Poznámka k příspěvkům Pavla Boudy a Zdeňka Šámala do BL
Jak známo, BL věnují určitou pozornost úrovni zpravodajství ČT a to ve dvou rovinách. V té první jde o výběr informací a jejich zpracování. Veřejnoprávní sdělovací prostředek, v tomto případě ČT, má v tomto směru nezastupitelnou roli přinášet objektivní informace, na jejichž základě si občan může vytvořit svůj pohled na svět a v jeho rámci se rozhodnout, jak reagovat (ve volbách, referendu, ve vztahu ke svým voleným zástupcům atd). To je důležité stejně tak v ČR jako v Británii nebo Kanadě. Ledaže v ČR neplatí základní princip demokracie, totiž ten, že všechna moc a rozhodování vychází z lidu. Nemá-li občan řádné informace, nemůže se v událostech orientovat a posléze udělat (na své úrovni) kvalifikované rozhodnutí.
Je rovněž známo, že obecná nespokojenost s úrovní ČT (kterou BL mohly jen těžko vyvolat) vedla k odvolání generálního ředitele a že nově nastoupivší Jakub Puchalský považoval za nutné změnit šéfredaktora zpravodajství. Jmenoval na tento post Ivana Kytku, kterého během několika týdnů vyměnil (pro údajnou manažérskou neschopnost) Zdeňkem Šámalem. Nevěrohodnost Puchalského argumentace stejně tak jako přetrvávající ochablost zpravodajských relací vede k nutně k druhé rovině zájmu o ČT (doufám, že ne jen u Britských listů). Zdá se, že jde především o politické manévrování, jehož cílem je udržet kontrolu nad ČT a v důsledku toho i nad informacemi, které se jejím prostřednictvím k divákům dostávají.
Zdeňek Šámal vnesl svou (ne)odpovědí (BL 13.7. 1998) na třináct otázek Tomáše Peciny do celé věci jasno. Kdyby mu šlo o úroveň zpravodajství (což má v náplni práce), pokusil by se alespoň na některé otázky odpovědět a ty ostatní by zahrál do autu (jako zdatný manažer by měl vědět jak, musí přece pracovat s různými lidmi a reagovat na různé i nepříjemné názory). Místo toho se projevil jako člověk s duševním obzorem a praktikami zhruba na úrovni dřívějšího obvodního tajemníka strany.
Stojí za povšimnutí, kolik invektiv se mu podařilo vtěsnat do jediného odstavce dopisu. BL jsou předpojaté, obvykle nepříliš fundované, mají často hrubě urážlivý a bezdůvodně nenávistný přístup vůči zpravodajství ČT (Šámalův přístup k BL je zřejmě důvodně nenávistný, něco jako třídní boj - poznámka JJ). Zdeněk Šámal nepřímo naznačuje, že ví, kdo je hlavním strůjcem mnohdy až goebbelsovského profilu BL a vyslovuje názor, že se BL měly ptát dříve než proti zpravodajství ČT vyrukovaly s polopravdami, zkreslenými a lživými informacemi a bezdůvodnými urážkami (co je důvodná urážka?).
Zdeněk Šámal udělil, jak se možná sám domnívá, Britským listům lekci z přístupu k žurnalistice. Doufejme, že si jí povšimne i jeho nadřízený Jakub Puchalský. Od člověka, který nedokáže zvládnout kritiku a komunikovat s lidmi (ať se mu již jejich názory jeví jakkoli špatné nebo provokativní) se totiž na postu, který momentálně zastává, nedá moc očekávat.
Pavel Bouda v obšírném dopisu Janu Čulíkovi (BL, 13.7. 1998) používá poněkud umírněnější slovník. Kritiku sice považuje za napadnutí a BL za elektronický plátek, ale jinak se, na rozdíl od svého šéfa Šámala, snaží spíš dokázat, jak je pro ČT nepostradatelný (pravděpodobně i pro ČR - když má přístup k Solanovi). Věnuje tomu podstatnou část svého textu jímž reagoval na Čulíkovu kritiku (BL, 10.7. 1998) své reportáže z 12. června 1998 věnované vývoji kolem Kosova .
