Oťas, neblbni, jinak Klaus nepřijde!
Ještě jednou ke korupčním praktikám uvnitř České televize
Zdá se, že letošní rok bude ve znamení skandálních memoárů. Po literárních denících Fendrychových, jejichž vydání muselo být v zájmu záchrany volebního výsledku Unie svobody odloženo do doby po volbách, nás čeká další skandál v podobě vzpomínek moderátora nedělní Debaty na ČT Otakara Černého. Týdeník Reflex přinesl ve svém čtyřiadvacátém čísle ukázky z připravované knihy Oty Černého a už nyní je jasné, že se bude jednat o materiál neméně výbušný.
Nepopírám, že pro mne osobně byla četba těchto vzpomínek, byť zatím jen ve fragmentu, fascinujícím zážitkem: úžasná je nejen Černého naivita a naprosté nepochopení principů demokratického žurnalismu, ale i bezelstnost, s níž bývalý sportovní komentátor přiznává existenci corrupt practices uvnitř České televize.
Je stále patrnější, že dílo, které Ivo Mathé v ČT vykonal, mělo být odměněno věru jinak než sinekurou na Hradě: kvalita novináře v České televizi se měřila a měří nikoli jeho profesionálními schopnostmi a oblibou u diváků, ale "přijatelností" pro co nejširší okruh politiků (viz Čermákův úvodní odstavec), nepříjemné otázky jsou vyhrazeny pro nehájené, "extrémní" strany, zatímco bezkonfliktní, vstřícný a dostatečně servilní přístup býval odměněn tím, že se diskusního pořadu, samozřejmě za předpokladu příznivého, předem domluveného složení diskutujících a výhodného tématu, zúčastnil třeba i sám premiér.
Kniha Černého vzpomínek znovu ukazuje, že nucený odchod Ivo Mathé, stejně jako brzké vypoklonkování jeho chráněnců, byly správnými a nezbytnými kroky na cestě k vyšší kvalitě veřejnoprávní televize. Otázkou zůstává, zda to nebylo, jak říkají Angličané, too little too late, tedy příliš málo příliš pozdě. Neprůbojný a submisívní Jakub Puchalský v tomto směru bohužel velkým příslibem pro budoucnost není.
"Nápad zamířit [s pořadem Debata České televize!!] do Ostravy vyšel od Vadima Petrova,
tehdejšího mluvčího premiéra Klause." (Ota Černý, dlouholetý moderátor Debaty v týdeníku Reflex)
Ještě daleko důrazněji než Tomáš Pecina doporučuji četbu výše zmíněných ukázek pamětí Oty Černého v Reflexu. Z té četby skutečně mrazí. Nejen z úplně běžně přijímané korupce a spiklenectví mezi politiky a televizními novináři (až po takové o všem vypovídající maličkosti, že si by si Černý klidně nechal od politiků platit v hospodě za vodku! - kde je jeho osobní hrdost? - kdyby to ovšem nebyli takoví podvodníci, kteří drinky jen objednali, ale už nezaplatili) - ale prostě - odpusťte mi, že to musím říct tak otevřeně - z bezbřehé BLBOSTI, která Českou televizí osobou Oty Černého vládla a jejíž atmosférou je Černého text v Reflexu saturován. To, že Ivo Mathé a kolegové tohoto člověka udržovali po OSM LET jako moderátora nejvýznamnějšího publicistického pořadu veřejnoprávní televizní stanice, vypovídá snad všechno o tragicky nízké úrovni české televizní novinářské práce - jak to, že proboha proti tomuto až sprostě nízkému standardu neudělal nikdo nic trochu dříve! Není divu, že za těchto poměrů - když byl šéfem zpravodajství ČT Petr Studenovský - ze zpravodajství ČT odešli skoro úplně všichni novináři, kteří v sobě měli alespoň náznak jiskry či profesionality a většinou tam zůstali jen lidé nekvalitní. Nynější Pyrrhovo vítězství, po jmenování neschopného, nespolehlivého a slabého Jakuba Puchalského do funkce generálního ředitele a po vypuzení schopného Ivana Kytky z funkce šéfa zpravodajství pod různými lživými záminkami, vypovídá o efektivitě Rady České televize taky hodně. Je to hanba. Divím se, že si o sobě český národ myslí tak málo, že si nechává líbit tyranii hlupáků z televizních stanic. (JČ)
Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí?
