K problému (nezaměstnané) inteligence
Současná diskuse BL vyvolaná údajným výrokem ministra školství Jana Sokola o nebezpečnosti zlevění nezaměstnané inteligence (patrně všech lidí, kteří mají alespoň základní školu) otevírá nesmírně závažné téma přístupu politiků ke vzdělání. Bohužel příliš pozdě na to, aby se z něj stala "volební kauza".
Ministr Sokol svým dopisem Janu Čulíkovi (BL, 12.6. 1998) naznačil, že nežije v současném světě. Jeho jazyk připomíná dosti nápadně předešlý režim ("zlovolná nenávist" s níž p. Kontra "zneužil" jeho výroky). Ministr navíc sám sebe vyvrací, když tvrdí, že všechno myslel prostě tak, že studenti musejí při výběru studijního oboru myslet i na to, čím by se jednou chtěli živit a uživit a o kus dál píše, že pohana z toho, že vysokoškolák dělá něco jiného (než se naučil) je v postkomunistických společnostech "dvojnásob nebezpečná".
Domnívám se, že je nejvyšší čas vidět svět, takový jaký je a nazývat věci pravými jmény. Základním problémem současného světa je globalizace, presentovaná většinou jako nevyhnutelný proces ohledně zvýšení efektivnosti světové ekonomiky. Málokdy se však mluví o tom, že tento proces má i opačnou tvář. Snadné převádění investic po světě (v rámci maximalizace zisku) totiž destabilizuje bohaté země a devastuje země chudé. V souvislosti s tím dochází k obrovskému plýtvání lidským potenciálem, které působí proti tomu, co měla globalizace přinést.
Svět je v zajetí schizofrenních ideologů, kteří na jedné straně tvrdí, že vláda se nemá do ekonomiky míchat (má privatizovat, deregulovat a nechat na soukromém sektoru aby se postaral o vznik pracovních míst) a na druhé straně prohlašují, ne nezbytně stejnými ústy, že povinností soukromého sektoru je hromadit bohatství pro investory a do toho, co se stane s nepotřebnými lidmi, mu nic není.
Troufám si říct, že všechny slušné vlády světa zápolí s tím, jak odhadnout další vývoj a jak se postarat o vlastní národ. Hrozí-li postkomunistickým společnostem dvojnásobné nebezpečí, pak především od politiků, jejichž hlavním zájmem je udržet se u moci a tím u koryt, kde to sype.
Nemám obavu o to, že by se český člověk neuměl přizpůsobit nové skutečnosti a změnit původní obor. Ostatně doba, kdy V+W zpívali "a když jsem dostudoval, doktorát jsem sroloval, do pouzdra jsem ho schoval a dělám v báru portýra" není tak vzdálená
Jistě, ministr Sokol má pravdu, že je skutečnou tragedií, když desetitisíce lidí, kteří cosi poctivě studovali se z ničehož nic dozvědí, že o ně nikdo nestojí. To se ovšem děje po celém světě - pan ministr by se o tom v třeba v Kanadě lecos dozvěděl od učitelů a zdravotních sester. Rovněž 17000 zaměstnanců, které korporace Compaq hodlá propustit V USA a Kanadě, si svoje vzdělání, kdysi nosných oborů, strčí za klobouk. Někteří dočasně, jiní trvale.
Vzdělání je investice do budoucnosti nejen pro jedince, ale i pro celou společnost. To je důvod, proč se ve značné míře financuje z veřejných zdrojů (jen zanedbatelné procento lidí má prostředky na zaplacení soukromého studia). Vláda, jako správce těchto prostředků, má zodpovědnost za to, kam se nasměrují a taky ji uplatňuje.
Pokud ministr Sokol naznačuje, že každý kdo chce studovat třeba dějiny umění (a následky si přičíst sám) může a nikdo mu v tom nesmí bránit, není to zcela pravda. Počet studijních míst je totiž zatím dán především vládní dotací pro jejíž výši je "rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy, dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol a jeho každoroční aktualizace (dále jen dlouhodobý záměr ministerstva), typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké nebo výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti a její náročnost." (Zákon o vysokých školách 111/1998 Sb, Hlava I, Článek18, §4.)
Z tohoto článku zákona jasně vyplývá, že si ministerstvo může dělat v rámci svého dlouhodobého záměru co chce. Do jaké míry se stane, že o lidi s daným typem vzdělání nebude nikdo stát je dáno právě kvalitou tohoto záměru, tedy schopností určit jakýmm směrem se bude vývoj ubírat.
