Musíme si dělat z života peklo?
Strávíte-li v Praze po trvalejším pobytu v zahraničí několik týdnů, silně si uvědomíte, jak vzájemně nepřátelská, nedůvěřivá a někdy až hrubě se k sobě chovající je k vlastní škodě česká společnost. Myslím, že citlivě to charakterizoval na Fóru Britských listů Vojtěch Kment, toto je citát z delšího příspěvku č. 02398.
"Jiná věc je, jak se kdo aklimatizoval v novém režimu [po roce 1989] a k čímu obrazu tento režim se stvořil. No, řekl bych, že těch 95% pasivních občanů se do tohoto modu vivendi [t.j. předrevolučního] opět rychle vrátilo, užívalo nabytých svobod, ovšem s podobnou mírou nesení osobní odpovědnosti jako za starého režimu. To je dodnes palčivý problém, se domnívám. Druhý je v tom, že neexistuje kulturní dědictví, které by spojovalo všechny Čechy (a Moravany). To, že se lidé i za svobody chovají často dle mého názoru barbarským a lhostejným způsobem, je mnohem větší problém než, že někdo někde zneužil nějaké funkce ke které se ve víru dějin dostal. Já se osobně cítím většinou lépe mezi lidmi v Rakousku v Alpách, než kdekoliv v Čechách. To mě mrzí, že si Češi nedokázali najít nějakou kulturní identitu, která by jim dala nějaké zakotvení jako celku, osobní srdečnost, přirozenou solidaritu, a z toho vyplývající určité bezpečí pro každého. To tady není. Jak říkal Peter Dvorský v Reflexu - kdysi lidé neměli žádné pojištění a přesto se cítili bezpečněji, než dnes. V Čechách tuto identitu poničili komunisti a zbytek dokonala moderní doba sociálního nadbytku, sekularizace a multikultury. V něčem se to i lepší - např. ve styku mezi firmami je určitě profesionální zdvořilost, což dříve nebývalo, ale chybí ta přirozená solidarita a přirozená srdečnost lidských bytostí, které si jsou i vědomy vlastní důstojnosti.
Já to nevidím, že by někdo revoluci "ukradl", ale že prostě se národ na víc nezmoh. Kdo se pak hlavně nezmoh tak to byli podle mne právníci, ekonomové a novináři jako profese. Ty první dvě kategorie se akorát postaraly, aby samy měly dobré platy a tím to skončilo, novináři jsou naopak vesměs mizerně placení, nemají ale často ani ambice ani charakter. Že pak politici ořou jak chtějí a kam chtějí, to je jenom důsledek tohoto."
Pan Kment to cítí velmi přesně, otázka je, jak z toho ven. Snad by právě televize, kdyby v ní vládly normální poměry, mohla lidem ukazovat, jak se dá důvěřovat, jak lze k obecnému prospěchu navzájem lidsky vyjít a nemusí se lpět tvrdošíjně, nepřátelsky a byrokraticky na liteře zákona.
Vyslechl jsem v minulých dnech skutečně drastický příběh jedné pražské nájemnice, kterou se neskrupulózně snaží dostat z bytu vlastník činžáku. Dělá to tak hrubě a hloupě, že svou věc výrazně poškozuje. Každý chápe, že majitelé činžovních domů jsou kvůli nízkým činžím starých nájemníků v těžké situaci, jak si ale dokáže podnikatel srovnávat se svým svědomím, když se brutálně chová k bližním, kteří mu nic neudělali? Nepoškodí jeho hyenismus dále společenské prostředí, v němž podnikatel operuje, a nebude pro něj brzo proto obtížnější podnikat než dříve? Je dokázáno, že společnosti, v nichž vládne vysoká důvěra ve vzájemnou slušnost spoluobčanů, prosperují daleko více než společnosti, kde se všichni navzájem podezírají a nenávidí.
Mám k tomu dvě drobné osobní zkušenosti: Mám v těchto dnech dvě děti na táboře na Moravě, u Přerova. Osmiletá dcera mi poslala odtamtud do Prahy dopis, jako Skotka tady v podstatě nezná poměry, kdosi z jiných dětí jí poradil, aby na dopis dala čtyřkorunovou známku, a to bylo málo.
