Šíří se (nepodložené) zprávy, že se prý na některých vysokých školách letos konaly přijímací zkoušky neregulérně (opakovaně se v této souvislosti hovoří o právnické fakultě UK). Obracíme se tedy na letošní uchazeče o vysokoškolské studium s výzvou: měli jste snad pocit, že se zkoušky konaly někde neregulérně? A pokud ano, vyšla vám vstříc fakulta, kde jste přijímací zkoušku dělali, a poskytla vám zadání testů i vaše výsledky, aby mohl váš výkon zhodnotit nezávislý odborník, jak to přikazuje vysokoškolský zákon? Napište nám, pokud této vaší žádosti na fakultách nebylo vyhověno. Chtějí se tím zabývat i jiné sdělovací prostředky, pokud se ozvou lidé, kteří své zkušební skripty k nezávislému posouzení nedostali. Mladí lidé by se neměli bát ozvat.
jak jsem se Vam uz asi drive chlubil, vedu projekt evropskeho spolecenstvi Copernicus, ktery je zameren na vyvoj pristrojove techniky vyuzivane k monitorovani znecisteni more. Dari se nam do te miry, ze nektere atraktivni moznosti pro nedostatek hlav a rukou uz ani nestacime sledovat. Nyni mame moznost prispet nasi technikou k vyznamne expedici do jiznich oceanu zacatkem pristiho roku. Nutne bych ale potreboval alespon docasne posilit nas tym chytrymi a zrucnymi lidmi - nejlepe VS studenty se zajmem o pristrojovou techniku s durazem na optiku a elektroniku. Byl bych Vam velmi vdecny, kdybyste toto me volani mohl zverejnit v Britskych listech. Nabizim zajimavou prazdninovou praci (2 mesice) v mladem tymu, v peknem prostredi Trebonska. Muzeme poskytnout ubytovani a mzdu, ktera (na pomery obvykle v Ceske akademii ved) neni uplnym vysmechem a zalezi na odvedene praci. Moznost pokracovani spoluprace diplomovymi pracemi, doktorandskym studiem a, predpokladam, i civilni sluzbou.
Čtrnáct dní po volbách - Ruml příčinou velké dohody
(Tento článek byl napsán v neděli večer.)
Zabetonované pozice či naprostá neústupnost US vůči ČSSD přiměly Zemana k ukončení jednání se stranou pana Rumla. Zeman vyčerpal všechny možnosti, ač jeho ústupky vůči US byly na naší scéně nevídané. Je dobré to připomenout proto, že US bude vinu za další vývoj svalovat na všechny kolem, jen ne na sebe. Ruml již prohlásil: "klíč má v ruce ODS". Kdopak ten klíč do ruky Klausovi dal? Stejně jako pan Matějů, (kterého Klaus viděl minulý týden poprvé v životě) řekl: "Nevěřím na bonmoty pana Zemana. Myslel to vážně (zvýšení kvora z 5 na 7 až 10%). Je to nejnedemokratičtější způsob likvidace menších stran. Je to mečiarizace naší politické scény." Ano, pane Matějů. Teď už máte, co jste chtěli!
Vážení nepolitici z US: Zemanovi s Klausem došla trpělivost. Pakliže nejste schopni s jedním komunikovat vůbec a vůči druhému dáte předběžné podmínky, jako kdyby vy jste měli jejich 28% a on vašich 9%, tak se nedivte, že vás pošlou k čertu. Klaus vyvedl Rumla tak rychle z omylu, že se pastevec nestačil ani nadechnout.
Zeman s Klausem se naučili využít výsledků voleb, naučili se zacházet s mocí. Před voliči zamumlali cosi o stabilitě státu. Pravý opak je pravda. Menšinová vláda ČSSD v rukou ODS je důvodem k obavám o průchodnosti každého spornějšího zákona parlamentem, je důvodem k obavám z předčasných voleb. Navíc, protože obě strany mají třípětinovou většinu, hrozí změna volebního systému. To je tak hrubý zásah do vyváženosti ústavy, že by bylo nutné ji prakticky přepsat. Že by president byl postaven mimo hru, je více než pravděpodobné.
Ruml nás přivedl do úzkých, ještě lépe - udělal z nás šašky. Je úplně jedno, koho jsme volili. Za této konstelace je ohrožena akce Čisté ruce. Všechny privatizační aféry (včetně kauzy Knižní velkoobchod) patrně odložíme k ledu. Čekan se už nechal slyšet, že ne on státu 300 milionů, ale stát jemu 800. Voličům zbudou jen oči pro pláč a nohy k docházení do kostela. Tam se mohou modlit a prosit Pána Boha, aby Klaus se Zemanem svou obrovskou moc nezneužili. Ani nechci domýšlet, k jakým koncům by to vedlo. Jedno vím jistě: Ať se mocní rozhodnou udělat cokoliv, nikdo jim v tom nezabrání. Díky - pane Rumle!
