Strany v Cechach nenabizely v techto volbych totez, co ve volbach minulych (marketing). Proto se i zmenilo rozlozeni sil. Vyse zminena ODS si zabrala celou pravici, vcetne extremniho okraje. Jeji pragmaticky pristup je mnohem ucinnejsi nez idealismus lidi z US a je obcanum teto posttotalitni zeme velmi blizky, stejne tak jako kult osobnosti ktery tam panuje.
US ma stale jeste sanci prevzit moc po ODS, ale jen za predpokladu ze prevezme a rozsiri jeji uspesne recepty. Volici US a ODS voli stejny program - jedinym duvodem k existenci US je dostatecne velika skupina lidi, kteri z ruznych duvodu nechteji podporit Klause. Kdyby US nebyla, asi by mnozi z nich radeji ani nesli volit. Kdyby se do vedeni ODS dostali jine typy lidi, volili by ji.
Falešné obrázky Václava Klause
Adam Drda
Lidové noviny, 30. června 1998
Spousta Cechu politickych pozorovatelu uz zase trpi ztratou pameti a nedostatkem soudnosti. Jelikoz Vaclav Klaus uspel v predcasnych volbach a ziskal pro svou stranu asi 27 procent hlasu, mluvi leckdo obdivne o tom, ze sef ODS je opravdu nejvetsim politikem v zemi, ze se mu vratila sila, chytil druhy dech, nikdo mu nemuze konkurovat, politicti komentatori ve vztahu k nemu pry selhali (asi byli prilis kriticti) atd. atp.
Od podobneho nadseni je uz jen krucek k nazoru, ze by byla vecna skoda nezit pristi ctyri roky pod Klausovym laskavym dohledem. Muze nam samozrejme byt sympaticke, kdyz se na vysluni vrati muz, ktereho kdekdo pohrbil a kteremu jeho kolegove navic zasadili sarajevskou ranu zezadu mnohem dulezitejsi nez fakt navratu je ovsem zpusob, jimz k nemu doslo.
Ten urcuje hodnotu vitezstvi i moralni prevahu nad protivnikem. Je velice hezke, ze se Klaus letos nedal , ze prokazal pracovitost a houzevnatost, ze mel skvele odvedenou kampan - ale proc z toho odvozovat nadeji pro budoucnost? Proc si vyrabet iluzi, ze technicka dovednost (sikovnost), ktera ignoruje realitu a nerozlisuje pravdu od lzi, muze byt obecne prospesna a pozitivni? V roce 1992 nastupoval Klaus s jasnou vizi.
Zaslouzene vyhral nad Obcanskym hnutim, kdyz misto utopicke teorie nabidl volicum osvedcenou cestu: trzni hospodarstvi podle zapadniho vzoru a tradicni soutez politickych stran. Polozil tehdy zaklady normalnimu statnimu zrizeni problem byl v tom, ze nebral v potaz specificnost postsovetske spolecnosti a nedokazal transformaci v praxi zvladnout.
Misto rozumneho a pomaleho prechodu k normalite (nikoli skoku k bohatstvi), ktery by se odehraval pod uzkostlivym pravnim dohledem, nastoupila pseudoliberalni ideologie, podle niz bylo hospodarstvi jakousi druhou prirodou, jejiz zakony ma clovek poznat a ridit se jimi.
Odtud slogany o neviditelne ruce trhu , ktera lidu narovna pater a vdechne mu moralni pravidla, odtud vyroky o tom, ze je treba na chvili zhasnout (t. j. nekoukat se na zlodeje), aby se napravily trzni vztahy.
Vysledkem polovicate transformace a nepruhledne privatizace bylo prorustani politiky s ekonomikou (jehoz projevem jsou m.j. sponzorske skandaly stran) a rozsahle financni ztraty. Soustavne zduraznovani neexistujicich a zvelicovani skutecnych uspechu, poucovani Zapadu a vyvysovani se nad Madarsko ci Polsko zacaly brzy vypadat trapne. Klausova vlada (presne receno koalice ODS-ODA-KDU-CSL) vsak valila problemy pred sebou, zatloukala a predstirala. Vzpomenme jenom na volby roku 1996 a na heslo Dokazali jsme, ze to dokazeme .