Čulíkova kritika měla svou slabou stránku, to je pravda - její autor předpokládal, že čtenář-divák ví, o čem je řeč. Tuto chybu napravil až ve své odpovědi Pavlu Boudovi (BL, 13.7. 1998) tím, že zveřejnil plný text Boudovy reportáže. Doporučuji čtenářům BL, aby si její text přečetli a pak se vrátili k tomu, co o pořadu Jan Čulík napsal 10.7. a pak znovu, jak reagoval Pavel Bouda.
Škoda, že Pavel Bouda považuje BL za plátek. Kvůli tomuto odsudku mu možná unikl článek, který jsem o Kosovu napsal 1. června 1998. Nejsem profesionál a tak netvrdím, že to je novinářský skvost. Nicméně článek obsahuje několik otázek, které z problému Kosova nelze vyčlenit a kterými by se novinář Boudova formátu měl zabývat. Mohl se tajemníka Solany zeptat třeba na to, jaké kontakty udržuje NATO s rebely (teroristy, separatisty, či jak se jim správně říká) v Kosovu. Není totiž žádný důvod, proč by se český divák nemohl dozvědět to, co třeba divák kanadský, totiž, že Miloševič je v neřešitelné situaci, protože vlastně nemá s kým jednat. Mohl se rovněž zeptat, jak si NATO budoucnost Kosova představuje a čím se jeho posice liší od bělehradské.
Pavel Bouda by při té příležitosti patrně zjistil, že jeho styky se Solanou a jinými až tak moc neznamenají, nikdo z nich mu stejně nic podstatného neřekne. Solanovo sdělení pro ČT je jen opakováním toho, co se o NATO ví několik měsíců. Zmínka o tom, že generál Sergějev nedal najevo, jak budou Rusové hlasovat v Radě bezpečnosti není víc než upozornění na vlastní důležitost (mluvil s generálem). Jinak jde o výplňový blábol, protože do hlasování RB je daleko a navíc takovou věc nikdo dopředu neřekne.
Podle slovního popisu Boudovy reportáže je zřejmé, že použil propagandisticky ověřené klišé. Obrázky bojové techniky (jistě přitažlivé pro značnou část mužské populace) a přenesení odpovědnosti na "bad guys". Tvrzení, že "Prst na spoušti má ve skutečnosti Bělehrad" je víc než nepřesné. Prst na spoušti má ten, kdo může "celou vojenskou mašinerii rozběhnout opravdu naplno anebo zastavit".
Soudě podle textu reportáže, Pavel Bouda je buď, přes všechnu samochválu, neschopný připravit hodnotnější reportáž, nebo mu v tom brání současné klima v ČT. Druhá ze zmíněných možností je vskutku na pováženou.
Proč Jan Ruml požadoval většinový volební systém?
Dnes je každému v této republice jasné, že změna volebního systému na většinový znamená de facto nastolení systému dvou stran. A likvidaci zbývajících, neb v permanentní opozici to politikům obvykle nesvědčí. Potrefená husa se pochopitelně ozývá a Josef Lux s vykřikuje cosi o neústavnosti opoziční smlouvy. Ale co ta druhá druhá potrefená husa - Jan Ruml?
Ve volebním programu Unie Svobody s překvapením čtu: "Současný ústavní pořádek zcela neodpovídá potřebám stabilního politického systému : nepomáhá vzniku jasné vládní většiny a při vytváření vládní koalice nutí politické strany k účelovým kompromisům. Proto přicházíme s myšlenkou změny v české ústavě. Cílem je zavedení většinového systému voleb do Sněmovny. "
Kam dal Jan Ruml hlavu když toto sepisoval? Možná je to filantrop, možná mu jde jen o blaho národa, ale do programu své politické strany si její vlastní likvidaci pro nic za nic nedal. Že o nebezpečí, které jeho straně hrozí ze strany většinového systému dobře věděl, čteme o odstavec dál: "Tento systém posílí postavení velkých a zřetelně vyprofilovaných stran, připravených nabídnout jasně formulované politické cíle a vize budoucnosti."
Co se mu tehdy honilo hlavou, když toto sepisoval či spolusepisoval, se asi nikdy nedozvíme. Mohlo (zdůrazňuji, jde o spekulaci!) to být např:
1) Jan Ruml mohl být politikou opravdu unaven a chtěl odejít na odpočinek. Ale co ti ostatní okolo něho?
