Financování zpravodajství ČT z Bruselu: Vedení ČT neví o tom, že reportáže Pavla Boudy z Bruselu financuje zahraniční instituce, jak svědčil tento reportér
Ve svém dopise Britským listům, zveřejněném dne 13. července 1998, napsal bruselský reportér České televize Pavel Bouda, že je natáčení reportáží pro ČT a využívání televizní techniky v Bruselu pro tuto práci zcela zadarmo.
Pokud je to pravda, byla by to vážná věc. Objektivní a profesionální novinářská práce nemůže být placena či dotována z nejasných zdrojů, aniž by byla jasně definována její nezávislost. Pokud si nechává Česká televize reportáže Pavla Boudy dotovat nějakou cizí organizací nebo cizí mocností, má povinnost zveřejnit, za jakých podmínek se to děje. Zdá se však, že vedení České televize o tom, za jakých finančních podmínek natáčí Pavel Bouda své reportáže z Bruselu, není informováno.
Pavel Bouda napsal ve svém dopise doslova toto:
V souvislosti s mojí reportáží ze zasedání ministrů obrany NATO 12.6. 98, (...) můžete zůstat (...) naprosto klidný a bez obav. Její výroba totiž nestála české koncesionářské poplatníky ani korunu. Stejně jako téměř všechny materiály, které jsem od svého nástupu v listopadu 1992 z Bruselu odvysílal. (...)
Během dne musím kromě informací sehnat ještě záběry z jednání, štáb s kamerou, případně studio na rozhovory i stand up, střižnu a zajistit satelitní linky pro odeslání. (...) Možná bude úplně stačit, když se někde u Vás v Glasgow zeptáte, kolik stojí nájem těchto TV kapacit. Věřte, nevěřte: ČT je má v Bruselu zadarmo. A to jenom díky mně.
Naproti tomu vedení České televize prostřednictvím své mluvčí Renaty Elhenické konstatuje:
From: Renata Elhenická, oddělení pro styk s veřejností České televize
posílám Vám odpověď na Vaši otázku týkající se nestandardního financování zpravodajské mise ČT v Bruselu.
Jak jsem Vám již sdělila v telefonickém rozhovoru, vedení ČT nemá žádné informace o nestandardním financování zpravodajské mise v Bruselu.
Děkuji. Věřím, že sub specie Vaší informace nyní pan Bouda uvede své stanovisko na pravou míru.
Pokud nemá vedení ČT žádné informace o finančních dohodách Pavla Boudy v Bruselu, domníváme se, že by si je měla velmi rychle opatřit a seznámit s nimi veřejnost.
Jakub Puchalský konstatoval, že v České televizi byla jeho příchodem zahájena éra otevřenosti a korektnosti. Doufáme, že to dokáže činy a zveřejní konkrétní výdaje na jednotlivé zahraniční zpravodaje České televize a zároveň bude informovat o tom, kolik stojí roční výroba pořadů Události, Jednadvacítka, V pravé poledne, Aréna a Karanténa, jaké procento zaujímají výdaje na tyto pořady v rozpočtu zpravodajství ČT a jaké procento zaujímá zpravodajství v celkovém rozpočtu České televize.
Podílejí se někteří pracovníci České televize na soukromém televizním podnikání?
Date: Tue, 21 Jul 1998 22:27:50
From: Tomas Pecina
To: jakub.puchalsky@czech-tv.cz
Vážený pane řediteli,
předpokládám, že Česká televize nedovoluje svým zaměstnancům podnikání v oboru, jenž koinciduje s předmětem činnosti ČT.
Můžete mi proto vysvětlit, proč podle obchodního rejstříku na Internetu dosud trvají aktivity vedoucích představitelů managementu ČT, pánů Gordona Lovitta a Martina Bezoušky, a to ve firmách ARTES FILM, spol. s r.o., resp. HROCH, spol. s.r.o.?
Vzhledem k informační praxi Vašeho oddělení pro styk s veřejností se na Vás obracím přímo.
Děkuji za Vaši odpověď, s pozdravem,
Tomáš Pecina, Britské listy
Vážený pane Pecino,
posíláme Vám stanovisko Martina Bezouška a Gordona Lovitta k Vašim dotazům zaslaným generálnímu řediteli.