Obrazek ODS jako hraze proti levici ma rovnez povazlive trhliny. Vyrovnani se s komunismem, tedy napr. ocista justice od totalitnich navyku a zkompromitovanych osob, zamrzlo v rukou ministra Jiriho Novaka (ODS), Klaus zase tvrdosijne komplikoval treba cirkevni restituce. Ani v pristupu k Nemecku (a ke smireni s vyhnanci z Cech) se retorika ODS od levicove prilis nelisila.
A jsou tu i dalsi veci: omezovani svobody tisku, braneni decentralizaci CR, styky spicek ODS s nejruznejsimi mafiany, pocinaje bratry Helbigy a konce Petrem Machem. ODS nepojimala politiku jako prostredek k co nejlepsi sprave statu, ale jako nastroj mocenske manipulace.
Vaclav Klaus nemuze za vsechny polistopadove bolesti, ma jen tu smulu, ze byl dlouha leta dost mizernym premierem. ODA ani KDU-CSL nelze zbavovat odpovednosti, celou dobu se vlad ucastnily, podilely se na vsech malerech, pritom jim nikdo nebranil tre ba v odchodu do opozice presto zustava nezpochybnitelnym faktem, ze Klaus byl v cele nejsilnejsi strany a se svymi partnery zametal, jak se mu zrovna hodilo. Mel v ODS spatne spolupracovniky , to je pravda, ale casto je do posledni chvile hajil.
ODS nepriznala skoro zadne chyby, ani naznakem nereflektovala polistopadovou minulost, jeji predvolebni kampan byla nesmyslnym projevem agresivity, ktera nas posunula zase o kus zpatky. Klaus ziskal svych 27 procent diky tomu, ze odhadl naladu urcite casti spolecnosti, podesene preferencemi duchodcu i nekterymi projevy CSSD a zvlast Milose Zemana, patricne ji rozpumpoval ( mobilisace pravice) a skryl vsechna sva selhani.
Na miste je otazka, co bude dal. Jak dlouho bude volicum trvat, nez zjisti, ze je uplne jedno, zda si spatni politici rikaji levice , nebo pravice ? Kdy jim dojde, ze smysl ma vitezstvi myslenek a programu, a ne falesnych obrazku?
Adam Drda
O nevědomosti a manipulaci
Ke svému článku o volbách (BL, 26.6. 1998) jsem dostal zajímavý dopis od Martina S. Nesouhlasí se mnou v řadě věcí, pravděpodobně proto, že jsem se nevyjádřil dostatečně jasně. Vrátím se tedy veřejnou odpovědí na jeho dopis k tomu co jsem napsal o manipulaci s veřejným míněním (při volbách s voliči) a nevědomosti voličů.
Vážený pane Martine,
Nejdřív k manipulaci s veřejným míněním. Napsal jste mi, že: "Váš pohled na fungování českého státu je pln přesvedčení o manipulaci s medii politickou spičkou, o možných zájmech BIS na diskreditaci ČSSD a tvrzení, že praktiky v naší tzv "vysoké" politice jsou zvlaště zavrženíhodné. Já Vaše názory nesdílím, možná proto, že jsem volil ODS a jsem tudiž dle Vašich slov nevědomý či zmanipulovaný."
Odpovím otázkou. Pane, viděl jste v ČT tiskovou konferenci na níž se boxer Mike Tyson omlouval Hollyfieldovi za ukousnuté ucho a americkému národu za zklamání, které mu připravil? Pokud ano, měl jste při tom pocit, že jste manipulován? Já jsem to viděl v kanadské CBC a ten pocit jsem neměl. Z omylu mě ovšem vyvedl pořad CNN, který jsem sledoval asi před dvěma týdny. Šlo o interview s člověkem, který se dá najmout (za 400 dolarů na hodinu), aby zmanipuloval veřejné mínění ve prospěch objednatele. Mike Tyson vydělává, pokud boxuje, obrovské peníze. Jelikož byl za ten kus ucha potrestán odnětím boxerské licence, bylo třeba naklonit (omluvou) veřejné mínění na jeho stranu a tím připravit půdu pro jeho návrat. Napsali mu tedy co má přečíst na veřejnosti, aby tato měla dojem, že to je jinak slušnej chlapík, kterýmu to tak nějak v tom zápase ujelo. Říká se tomu damage control a těm poradcům spin doctors.
