středa 1. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR České politické postoje:
  • Pro jakékoliv jednání si kladu podmínku, že druhá strana si nebude klást žádné podmínky! (Vratislav Kuška)
  • Proč ve volbách propadli republikáni (Andrew Stroehlein)
  • Searching for reasons for the fall of the Republicans (Andrew Stroehlein) Guardian o Praze:
  • Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny Zahraniční politika:
  • Čím může být krize v Kosovu poučná pro Českou republiku? (Jiří Jírovec) Stav silnic v ČR?
  • Ještě k havárii francouzského autobusu v jižních Čechách (Ferdinand) Reakce:
  • "Čulík je dezinformátor" - Vojtěch Kment ostře kritizuje tendenčnost Jana Čulíka v případu Orwell

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
  • Před volbami se konala na internetu debata na téma Informace a informační technologie ve společnosti. Záznam je zde.

    Co je nového v České republice

  • Zavedením systematického vyhledávání časných stadií rakoviny prsu by bylo možné snížit v ČR úmrtnost žen na rakovinu prsu až o 30 procent. V příštím roce by mohl být mammografický screening zahájen na vybraných pracovištích, pokud parlament přijme potřebnou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ročně onemocní rakovinou prsu v ČR zhruba 3500 žen a přes 2000 na ni umře, přičemž se výskyt nových případů neustále zvyšuje a mnoho nádorů je zjištěno v relativně pokročilém stadiu. Do programu mammografického snímkování by měly být zařazeny ženy od 50 do 65 let, které by se podrobily vyšetření jednou za dva roky. Bude to stát každoročně 250 až 300 miliónů korun. V ČR je už dostatek mammografů. Na řadě pracovišť je však třeba zvýšit kvalifikaci laborantek a lékařů hodnotících výsledek vyšetření. - V západních zemích se mammografie provádí už mnoho let.

  • Šest skinheadů vážně pobodalo v sobotu v Protivíně Roma Romana Moreje. Tři podnapilí skini ho hodili v nádražní restauraci na kulečníkový stůl a zmlátili ho tágy a pobodali.

  • Při handrkování o vytvoření vlády v ČR přituhuje. Miloš Zeman naznačil po schůzce s Václavem Klausem možnost společné vlády ODS a sociálních demokratů. (Britské listy tuto pozoruhodnou možnost naznačily podle interních informací z České televize už ve včerejším přehledu událostí z ČR.) Zeman o možné "velké koalici ČSSD - ODS hovořil poté, co se Klaus kriticky vyjádřil na adresu Unie svobody a KDU-ČSL. Klaus prohlásil, že je znepokojen tím, že "některé menší politické strany nerespektují výsledky voleb", tj. že chtějí ve vládě větší moc, než jakou jim dává volební podpora. Klaus prý respektuje poslání předsedy ČSSD, který byl prezidentem pověřen vyjednáváním o podobě vlády, a je přesvědčen, že dvě nejsilnější politické strany musejí cítit odpovědnost za další vývoj, a měly by proto hledat "státnické řešení". Jde zřejmě o tlak na Unii svobody, která dává ODS "nepřijatelné podmínky" a nechce jít do koalice s ČSSD, tak jí oba šéfové velkých stran hrozí, že by taky mohla být ponechána úplně stranou. Naproti tomu Josef Lux chválí Miloše Zemana. Podle Luxe jsou Zemanova stanoviska odpovědná a koaliční jednání asi budou úspěšná. Lux je přesvědčen, že koalice ČSSD, KDU-ČSL a US je možná. - Velká koalice ČSSD a ODS by byla podle prezidentova poradce Jiřího Peheho účelovým spojenectvím proti malým stranám, případně i koalicí proti prezidentovi. Havel se prý se spojení těchto stran obává, ale musel by předsedu ČSSD Miloše Zemana jmenovat premiérem, pokud by se jím navržená vláda opírala o podporu ODS, řekl Pehe. Vláda velké koalice ČSSD a ODS podle Peheho není příliš pravděpodobná a reálněji se jeví velká koalice nepřímá, tedy"jednobarevná" vláda sociálních demokratů, kterou by ve sněmovně podpořila ODS.

  • Až na roční maximum 18,05 Kč za německou marku, připomínající časy před loňskou měnovou krizí, včera nečekaně stoupla česká koruna. Obchodníci ani analytici pro to nemají žádné konkrétní vysvětlení. Jindřich Ginter z Práva k tomu podotýká: "Koruna posílila na 18,05 vůči marce. To je prý zlé, neboť to neodpovídá ekonomické výkonnosti ČR (reál je tak kolem 20 Kč za marku). Lze prý očekávat pořádný ekonomický třesk v ČR směrem dolů. Hloupé ale je, že už není z čeho konsolidovat, a už vůbec ne ve veřejném sektoru, neboť není co prodávat. A do toho mnohé lidi zasáhne zdražování energií a přitom sami vidí, jak jim klesají reálné mzdy (učitelé, zdravotníci a pod). Hovoří se o tom, že i bez velkých slov pana profesora, držitele desítky čestných doktorátů Mr. Vaclava Klause, zažijeme prý konečně pořádné utahování opasků. Někteří analytikové, které výplatní páska asi netíží, prý říkají, že je to konečně dobře. A já si říkám, že vlastně mají pravdu, neboť kdo chce kam, pomozme mu tam. Máme přeci demokracii, byť moc nefunguje, ale svobodně si velká část národa, i z chudých krajů, zvolila Klause, tak se těším, jak teď s ním budou zvedat hlavu vzhůru a radovat se z toho, že zabránili rudé revoluci."


    Výzva pro letošní uchazeče o vysokoškolské studium: Zažili jste snad, že nebyly přijímací zkoušky na vysokou školu prováděny poctivě a regulérně?

