Zajisté by bylo užitečné zjistit, které evropské struktury měl autor statutu - ze zákona ředitel České televize - vlastně na mysli. Společenství nezávislých států, Svazová federativní republika Jugoslávie, Organizace skandinávských zemí, to jsou evropské struktury, do nichž se Česká republika pravděpodobně začleňovat nebude. A naopak probíhá integrace ČR do Severoatlantické aliance a z formulace statutu není jasné, má-li být Česká televize v této otázce neutrální, nebo má vstup do NATO v souladu se svým deklarovaným posláním podporovat. A co evropské struktury, které teprve vzniknou, koho by se měl nebohý ředitel ČT chodit ptát, zda je ve vysílání podporovat či nikoliv?
Aby mi bylo rozuměno: Osobně nejsem proti vstupu do NATO a přičlenění k Evropské unii, ale chápu, že obě otázky jsou významnou částí populace vnímány jako kontroverzní, složité. Veřejnoprávní televize musí dát oběma stranám prostor pro racionální a věcnou debatu, nesmí se stát hlásnou troubu té nebo oné vládní garnitury. Jestliže znění stanov otázky evropské integrace efektivně tabuizuje, je to bezesporu velmi neblahé znamení a nebezpečný precedens: deklarace politických priorit nad rámec základních demokratických zásad zkrátka nemá ve vymezení poslání veřejnoprávní instituce co dělat.
Jan Kavan: Lhal jsem a jsem na to hrdý
Odpovědi Jana Kavana na otázky Tomáše Peciny
Minulý týden jsem položil Janu Kavanovi několik doplňujících otázek, které jsem považoval za relevantní k objasnění kauzy jeho údajné křivé přísahy. (Viz též zde a zde.)
Domnívám se, že Kavanovy odpovědi jsou natolik zajímavé, že stojí za to uvést je v plném znění, pouze s nezbytnými redakčními úpravami. Zároveň zveřejňuji facsimile rozhodnutí Broadcasting Complaints Commission, Komise pro stížnosti na rozhlasové a televizní vysílání, v této věci, jak mi je dal J. Kavan k dispozici.
Otázka: Vaši odpůrci uvádějí, že jste na přípravě sporného pořadu participoval. Je-li to pravda, dá se soudit, že jste měl příležitost zdůraznit tvůrcům pořadu, o jak citlivou tematiku se jedná a jak by měli při zpracování materiálu postupovat, aby neohrozili bezpečnost českých disidentů. Domníváte se, že jste v tomto směru učinil dost a nemohl jste vyznění dokumentu ovlivnit včas? Nebylo podání stížnosti k BCC jen opožděnou reakcí na zanedbání takové instruktáže?
Odpověď:
Na přípavě pořadu jsem participoval. Doufam jsem, že výsledkem bude pořad podobný televizním pořadům, na nichž jsem participoval předtím, např. BBC Panorama o zatčení členů VONS v roce 1979, programu televize Granada World in Action o zatčení J. Müllera, J. Tesaře a dalších v roce 1971 či pořady o perzekuci V. Havla, V.Bendy a dalších. Tyto pořady přispěly k menším rozsudkům, než které navrhoval prokurátor, ke snížení perzekuce apod.
Ano, neustále jsem tvůrcům pořadu citlivost této tematiky zdůrazňoval a zvláště jsem zdůrazňoval nutnost neohrozit nějakou formulací bezpečnost českých disidentů. Udělal jsem v tomto směru vše, co bylo v mých silách. J. Manyon později toto potvrdil a vysvětloval, že se musel bránit mému nátlaku, aby některé údaje prezentoval v zájmu disidentů a on prý chtěl dělat objektívní film, v němž i komunistická policie má legitimí právo na to, aby její názor či postoj ve filmu zazněl. Tohle komisi BCC potvrdil i Bruce Page, tehdejší šéfredaktor NEW STATESMANU, kterému to Manyon takto také vysvětloval (viz prohlášení B. Page).
Skutečnost, že Manyon na tiskové konferenci, která se konala v předvečer televizního vysílání pořadu předstíral, že nefunguje zvukový záznam a proto svůj komentář jen četl a schválně z něho vynechal odstavec o jménech a adresách, je důkazem, že bych na tiskovce tento odstavec ostře napadl. Tento odstavec byl pak hlavním terčem mé stížnosti, kterou jsem podal k BCC. Nešlo tedy o reakci na zanedbání mé instruktáže, ale o reakci na její promyšlené odmítnutí a na formulaci, která zřetelně ohrozila zatčené disidenty. Formulace se týkala tvrzení, že v kamionu StB našla "seznam jmen a adres lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana."
Hodnotíte i dnes postup Juliana Manyona jako novinářské pochybení? Nemohla být juxtapozice informace o štítcích a zmínky o tajné organizaci Jana Kavana zapříčiněna nahodilými okolnostmi, např. kontrakcí delšího sdělení?
I dnes hodnotím postup J. Manyona za nezodpovědné ohrožení zatčených disidentů, za krajní necitlivost k jejich postavení. Termín "novinářské pochybení" je správný, ale přespříliš mírný. Nešlo ani o nahodilé okolnosti, ani o kontrakci delšího sdělení, což nepřichází v úvahu, neboť Manyon je autorem zmíněného komentáře a sám rozhodoval o tom, co bude řečeno a jak. [...]
Vaše stížnost byla poměrně obsáhlá a předpokládám, že ji BCC posuzovala po bodech. Jaký přesně byl její verdikt, ve kterých bodech Vám dala za pravdu a ve kterých jste neuspěl?
Verdikt BCC z roku 1985 je známý již z té doby a je k dispozici v původní angličtině i v českém překladu (překlad jsem dosud nezkontroloval). Má stížnost z 20.8.1981 obsahovala 9 bodů. Čtyřmi z nich se BCC rozhodla nezabývat, a to buď proto, že došla k závěru, že jde o stížnosti, které nespadají pod její jurisdikci, anebo o stížnosti, které ztratily svou relevanci poté, co BCC obdržela od Ivana Kyncla v červenci 1984 dopis, v němž sdělil, že si již nepřeje ve stížnosti pokračovat vzhledem k tomu, že zmínění političní vězni byli v té době již propuštěni.