Ministerstvo školství se této odpovědnosti může vyhnout dvěma způsoby. Ten první je naznačen v dopisu ministra Sokola. Studujících je příliš mnoho a ministerstvo tedy musí na neudržitelnou situaci reagovat - nejspíš právě omezením dotací. Druhý způsob, ještě lákavější, spočívá v přenesení co největší (politicky ještě přijatelné) finanční zátěže na jednotlivce formou školného. To vypadá demokraticky, protože každý kdo má opravdový zájem a je ochoten právě do tohoto druhu vzdělání investovat, má dveře otevřené. Háček je samozřejmě v tom, že vidina vysokého dluhu odradí většinu studentů od oborů, které nejsou nosné.
Argument ministra Sokola, že 30% populace (což je průměr z 20-40% mladých lidí, kteří v jeho příkladu studují) se nemůže živit vědou je absurdní. Většina lidí s odborným středoškolským a vysokoškolským vzděláním vědu nedělá (lékaři, ucitelé, umělci, většina inženýrů, právníků, ekonomů atd).
Chtěl bych rovněž upozornit na ošidnost porovnávání českých a severoamerických poměrů. Tomáš Pecina v BL (15.6. 1998) uvádí, že na našich vysokých školách je, v přepočtu na počet obyvatel 5x méně studentů než třeba v USA. Tento rozdíl je nepochybně ovlivněn tím, že základem českého vzdělávacího systému je základní škola, z níž pouze část studentů odchází na gymnasia a z nich na vysoké školy. Podstatná část studentů pak prochází učňovským a středním odborným školstvím. V severní Americe je základem škola střední, většinou nepříliš kvalitní, z níž není takměř kam jít, kromě na universitu nebo college (určitá obdoba našich odborných středních škol).
Na kanadské poměry není rovněž zcela aplikovatelné ani tvrzení Marka Housy z jeho dopisu ministru Sokolovi (BL, 15.6. 1998) o tom, že "zaměstnavatele (v oborech s vysokou přidanou hodnotou) nezajímá, co se člověk vyučil a jakou má odbornost, ale jaký má potenciál k dalšímu rozvoji". Tady každý ví, že musí všude zdůrazňovat svůj smysl pro týmovou práci a nezměrnou ochotu učit se novým věcem. O přijetí pak nakonec stejně rozhodne papír (potvrzení kvalifikace), doporučení a velmi často známosti.
Do kanadských poměrů není přenosná ani informace o tom, že vysokoškoláci zneužívají možnosti být nezaměstnání a žít z podpory. Podporu v nezaměstnanosti totiž nedostane nikdo, kdo nebyl před tím po určitou dobu zaměstnán v místě na něž se vztahuje pojištění v nezaměstnanosti. Vrátím se ještě k odpovědnosti vlády za vzdělání. Smyslem dlouhodobé koncepce ministerstva školství není zajistit každému absolventovi umístěnku, ale postarat se o to, aby vzdělání bylo dostupné a vzdělanost národa, které není nikdy dost, se udržela na přiměřené úrovni.
Přístup vlády ke vzdělání by měl být v popředí trvalého zájmu české veřejnosti. V této souvislosti bych chtěl poukázat na trik, který vlády s oblibou dělají, aby potlačily kritiku své činnosti. Ministrem školství (platí i pro zdravotnictví) je jmenován "slušný" člověk, který jakoby bojuje (v zájmu všech) o prostředky ze státní kasy, ale nemá tolik moci jako (většinou nepopulární) ministr financí a případně další vlivní ministři ve vládě. Veřejnost se ovšem nesmí zaměřit na toho dobrého chlapíka, který by chtěl, ale nemůže, ale právě na ty druhé, kteří v jeho závětří mohou prošustrovávat peníze, které pak chybějí právě ve vzdělání nebo zdravotnictví.
Zjizvené české město požaduje v Praze změnu
Most je jen asi hodinu cesty od Prahy, píše se ve včerejší zprávě agentury Reuters, ale o víkendu ukáží všeobecné volby, že politicky a hospodářsky je v úplně jiném světě než prosperující české hlavní město.
Zatímco Praha zažila postkomunistický rozkvět investic a turistiky a je baštou propodnikatelských stran. Most, zjizvený povrchovými doly, je jedním z míst které, jak ukazují průzkumy veřejného mínění, pravděpodobně přivede českou levici poprvé od roku 1989 zpět k moci.
"Před osmi lety jsem křičel, 'Pryš s komunisty'. Teď vidím, jak jsem byl blbej," řekl padesátiletý horník, který odmítl uvést, jak se jmenuje, protože se bojí, že by ho vyhodili z práce.
