysokoškolských studentů v ČR je nízký.
Slomek: U nás jdou na školství jen 4 procenta hrubého domácího produktu, zatímco v Maďarsku 6,7 procent, v Polsku 5,5 procenta. - Klaus: Používá se správný měnový kurs na přepočet hodnot?
???
Cenu za stylistický výkon dostává Václav Klaus za tuto poněkud snobskou větu:
Náš program by mohl oslovit voliče, kteří vědí, že život není o napodobování jakýchsi optimálních struktur výdajů na armádu, vědu, školství, životní prostředí, ale kteří vědí, že se pohybujeme v reálném světě metodou - a teď si dovolím pro Literární noviny cizí slovo - inkrementalismu.
(Britský satirický čtrnáctideník Private Eye má speciální rubriku pro pompézní a snobské formulace politiků a novinářů. Možná, že by se to v Čechách mělo taky zavést.)
Definice kultivovanosti?
Klaus: Věřím, že čtenář Literárních novin je člověk, který ... si neprohlédne jen billboard, ale že si třeba přečte i moje knihy.
Premiér Osvoboditel!
Klaus: Moje filozofie a politika, politika a filozofie ODS, dala právě čtenářům Literárních novin to, co jim v minulosti snad nejvíc chybělo: dala jim svobodu, osvobodila je ode všech administrativních kontrol toho, co mohou číst, psát, kam mohou jezdit. Dávají se se mnou do řeči a děkují za možnost cestovat a poznávat svět.
(Pokud si mohou dovolit získat u českých bank úvěrovou kartu a jejím prostřednictvím si koupit knihy ze zahraničí, pokud mají dost peněz na cesty na Západ.)
Obyčejní občané, to je póvl, který skutečným hodnotám, které jsem se snažil vštípit českému národu, nerozumějí, ale vy elita, vy ano.
Klaus: Nejsou-li to rozhodující hodnoty například pro důchodce po celoživotní práci v zemědělském družstvu kdesi v Polabí, pak pro čtenáře vašich novin jistě ano.
Nevím o západním politikovi, který by si dovolil veřejně takto vyjadřovat pohrdání nad částí voličů.
Jan Čulík
Dopis od ministra školství Jana Sokola
Týdeník Respekt z tohoto týdne cituje ministra školství Jana Sokola (viz příspěvek Marka Houši) v tom smyslu, že je nutno zajistit, aby v ČR nebylo příliš vysokoškolsky vzdělaných lidí bez uplatnění, neboť z těch lidí se posléze stávají "levicoví nespokojenci". Přesně napsal týdeník Respekt toto, v tomto článku Martina Kontry Extremisté s diplomem": Největším nepřítelem rozšiřování univerzit je ovšem sám ministr Jan Sokol (KDU-ČSL): "Počty vysokoškolských studentů jsou dostatečné. Už teď to je čtvrtina populace." Důvod je podle Sokola jednoznačný. Pro více vzdělaných lidí u nás není práce. "Uvědomte si, že nejnebezpečnější skupinou ve společnosti je nezaměstnaná inteligence. V Evropě stála vždy v čele všech levicových bouří," varuje veřejnost s vážnou tváří ministr. - Britské listy požádaly ministra Sokola o objasnění jeho názorů v této věci a o vysvětlení jeho reformy vysokého školství. Ve čtvrtek přišla tato odpověď, v pátek ráno pak druhá: (JČ)
11. června 1998
Vážený pane,
omlouvám se za zpožděnou odpověď, ale byl jsem pár dní mimo ČR. Nevím přesně, které výroky máte na mysli. Jde-li o článek Petra Holuba a Martina Kontry, užasl jsem nad mírou zlé vůle, s níž se dají věci překroutit.
Pokud jde o vysoké školy, vyvrcholilo mé působení zatím přijetím zákona 111. Své představy či spíše ideály jsem před časem publikoval v Lidových novinách.