2) Unie svobody možná byla - po vzoru některých firem - založena za účelem uklizení některých příliš profláknutých tváří. Pak by nevyhnutelná volební porážka byla ideálním řešením jak stranu postupně a potichu uklidit z dohledu a zlikvidovat.
3) Mohl to být to pustý volební tlach a nikdo ani v nejhorším snu neočekával, že by se kdy mohl naplnit.
4) Ta roztržka s Václavem Klausem možná nebyla tak hluboká, jak to mělo pro veřejnost vypadat. Dále viz bod 2.
5) Jediným cílem volebního programu US možná bylo blaho občanů tohoto státu.
6) Laskavý čtenář (detektivek) jistě bez obtíží doplní další alternativy.
Ferdinand
Menzel jako Arnoštek?
V sobotní MF DNES vyčetla Mirka Spáčilová Jiřímu Menzelovi, že při své karlovarské "výtržnosti" nedodržel žánrová pravidla westernu. Inu, Menzel kovbojky netočí. Zato natočil slavnou filmovou adaptaci Vančurova Rozmarného léta. Jen si vzpomeňme na výprask, který kouzelník Arnoštek (představovany právě Jiřím Menzelem) uštědřil majorovi Hugovi. Byl to trest za noc strávenou s půvabnou Arnoštkovou schovankou (?) Annou.
"Nežli svítalo, když šlo asi na třetí hodinu, otevřely se konečně dveře. Arnoštek vstal a zachvácen byv novým hněvem a zvedaje hůl vyrazil proti příchozím. Anna a major se zastavili. A tu se do nich kouzelník dal bez trubače, bez bubeníka a bez vojenského pořádku. Tloukl je, mlátil a bušil do nich, co mu stačily síly. Anna křičela, opakujíc do omrzení majorovo jméno, avšak Hugo si založil ruce a řekl: Probůh, vy skřítku z hor, snad jste si nepřinesl vidličku, abyste mě píchal do lýtek? Snad mě nechcete prokláti hůlkou, jíž se přehrabává oheň. (...) Anna patříc s jednoho muže na druhého a srovnávajíc krásné skutky Arnoštkovy s nečinností majorovou, rozhodla se pro prvého."
Původní ilustrace Josefa Čapka k tomuto výjevu se dokonce dostala na obálku jednoho nedávného vydání Rozmarného léta (Votobia 1993).
Předseda exulantské Společnosti pro vědy a umění dostal v Praze ceny Gratias agit 98
U prilezitosti 650. jubilea Univerzity Karlovy, v ramci Tydne zahranicnich Cechu, usporadalo ceske Ministerstvo zahranicnich veci dne 2. cervence 1998 v Cerninskem palaci mimoradnou konferenci o pritomnosti a budoucnosti ceskych komunit v zahranici. Po uvodnim projevu Pavla Tigrida a Jana Lorenze nasledovaly prezentace predstavitalu ceskych spolku a organizaci v zahranici, ktere byly na konferenci pozvany. Prvnim mluvcim na programu byl predseda SVU Dr. Miloslav Rechcigl, ktery promluvil na tema "Smysl a prace Spolecnosti pro vedy a umeni. Mezniky v jejim vyvoji a pusobnosti." Po prezentacich nasledovalo slavnostni prijeti ucastniku konference ministerstvem zahranicnich veci, v cele s ministrem Jaroslavem Sedivym a jeho namestkem Otto Pickem.
Po obede v Toskanskem palaci byla udelena vybranym osobam a organizacim ministrem Sedivym cena Ministerstva zahranicnich veci "Gratias agit" za sireni dobreho jmena Ceske republiky v zahranici. Tato cena byla zrizena v roce 1997 a ministr zahranicnich veci ji udeluje fyzickym osobam anebo organizacim v CR i v zahranici, ktere svou dlohoudobou cinnosto nad ramec svych profesionalnich povinnosti cilevedome prispely nebo prispivaji k sireni dobreho jmena CR v zahranici.