Komise se tedy zabývala pěti body stížnosti. U prvního a posledního došla k závěru, že byl porušen slib konzultace se mnou, ale že nedošlo k jasnému "nespravedlivému zacházení." Ostatní tři jsem jasně vyhrál.
Stížnost č. 2 se týkala slibu, že budu moci mít poslední slovo o formulacích, které se týkají bezpečí zatčených.
Stížnost č. 4 se týkala tvrzení J. Manyona, že Jan Ruml se snažil zakládat ilegální dělnickou organizaci a stížnost č. 3 se týkala zmíněných jmen a adres členů tajné organizace Jana Kavana (viz text verdiktu BCC).
Změnil by se podle Vašeho názoru výrok komise v případě, kdybyste jí dal k dispozici všechny informace? Ve kterých bodech? Mělo by to vliv na další profesionální osudy Juliana Manyona?
Pokud bych poskytl BCC všechny informace, což se týká jen jedné, kterou jsem vědomě zamlčel, tedy existence asi 800 adresných štítků, které mi poskytl Pavel Tigrid, tak by to ovlivnilo formulaci verdiktu BCC ve stížnosti č. 3 a BCC by správně došla k názoru, že v kamionu byly sice zmíněné adresné štítky, ale že tam nebyla jména a adresy členů tajné organizace Jana Kavana. Na dopadu stížnosti by to nic nezměnilo, ale znamenalo by to, že bych musel veřejně vysvětlovat původ, smysl a účel samolepek Pavla Tigrida a to by posloužilo StB a ohrozilo řadu lidí doma, počínaje Jiřinou ©iklovou, pro niž byly samolepky určeny, a konče lidmi na tom seznamu, kteří měli přímý kontakt na Pavla Tigrida a díky nimž si Tigrid mohl ověřovat fungování daného distribučního systému.
Profesionální osudy Juliana Manyona nebyly ovlivněny ani verdiktem z roku 1985 a nebyly by ovlivněny ani lehce upřesněným verdiktem. Julian Manyon se zcela evidentně dopustil závažné chyby, ale přes verdikt BCC jeho kariéra nijak neutrpěla. Julian Manyon celou dobu zůstal prominentním televizním reportérem a většinu času byl šéfem britské televizní komerční společnosti v Moskvě a pokrýval rozsáhlou oblast bývalého SSSR. Dnes dělá podobnou práci na Blízkém Východě.
Informace, že byl jakkoliv poškozen, se nezakládají na skutečnosti.
Učinil jste po roce 1989, když pominuly důvody zadržovat před komisí informace, nějaké kroky k nápravě stavu, který Vaše neúplná výpověď způsobila?
Po roce 1989 jsem informoval BCC prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Otomara Bočka o skutečném stavu věcí, ale nebylo co napravovat. Má "neúplná výpověď" nezpůsobila nic, co by bylo třeba napravovat. Pouze ztížila komunistickému prokurátorovi, aby použil přepis filmu v obžalobě proti zatčeným disidentům. Mám se za to omlouvat bývalé StB?
Bylo nutné, aby zásilka obsahovala štítky s adresami disidentů a vznikalo tak zbytečné riziko? Proč jste odeslání štítků nezabránil?
Štítky s adresami obsahovaly jen malý počet adres disidentů. Většian adres byla vybrána ad hoc z telefonních seznamů anebo šlo o adresy oficiálních institucí, např. redakcí, knihoven, výzkumných ústavů apod. Adresy disidentů byly adresami zcela nejznámějších disidentů, které Pavel Tigrid mohl získat běžným čtením např. chartistického periodika "Informace o Chartě 77".
Na výběr adres jsem neměl žádný vliv, všechny jsem dostal od Pavla Tigrida. Pavel Tigrid nevěděl, že je pošlu v kamionu a pravděpodobně očekával, že je pošlu prostřednictvím kurýra, který převážel mé dopisy disidentům. Štítky však byly na 24 listech A4 formátu a tak jsem došel k závěru, že posílat je na těle kurýra by bylo pro něho příliš nebezpečné. Za dané situace jsem rozhodl, že je bezpečnější je ukrýt v kamionu.
Upozorňuji, že v době od ledna 1970 do dubna 1981 jsem poslal do Prahy přes čtyřicet podobných kamionů s literaturou a ani jeden z nich nebyl nikdy zadržen.
Benjamin Kuras píše: "Čtyři dny po vysílání programu Thames TV - 29. června 1981 - navštívil reportéra Juliana Manyona a producenta programu Kavanův přítel s tímto vzkazem: nezaplatí-li Thames TV Kavanovi tisíc liber navíc, Kavan proti ní zahájí tiskovou kampaň. Thames TV nezaplatila, Kavan kampaň zahájil." To je vážné obvinění, které by pan Kuras před českým soudem zřejmě obtížně dokazoval - za předpokladu, že není pravdivé. Bránil jste se proti tomuto osočení soudní cestou? Pokud ano, kde a kdy byla zveřejněna příslušná omluva?
Obvinění pana Kurase není pravdivé. Vychází ze skutečnosti, že toto tvrdil J. Manyon. Nebránil jsem se proti němu osobně, neboť se týkalo pana Bruce Page (zmíněný Kavanův přítel) a ne přímo mě. Pan Page na tuto Manyonovu větu obšírně reagoval v jeho prohlášení pro BCC a toto obvinění vyvrátil. Pokud vím, tak Manyon na něm později již netrval (viz prohlášení pana Page pro BCC).
BCC na tuto Manyonovu argumentaci vůbec nereagovala. Pokud toto Kuras napsal v českém periodiku (nepamatuji se), mohu jen konstatovat, že jde o jednu z řady nepravd, které publikoval, a dokonce ne nejvážnější.
