Rozloucim se recnickou otazkou. Najde se vubec nekdo, ochotny diskutovat o obsahu problemu? O organizaci Akademie, moci finance pridelujicich uredniku, podminkach ktere nekoho konkretniho (pravdepodobne) primely aby se v zajmu financovani vedy a nebo proste sve vlastni kariery podobnym tematem vubec zabyval? ¨
Nebo se cela kausa stane jen dalsi prilezitosti k dalsimu stezovani si a nadavani na pomery? Tak jako to s nekolika vyjimkami svorne dela CT i Nova (a divacka obec ji to vdecne basti)?
Sněm AV ČR: Zveřejnil jste v BL pitomost, Jane Čulíku
Vazeny p. J. Culiku,
zucastnil jsem se posledniho snemu AV CR a i vetsiny predchozich
a musim rici, ze takovou pitomost, jakou jste zverejnil v BL, jsem na nich
neslysel. To potvrzuje i J. Naprstek v konferenci CZECHSCI, kam Vase informace
byla take forwardovana.
Vzhledem k tomu, ze v popredi mych zajmu jsou
prirodni vedy, tak pochopitelne neznam vsechny kuloarove diskuze, ktere
spolu o prestavce mohli humanitni kolegove vest. Jedine, co jsem pri
nekterych prilezitostech slysel ja, bylo, ze je treba provadet seriozni
studie o dopadu prodluzovani ci opetneho zkracovani odchodu do duchodu, ci
ruznych typu zdravotnickych reforem na socialni, zivotni a zdravotni uroven
ruznych skupin spolecnosti.
Tyto studie pak predkladat verejnosti a politikum,
aby jejich pripadne rozhodovani bylo podlozeno serioznejsimi fakty.
Zkratka
(a to uz je moje interpretace), aby se jistym politikum daleko hure pronasely
takove demagogicke nesmysly jako dosud. Jak uz jsem psal, tak sociologie ani
demografie nejsou muj obor. Proto by bylo treba, aby o tom, jake studie
provadeji, kdo prislusne granty zadava a jakym zpusobem jejich vysledky
zverejnuji, rekl nekdo ze sociologu ci demografu. Byt reditelem prislusnych
ustavu, zadal bych po Vas jako odskodne za Vami vyrobenou kachnu dostatecnou
plochu v BL pro zverejneni prislusnych studii. Jednak by si ustav mohl udelat
reklamu a treba by se tim zvedla fakticka uroven BL.
Pochopitelne chapu, ze me prohlaseni zadneho paranoika nepresvedci.
Prohlasi, ze take patrim do nejake kliky, ktera buduje utajovanou spolecnost ...
Proto bych si dovolil jen konfrontovat dva zverejnene vyroky toho Vaseho
zdroje:
"Na Akademickem snemu AV CR se mluvilo o tom, ze demografove dostali za ukol
zjistit, zda zvyseni spoluucasti na zdravotni peci povede k vetsi umrtnosti
a k usetreni penez za duchody. Vim to od kolegy, ktery byl velmi zhnusen
(informaci tezko potvrdi). Nevim, zda je tato diskuse v zapise z jednani."
"Je to marne. Organ, kde se o tom mimo program hovorilo, neni velky. Mnozi
jsme uz paranoicti, ale pokud napr. jeden reditel ustavu chtel, aby k nemu
smerovaly VSECHNY maily, aby mohl kontrolovat, co lidi pisi, nedivte se.
Ma na to pravo. Nekdo ma samozrejme zapojeny v siti i domaci pocitac."
V prvnim vyroku se tvrdi, ze o necem se mluvilo na snemu. V druhem uz
se mluvi o tom, ze se o tom hovorilo v nejakem nevelkem organu snemu.
Organy snemu byly mandatni a volebni komise. Jak z programu jejich
cinosti, tak i slozeni (velice male skupinky, slozene z lidi ruznych
oblasti ved) se mi zda projednavani uvedeneho tematu znacne nepravdepodobne.
Nevim take, kde prislusny autor vyroku prisel na to, ze reditel
muze prohlizet cizi korespondenci (at normalni ci elektronickou). O
nicem takovem nevim. A chci videt reditele, kteremu by neco takoveho
proslo.