Martin Bezouška:
"Činnost Hrochu s.r.o. je od ledna 1998 úplně zmrazena. S ČT nespolupracuje.. Hroch s.r.o. bude zmrazen po celou dobu mého působení v ČT."
Gordon Lovitt:
"Od února letošního roku nejsem ani ředitel ani společník společnosti ARTES FILM. Bohužel tato informace ještě nebyla zveřejněna na Internetu. Dodávám, že nejsem společníkem ani akcionářem žádné jiné firmy, a že mojí jedinou prací, kterou se zabývám, je moje činnost v České televizi."
S pozdravem
Renata Elhenická
Tomáš Pecina odpověděl:
Děkuji za promptní odpověď. Obchodní zákoník sice termín "zmrazení" činnosti obchodní společnosti nezná, ale chci věřit, že činnost pana Bezoušky v Hrochu nezakládá důvod ke zneklidnění. Na okraj bych chtěl poznamenat, že takovým důvodem by byla nejen přímá spolupráce podnikatelského subjektu s Českou televizí, ale i samotné podnikání v témže nebo příbuzném oboru.
T.P.
Antikomunistická fóbie v Událostech České televize
Poněkud nevěřícím zrakem jsem sledoval Události České televize ze středy 22. července, konkrétně jejich reportáž z jmenování nové vlády u prezidenta Havla. Pokaždé, když se v záběru objevil jeden z nových ministrů, reportér ČT jednou větou shrnul jeho životopis. U těch ministrů, kteří byli někdy členy KSČ, neuvedl reportér nic jiného, než: "Komunista do roku 1970 (nebo 1969)". (U Pavla Rychetského se spletl a uvedl, jako jedinou informaci o něm, že byl komunista od roku 1970. Jiří Janeček tu chybu pak v závěru Událostí opravil.)
Snad nemusím opakovat, že považuju komunismus za zhoubnou ideologii a celý život jsem proti ní bojoval.
Musím však protestovat proti bulvárnímu zjednodušení životopisů ministrů Zemanovy vlády jen na to, zda někdy byli či nebyli členy KSČ. U některých jistě bylo legitimní v reportáži uvést, že bývali komunisty, třeba u Grulicha, člena KSČ v letech 1954 - 1970, nebo u Grégra, v 60. letech člena poradních orgánů komunistických vlád. Nicméně z přehledu ČT vyplynulo, že tito lidé byli drtivou většinou z komunistické strany začátkem normalizace vyloučeni, tedy nemají s komunismem nic společného už téměř třicet let. Což je docela dost značná část života.
Zdá se, že je to zřejmě účelový útok proti sociálním demokratům. Co by se asi stalo vedení České televize, kdyby při někdejším nástupu do funkcí pánů Kočárníka, Dlouhého či Tošovského, při jejich objevení se na obrazovce ryčel reportér "komunista", "komunista", "komunista", a to nikoliv do roku 1970, ale poněkud déle.
Charakterizovat Pavla Rychetského především jako "komunistu do roku 1970" se mi zdá neférové. Proč neuvést, že podepsal Chartu 77, k čemuž bylo zapotřebí odvahy, kterou ovšem většina národa neměla. Taky bylo možno uvést, že Jaroslav Bašta byl za studentské protesty komunistickým režimem dva a půl roku v letech 1969-72 vězněn, že Egon Lánský byl v padesátých letech vyloučen ze tří vysokých škol a poslán do dolů, že Pavel Dostál pracoval v srpnu 1968 na protiokupačním rozhlasovém vysílání a musel se pak živit jako topič, skladník a jeřábník. Jan Kavan, který z Londýna informoval svět o pronásledování českých disidentů, podle České televize "komunista do roku 1969", byl členem KSČ v liberálních letech kolem roku 1968 jen pár měsíců.
Ztraumatizovaná nenávist vůči komunistům na základě především poslední zkušenosti s komunistickou vládou v letech 1970-1989 může být na místě, i když její intenzita je po téměř deseti letech od pádu komunismu pozoruhodná. Dovoluji si skromně podotknout, že koncem šedesátých let bylo v Československu být komunistou něco docela jiného.