Nezaměstnanost v Mostě dosahuje 12,6 procent, za komunismu byla nulová. V ČR nyní celostátně dosahuje nezaměstnanost 5,3 procent. Praha má plnou zaměstnanost a dalekou nejvyšší průměrné mzdy.
"Řeknu vám, jak se jmenuju, a zítra bych to mohl na šachtě zabalit. Deset mladších chlapů čeká před branou na moje uprázdněné místo," řekl horník.
"Dvakrát jsem se stal za poslední dva roky terčem fyzického útoku na ulici a pořád se to zhoršuje," uvedl na otázku, co se v Mostě změnilo. "Ale já bych taky kradl, kdybych neměl zaměstnání."
Pokud se rozhodne jít k volbám, bude volit sociální demokraty (ČSSD), stranu levého středu, která podle průzkumů veřejného mínění získá ve volbách dne 19. - 20. června největší podporu. Horník bude hlasovat pro ČSSD jen proto, že si nemyslí, že budou komunisté dostatečně silní nato, aby se dostali do vlády.
V Praze lidé ještě pořád houfně chodí poslouchat varování profesora ekonomiky Václava Klause, že se levice prý bude snažit vrátit hodiny zpět. Klaus byl dlouholetým premiérem a jeho vláda pravého středu loni padla v důsledku skandálu týkajícího se financování jeho strany.
Klaus, který od svého pádu před sedmi měsíci vede kampaň s úsilím se očistit, přilákal dav 35 000 lidí na koncert na veřejném prostranství, kde jeho samotného a jeho Občanskou demokratickou stranu podpořily hvězdy pop music.
Jeden z jeho stoupenců, čtyřicetiletý podnikatel Břetislav Hampl distribuuje letáky, které tiskne sama jeho firma. Letáky přesvědčují voliče, aby odmítli sociální demokraty.
"Nemám prostě rád bolševiky, a ČSSD je jich plná," vysvětlil Hampl, proč zaplatil tisk 30 000 letáků.
Hampl konstatuje, že za ODS a za její pravicové vlády se mu podařilo otevřít si podnik, který za posledních osm let vzrostl z malé firmy na továrnu s 40 zaměstnanci.
Češi si budou muset vybrat
Ve čtvrtých všeobecných volnách od nenásilného svržení komunistické moci v "sametové revoluci" r. 1989 čelí Češi znovu volbě mezi levicí, která slibuje "čistší" kapitalismus a jemnější dopad ekonomických reforem, a pravicovými varováními, že dojde k návratu k bolševismu, píše dále Reuter.
Avšak "rudé nebezpečí", které napomohlo pravici udržet se u moci od roku 1989 už vyvolává strach u málokoho v městech, jako je Most, který má 70 000 obyvatel a v němž komunisté kdysi přenesli kostel a srovnali se zemí staré město, aby mohli rozšířit důl na hnědé uhlí.
Polsko a Maďarsko od pádu komunismu už zažilo pravicové i levicové vlády, ale Česká republika, kterou začátkem devadesátých let chválili analytikové, že je to nejlepší reformní země východní Evropy, dosud takovouto změnu moci nezaznamenala.
Minulý rok byl pro ČR špatný. Hospodářský růst se zpomalil, reálné mzdy poklesly po úsporných opatřeních, jejichž cílem bylo podpořit klesající hodnotu koruny a široce se rozšířily zprávy o finanční korupci.
Volby se konají o dva roky předčasně, v důsledku kolapsu Klausovy koalice. Od ledna vládla dočasná vlády Josefa Tošovského.
Nyní, sociální demokraté, v jejichž čele stojí hospodářský prognostik Miloš Zeman, vedou v průzkumech veřejného mínění a očekává se, že povedou budoucí vládu, i když z průzkumů veřejného mínění také vyplývá, že strana nezíská dostatečné množství hlasů pro parlamentní většinu, ani s možným partnerem. Obecně se očekává dosažení nepohodlného kompromisu.
Sociálně demokratické sliby
Sociální demokraté, kteří podporují vstup ČR do Evropské unie a konstatují, že nakonec chtějí privatizovat státem kontrolované banky, také slibují zvýšení důchodů, platů ve státním sektoru a státní výdaje pro podniky a infrastrukturu. Zdůrazňují, že je důležitější růst a nižší nezaměstnanost, než snižování inflace.