Takže dopis nepřišel, ale místo něho oficiální oznámení, že si ho mám do 15 dnů vyzvednout na hlavní poště v Praze v Jindřišské ulici a zaplatit pokutu.
Asi je to proti mezinárodním poštovním předpisům, ale občas v Glasgowě dostávám špatně frankovanou poštu bez jakékoliv byrokracie.
Možná je to typický britský anarchický chaos, ale všechny takové zásilky mi byly doručeny bez jakýchkoliv potíží, jako všechna ostatní pošta, a nikdy jsem žádnou pokutu nedoplácel.
Dopis z tábora napsalo a špatně ofrankovalo osmileté dítě. Bylo to z poštovní zásilky zcela zjevné. Nemohl se nad tím nějaký pošťák pozastavit s porozuměním, zrušit na okamžik své byrokratické vědomí a dopis doručit bez pokuty?
Tak jsem se vydal do Jindřišské ulice. Snaha vyreklamovat dopis dcery si vyžádala celkem více než hodinu času. V prvním patře hlavní pošty, kde se vydávají zásilky, byla fronta asi šesti - sedmi lidí. Stál jsem tam pětadvacet minut. Blýskaly se do igelitu zalité občanské průkazy, žadatelé o uložené zásilky třímali podniková razítka. Úřední šiml řehtal. Dvě dámy vybíraly z krabic rozložených po stole zdlouhavě jednotlivé dopisy.
Napadlo mě - lidi v ČR stojí na úřadech v byrokratických frontách, v jiných zemích tráví ten čas lidé podnikáním. Asi není moc divu, že je české hospodářství v úpadku.
Druhý příklad
Vracel jsem se v neděli ulicemi Starého Města a povšiml jsem si hlučné scény. Na křižovatce ulic Žatecká a Kaprova stálo postarší auto s cizí poznávací značkou a botičkou, kterou na ni pro nesprávné parkování právě umisťoval policista. Hned u něho stáli bezradní dva turisté, muž a žena, a hájili se tím, že si z auta odskočili jen na minutu pro známky a pohled. Jeden přitloustlejší místní pán byl celou scénou skandalizován a na policistu křičel, co si to dovoluje, že tohle se prostě nedělá, že je to sprosté. Přidal jsem se - nepříliš nahlas - k věci a řekl jsem, že skutečně, že žiju v Británii a obyčejně se - alespoň podle mé zkušenosti - většinou hned nedávají botičky za minutové zastavení automobilu při nějaké pochůzce. Policista se hájil, že jen dělá svou práci, a že když jede do Německa a nezaplatí na parkovišti, tak taky okamžitě dostane botičku. "Takže vy se těm Němcům mstíte?" - "Ne, ale jak vím, že se tady zastavili jen na minutu?" - "Takže vy jim nevěříte, co říkají." - To je těžká věc.
Po Starém Městě tedy je těch botiček na autech spousta. V Široké ulici byly ve čtvrtek dopoledne hned dva zabotičkované automobily. Jeden byl český, z venkova, druhý byl zase - vůz zahraničního turisty.
Stejně jsou to podivné priority. Zřejmě je to pro místní autority lukrativní zaměstnání.
Kromě policistů, nasazujících na Starém Městě automobilům botičky, jsou ještě známými místními zjevy feťáci. Ví o nich každý. Sedí tradičně na některých zavedených místech a píchají si drogy. V kašně u Mánesova mostu si vyplachují injekční stříkačky. Jedna mladá dáma je tu na Starém Městě dobře známá mezi místními lidmi prodejem drog. U policistů však zřejmě ne. Ti dávají turistům botičky.
Jak jednoduché by bylo instalovat v některém staroměstském bytě policistu s videokamerou, natočit tyto narkomanské aktivity a použít videonahrávek jako důkazového materiálu u soudu (možná, že by bylo třeba změnit zákon, neboť si nejsem jist, zda jsou videonahrávky přípustné jako důkaz, co takhle spolu se svědectvím policejních pracovníků?).
