čtvrtek 9. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR České sdělovací prostředky:
  • Boj o Novu: tragédie nebo fraška? (Tomáš Pecina) Zamyšlení pro pana Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o komunistické kolektivní vině: jde o neřešitelnou otázku?
  • Recenze knihy Viktora Knappa, Proměny času, Praha 1998 (Jan Čulík) Austrálie:
  • Jak dopadly volby ve státě Queensland (Robert Nohejl)
  • Mnozí Australané chtějí právo vlastnit zbraně (Robert Nohejl) Češi v Americe:
  • Jiřina Fuchsová píše Petru Pithartovi Oznámení
  • Vyšlo desáté číslo časopisu Hurontaria

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Bylo znovu zprovozněno Fórum Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.
  • Před volbami se konala na internetu debata na téma Informace a informační technologie ve společnosti. Záznam je zde.

    Co je nového v České republice

  • V Čechách je, jak se zdá, možné v politice všechno. Vedení ČSSD a ODS jednomyslně schválilo smlouvu mezi oběma, donedávna znepřátelenými politickými stranami (Klaus: "Buď ODS nebo doleva". "'Mobilizujme se' proti sociální demokracii." - Zeman: "ODS prováděla politiku spálené země." - Kam to všechno zmizelo?) Ve čtvrtek dopoledne ČSSD a ODS podepíší "smlouvu, která má ČR zajistit politickou stabilitu". Jak to udělali, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Uzavřeli spolu prý "opoziční smlouvu", nikoliv koaliční smlouvu. Zdá se to být contradictio in adjecto, ale nechme se překvapit, jak se podle pánů Klause a Zemana liší "opoziční smlouva" od "koaliční smlouvy". Zdá se, že jde o příslib ze strany ODS, že bude ČSSD tolerovat ve vládě oplátkou za to, že ČSSD neumožní vstup do koalice ani US, ani KDU-ČSL. Jen aby v rámci vytvoření "stability" nedošlo k ohrožení demokracie, budou-li obě hlavní české politické strany ve vládě spolupracovat, i když "opozičně". A budou sociální demokraté skutečně moci ve vládě něco dělat, kromě toho, že v ní budou? - Klaus řekl: "Uzavíráme opoziční smlouvu; je proto evidentní, že vládní prohlášení napíše sama sociální demokracie". Dodal, že ve smlouvě je "jistá klauzule o konzultacích (opozičních?? JČ) nad nejdůležitějšími vnitro či zahraničně politickými událostmi". Klaus také uvedl, že ODS v žádném případě nebude dávat vládě ČSSD důvěru, pouze umožní její fungování. (Jaký je v tom rozdíl?) Klaus řekl, že považuje za úsměvné, kolik je dnes bojovníků za voliče ODS. "Lidé, jako pan Pehe, pan Ruml, pan Mlynář a pan Lux, kteří o voličích ODS říkali zejména v předvolební chvíli to nejhorší, se nyní staví do role obhájců voličů ODS. Já bych poprosil tyto pány, aby hájili zájmy svých voličů, nikoliv voličů našich," řekl Klaus. - Je možné, že by za těchto podmínek čeští voliči respektovali ČSSD a ODS opravdu dlouho? Neriskují tyto strany naprostou ztrátu důvěru voličů? (Jsem možná naivní člověk, zvyklý na normální fungování britského většinového volebního systému, v němž údajně ostře soupeřící politické strany neuzavírají "opoziční" smlouvy. JČ)

  • Za nouzové a křehké řešení, nevýhodné pro sociální demokracii, označil Jacques Rupnik dohodu o menšinové vládě ČSSD tolerované ODS. Velké koalice mohou být jen nouzovým a přechodným řešením a představa, že toto je recept na politickou stabilitu, je podle mého nesmysl, řekl Rupnik. "Toto bude vláda křehká a bude mít zcela svázané ruce." Nechápu, co tlačí sociální demokracii takové řešení přijmout, prohlásil Rupnik. Tato vláda nastupuje ve velice špatné hospodářské situaci, kterou po sobě nechala Klausova vláda. O této hospodářské situaci se ve volební kampani nemluvilo, ale začne se o ní mluvit, až bude muset nová vláda nahlédnout do bilance a začne se na veřejnosti debatovat o tom, že ČR je jedinou zemí v oblasti s negativním hospodářským růstem a s významným deficitem rozpočtu a zahraničního obchodu. Vláda tedy nastupuje ve stavu hospodářské recese a nebude mít žádné prostředky, jak splnit aspoň minimálně některé předvolební sliby, uvedl Rupnik s tím, že za těchto podmínek jakákoli vláda bude muset vést nepopulární politiku. Sociální demokraté se asi chtějí podle Rupnika za každou cenu dostat k moci. "Spálí si na tom prsty, protože převezmou-li to sami za těchto podmínek a nechají-li ODS ve vyčkávací pozici, bude to znamenat, že ODS je nechá rok dva se zdiskreditovat a pak je smete," řekl Rupnik.

  • Výhrady k rýsující se dohodě mezi ČSSD a ODS vyjádřil v Londýně předseda Senátu Petr Pithart, který tam, stejně jako Jan Kavan, odcestoval na "studijní pobyt". Pithart upozornil, že pro členy horní komory britského parlamentu je těžko pochopitelné, co se momentálně na české politické scéně děje. "Ptají se velmi vytrvale, protože některé věci jsou opravdu obtížně pochopitelné - jako pojem opoziční smlouva nebo proč si menšinová vláda garantuje podporu ze strany opozice, nikoli od stran, které jsou jí bližší. To všechno jim způsobuje velké problémy," řekl Pithart.

  • "Voliči jsou a musí být velmi zmateni, protože ODS i ČSSD vedly proti sobě dost nesmiřitelnou volební kampaň a uplynulých šest let si šly tak říkajíc vzájemně po krku. Volební kampaň byla založena na jedné straně na heslu o spálené zemi, na druhé straně o smrtelném nebezpečí levicové vlády. Hodně lidí volilo na základě těchto ideologických nálepek," řekl Jiří Pehe. Přitom poukázal na to, že se na dohodách mezi ČSSD a ODS prý pracovalo už před volbami.

  • K reformě penzijních systémů vyzvala své členské země Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj , podle níž je takový krok nezbytný k uchování nynějších systémů sociálního zabezpečení. Ty jsou podle dokumentu přijatého na závěr dvoudenního červnového zasedání ministrů práce a sociálních věcí vystaveny těžké zkoušce především v důsledku rychlého stárnutí obyvatelstva 29 členských států OECD. Znovu se potvrzuje, jakou obrovskou chybu udělal Václav Klaus, když nespojil privatizaci státních podniků se zesoukroměním občanských důchodových pohledávek. Viz odkazy na konci tohoto článku.

    Dvě poznámky Vratislava Kušky:

    Nedemokratická stabilita

    "Jednani o tzv. opozicni smlouve mezi socialnimi demokraty a Obcanskou demokratickou stranou pokrocila podle predsedu obou stran Milose Zemana a Vaclava Klause tak daleko, ze muze byt schvalena uz dnes na jednani vedeni obou stran."

    Zprava z tisku

    Pravdepodobne dlouhodoba (vzhledem k ostatnim alternativam) nedemokraticka "stabilita" nastane, dojde-li ke smlouve mezi CSSD a ODS. Optimiste vsak predpokladaji, ze tato smlouva nebude mit delsi trvani nez smlouva mezi Hitlerem a Stalinem, kterou silne pripomina.


    Vytvoření dlouhodobě stabilního prostředí v České republice

    Oficialni prohlaseni:

    "ODS hodla i nadale postupovat tak, aby vysledkem politickych jednani bylo vytvoreni dlouhodobe stabilniho prostredi v Ceske republice," citoval Vaclav Klaus z prohlaseni politickeho gremia ODS. "

    Zduvodneni (duverne):

    Ted kdyz uz mame co jsme chteli ("legalne" nakradeno), potrebujeme stabilitu (zadny zmeny, nepotrebujeme, aby nam nekdo stoural do privatizaci a ostatnich lumparen), abychom si nakradeneho mohli v klidu uzit.


    Výzva pro letošní uchazeče o vysokoškolské studium: Zažili jste snad, že nebyly přijímací zkoušky na vysokou školu prováděny poctivě a regulérně?