Zhruba řečeno jde o přizpůsobení spíše anglosaské organizaci s děleným studiem, důrazem na volbu přednášek, na vlastní studium a mezinárodní výměny.
Další podstatný krok je omezení nárůstu počtu studentů na cca 2% ročně, protože bez jakýchkoli investic nemůžeme v dosavadním trendu pokarčovat: letos nastoupí na VŠ asi 22% populačního ročníku a za daných poměrů nevyhnutelně klesá kvalita výuky.
Budete-li v Praze, rád si s Vámi o těchto věcech pohovořím.
Srdečně Váš
Date: Fri, 12 Jun 1998 08:10:38 +0200
Vážený pane Čulíku,
pořád ještě nemám dost času, abych Vám pořádně odpověděl. Výroky o
nezaměstnané inteligenci, které p. Kontra tak zneužil (stále nechápu, kde se
bere ta zlovolná nenávist - jsou to opravdu jen volby?), znamenaly prostě
to, že každý, kdo si vybírá studijní obor, má myslet i na to, čím by se
jednou chtěl živit a uživit. Chce-li opravdu studovat třeba dějiny umění,
nikdo mu v tom nesmí a ani nemůže bránit. Měl by si však uvědomit, že
zaměstnání v tomto oboru je velice málo a že s ním tedy nemůže počítat.
Skutečná tragédie jsou desetitisíce lidí, kteří poctivě cosi studují (zatím
hlavně na středních školách, ale i na VŠ to už začíná), a pak se zničeho nic
dozvědí, že o ně nikdo nestojí. V Evropě se to navíc pokládá za jakousi
pohanu, musí-li vysokoškolák dělat něco jiného - a v postkomunistických
společnostech, které na to nejsou zvyklé, je to dvojnásob nebezpečné.
Je také potřeba připomínat, že studuje-li 20 až 40% mladých lidí, je
problém jejich budoucího zaměstnání docela jiný, než když studovalo 1%: 30%
populace se nemůže živit vědou!
Zatím zdravím, Váš
Sokol
Zveřejňujeme dnes celý zákon 111/1998 Sb o vysokých školách - viz zdejší OBSAH. Rádi budeme publikovat názory čtenářů na tento zákon. (Nenatáhne se jako součást Kompletních Britských listů.) JČ
Poznámka k poznámce pana Čulíka
Ve své poznámce se pan Čulík pustil na tenký led. Věta, že "...měřítkem novinářské etiky je ...zda publikovaná informace je ve veřejném zájmu" totiž naráží hned na dvě úskalí: 1. Co je veřejný zájem?
2. Kdo je oprávněn posoudit, zda publikování informace je ve veřejném zájmu?
Ad.1. Lidstvo si svou kultivací vytvořilo zákony a morální a etická pravidla. Dobrý kodex je dnešní Listina práv a svobod, u nás součást Ústavy, tudíž zákon nejvyšší právní váhy. Mimo jiné zaručuje poštovní a telefonní tajemství a ochranu dat a informací. Jistě bychom odhalili mnohem více skandálních politických afér, kdybychom lidem odposlouchávali telefon, otevírali poštu, natáčeli skrytými kamerami, nachávali je sledovat. To bychom ovšem porušovali zákon, což by rozhodně nebylo ve veřejném zájmu. Veřejný zájem formuluje v demokratické společnosti parlament, výstupem jsou platné zákony.
Ad.2. Při rozhodování o zveřejnění je třeba posoudit, zda informace byla získána zákonným způsobem. To je dosti obtížné a případ od případu jiné. Zde kromě zákonů nastupuje novinářská etika - viz příspěvek Táni Zajícové na Fóru BL. Ještě důležitější je posoudit pravdivost informace, což je někdy těžké, ne-li nemožné ověřit. Přístupem k pravdivosti a zákonnosti si každé medium nastavuje svou výšku laťky, pod kterou nejde. Tím se vytváří široká paleta - od seriózního listu po bulvár. Každopádně editor, který o zveřejnění sporné informace rozhodne, bere na sebe odpovědnost (je vždy pod tlakem případných žalob).