Zdá se mi, že policejní aktivita, zaměřená proti narkomanům a prodejcům drog na Starém Městě by byla jaksi poněkud společensky užitečnější než botičkování aut turistů.
Možná by nepřinášela v krátkodobé perspektivě tolik peněz, ale v dlouhodobé určitě.
Třetí, trochu okrajovější případ
Byl jsem v České spořitelně pro peníze. Úřednice u přepážky vyplácela nějakému důchodci větší finanční částku a hlasitě, na celý krám, mu počítala tisícikoruny: "TISÍC, DVA TISÍCE, TŘI TISÍCE..." Všichni věděli, kolik si důchodce ze spořitelny ponese. Namítl jsem, když jsem se dostal k přepážce, jestli se úřednice neobává, že toho důchodce někdo za rohem praští po hlavě a ty tak hlasitě inzerované peníze mu sebere.
Odpověděla mi, že oni mají nařízeno vyplácené peníze takto hlasitě zákazníkům odpočítávat, aby nebylo mýlky, protože nikdy nevíte, jestli vás zákazník neobviní, že jste mu dali málo.
JČ
Husákovský režim nebyl drastičtější než padesátá léta
Poznámka k článku "Názorové konflikty, determinace a dědictví roku 1968"
Mily pane Culiku,
bohuzel nemohu naprosto sdilet Vas nazor (BL, 27. 7. 1998), ze v "sedmdesatych a v osmdesatych letech doslo v ceske spolecnosti k tvrde devastaci, ktera zrejme byla drastictejsi a z ruznych duvodu mela hlubsi dopad nez nekolik stalinistickych let 1948-1953" (i kdyz se v sedmdesatych a osmdesatych letech nepopravovalo)".
Narodil jsem se o trochu drive nezli Vy, jeste za Protektoratu, a leta stalinismu jsem prozil v obecne skole. Uvadite na sve webove strance, ze jste se narodil v r. 1952. Ty leta padesata jsem vnimal velmi intenzivne; nase rodina byla pronasledovana, otec veznen komunisty za udajnou vlastizradu, ktere se coby ryzi vlastenec pochopitelne nedopustil. Otec byl v r. 1968 rehabilitovan, pote byla jeho rehabilitace zrusena a po r. 1989 opet obnovena. Druhe rehabilitace se jiz nedozil, neb zemrel v r. 1982. Takovych lidi a rodin byl dosti znacny pocet a mnohe byly postizeny kruteji nezli nase.
Byla to obludna doba, kdy mnoho lidi verilo ve spravnost komunisticke ideologie a proto tolik nevadilo, ze "kdyz se kaci les, padaji trisky". Na skolach panovala komunisticka indoktrinace, hromadne se psala pranicka stryckovi Stalinovi do Moskvy k jeho narozeninam. Nadsene mlade ucitelky delily zactvo do skupin deticek z dobrych a spatnych rodin. Byla to doba zapalenych a fanatickych svazaku, ke kterym patrili intelektualove jako Pavel Kohout a Milan Kundera. Vernost komunisticke strane projevovali jinak obdivuhodne nadani umelci jako Vitezslav Nezval a Jan Drda.
Drastictejsi? Co muze byt v ceskych dejinach dvacateho stoleti, s vyjimkou Protektoratu, drastictejsi nezli ona leta 1948-1953? Vse, co pokracovalo az do roku 1989 bylo jen pokracovanim one obludne diktatury jedne strany. V r. 1948 zemi s tisiciletou zapadni kulturni a politickou tradici byla nasilne, za nadseneho prispeni ceskych a slovenskych komunistu, vnucena brutalni diktatura sovetske provenience v ramci celoevropskeho povalecneho vyvoje. Ani v Polsku, ani v Madarsku, ktere spadly pod sovetskou nadvladu jako CSR, nedoslo k takovemu mnozstvi politickych poprav.