Hlavním rysem Unie svobody je tvrdohlavost
(Tento článek byl napsán v sobotu 4. července v 16.00 hodin.)
(Anglický titulek tohoto článku, "Obstinacy 'R US", "Tvrdohlavost jsme my, tj. US" je slovní hříčka a zároveň variace na jméno známého hračkářského supermarketu, působícího v Americe i v Británii, "Toys 'R Us" - "Hračky, to jsme my". Ale jak to mám překládat do češtiny, Bůh ví... JČ)
Unie svobody Jana Rumla jedná v povolební situaci dogmaticky, a proto poněkud pošetile. Jestliže se stane neformální sbližování ODS a ČSSD formální dohodou o spolupráci, Ruml bude moci vinit jen vlastní tvrdohlavost z toho, že jeho strana přišla o politický vliv v této zemi a možná i z konečné zkázy Unie svobody.
I pokud se potenciální dohoda mezi ODS a ČSSD rozpadne a nakonec získá Klaus šanci utvořit vládu, je velmi obtížné si představit, že by Unie svobody získala od Klause více ministerských funkcí, než kolik jich nabízel Zeman. Zemanovu nabídku čtyř ministerských funkcí ve vládě, v jejímž čele by stál Josef Lux, je nutno vzhledem k volebním výsledkům považovat za velkomyslnou. Unie svobody mohla mít po celé čtyři nacházející roky podstatný vliv, a to jen, kdyby projevila snášenlivost. US nemusela ani vstupovat do vlády, mohla se vyhnout většině odpovědnosti. Mohla mít možnost kritizovat vládu v opozici z hrozivého postavení, v němž by projevovala podstatný vliv.
Rumlovy požadavky vůči Klausovi jsou dokonce ještě absurdnější a ubožejší, protože jediným důvodem, proč Rumlova strana vůbec existuje, je, že rebelovala proti Klausovi. A nyní dává Ruml přednost tomu, že půjde s Klausem do koaliční vlády, ale pouze pod podmínkou, že se Klaus změní. Je nepravděpodobné, že ultimáta, aby Klaus změnil své chování, budou úspěšná. Klaus je konec konců Klaus. Ať už je tomu jakkoliv, Ruml v něm vidí více naděje než v Zemanovi. Člověk by si myslel, že se Ruml přece jen o něčem po těch všech letech poučil. Není tomu tak.
Že se Klaus a Zeman chtějí zbavit oněch iritujících, nekompromisních stran, není vůbec překvapující. Je ovšem ironické, že to možná udělají tak, že přijmou pro Dolní sněmovnu většinový volební systém - což je ovšem manévr, který Ruml sám halasně podporuje.
Navzdory rétorice všech politických stran, politika je vždycky nakonec uměním kompromisu. Vedoucí představitel žádné politické strany nemůže očekávat, že se mu podaří splnit úplně celý volební program, a voliči to dobře vědí. Je zajímavé, že na to se v povolebním období zapomíná. V tomto období interpretuje každý politik volební výsledky a prohlašuje, k čemu prý má a k čemu nemá od voličů mandát. Vzhledem k tomu, že nynější politický systém v České republice vyžaduje kompromis, a téměř všichni voliči to dobře věděli před volbami a vědí to i nyní, je jasné, že všichni vedoucí političtí představitelé mají mandát do určité míry přijmout kompromis.
Rumlova tvrdohlavost je pošetilá a možná je i politicky sebevražedná.
Obstinacy 'R US
Jan Ruml's Freedom Union party has played its post-election hand dogmatically and thus rather foolishly. If the ODS/CSSD wink and nod becomes a formal agreement, Ruml will only have his own obstinacy to blame for his party's lack of influence in this country and perhaps even for his young party's ultimate destruction.
Even if the big-party agreement breaks down and Klaus gets a chance to form a government, it is hard to imagine that US will get more ministerial positions from Klaus than were on offer from Zeman. Zeman's offer of four ministerial positions in a government led by Lux must be considered generous considering the election returns. The Freedom Union could have had quite a decent position for the next four years and just for the price of tolerance. They would not have even been in the government, they could avoid major responsibility and they could have criticized the government in opposition from a threatening position of strength.
Ruml's demands on Klaus are even more absurd and pathetic because the only reason Ruml's party exists at all is because of a revolt against Klaus. And now Ruml prefers to join a coalition with him - but only if Klaus changes his ways. Ultimatums that Klaus alter his behavior are unlikely to bear fruit. Klaus is Klaus, after all. Still, Ruml sees more hope in him than in Zeman. You think he would have learned after all those years.