    Šíří se (nepodložené) zprávy, že se prý na některých vysokých školách letos konaly přijímací zkoušky neregulérně (opakovaně se v této souvislosti hovoří o právnické fakultě UK). Obracíme se tedy na letošní uchazeče o vysokoškolské studium s výzvou: měli jste snad pocit, že se zkoušky konaly někde neregulérně? A pokud ano, vyšla vám vstříc fakulta, kde jste přijímací zkoušku dělali, a poskytla vám zadání testů i vaše výsledky, aby mohl váš výkon zhodnotit nezávislý odborník? Napište nám, pokud této vaší žádosti na fakultách nebylo vyhověno. Chtějí se tím zabývat i jiné sdělovací prostředky, pokud se ozvou lidé, kteří své zkušební skripty k nezávislému posouzení nedostali. Mladí lidé by se neměli bát ozvat.


    Chcete dělat v létě dva měsíce zajímavou práci v třeboňském ústavu mikrobiologie?

    Ladislav Nedbal

    Vazeny pane Culiku,

    jak jsem se Vam uz asi drive chlubil, vedu projekt evropskeho spolecenstvi Copernicus, ktery je zameren na vyvoj pristrojove techniky vyuzivane k monitorovani znecisteni more. Dari se nam do te miry, ze nektere atraktivni moznosti pro nedostatek hlav a rukou uz ani nestacime sledovat. Nyni mame moznost prispet nasi technikou k  vyznamne expedici do jiznich oceanu zacatkem pristiho roku. Nutne bych ale potreboval alespon docasne posilit nas tym chytrymi a  zrucnymi lidmi - nejlepe VS studenty se zajmem o pristrojovou techniku s durazem na optiku a elektroniku. Byl bych Vam velmi vdecny, kdybyste toto me volani mohl zverejnit v Britskych listech. Nabizim zajimavou prazdninovou praci (2 mesice) v mladem tymu, v  peknem prostredi Trebonska. Muzeme poskytnout ubytovani a mzdu, ktera (na pomery obvykle v Ceske akademii ved) neni uplnym vysmechem a  zalezi na odvedene praci. Moznost pokracovani spoluprace diplomovymi pracemi, doktorandskym studiem a, predpokladam, i civilni sluzbou.

    Ladislav Nedbal

    NRC Photosynthesis & Global Climate Change

    Institute of Microbiology

    Opatovický mlýn

    37981 Třeboň

    Czech Republic


    Výběr textů z posledních dní:

  • "Budeme mluvit, jen když budeme chtít": jak britská labouristická vláda manipuluje sdělovací prostředky
  • Posmrtný život? Tajný experiment v jedné britské nemocnici
  • Rozhovor s Petrem Štěpánkem: Proč zahajujete řízení proti televizi Nova?
  • Čtrnáct dní po volbách: Ruml příčinou velké dohody (Petr Jánský)
  • Hlavním rysem Unie svobody je tvrdohlavost (Andrew Stroehlein)
  • O nesmyslných Havlových soudních procesech: Vážné boty (Andrew Stroehlein)
  • O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa" (Sdružení pro vzdělávací politiku)
  • Havel chce jednat s komunisty: Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • Praha: Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny (The Guardian)
  • Čím může být lekce z Kosova poučná pro ČR? (Jiří Jírovec)
  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Havárie francouzského autobusu: Je lepší problémy odstraňovat, anebo usoudit, že se nedá dělat nic? (Vratislav Kuška)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • Proč volby takhle dopadly (Jiří Jírovec)
  • České volby: Nepouštějte k moci Václava Klause! (Financial Times)
  • Ruml by mohl fungovat v koalici se sociálními demokraty jako "velká brzda proti radikálním levicovým změnám" (Andrew Stroehlein)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Ve volbách zřejmě zvítězil Lux a jeho KDU-ČSL (Jan Čulík)
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Neschopní klepetkové v ČT bez rozhledu a kritičnosti vás občany stojí peníze: konkrétní příklad z kapitálových trhů (Autorovo jméno je známo)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Tipy pro českého voliče - anonymní bloudění předvolební zemí - PODROBNÁ, VELMI PODNĚTNÁ ANALÝZA ČESKÉ PŘEDVOLEBNÍ SCÉNY
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Pokus o sebeanalýzu - asi to dělám špatně, když chci, aby lidi samostatně mysleli (Jiří Jírovec)
  • Volby v ČR: Můžete přijít o hlasovací právo (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Měla Nova vysílat důvěrnou poznámku Václava Havla Vladimíru Mlynářovi? (Petr Jánský, Jan Čulík)
  • Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
  • Předvolební pořad "21" v České televizi (Tomáš Pecina)
  • Slova - spolehlivý nositel obsahu? aneb Chápání demokracie po Česku ("Ondráš")
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Jaké byly "Události" České televize 22. května 1998? (Jan Čulík)
  • "Jednadvacítka" ČT 22.5.: Daniela Drtinová byla jako moderátorka pěkně ubohá (Jan Čulík)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Vůli voličů je třeba v demokracii projevit respekt, i když hlasují pro odporné strany - polemika pražského tisku s Andrew Stroehleinem - význam kritičnosti (Jan Čulík)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Prvomájové nepokoje v Berlíně: "Už nikdy Německo!" (Jakub Camrda, redaktor Nové přítomnosti)
  • "Normalizace" v České televizi: Čím se hájí obhájci vypuzení Ivana Kytky (Jan Čulík)
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Psal Ivan Kytka analýzy pořadů ČT tajně pod jménem Jana Čulíka?
  • Ivan Kytka "rezignoval" na funkci šéfa zpravodajství České televize - pozoruhodný výběr zpráv ČTK k této věci
  • "Zrada v první osobě číhala skutečně tak blízko" - zážitky z četby záznamů Stb o vlastní osobě (Iva Drápalová, Los Angeles Times)
  • Čím museli projít čeští a slovenští Romové, v Británii označovaní za parazity (The Independent)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin

    Boj o Novu: tragédie nebo fraška?

    Protože nejnovější vývoj kolem sporu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání s TV Nova, jmenovitě zákopová válka mezi mluvčím Rady Petrem Štěpánkem a generálním ředitelem Novy Vladimírem Železným, což jsou úhlavní dramatis personae našeho kusu, získal rysů epopeje poněkud rozvleklé, dovolím si začít stručnou rekapitulací.

    Expozice a zápletka

    V únoru odvysílala Nova kontrovezrní pořad Áčko na téma "Živím se svým tělem." Regulační orgán, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, udělil za tento pořad bezprecedentní dvoumilionovou pokutu, kterou
    zdůvodnil velmi nepřesvědčivě a evidentně ne zcela v souladu s fakty. Nova okamžitě zahájila kampaň na svou obranu, přerušila vysílání Áčka a vyzvala veřejnost k podpoře své kauzy.

    Tomuto vývoji jsem se věnoval ve svém minulém článku. Sledujme, co se dělo dál:

    Petr Štěpánek zveřejnil na obhajobu postupu Rady toto vyjádření, načež Radek John, známý publicista, nyní šéf publicistiky v TV Nova, kontroval takto a Petr Štěpánek vrátil úder tímto stručným dopisem redakci MFD.

    Jak si lze povšimnout, klíčovou roli ve slovní přestřelce hraje dopis pana László Sümegha. Podařilo se mi inkriminovaný dopis získat. Z jeho textu je evidentní nejen to, že Petr Štěpánek zjevně a neodpustitelně pochybil, když vydával tento dopis za oficiální stanovisko národní Referenční laboratoře pro AIDS (a způsobil tak vlnu zcela zbytečné animosity mezi Sümeghem, Laboratoří a TV Nova), ale naložil s ním po způsobu státních úředníků v komunistickém režimu: že demokracie znamená pluralitu názorů, je představa, jíž mnozí ani po osmi letech jaksi nepřivykli.

    Na druhé straně nese znaky politováníhodného a pokleslého diskusního stylu i reakce Radka Johna: osobně jsem se přesvědčil, že L. Sümegh je schopen své názory obhájit (byť tuto možnost již jednou nevyužil) a útoky na jeho osobní integritu a argumenty ad personam, opírající se dokonce o poukazy na Sümeghovu sexuální orientaci a národnost, standardům novinářské etiky v TV Nova dobrou vizitku neudělaly.