    Šíří se (nepodložené) zprávy, že se prý na některých vysokých školách letos konaly přijímací zkoušky neregulérně (opakovaně se v této souvislosti hovoří o právnické fakultě UK). Obracíme se tedy na letošní uchazeče o vysokoškolské studium s výzvou: měli jste snad pocit, že se zkoušky konaly někde neregulérně? A pokud ano, vyšla vám vstříc fakulta, kde jste přijímací zkoušku dělali, a poskytla vám zadání testů i vaše výsledky, aby mohl váš výkon zhodnotit nezávislý odborník, jak to přikazuje vysokoškolský zákon? Napište nám, pokud této vaší žádosti na fakultách nebylo vyhověno. Chtějí se tím zabývat i jiné sdělovací prostředky, pokud se ozvou lidé, kteří své zkušební skripty k nezávislému posouzení nedostali. Mladí lidé by se neměli bát ozvat.


    Chcete dělat v létě dva měsíce zajímavou práci v třeboňském ústavu mikrobiologie?

    Ladislav Nedbal

    Vazeny pane Culiku,

    jak jsem se Vam uz asi drive chlubil, vedu projekt evropskeho spolecenstvi Copernicus, ktery je zameren na vyvoj pristrojove techniky vyuzivane k monitorovani znecisteni more. Dari se nam do te miry, ze nektere atraktivni moznosti pro nedostatek hlav a rukou uz ani nestacime sledovat. Nyni mame moznost prispet nasi technikou k  vyznamne expedici do jiznich oceanu zacatkem pristiho roku. Nutne bych ale potreboval alespon docasne posilit nas tym chytrymi a  zrucnymi lidmi - nejlepe VS studenty se zajmem o pristrojovou techniku s durazem na optiku a elektroniku. Byl bych Vam velmi vdecny, kdybyste toto me volani mohl zverejnit v Britskych listech. Nabizim zajimavou prazdninovou praci (2 mesice) v mladem tymu, v  peknem prostredi Trebonska. Muzeme poskytnout ubytovani a mzdu, ktera (na pomery obvykle v Ceske akademii ved) neni uplnym vysmechem a  zalezi na odvedene praci. Moznost pokracovani spoluprace diplomovymi pracemi, doktorandskym studiem a, predpokladam, i civilni sluzbou.

    Ladislav Nedbal

    NRC Photosynthesis & Global Climate Change

    Institute of Microbiology

    Opatovický mlýn

    37981 Třeboň

    Czech Republic


  • Skandální jednání ve sněmu Akademie věd? Dostali jsme z AV ČR tuto informaci, kterou nemůžeme ověřit: Na Akademickem snemu AV CR se mluvilo o tom, ze demografove dostali za ukol zjistit, zda zvyseni spoluucasti na zdravotni peci povede k vetsi umrtnosti a k usetreni penez za duchody. Vim to od kolegy, ktery byl velmi zhnusen (informaci tezko potvrdi). Nevim, zda je tato diskuse v zapise z jednani. - Britské listy by byly velmi rády, kdyby se k této věci vyjádřili přítomní na tomto jednání, potvrdili ji či vyvrátili. Anonymita je zaručena.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Havárie francouzského autobusu: Je lepší problémy odstraňovat, anebo usoudit, že se nedá dělat nic? (Vratislav Kuška)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • Proč volby takhle dopadly (Jiří Jírovec)
  • České volby: Nepouštějte k moci Václava Klause! (Financial Times)
  • Ruml by mohl fungovat v koalici se sociálními demokraty jako "velká brzda proti radikálním levicovým změnám" (Andrew Stroehlein)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Ve volbách zřejmě zvítězil Lux a jeho KDU-ČSL (Jan Čulík)
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Neschopní klepetkové v ČT bez rozhledu a kritičnosti vás občany stojí peníze: konkrétní příklad z kapitálových trhů (Autorovo jméno je známo)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Tipy pro českého voliče - anonymní bloudění předvolební zemí - PODROBNÁ, VELMI PODNĚTNÁ ANALÝZA ČESKÉ PŘEDVOLEBNÍ SCÉNY
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Pokus o sebeanalýzu - asi to dělám špatně, když chci, aby lidi samostatně mysleli (Jiří Jírovec)
  • Volby v ČR: Můžete přijít o hlasovací právo (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Měla Nova vysílat důvěrnou poznámku Václava Havla Vladimíru Mlynářovi? (Petr Jánský, Jan Čulík)
  • Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
  • Předvolební pořad "21" v České televizi (Tomáš Pecina)
  • Slova - spolehlivý nositel obsahu? aneb Chápání demokracie po Česku ("Ondráš")
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Jaké byly "Události" České televize 22. května 1998? (Jan Čulík)
  • "Jednadvacítka" ČT 22.5.: Daniela Drtinová byla jako moderátorka pěkně ubohá (Jan Čulík)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Vůli voličů je třeba v demokracii projevit respekt, i když hlasují pro odporné strany - polemika pražského tisku s Andrew Stroehleinem - význam kritičnosti (Jan Čulík)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
  • "Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
  • Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
  • "Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
  • Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin

    Pro jakékoliv jednání si kladu podmínku, že druhá strana si nebude klást žádné podmínky!

    Vratislav Kuška

    Pro jakekoli jednani si kladu podminku, ze druha strana si nebude klast zadne podminky! Hitler, Stalin a dalsi.

    "Klade-li nekdo podminky predem, tak tim predem rika, ze jednani neni mozne."

    VV (Velky Vudce)

    Staty, ktere trvaji na podminkach k udeleni obcanstvi, skoly, ktere trvaji na znalostech jako podmince prijeti, zamestnavatele, kteri trvaji na znalostech jako podminky prijeti, armady, ktere trvaji na zdravotni kondici, souteze, kterych je mozno se zucastnit pouze pri splneni urcitych podminek, ale i obchodnici, dokonce i milenci (nesmis vrazdit nevinatka, nebo si Te nevezmu!) a sam Buh, ktery si klade podminky pro prijeti do raje, ti vsichni hresi proti tomuto prikazani. Je Buh, ktery ho vymyslel, natolik laskavy, ze pochopi nedokonalost obycejnych lidi a odpusti jim?