V Mostě vyhráli sociální demokraté volby v roce 1996 s 33 procenty hlasů, dostali o deset procent hlasů více než celostátní vítěz, Klausova ODS. Komunisté tam byli na silném třetím místě s 13,6 procenty, dostali o 3,3 procenta více, než byl celostátní průměr.
Most je deprimující místo, v jedné z ekologicky nejzničenějších oblastí v Evropě, známém jako "černý trojúhelník". Stárnoucí šedivé paneláky se tyčí k obloze uprostřed obrovských povrchových dolů, které obklopují město.
Sloupy kouře na obzoru ukazují, kde jsou uhelné elektrárny, ropná rafinerie a chemická továrna.
Na komunistickém shromáždění uprostřed toho, co se nyní považuje za střed města - vedle obchodního domu, s jednou z mála místních známek nového kapitalismu, restaurace McDonald - poslouchá asi 300 většinou starších lidí kandidátku pro volby.
"Kdo pro vás postavil toto překrásné město? Kdo postavil tento nádherný hornický palác kultury?" ptá se poslankyně Květoslava Celišová.
Pravicové strany měly letos menší úspěch u místních voličů a jejich schůze byly většinou ignorovány.
Vlastník restaurace v Mostu Marek Schiller konstatuje, že mezi jeho přáteli je rozšířena apatie. "Já taky nikoho volit nepůjdu. Chtěl bych změny, ale nevidím žádnou rozumnou alternativu."
Velvyslanec buduje mosty mezi Prahou a Bonnem
Mily pane Culiku,
dovoluji si Vam zaslat doslovny preklad clanku v Die Welt a muj strucny komentar k tomuto zajimavemu textu.
Srdecne pozdravuje
Ales Zeman
Velvyslanec buduje mosty mezi Prahou a Bonnem
Frantisek Cerny nachazi slova prozumeni pro sudetske Nemce a Cechy - "Benesovy dekrety nejsou zadna velka slava"
Die Welt, 18. cervna 1998 (Gernot Facius)
Berlin - O svatodusnich svatcich odmitl Frantisek Cerny demonstrativne ucast na Sudetonemeckych dnech v Norimberku - jako protest proti ostre kritice vlady v Praze. Nyni se Cernemu, velvyslanci CR v Bonnu a osvedcenemu znalci Nemecka, dostalo zretelne vyslovene pochvaly od poradatelu kazdorocniho velkeho sjezdu vyhnancu. Cerny prokazal "pozoruhodny odstup" od spornych Benesovych dekretu, pochvalil Cerneho, ktery teprve od konce dubna sidli v Bonnu, mluvci Sudetonemeckeho landsmansaftu Franz Neubauer. Tyto dekrety, vydane prvym povalecnym prezidentem Ceskoslovenska Edvardem Benesem, byly zakladem vyvlastneni a vyhnani priblizne 3 milionu sudetskych Nemcu po r. 1945. Okolnost, ze prazsti politici jeste dnes tvrdi, ze narizeni, dle kterych byl postizen tez zidovsky majetek, predstavuji "neodvolatelnou soucast ceskeho pravniho radu" vedou nadale k podrazdenosti v bilateralnich vztazich.
Chvala, ktere se Cernemu dostalo ze sudetonemecke strany, se vztahuje na nedavne vyroky velvyslance v Berline. Diplomat oznacil vyhnanecke dekrety za "zadnou velkou slavu"(kein Ruhmesblatt), "jelikoz vychazeji z principu kolektivni viny". Spojil toto priznani s poukazanim na to, ze pozdeji vsechna prikazani porusujici prava narodu byla automaticky odstavena, a to tim, ze CR zakotvila chartu lidskych prav ve svem pravnim systemu.
"Toto jsou dulezita tvrzeni, nebot timto poprve cesky vyslanec jednoznacne uznal, ze dekrety jsou v rozporu s lidskymi pravy", komentoval vyrok Cerneho Neubauer. Tezi automatickeho zruseni dekretu, s ucinnosti od data vydani nove ustavy 9. ledna 1991,vsak rozhodne Neubauer popira. Neb v CR byla od te doby vydana rada zakonu, ktere predpokladaji platnost Benesovych dekretu. Ve skutecnosti Ustavni soud v Brne ve svem zakladnim rozhodnuti z 8. brezna 1995 vyslovne Benesovy dekrety potvrdil. V restitucnich rizenich byly tyto dekrety pouzity ceskymi soudy.