Otevřený dopis ministru Sokolovi
Vážený pane ministře,
odpusťte, budu-li Vám připadat jako člověk nepřiměřeně deformovaný svým nehumanitním zaměřením, ale zdá se mi, že Vaše dopisy Janu Čulíkovi, publikované v Britských listech, se tematicky značně odchylují od otázkek, které mě po přečtení inkriminovaných článků v Respektu napadly. Ponechme zatím stranou poněkud dehonestující text Petra Holuba a věnujme se Kontrovým Extremistům s diplomem. Podle mého názoru říká Martin Kontra toto:
- České vysoké školy přijímají velmi malé procento uchazečů o studium, příčemž tvrdí, že je to znakem jejich kvality.
- Z hlediska jiných kvalitativních ukazatelů jsou na tom české školy nevalně.
- OECD uvádí, že na jednoho studenta připadá v ČR oproti evropském standardu dvakrát vyšší počet pedagogů (což by svědčilo o výrazné neefektivnosti), avšak školy tento údaj zpochybňují.
- Zástupci škol tvrdí, že počty studentů limituje nedostatek prostředků, ještě snížený po loňských škrtech, a neúspěch zákona, jenž by umožňoval vybírat školné.
- V porovnání se světem je počet studujících na vysokých školách, v přepočtu na počet obyvatel, výrazně (2x až 3x) nižší, v porovnání s USA je jich dokonce pětkrát méně.
- Vy, pane ministře, přesto říkáte: "Počty vysokoškolských studentů jsou dostatečné," a dodáváte, že pro více vzdělaných lidí stejně není práce. Vzápětí své stanovisko korunujete výrokem, který si troufnu označit za pamětihodný: "Uvědomte si, že nejnebezpečnější skupinou ve společnosti je nezaměstnaná inteligence. V Evropě stála vždy v čele všech levicových bouří."
Pane ministře, můžete laskavě specifikovat, jaké jsou Vaše námitky proti tomu, co pan Kontra uvádí v bodech 1-5? A je Vaše reakce výsledkem čiré fabulace páně Kontrovy, anebo jste se takového výroku skutečně mohl - zajisté ve slabé chvíli - dopustit?
Dále: domníváte se, že by ministerstvo školství mělo být jakousi prodlouženou rukou ministerstva práce a sociálních věcí, a regulovat počty žáků učilišť, středoškoláků a vysokoškoláků podle predikovaných potřeb společnosti?
Jste přesvědčen, že existuje něco jako příliš vzdělaná populace? A že je vážným společenským problémem, jestliže některý nezaměstnaný ve své vzdělanecké pýše odmítne místo, které by s nižší kvalifikací pravděpodobně přijal?
Budu šťasten, odpovíte-li mi na stránkách Britských listů. Vždy jsem totiž měl za to, že Česká repulika, ostatně jako každá země, je ohrožována daleko více přebytkem lidí nevzdělaných, omezených a neflexibilních, a to tím víc, čím výše se takový hlupák ve společenské hierarchii propracuje. Skutečným neštěstím bývá, stane-li se hlupák - řekněme - ministrem školství.
V nejvyšší úctě,
Vysoká škola dává výcvik vycvik k určitému způsobu chování, k nakládání s informacemi, k určité životní kultuře
To: sokol@msmt.cz
Cc: jcu2@cableol.co.uk, redakce@respekt.cz
Date: Fri, 12 Jun 1998 11:00:50
Pane ministre,
Dovolte mi reagovat na vase dva dopisy panu Culikovi. Byl jsem mezi temi, kteri iniciovali otevreni debaty o vasich nazorech v Britskych listech, a tak vase odpovedi panu Culikovi povazuju tak trochu i za reakci na svyj dopis, zverejneny v utery v BL. K jeho napsani me inspirovaly dva clanky redaktoru Respektu, a clanecek v pondelni priloze HN Kariera.