    Vratislav Kuška

    http://dragon.sagar.cz/wtd/authors/kuska.html



    Proč ve volbách propadli republikáni

    Andrew Stroehlein

    Duševně zdravý svět zaznamenal plně oprávněný pocit euforie, když vyšlo najevo, že se republikáni nedostanou do parlamentu. Teď, když už tato původní reakce poněkud opadla, je načase začít zkoumat, proč došlo k tomuto příznivému vývoji.

    V tomto článku se nebudu zabývat podivnou shodou volebních výsledků republikánů a Důchodců za životní jistoty. Tuto statistickou anomálii je jistě třeba vysvětlit, ale ponechme to zatím oficiálním vyšetřovatelům. Doufejme, že pro tu anomálii existuje přesvědčivý důvod.

    Vezmeme-li volební výsledky jako platné, náhlý pokles podpory pro republikánskou stranu si zaslouží vysvětlení. Osobně jsem přesvědčen, že byl tento pokles způsobem několika faktory působícími zároveň: žádný jediný důvod nestačí k tomu, aby vysvětlil takovouto dramatickou změnu v české politické aréně.

    Voliči je opustili houfně

    Máme-li se pokusit vysvětlit tuto záhadu, musíme nejprve zjistit, co se stalo republikánským voličům z předchozích let. Podle průzkumů se tito voliči vydali různými směry. Pár tisíc jich přešlo k ODS a více než 100 000 jich podpořilo ČSSD. Proč? Je pravda, že ODS a ČSSD přijaly v několika otázkách rétoriku republikánů (viz mou diplomovou práci z Glasgow University), ale to je bezpochyby jen částečný důvod.

    Jak mnoho komentátorů, včetně mne, argumentovalo v povolebním týdnu, nespokojenost v české společnosti nezmizela, ale v posledních měsících ztratila poněkud své radikální ostří. Voliči republikánů i ČSSD vyjadřují nespokojenost nad stavem společnosti, ale přístup voličů ČSSD je daleko racionálnější. Těch 100 000 voličů, kteří přešli od republikánů k ČSSD, požaduje změnu, ale chtějí ji formou praktických činů, nikoliv formou pubertálního žvanění.

    Toto pubertální žvanění bylo také důležitým důvodem, proč se Sládek nedostal do parlamentu. Mnoho lidí si prostě myslí, že je Sládek blázen. Podle různých zdrojů existuje i uvnitř samotné republikánské strany konflikt mezi Sládkovými stoupenci a těmi, kteří už mají dost vůdcova protekcionářství, korupce, paranoii a špatného vedení. Teď, když se seSládkovým jménem spojilo i stigma politické prohry ve volbách, bych nebyl příliš překvapen, kdyby se republikánská strana otevřeně rozštěpila.

    V každém případě stojí za to zmínit se zde o mediální strategii republikánů v době předvolební kampaně. Republikáni se úzkostlivě snažili projevovat během oficiální kampaně přátelskou tvář. Vik, elegantně oblečen a jednající zdvořile, byl vystrčen do popředí, aby vylepšil pubertální a nekompetentní dojem z republikánů, který vytváří Sládek. Nejpozoruhodnější bylo, že na televizní obrazovce se republikáni rozhodli normálně debatovat a neuchylovali se k hloupým trikům. Ve volbách jim to ale nepomohlo.

    Je zajímavé, že tak, jak republikáni zjemnili svou rétoriku, přišli o volební podporu. Byla by bývala stará republikánská strana, která voliče schválně šokovala prostřednictvím sdělovacích prostředků, ve volbách úspěšnější?

    Vrátíme-li se k otázce, kam přešli bývalí republikánští voliči, musíme si připomenout, že velký počet republikánských voličů z roku 1996 se rozhodl tentokrát se prostě neúčastnit voleb. Je možné, že to mělo něco společného s poklidnější mediální strategií republikánů. Někteří lidé asi dávali přednost levné politické zábavě od republikánů a nelíbil se jim jejich nový "fašismus s lidskou tváří".

    Němci a Romové

    Přítel mě přesvědčuje, že česko-německá deklarace měla velký význam, protože vzala Sládkovi vítr z plachet. Asi má do určité míry pravdu, v tom smyslu, že deklarace nedosáhla v podstatě skoro ničeho, tak se jí lidé přestali bát a přestali se také bát sudetské otázky obecně. Sládek tímto způsobem přišel o přesvědčivou kartu a pokles strachu z Němců vedl zřejmě k poklesu podpory pro republikány. To je možné, ale rád bych viděl údaje, získané nedávným průzkumem veřejného mínění ohledně názorů Čechů na Němce a Německo, má-li být tento argument považován za nosný.

    Sládkova druhá hlavní karta - Romové - mu také, jak se zdá, tentokrát příliš nebyla k užitku. Nemyslím, že to má něco společného se zvýšením soucitu českého obyvatelstva vůči situaci Romů, anebo snad s všeobecným poklesem latentního rasismu v české společnosti. Spíš si myslím, že je to důsledkem toho, že se bělošské obyvatelstvo České republiky o romskou otázku nezajímá.

    Mnoho Čechů už prostě nechce poslouchat o Romech a o jejich problémech. Už nechtějí poslouchat Mlynáře a Horákovou, jak o těchto věcech mluví v televizi, a úplně stejnou měrou je nudí, když o romském problému hovoří Vik a Sládek. I když si osobně myslím opak, je zjevné, že většina bělošského obyvatelstva nepovažuje romský problém za důležitou či naléhavou otázku.

    V těchto všeobecných volbách šlo českým voličům především o ekonomiku. Zdravotnictví, školství a veřejné služby byly také důležitými otázkami. Ani jedno toto téma nebylo významnou součástí republikánského programu-

    Sládek a spol. neměli žádná řešení pro problémy, o něž se lidé skutečně zajímají. Tak voliči hlasovali pro jiné strany. Ze všech důvodů, proč republikánská strana ve volbách prohrála, je myslím právě tento důvod nejdůležitější.