Mezi laurety letosni ceny byl predseda SVU dr. Miloslav Rechcigl. V duvodove zprave se uvadi, ze se Rechcigl narodil v roce 1930 v Mlade Boleslavi. V americkem exilu zije od unora 1950. Vystudoval na Cornell University v Ithace v New Yorku, kde ziskal tri univerzitni diplomy, vcetne ekvivalentu inzenyrskeho diplomu z biochemie a doktoratu z filozofie. Ihned po vzniku SVU v roce 1956 se Dr. Rechcigl zapojil do jeji cinnosti a od pocatku pusobi v tech nejvyssich funkcich. Celkem petkrat byl zvolen predsedou a je jim i v soucasne dobe po valnem shromazdeni, ktere se konalo v roce 1996 v Brne.
SVU je kulturni, nezavisla a neziskova organizace sdruzujici vedce, pedagogy, umelce, spisovatele a ostatni jednotlivce z celeho sveta, kteri vzhledem ke svemu puvodu nebo z duvodu profesionalniho zajmu maji vztah k Ceskoslovensku - dnes k Ceske republice a ke Slovenske republice - a chteji sirit ceskou vedu, kulturu a umeni a propagovat cesky a slovensky prinos do svetove vedy, kultury a umeni.
SVU ma pobocky na celem svete. V uplynulych ctyriceti letech usporadal 18 svetovych kongresu, z nichz tri se konaly na pude Ceske republiky. V roce 1998 se kona 19. kongres ve Slovenske republice.
Krome kongresu usporadala SVU radu tematickych konferenci z nejruznejsich oblasti. Posledni se konala 1997 v Temple v Texasu na tema "Kulturni dedictvi a budoucnost Cechoanericanu". Vysoka odborna uroven zajistuje temto konferencim velky ohlas. Dokladaji prinos osob ceskeho puvodu svetove vede a kulture a prinaseji hodnoty a informace, s nimiz se celosvetove vazne pracuje. Po sametove revoluci se vsech techto akci ucastni i zastupci ruznych orhganizaci z Ceske republiky.
Rozhodujici je vsak konstatovani, ze na organizaci a uspechu vsech akci SVU ma velkou zasluhu a osobni podil Dr. Rechcigl. Prave z jeho iniciativy se rozvinula cinoroda spoluprace SVU s Akademii ved Ceske Republiky, Narodnim - Naprstkovym muzeem, Cs. ustavem zahranicnim i odborem kulturnich a krajanskych vztahu MZV CR.
V produktivnim veku se vedle cinnosti SVU zabyval zejmena vedeckou cinnosti v ramci sve specializace "biochemie a vyziva." Po radu let pusobil jako vyzkumny biochemik v americkych federalnich ustvech pro zdravi v Bethesde ve statu Maryland. V roce 1969 presel na federalni Ministerstvo zdravotnictvi jako zvlastni poradce pro otazky zdrave vyzivy. V roce 1970 prijal obdobne misto v Americke agenture pro mezinarodni rozvoj pri Ministerstvu zahranicnich veci ve Washoingtonu a brzy pote byl jmenovan vedoucim vyzkumneho grantoveho oddeleni pro otazky rozvojovych zemi. Je autorem znacneho poctu vedeckych praci a odbornych publikaci.
Krome toho se ovsem zabyva studiem historie Cechu. Moravanu, Slezanu a Slovaku na americke pude a bohate o svych studiich publikuje. Vydal dva obsirne sborniky The Czechoslovak Contribution to World Culture (1964) a Czechoslovakia Past and Present (1968). V soucasne dobe je k tisku pripraven dalsi rozsahly svornik, ktery ma vyjit za prime financni podpory predsedy Senatu. V tomto smyslu ma krajanska Amerika v Rechciglovi dustojneho pokracovatele dila, ktere zapocal na pocatku stoleti Dr. Tomas Capek, dila, ktere mapuje krajanskou historii od 17. do 20. stoleti. Mezi etnografy je Rechciigl povazovan za predniho znalce Moravskych bratri v USA. Svoji mimoprofesni badatelskou cinnosti nejenze vyrazne prispel k lepsimu poznani americkych Cechu, ale znacnou merou se zaslouzil i o zmapovani archivnich pamatek v USA. Prave tato skutecnost byla dostatecnou zarukou, aby MZV CR v r. 1998 poskytlo ustredi spolecnosti pro vedy a umeni grant za zachranu ceskeho kulturniho dedictvi.