Obecne maji reditele ustavu problem, ze jim schopni lide odchazeji
za lepsi financni situaci do soukromeho sektoru, ci do zahranici.
A pritom je financni situace jejich ustavu primo zavisla na poctu grantu
ziskanych jak ze zahranici tak z Ceska. Takze udrzet si kazdeho
aspon trochu schopneho cloveka je v jejich "egoistickem" zajmu.
Vetsina kolegu, ktere znam, zustala ve vede, protoze delaji to, co je bavi.
Kdyby jim nekdo vnucoval nejaky vyzkum, ktery by je znechucoval,
tak by se na to rychle vybodla a sla delat neco jineho. Pomerne snadno by
ziskala daleko lepe placena mista. Stejne tak, kdyby si reditel dovolil jen
naznacit neco podobneho jak bylo zmineno o tom prohlizeni dopisu. Proto
absolutne nechapu, proc se autor skryva v anonymite. Co se mu muze stat?
V cele AV nevidim misto, ktere by stalo za ohybani hrbetu a ukryvani se
v anonymite. Mozna, ze v Ceske televizi takova mista existuji, ale i
vyrok majici charakterizovat nedemokraticnost ceske spolecnosti take
znacne kulha.
"Viz napriklad absolutni porazka inteligentni reformy a drtive vitezstvi
druhoradosti v Ceske televizi."
Nejsem odbornik na zpravodajstvi, takze se neodvazuji posuzovat, jak
kvalitni reformu predkladal J. Kytka. Zda jeho odchod byl neceho a ceho
vitezstvi ci porazkou. Vim vsak, ze jako osa teto reformy byla v BL
popisovana osoba A. Stroeheleina. Dokonce zde byl predkladan nazor, ze
prave postoj k teto osobe ukaze jak je ceska televize a spolecnost
demokraticka. Precetl jsem vetsi pocet clanku A. Stroeheleina a musim
konstatovat, ze se v nich dost casto projevuje nedostatek logickeho
uvazovani a hlavne dost svevolny subjektivni a ucelovy vyber faktu.
Pokud si nekdo vybere takoveho cloveka, jako spolupracovnika pro
tvorbu objektivniho zpravodajstvi, tak uz to hovori !!!! podle
meho nazoru !!!! o jeho manazerskych schopnostech. A tak jako privezeni
A. Stroeheleina necharakterizuje kvalitu planovane reformy zpravodajstvi
J. Kytky, tak jeho odchod jeste nic nerika o zpravodajstvi CT
a jeho druhorade ci prvorade kvalite.
Ale i tam nemusi nikdo krivit svuj charakter a ukryvat se
za anonyma. V nejhorsim muze ztratit misto. Pokud je schopny, tak ho
zase pri dnesni pomerne nizke nezamestnanosti ziska. Treba u konkurence.
Ovsemze se najdou lide, kteri se v ukrivdenosti a anonymite budou
skryvat v libovolne demokraticke spolecnosti (tim netvrdim, ze situace
v Cesku je bez chyb). Ale to je uz o necem jinem.
Takze na Vas zaverecny vykrik:
"Co si to tam, lidi, v Cechach tvorite za spolecnost?"
lze klidne odpovedet, ze popsana spolecnost se tady netvori ale existuje
ci vznika ciste ve Vasich predstavach. A pokud si budete vybirat stejne
ukrivdene a paranoidni vyroky, tak uplne stejny obraz dostanete
o kterekoliv jine spolecnosti, vcetne tak Vami obdivovane britske.
Ustav jaderne fyziky AVCR
(Jména osob, o nichž se zmiňuje Vladimír Wagner ve svém příspěvku, jsou Ivan Kytka, nikoliv J. Kytka, a Andrew Stroehlein, nikoliv Stroehelein. JČ)
K reakci pana Roesera o Kosovu
Vazeny pane Roesere,
Vas dopis bohuzel neprinasi nic noveho, pokud jde o otazku, proc to doslo v Kosovu tak daleko a proc NATO nevystupuje jako nestranny smirci soudce, ale policajt, ktery si uz predem rozmyslel, komu da obuskem lekci.