    Andrew Stroehlein


    Searching for reasons for the fall of the Republicans

    Andrew Stroehlein

    There was justified feeling of euphoria throughout the sane world when it became clear that the Republicans would not make it into the Parliament. Now that this initial reaction has worn off somewhat, it is time to start examining the reasons behind this welcome result.

    For the moment, I will leave behind the curious coincidence of election figures of the Republicans and DZJ. This statistical anomaly needs to be explained, of course, but I will leave that to the official investigators for now. Let's hope there is a good explanation for it.

    Taking the election results at face value, the sudden drop in support for the Republican Party deserves explanation. I personally think that it has to do with several factors; no one reason is enough to explain such a dramatic shift in the Czech political landscape.

    Voters Leave in Droves

    To begin to explain this enigma, we first need to find out what happened to Republican voters from earlier years. According to pruzkum they went in various directions. A few thousand went to ODS and over 100,000 went to CSSD. Why? It is true that ODS and CSSD adopted some of the rhetoric of the Republicans on several issues (see my MPhil thesis) to be sure, but that is only part of the reason.

    Discontent in Czech society, as many including myself have argued elsewhere in the past week, has not disappeared, but it has become somewhat deradicalised in recent months. Votes for both the Republicans and for CSSD show dissatisfaction in society, but the latter shows a much more reasoned approach. Those 100,000 swing voters wanted change, but they want it in a form of practical deeds not immature rantings.

    Those immature rantings were also an important reason Sladek did not get into Parliament. Many people simply think he is goofy. Even within the Republican Party itself, according to various sources, there is quite a split between Sladek supporters and those who are sick of the vudce's nepotism, corruption, paranoia and poor leadership. Now that he will be seen as a loser as well, I would not be surprised to see the party split openly.

    The Republicans' media strategy during the election campaign is certainly worth mentioning here. The Republicans did their very best to put on a friendly face during the official campaign. Vik, sharply dressed and mild-mannered, was pushed to the fore to clean up the immature and incompetent image that Sladek gives. Most notably on the TV screen, the Republicans opted for normal debate over silly tricks, but it did not help them at the polls.

    It is interesting that just as they toned down their rhetoric, they lost votes. Would the old Republican Party of media stunts have had better success?

    Returning to the question of where former Republican voters went, we have to recall that huge numbers of Republican voters of 1996 simply chose not to vote this time around. It is possible that the calmer media strategy had something to do with it. Some people probably did prefer cheap political entertainment to the new "fascism with a human face".

    Germans and Roma

    A friend tells me that the Czech-German Declaration was critical in taking the wind out of Sladek's sails. I suppose that this is somewhat true in that because the Declaration actually did little, people became less scared of it and the Sudeten issue in general. Sladek lost a good card in this way, and the reduction of the German fear may have reduced Republican support. This is possible, but I would like to see some recent public opinion data on the question of Czech views of Germans and Germany to lend weight to this argument.

    Sladek's other major card - the Roma - also seemed to be of little use to him this time around. I do not think this has to do with an increase in sensitivity to the plight of Roma or to a general reduction in latent racism in Czech society. Rather, I feel it has to do with the white population's lack of interest in the issue.

    Many Czechs are simply tired of hearing about Roma and their problems. They are tired of listening to Mlynar and Horakova talk about it on TV, and they are equally tired of hearing Vik and Sladek talk about it. Whatever I personally feel to the contrary, it is clear that most of the white population simply don't consider it a major issue or a pressing problem.

    The economy was first and foremost in the minds of Czech voters in these elections. Health care, schools and public services were also important issues. Not one of these is a Republican strong point.

    Sladek a spol had no solutions for the problems that people are really interested in. Thus voters looked elsewhere. Of all the reasons I have mentioned for the failure of the Republican Party in the recent election, I feel this last one is the most important.

    Andrew Stroehlein


    Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny

    Praha je jedno z nejpěknějších měst na světě - ale jen zvenčí. Uvnitř dramaticky atraktivního balení není ale skoro nic

    Guardian 27. června 1998

    Mozartovy čokoládové bonbóny, Mozartovy čokoládové bonbóny, kupujte Mozartovy čokoládové bonbóny! Kamkoliv pohlédnu, všude jsou Mozartovy čokoládové bonbóny, speciálně dovezené ze Salcburku. Ne, nemluvím pravdu. Taky jsou tady dřevěné loutky a pár obchodů a stánků, kde se Mozartovy čokoládové bonbóny neprodávají. A občas naleznete renesančního majitele obchodu, který prodává Mozartovy čokoládové bonbóny a zároveň i dřevěné loutky!

    Praha trpí krizí vlastní totožnosti. Tak dobře, konala se tady a ne ve Vídni v roce 1787 premiéra Mozartova Dona Giovanni, ale Mozart z Prahy nebyl, nikdy sem nepatřil a přesto ho tady oslavují jako ztraceného syna. Přijeďte do Prahy, pijte její historii, nasyťte se její kulturou, šňupejte život a dobu Wolfganga Amadea Mozarta! Co ale takhle oni kontrarevoluční filmoví režiséři ze šedesátých let, Miloš Forman a Jiří Menzel? Néé. Anebo velký secesní malíř Gustav Klimt? Na toho zapomeňte. Anebo velké postavy literatury, jako Milan Kundera a Bohumil Hrabal? Nebo dokonce slavný dramatik Václav Havel. Víte, ten, z kterého udělali prezidenta.

    "Prezident, víte, ten má špatný vkus, strašně špatný vkus," pravila naše průvodkyně, jejíž růžové ponožky jsou jednou z pražských pamětihodností. Je jí k osmdesáti letům a připomíná mi (britskou televizní osobnost) Quentina Crispa - je elegantní, trochu sarkastickýá, trochu děsivá, trochu cynická a na tváři má asi deset centimetrů šminky. Je mi sympatická.