Snaha po komerčním úspěchu dělá ze solidních novinářů papparazie. Na případu Lady Diany jsme viděli, že touha po senzačním snímku zvítězila nejen nad etikou a zákonem, ale i nad povinností poskytnout první pomoc. Skryté metody natáčení, které nepochybně k papparazivskému arsenálu patří, jsou neetické a ani sebesenzačnější informace nemůže jejich používání ospravedlnit.
(Viz též např. tento text Jiřího Jírovce k této problematice. JČ)
DEU porušila zákon
V předvolebním šotu DEU zazní i část písně Modlitba (J. Brabec/P. Rada) v podání M. Kubišové. Dlužno podotknout, že bez souhlasu autorů, jak ukládá autorský zákon. Autorům se svévolné užití skladby nelíbilo a postěžovali si na OSA (Ochranný svaz autorský). OSA požádala soud o vydání předběžného opatření - stažení šotu z vysílání.
K tomu vystoupila v ČTV Marta Kubišová. Prohlásila, že Modlitbu mají lidé ve spojení s její osobou. Na to P. Rada řekl, že to co říká paní Kubišová je úsměvné, nebo» autorská práva mají autoři a budou je mít ještě 50 let po smrti.
Z hlediska autorského zákona je situace jasná. DEU, která v témže šotu tvrdí, že podle posledních průzkumů preferencí překročí 5%, se tak vedle lži či volebního podvodu dopustila i porušení zákona. To by voličům mělo stačit.
HURONTARIO BULLET-in No. 9.
Vážení přátelé,
právě vyšlo 9-té číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:
http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
nebo na: http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria (Evropa, později tento týden)
Z nových linků na Hurontarii uvádíme:
http://www.trail.com/~honza/czech.htm díky, Honzo.
http://www.henge.com/~vspina/karlstejn.html díky, pane Spino.
http://pw1.netcom.com/~kirklan1/links.html díky, přátelé z Texasu.
Vážení čtenáři, můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.
Vítáme mezi naše čtenáře:
Mr. Bouffarda z Kanady, pana Jordána z North Bay, pana Spinu z CET, pana Fridricha ze Scarbourough, pana Novotného z Londonu a Neviditelného Psa z Eunetu (kam občas redaktor píše do Kanadských Listů).Dále Václava Šaška z Prahy, pana Styse, paní inženýrku Wagnerovou z Pardubic a Troye H. z AECL, Toronto.
Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.
V dnešním čísle doporučujeme v české části: Novou reportáž Nejslavnější pistolnický souboj v Arizoně a povídku LeRoy. Na žádost pana Harrow uveřejňujeme i překlad interview z anglické části.
Z anglické části pak: Interview s Jeffem Harrowem z DECu a The Encounter (reminiscence from 1968).
Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.
OBSAH:
A - ENGLISH PART
Other Dimensions: Interview with Jeff Harrow
Life: The Encounter
Short Story: Balances
Inclinations: Haiku Poetry
B - ČESKÁ ČÁST
Úvaha: Interview - Jeff Harrow (překlad)
Reportáž: Nejslavnější pistolnický souboj v Arizoně (díl 1)
Povídka: LeRoy
Poezie: Dnes
POZNÁMKA:
Pokud toto oznámení nového výtisku nebylo adresováno vám a přejete si ho pravidelně dostávat, prosím napište mi na adresu dole. Také vám budeme vděčni, když nám napíšete, kde jste se o nás dozvěděli. Pochopitelně nám napište i opačném případě, tj. přejete-li si být vyškrtnut(a).
Hezké čtení Vám přeje
Webmaster Honza / Jan
hurychj@hurontel.on.ca