Oznacovat nekoho za divocha, byt v uvozovkach, bych si netroufal. Pochybuji, ze byste takhle oznacil katoliky a protestanty z Belfastu nebo anglicke fotbalove chuligany treba z Liverpoolu. Ti take maji "ponekud jiny postoj k cizimu majetku a zdravi jinych lidi nez vetsinove obyvatelstvo v zemich stredni Evropy", jak pisete.
Jenze co kdyz je to prave civilizovany svet, ktery svou v honbou za moci a ziskem tyhle problemy nejen neresi, ale jeste dal prohlubuje. Nuzota z lidi lotry cini a vlky z lesu zene hlad, jak pravi basnik. Vsiml jste si, pane Roesere, ze se uz zase po svete staveji zdi - necelych deset let po padu te Berlinske. Jsou vylepsene - volne propousteji penize, ale ne lidi. Ackoli pro lidi s penezi jsou k disposici zadni vratka.
Soucasny svet se vetsinou nezabyva podstatou problemu, ale jen jejich dusledky, pokud je povazuje za potencialne nebezpecne. Ostatne i Vas dopis to naznacuje.
Srdecne Vas zdravi
PS V USA se ted zrovna dohaduji o tom, kdo bude obsluhovat ploty a zatarasy, ktere na hranicich s Mexikem buduji (zabery, ktere jsem videl mi pripomnely okoli Znojma), zda armada nebo nekdo jiny.
K dopisu Jana Sokola Marku Housovi
Když tak sleduji polemiku kolem českého školství, napadají mě dvě otázky. Ta první je, proč se Jan Sokol stal z úspěšného vývojáře (a učitele) vývoje software ministrem školství, když lidí, kteří něco takového umějí je málo, kdežto ministrem (včetně školství) může být každý, kdo je ve správný čas na spravném místě a ve správné straně.
Pokusím se na tuto otázku odpovědět sám, abych panu ministrovi neubíral jeho vzácný čas. Zakládám ji na optimistickém předpokladu, že Jan Sokol není pitomec (abych použil jeho vlastní slova o představě Marka Housy o něm), kterému jde o moc. Jan Sokol se mi jeví jako člověk, který by chtěl pro školství něco udělat.
Moje odpověď, s níž pan ministr bude nepochybně souhlasit, vede k otázce druhé, kterou zodpovědět neumím: Co se stalo s českým školstvím, že s tím má takový problém (a že se tato diskuse vůbec musí vést)?
V Československu přece existoval velmi ucelený systém výchovy, který pokrýval nejen široké spektrum potřeb pracovního trhu, ale i neméně široké spektrum intelektuálních a manualních schopností žáků opouštějících základní školy.
O jistých kvalitách československého školství svědčí to, že většina emigrantů neměla problém s uchycením se na západu. Zde je jeden příklad. V roce 1970 jsem se setkal v New Yorku se jedním kamarádem z Prahy. Byl mizerného třídního původu a tak se z osmiletky dostal jen na zámečnictví (a později, když se to přestalo tak brát, na jakousi průmyslovku pro letecké mechaniky). Z obavy, že se třídní původ zase dostane do popředí zájmu, emigroval po srpnu 1968, a našel práci u firmy Waldes. Když jsem se ho ptal, jestli bylo těžké práci sehnat, odpověděl, že ta místní paka (čímž měl na mysli produkty amerických škol) neumějí většinou víc než jednu operaci na jednom stroji a tak Češi, kteří se v učňáku naučili nejen vrtat a soustružit, ale i frézovat, svářet autogenem a elektrikou atd., měli dveře otevřené.
Vraťme se na chvíli k nabídce vzdělání, kterou na konci osmdesátých let školství nabízelo. Nejlepší bude kus čtverečkovaného papíru a na něm při spodním okraji obdélník znázorňující základní školu. Na výšku, každý čtvereček jeden rok. A hned nad ním, ve stejném měřítku dva roky další školní docházky (jakékoli) vedle učňovské obory dvou- a tříleté. A vedle čtyřleté učební obory a odborné střední školy a gymnasium, tedy školy s maturitou a nad nimi dvouleté nástavby, vedle vysoké školy a nad nimi postgraduální studium.