    Vede nás Pražským hradem a nad hlavou krouží duhovou vlaječkou, abychom se neztratili. "Ano, prezident má velmi špatný vkus." Jeho vkus je tak špatný, že se mu nelíbil Pražský hrad a personalizoval si ho tím, že ho vybavil reflektory z diskoték, jenže pak mu, nebo státu, došly peníze, tak si jeho přátelé Rolling Stones museli šáhnout hluboko do svých jen lehce zdaňovaných kapes a vypomoci mu finančně.

    V tisku a v ulicích Prahy kolují zprávy, že Havel může každým dnem umřít - rakovina plic, zápal plic, proděravělé střevo - a přesto se ještě nevzdal - ale před jeho bytem se nedrží žádná vigílie. "Havel, on není moc dobrý prezident," tvrdí paní Quentinová. "Moc se jim Havel nelíbí, ale je holt, jak se říká, tím nejlepším, co je v této chvíli k dispozici."

    Mají pravdu ti, kdo Prahu nazývají kouzelným městem. Mohl si ji vymyslet Hans Christian Andersen. Vezměte třeba arcibiskupův dvoreček, je tak ledově pěkný, jako byste tancovali na svatebním dortu. Neskutečno proniká architekturou a historkami za architekturou. Hradčanské náměstí je zosobněním historie majetkového soutěžení s Habsburky. Po velkém požáru v roce 1541 přišli katolíci a posléze bohatství, které zkonfiskovali, utráceli ve stavebně architektonických orgiích, které trvaly 200 let.

    Pražský hrad je pěkná sranda. Od 11. do 16. století spolu navzájem nákladným způsobem soutěžili knížata a králové, snažili se jeden druhého překonat, a stavěli další a další vrstvy královských apartmá, konkrétní symbol království. Pak je to přestalo bavit, a sebrali se a odešli a po dobu posledních 300 let byl Pražský hrad v podstatě neobydlen.

    Katedrála svatého Víta je neobyčejně extravagantní. Tato středověká pošetilost byla inspirována Karlem IV. kterého pražští lidé milují, neboť věděl, jaká stavba bude vypadat pěkně a měl spoustu peněz na to aby své představy realizoval. Pražáci taky mají rádi svatého Václava, i když si nejsem úplně jistý, proč. Možná je to kvůli té písni, možná, protože ho zavraždil v roce 929 jeho hnusný pohanský bratra Boleslav Ukrutný. O deset let později Boleslav prohlédl, omluvil se a nechal přenést Václavovy pozůstatky na místo, kde je teď postavena katedrála.

    Paní Quentinová zamává vlaječkou, utře si trochu potu a makeupu z čela a pochoduje s námi do jednoho strážního domu. Domky pro panenku ve městě pro panenku, jsou neuvěřitelně malé a krásné, pokud v nich nemusíte bydlet. "V jednom z těchto domů bydlel Franz Kafka... no, ono se to říká, ale ve skutečnosti tady bydlela jeho sestra a on tady jednou přenocoval, když byl trochu zdeprimovaný, ale je to dobrá historka, ne?" Čím víc mýtů paní Quentinová rozbíjí, tím více září její růžové ponožky.

    Nasedneme do autobusu, který nás veze na Staroměstské náměstí, i když bychom klidně mohli jít pěšky. Cestou zaznamenáváme další množství dřevěných loutek a Mozartových čokoládových bonbónů a vnímáme fantastickou architekturu. Staroměstské náměstí je neskutečnou scénou pro velkofilm, daleko dražší, než o jakém by se mohlo zdát firmě Disney. Davy se shromáždí na produkci mechanických figurín kolem astronomického orloje - Smrtka s přesýpacími hodinami a zvonem, Žid s pytli peněz a hlava v turbanu, prosící o více času.

    Je to nevkusné, ale zároveň se to člověku neustále znovu a znovu vrací do mysli. Otočte hlavu o pár stupňů a uvidíte kostel a pak další a pak zase další. Všechny jsou tak nádherné, až je to absurdní. Svatý Mikuláš je vymalován obrazy seshora dolů: je to miniaturní Sixtinská kaple. Gotický Týnský chrám, s dvěma obřími věžemi, zvedajícími se do nebes jako úzkostná tykadla, nám poskytuje historku, která shrnuje šílenství Prahy. "Je to krásné, ale jak se tam dostaneme?" zeptal se jeden turista. "On tam není žádný vchod," praví paní Quentinová. "Víte, oni předpokládali, že ty domečky před kostelem za pár let spadnou a že pak postaví vchod, ale ty domy nespadly. Budovy jsou v Praze postaveny velmi solidně." Existuje nepříliš známý provizorní vchod, ale ten se těžko hledá. V kostelích se pravidelně konají koncerty klasické hudby. Mozart, samozřejmě, a podobná známá hudba.

    Paní Quentinová hovoří podrobně o dávné historii, avšak komunistické éře se vyhýbá. Občas pohrdavě hodnotí neukázněnou moderní architekturu. "Podívejte se na tohle," říká, "že je to hnusné? Ta budová má prý tvar Freda Astaira a Ginger Rogersové, jak tančí, a chcete-li vejít, musíte projít mezi nohama Rogersové. Odporné. Za tu hrůzu nese odpovědnostAmeričan Gehry." Ve skutečnosti je ta stavba naprosto senzační.

    Pozoruhodné je, kolik energie a talentu bylo věnováno architektuře úplně obyčejných obytných budov. Jděte na procházku ze středu města k jedinečným kubistickým vilám na Vyšehradě a obdivujte, jak každý dům je požehnán vlastní sochou pro výklenek namísto třetího okna.

    Na druhé straně však je pravda, že po určité době vypadají všechny fantasticky vystrojené budovy stejně. Praha nosí svou kulturu navenek. Její historie a to, co je na ní zajímavého, leží venku. Uvnitř toho mnoho k vidění není.