    Legislativa

    Vraťme se ale z prostředí Hlavního nádraží takříkajíc ad abstractum.

    Existuje vůbec něco, čím by se mohla Rada proti obvinění z podjatosti a inkompetence bránit? Mám za to, že nejsilnějším argumentem, svědčícím v její prospěch, je děravá a nedostatečná mediální legislativa, v jejímž rámci Rada působí.

    Ve Velké Británii je licenční a regulační agenda svěřena Independent Television Commission (ITC). Na její domácí stránce (česká Rada webovou stránku nemá) nalezneme velmi podrobný popis toho, čím se Komise zabývá, jaké jsou její pravomoci, včetně záznamů o každém jednotlivém případu, který byl Komisí posuzován. Britská mediální legislativa, na jejímž základě Komise působí, je ve srovnání s českou mnohem rozsáhlejší (viz poslední novela Broadcasting Act 1996 ), a co je podstatné, Komise pravidelně vydává své vlastní závazné kodexy (např. ITC Programme Code), v nichž detailně interpretuje vysílací zákon a provozovatelům tak poskytuje vodítko pro tvorbu vlastních programových zásad.

    Česká Rada nic podobného nedělá, zákon jí to ani neumožňuje; jediným závazným dokumentem je vysílací zákon a jak bude Rada jeho strohá a obecná ustanovení interpretovat, mohou provozovatelé usuzovat snad na základě božího vnuknutí. Vznikají proto absurdní situace, že Rada zahajuje správní řízení proti provozovateli TV Nova, aniž by měla v rukou jasné argumenty; znalecké posudky prý budou vypracovány dodatečně.

    Velký rozdíl je i v pravomocích britské Komise. Cituji z její webové stránky:

    The ITC has a wide range of powers at its disposal to enforce licence and Code requirements. Where a genuine mistake has been made in interpreting the Programme Code, or where the Code breach is not of a very serious nature, we will contact the television company concerned, offering guidance and making it clear that the offence should not be repeated. In a more serious matter, we may issue a formal warning, require on-screen corrections or apologies, disallow a repeat or impose a fine. In the most extreme cases we can shorten the term of a licence or even withdraw it altogether.

    (ITC disponuje rozsáhlou pravomocí k vynucování podmínek licencí a Kodexu. Pokud dojde při interpretaci Programového kodexu k neúmyslné chybě nebo jedná-li se o méně závažné porušení Kodexu, spojíme se s příslušnou televizní společností, nabídneme jí pomoc a vysvětlíme, že se porušení nesmí opakovat. Ve vážnějších případech můžeme udělit formální výstrahu, požádat o odvysílání opravy nebo omluvy, zakázat reprízu nebo udělit pokutu. V nejvážnějších případech můžeme zkrátit dobu trvání licence nebo ji dokonce zcela odebrat.)

    Pravomoci české Rady nejsou zdaleka tak jemně strukturovány, a tak vznikají další absurdity: Petr Štěpánek obhajuje udělení pokuty zdůvodněním, že Rada chtěla zahájit s Novou diskusi, rozbíhá se správní řízení o odebrání licence, ale ne proto, že by někdo chtěl diváky připravit o jejich televizního miláčka, ale aby Nova dodržovala zákony - prostě variace na téma kocourkovští regulují televizní vysílání.

    Závěr

    Jak z té patálie ven? Domnívám se, že Rada prokázala svou neschopnost plnit zákonem dané úkoly a zesměšnila se v takové míře, že by ji měl nový Parlament odvolat, jak mu to v těchto případech dovoluje zákon. Zároveň se jmenovnáním nových radních by sněmovna měla zahájit práci na přípravě novely mediálních zákonů. Inspirovat se při tom třeba britským modelem může být nejsnazší cestou, jak regulačnímu orgánu i provozovatelům vytvořit spravedlivé, flexibilní a zároveň vypočitatelné a předvídatelné legislativní prostředí.

    Postskript: Úřad Rady, informační pevnost

    Na Úřadě rozhlasové a televizní rady v Praze 10 novináře rádi nemají. Žádám o výroční zprávu, na kterou se tiskový mluvčí Štěpánek odvolával. "Na papíře to nemám a xeroxovat pro vás nic nebudu. Když si přinesete vlastní disketu (sic!) a bude tu vedoucí, nahrajeme vám to." Vedoucí přítomna není, disketu u sebe nemám. Smůla. Poslat emailem? Neexistuje, Internet nám nefunguje.

    Odcházím s prázdnýma rukama a s přesvědčením, že chce-li Rada, ať stávající nebo nová, napravit svou pošramocnou pověst, již si svými kontroverzními činy v poslední době získala, měla by začít radikální obměnou svého aparátu. Úřednice, která se mi dnes s takovou ochotou "věnovala," nemá ve státní službě co pohledávat. Anebo existují důvody, proč před novináři výroční zprávu skrývat, a šlo toliko o dobře nacvičený zastírací manévr?

    Praha, 7.7.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

    (na této stránce jsou nyní k dispozici i platná znění některých českých zákonů, mj. zmiňovaného vysílacího zákona)

    Zamyšlení pro pana Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o komunistické kolektivní vině: jde o neřešitelnou otázku?

    Viktor Knapp, Proměny času. Vzpomínky nestora české právní vědy. Nakladatelství Prospektum, U Michelského lesa 366, Praha 4. Praha 1998, 256 stran, ISBN 80-7175-063-8, 240 Kč.

    Před časem proběhla v  Britských listech živá debata o kolektivní vině a o tom, do jaké míry je či není možno člověka šmahem odsuzovat jen proto, že je či byl komunista. Osobně jsem vždycky prosazoval názor, že žádného člověka není možno odsuzovat na základě jeho politických přesvědčení - je možno ho soudit čistě na základě jeho vlastních individuálních činů. Zejména pan Václav Žák prosazoval názor, že člověk může být čestný a slušný, i když je třeba komunista. Naproti tomu, pokud tomu dobře rozumím, například Vojtěch Kment považuje komunismus za ideologii zločinnou a jakoukoliv podporu této ideologii má už vlastně za provinění.

    Václav Žák mi před nedávném poslal knížku vzpomínek právníka Viktora Knappa (1914 - 1996) profesora Karlovy univerzity a několikanásobného nositele doktorátů. Myslím, že to udělal právě proto, aby dokumentoval svou argumentaci na konkrétním příkladě. Knapp byl totiž zjevně prominentní komunista, a přesto zřejmě - alespoň podle své vlastní interpretace - čestný a poctivý člověk. Na své poctivosti si zakládal.

    Ať je tomu jakkoliv, musím přiznat, že jsem vzpomínky Viktora Knappa četl s velkým znepokojením. Knapp v nich líčí svá studia za první republiky a těsně po válce, svůj krátkodobý pobyt ve - velmi švejkovské - československé armádě před rokem 1938 a pak svou prominentní kariéru právníka, akademika a politika zejména v padesátých a šedesátých letech. (Knapp pak naznačuje, že po roce 1968 upadl u husákovského vedení v nemilost, ale podrobněji to nerozbírá.)

    Kniha v každém případě stojí za přečtení, protože konkrétní případ Knappovy osobnosti vede k zamyšlení o tom, kudy vede hranice osobní odpovědnosti. Zdá se, že Knapp byl z osobního hlediska skutečně čestný, umírněný, racionální a poctivý člověk - prohlašuje ve svých vzpomínkách napsaných s  gentlemanskou noblesou, že nikdy, ani v nejtemnějších padesátých letech nikomu neublížil.

    Jenže pochybnosti o jeho podílu viny - která by jistě byla právním způsobem velmi těžko prokazatelná - v mé mysli zůstávají.

    Proč?

    Stále ještě souhlasím s názorem Václava Žáka, že hlásí-li se člověk k nějaké politické filozofii či ideologii, nemůže to být považováno za vinu.

    Zdá se mi však, že je situace složitější, pokud člověk jako Viktor Knapp své příslušnosti ke komunistické ideologii nepřímo využíval k tomu, aby udělal od padesátých let až do konce šedesátých let dosti závratnou kariéru. Může člověk zastávat prominentní funkci v režimu, který vězní nebo popravuje nevinné lidi? Václav Havel - pro dnešní Českou republiku nepopulárně - argumentoval ve svém eseji Moc bezmocných, že za existenci komunistického režimu jsou vinni všichni. Každý občan byl nucen komunismus podporovat a zároveň ho podporoval do určité míry z  vlastní vůle, chtěl-li žít. Odpovědnost za komunistická bezpráví asi roste, podle toho, čím významnější místo člověk v totalitním režimu měl, i když se osobně ničím konkrétním neprovinil. Ne?