Vzpomínám, jak jsem nedokázal v osmdesátých letech vysvětlit v Británii známému bohemistovi a anglistovi (nestraníkovi) a velmi slušnému člověku Igoru Hájkovi, že být komunistou bylo tou dobou v Československu nesmazatelné stigma. Igor Hájek, který emigroval těsně po roce 1968, měl pod pojmem "komunista" představu slušných, liberálně smýšlejících, poctivých lidí, kteří se snažili v šedesátých letech napravit, co z naivní hlouposti způsobili v letech padesátých. Velmi těžko ho bylo přesvědčovat, že se pojem "komunista" v husákovské éře velmi změnil a označuje teď zločinného ničivého parazita, většinou primitiva s ostrými lokty.
Jenže většina členů Zemanovy vlády byla z KSČ vyloučena při ukončení hájkovské éry a neměla asi příliš společného s definicí komunisty ze sedmdesátých a osmdesátých let. To, že tyto lidí nyní s touto definicí podvědomě - či z nevědomosti - spojuje Česká televize, je neférové.
Mám na katedře slavistiky na Glasgow University jednoho kolegu, který po dlouhých letech útlaku vstoupil v roce 1968 do KSČ z idealismu, doufal, že konečně se bude v zemi moci něco udělat ve věci svobody a občanské společnosti. Hned po invazi ho vyloučili a zakázali mu pracovat v oboru.
Kdyby ho hodnotila Česká televize, jistě by jeho životopis shrnula slovy "komunista do roku 1969". A katedru slavistiky Glasgow University by pravděpodobně prezentovala jako bolševickou buňku.
Jan Čulík
Šéfové největších britských firem ohrožují nízkou inflaci tím, že si schválili velké zvýšení platů
Šéfové nejvýznamnějších britských firem si loni zvýšili vlastní platy v průměru o osmnáct procent, navzdory prosbám britské labouristické vlády, aby si platy neúměrně nezvyšovali, a svou skromností dali příklad všem pracovníkům svých podniků, aby v důsledku nezměrných platových požadavků nezačala stoupat dosud nízká britská inflace. Ta v současnosti dosahuje přibližně tří procent ročně.
Ředitelé největších britských firem si odhlasovali pro sebe zvýšení platů, které bylo šestkrát vyšší než inflace a čtyřikrát vyšší než růst britských průměrných mezd, které se loni zvýšily jen o 4,4 procenta.
Vláda opakovaně varovala, že příliš vysoké zvyšování platů ohrozí pokusy udržet inflaci na minimální úrovni.
Deník Guardian analyzoval příjem ředitelů jednoho sta nejvýznamnějších britských firem, podle rejstříku listu Financial Times, a zjistil, že nejlépe placení ředitelé britských firem vydělávají za týden tolik, kolik průměrný britský zaměstnanec vydělává ročně (16 100 liber).
Průměrný plat kapitánů britského průmyslu je nyní více než 800 000 liber ročně. Pozorovatelé konstatují, že tím vzniká pro labouristickou vládu dosti trapná situace, neboť ministr financí Gordon Brown intenzívně přesvědčuje odborové svazy, aby nepožadovaly výraznější zvyšování mezd, a teď si největší ředitelé firem, jimž je labouristická vláda nakloněna, udělili daleko větší zvýšení platů, než je inflace.
Dvanáct šéfů britských firem vydělalo loni více než jeden milión liber. Bojovný šéf satelitní televizní stanice British Sky Broadcasting si loni vyplatil osobní mzdu ve výši 6,8 miliónů liber, nyní však už z této televize odešel.
Guardian také otiskl žebříček nejlépe a nejhůře placených zaměstnanců. Tak průměrný plat u finančnické firmy Schroders je nyní 85 579 liber ročně, průměrný plat zaměstnanců tiskové agentury Reuters je 45 562 liber ročně, naproti tomu velmi nízký průměrný plat mají zaměstnanci pivovarů Bass (9501 liber ročně).