    Osmačtyřicet hodin pro Prahu perfektně stačí. Je malinká a všechny pamětihodnosti jsou příhodně těsně vedle sebe. Židovská čtvrť, Josefov, je známá svými synagogami a tajuplným hřbitovem s náhrobními deskami pokřivenými, jako hnijící zuby. Od patnáctého století do roku 1787 zde bylo podle odhadů pohřebo asi 100 000 lidí, jeden na druhém, až do hloubky dvanácti mrtvol. Jak na to poukazuje průvodce Rough Guide, židi museli žít v nelidských podmínkách za živa a v nelidských podmínkách byli i po smrti. Ale Josefov není ničím ve srovnání s židovskou čtvrtí v Paříži. A kde jsou ostatní tři čtvrti?

    Praha je známá svými mosty, ale s graciézností mostů v Budapešti se to srovnávat nedá. Ubytování je nesmírně drahé, všechno ostatní je levné, zejména jídlo, které je celosvětově proslulé svou hnusností (i když jeden vegetariánský restaurant, Country Life, stojí za návštěvu, protože vám tam staromódně dají možnost se úplně přecpat). Václavské náměstí - což není vlastně vůbec náměstí - vytvořilo v roce 1989 dramatická obraz, když bylo přeplněno 250 000 sametovými revolucionáři, ale dnes se zdá být tak mrtvé, jako je nudné.

    Zajděte si na Karlův most a narazíte na obrovské množství kýčovitých suvenýrů. Ve srovnání s tím je londýnské náměstí Leicester Square vrcholem distinguovanosti. Ale líbil se mi chlap, co seděl na židli, dělal ksichty do zrcadla a produkoval jako na běžícím pásu množství blbých portrétů sama sebe. Bylo v tom něco existenciálního. A pokusil se mi zabránit, abych si ho vyfotografoval - senzační drzost.

    Praha působí velmi neskutečně také proto, že je v ní tak málo místních lidí - podle paní Quintonové je v Praze desetkrát víc turistů než místních obyvatel. Nejpodivnější je ale výraz tupého zmatku na tvářích Pražanů. Mají hlavu v oblacích, když se dívají po budovách, ale když se vrátí na zem, nevědí, kam jít, co dělat. Možná je to proto, že se v Praze nedá dělat nic.

    Když navštívíte bývalý Sovětský svaz nebo východní Německo, máte pocit, že druzí turisté mají zájem o místní politiku. V Praze se to ale neděje. Praha si dost nahlas nestěžuje - je fantasticky úspěšná jako Costa del Sol východního bloku. Škoda, že nemá žádnou pláž.


    Lekce z Kosova

    Jiří Jírovec

    Většina čtenářů bude vědět, o co jde. Obyvatelé jednoho státu se začali usazovat, většinou z ekonomických důvodů, u sousedů a během řady generací svým počtem převážili v některých oblastech původní obyvatele. Kvůli útlaku začali v určitém období ze sousední země přicházet i uprchlíci političtí. Pak se situace dál změnila a táž národnostní menšina se trochu vyzbrojila, začala podnikat akce proti domácí vládě, domáhat se mezinárodní ochrany a nakonec připojení území na němž, dá-li se to tak říct, "hostovali", ke své vlasti. Pak byla válka a po jejím ukončení se začaly posouvat hranice i menšiny - vše v zájmu nového světového pořádku.

    Řeč byla o událostech na území českých zemí, ale výše uvedené platí skoro doslova i pro Kosovo, autonomní oblast na jihu nynější i bývalé Jugoslavie. Ekonomická nerovnováha mezi bohatým severem bývalé Jugoslavie (Chorvatsko, Slovinsko) a chudým Kosovem byla sice předmětem stížností, ale jinak tato oblast žila v relativním klidu až do roku 1990.

    Po rozpadu bývalé Jugoslávie a rozkladu moci ve vytunelované Albánii (ten se mimo jiné projevil rozkradením arsenálu bývalé albánské armády a přesunutím části zbraní do Kosova) došlo v Kosovu k vývoji, který je nesmírně zajímavý z hlediska mezinárodního práva.

    V podstatě jde o čtyři základní otázky:

  • kde začíná a končí suverenita jednotlivých států - včetně nároku na historické území
  • jaká je přípustná míra použité síly k ochraně zájmu státu
  • za jakých okolností může vnější svět do událostí zasáhnout
  • jak zamezit tomu, aby se ten či onen stát nestal obětí strategických zájmů jiných zemí nebo jejich skupin.

    V Kosovu se ekonomická nespokojenost etnických Albánců propojila se snahou militantních skupin (říká se jim rovněž rebelové, separatisti nebo teroristi) připojit toto srbské území k Albánii. Situace se během let vyhrotila do té míry, že bělehradská vláda neviděla jiné řešení než policejní a později vojenský zásah. Dá se předpokládat, že tato vláda by celkem nic nenamítala proti tomu, kdyby si Albánci, kterým se v Jugoslavii nelíbí, sbalili svých pět švestek a opustili Kosovo. Nemá však nijaký zájem na tom, aby tomu bylo naopak. Tím se zřejmě neliší třeba od vlády slovenské, která nemá zájem vzdát se území, kde žije menšina maďarská, vlády turecké, která nedá píď země Kurdům, ani od vlády USA, která by asi pěkně vykmitla s Mexičany, kdyby chtěli připojit k Mexiku některou z enkláv na jihu USA, v níž mají početní převahu nad ostatními.

    Bělehradskou vládu odlišuje od těch výše zmíněných president Slobodan Miloševič. "Bad guy" s komunistickou minulostí a znamením podpory Moskvy na čele.

    Muž s pověstí diktátora odpovědného za násilí v bosenském konfliktu mezi tamními Srby a muslimy, proti němuž je každý jiný "good guy", ať dělá co dělá.

    "Bad guys" ovšem hrají významnou roli v mezinárodním politicko-vojenském manévrování. Dá se říct, že Miloševič je v tomto směru pro NATO ternem. Umožňuje totiž převést kosovský konflikt do roviny velmocenské politiky, a to pouhým odvoláním na porušování lidských práv.