    Znamená to tedy, že osoba, která měla tu smůlu, že se narodila do komunismu, by se správně nesměla podílet na žádné významnější činnosti v tomto režimu, pokud by neměla nést odpovědnost za jeho zločiny? Nevím, ale zdá se mi to pravděpodobné. Právě proto je mi navzdory veškeré své noblesnosti (autor záměrně nechce o nikom říci nic příliš špatného) Knappova kniha vlastně odporná. Má ale nadčasový význam - morální dilemata, o nichž hovořím, existují do určité míry v každé společnosti, i když většinou nejsou tak vypjatá jako v Knappově době - nejde o otázky života a smrti.

    Viktor Knapp se stal významným činitelem nejvyšších československých komunistických institucí, volně cestoval od padesátých let po světě, jezdil na zahraniční kongresy a přednášel na světových univerzitách. Všechna tato privilegia dostal proto, že se proti určitým skutečnostem nebouřil, zakrýval je, uměl v nich chodit, vystupoval jako exponent komunistického režimu, pronášel komunistické fráze, když to bylo třeba, a bojoval prostřednictvím nich někdy i za rozumné cíle. (Někdy to hraničilo s parodií, když se mu například podařilo po roce 1969 naprosto vyrazit zbraň z ruky normalizátorům ve svém venkovském volebním okrsku tím, že při neostalinské prověrce neočekávaně zvolal, "Ať žije Sovětský svaz!" - normalizátoři se báli tleskat, protože to vykřikl "známý pravicový kontrarevolucionář", tak je zkritizoval, jaktože při vyslovení toho "svatého" výroku neprojevují patřičné nadšení).

    Asi nejvíc znepokojující na celých Knappových memoárech je, že Knapp bere svůj celoživotní postoj komunisty automaticky za normální, za samozřejmé východisko líčení svých životních zážitků. Nikde v knize se výslovně nedočteme, zda byl Knapp komunista. Zdá se však nemožné, že by se v komunistickém režimu po roce 1948 uplatnil na vysokých místech, kdyby byl nestraník. Myslím, že kdokoliv jiný, kdo by psal memoáry, by v nich nejprve vysvětlil své etické a filozofické postoje a ukázal by, jak jimi v životě motivoval své jednání.

    Knapp se v knize nepokusil ani o obhajobu ani o kritickou analýzu svých postojů. Nenapsal: "býval jsem nadšeným stalinistou a mýlil jsem se, a to z těchto a těchto příčin", ani "od samého mládí jsem jako komunista podporoval ideál socialistické společnosti a věřím mu dodnes, z těch a z těch důvodů".

    Bez takovéhoto úvodního zamyšlení působí Knappova kniha alibisticky. Je v ní vakuum. Vyhýbáme se důležitým nevyřčeným věcem.

    Jako levicově zaměřený, jazykově i literárně nadaný student, působil Knapp před válkou v Jandově nakladatelství a v redakční radě Mathesiových Literárních novin. Po osvobození pracoval (zjevně za komunistickou stranu, ale v knize to - zase - není otevřeně řečeno) v Osidlovacím úřadě a Fondu národní obnovy. Po roce 1948 udělal doktorát a roku 1951 (!) ho jmenoval prezident republiky profesorem právnické fakulty Karlovy univerzity. Velmi slavná byla prý jeho právnická kniha o majetkových poměrech v lidové demokracii (!!), která bylo přeložena i do ruštiny. Zdá se mi, že Knapp byl trochu podivný právnický odborník. Nevím o české právní kultuře však naprosto nic, a zejména nevím nic o jejích politických exponentech za komunismu. Rád bych věděl, zda by Knapp dokázal přesvědčit racionální argumentací, že režim, který svými klasickými znalostmi podporoval, nebyl zločinný.

    Za Gottwaldova života pracoval Knapp na Hradě v prezidentské kanceláři a Gottwalda považoval za rozumného a prý relativně čestného člověka, na rozdíl od jeho následníka Zápotockého, v němž viděl primitiva.

    Posléze pokračoval Knapp se svou závratnou kariérou v Akademii věd, v šedesátých letech byl poslancem Národního shromáždění za okres Krnov a na rozdíl od ostatních poslanců, kteří svou funkci považovali za funkci zcela formální, do okresu skutečně jezdil a snažil se tam pomáhat místním lidem.

    Kniha je plná rozporů. Vždycky jsem se snažil dělat svou práci pořádně a dobře, ujišťuje nás Knapp. Škoda, že nás neseznámil s tím, jaký vnitřní boj ho nutně muselo stát přiznání, že stojí relativně dosti vysoko v hierarchii nespravedlivého a teroristického režimu. Anebo ten režim považoval za normální? Na několika místech v knize se dočteme Knappovo přiznání, že se i jako exponent komunistického režimu zejména v padesátých letech hodně bál. Jak to s ním ale bylo, když koncem padesátých let jezdil na zahraniční kongresy a tam jménem režimu řečnil za mír? Nebo když byl zvolen poslancem: ironicky píše ve své knize: "tak jsem byl zvolen 99,99 procenty hlasů" - víc se o tom nešíří. To formální hlasování mu nevadilo? Později v knize vítá, že v roce 1968 se v parlamentě a v ÚV KSČ začalo skutečně hlasovat, formalita hlasování byla zrušena. Předtím mu ta formalita, na niž se plně podílel, nevadila?

    Jinde v knize se zmiňuje o tom, že byl zvyklý "na schůzích vždycky tvrdě usnout". Byl-li si vědom, že velká část jeho oficiální existence byla fraškou, jak se na ní mohl podílet? Jak mohl přijímat výsady svého postavení? Usoudil snad, že je za daného statu quo tolerance totalitních rysů režimu, jehož byl významnou součástí, nutná, pokud má být schopen udělat dobrou práci? Nenegovala ale tato jeho ochota podílet se na existenci totalitního režimu a mít z něho výhody všechno to dobré, čeho chtěl v životě dosáhnout? Škoda, že se těmto závažným otázkám Knapp ve své autobiografii vyhnul.

    Jak máme totiž potom věřit hodnocení jednotlivých osobností, které během své prominentské kariéry poznal, když neznáme výchozí rámec jeho hodnotového systému. Mlčí o něm Knapp snad proto, že by své postoje nedokázal zdůvodnit?

    Osobnosti, které znal, nehodnotí Knapp podle politické příslušnosti, ale podle jejich individuálních rysů, zda šlo o člověka chytrého, hloupého, čestného či podlého. Jenže se čtenář neubrání dojmu, že Knappova neanalyzovaná ideologická zaslepenost, kterou považuje za objektivní výchozí rámec pohledu na svět, připisuje některým osobnostem, které znal, záporné rysy možná jen proto, že nebyli komunisty.

    Tak nebyl Knappovi "osobně" sympatický Karel Čapek, protože prý svou demokratickou "prostotu" jen formálně předstíral, ve skutečnosti však o tom, jak žijí obyčejní lidé, na rozdíl třeba od Františka Langera, nevěděl vůbec nic.

    Kriticky odsuzuje Knapp z "osobních důvodů" také Václava Černého, hlavně prý pro jeho chování v roce 1938, které blíže nespecifikuje. V mnohých prodemokratických aktivistech roku 1968 (které označuje jako pravičáky) odhaluje Knapp někdejší hysterické, nebezpečné stoupence stalinismu v padesátých letech.

    Velmi neobjektivní je mimochodem hodnocení jednoho výtisku exilového časopisu Právo lidu, které mu dal někdy v polovině osmdesátých let ve vlaku někde v Německu jakýsi český exulant. Knapp píše: "Bylo to dost skličující čtení. Asi tak na polovině hubeného obsahu bylo spílání našim politikům, spisovatelům, soudcům, vězeňskému lékaři na Borech, fotbalistům a Haně Mandlíkové (které to snad mezitím odpustili), v druhé polovině si autoři spílali navzájem. Vyrozuměl jsem z toho, že se chystal sjezd (nebo něco podobného) Čs. strany sociálně demokratické v exilu a že se její členové mezi sebou rvali o funkce v této významné politické organizaci a vyčítali jedni druhým, že se k funkcím snaží dostat nekalými intrikami. Ti lidé (a byli to lidé, z nichž některé jsem znal z Prahy jako lidi celkem normálně myslící) to zřejmě mysleli vážně." - Časopis Právo lidu vydával v Německu velký gentleman Jiří Loewy (dosud píše pro celou řadu nynějších českých časopisů) a list absolutně nevypadal tak, jak ho popisuje Viktor Knapp.