Vláda samozřejmě nikterak nemá právo ovlivňovat, jak velké mzdy si vyplácejí ředitelé soukromých firem. Pokud však nezřízené zvyšování ředitelských platů vede k příliš velkým mzdovým požadavkům zaměstnanců, a to pak ohrozí stabilitu ekonomiky, má vláda právo na to poukazovat.
Myslím, že je užitečné být informován o tom, jaké procento zisků ředitelů firem jde do jejich vlastní kapsy a jaké procento zisků plyne do investic. Je užitečné veřejně se zamyslet nad tím, zda si ředitel firmy svou činností svůj vysoký plat opravdu zaslouží.
Zamýšlí se nad takovýmito skutečnostmi někdo v České republice?
Informační nejasnosti
V BL dne 21.7. byl zveřejněn nesouhlas statistiků s tím, že dnes už bývalý ministr financí zveřejnil informaci o poměru dovozu a vývozu dříve než měl. Tato zdánlivě nezajímavá informace však signalizuje závažný nedostatek našeho systému. Je to totiž zcela jasná indicie, že statistické údaje se po určitou dobu utajují. Zřejmě se však neutajují před každým. Vybraná skupina občanů, kteří si jsou rovnější tyto informace dostává asi s týdenním předstihem. To ovšem znamená, že tato skupina na základě těchto znalostí profituje na ostatních občanech. Vyplývá to ze samotné zprávy. Najednou měl i někdo jiný možnost se připravit na pohyb kurzu a výsledkem je vzestup koruny. Sám sice nejsem přesvědčen, že současné zpevnění koruny je vyvoláno vnitřními událostmi v ČR. Nicméně faktem je, že obchod s informacemi s velkou pravděpodobností existuje a přináší zisky. Pokud je umožněn dřívější přístup k těmto informacím pouze někomu, je to trestuhodné, zejména proto, že na pořízení těchto informací platí všichni občané.
Bylo by dobře, aby v rámci akce čisté ruce někdo vysvětlil, jak to vlastně s těmi informacemi je a proč nejsou zveřejněny hned po vyhodnocení.
místopředseda NEZ
Pokrok se nedá zastavit
Pokud si ještě někdo vzpomene, zhruba před třiceti lety byl Ludvík Svoboda zvolen československým presidentem. Po volbě došlo i na fotografování z něhož vzešla poměrně známá fotografie na níž je před Svatovítským chrámem spolu s Dubčekem a několika dalšími papaláši, jejichž jména jsem zapomněl. Americký týdeník Life přetiskl tuto fotografii na přelomu let 1969-70 spolu s její novou versí, kterou v té době vydala ČTK. Zase to byl Svoboda a několik papalášů, ale už bez Saši. Z něj zbyla jen špička boty, kterou kdosi zapomněl vyretušovat.
Nužky a retušovací barva určitým způsobem symbolizovaly primitivní metody komunistické propagandy. Vystříhnout, začernit, vymazat. Bylo to polovičaté a tím pádem neúčinné. Nešlo ani tak o přepsání historie, jako o její zjednodušení - vynechat lidi a události.
Za třicet let se ovšem mnohé změnilo, takže dnes už nikdo nemusí nepohodlné osoby pracně vystříhávat z fotografií a ohánět se retušovacím štětečkem. Pokrok se nedá zastavit. Zastaralé rekvisity nahradily počítače. Postupem času se rovněž snížila hranice citlivosti ke lži a polopravdě, což přináší moderní propagandě nevídané možnosti rozvoje.
Lidové noviny otiskly 15.7. 1998 krátkou zprávu - těžko ji lze označit jako recenzi - o filmu Vrtěti psem (v originálu Wag a Dog) v němž Bílým domem najatý specialista na manipulaci s veřejným míněním (Robert De Niro) vyřeší s pomocí stejně cynického, nebo chcete-li profesionálního, producenta (Dustin Hoffman) problém jak na zbývající týden před volbami zamlžit sexuální skandál presidenta, který se uchází o znovuzvolení.