Mimochodem, za zcela nejvážnější považuji vědomé zkreslení údajného citátu ze svazku, který na mne založila StB a který v Kurasově podání navozoval dojem, že jsem spolupracoval s StB i poté, co byl pan Zajíček odvolán z Anglie v červenci 1970. Skutečná formulace daného citátu naopak znamená, že na mne pravidelně podával StB zprávy nějaký jejich agent ve Velké Británii (viz i mé vyjádření pro Nezávislou komii při MV, které předsedal J. Bašta).
Kuras také tvrdí, že jste obvinil české úřady z fabrikace vlastního štítkového seznamu a účelového využití informace britského dokumentu. Je-li tomu tak, jednalo by se v tomto případě nikoli o zamlčování skutečností, ale o vědomou lež. Můžete Kurasovu informaci potvrdit nebo vyvrátit?
Z formulace otázky mi není jasné, o jaké Kurasovo tvrzení se má jednat. Pokud má na mysli [nikoli] má prohlášení před britskými úřady, ale některé mé novinové články, v nichž jsem psal o chystaném procesu se zatčenými disidenty, tak má pravděpodobně pravdu. Komunistický prokurátor skutečně účelově využíval britského pořadu proti zatčeným disidentům a bylo nutné mu to ztížit. Nešlo tedy v tomto případě o lež, ale o pravdu.
Nepamatuji si, že bych explicitně obvinil StB z fabrikace vlastního štítkového seznamu. Je však jisté, že jsem ve svých článích používal formulací, které zamýšlely vyvolat tento dojem, a to zcela vědomě. Jaroslav Šabata to nazývá "zbožnou lží," Eva Kantůrková "svatou lží." Jsem na ni, stejně jako na celou svou stížnost k BCC, dodnes hrdý. Nevím, proč bych se měl stydět za to, že jsem pomáhal zatčeným disidentům a komplikoval situaci StBákům? Budou nyní stíhání chartisté za to, že při výslechu zamlčovali StBákům závažné informace o svých spolupracovnících anebo že někdy popírali skutečnosti a vytvářeli kouřové clony?
Pokud chápu Vaši argumentaci správně, Váš podpis na místopřísežném prohlášení nelze interpretovat jako potvrzení pravdivosti dokumentů, které byly k prohlášení přiloženy, bez ohledu na to, že některé z nich samy nesou Váš podpis. Přesto by bylo zajímavé vědět, co přesně bylo přílohou tohoto affidavitu. Byl jí i v předchozím bodě zmiňovaný dodatek ke stížnosti?
[...]Všechny dokumenty, které byly přiloženy k místopřísežnému prohlášení z 19. srpna 1982, byly pravdivé. Nikdy jsem netvrdil opak. Naopak odkazuji na jednu z těchto příloh, což byl celý text mé stížnosti ze srpna 1981 podaná k BCC. Odkaz na tuto přílohu byl závěrem odstavce, v němž jsem celou stížnost shrnul do jediného stručného odstavce. Tímto shrnutím došlo k tomu, že ve zmíněném odstavci se zmiňuji o "nepravdivém tvrzení, že ve voze byla jména a adresy..." a nerozvádím, že se stížnost týkala výhradně formulace, že ve voze byla "jména a adresy lidí v Československu, kontaktů tajné organizace Jana Kavana." To je jasné z textu přiložené stížnosti, a proto Vrchní soud, myslím, pochybil, když se odvolal na tento shrnující odstavec a ignoroval zmíněnou přílohu.
Místopřísežné prohlášení je nutné brát jako celek, tedy včetně jeho příloh. U tohoto soudu vůbec nešlo o meritorní otázku stížnosti, tedy zda tam byla jména a adresy apod., ale jen a jen o to, zda má soud povolit BCC pokračovat v roce 1982 s projednáváním mé stížnosti, jak to chtěla BCC i já, anebo zda má soud nařídit BCC, aby projednávání stížnosti pozastavila až do uzavření soudního sporu mezi Thames TV a Sunday Times, který se týkal podobných skutečností. Sunday Times zveřejnily v listopadu 1981 článek, v němž obvinily Thames TV ze lži, a Thames TV je za to žalovala.
Výše zmíněný soud nařídil BCC pozastavení projedávání mé stížnosti, a proto k závěrečnému verdiktu došlo až v roce 1985 (viz verdikt BCC, který se na str. 3 o tomto soudu zmiňuje).
Jen u tohoto soudu jsem přísahal, nikde jinde.
Poznámka Tomáše Peciny:
Vstoupil jsem do kontaktu rovněž s Julianem Manyonem. Část Kavanova textu jsem mu přeložil. J. Manyon se ihned ohradil a protestoval především proti tvrzení, že se měl v 80. letech dopustit vážných chyb. Na důkaz svých tvrzení mi poslal dva dokumenty:
- výnos BCC o zrušení původního verdiktu
- soudní prohlášení (omluvu) HarperCollins, vydavatele knihy Rosemary Kavanové Love and Freedom s Kavanovým doslovem, společnosti Thames TV a J. Manyonovi.
U prvního dokumentu mě zaujaly dvě podrobnosti. Jednak se zde nehovoří o "kontaktech tajné organizace Jana Kavana," nýbrž o "kontaktech pro tajnou organizaci Jana Kavana," čili ze spolupráce s Kavanem (a tedy tzv. podvracení republiky) nemohly být obviněny přímo osoby na adresních štítcích, pouze příjemci zásilky. Za druhé - a to je důležitější - Komise "neakceptovala Kavanovo vysvětlení, že zamlčení informace o štítcích bylo ospravedlnitelné nutností chránit druhé." To samozřejmě neznamená, že by Kavanova "svatá lež" byla nemorálním a zavrženíhodným skutkem, ale Komise tuto lež, na základě jí předložených dokumentů, neuznala za nezbytnou.
Druhý dokument je svým způsobem kontroverzní, protože Jan Kavan nebyl procesní stranou řízení, z něhož omluva vzešla. Nemohu proto příslušným údajům připsat větší než ilustrační hodnotu a ponechávám na čtenáři, aby dokument analyzoval sám.