    Knapp se v knize prezentuje jako racionální stratég, který má největší obavy z hysterie a z ničivé blbosti. Velké množství lidí ve stranických a vládních špičkách označuje za idioty. Otevřeně přiznává, že vedoucí funkcionáři Klubu neangažovaných nestraníků a K-231 v roce 1968 byli lidé daleko většího intelektuálního kalibru než vedení komunistické strany. V přípravných komisích pro vypracovávání Akčního programu KSČ v roce 1968 se bezbřehým a nesoustředěným způsobem kecalo, tak, jak se prý už předtím volně a bezcílně prohovořily stovky hodin v některých institucích Akademie věd (zejména ve Filozofickém ústavu) a na mnohých kongresech a konferencích.

    Pražské jaro považuje Knapp za tragédii. Domnívá se, že Antonín Novotný byl liberalizátor a neostalinista Brežněv ho z mocenské funkce v lednu 1968 odstranil právě proto, že se mu Novotný jevil jako příliš svobodomyslný. Novotný totiž vyjádřil Chruščevovi podporu poté, co Chruščeva neostalinista Brežněv odstranil od válu.

    "Ti, kdo útočili na Novotného," píše Knapp, si neuvědomovali, že útočíce tímto na špatné, otevírají cestu horšímu, že hrají hru Brežněva či spíše těch temných sil v Sovětském svazu, kterých byl Brežněv mluvčím. Dubček měl jistě dobrou vůli, nebyl to ale člověk, který by byl způsobilý unést politické břímě, které mu osud naložil."

    Toto napsal Viktor Knapp ve své autobiografii o honech na čarodějnice:

    "V relativním politickém klidu jsem žil asi čtvrtinu svého života. Není to moc. Bylo to v první republice. Je jistě pravda, že i tam byla sociální nespravedlnost, byla i nezaměstnanost i bída, střílelo se někdy do stávkujících dělníků, ale nepopravovali se lidé za činy, které nespáchali, a nebyla permanentní atmosféra strachu, v níž člověk, odcházeje ráno do práce, neděděl, zda se z ní večer vrátí domů. A taky jsem mohl říkat, co si myslím, a nemusil jsem každý den děkovat tatíčkovi Masarykovi za to, že mne osvobodil z rakouského jha. Zkrátka, buržoazie si hlídala svou třídní moc, ale nebála se tolik komunismu, jako se komunismus bál buržoazie.

    (...) Po válce jsem nejdřív zažil hon na kolaboranty. Není mi jich líto, aby bylo jasno. Není mi ani líto odsunutých Němců. Chtěli Heim ins Reich, tak šli a nemají co naříkat. (Pro právníka nepřípustné přijímání principu kolektivní viny? JČ.) Ale, když si vzpomenu (a toho jsem byl přímým svědkem), jak v květnu 1945 stačilo, že někdo na Václavském náměstí označil někoho za kolaboranta nebo za Němce a dav ho na místě zlynčoval k smrti, jak stačilo, aby hysterická domovnice někoho udala a byl zatčen, jak snadno lidový soud (myslím, že se tak jmenoval) odsuzoval k smrti třeba i osmnáctileté děti, jak se před pankráckým soudem (ještě za panování osvíceného Beneše) konala veřejná poprava, není mi nijak veselo.

    Pak jsem zažil hon na třídního nepřítele, jímž byl třeba i můj spolužák z gymnázia, jehož otec byl níťař na Smíchově (neboť soudruh Lenin řekl, že drobná buržoazie každý den a každou hodinu plodí třídního nepřítele), nebo učitelka z Plzně, která byla trestně odsouzena za to, že dětem uložila, aby se naučily jen první strofu oslavné básničky a nikoliv též druhou, v níž byl ve verších oslavován soudruh Gottwald, a mnoho jiných. Zažil jsem i specifický hon na kulaky, při němž byli okresní prokurátoři hodnoceni podle toho, kolik ve svém okresu odhalili a dali zavřít kulaků. (...) Zažil jsem pak i honbu na kosmopolity, kdy se na rozkaz tehdejšího ministra národní obrany Čepičky "kosmopolitům" do vojenské knížky zapisovalo "původ židovský", kdy byli "kosmpolité" vyhazováni z práce a kdy ani prokrátor v obžalobě Rudolfa Slánského a ostatních u jednotlivých obžalovaných neopomněl uvést, zda jsou původu českého, slovenského nebo židovského. (...)

    V tuto chvíli mi jde o hony na čarodějnice na jaře roku 1968 a potom na jaře roku 1969 a v několika letech dalších.

    První z nich byl někdy až hysterický hon na konzervy. Přičil se mi z duše. Řekl jsem už, že se mi stejně příčí, když evangelíci upalovali katolíky, jako když katolíci upalovali evangelíky. Bylo mi to proti mysli i proto, že přece i mezi těmi konzervami byli čestní a poctiví lidé a nebylo jich málo. (A ostatně i mezi "progresivními" byli naopak lidé bezcharakterní a nepoctiví a taky jich nebylo málo.) A měli-li ti lidé nějakou politickou či morální vinu, měli být vzati k politické či morální odpovědnosti, ale ne připravováni o spánek, zahrnováni (oni i jejich děti) opovržením či doháněni k sebevraždám.

    (...)

    A pak, od jara 1969, začala honba na čarodějnice z druhé strany, takříkajíc opačným směrem. Byla ještě nemilosrdnější než ta první. Nemilosrdnější tím, že tu šlo o bezprostřední vyřizování účtů. Vzpomínám si, jak poslankyně Kleňková-Besserová jízlivě prohlásila (za obrovského potlesku), že v tomto účtování nebudou žádné odpustky, také vím, že skupina poslanců připravovala politické procesy. (...) Postupně se pak tito jestřábi začali obracet i proti Husákovi, který se jim zdál nepřiměřeně mírný. (...) Husák ovšem nebyl ani slaboch, ani fantasta. S ultralevičáky se vypořádal rychle a rázně. Porozstrkal je na různé okázalé, ale politicky bezvýznamné funkce, takže od nich měl pokoj, a tím také byly zažehnány procesy. Myslím ovšem, že v té věci se mohl opřít i o Brežněva, který zřejmě do procesu a la Imre Nagy neřku-li Slánský neměl chuť. (...)

    Myslím tedy summa summarum, že Husák, i když v tom byl i jeho osobní zájem a i politická situace ve světě mu to usnadňovala, zabránil tehdy politickým procesům a popravám. Jen nevím, zda si za to zaslouží vděk národa i vděk jednotlivců, jichž se to týká. Má člověk být vděčen politickému vůdci za to, že ho nedal popravit, když se nedopustil žádného trestného činu? Mám mu, i když mně asi poprava nehrozila, být vděčen za to, že zabránil nebezpečí nespravedlivého popravování? Já to považuji za samozřejmou mravní povinnost toho politického vůdce a žádnou vděčnost k němu necítím. Tím spíš, že připustil hysterický hon na lidi, který je, kromě života a - ne bezvýjimečně - svobody, připravil o všechno, o co mohli být připraveni, o čest, o práci, o majetek, o klid, jejich děti o možnost vzdělání a přiměřeného uplatnění.

    O Gottwaldovi:

    Mnohokrát jsem v poslední době četl otázku, v novinách i v knichách, zda Klement Gottwald věděl o zneužívání justice v padesátých letech, zkrátka, zda znal pravdu o politických procesech, i odpověď, že ji znal a že snad sám byl jejich iniciátorem. Řekl jsem, že odpověď na tyto otázky neznám. Jen se jí dohaduji. Ty těžké záclony politického rozhodování byly tehdy tak pevně uzavřeny, že jimi jen velmi málo proniklo, a ústa lidí, kteří něco věděli, byla tak pevně zavřena strachem, že sice kvetla šuškanda, ale věrohodných indiskrecí téměř nebylo. Tak i mé dohady jsou spíš jen intuitivní, anebo se odvozují z letmých a mimovolních náznaků.