Tendencnost clanku obou redaktoru Respektu je opravdu citelna. Ja jejich kriticky ton chapu, spise nez jako vyjadreni osobní zasti vuci vam jako snahu upozornit na vase myslenky. Mirne ironicke nebo tendencni clanky jsou totiz obecne vice popularni - mají vice ctenaru, a tedy vetsi vliv na spolecnost. Ucel v tomto pripade sveti prostredky.
Ale k vasemu dopisu. Souhlasim s tim, ze "kazdý, kdo si vybíra studijní obor, ma myslet i na to, cím by se jednou chtel zivit a uzivit". Ale nesouhlasim s vasim nazorem, ze tento problem za ne odstranite posilenim nizsiho stredniho stupne vzdelani. Tento vychovatelsky a vzdelavaci stuper totiz vychovava lidi bez dalsiho potencialu k rozvoji.
Bohuzel je nase nereformovana ekonomika ve stavu, kdy by se mohlo zdat, ze je prilis mnoho stredoskolaku, a bylo by potreba vice vyucenych delniku. Nutna reforma ekonomiky ale zcela zmeni strukturu produkce, hmotne zbozi se bude produkovat efektivneji, vyrabet budou stroje a lide je budou udrzovat, a stale vetsi obrat se bude v ekonomice realizovat v prodeji nehmotneho zbozi - sluzeb.
Ujistuju vas, ze zamestnavatele v oborech s vysokou pridanou hodnotou, se dnes nezajimaji ani tolik o to, co jste se vyucil, jak je vase odbornost, ale o to, jaky mate potencial k dalsimu rozvoji. A zadny zamestnavatel nepovazuje za potvrzeni tohoto potencialu vyucni list. Na mnoha mistech dnes uz ani nedostanete sanci, nemate-li vysokoskolske vzdelani.
Poukazujete na to, ze "V Evrope se to navíc poklada za jakousi pohanu, musí-li vysokoskolak delat neco jiniho.". Ale u nas se takto pohlizi jen na absolventy humanitnich oboru. Kdyby jste znal zpusob uplatneni studentu technickych oboru, vedel byste, ze ve vystudovanem oboru pusobi jen opravdu malo z nich. A spolecnost je za to ani nijak zvlast neodsuzuje. Ostatnm zastavaji mista v jinych, ale vetsinou zase v technickych oborech.
Na vysoke skole preci nejde v prve rade o ziskani odbornosti k vykonu nejakeho konkretniho povolani - ale o vycvik k urcitemu zpusobu chovani, nakladani s informacemi, k urcite zivotni kulture.
A upozornuju vas, ze absolventu vysokych skol je mezi nezamestnanymi tolik také proto, ze se dokazou lepe orientovat v moznostech, kteri jim spolecnost nabizi - a zneuzivaji moznosti byt nezamestnany a prijimat podporu v nezamestnanosti. Casto si slusne privydelavaji, a treba i nejakou intelektualni praci, jako je prekladani. Stava se také, ze si vysokoskolacka najde dobře vydelavajicicho partnera, a docasne ztraci motivaci pro hledani mista. Kdyby nezamestnani vysokoskolaci chteli, pracovni místo by si dokazali najit. Narozdil od nezamestnanych vyucencu.
Na zaver vas prosim, muzete mi poradit, ve kterem cisle LN, kdy jste publikoval sve predstavy o skolstvi? Vyhledavacem nemohu vas clanek najit. (Já také ne. JČ.)
Byl bych vam vdecny, kdybyste si udelal cas na strucne vysvetleni vasi koncepce skolstvi na strankach BL. Snad by diskuse nad vasimi navrhy mohla byt uzitecna vasemu naslednikovi při formovani jeho vlastni koncepce.