Britské listy nabídly možnost vyjádření i dalším účastníkům Kavanovy štítkové kauzy, mj. Benjaminu Kurasovi, a Petru Uhlovi, a jsou otevřeny i dalším názorům.
Považuji však za důležité zdůraznit, že tuto debatu je třeba vést ve věcné rovině a opírat ji o ověřitelná fakta. Způsob, jakým téma Kavan až doposud pojednávay české sdělovací prostředky, zejména Respekt a TV Nova, nemá s objektivitou a seriózností nic společného.
Praha, 27.7.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
Julian Manyon nám k tomu napsal z Izraele:
Mon, 27 Jul 1998 22:45:42 +0200
Dear Mr Pecina,
I am afraid you misunderstand the significance of the Harper Collins
apology. No publisher will grovel in the High Court and pay large sums
in damages if they believe they can defend the truth of what they
published. Equally, a reputable publisher like HC will always consult
with the author over whether a libel action should be fought. In this
case, it appears that Harper Collins came to the conclusion that Mr
Kavan would not prove a reliable witness under cross-examination,
perhaps because they knew that he had committed perjury in his sworn
affidavit for the BCC of 19.8.82 and in the legal maxim, which was
quoted in this case, "fraud unravels everything". Harper Collins'
acceptance that Kavan had lied extended to writing to public libraries
all over Britain requesting that the book be withdrawn from their
shelves.
Finally, you will see from the Harper Collins case that the publisher,
as well as the author, bears a heavy responsibility under British libel
law. For that reason I must repeat my suggestion that you take legal
advice before publishing anything critical of me or my programme.
Vážený pane Pecino,
obávám se, že jste ne zcela pochopil význam omluvy Harper Collins. Žádný
vydavatel se nebude ponižovat u soudu a platit spousty peněz na
odškodném, pokud se bude domnívat, že může obhájit pravdivost toho, co
otiskl. A také každý vydavatel s dobrou pověstí jako HC se vždy dohodne
s autorem, zda má cenu vést při o nactiutrhání. V tomto případě se zdá,
že Harper Collins došel k závěru, že p. Kavan by nemusel být při
křížovém výslechu důvěryhodným svědkem, možná proto, že věděli o jeho
křivé přísaze v jeho místopřísežném prohlášení pro BCC 19.8.82, a podle
právní poučky, která byla v případu citována, platí, že "podvod
vysvětluje vše." Harper Collins akceptoval, že Kavan lhal, a to vedlo k
tomu, že napsal veřejným knihovnám v celé Británii a požádal je o
stažení této knihy z výpůjčních fondů.
Jak konečně vidíte z případu Harper Collins, vydavatel i autor nesou
podle britského zákona na ochranu osobnosti značnou odpovědnost. Z toho
důvodu jsem nucen opakovat, že než zveřejníte cokoli kritického o mě
nebo o mém pořadu, byste měl se poradit s právníkem.
Julian Manyon
Povrchnost Lidových novin
Deník Lidové noviny nabízí čtenářům svým žurnalismem nekvalitní, druhořadé zboží. Z všeobecně velmi nízké úrovně Lidových novin se jen občas vymykají jejich názorové stránky.
Celkově jsou Lidové noviny hájemstvím banality, kterou nedokáže zastřít ani vytváření "Témat dne" či různých příloh, jako třeba "Media a komunikace".
V pondělním vydání Lidové noviny oznamují, že se hodlají věnovat třicátému výročí Pražského jara "jinak": dosud prý byl medializován jen spor mezi reformními komunisty a jejich odpůrci, a ostatní tehdejší proudy ve společnosti zůstávají nepovšimnuty, a proto prý Pražské jaro dnes lidi už nudí. (To opakuje redakce z rozhovoru s francouzskou historičkou Muriel Blaivovou, který otiskly LN v sobotu.)
Tak se Lidové noviny od nynějška až do 21. srpna rozhodly tisknout portréty "lidí roku 1968" s cílem "dokumentovat na aktérech roku 1968 množství různorodých procesů", které "nebyly v žádném případě pouhým mocenským bojem uvnitř KSČ."
To je jistě záslužné rozhodnutí, jenže jak ho Lidové noviny plní? Jako první byl otištěn portrét studentského favorita na funkci československého prezidenta v roce 1968 Čestmíra Císaře. Je to však bohužel jen několik neživotných, životopisných odstavců, vybraných z příruček a historických knih. Článek je nadepsán titulkem "Dvojitý prezidentský kandidát stále věří v socialismus" - tak, aby byl Císař v očích čtenářů předem zdiskreditován. V posledním odstavci článku pak autor Petr Zídek cituje stereotypně z Císařových pamětí pár řádek na dokumentaci toho, jak "záporný postoj" má nyní Císař k polistopadové československé historii.
Nevím, do jaké míry informace o Čestmíru Císařovi dokumentují množství názorových proudů ve společnosti roku 1968, vzhledem k tomu, že byl Císař komunistický aparátčík a žádný speciální program neměl, kromě toho, že si ho před volbou Ludvíka Svobody za prezidenta dočasně oblíbili studenti jako kandidáta v první, ještě dosti pasívní fázi Pražského jara, snad protože býval relativně reformistickým ministrem školství.
Bylo by přece daleko zajímavější než sepisovat částečně pohrdlivý životopis z příruček si za Čestmírem Císařem zajít, zeptat se ho, v co věřil před třiceti lety a proč a v co věří dnes a v přímém rozhovoru přijít na kloub postojům tohoto představitele "jednoho z proudů roku osmašedesátého". Raději než znemožňovat líčeného protagonistu Pražského jara citáty z druhé ruky (Zídek píše, že podle Zdeňka Mlynáře prý Cisařovi vždycky pomohla vrátit se na výsluní "směs komunistické ideologické víry a kariérismu") je lepší poskytnout mu slovo, ať se případně znemožní sám, nebo ať dokáže, že je to zajímavý člověk, pokud má něco zajímavého co říci.