    V Kosovu jde primárně o pokus Albánců odtrhnout násilím toto území od Jugoslávie. Má bělehradská vláda právo bránit svoje území? Pokud ano, tak jak? Má Jugoslávie (ať už s Miloševičem nebo bez něj) nárok na mezinárodní podporu? To jsou otázky, na něž se málokdo ptá - pravděpodobně proto, že by stejně nikdo neodpověděl.

    Problém Kosova se veřejnosti presentuje jako western. Bad guy terorizuje obyvatelstvo a good guys (tedy politikové NATO) mu tedy ukáží tvrdou pěst a když tomu nebude rozumět, tak mu dají lekci, a pak se to nějak domotá k happyendu. Jenže nejde o film, ale o skoro dva milióny lidí, kteří začnou udílet lekce sobě navzájem, podle nátury a stupně vymytí mozků.

    V Kosovu ovšem nejde, odhlédneme-li od retoriky, o lidská práva, ale o hru mezi NATO a Moskvou. NATO potřebuje čas od času ospravedlnit svoji existenci a v Kosovu může, když se to povede, zabít několik much jednou ranou. Z vojenského hlediska jsou letecké údery ideální, protože nehrozí přílišné ztráty na vlastních životech a navíc se z nich dá snadno vycouvat prohlášením, že akce splnily svůj účel. Situace v Kosovu může rovněž sloužit jako test toho, jak daleko jsou Rusové ochotni snášet lekce od jiných (uštědřené přes Miloševiče). Rusové mají na Balkánu svoje politické zájmy a tak jakékoli oslabení Srbů je oslabením jejich vlastních posic v této oblasti.

    Kanadské sdělovací prostředky se Kosovem poměrně často zabývají - zejména proto, že kanadská vláda rozhodla přispět několika letadly a podpůrnými jednotkami k demonstraci síly. Většinou se pomíjí fakt, že na jugoslávském území nemají co dělat ani zbraně a rebelové pašovaní z Albanie ani letadla NATO v jejím vzdušném prostoru. Jednou z mála výjimek byl nedávný komentář CBC, jehož autor připustil, že Miloševič je politiky NATO stavěn před neřešitelný problém. Má jednostranně stáhnout svoje jednotky z Kosova a začít vyjednávat s představiteli Albánců o normalizaci situace. Jenže ti odmítají jednat o čemkoli jiném než o připojení Kosova k Albánii.

    Není zcela jasné, do jaké míry se obyvatelstvo Kosova s vlastním osvobozením ztotožňuje. Tuším, že to byla BBC, jejíž reportéři se snažili dostat něco z uprchlíků, kteří přišli z Kosova do Albánie. Ptali se jich na NATO, ale nikdo z nich nevypadal, že by věděl, o čem je řeč. Spíš se zdálo, že se na ně sesypala pohroma "osvobození" o nějž možná ani nestáli.

    NATO má ovšem svoje vlastní problémy. Aby mělo jakýs takýs mandát kárat cizí stát, muselo by si zamést před tureckým prahem. Máslo na hlavě mají i Britové se severním Irskem. Navíc NATO je pouze "zájmové" sdružení několika států, takže těžko může ospravedlnit jednostrannou akci proti suverénnímu státu bez požehnání OSN. Je velmi pravděpodobné, že právě nedostatek "legální" záminky pro zákrok v Jugoslavii je důvodem, proč postoj NATO v poslední době poněkud změkl.

    Lekce, kterou NATO hodlá uštědřit v Kosovu, je zároveň dobrou lekcí z mezinárodní politiky a jako taková by neměla uniknout pozornosti české veřejnosti, zejména v souvislosti s chystaným vstupem České republiky do této organizace. Ačkoli volby a jejich výsledky budou nepochybně ještě nějaký čas v popředí zájmu, Kosovo by nemělo upadout v zapomenutí. Nebude na škodu vrátit se k tomuto tématu a to jak z hlediska mezinárodního práva, tak ohledně toho, jakou roli hodlá nová česká vláda v podobné situaci hrát. Neměla by nechat ležet ladem zkušenosti, které český národ s uplatněním omezené suverenity malých států má.

    Jiří Jírovec

    PS Považuji za nutné dodat, že v žádném případě nepřehlížím utrpení lidí, kteří v Kosovu žijí. Právě proto se domnívám, že nikoli stíhačky, ale hospodářská pomoc a rozvoj je to, co tato oblast potřebuje. A soudnost politiků především.


    Ještě k havárii francouzského autobusu v jižních Čechách

    Autor, jehož jméno a adresa jsou známy, si přeje vystupovat pod pseudonymem Ferdinand.

    Pane Čulíku,

    pozornost, věnovaná nehodě autobusu s francouzskými turisty, která se stala na Šumavě mezi Pernekem a Želnavou, mi připoměla jednu zvláštní nehodu, která se tam před léty udála. Tehdy můj známý utopil tank v Lipně. Prostě si to při brodění Vltavy nějak špatně vyměřil a namísto napříč řekou si to namířil korytem dolů k Lipnu. Naštěstí se to tehdy obešlo bez zranění.

    Kdyz si před sebou rozložíte starou turistickou mapu, zarazí vás naprostá absence červené barvy okolo Želnavy (s vyjímkou hrstky kempů na vnitrozemském břehu Lipna). Červenou barvou jsou na turistické mapě zakresleny nejvýznamnější značené cesty a vše, co na výletě stojí za pozornost, ať už je to zámek neb jen výrazný strom.

    Už asi tušíte, co má utopený tank společného s nehodou výletního autobusu. Dotyčná silnice se nacházela čtyřicet let v centru hraničního pásma. Hned po velké sametové se octla v centru národního parku. Jedno ani druhé stavbě či rozšiřování silnic nesvědčí.