Chce-li si někdo znázornit systém kanadský, bude mít práci velmi zjednodušenou. Nad základní školou je gymnasium (tedy high school) a nad ní buď universita nebo odborná dvou až tříletá škola (college). V tomto systému se studenti opouštějící základní školu dělí do dvou proudů - většina jde na high school a menšina nikam. High school nedokončí z různých asi třicet procent studentů (tak zvaní drop-outs) a zbytek se pak snaží uchytit na odborných školách a universitách.
Kanadský systém je nepochybně přežitkem z časů minulých, kdy existovala velká poptávka po málo kvalifikované pracovní síle (stačilo zaučení) a high school byla především přípravou pro post-sekundární studium (lidí, kteří měli na to jít dál). Tento systém ovšem přestává vyhovovat a to zejména v situaci kdy je třeba tvořit pracovní místa na kvalifikaci náročnější.
Zvýšená potřeba vzdělání (dobré kvalifikace) a nedostatečné spektrum nabídky zde vede k přístupu "po high school se uvidí co dál". Vysoký počet studentů ovšem vede k rozmělňování kvality vzdělání, které high school poskytuje. Následuje nespokojenost na všech stranách (studenti, potenciální zaměstnavatelé, post-sekundární školy). Nejde ovšem jen o absolventy high school, ale a to možná především o ty, kteří ji nedokončili a nebo ani nezačali. Začíná se tedy flikovat, často pod záminkou moderních přístupů k výuce.
Kanadské problémy by byly daleko menší, kdyby zde existovala česká (v obecnějším smyslu zřejmě evropská) struktura vzdělávací soustavy. Kanadský systém má ovšem z hlediska vlády (nebo spíš vládnutí) jednu obrovskou výhodu proti onomu českému. Přesouvá totiž odpovědnost za vzdělání a (ne)uplatnění se na trhu pracovních sil na jednotlivce, přestože ten nemůže mnoho základních věcí vůbec ovlivnit. V takovém systému nemusí mít vláda žádnou představu o tom, jak se bude společnost dál vyvíjet, kolik bude třeba řemeslníků, historiků nebo zdravotních sester.
Právě tato vlastnost primitivního kanadského, respektive severoamerického modelu je lákavá pro politiky, kteří se snaží zbavit odpovědnosti, kde jen mohou. Nevím, do jaké míry zůstal český systém zachován. Doufejme, že Jan Sokol má pravdu v tom, že ne každý ministr je pitomec a že se to projevilo i ve školství.
Jan Sokol vyjádřil ve svém dopise Marku Housovi (BL, 29.6. 1998) obavu z toho co bude dělat zhruba třicet tisíc dětí, které nemají předpoklady udělat maturitu, kdyby se pominulo učňovské vzdělání. Měl by ovšem mít nemenší zájem o to, co bude dělat zbývajících šedesát tisic, kteří maturitu udělají. A jako člen vlády i o to co budou v budoucnosti dělat ostatní práceschopní v ČR.
Chtěl bych se v souvislosti s citovaným dopisem Jana Sokola zmínit ještě o dalších věcech. Tou první jsou hříchy předcházejícího režimu, berličky bez nichž se, jak se zdá, politikové nemohou obejít. I Jan Sokol jednu používá: "Je jeden z těžkých hříchů komunistické společnosti, že zařadila řemeslníky mezi "dělníky" a tím nadlouho diskreditovala."
To je nesmysl non plus ultra. Komunisti zrušili "živnost", jako způsob přijímání odměny za práci, to je pravda a tahle změna převedla řadu řemeslníků k "podzemní ekonomii", tedy melouchaření, protože lidé jsou vynalézaví doma jako v Kanadě a chtějí si přijít na své. Ukažte mi ale jediného automechanika, zedníka, topenáře, instalatéra, opraváře čehokoli atd., kterému by vadilo, že má v rubrice povolání s odpuštěním "dělník". Ukažte mi jediného spotřebitele, kterému by to bylo bývalo vadilo. Neznám žádného.
Pokud jde o odměňování, respektive motivaci učitelů, Jan Sokol píše o tom, že jeho předchůdce "pan Pilip udělal vcelku dobře, že zvýšil učitelům úvazky, jenže v nešťastné době, kdy jim klesly reálné mzdy".