Je-li tento člověk dosud naživu, a je-li mu nyní osmasedmdesát let, měli mu novináři Lidových novin nastrčit mikrofon, a ne psát o něm ironické články. Lidovým novinám totiž v tomto směru chybí objektivita.
Jinde ve světě jsou novináři zabíjeni, v ČR mají klid, až nato, že Kytkova "globalizace" byla chybou a Rada pro rozhlasové a TV vysílání nemá strašit Novu odebráním licence
V příloze "Média a komunikace" se píše o tom, že na celém světě umírají novináři, ale v ČR mají žurnalisté "víceméně klid". Škoda, že autorka článku kromě povrchní zmínky o dvou třech dramatických případech trochu více nerozebrala situaci dnešního českého novináře. Jak je třeba zajištěna jeho svoboda projevu, nezávislost a kritičnost? Smí psát, podle svého vědomí a svědomí, aniž by byla ohrožena jeho existence?
Na stránce 21 v příloze Média a komunikace poněkud kope Jiří Maštera do otevřených dveří, když kritizuje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání za to, že kritizovala "nevyváženost pořadu Volejte řediteli" od Vladimíra Železného.
Proč píší lidi články a nezjistí si, jak celá záležitost ve skutečnosti je. Snad není tak těžké zavolat do té Rady. V Britských listech jsme 7.7. zveřejnili rozhovor s mluvčím Rady Petrem Štěpánkem, který už před časem dosti podrobně vysvětlil některé otázky, které zcela nevědomě Maštera znovu nastoluje.
Milan Brunclík, ředitele veřejnoprávní Regionální TV Turnov, kritizuje v mediální příloze LN situaci v České televizi.
Brunclík bohužel naprosto netuší, která bije. Vysmívá se "kytkovské globalizaci" (člověk, který si v dnešní době dělá legraci z globalizace, má skutečně hlavu velmi hluboko v písku) neví však, o co mělo v kytkovské reformě jít, ani že nebyla v podstatě vůbec realizována. Proč si Brunclík nepřečetl zveřejněný projekt Kytkovy reformy?
Kytka přirozeně neviděl globalizaci tak, jak píše Brunclík, totiž že by měl v Událostech ČT informovat veřejnost "dva měsíce před volbami" "prostřednictvím vleklých zpravodajských příspěvků z Balkánu a třetího světa". Kytka naopak usiloval zvýraznit prezentaci domácích českých problémů prostřednictvím vytvoření nezávislých, samostatně kriticky myslících zpravodajských struktur. Kromě toho chtěl vytvářet paralely mezi situací doma v zahraničí a ukazovat, jak se problémy, s nimiž zápolí Česká republika, řeší jinde.
Dobré reportéry a moderátory je třeba dlouhodobě pěstovat. Je-li ochoten Milan Brunclík hodnotit nosnost projektu reformy televize po pouhých jednapadesáti dnech (což je doba, po niž zastával Ivan Kytka funkci šéfa zpravodajství) prokazuje tím, obávám se, dosti hlubokou neznalost problematiky.
Stejně naivní je Brunclíkova formulace, že protože většina české populace sleduje zpravodajství TV Nova, "naplnila se moje vize [ podtrhl JČ], uveřejněná v LN před rokem, že si tento gigant může dovolit postupný přerod Televizních novin od bulváru ke službě hodné veřejnoprávního média.")
Nevíme, na které planetě pan Brunclík pobývá. "Zpravodajství" televize Nova je ve všech ohledech strašlivé. Vlastně se zpravodajstvím nemá relace, vysílaná na Nově od 19.30, vůbec nic společného: jde o jakési zábavné show, skládající se většinou z voajeristického ukazování různých vražd a násilností. Televize Nova nehraje ani náhodou v České republice - a nikdy nebude hrát - veřejnoprávní funkci.
Jan Čulík
BBC a podnikání
Britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice BBC uzavírá výhodné podnikatelské dohody. Její kritikové poukazují nato, že neplní povinnosti veřejnoprávního statutu
BBC se poslední dobou stává terčem ostré kritiky. Tentokráte už ji nekritizují konzervativci anebo rozhořčení moralizátoři, protestující proti sexu a násilí na obrazovce, jako v osmdesátých letech. Vznikla volná koalice komerčních soupeřů BBC a ti kritizují způsob, jímž je BBC financována, způsob její seberegulace, její pořady a to, jak plní své veřejnoprávní povinnosti.
V minulých dnech zahájil bulvární deník The Sun (ekvivalent českého Blesku) systematickou kampaň proti koncesionářskému poplatku BBC. Sun si stěžuje, že britští televizní diváci mají nyní k dispozici stovky televizních okruhů, ale jsou přitom nuceni za dva z nich platit povinnou daň. Deník Sun ovšem vhodně zapomněl, že z televizního koncesionářského poplatku se financuje také rozsáhlá síť celostátních i regionálních okruhů rozhlasu BBC - žádný rozhlasový koncesionářský poplatek se v Británii nevybírá.
Australský mediální magnát Rupert Murdoch, který vlastní satelitní televizní stanice British Sky Broadcasting i deník The Sun, zahájil začátkem letošního roku kampaň proti BBC. Na celoevropské audiovizuální konferenci v Birminghamu zaútočil na nový čtyřiadvacetihodinový zpravodajský okruh BBC "BBC News", protože vysílá zadarmo a poskytovatelé kabelových televizních nabídek jím nahrazují Murdochův okruh Sky News, za nějž musejí platit. Velký mediální monopolista Murdoch to kritizoval jako "ochranářství" a "zkreslování volných tržních podmínek".
Nedávno také ostře zaútočilo sdružení britských komerčních rozhlasových stanic CRCA na to, že společnost BBC inzeruje v televizi své rozhlasové a televizní okruhy. Organizaci CRCA vadilo, že si nechala společnost BBC natočit u soukromé reklamní agentury upoutávku na rozhlasové a televizní vysílání BBC "Perfect Day", který pak vysílala opakovaně na svých televizních okruzích.