    Řečeno ještě jinak: myslím, že tentokrát jsou v tom cestáři nevinně. Ten autobus, nehavaroval proto, že cesta byla ve špatném stavu ale proto, že na příliš úzké cestě jel příliš rychle ( 43 km/h podle záznamu tachografu).

    Jako nadšený cyklista jsem najezdil stovky a stovky kilometrů po francouzských horských silničkách a tak mohu zodpovědně potvrdit, že i ve Francii mají kromě silnic širokých i silnice úzké a občas i pěkně rozbité. V okolí vyhlášených zimních středisek na ně pochopitelně nenarazíte.

    Ferdinand

    Čulík je dezinformátor a byl by také na Orwellově seznamu komunistických sympatizantů

    Obrátil se na mě Vojtěch Kment s dotazem, co bylo zdrojem článku o Georgi Orwellovi. Odpověděl jsem, že se o tom psalo v minulých dnech v několika britských denících, ale že informace, shrnuté v BL, byly vybrány z nedávného článku v Daily Telegraphu. Vojtěch Kment si článek našel a napsal kritiku mého zpracování fakt v něm uvedených na Fórum Neviditelného psa. Chtěl jsem uvést jen link na tento příspěvek ve Fóru NP, bohužel to zatím technicky není možné. Níže uvedená adresa by měla končit číslem 12519, bohužel ho konverze Britských listů při umisťování na síť vždycky částečně sežere. Do vyřešení tohoto technického problému uvádím i zde celý text Vojtěcha Kmenta.

    Na fóru NP je jeho text na této adrese, ale konec URL má být: pes&num=12519" - nikoliv to, co tam je, viz níže.

    http://pes.eunet.cz:89/cgi-bin/jgforum.pl/oneform?apl=pes&num519


    Jméno: Vojtěch Kment   Organizace: -
    došlo 30/06/1998 v 21:58:57 hodin k tematu "Jan Čulík II. by byl na Orwellově seznamu "

    Orwell - ačkoliv původním přesvědčením socialista a intelektuál, přesto hlavní ideový oponent komunismu a SSSR. V ČR, pokud je znám, pak spíše pro svůj zásadní antikomunismus. Útok na Orwella je na půdě ČR podporou komunismu.

    Ve svém základu ovšem Orwell měl značné sociální cítění - pouze intelektuálně poctivě oponoval jakémukoliv autoritářství a totalitě, které je vždy protilidové, byť založené na "slibné" socialisticko-komunistické idee. Z českých spisovatelů se podobnému respektu osobní poctivosti může těšit asi jenom Karel Čapek. Logicky, ani jeden z těchto autorů nepatří k oblíbencům Jana Čulíka. Ve svém vlastním doprovodném komentáři k "1984" Orwell píše doslova o tom, jak je celá historie plná zvratů, kdy část "střední" třídy svrhne za pomoci těch dole vládnoucí třídu, slibujíc lepší poměry pro všechny. Odhaluje, že sovětský komunismus je dosud nejrafinovanější formou podvodu na lidech, protože zahalil podstatu vládnutí a vlastnictví vrcholem demagogie do iluze "vlády lidu".

    Daily Telegraph uveřejnil článek s názvem:
    Ikona socialismu, která se stala Velkým Bratrem

    Zatímco Jan Čulík z tohoto článku vlastní výtah s názvem:
    George Orwell udával politiky a kulturní pracovníky, které podezříval z komunistických sympatií

    Pokud si oba články přečtete pořádně, dojde vám, že Čulíkův výtah je psán tendenčně.

    Je jistě chvályhodné, pokud se pan Čulík snaží dodržovat autorská práva již lépe, ačkoliv v jiných případech stále přetiskuje zřejmě plné znění, nicméně pro jeho dezinformační účely je přejaté komentování ještě vhodnější. Slova jsou tak kulatá.

    Jak tohoto účinku, mimo jiné, Jan Čulík dosáhl?

    1. "Informant" překládá jako udavač, ač běžněji by se zvolilo informátor

    2. Decentně zamlčel, že Orwell je na západě považován za socialistu a že toto odhalení vyvolalo faux-pas především mezi levicí

    3. Vynechal genezi seznamů, totiž, že vznikl po žádosti oddělení ministerstva, aby Orwell sám napsal nějaké antikomunistické články, které by čelily sovětské propagandě. Orwell byl smrtelně nemocný tuberkolózou pár měsíců před svou smrtí a ačkoliv pro to nadšený, příliš slabý. Proto napsal seznam osobností, které by byly schopny takové články napsat místo něj, a připojil i seznam lidí, o kterých se domníval, že toho schopny naopak nejsou, protože je pokládal za svým politickým založením pro-sovětské.

    4. Čulíkův titulek je kontradikce obsahu článku z Telegraphu. Titulek je vzat odněkud jinud a prodán v kabátu pravicového Telegrafu. To je značně podlé. V jednom odstavci článku se totiž například píše:
    Paní Goodmanová (bývalá pracovnice ministerstva, která od Orwella onen seznam kdysi obdržela), vdova žijící v Cambridgi, řekla, že ji hněvá když čte kritiku Orwellovy aktivity. Řekla:
    "Myslím, že George to udělal zcela správně. Co mě vytáčí je, když pisatelé titulků článků píší, že George zradil své přátele. Tito lidé nebyli jeho přáteli. Samozřejmě každý si myslí, že pak měli být za úsvitu zastřeleni. Vše, co se jim mohlo stát bylo, že by nebyli požádáni psát pro Oddělení průzkumu informací".
    Tučné Čulík vystřihl a inspiroval se tím do titulku. Co k tomu dodat?!

    Jinak by bylo dobře si uvědomit, že to vše se přihodilo v roce 1949, v době, kdy právě začla studená válka a čeští komunisté se pomalu chystali "soudit" Horákovou.

    Kdyby Jan Čulík žil v té době, asi by se na Orwellův seznam kryptokomunistů dostal rovněž. Je-li Orwell informátor, Čulík je dez-informátor.

  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|