Zůstanu ještě chvíli u pořadu CNN. Týž člověk totiž uvedl dva další příklady. Zmínil se o O.J. Simpsonovi, jehož spinoví doktoři prý nestáli za nic. O.J. měl okamžitě po procesu vystoupit na veřejnosti s tím, že je šťasten, že žije v USA, nejlepší to zemi na světě, kde porota spravedlivě posuzuje takový případ, jako byl ten jeho, a že děkuje těm, kteří ho podporovali. A zamáčknout nějakou tu slzu. Mohl si tím připravit půdu pro civilní proces (ten nakonec prohrál) a ušetřit spoustu dalších trablů a peněz.
Třetí případ se týkal ženatého herce (jméno mi vypadlo z paměti), kterého chytili v autě s nějakou prostitutkou. Zase šlo o hodně peněz, protože určitá část publika by nešla na film v němž hraje kurevník (i když si o něm jinak rádi počtou). Tomuto nešťastníkovi tedy hrozilo, že ho nebudou obsazovat, když si reputaci nevyžehlí. Spinový doktor vysvětlil, že v této specifické situaci by tiskovka byla škodlivá, protože případ by zůstal v popředí zájmu po těžko kontrolovatelnou dobu. Navrhl tedy protlačit onoho herce do show komika Jay Lena (pořad sledovaný po celých USA). Vysvětlil, že tam se věc trochu zlehčí a navíc po pěti minutách bude po všem, protože hostů i námětů je během večera víc.. K tomu skutečně došlo. Mezi hercem a Jay Lenem se odehrála tato konversace (citováno velmi volně): Leno herci říká (jako by dva kámošové seděli někde v hospodě) kam jsi dal rozum, že jsi skončil s kurvou (hooker) v autě a herec na to, že vlastně ani neví, že to musel být nějaký zkrat a Leno stejnou otázku trochu obmění (zmíní se o hercově manželce) a herec na to, že to je pravě to divné, že má pěknou ženu, kterou strašně miluje a teď se mu tohle stalo. Pokračovalo to těch předpověděných pět minut. Všechno se s úsměvem zahrálo do autu. Možná, že některý divák i slzu uronil, v dojetí nad hercem, který přiznal klopýtnutí na cestě vyznávání rodinných hodnot a věrnosti vlastní ženě.
Ve svém článku jsem se zmínil o manipulaci s veřejným míněním před válkou v Zálivu a presidentskými volbami v Rusku. Napsal jsem, že když se to dělá jinde není žádný důvod, proč by k manipulaci s veřejným míněním nedocházelo v ČR. Nevzpomínám si, že bych někde napsal, že to je v našich poměrech "zvláště zavrženíhodné". Vyjádřil jsem pouze názor, že manipulace existuje a že si ji lidé, je-li dělána profesionálně, ani neuvědomují. Šlo mi o to, že by o těchto věcech měli lidi alespoň trochu vědět.
Zmínkou o bamberské aféře jsem reagoval na prohlášení presidenta Havla, že šlo o ohrožení základních zájmů státu (nějakými spiklenci z řad bývalé komunistické rozvědky). Je celkem zavedenou praxí, že se presidenti vyhýbají plácání nesmyslů (používají k tomu mozek a poradce). Vycházel jsem z toho, že se o to snaží i Václav Havel a že jeho výrok se zakládá na pravdě. Mám rád detektivky a z nich vím, že se darebák velmi často najde podle motivu. Dovolil jsem si tedy trochu spekulace, že to třeba byla BIS (kontrolovaná pravicovou vládou) která možná pravici trochu vypomohla a teď se sama vyšetřuje. To, že oslabení levice vede k posílení pravice je snad evidentní, takže motiv by tady byl.
Pokud jde o zveřejnění dopisu presidenta Havla Klausovi, není be zajímavosti to, co píše Petr Jánský (BL, 29.6. 1998): "Na obrazovce (televise Nova, poznámka JJ) se objevil originál dopisu, který počátkem června poslal faxem pan president Klausovi. Dva dny před volbami, tedy v zákonem chráněné době, předal osobně V. Klaus kopii upraveného dopisu (chybělo oslovení) panu Železnému a ten vyrobil aféru s úmyslem poškodit Zemana. Pan president se Zemanovi následně omluvil. Neměl za co. Omlouvat se měl Klaus".
Pane Martine, tohle je manipulace s veřejným míněním jako hrom. Nic na tom nic nemění naivita Zemanova (pokud to Havlovi opravdu řekl) ani Havlova (doufejme, že nešlo o manipulaci) s níž ten druhý tuto informaci, mající cenu propagandistického zlata, Klausovi podstoupil.