Nejostřejší a nejlépe organizovaný útok proti BBC nyní však vede komerční televizní síť ITV a její nový ředitel Richard Eyre. Na Eyra vyvíjejí nátlak reklamní agentury, které jsou znepokojeny, že britská komerční televize ztrácí sledovanost - její diváci přecházejí k satelitním a ke kabelovým okruhům - zatímco sledovanost BBC zůstává na neměnné úrovni.
Takže, začátkem července, těsně před tím, než vydala společnost BBC svou výroční zprávu, komerční televize vydala vlastní, silně kritickou analýzu s titulem The BBC's Public Service Obligations and Commercial Activities, Veřejnoprávní povinnosti BBC a její komerční činnost. Dokument byl rozšířen mezi novináři a také s ním byl seznámen ministr kultury Chris Smith.
V této publikaci ITV obviňuje BBC, že prý BBC neplní některé své povinnosti vyrábět pořady, které neposkytují komerční televizní stanice, že podnikatelskou činnost BBC nikdo nekontroluje a nereguluje. Stížnosti jsou podepřeny konkrétními fakty.
ITV podrobně po dobu čtrnácti dnů sledovala vysílání televizního okruhu BBC 1 a zároveň po tutéž dobu vysílání dvou komerčních regionálních studií systém ITV, Central Television a Yorkshire Television. Analýza ITV tvrdí, že za toto období vysílaly komerční stanice více kulturních pořadů, více vzdělávacích pořadů, více pořadů pro děti a více regionálních pořadů než BBC, protože britské komerční televizní stanice jsou podle zákona povinny vysílat přesně určený počet hodin pořadů v těchto jednotlivých kategoriích.
Naproti tomu, stěžuje si ITV, BBC má jen vlastní programové cíle, které si určuje sama, a ty nemají žádný význam, protože to nejsou povinnosti. Tato liberální situace umožňuje BBC, aby odsunula své veřejnoprávní pořady, jako je pravidelný dokumentárně publicistický program Panorama na dobu až pozdě večer, anebo aby je odsunula na minoritní, kulturní okruh BBC 2, což je možnost, kterou komerční okruh ITV nemá.
Nejvážnějším obviněním společnosti BBC od komerční televize ITV je argument, že plátce koncesionářských poplatků pro BBC jimi dotuje komerční podnikání BBC, ačkoliv by tomu mělo být obráceně.
ITV si stěžuje, že zaměstnanci BBC, kteří jsou placeni z koncesionářského poplatku, pracují v oblasti komerčního podnikání, že na komerční internetové stránky BBC se dělá reklama, kterou financují koncesionářské poplatky a že se z výročních finančních zpráv BBC nedá poznat, zda zisk z prodeje programů BBC do zahraničí, financovaných z koncesionářských poplatků, plyne zpět na účet koncesionářských poplatků, anebo zda tohoto zisku BBC využívá k dalšímu komerčnímu podnikání.
Důvodem pro kritiku BBC od ITV je skutečnost, že britský ministr kultury Chris Smith zahajuje státní šetření způsobů, jimiž je financována a regulována BBC. V roce 2002 totiž má být vysílací licence BBC obnovována a ITV už nyní argumentuje, že by měly být její podmínky podstatně zpřísněny.
Jan Čulík
Setkání Čechů ve Skandinávii
V krásném prostředí u řeky Tidan se v režii Jednoty Sokol Göteborg v čele se starostou Pavlem Mrázkem uskutečnilo letos již XVI. krajanské setkání ve Skandinávii.
V kanoistickém středisku Kyrkekvarn-Sörgarden nezůstalo však jen u ochutnávání medoviny, povídání a zpěvu, došlo i na hry v přírodě, ping-pong a kanoe.
Básník Otokar Štorch byl iniciátorem a konferencierem "Hodinky poesie".
Výchozím bodem mu byly ty v historii Československa tak sveřepě se ohlašující "osmičky", na jejichž bázi celý program sestavil, ačkoli sám je považuje spíše za výraz náhodnosti než čehokoliv jiného. Celé pásmo bylo poetickou cestou, kde jsme se od J.Nerudy /Jen dál /, V.Dyka, /Píseň noci 29. října/ přes Fr.Halase, J.Horu /Šetřte láskou/, P.Javora /Připomínka/, O. Pražákovou a další přehoupli až ke stigmatu roku 1968 a exilu. Z vlastní tvorby četl Pavel Mrázek, Otokar Štorch a Jana Witthedová. Kvalitní básně našich slavných, ale i méně slavných básníků, krásně přednesly Eva Římanová a Růžena Gajdošová.
Po malé přestávce nás Otokar Štorch provedl jáchymovským peklem, kam byl jako devatenáctiletý odsouzen z politických důvodů na 12 let. Podal otřesné svědectví o osmi letech plných fyzického a psychického týrání, jehož očitým svědkem byl až do amnestie r. 1960. Dech se tajil a rozhořčení sžíralo, když jsme vyslechli, jak težce vězni zápasili o splnění často zcela nedosažitelné normy naložení 17 vozíku lomovým kamenem, aby se vyhnuli nelidským trestům, např. uvržení do ledového bunkru, kde se octli, promočení a neumytí, hned po šichtě, a kde museli spát na podlaze, někdy i vsedě. Rozbít palicí o váze 10-12 kg lomový kámen na kusy bylo pro mnohé nadlidským úkolem, nabrat suť vidlemi nebylo o mnoho lehčí, a když byl vozík konečně naplněn, musel ho fyzicky slabý a hladový vězeň odtlačit po volně položených kolejích k točně. Na takových kolejích se vozíky ovšem velmi lehko převracely a umdlévající vězeň musel započít zas svou tryznu a holýma rukama vše naložit zpět.
V pracovních táborech, kde se uranová ruda - vězni zvaná "černá smrt" - dobývala, bylo vše pokryto radioaktivním prachem, jaký následek to mělo pro vězně si lze lehko představit, přesto trvalo léta, než se věznům podařilo i jen získat aspoň dvě hnědošedé haliny, jednu pro důl a druhou pro tábor...