Dekuji vam,
Marek Housa
Havlovo povolební drama
V sobotní rozpravě na ČT president uvedl, že má vymyšlen povolební scénář. Aby co nejvíce zkrátil období, kdy naše republika bude mít 2 premiéry, hodlá postupovat stejně, jako po volbách 96 a při jmenování poslední vlády na jaře 98. Postup spočívá v tom, že nejprve jmenuje vyjednavače (posledním byl J. Lux), který předjedná koaliční dohodu, personální složení vlády a základ koaliční smlouvy. Toto období může být relativně dlouhé. Teprve po nalezení nejširšího konsensu jmenuje president premiéra a v zápětí i novou vládu.
Takový scénář může vyvolat určité rozpaky. Předně není dodržena litera Ústavy. Ta v čl. 68 odst. 2 praví: "Předsedu vlády jmenuje president republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády ...".Bohužel v tomto článku není stanoveno, že by to měl být předseda nejsilnější strany, t.j. strany, která vyhraje volby. Tím je poněkud narušen demokratický princip voleb, protože president může (pod různými záminkami) jmenovat i jiného předsedu, než toho, kterého si přejí voliči. Každopádně jmenováním premiéra úloha presidenta končí. Domnívám se, že je proti liteře i proti duchu Ústavy, aby president zasahoval do koaličních jednání, do personálního složení vlády a do návrhu koaliční smlouvy. Výše uvedený postup jsou prostě otevřená dvířka, kterými může president vyvíjet značný nátlak na nového předsedu: Neposlechneš Hrad? Tak tě nejmenujeme!
Nechci domýšlet, jaké důvody vedou presidenta k neústavnímu postupu. Jakkoli chápu snahu po vytvoření nekonfrontační vlády, vlády, která bude mít "jiskru v oku", vlády, která bude reprezentovat moderní zemi na cestě do Evropy, vlády, které půjde o podstatu problému a ne o stranické hašteření, vlády, která bude mít vizi a jejíž rozhodnutí budou směřovat daleko do budoucnosti, nemohu s panem presidentem souhlasit. Zvláště ne s tvrzením, že president může dělat tisíc kroků, které sice v Ústavě nejsou, ale neporušujují ji. Doby, kdy jsme mohli dělat všechno, co zákon nezakazoval, doufám končí. Vedly k bezbřehé cochcárně.
Pane presidente, souhlasím s Vámi, že tyto volby jsou o politické kultuře. Dodržte proto předepsaný postup a nepřisvojujte si větší pravomoce, než jaké Vám Ústava dává.
(Výraz "politická kultura" není synonymem pro výraz "politická kultivovanost", jak se ho v ČR často chybně užívá, ale pro výraz "civilizace určitého typu". Výraz "politická kultura" tedy není hodnotící. Viz hypotetický příklad: "Součástí politické kultury kanibalů je, že při předvolebních mítíncích jedí ovar ze svých protivníků." JČ)
Je Ontario Hydro modelem pro rozparcelování ČEZ?
Slovo z 10.6. 1998 přineslo glosu Matěje Štětky k vydělení přenosové soustavy z elektrárenské společnosti ČEZ. Tento krok české vlády se podobá nedávnému kroku ontarijské vlády, která v parlamentu otevřela diskusi o zákonu, který rozparcelovává energetický gigant Ontario Hydro.
Jde o podnik patřící provinční vládě (informace o něm jsou dostupné na www.hydro.on.ca). Jeho počátky souvisejí s dokončením hydroelektrárny na kanadské straně Niagáry v roce 1904 (její americký protějšek je o deset let starší). Tato elektrárna, představovala svým výkonem 75000 kW průlom do dosavadní struktury málo výkonných elektráren místního významu. V roce 1906 byl uzákoněn vznik veřejně vlastněné Hydro-Electric Power Commission, jejímž původním posláním byla distribuce elektřiny právě z niagarské hydroelektrárny. Tato společnost, přejmenovaná později na Ontario Hydro, se v období 1909-70 stala monopolním výrobcem a distributorem elektrické energie v Ontariu.