V teto zalezitosti panuji odlisne nazory. Ale dulezitejsi nez poukazani na tento rozdil v nazorech je podle Sudetonemeckeho landsmansaftu se drzet toho, ze "velvyslanec Cerny jasne uznal povahu problemu". Pokracovani dekretu, ktere odporuji lidskym pravum, je proto neprijatelne, jiz vzhledem k planovanemu vstupu CR do EU. "Nejlepsi by bylo - a dlouhodobe patrne nevyhnutelne - formalni zruseni dekretu Poslaneckou snemovnou CR", formuloval svuj nazor Neubauer. Ale v soucasnosti nic nenasvedcuje, ze by Praha byla pripravena k necemu takovemu. Je nepravdepodobne, ze po parlamentarnich volbach v CR koncem tohoto tydne by k takoveto zmene doslo.
Nehlede na vsechny komplikace a napjatou atmosferu, Cerny prokazuje snahu prispet k uvolneni vztahu mezi sudetskymi Nemci a Cechy. Zasazuje se o siroky dialog se sudetskymi Nemci, kteri byli vyhnani ze sve vlasti, "nebot jsou to oni, kteri svymi uzkymi vztahy k nasi zemi predstavuji nejlepsi lobby CR v Nemecku".
Obavu z navratu sudetskych Nemcu povazuje velvyslanec za neopodstatnenou. Ale toto tema muze byt emocionalne zneuzito, uvedl Cerny v rozhovoru pro Die Welt, predevsim stranami, ktere po sametove revoluci v r. 1989 "ztratily sve ideologicke kuze" a ktere nyni jen hledaji nejakou prilezitost, jak tyto mezery zaplnit. Cerny sam nabada v otazce navratu sve ceske spoluobcany ke strizlivemu uvazovani. "Nebudou to davy, ktere si skutecne preji navrat do vlasti svych otcu. Tak to vnimam ja." Mimoto prinesou tito lide "pravy cit pro svoji drivejsi vlast". Jiz z tohoto duvodu neni zahodno se domnivat, ze oni - "byli prece jednou nasi krajane" - preji CR "neco zleho, prave naopak".
Velvyslanec doporucuje Nemcum a Cechum vyuzit nastoupene "osvobozeni" po schvaleni spolecne deklarace budoucnosti, cimz se muze dialog "podstatne odvijet" a obe strany se mohou priblizit svym "snum": "Muj sen byl vzdy, aby se sudetonemecka svatodusni setkani poradala ne v Mnichove ci Norimberku, ale treba v Usti nad Labem ci v Teplicich nebo nejakem jinem meste, za ucasti tam dnes usazenych Cechu v pratelskem, otevrenem a evropskem duchu".
Ovsem vystudovany germanista Frantisek Cerny stale vic pochybuje o tom, ze tento sen se v dohledne dobe vyplni.
Pozn. prekladatele: Clanek v podobnem duchu sepsal jiz pan Facius u prilezitosti svatodusniho sjezdu sudetskych Nemcu v Norimberku (na tento clanek upozornil pan Pecina v BL 3. cervna). Netreba detailne polemizovat se znamymi argumenty pana Neubauera. Jen bych si dovolil upozornit, ze termin "vyhnanecke dekrety" (Vetreibungsdekrete) je nepresny, az zavadejici. Sudetsti Nemci byli odsunuti ci vyhnani z povalecne CSR na zaklade Postupimske dohody (o ktere nemecka strana dobre vi, ale temer vzdy o ni pomlci, ve vzacnych pripadech ji i popre, ac jeji tri signatari opetovne schvalili jeji platnost). Postupim se netyka jen CR, ale i Polska a Madarska. Take tento mezinarodni dokument obsahuje princip kolektivni viny, a to v plne mire ostre formulovanymi vetami. Zadny Benesuv dekret narizujici vyhnani sudetskych Nemcu neexistuje. Podstatne presnejsi by bylo tvrzeni, ze sudetsti Nemci byli zbaveni obcanstvi (s urcitymi vyjimkami) na zaklade tzv. Benesovych dekretu a ze byli zbaveni (tez s urcitymi vyjimkami) bez nahrady sveho majetku. Az tato historicka a nepopiratelna fakta budou uznana obema stranami, muze dojit k zadoucimu pokroku v dialogu se sudetskymi Nemci a snad i tomu spolecnemu sjezdu v nekterem meste byvalych Sudet. Pokroku v dialogu rozhodne neprispivaji pozadavky pana Neubauera spojovane s budoucim clenstvim CR v EU. Tento pozadavek byl pred nekolika dny jasne odmitnut ministrem zahranici SRN Klausem Kinkelem (BL, 4. cervna), ktery spravne varoval, ze takoveto vyhruzky panu Neubauera a Stoibera "otravuji ovzdusi".