Píšete, že jste volil ODS. A proč ne, jste-li přesvědčen, že to tak je nejlepší. V mých očích tím neklesáte. Na druhé straně to ale neznamená, že bych se nesměl ptát, proč stranu, která si vedla tak špatně, jak se už všeobecně připouští, vůbec někdo volí a hledat na tuto otázku odpověď. Napsal jsem, že šlo nejspíš o kombinaci nevědomosti a manipulace a nemám důvod tento názor měnit.
Nežádám od Vás odpověď, ale máte pocit, že jste dobře informován a že jste tedy volil podle toho, co minulý vývoj slibuje do budoucna?
Zmínil jsem se o servilitě sdělovacích prostředků. Nedomnívám se totiž, že by problém byl v nedostatku lidí s přehledem, schopných něco napsat. Domnívám se, že problém je v jejich ochotě jít za něčím do důsledku a pravděpodobně i v ochotě editorů (a samozřejmě vlastníků) určitý směr podporovat.
Každá politická strana má svoje poradce, kteří určují, jak na veřejnost v daném okamžiku zapůsobit (a analytikové to ex post ve sdělovacích prostředcích analyzují). Je zajímavé, že někdy stačí velmi málo. Poradci Briana Mulroneyho (ministerský předseda Kanady v letech 1984-1992) postavili jeho volební kampaň v roce 1984 na slibu, že nebudou upřednostňovat svoje zasloužilé straníky při obsazování různých státních postů (velvyslance atd). Podle pozdějších rozborů veřejného mínění prý rozhodla o jeho vítězství ve volbách jediná věta v televisní debatě s odpůrcem, tehdejším ministerským předsedou Turnerem: "Pane, vy jste měl šanci (tyhle praktiky zastavit) a nevyužil jste ji". No, nevyužil ji pak ani Brian a po něm Jean Chretien, ale to už je zase jiná story.
Pane Martine, ve svém dopise píšete: "Domnívám se, že v ČR existuje nezávislý tisk. Denní tisk jako Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Svobodné slovo (možná i další, ale o těch to nemohu posoudit) je velmi kritický k našim dvěma politickým stranám i např. ke straně pana Luxe." To, že jsou sdělovací prostředky kritičtější, je nepochybně pravda (ostatně hodně servilních novinářů je už ve vysloužených politických funkcích). Kritičnost článků ovšem neznamená takměř nic, pokud se nepodaří přimět politiky, aby reagovali.
Vrátím se v této souvislosti ještě jednou ke vstupu firmy Boeing do Aera Vodochody. BL k tomuto kroku uveřejnily několik kritických článků a po nich následovalo Slovo a Právo. Jak známo, ve hře je, když nic jiného, garance půjček v hodnotě takměř jedné miliardy dolarů. Může jít o geniální transakci, možná o neskutečný podvod, možná o něco mezi tím. Jenže o několik měsíců a článků dál, občan neví nic. Vláda si může dovolit všechno ignorovat a tak po nějakém čase bude ticho po pěšině.
Těsně před volbami připustila vláda, že k předcházejícím ztrátám připisuje dalších 140 miliard korun. Ty samozřejmě budou někde chybět, stejně tak jako ty předcházející a ty, na které se ještě přijde. Napsal jsem, že takové věci jako je skutečný stav české společnosti včetně ekonomiky, sociální sféry (zdravotnictví, školství, bydlení) a připravenost na možné důsledky ochabnutí světové ekonomiky by měly být v popředí zájmu.
Nad vysokým počtem hlasů pro ODS jsem se podivil na základě analogie s kanadskými volebními kampaněmi. Kdyby byl býval stav české společnosti, za nejž je ODS především odpovědná, ústředním bodem předvolební kampaně, neměla by tato strana šanci dostat se do parlamentu. Pozornost bylo tedy nutné převést jinam. ODS pomohl proti ČSSD Bamberg a na poslední chvíli možná i Havlův dopis. Přišlo i požehnání v podobě cikánských facek Sládkovi a seskupení důchodců, kteří se dopustili té chyby, že svůj vliv chtěli prosazovat jako politická strana, nikoli jako nátlaková skupina. Zase je k disposici kanadský příklad. Mulroney chtěl zrušit valorisaci pensí podle míry inflace. Důchodci tady sice nevytvořili politickou stranu, ale dali všemi dostupnými prostředky najevo, že jejich skleróza ještě nepokročila natolik, aby si něco takového nezapamatovali do dalších voleb.