Podle mě bylo počínání předcházejícího ministra ideologicky motivovanou pitomostí, jíž se zařadil do té kategorie ministrů, z níž jsem pana Sokola prve vyjmul. Jde totiž o součást líbivé populistické politiky, podle níž se dává neučitelům na vědomí, že na ně víc zbyde (třeba v podobě nižších daní), když se ušetří na státních výdajích. V rámci této propagandy se pak pár lidí zmíní o tom, že na tom učitelé nejsou proti "normálním" pracujícím tak špatně. Válejí si přece šunky dva měsíce o prázdninách a k tomu jejich úvazek je zhruba poloviční, proti normální pracovní době. Takže kde berou tu drzost chtít víc. V rámci závisti se tak získá podpora veřejnosti pro prodloužení úvazku - i tak přece budou za hodinu učení brát víc než ostatní.
Je pravděpodobné, že pověst ministra Pilipa (a platy učitelů) mohly být lepší, kdyby se bylo podařilo včas dostat od moci ty pitomce, kteří prošustrovali několik set miliard korun. Třetí věcí je jeho rázné odmítnutí článku, který mu Marek Housa poslal. Jde v něm o to, že někteří učitelé mohou v USA najít daleko lépe placená místa jinde a školství tedy opuštějí. To není žádná typická novinářská story, to je fakt. Jde o neschopnost vlády zajistit přiměřenou stabilitu školství. Odliv učitelů (pravděpodobně těch nejschopnějších) vyvolá potřebu vychovat víc učitelů, kteří, jakmile konjunktura jinde pomine, nenajdou uplatnění. Nestabilita je zásadním problémem současného světa a její důsledky, projevující se nejen ve školství, není dobré bagatelizovat.
PS Ministr Sokol se ovšem mohl a měl o jednom hříchu komunistů zmínit - a to v souvislosti s odměňováním učitelů. Chabé odměňování učitelů v padesátých a šedesátých letech vedlo nepochybně k úpadku zájmu o toto povolání. Feminizace školství (nemám nic proti učitelkám) odrážela právě tento fakt. Studium na pedagogické fakultě byla pro řadu lidí z nouze ctnost, k níž došlo, selhalo-li vše ostatní.
O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa"
Pod názvem "České vzdělání a Evropa" připravuje tým českých i zahraničních odborníků studii o tom, co Českou republiku čeká na cestě do Evropské unie v oblasti vzdělávání a školství.
Komu a k čemu bude studie sloužit?
Po dokončení této práce v prosinci 1998 bude mít Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připraveno východisko pro tvorbu vzdělávací politiky, tedy pro rozhodování jak o prioritách ve vzdělávání při vstupu do evropského prostředí, tak o potřebných změnách ve školských zákonech a ve způsobech vzdělávání. Zároveň má tato studie za úkol pojmenovat nedostatky českého vzdělávání, ale také vystihnout ty kvality dnešního českého školství, které je třeba jako skutečně hodnotné uchovat nebo i "exportovat" ve sjednocené Evropě. Již nyní bude navržena řada kroků mířících do budoucnosti. Hlavně však bude studie podkladem pro celonárodní veřejnou i odbornou diskusi v roce 1999. Ta by měla vést k obecnější shodě v chápání cílů a prostředků, tak aby bylo možné vytvořit dlouhodobou strategii vzdělávání v České republice.
O kterých potřebných změnách ve vzdělávání víme a o co je třeba se starat více už dnes?
Musíme si zvyknout na to, že pro každý evropský národ bude v 21. století důležité umět se stále učit, nikoliv jen mít silné strojírenství nebo zemědělství. Politici i veřejnost budou víc uvažovat o veškerém vzdělávání a učení, a nikoli stále jen o školní docházce. V Evropě se očekává, že občan bude několikrát za svůj život schopen najít si nové zaměstnání a že bude připraven přizpůsobovat se častým změnám nejen v práci, ale i ve veřejném a osobním životě, v životním stylu. Občané se budou novým dovednostem učit po celý život, protože je čeká stálé zvyšování, rozšiřování nebo změna kvalifikace. Ovládnutí více cizích jazyků je další jasný úkol. Vláda i občané by tedy měli začít vzdělávání považovat za prvořadou, jednu z nejvýhodnějších a zároveň nevyhnutelných investic (stejně jako to platí pro ostatní státy EU). Než se na to u nás připraví dostatečná většina obyvatel republiky, určitou dobu to potrvá, ale mezinárodní konkurence ve výrobě, obchodu, službách, vědě nebo kultuře na sebe čekat nenechá.