Zdá se mi, že žánrové zařazení, které zmíněný článek nabízí neodpovídá skutečnosti. Spíš než komedii natočil režisér Barry Levinson film mající vyznění hororu. Divák se na mnoha místech zasměje, ale těm, kteří si uvědomí souvislosti, začne smích velmi rychle tuhnout na rtech. A nejen to, Levinsonův film nepochybně připraví mnohého diváka o iluse. Stačí k tomu plocha několika minut během níž před divákem postupně vzniká dramatický záběr dívky prchající z hořící "albánské" vesnice.
Kromě náboje absolutního podvodu a úžasu diváka nad technickými možnostmi má tato klíčová scéna filmu ještě další rozměr, totiž ztrátu jakékoli morální odpovědnosti hlavních aktérů za výsledek jejich činnosti.
Film byl údajně levný, ale rozhodně není laciný. Stojí za shlédnutí nejen kvůli námětu a výkonu herců, ale i proto, že říká pravdu o určitém úseku života americké společnosti. Mám-li však přijmout morální odpovědnost za důsledek tohoto doporučení, musím připojit varování. Během zhruba dvou hodin ztratíte to čemu se říká požehnaná nevědomost.
HURONTARIA BULLET-in No. 11.
Vážení přátelé,
právě vyšlo desáté číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:
http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
nebo na: http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria/ (Evropa)
Čtenáře Hurontarie zveme na toto vystoupení české básnířky Jiriny Fuchsové:
PRAHA: JIŘINA FUCHSOVÁ @ FRIENDS, Malostranská beseda, Malostranské naměstí 21, 118 00 Praha 1, tel: (02) 53 90 24 , neděle 2. srpna 1998, 19:30 večer. Toto vystoupení je věnováno ve prospěch před rokem záplavami zničené VEŘEJNÉ KNIHOVNY V OTROKOVICÍCH. Vstupné: jedna dobrá česká kniha, nová nebo antikvární, přineste ji prosím s sebou...
Z nových linků na Hurontarii uvádíme:
České linky (v Japonsku) Díky pane Wagaki.
Japonsko-česká associace Díky, paní Kayo Chisaka.
Jerry Presley Náš přítel a čtenář Jerry Presley má novou adresu na svou zajímavou stránku, kde také má link k nám. Díky, Jerry, máme v tomhle čísle také zmínku o Australanech (Life: Folkfest).
Vážení čtenáři, můžete-li nás propagovat ještě jinde, budeme vám vděčni.
Vítáme mezi naše čtenáře:
paní/pány Kayo Chisaka,Vojtěcha Kmenta, Wagaki Akatuka, Pika, ing. Bacuvku ze Zlína, Jana Třasáka, našeho přítele pana Vladimíra Novotného z Prahy, Jirku Kořínka z Moravy (nebo ještě Pennsylanie?), Oldu z ufby, přátele ze sloveského študáckého časopisu Škrt, sochařku a malířku a webmastryni (to vše v jednom) paní Jitku Splítkovou ze Zélosu (adresa je na naší titulní stránce Hurontarie) a pana Vlka z Prahy.
Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.
V dnešním čísle doporučujeme:
V české části: Reportáž: Bushpiloti, hrdinové severu i jihu, Úvaha: Boj o život, jak ho ještě neznáme a dokončení cyklu povídek: Karetní kvarteto.
Z anglické části: Interview s Bruce p. Burrellem, expertem na Data recovery a povídku The Island of My Mystery.
Co připravujeme:
Dokončení reportáže o bushpilotech a českou verzi "ostrova se záhadou". V anglické části Interview s bytovým architektem a povídku Another Cremation of Sam McGee, se zbytkem se nechte překvapit.
Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na
http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.
OBSAH:
A - ENGLISH PART
Other Dimensions: Interview with Bruce P. Burrell
Life: Folkfest Saskatoon
Short Story: The Island of My Mystery
Inclinations: The Great Animal Fair Disaster
B - ČESKÁ ČÁST
Úvaha: Boj o život, jak ho ještě neznáme
Reportáž: Bushpiloti, hrdinové severu i jihu
Povídka: Karetní kvarteto (dokončení)
Poezie: Pomalé velké lásky umírání.
Hezké čtení Vám přeje
Webmaster Honza / Jan
hurychj@hurontel.on.ca