    Myslím ale, že Klement Gottwald iniciátorem upalování čarodějnic počátkem let padesátých nebyl. Nedomnívám se ani, že by v přípravě tehdejších procesů byl nějak zvlášť aktivní. Nemohu ovšem ani uvěřit, že o způsobu, jakým byly procesy padesátých let připravovány, nevěděl. Naproti tomu jeho osobnosti, jak alespoň jsem ji měl příležitost poznat, tento způsob orientální krutosti neodpovídal. Spíš odpovídal chladnému fanatismu Václava Kopeckého, který asi byl hlavní spiritus agens procesů.

    V té hysterické době, kdy jsem ráno odcházeje do úřadu nevěděl, zda se večer vrátím domů, mne jednou prezident zavolal k rozhovoru, nevím už o čem. V průběhu toho rozhovoru v mé přítomnosti dostal zprávu, že byl zatčen Ludvík Frejka, přednosta hospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky a jeden ze starých Gottwaldových spolubojovníků. Prezident se viditelně zarazil a řekl, sobě, ne mně: "Tak ho přece zavřeli." Byla to slova překvapení. Slova člověka, který se obával, že Frejku zavřou, a doufal, že se tak nestane.

    (...) Na Ostravsku došlo k důlnímu neštěstí, při němž zahynulo několik horníků. Přirozeně, že nic takového se v socialistické zemi nemohlo stát, takže bylo jasné, že to bylo dílo třídního nepřítele. Ten byl brzy nalezen v osobě důlního inženýra, neklame-li mě paměť, ředitele dolu, buržoazního odborníka, který z nenávisti k dělnické třídě a tak dál. Za pár dní byl odsouzen k smrti a za dalších pár dní byl rozsudek potvrzen. A za dalších pár dní jsem do úřadu dostal dopis obhájce toho muže, ostravského advokáta Zaremby, kterého jsem dobře znal osobně a který mi psal, že celý proces byl divadlo pro veřejnost, že přiznání odsouzeného bylo vynuceno zcela nepřípustným způsobem, důkazy uměle vyrobeny, atd., že ten člověk je úplně nevinný, a prosil mne, abych informoval prezidenta. Zaremba, jehož poctivosti a odvaze se dodnes obdivuji, přitom sám nebyl žádný "buržoazní specialista", byl to starý, militantní člen Komunistické strany a i v té době ostravský stranický funkcionář. Byl to ale, což se tehdy zdaleka nedalo říci o všech, i čestný a nebojácný člověk. Když jsem jeho dopis přečetl, bylo mi hodně úzko. Z mnoha důvodů. Mimo jiné i proto, že jsem si představoval, jaké následky by mohlo mít pro mne, jestliže dopis předložím. (Dopis byl adresován nikoliv prezidentovi, ale mně, takže jsem neměl služební povinnost jej předkládat.) Ale Zaremba taky jistě pomyslel na to, co se může stát, když ten dopis napíše, a přece jej napsal. Zkrátka, sunt certi denique fines, i strach má své meze, a tak jsem dopis předložil. Pak bylo pár dní ticho. Říkal jsem si, bůhví, kde ten dopis teď je a kde se teď právě odhaluje kontrarevoluční komplot Zaremby a mne s tím odsouzeným inženýrem. Pak mne zavolal prezident. Seděl za psacím stolem, bafal z dýmky a držel v ruce ten dopis. Obracel jej ze strany na stranu a povídá: "Ty toho Zarembu znáš?" Řekl jsem, že ano, a pověděl jsem všechno, co jsem o něm věděl. "Oni o něm říkají něco jiného," řekl tiše. "A co ty si o tom myslíš?" Řekl jsem, že věřím Zarembovi. Prezident už neřekl nic a propustil mne.

    Nazítří jsem dostal z prezidentova sekretariátu rozhodnutí, že prezident Československé republiky cestou milosti mění trest smrti uložený onomu inženýrovi na trest odnětí svobody (myslím doživotního). Pak už jsem o věci neslyšel, ale nepochybuji o tom, že ten inženýr byl zakrátko propuštěn a rehabilitován."


    Knappova kniha je znepokojující. Lidé jako Knapp přiznávají bez jediné výčitky svědomí a jediného pokusu o analýzu, že byli součástí vládnoucí hierarchie režimu, který se jeví a i tehdy se musel jevit jako zločinný. Zároveň je zjevné, že tito lidé se po celý svůj život ve vysokých funkcích snažili chovat čestně, morálně a poctivě. Jenže hranice jejich chápání poctivosti a morálky byla asi trochu dál, než kde leží pro čestné a morální nekomunisty. A ten rozdíl mezi těma dvěmi hranicemi se zhmotnil v privilegovaný život profesora Karlovy univerzity, JUDr., PhDr., Dr.h.c. mult., DrSc. a normálně uvažujícímu člověku nedá spát.

    Jan Čulík


    Austrálie: jak dopadly volby ve státě Queensland

    Robert Nohejl

    Tak je to tady: spadla klec,tak rikaval muj deda obcas. Docasny premier Rob Borbidge, ktery representoval koalicni strany liberal a national, si bali sve veci ,aby uvolnil misto novemu premierovi Peteru Beattiemu, ktery poctem 44 hlasu dovedl Labouristickou stranu do vedeni statu Queensland.

    Koalice ziskala pouhe 32 hlasy, za nimi je nova strana One Nation s poctem 11 poslancu a radu uzaviraji 2 nezavisli kandidati.

    Peter Beattie uz slozil prisahu v uradu zastupce kralovny a  v pondeli 30.6. predstavil svych prvnich 18 ministru, kteri zatim budou pod vedenim jeho zastupce Jima Eldera, dalsi ministri budou jmenovani pozdeji.

    Rob Borbidge, ktery se oficialne vzdal uradu, se jeste pred svym odchodem se zachoval slechetne a vznesl poznamku, aby byly jiz zastaveny utoky na stranu Pauline Hansonove a prestalo se ji vsude nadavat do rasistu.Je pozoruhodne, ze v dnesni dobe tak bleskovych informaci ve sdelovacich prostredcich si lide, a to i politici, jako profesionalove nekdy ani neprectou proslov sveho politickeho oponenta a hned jej oznaci za rasistu.Jeden priklad za vsechny je poukazovani, ze aboridzinci maji vice na studia svych deti nez deti bilych rodicu. Pani Hansonova zastava nazor, ze by vsichni studenti meli dostat stejne vyhody. Toto je jiz povazovano ve sdelovacich prostredcich a nekolika politiky za rasisticke nazory.

    Unikatni situace je ted po volbach, kdy pani Hansonova se svymi poslanci se podiva do politickeho hrnce, jak varily dve jakoby si konkurujici strany, ktere, kdyz se stridali ve vlade, zatahli Australii, ktera je jednim z nejbohatsich statu na  nerostne zdroje, do dluhu a do rukou mezinarodnich bankeru a monopolu.

    Tyto strany doposavad nikym zvenci nekontrolovatelne a tiskem podporovane, ktere jsou podporovany podnikatelskymi monopoly, se stanou obeti politicke a hospodarske inventury, jak a kdo platil dane do statni pokladny a o to tady hlavne jde;proto ten velky krik jiz pred volbami.

    "Neco shnileho je ve state sanskem" se prenese velmi brzo do federalnich voleb, kde si narychlo chce premier Australie John Howard zachranit kuzi od dalsiho politickeho debaklu. Proto se zminil, ze do desiti tydnu mohou byt vypsany federalni volby.

    Jeho liberalni strana se octla ve velmi choulostivem postaveni.Hlas nespokojenosti venkova v podobe strany One Nation - Jediny narod zatrasl Camberou natolik, ze pan premier si opetne navlikl neprustrelnou vestu, jede-li nekam na pohovor mezi farmare. Ti jsou nadmiru nespokojeni s dovazenym kanadskym veprovym, s citrony z Kalifornie, s banany ze stredni Ameriky a jinymi podtrhy domacimu hospodarstvi.