To samozřejmě ale nezabránilo aby většina z nich nepodlehla rakovinovému onemocnění. Cynismus a míru opovržení lidskými právy tehdejšího režimu dokresluje i následující příhoda. Když si vězni v mlýně uranové rudy zhotovili primitivní ventilátor, museli ho odmontovat na příkaz pracovníka min. vnitra, který toto rozhodnutí komentoval slovy "Nejlepší ventilátor jsou muklovské plíce!"
Vedle věcného odhalení nízkosti tehdejší komunistické nomenklatury bylo Otokarovo vyprávění i malou studií mezilidských vztahů, z nichž nejkrásnější byly někdy až dojemné projevy solidarity věznů. Letošního setkání se opět zúčastnila celá řada Čechů žijících v zahraničí. Po sametové revoluci byly skoro obavy, že je Krajanským dnům ve Skandinávii konec, ale brzy se ukázalo, že tyto dny plní svou funkci až nad míru dobře. Přejeme mnoho dalších úspěšných setkání a děkujeme Jednotě Sokol Göteborg za obětavou přípravu.
Pro Britské listy Jana Witthedová
Otokar Štorch
ALTERNATIVA TRÁVY
Trávo březnová
nepodupu tě
když ještě v šerosvitu růstu jsi
A kdepak zkázy říjnové
jsem zažehnul
a tak tvé obyvatele zpopelnil
Skosil tě
nanejvýš senosečí a otavou
aby polní tvé kvítí
nám mohlo ještě kvést
Na tobě zrakem
a navíc bosky
pak z chaosu světa
jakoby odměnou
mne možná odvedeš
KÓDY DRÁTŮ
Stojím
Švédsko jaro 88
nad
telegrafními dráty zabitým ptákem
Bůhví
zda-li pták
neučinil to samé
co onen jáchymovský pěšák
jenž onehdy dávno
před těmi třicetipěti roky
když jednou
již po tolikáté
vyšel z uranové hlubiny
jen co si z haliny
odepnul vyhaslou karbidku
vybočil
z té děsidoby skrz blízké dráty
koloběžně oznamujících
Zde se střílí bez výstrahy
Zde se střílí bez výstrahy
Pavel Mrázek
ZAMYŠLENÍ
budu jednou malý
přijde to jako velká voda
která protrhne hráz
vyvrácené kameny
a potůčky slz z mechem obrostlých
kamenů
nebude slyšet zpěv
holátko bez křídel
ještě neumí zpívat
neumí ani plavat
ale já budu malý
dokonce tak malý
že propluji mezi větvemi
vyvrácených kmenů
až ke dnu
strašně se budu točit
když mě chytí vír
a usměji se
na hnízdo které se zachytilo
a olíznu z potůčků slz
NOVÝ ROK 3
První minuta v prvním kroku
a výhled spolkla mlha
nezvykle hustá
v tomto údobí
nového roku
Myšlenky
Předsevzetí
Sliby
kam s nimi,
když nevidím
Snad jen ti
co právě šťastni jsou
vidí
a já jim to závidím
Jana Witthedová
IN MEMORIAM JANA PALACHA
I.
Sněhem zapadly
Rokytnice, Jeseníky i hory Lužické
Je mrtvo
na nesjízdných silnicích
Mlžný opar
ztrácí
vysílání stanice "Vltava"
Nacházíme se v Realitě
k té patří:
cizí vojska na našem území
cenzura
rozšiřování časopisu "Zprávy"
proslov s. Indry
a také, že v příbytku Václava Havla
při zavěšování lampy
na přítomné náhle
s trochou suti vypadává
i k drátu uchycené
mechanické policejní ucho
že v Beskydech sněží při silném mraze
na Malé Fatře je sníh upěchován vichřicí
a v Praze hoří
a v Praze po Václavském náměstí běží
student na hranici pekla
II.
A zatím co smrt
blaženě si pochvaluje
poslední vynález V.Nového -
my ostatní jak v zakletí
strnuli jsne s dechem vyraženým
Jen v hloubce téměř zapomenuté
bolest taková
že očím zavírá víčka
III.
V bráně filozofické fakulty
pošetilí ranhojiči
pinzetou
vytahují uhlíky
ze zkroucených těl
Déšť pleská o dlažbu
a rozsvěcuje blesky démónů
Několik teskných tónů pláče
na rozviklané nohy rakve
Za rohem
čeká
pražská ulice
duje lednový vítr
a doutnajícíma rukama
odnáší anděly
vysoko ke hvězdám
VSTŘÍC
Šlapali
nositelé
chytrých hlav a mrštných těl
Šlapali
nocí
měsíčnou a chladnou
vstříc
vichřičné smrti
A smáli se
neboť věděli
že všechno je v pořádku
pokud jde o ně
netušíce
že v nás jsme my
a nepoznáni
hryžeme hrudní koš pravdy
Svoboda projevu, Právo a tržní hospodářství
Mám za to, že Jan Čulík udělal chybu. Napsat do (donedávna Rudého) Práva
kritický článek o
České televizi a dávat v něm za vzor korektní žurnalistiky BBC, to
podle mého nebyl dobrý nápad. Taktičtější by bylo napsat, že svoboda projevu
v Británii je soustavně ohrožována a totéž se nyní děje i v ČT. Bylo by
to totéž (svoboda projevu je ohrožena vždy) a prodalo by se to lépe.
O BBC je v celém článku jediná věta. Jenže zrovna ta věta říká, "mělo
dojít k výraznému zlepšení zpravodajské práce ČT, ... podle vzoru anglosaských
televizních stanic, zejména BBC". Je mi líto, tohle asi půjde v Právu opravdu
těžko prodat. Ale kupodivu ne kvůli ideologickým předsudkům.
Trh má kromě spousty nectností jednu výhodu. Měří stejně všem. I komunistům.
Právo změnilo název a nejotřepanější fráze, ale nemohlo změnit čtenáře.
A zákazník chce číst černé na bílém, že předchozí (tedy jeho) režim dal
lidu sociální jistoty, bezplatné vzdělání a zdravotní péči, že (americký)
agresor byl záludný a úskočný a teď jsme NATO vydáni na milost a nemilost.