Pro představu uvedu několik čísel. Ontario Hydro (dále jen OH) v současné době vlastní 69 hydroelektráren (25), 5 jaderných elektráren (48) a 6 elektráren na fosilní paliva (17) - čísla v závorce znamenají procentní podíl na celkovém instalovaném výkonu 30284 megawatů. OH rovněž vlastní 29 tisíc kilometrů vysokonapěťových vedení a 129 tisíc kilometrů rozvodných sítí. OH mělo v roce 1997 23568 zaměstnanců, majetek v hodnotě 39.2, hrubý příjem 8.9 a dlouhodobý dluh 28.2 miliard dolarů.
Dlouhodobý dluh je má původ ve vysoké úrokové míře sedmdesátých let, kdy se stavěly jaderné elektrárny. OH ovšem bylo vždy solventní a tak dluh splácí. Rychlost splácení dluhu samozřejmě určují faktory, které OH nemůže přímo ovlivnit. Mezi nimi jsou na předním místě stále přísnější limity na emise radioaktivity a regulace cen elektrické energie vládou (pro většinu malospotřebitelů zůstala cena posledních pět let beze změny). Poněkud kuriózní pak bylo to, že OH samo financovalo kampaň na snížení spotřeby elektrické energie. Kdyby totéž dělali šéfové automobilek (jeďte vlakem, ušetříte), tak by si každý myslel, že zešíleli. Na druhé straně měla regulace ceny elektřiny údajně velmi positivní dopad na příliv investic do Ontaria.
Provinční vláda tvrdí, že rozštěpení OH na tři společnosti (Ontario Electricity Generation Corporation, Ontario Electric Services Corporation a Independent Electricity Market Operator) povede k otevření (lukrativního) ontárijského trhu konkurenci a následně ke snížení ceny elektrické energie, čímž se zvýší přitažlivost Ontaria pro investory.
Při debatě v parlamentu ovšem vlada odmítla předložit jakékoli informace, z nichž by vyplývalo, k jakému snížení ceny by mělo dojít. Je to celkem pochopitelné, protože žádné garance neexistují. Navíc konkurence nemusí nutně vést k nižším cenám, jak o tom svědčí třeba ceny benzinu.
Zdá se však, že jde spíš o přípravu privatizace OH. Je totiž pravděpodobné, že dluh OH bude posléze přičleněn ke společnosti produkující elektřinu, případně k té její jaderné části, a zbývající dvě bude snadné privatizovat.
Otázkou je, co se stane dál. Společnost Ontario Electricity Generation Corporation bude mít menší příjmy (ledaže se jí podaří prodávat přebytek do USA nebo jiných provincií) a tím pro ni bude obtížnější dluh splácet. Je tedy možné, že bude vládou oddlužena, rozdrobena na jednotlivé elektrárny a pak privatizována.
Do jaké míry se na celé záležitosti podílí uhelná lobby (hlavně z USA) a odpůrci jaderných elektráren na obou stranách není zcela jasné. Zdá se však, že politická a nikoli ekonomická hlediska převažují.
Ve hře je samozřejmě i životní prostředí. Lze totiž předpokládat, že snížení odběru "domácí" elektrické enegie se projeví především v omezení provozu ekologicky čistých jaderných elektráren. Naproti tomu dovážená energie bude převážně pocházet z elektráren na fosilní paliva.
Stojí za zmínku, že nedávné rozhodnutí OH dočasně odstavit několik reaktorů za účelem jejich postupné modernizace, vyvolalo zhruba jednodenní velké nadšení odpůrců jaderné energie. Pak došlo na kalkulace, co znamená přechod na fosilní paliva a nadšení vystřídal úlek a prohlášení proti uhlí. Navíc je zřejmé, že se případný dovoz musí něčím zaplatit. Doveze-li Ontario elektrickou energii třeba za miliardu, musí jí vyprodukovat někde jinde - opět s dopadem na životní prostředí.