Co se ze studie "České vzdělání a Evropa" dozvíme?
Veřejnost tu najde nejen přehled o současné vzdělávací politice EU. Bude tu podán i přehled o nutných nebo doporučených změnách v důsledku našeho vstupu do EU. Studie poskytne rozbor toho, jakou roli hraje vzdělávání v různých oblastech života u nás po roce 1989, a vytipuje naše silné a slabé stránky, zmapuje naše postoje ke vzdělávání ve srovnání s Evropou. Vyjasní, co je kvalitní vzdělání a jak ho dosahovat.
Jde o prognózu budoucího školství, nebo o návod k zlepšení školství dnešního?
Studie narýsuje nejen vizi systému vzdělávání pro lidi žijící v 21. století, ale budou v ní také navržena konkrétní opatření (v zákonech, ve struktuře školství, v cílech vzdělávání i v ekonomice, ve sféře řízení i ve fungování různých vzdělávacích institucí), která je třeba podniknout na cestě do Evropy. O tom, kdy a jak tyto změny provést, se ovšem budou rozhodovat ti, kterých se změny bezprostředně týkají.
Kdo má podklad pro strategii rozvoje vzdělávání vytvářet?
Nemůže to být jediná skupina odborníků nebo politiků. Vzdělávací politika našeho státu musí být vytvářena ve spolupráci všech účastníků vzdělávání: učitelů, rodičů a žáků, zaměstnavatelů, politiků, zástupců obcí, školských úředníků a také osobností veřejného života, a prostřednictvím médií za pozornosti celé veřejnosti. Již během vzniku studie proto bude autorský tým zmíněné partnery seznamovat s jejím zaměřením a obsahem a přijímat jejich připomínky. Právě my občané jsme totiž zdrojem vzdělávací politiky státu. Prostřednictvím svého parlamentu a vlády si vytvoříme takový systém vzdělávání (školství), které nám bude co nejvíc pomáhat v tom, abychom se stali skutečně demokratickou zemí, aby co nejvíce občanů dokázalo získat a udržet si zaměstnání v nových evropských podmínkách, ale také abychom uměli hodnotně prožít vlastní život. Proto bude studie pomáhat k vytváření shody v chápání obecně přijatelných zásad i opatření a zároveň bude nadlouho otevřená dalším podnětům nebo stanoviskům.
Porozumějí textu i neodborníci?
"České vzdělání a Evropa" má pomoci k jasnému pochopení pojmů a potřeb vzdělávání v ČR - bude mluvit běžným jazykem, přinese konkrétní informace o skutečném stavu škol, o konkrétních krocích ověřených doma nebo v zahraničí. Následná veřejná diskuse nemá sloužit jako ring politických stran, nýbrž k vytváření společného názoru, přijatelného pro většinu. Má mít za cíl prospěch dětí a mládeže ve školách i všech občanů v celoživotním vzdělávání.
Kde se občané mohou o chystané studii "České vzdělání a Evropa" dozvědět víc?
Zpracovává ji skupina autorů pod vedením Jana Kouckého ve Sdružení pro vzdělávací politiku, které sídlí v Myslíkově ulici 7, 110 00 Praha 1, tel./fax: (02) 2491 0515. Autorský tým bude o práci na projektu a o postupných výsledcích informovat veřejnost ve sdělovacích prostředcích a na tiskových besedách, na seminářích pro učitelskou i laickou veřejnost apod.
Věříme, že zástupci sdělovacích prostředků mohou na cestě české vzdělanosti do rámce sjednocené Evropy pomoci více než mnohé jiné profese, a těšíme se na hojnou spolupráci s redakcemi deníků i rozhlasových a televizních stanic.