Nabídka se pochopitelně přizpůsobuje poptávce.
Prosím, neotvírejte dnešní vydání Práva a nekamenujte mne. Není tam
samozřejmě nic o americkém agresorovi ani o plánovitém hospodářství. Ale
není tam také nc, co by čtenářovu víru v socialismus mohlo urazit. A v
každém čísle navíc několik starostlivých zmínek o bezplatném zdravotnictví,
podpoře mladých rodin, bytové výstavbě atd. Propaganda nemusí vždy mít
podobu chvalozpěvů. Občas stačí ve správném okamžiku zapomenout na argumenty,
které mluví proti. Ondřej Neff v této souvislosti mluví výstižně o strážcích
revolučního ohně. A zkuste si najít některé číslo z období předvolební
kampaně. Cítíte ten rozdíl v atmosféře, která z celého listu vane? Stačí
šikovně zafoukat a z jiskry máme oheň.
Schoval jsem si jeden článek, který mi přišel příznačný. Je z
doby kdy Indie a Pákistán testovaly své atomové zbraně (6.6.1998). Pokud
čekáte, že se tam někdo zamyslí nad nebezpečím, které hrozí dvěma státům
které na sebe ze vzdálenosti pár set km míří jadernými raketami (v případě
omylu není čas vůbec na nic, jen se divit), nedočkáte se. Článek má název
"Indové obelstili
americké družice" a pochvalným tónem píše, jak Indové přechytračili
CIA, i s jejím ročním rozpočtem 27 mld dolarů. Mimo jiné v něm objevíte
perly, jako že "pokrok spřátelené Indie"* (míněno spřátelené s USA)
a "vědci, kteří vyvinuli nejmodernější počítačový procesor, Pentium, jsou
původem z Indie" **.
Namítnete mi asi, že máme svobodu a že tedy mohou tisknout (téměř) cokoliv.
Nepokouším se jim to zakazovat. Využívám svého práva se nad tím, co tisknou
zamyslet a komentovat to.
Samozřejmě také nejsou v Právu povinni tisknout Čulíka, kdy a jak si
vzpomene. Ale porovnejte si sami onu slátaninu o indickém zbrojním programu
s tím, co píše Čulík o ČT. Je to možná (pan Čulík promine), místy méně
čtivé, ale tak už to s důležitými věcmi chodí.
Co by riskovalo Právo otištěním Čulíkova článku? Nikoliv jen momentální
čtenářův nesouhlas. Riskovalo by, že rozbije čtenářovu představu o zostřujícím
se třídním boji a soustavném zbídačování pracujícího lidu. A tím o něj
přijde zcela.
Lidem od počítačů tohle možná přijde nadnesené. Třídní boj a třídní
propaganda a to vše devět let po velké sametové? Také jsem se divil, to
když jsem se potkal s kamarádem (inženýr, slušně mluví anglicky)
a ten mi s vážnou tváří vyprávěl, že byla chyba, že ty americké seriály
nemohli lidé vidět před revolucí. Že by si nějaké cinkání klíči na Václaváku
možná rozmysleli. A že v těch seriálech ještě neukážou všechno. Jestli
prý vím, že v Americe mají dvacet procent bezdomovců? Když jsem mu namítl,
že zamailuju některému z prastrýčků do Ohia a a že se o tom pobavíme s
některým z rodáků, ztišil hlas. Ať prý mne to ani nenapadne - nevím, kdo
nám to po cestě bude číst...
Výslovně podotýkám: Netvrdím, že takovou pitomost někdo v Právu otiskl.
Tvrdím, že tento typ lidí tvoří podstatnou část jejich zákazníků. I zde
platí - náš zákazník, náš pán. V zájmu objektivity bych na druhou stranu
rád dodal, že v Právu publikuje řada sympatických lidiček, které pozorně
sleduji, a že je velmi špatným vysvědčením pro redakce ostatních listů,
že je nedokázaly získat či udržet. Možná se mi to zdá, ale s výjimkou předvolebního
období začíná ta (mně) sympatičtější část autorů převažovat. Že by se přece
jen něco dělo s p.t. ctěnou čtenářskou obcí?
Ferdinand
* Autor pravděpodobně naráží na politické změny z r.1991 které
do té doby polosocialistickou ekonomiku Indie otevřely světu. Ostatně Indie
oznámila první pokusný atomový výbuch už 18.5.1974 a nikdy
nepodepsala dohodu o nešíření jaderných zbraní. Přinejměnším v tomto
bodě jsou její vztahy se Spojenými Státy ne zcela přátelské.
** Strašně těžko se dokazuje že něco neexistuje. Neznám laboratoře Intelu.
Nicméně jsem nezažil ve Spojených státech jedinou větší laboratoř, kde
by nebyl alespoň jeden inženýr s indicky znějícím jménem. Neviděl jsem
ale také jedinou, kde by Indové převládali. Považuji za pravděpodobné,
že by se zpráva o výhradně indické vývojové laboratoři Intelu, pracující
na vývoji Pentia, musela proslechnout.
Květáková historie
A jeden zajimavy link. Vztahuje se k te kvetakove historii - vsadim boty, ze ten pan nemel problemy s potravinami, ale s najemnym. Ony se totiz zadne z kecu o adresne podpore potrebnych pri deregulaci nerealizovaly. Najemne se zvysilo dost na to aby podrtilo duchodce, ale malo, aby se otevrel trh s byty. Navic: zkuste v 65 (hadam vek toho pana) prodat byt, koupit byt a zorganizovat stehovani! Naletite prvnimu podvodnikovi, o jeden byt prijdete a skoncite pod mostem.
Na druhe strane - proc by mel zrovna onen duchodce bydlet v dotovanem bydleni v historickem centru Prahy? Jen proto ze mu kdosi kdysi pridelil uzivaci pravo na cizi byt? Protoze si zvykl platit zlomek najemneho proti nam ostatnim, kteri jsme tu moznost nemeli?
Zdravi,
Ferdinand