    Pripocteme-li k tomu umele vyvolanou nestabilitu nasich asijskych sousedu a jednani naseho doposavad fungujiciho ministra financi Petera Costello a jeho tajne schuzky v New Yorku s  financnim magnatem Georgem Sorosem, ktereho i malajsky premier oznacuje za hlavniho puvodce vseho zla ve vychodni Asii,tak se da zcela zrejme ocekavat, ze i tady venkov promluvi do duse panum politikum v Cambere.

    Australie je velka zeme a trva dlouho, nez nekdo odvoli v Jizni Australii, kdyz je bydlistem ve Queenslandu a jeho hlas dojde az po deseti dnech, ale nakonec se vsichni dockame toho vysledku voleb.-

    Tyto volby byly volbami velke zmeny. Doslo k nim po 66 letech staleho panovani dvoustranneho politickeho vladnuti. Tomu je ted definitivne konec-spadla klec !!

    Pauline Hansonova, zakladatelka strany "One Nation" - Jeden Narod se se svymi 11 poslanci jiz zapojila do plneni svych slibu, ktere prijala od volicu ke svemu zvoleni, coz se uz dlouho australskym volicum nestalo.Jednim z prvnich opatreni bylo, ze vykazala ze svych kancelari vsechny novinare, kteri v poslednich mesicich pred volbami na ni lili to nejhorsi, co jen o ni mohli napsat, ve snaze, aby nikdy nebyla zvolena.

    Pouzivali zcela osvedcenych metod, kdy jeji projev byl prekrucovan a kracen nebo jedno slovo v jinem smyslu bylo pouzito, aby byla uplne znemoznena na verejnosti.

    Stale opakovani reportazi o protestech proti rasismu; mimochodem dobre placene zamestnani v dobe nouzi o praci,bylo jedinym pohledem medii na tuto zenu, stojici osamocene proti zaplave lzi a pomluv zenoucich se na ni ze vsech stran.

    Takto vyhozena media a reporteri si vzpomneli na sve zakladni poslani a ted krici, ze maji pravo na svobodu zurnalistickeho povolani, svobodu verejnost pravdive informovat a potom ,ze nejsou na svete prostredky, jak lecit sklerozu! Po mnoha mesicich osocovani Pauline Hansonove a jeji strany,ted, pujdou novinari zalovat ,ze se jim neumoznuje vykon jejich "pomlouvacne kampane" kterou ,ted chteji stotoznit s pravdivou reportazi,kterou nikdy verejnosti nedali.

    Robert Nohejl


    Mnozí Australané chtějí právo vlastnit zbraně

    Robert Nohejl

    Kdyz nekdo rekne Australie, tak se mu vybavi obrazek sedlaka na koni, jak s puskou v ruce obhlizi svoje stada.Ta puska v ruce se stala pozadim velkeho klani mezi politiky a lidmi z "buše", cili z venkova.Puska byla zarukou, ze farmar mohl likvidovat.lisky, divoke psy dingo, divoka prasata a mimo jine byla vzdy za dvermi, kdyby nekdo nepovolany se chtel vloupat do jeho farmy.

    Pravo na vlastni obranu zarucil už ve trinactem stoleti anglicky kral Janem a pozdeji opetne Jindrich III a jeste pozdeji kral Edward. Toto pravo preslo anglickou kolonizaci az do presel Anglickou kolonizaci,az do Australie, kde je znamo jako Magna Carta - zaruka a smlouva mezi lidem a kralem,takto je i uznana nejen v Australii, ale i ve Spojenych Statech. Je to pravo byt odzbrojen a branit svuj majetek a zivot sve rodiny.

    Kdyz v  Tasmanii doslo ke strelbe do lidi,okamzite se sdelovaci prostredky a premier zasadili v ovzdusi tragedie o to, omezit automaticke zbrane vsem tem, kdo si je legalne a s povolenim koupili a zavedl, ze za penize danovych poplatniku budou tyto zbrane vykoupeny zpet dominujici politickou stranou.

    Je mnoho dohadu, ne zcela vysvetlenych, co se vlastne zbehlo v Tasmanii, kde strilejici nemel povoleni ke koupi pusky a presto ji vlastnil. To dodnes nikdo z vlady a  policie nevysvetlil.

    Ucel sveti prostredky, a tak se vedouci vladni strana koalice dostala do primeho konfliktu s venkovem, ktery nepokladala za dulezity, nebot vetsina lidi zije v mestech. Jednoducha strategie, ze lide z mest nemaji zajem na zivote na venkove, se ale kazala chybnou,kdyz kriminalita zavratne stoupla, jak rostla nezamestnanost.

    Mesta, ktera se nestarala o venkov, se stavala cim dale tim vice obeti sveho nezajmu o venek.Mnoho pripadu primo otresnych se prece jen dostalo cast po castech na nase TV obrazovky, a tak divak mel moznost shlednout dedu, ktery se staval obeti tlupy mladych. Kdyz si zamanuli, tak jej okradli a zmlatili,bez ohledu na jeho jiz minouci sedmdestku.Treti "najezd" se jim vsak uz nevyplatil a deda, veteran prvni svetove valky, kdyz mu chuligan vtrhl do domu, vystrelil na neho.

    Mladik, na nehoz byli vsechny socialni pracovnici i soudy kratci, odesel k soudu nejvyssimu.

    Dedu pak okradli pravnici v dlouhych soudnich procesech. Byl nucen prodat svuj dum a octl se v rukach armady spasy, ale jeho pripad se stal elektrickou jiskrou , ktera probudila lidi a ti se zacali sjednocovat a prosazovat stare, ale dobre pravo na sebeobranu.

    Toto pravo se prosadilo v programu Pauline Hansonove a Graeme Campbella.Lide se zacali ptat a  chteli referendum o  zakazu automatickych zbrani.Velka cast strelcu organisovanych v klubech byla sdelovacimi prostredky postavena do okruhu kriminalniku a s nimi i farmari vlastnici pusky.

    Vyskytl se nazor, ze neni treba brat lidem zbrane z rukou, ale zastavit propagandu nasili a vrazd, ktera neustale bezi v nasich televiznich stanicich a otravuje nasi mladez.Mnozi stari pripomneli panum politikum,ze pred druhou svetovou valkou nemeli lide ploty kolem domu, nebyly zamky ve dverich a kriminalita byla veci neznamou.

    Lide nasli dokumenty, ze jiz drive nasi politici na jednanich se Spojenymi narody planovali odzbrojeni Australanu; takze pripad Tasmanie nebyla "nahoda".

    Obcane zacali odchazet od strany venkova - National party a zacali podporovat nazory o sebeobrane, ktere prosazovala Pauline Hanson a jeji z pocatku mala hrstka lidi.

    Konecnym obrazem se stalo spojeni mesta a venkova pro pravo na obranu; nebot zakon nedokazal uchranit stare lidi, nemocne a deti pred kriminalniky a policie se stala obrazkem korupce, jednajici spolecne s politiky v neprospech lidi.

    Ted se pozaduje zprisneni trestu pro kriminalniky, zavedeni trestu smrti, zakaz predcasneho propousteni z vezeni, odpovednost soudcu za rozsudky, pravo pro policii, aby zatykala mladistve, kteri se vyskytuji na ulici po pulnoci, tvrdy postih tech lidi, kteri zpusobuji dopravni nehody a zabiti ukradenymi automobily, postih lidi ridicich obchod s narkotiky.


    Jiřina Fuchsová píše Petru Pithartovi

    Vazeny pan Petr Pithart

    Predseda Senatu CR

    Praha - CR

    3. cervence 1998

    Vazeny a mily pane predsedo,

    prosime timto, abyste laskave tlumocil celemu ceskemu senatu vdecnost a oceneni Cechu (trvale, docasne, obcasne, pracovne, rekreacne atd) prave v zahranici za jeho podporu nasich obcanskych a lidskych prav na uzemi sve vlasti. Dekujeme vam vsem za vase veskere usili popotahnout nasi spolecnou republiku blize k pravnimu, skutecne svobodnemu a demokratickemu statu. Dekujeme vam za vsechna prohlaseni vydana v poslednich hodinach. K temto nekolik poznamek:

    1) Dle naseho nazoru nejde, ani nikdy neslo, o "vylepseni vztahu Cechu ke svym krajanum v zahranici...."

    Vztahy ke skutecnym "krajanum" byly vzdy velmi dobre, a jsme za to vdecni. Jde tedy, v prve rade, o vztahy k rodilym Cechum, ceskym obcanum v zahranici, at je jim dnes dvoji, a tedy i ceske, statni obcanstvi, uznavano, nebo protipravne zadrzovano.