Souhlasím s Vámi, že korupce, skandály a podobné věci jsou součástí politického života všude na světě. Jenže to neznamená, že by se na tyto jevy nemělo upozorňovat a bojovat s nimi všemi prostředky. Možná, že Vás bude zajímat, že v Kanadě například existuje určitý stupeň (podle mě moc malý) presumpce viny politiků. Ti jsou totiž povinni uvádět zdroje svých příjmů a tím prokázat, že se neobohacují z titulu svých funkcí.
Pane Martine, správně jste usoudil, že můj článek byl pohledem člověka, který žije trvale v cizině. Dodávám, že stejně (vy)trvale připouštím, že mi lecos uniká. Nepočítám se tedy mezi národní osvícence, na něž narážíte ve svém dopise, kteří se domnívají, že jejich pravda je jediná.
Doufám, že jsem Vás tímto dopisem nezklamal tolik, jako svým pohledem na české volby.
Zdraví Vás
Nic není dokonalé
"Nic neni dokonale. Rozumni lide musi byt neustale alespon v castecne opozici."
Odpoved panu Kmentovi (Culik je dezinformator a byl by take na Orwellove seznamu komunistickych sympatizantu), ale nejen jemu.
Davam prednost dlouhodobe, postupne se vyvijici a na situaci citlive reagujici, hledajici a ne vzdy nejspravnejsi myslenkove opozici intelektualu pred spontanne bezmyslenkovitou a casto brutalne nespravedlivou opozici nebo nadsenou podporou davu v ulicich, demagogu v parlamentech, politickych stranach a popularnim (popularita je malokdy dukazem kvality) tisku.
Jen lide nedostatecne informovani mohou na zaklade predstaveni spatneho rezisera soudit, ze Shakespeare byl spatny autor. Totez lze aplikovat na ruzne socialni experimenty od husitu az po myslenku zmirneni utrpeni vrstev, vykoristovanych napr. v Anglii devatenacteho stoleti az na hranici nechuti zit. Kazdy kritik techto pomeru by mel byt hodnocen lepe nez ti, kteri je vytvorili, udrzovali a meli z nich uzitek. To, ze myslenka je aplikovana diletanty a zlocinci, zvlaste kdyz ji tito lide zneuziji ke zcela jinym cilum, neni dukazem, ze je spatna. Muze byt za urcitych okolnosti technicky neproveditelna, ale ani to neni dukaz, ze je nespravna, pouze, ze je ZATIM utopii, mozna jen predbehla dobu o vice, nez je pro vetsinu lidi pochopitelne. Mozna, ze za sto let, mozna drive, se stane samozrejmosti a kapitalismus bude zarazen do galerie spatnych systemu rizeni spolecnosti, hned vedle feudalismu.
Delat z lidi se silnym socialnim citenim odsouzenihodne komunisty (byla napr. parizska komuna tak odsouzenihodna, ze oznaceni "komunard" by bylo nutno povazovat za vhodne pro odsouzenihodnou cinnost?) je soucasne schvalovanim absence socialniho citeni a je stejne nespravne jako delat z "pravicovosti" (dokaze pan Kment a jini kritici "levicovosti" definovat pravicovost tak, aby definice byla spravna a pritom dokazovala jeji zadoucnost pro rizeni modernich spolecnosti?) nejvyssi a nejzadoucnejsi ctnost.
Pristup pana Kmenta a lidi s jemu podobnym myslenim a argumentaci je identicky s pristupem zlocincu vystupujicich jmenem socialni spravedlnosti a "komunistickych" stran - nase pravda je ta jedina spravna, kdo s ni nesouhlasi, musi byt souzen a odsouzen, pravda je jen jedna, ta nase a kdokoli si dovoli ji zpochybnovat nebo dokonce kritizovat musi byt (exemplarne) potrestan.
Jakekoli omezovani nesouhlasu a kritiky, zvlaste v pripade predpokladu, ze teorie, kterou ja vyznavam a hajim je ta jedina spravna, je nejen nespravne, ale i skodlive. Rozumny clovek, kteremu nekdo dokaze, ze se myli, se citi obohacen, nerozumny je urazen.