Z hlediska vlády ovšem existují dobré politické důvody, proč se OH zbavit. Monopol na elektrickou energii v Ontariu, který vlastně má, sebou totiž přináší odpovědnost za dluh OH a v budoucnosti patrně nevyhnutelné zvýšení ceny elektrické energie.
Jiří Jírovec
PS Stojí za zmínku, že druhá část názvu Ontario Hydro se jazykově osamostatnila. Slovo "hydro" znamené v běžné řeči elektrickou energii. Výraz "hydro included", který se objevuje v inserátech na byty znamená, že cena energie je zahrnuta v nájmu. "Hydro bill" je faktura za elektřinu.
Ještě jednou k pořadu Áčko - "Živím se svým tělem" - srovnání s Německem
Vazeny pane Culiku.
V priloze Vam posilam dokument, tiskove sdeleni, ktere ukazuje, jak se v Nemecku v soucasne dobe resi problem odpolednich talkshow a jejich temat. Pro ty, co neznaji nemecky, podavam strucne vysvetleni.
Slo predevsim o talkshow stanice Pro Sieben, ktera moderuji Andreas Turck a Arabella Kiesbauer.
Na zaklade doporuceni tzv. "reditelske konference" zemskych regulacnich organu zahajil prislusny organ Medienanstalt Berlin-Brandenburg (u neho je Pro Sieben licencovana) zacatkem kvetna rizeni, ve kterem navrhl presunout talkshow "Arabella", proslavene svymi sexualnimi tematy, na vysilaci cas mezi 20.00 a 6.00.
Na to Pro Sieben prohlasila, ze se bude snazit udrzet Arabellu ve vysilacim case 14.00 a ze pro to ucini vsechna potrebna opatreni.
Obe strany pak jednani odrocily a rozhodly se vyckat diskuse na celostatni "reditelske konferenci", ktera se konala minuly tyden 4. cervna.
Prilozeny dokument informuje o zaverech jednani tohoto organu k jednacimu bodu, jenz mel nazev: "Programova odpovednost u talkshow vysilanych v dennim programu". Sdruzeni komercnich televizi na jednani prislo s vlastnim navrhem "Code of Conduct", samoregulacniho kodexu, kterym se chteji privatni televize ridit.
Reditelska konference se k navrhu vyslovila pozitivne a navrhla, aby jak soukroma, tak verejna televize vypracovala jakousi "konvenci odpovednosti". S tim zastupce soukromych televizi vyslovil podminecny soulas.
Jak je videt, lze se dohadovat i bez konfrontaci a zbytecneho medializovani problemu.
Milan Smid
Situace v Británii: Ve Velké Británii existuje velmi přísný předěl, tzv. "watershed", v 21.00 hodin, před nímž se nesmí vysílat žádné násilné ani eroticky explicitní pořady. Pornografie se vysílá v Británii jen na satelitu (Adult Channel). Adult Channel je zakódované vysílání, na individuální subskripci, a vysílá se od půlnoci. - Britská veřejnost ostře protestuje proti násilí v televizních pořadech, daleko více v posledních letech toleruje otevřeně erotické scény. Tak před několika dny zaznamenala veřejnoprávní společnost BBC "rekord", když v jednom novém televizním miniseriálu vlastní výroby odvysílala scénu skupinového sexu (jeden muž a dvě ženy, jeho milenka a manželka). Scéna byla velmi decentně podaná. Odborníci usuzují, že zatímco televizní stanice budou jistě ve snaze přilákat diváky zahrnovat do televizních filmů stále více explicitních erotických scén', "watershed", předěl jednadvacáté hodiny v Británii stále platí a má být dokonce posílen. Takže mám velké pochybnosti, zda by se pořad "Živím se svým tělem" mohl v britské televizi vysílat během odpoledne. JČ
Pressemitteilung 04/98
Spitzengespräch zu Talkshows in konstruktiver Atmosphäre
Vertreter Landesmedienanstalten und private Fernsehveranstalter
verständigen sich auf weiteres Procedere
Der Vorsitzende der Direktorenkonferenz der Landesmedienanstalten (DLM), Dr. Reiner Hochstein, und der Präsident des Verbandes Privater Rundfunk und Telekommunikation (VPRT), Jürgen Doetz, teilen mit:
Auf Einladung von Dr. Reiner Hochstein fand am 4. Juni 1998 in Frankfurt/Main unter Vorsitz von LfR-Direktor Dr. Norbert Schneider das Spitzengespräch mit den Senderchefs des Privaten Fernsehens zum Thema "Programmverantwortung bei Talkshows im Tagesprogramm" statt.