    A tady, ovsem, opet nejde, ani nikdy neslo, o "vylepseni vztahu", ale o  ZNORMALIZOVANI techto vztahu, tak, abychom se vyrovnali v techto zalezitostech jak napriklad Polsku ( dvoji obcanstvi pro zahranicni Polaky je bezne), nebo Madarsku (dvoji obcanstvi pro zahranicni Madary je dokonce dedicne, narodi-li se v USA madarskemu obcanovi s dvojim obcanstvim potomek, ziskava OKAMZITE OBOJI!, jak americke, tak madarske obcanstvi.)

    2) V dosavadnich oznamenich neni nikde uvedeno, ze zmena zakona o ceskem obcanstvi se musi vztahovat celoplosne a retroaktivne na vsechny ceske obcany BEZ ROZDILU. Dosavadni spatny zakon o JEDINEM ceskem statnim obcanstvi ponechaval na blahovuli administrativnich a zastupitelskych uredniku zda zadatelum OSVEDCENI O CESKEM OBCANSTVI vydaji nebo ne, nekdy i v zavislosti na tom, libila -li se tomu ci onomu statnimu urednikovi barva oci zadatele nebo ne...

    3) Jak jsme jiz nekolikrat zduraznili, ceske obcanstvi nesmi byt nikomu, nikdy, nikde, a z jakychkoli duvodu upirano.(Ceskeho obcanstvi se muze kazdy, kdo si preje, vzdat deklaraci).

    OSVEDCENI o ceskem obcanstvi musi byt na pozadani vydano legitimovanym zadatelum jak na uradech v CR, tak za zastupitelskych uradech zdarma.

    Novy zakon O CESKEM OBCANSTVI musi zahrnovat popis sankci, ktere budou uplatnovany vuci vsem administrativnim urednikum, kteri se svevolne, protipravne a zlovolne dopusti OBSTRUKCE SPRAVEDLNOSTI v teto veci vuci svym spoluobcanum. Nebudou-li osoby zodpovedne za porusovani lidskych a obcanskych prav vuci svym bezbrannym spoluobcanum stihany trestem za nedbale vykonavani a zneuzivani sveho uradu,zustanou dosavadni zlociny v techto vecech pachane nejen nenapraveny, ale budou i v budoucnu do nekonecna pachany na dalsich a dalsich nevinnych obcanech Ceske republiky.

    Jeste jednou, mily pane predsedo, dekujeme Vam osobne, Dru. Milanu Spackovi, Dru. Jare Moserove, senatorovi Michalu Zantovskemu a vsem dalsim ceskym senatorum za vase pochopeni, namahy a praci s touto veci spojene. Prosime, abyste kopii tohoto dopisu predal na prislusnych mistech, ktera maji dnes v CR s vyresenim teto dlouha leta se tahnouci, a dnes jiz mezinarodne neslavne, zalezitosti, co do cineni.

    Tesime se, ze jiz ve velmi blizke dobe budeme moci zpravit americke vladni urady, UN, Bank of England, EU a ostatni mezinarodni instituce, ktere jsou prubezne jiz pet let o teto ceske kauze informovany, o lidskem, dukladnem, moudrem, pozitivnim vyreseni teto zalezitosti.

    S pranim mnoha zdaru, uspechu a pozehnani

    sestersky a uprimne Vase

    Jirina Fuchsova

    Generalni sekretarka

    PORADNI SBOR PRO CESKOU VLADU V  ZAHRANICI (ACCGA) neplacena, dobrovolna koordinatorka

    MEZINARODNI ASOCIACE CECHU PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE A VOLEBNI PRAVO

    kuratorka

    PAMATNIKU ZAHRANICNICH CECHU (Plzen, CR)

    P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066 jfuchs@sprynet.com




    HURONTARIA BULLET-in No. 10.


    Vážení přátelé,

    právě vyšlo 10-té číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:

    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
    nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
    nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
    nebo na: http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria (Evropa, později tento týden)


    Čtenáře Hurontarie zveme na tato vystoupení česke básnířky Jiriny Fuchsové:

    - BRATISLAVA: MEZINÁRODNI SJEZD SVU (Společnost pro vědu a umění) SUZA, Drotárská cesta 46, Bratislava, středa 8. července 1998 8:00 - 12:00 dopoledne

    - BRNO: TOWN MEETING, v Knihovně Jiřího Mahena, také středa 8.čcervence 1998, 16:00 hodin odpoledne.

    - PRAHA: JIŘINA FUCHSOVÁ @ FRIENDS, Malostranská beseda, Malostranské naměstí 21, 118 00 Praha 1, tel: (02) 53 90 24 , neděle 2. srpna 1998, 19:30 večer. Toto vystoupení je věnováno ve prospěch před rokem záplavami zničené VEŘEJNÉ KNIHOVNY V OTROKOVICÍCH. Vstupné: jedna dobrá česka kniha, nová nebo antikvární, přineste ji prosím s sebou...


    Z nových linků na Hurontarii uvádíme:
    Pardubice Enthusiasts - Toastmasters International, English speaking club, prepared speeches, díky panu Ing. Wagnerovi.
    Zélos - Vesmír, stromy, zvířátka a lidi v obrázcích i slovech. Díky paní Jitce Splítkové, české umělkyni.
    Jiřina Fuchsová - Česká básnířka - díky, Jiřinko.
    CZIS - Český Informační systém, díky pane Hejl.
    Vážení čtenáři, můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.

    Vítáme mezi naše čtenáře:
    paní/pány Danu Malou, Karla Kysilku, Aju Bufka z USA, D. Tománka z Winnipegu a Bruce Garvera z Omahy. Dále Natašu Jursovou, Jana Třasáka, Luďka Jordána, Jiřího Laburdu, Danu Wotřelovou a Václava Honzíka z Prahy, pana Macháčka z U.K. a Miloše Kalába z Ottawy, autora proslulých Kanadských Listů (přílohy Neviditelného Psa), který se zrovna vrátil z dovolené v Čechách, lépe řečeno na Moravě.
    Paní Evě a Pavlu Novotnému díky za chválu - až se studem červenáme. Paní E. Bratkové děkujeme za další adresy a také paní Jarmile Pánkové, která nás upozornila na český umělecký časopis Zélos, o kterém od nás uslyšíte víc v příštích číslech. Velký dík ovšem panu Janu Čulíkovi, který nám propůjčuje ve svých Britských Listech místo (a tím i popularitu) pro náš Bulletin.
    Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.

    V dnešním čísle doporučujeme:
    V české části: Reportáž: Nejslavnější pistolnický souboj v Arizoně (dokončení) a cyklus povídek: Karetní kvarteto.
    Z anglické části: Interview s Carlou Schroder, počítačovou guru a povídku The Place Called Oblivion.

    Co připravujeme:
    Dokončení cyklu povídek Karetní kvarteto a novou reportáž o bushpilotech. V anglické části Interview s Brucem Burrelem o data recovery a možná ještě pár kanadských limeriků, se zbytkem se nechte překvapit. Trochu jsme přeorali (zvorali?) Titulní stránku a i tento Bulletin, udájně pro blaho čtenářů...

    Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na 
    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.


    OBSAH:

    A - ENGLISH PART
    Other Dimensions: Interview with Carla Schroder
    Life: How to Finish...
    Short Story: The Place Called Oblivion
    Inclinations: Verbs and Proverbs

    B - ČESKÁ ČÁST
    Úvaha: Kam s ním?
    Reportáž: Nejslavnější pistolnický souboj v Arizoně (dokončení)
    Povídka: Karetní kvarteto.
    Poezie: Balada o roce šedesátém osmém.

    POZNÁMKA:
    Pokud toto oznámení nového výtisku nebylo adresováno vám a přejete si ho pravidelně dostávat, prosím napište mi na adresu dole se slovem SUBSCRIBE, případně napište, chcete-li to v angličtině. Také vám budeme vděčni, když nám napíšete, kde jste se o nás dozvěděli. Pochopitelně nám napište i opačném případě, tj. přejete-li si být vyškrtnut(a).

    Hezké čtení Vám přeje

    Webmaster Honza / Jan
    hurychj@hurontel.on.ca


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|