Priorita: občanství ve vlastní zemi
Meritorní význam mělo projednání 2. bodu pořadu schůze
Jednání vycházelo z výsledků 2. schůze konané 11. února 1998. Tehdy část členů komise navrhovala, aby byla co nejdříve a urychleně připravena zákonodárná iniciativa komise a Senátu ve věci novely zákona č. 40/93 Sb. o nabývání a pozbývání českého státního občanství. Jejím hlavním smyslem bylo anulovat přetrvávající diskriminaci v občansko-právním postavení zahraničních Čechů. Někteří senátoři přitom oprávněně poukazovali na to, že příprava novely tohoto zákona, jež má být předložena ministerstvem vnitra do vlády až ve 4. čtvrtletí 1998, se příliš protahuje. Nakonec většina rozhodla, aby případná legislativní iniciativa byla zahájena poté, až komise obdrží hlubší analýzu problému a seznámí se s jeho širšími souvislostmi. Na základě toho vypracovali odborníci z Právnické fakulty UK do konce dubna 1998 expertízu k novelizaci zákona o státním občanství.
Mezitím se Poslanecká sněmovna zabývala novelou volebního zákona, jež umožňovala volit i zahraničním Čechům, kteří mají české státní občanství. Její projednávání však bylo odloženo. To vyvolalo v českých zahraničních komunitách značné zklamání. Komise reagovala na tuto situaci dne 4. března 1998 dopisem, který byl vystaven v Internetu. Projevila znepokojení nad odkladem volebního zákona a vyjádřila podporu požadavku uplatnit volební právo všech občanů, kteří se trvale či dočasně zdržují v zahraničí. Jejího jednání se zúčastnil předseda Senátu P. Pithart, který plně podporuje legitimní požadavky zahraničních Čechů a který tento dopis podepsal.
Zjara byly vyhlášeny mimořádné volby do Poslanecké sněmovny. Následná předvolební kampaň, které se zúčastnili i senátoři, projednání expertízy v komisi pozdrželo.
Na schůzi komise dne 9. června 1998 se nicméně ukázalo, že v průběhu několika týdnů došlo pod vlivem názorů představitelů zahraničních Čechů, které byly v komisi pozorně sledovány, k posunu stanovisek. Projevil se ve výrazném pochopení legitimnosti práva na české státní občanství diskriminované části zahraničních Čechů. Značně k tomu také přispěla expertíza, jež byla na schůzi projednána. Její autor doc. JUDr. A. Gerloch poukázal na to, že v průběhu dějinných událostí vznikla vinou komunistického režimu, ale zčásti i polistopadové vlády, řada nerovností a diskriminačních opatření při uplatňování československého, respektive českého, státního občanství. Uvedl, že existující zákonná úprava neodpovídá plnému uplatňování čl. 42 Listiny základních práv a svobod. Že jde nyní o to, urychleně změnit stav, kdy určitá část osob je stále zbavena možnosti nabývat práv vyplývajících z institutu státního občanství.
Předseda komise senátor M. Špaček v diskusi připomněl odložení volebního zákona. Poznamenal, že i kdyby novela v Poslanecké sněmovně prošla, stejně by se nemohla část zahraničních Čechů nemajících české občanství do voličských seznamů zapsat. Položil proto důraz na to, že otázka občanství je dnes prioritní věcí a že komise nemůže v této záležitosti nadále otálet. Jde o to, aby byl vypracován vlastní zákonodárný postup v rámci legislativních pravomocí komise a Senátu. Jeho stanovisko plně podpořila senátorka J. Moserová, která jako místopředsedkyně Senátu důsledně prosazuje legitimní požadavky zahraničních Čechů od samého počátku existence druhé komory Parlamentu. S jejich postoji se ztotožnili všichni přítomní členové komise. Usnesení, které k tomuto bodu jednomyslně přijali, zavazuje komisi, aby podle čl. 15 Prozatímních pravidel jednání Senátu o návrzích zákonů připravila do září 1998 zákonodárnou iniciativu ve věci novely zákona č. 40/1993 Sb., včetně určení termínů příslušné legislativní procedury. Dále bylo usneseno, aby členové komise projednali s předsedy senátních klubů vlastních politických stran otázku podpory této novely.
Červnová schůze Stálé komise posunula řešení otázky znovunabytí českého státního občanství o značný kus vpřed. Snad je to dobrá zpráva pro všechny ty, kdož usilují o to, aby se důsledné uplatňování lidských a občanských práv stalo reálným principem života demokratické společnosti.
PhDr. Jindřich Volek, tajemník
MUDr. Milan Špaček, v.r., předseda