Die privaten Fernsehveranstalter stellten den Vertretern der Landesmedienanstalten ihren Entwurf für einen "Code of Conduct" vor, der grundsätzliche Leitlinien und umfangreiche konkrete Handlungsanweisungen zur inhaltlichen Ausgestaltung von Talkshows im Tagesprogramm vorgibt. Der Code, der vom Verband Privater Rundfunk und Telekommunikation federführend koordiniert wird, enthält darüber hinaus organisatorische Maßnahmen zur Sicherstellung der Umsetzung sowie Vorgaben zur institutionellen Einbindung der Freiwilligen Selbstkontrolle Fernsehen.
In einer ersten Bewertung äußerten sich die Direktoren der Landesmedienanstalten positiv zu dem Entwurf. Beide Seiten verständigen sich auf die wesentlichen Eckwerte und verabreden eine abschließende Erörterung anläßlich der Sitzung der Direktorenkonferenz der Landesmedienanstalten am 30. Juni 1998 in Hamburg.
Die Vertreter der Landesmedienanstalten schlugen darüber hinausgehend vor, daß die privaten Fernsehveranstalter gemeinsam mit ARD und ZDF eine "Konvention der Verantwortung" für das Fernsehen in Deutschland entwickeln.
Diesen Vorschlag griff der VPRT unter der Voraussetzung auf, daß sich die öffentlich-rechtlichen Fernsehanstalten dem nicht entziehen.
Ludwigshafen, 4. Juni 1998
Vědci identifikovali příčinu náhlých úmrtí nemluvňat
Vědci jsou přesvědčeni, že objevili jednu z příčin náhlých, nevysvětlitelných úmrtí nemluvňat v postýlce. V Británii takto umírá více než 500 dětí ročně.
Výzkumníci studovali během období 20 let 34 000 nemluvňat a zjistili, že ty děti, které trpí zřídka se vyskytující srdeční arytmií, jsou vystaveny před dosažením prvního roku života zvýšenému riziku náhlé smrti. Uvažuje se o zavedení speciálního vyšetření pro vysoce riziková nemluvňata. To by mohlo vést k poklesu počtu úmrtí nemluvňat před dosažením prvního roku života.
Lékaři v Itálii dělali v letech 1976 - 1994 elektrokardiogramy - tj. měřili srdeční rytmus - ve třetí či čtvrtý den života u všech nově narozených dětí. Do roka od narození zemřelo 34 těchto dětí, 24 na syndrom náhlého úmrtí.
Vědci zjistili, že děti, které zemřely na syndrom náhlého úmrtí, měly delší intervaly QT - to je jednotka čerpací činnosti lidského srdce. Ty děti, u nichž byl interval QT nejdelší - více než 440 milisekund - byly vystaveny čtyřicetkrát většímu riziku syndromu náhlého úmrtí.
V časopise New England Journal of Medicine italští lékaři konstatují: "Prodloužený interval QT v prvních týdnech života je velmi významným rizikovým faktorem. Tato informace může být užitečná při brzké identifikaci dětí, kterým hrozí náhlé úmrtí."
Vědci v článku dále konstatují, že tradičně uváděné rizikové faktory, jako ležení dítěte při spánku v postýlce na břiše a matčino kouření, sice riziko náhlé smrti zvyšují, ale nikoliv tak významně jako výše zmíněná srdeční arytmie.