Tiskova sluzba SVU
Konference v Budapešti (také) o svobodě na Internetu
AN INVITATION TO HUMAN RIGHTS GROUPS & THE TECHNOLOGY INDUSTRY TO PARTICIPATE IN INTERNET CONFERENCE
The Global Internet Liberty Campaign (a group of over forty human rights organizations from five continents funded by the Open Society Institute), in cooperation with the American Civil Liberties Union, the Center for Democracy and Technology, the Electronic Frontier Foundation, and the Hungarian Human Rights Center, is coordinating a conference on The Outlook for Freedom, Privacy and Civil Society on the Internet in Central and Eastern Europe.
The Outlook for Freedom conference will take place in Budapest, Hungary from September 4th-6th, 1998. The goal of the conference is to bring together the human rights community, technology industry, and government leaders from around the world to explore the Internet's potential to promote civil society and the means for protecting freedom of expression and privacy issues in the new medium.
In addition to a series of seminars regarding the Internet's role in sustaining a civil society, preserving freedom, and protecting privacy, technical training on Internet use will be offered to nongovernmental organizations (NGOs). The tentative agenda includes:
Day 0: Tutorials
Internet Technology Basics Secure Communications for Human Rights Workers Using PGP
Day 1: Human Rights Online: Censorship & Media Regulation
Application of International Human Rights Freedom of Expression to the Internet Various Media Regulation Models on Freedom of Expression Online European Union Approaches to Internet Content Regulation Electronic Surveillance Laws in CEE and their Application to the Internet The Right to Encrypt: Protecting the Right to Speak Privately Online
Day 2: Promoting Civil Society Through the Internet: Internet Access, Government Information & the Net's Potential For Strengthening Democracy
Affordability and Accessibility of Internet Access Government Information Online and other means to Promote Democracy Through the Net Case Studies of NGO Participation in Internet Policy Making
*Timeline for All Applicants*
DEADLINE FOR SUBMITTING ALL Applications for Participation in Seminar: 24 July 1998 GILC WILL INFORM PARTICIPANTS OF THEIR SELECTION BY: 3 August 1998
LOCATION: Central Eastern European University (CEU)Training Center Budapest, Kerepesi str. 87
*APPLICATION FORM: PROCEDURE & CONTACT INFORMATION* Interested parties from Central and Eastern Europe and the Newly Independent States, should send their completed application to the Global Internet Liberty Campaign.
A registration fee of US$100 will be charged for non-NGO participants. This fee will be waived for NGOs.
NOTE that electronic applications are greatly preferred and encouraged to speed up processing, and should be e-mailed to rtoss@aclu.org
Hard copies can be faxed to 212.549.2656 or mailed to Raafat S. Toss American Civil Liberties Union, 125 Broad Street, New York, New York, USA 10004.
Please provide the following information:
NAME (Because of bugetary and space limitations, we _may_ have to limit NGO participation to only one representative):
TITLE:
ORGANIZATION:
ADDRESS:
PHONE:
FAX:
E-MAIL:
TRAVEL and HOUSING* ASSISTANCE GILC has a limited amount of funds to reimburse NGO representatives for travel costs and housing.
________ Yes, I need this assistance. These are my estimated travel expenses:
________ No, I do not need this assistance.
________ I need housing
I am a _______smoker _______non-smoker
PAPERS: Short papers describing the state of the Internet and any laws regulating the Internet in your country are encouraged. All papers of five pages or less will be distributed in the conference materials. Papers should be e-mailed to rtoss@aclu.org. Hard copies can be faxed to 212.549.2656 or mailed to Raafat S. Toss American Civil Liberties Union, 125 Broad Street, New York, New York, USA 10004. * Housing will be at the CEU Residence: a single room is US$45 per night/per room and a double is US$60 per night/per room (both include breakfast).
R.S. Toss
American Civil Liberties Union
Global Internet Liberty Campaign
125 Broad Street
New York, New York 10004
212.549.2559 212.549.2656 (fax) rtoss@aclu.org