That Klaus and Zeman want to rid themselves of these pesky, uncompromising parties is hardly surprising. The irony is, of course, that they might do this using a switch to a first past the post electoral system for the Lower House - a move which Ruml himself has loudly supported.
Despite the rhetoric of all parties, politics always comes down to compromise. No party leader can expect to fulfil his party's entire electoral program, and the voters are well aware of this. It is interesting that this is forgotten in the post-election period when every politician interprets the election results and declares what he does and does not have a mandate from the voters to do. With the need to compromise in the current political system well known to almost every voter before and after the election, it is clear that every leader has a mandate to compromise to some extent.
Ruml's obstinacy is foolish if not politically suicidal.
Vážné boty
Význam bot pro český národ nelze v žádném případě podceňovat. V historii představuje velký obuvnický magnát Tomáš Baťa moderní - relativně odpovědný - kapitalismus a zastává takové postavení, jaké má v americkém historickém pantheonu Henry Ford. Ano, dá se říci, že pro Čechy jsou boty tím, čím jsou pro Američany automobily. Vazba na boty je založena na něčem víc, než na pouhé praktické potřebě - existují silné duchovní souvislosti.
Dnešní česká kultura to odráží v mnoha ohledech. Každá návštěva českého domova začíná očistným vítacím rituálem: odstraněním pouličních bot a nabídkou bačkor. Chrámy, zasvěcené kultu boha bot - někdy se jim hovorově říká obuvnické obchody - jsou všude.
Není to jen pouhá nadsázka. Vedle spotřeby piva a zájmu o lední hokej jsou Češi také na světové špičce v tom, že nosí boty. Naši přátelé v oddělení statistiky mohou potvrdit, že si Češi kupují více bot na jednoho obyvatele než všechny ostatní národy ve světě. Je to zjevně národ, který má botní fetiš.
Ale jako každá posedlost, i česká obsese obuví někdy vede k iracionálnímu chování a k trapnosti. To se stalo v pátek, kdy soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobce a udělil pět miliónů korun jednomu manželskému páru, který se cítil osobně poškozen billboardovou reklamou, která použila podobu jednoho z nich.
Samozřejmě, jde ještě o jeden podružný detail, že manželským párem byl prezident a jeho žena. Přesto je nutno podotknout, že by se tento případ nikdy nedostal před soud ani do sdělovacích prostředků, kdyby nebylo toho, že se billboardová reklama týkala bot. Národní posedlost botami zašla prostě příliš daleko.
Jak jinak by se dala vysvětlit skutečnost, že se mentálně zdravý člověk cítí osobně uražen žertovnou reklamou na billboardu? Jak jinak lze ospravedlnit iracionální chování prezidentské dvojice?
Pro vnějšího pozorovatele byla billboardová reklama vlastně docela vtipná. Byla inteligentně udělána, obsahovala slovní hříčku a literární narážku. Také z vizuálního hlediska je nutno přiznat, že to byla víceméně atraktivní koláž. Jedinou možná urážlivou součástí reklamy bylo anglické slovo, obsažené ve znaku firmy. To ale bylo pro nás, osoby mluvící česky i anglicky, velmi zábavné, když jsme sledovali, jak soud trávil svůj drahocenný čas debatou o různých významech a českých ekvivalentech slova "fuck".
Prezidentská manželská dvojice mohla celou záležitost nechat být. Zdravý rozum napovídal, že jde jen o obyčejnou reklamu a že není důvodu se rozčilovat. Nezdá se vůbec, že by reklama způsobila manželské dvojici škodu v hodnotě pěti miliónů korun (to, že bude tato částa věnována na dobročinné účely, je vedlejší). Kdyby bývalo šlo o reklamu na sodovku anebo brýle proti slunci, mám pocit, že by byla shledána zábavnou a pak rychle zapomenuta.
Ale ono šlo o reklamu na boty a boty jsou v české kultuře vážná záležitost. Na Havlovy vyvíjel nátlak celý boty vzývající národ, a tak věc nemohli vzít jen jako vtip a uvědomit si, že šlo pouze o neškodnou, bezvýznamnou reklamu.
Ředitel obuvnické společnosti řekl po procesu, že je rád, že nebyl odsouzen k smrti, a se zoufalstvím tohoto nešťastníka lze sympatizovat. Když reklamu schválil, zřejmě trpěl iluzí, že žije v demokracii, plné inteligentních lidí se smyslem pro humor. Muselo to být pro něho velké zklamání, když zjistil, že tomu tak není. Milióny,. které bude muset za svůj nemístný optimismus zaplatit, budou jen solí do rány.
Samozřejmě, ředitel má právo se odvolat, avšak mám pocit, že raději emigruje z České republiky a požádá o politický asyl v nějaké zemi bosých lidí, kteří mají smysl pro humor.