Britským rodičům se nyní radí, aby nechávali děti spát na zádech, aby se při případném přehřátí mohly odkopat, aby spaly tak, že se chodidly dotýkají konce postýlky, aby rodiče nekouřili a aby děti nebalili do příliš mnoha šatů a nepokrývaly je příliš velkým množstvím dek či peřin. Od roku 1991, kdy se v Británii rodičům vydávají tyto instrukce, se tam počet náhlých úmrtí dětí v postýlce snížil o polovinu.
Redakční komentář v časopise New England Journal of Medicine konstatuje, že by bylo předčasné dělat hned u všech nově narozených dětí elektrokardiogramy. Náhlá úmrtí dětí v postýlce se vyskytují relativně zřídka. Náklady by byly obrovské a není jasné, zda by předepisování srdečních léků pro postižená nemluvňata udělalo víc škody než užitku. Je však záhodno dělat elektrokardiogramy u nemluvňat v rodinách, kde už došlo k náhlému úmrtí malého dítěte.
Britská nadace pro studium úmrtí nemluvňat doporučuje opatrnost. Její mluvčí konstatoval: "Jsou to zajímavé výsledky, ale navrhovat, že by se měly u všech nemluvňat dělat elektrokardiogramy, je předčasné. U mnoha nemluvňat se vyskytne prodloužený interval QT a nebude to mít vůbec žádný vliv. A i kdybychom u nemluvňat prodloužený interval QT zjistili, není jasné, co se by dalo bezpečně udělat pro jeho odstranění. "
Jan Čulík
Čestný doktorát pro Sira Andrewa Huxleyho
Česká fyziologická společnost a The Physiological Society pořádají Společné zasedání (Joint meeting) v Praze ve dnech 21. - 24. června 1998
The Physiological Society je nejstarší (115 let) a nejprestižnější fyziologická společnost na světě, která kromě britských a irských fyziologů sdružuje i významné fyziology z celého světa. Společné zasedání je první v postkomunistických zemích a je výrazem uznání kvalit české fyziologie. Během třídenního zasedání budou presentovány a diskutovány hlavní směry výzkumu ve fyziologických vědách.
Společné zasedání je členěno do 7 symposií a 10 sekcí. V každé z nich se setkají přední vědci z obou společností.
Joint meeting se koná v rámci oslav 650. výročí založení University Karlovy. Při této příležitosti obdrží čestný doktorát University Karlovy Sir Andrew Huxley, O.M., F.R.S.
Profesor Huxley je laureátem Nobelovy ceny za fyziologii a medicinu z roku 1963. Patří k nejvýznamnějším vědcům tohoto století. Jeho objevy umožnily detailní pochopení podstaty nervových a svalových procesů.
Profesor Huxley pochází ze slavné britské intelektuální rodiny. Jeho dědeček Thomas Henry Huxley byl významným britským anatomem minulého století a podporoval práce Charlese Darwina. Nevlastní bratři Sira Andrewa, Aldous a Julien dosáhli světové proslulosti jako spisovatelé a filosofové.
Slavnostní zahájení kongresu bude v neděli 21. června v 18.00 ve velké aule Karolina, Ovocný trh 3.
Promoce Sira Andrewa bude ve středu 24.6.1998 ve 14.00 na stejném místě. Vědecká část kongresu proběhne v prostorách 3. LF UK, Ruská 87, Praha 10.
Bližší informace o aktivitách kongresu spolu s tištěnými materiály budou předány na tiskové konferenci, která se koná ve středu dne 17. června 1998 v historické budově Karolina, Ovocný trh 3, Praha 1, v místnosti vedle varhan ve druhém patře. Na tuto konferenci Vás i Vaše spolupracovníky co nejsrdečněji zveme.
Zároveň Vás prosíme i o informování ostatních medií.
Prof. MUDr. Richard Rokyta, Dr.Sc.
doc. MUDr. Jan Mareš, CSc
