Dodatek ke článku o školství
Z reakce Marka Houši (BL, 26.6. 1998) na moji poznámku k diskusi o českém školství (BL, 25.6. 1998) jsem usoudil, že se rozcházíme v definici toho, co znamená naučit se něco nazpaměť. Chtěl bych tedy v tomto směru svoji původní poznámku poněkud rozšířit.
V mé poznámce byla řeč především o základním vzdělání. To si představuji jako soubor základních informací, které by se měly nějakým způsobem uchytit v paměti žáků, aby pak měli na čem stavět. Pokud se to stane, tak se naučili něco nazpaměť. Otázkou samozřejmě je, co v tomto souboru má být a jak se má toto minimum do studentských mozků vpravit.
Naznačil jsem, že tento soubor je v Kanadě, podle mé zkušenosti, chabý a že technika, místo aby pomáhala základní informace do mozku vkládat, jde jaksi mimo. Mohu v tomto směru uvést další příklad školního projektu své dcery. Vesmír, galaxie a tyhle věci. Někdo si řekne, to je školství, panečku. Sedmáci a píšou o černých dírách a posunech v infračerveném spektru. Jenže oni houby vědí co je světelný rok, jaká je rychlost světla, co to ta černá díra vlastně je, ani co je spektrum, natož pak infračervené. Všechno je vytržené ze souvislostí. Nic před tím a nic potom. Stačí umět otevřít encyklopedii, zadefinovat blok a přilepit ho někam jinam.
Zdůrazňuji, že nemám absolutně nic proti technice ve vyučovacím procesu a její zavádění do škol. Abych pravdu řekl, naprosto nechápu, proč se technika (v Ontariu) daleko víc nevyužívá - právě k tomu, aby se základní informace snadněji a v logických souvislostech do studentských mozků dostaly. Nejsem ani zastáncem zatěžováním mozku informacemi, které lze snadněji najít jinými cestami. Domnívám se však, že právě podržení základních informací v paměti mozku nám umožňuje pracovat s vnějšími zdroji informací daleko efektivněji.
Obsah základního souboru informací, je v Kanadě silně ovlivněno školními radami. Jejich rozhodování o tom, co je důležité, je silně ovlivněno finančními prostředky, které jsou k dispozici. Svoji roli hrají i hlediska náboženská (katolické školní rady třeba potlačují sexuální výchovu) a pravděpodobně i osobní preference. Není nezajímavé, že současná konservativní vláda v Ontariu se snaží vzdělání trochu sjednotit a zavést jakýs takýs provinční standard. Situace je totiž taková, že přes obrovské náklady jsou znalosti studentů chabé a to jak ve srovnání s ostatními provinciemi, tak se světem. To se ostatně dozvídám i od lidí, která sem přijíždějí na dlouhodobé stáže a dávají svoje děti do místních škol. Úžas rumunských, israelských a chorvatských kolegů nad tím, co se tady děje, se zdál být nelíčený.
Musím znova opakovat svůj názor, že základní vzdělání by nemělo být přímo ovlivňováno pracovním trhem. Za stejně nevhodný považuji vstup soukromého sektoru do školství - viz článek o britském školství (BL, 25.6. 1998). Podle mého názoru jde o průhledný trik korporací jak proniknout do kapes školáků (ti představují nezanedbatelnou kupní sílu - o tom svědčí například obrovské zisky businessu typu Spice Girls). Pokud se to nepodaří hned, tak je šance později - proč by třeba nepoužívali American Express, když budou mít jeho reklamu na tabuli ve třídě a nejedli výrobky Kellogs. Z hlediska vlády je toto řešení samozřejmě velmi vítané, protože kromě zdůrazňované modernosti se ušetří i peníze ze státního rozpočtu
(jen na papíře, korporace si to z daní už nějak odečtou).
Je jistě smutné, že z některých britských škol vycházejí primitivní a téměř negramotní žáci. Tuto situaci ovšem nemohou vyřešit korporace, které podstatnou měrou přispívají k sociálnímu klimatu z něhož se tato situace odvíjí. Korporace, které jsou ochotny propustit bez mrknutí oka tisice lidí (tím mimochodem snižují příjem vlády z daní z nichž se vzdělání z velké části financuje) budou pokrytecky financovat kursy pro "vůči společnosti negativně naladěné" teenagery. Jak dojemné.
Vrátím se na závěr ještě k výtce Marka Houši, že jsem jeho výrok vytrhl z kontextu. To je pravda a taky jsem to ve své poznámce zdůraznil. Napsal jsem navíc, že jde o zajímavý článek (hyperlinka byla v textu uvedena) a vyzval čtenáře, aby si přečetli, co Marek Houša napsal. Těžko jsem mohl udělat víc.
PS Možná, že se korporace přepočítají. Už Jára Cimrman zjistil, že násobení pytlů s obilím počtem družstevníků nevyvolá u žáků nenávist k těmto pojmům.
Je fakt, že deník Independent přinesl ke zprávě o plánované reformě britského školství, do něhož mají investovat i soukromé informace, kreslený komentář, v němž stojí před třídou zkoprnělých žáků učitel v obřím prezervativu a malým otvorem pro oči a ústa říká přítomným "Dnešní hodinu biologie laskavě financuje firma BIG BOY CONDOMS" - nemám však na připravovanou školskou reformu zatím tak pochmurný názor jako Jiří Jírovec a deník Independent. Jde zaprvé o iniciativu pouze pro oblasti s drasticky špatnými školami, zadruhé jsem si jist, že je stát schopen vliv soukromých korporací efektivně regulovat - nakonec do v Británii prokázali v mnoha ekonomických oblastech při nejrůznějších privatizacích, mnohé z nichž zemi dosti prospěly. JČ