Zapadni vojaci, kteri statecne bojovali za svobodnou CSR, se povetsinou po r. 1948 octli v kriminalech a nekolik jich dokonce skoncilo na komunistickych popravistich. Politicti vezni pracovali za nelidskych podminek v jachymovskem koncentraku a jinde. Velkou cast nekomunisticke inteligence postihl tragicky osud, ti nejexponovanejsi si casto zachranili zivoty jen dik emigraci. Doslo ke ztrate osobni svobody, kvalifikovanych zamestnani, nemoznosti svobodne tvurci prace. Nakonec doslo i k zrudnym popravam, vcetne antisemitismu importovaneho z Moskvy a otrocky prejateho komunisty v Praze, strane vernych soudruhu kolem Rudolfa Slanskeho. To vse se odehralo behem tech osudnych peti let nastupu komunistickeho teroru! Ani po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953 komunisticky teror neustal.
Dale bych chtel poukazat na znacnou problematicnost Vasich vet o mirnem utlaku lidi pod rezimem Antonina Novotneho, ktery se nestal prezidentem v roce 1963, ale po umrti Zapotockeho tusim v roce 1956. Novotny byl kovany soudruh a aparatcik zapleteny do mnoha obludnych politickych procesu. Novotneho rezim byl "liberalni" rozhodne ne kvuli nemu, ale kvuli nedostatku vseobecneho nadseni pro komunistickou diktaturu v 60. letech. Na liberalizaci meli jiste vetsi podil cesti a slovensti spisovatele a nekteri reformni komuniste nezli kovany soudruh Novotny.
Pisete o nasi vlastni definovanosti na zaklade nasi "relativne uzke zivotni zkusenosti". Ta je jiste pro formulovani vlastniho nazoru dulezita, ale mela by byt korigovana a doplnovana verohodnou dejepisnou literaturou vseho druhu (monografie, memoiry, vypovedi svedku apod). Jen tak lze mozno uvest vlastni uzke zkusenosti do sirsiho a pokud mozno co nejobjektivnejsiho dejinneho ramce.
V ucte a s pozdravy Vas
Ales Zeman
Vážený pane Zemane,
vyjádřil jsem se zkratkovitě, a proto zřejmě nepřesně. Nikterak jsem nechtěl navodit dojem, že teror v prvních letech po nastolení komunistického režimu byl mírnější než Husákův režim v sedmdesátých a v osmdesátých letech. (Mimochodem, i moje rodina byla postižena: prastrýc Antonín Čulík, katolický kněz a středoškolský profesor, sekretář tehdejšího pražského arcibiskupa Berana, byl vězněn na Mírově skoro 10 let. Strýc Rudolf Voříšek, vydavatel revue Řád, zemřel začátkem padesátých let v uranových dolech.) Také vím, že Novotný byl původem tvrdý stalinista a zdržoval rehabilitace, protože by se objevila i jeho vina.
Chtěl jsem však říci něco jiného. Z toho, jak si pamatuju druhou polovinu šedesátých let, je zjevné, že československá společnost byla proti komunistické ničivosti tou dobou jak se zdálo ještě velmi odolná. Lidi měli stále relativně velmi dobré vzdělání, reagovali inteligentně, kvetla kultura. Nebylo to nakonec příliš překvapivé: tomu člověku, jemuž bylo v roce 1968 šedesát let, bylo v roce 1938 třicet let, prožil tedy deset let aktivního dospělého života v masarykovské Československé republice.
Řekl bych, soudě vystupování českého národa před pětatřiceti až třiceti lety, že se navzdory drastickým padesátých létům komunistům tento národ kulturně a inteligenčně proměnit v otroky nepodařilo. Podařilo se jim to až na druhý pokus, v zdánlivě daleko jemnějších, avšak myšlenkovým nihilismem naprosto agresívních sedmdesátých a osmdesátých letech. Z důsledky této velmi hluboké devastace se potýkáme právě teď.
Pár stručných poznámek k Jednadvacítce ČT ze čtvrtka 30. července
Rozhovor Jany Bobošíkové s chirurgem Bodnerem, který operoval prezidenta Havla, bylo měkké téma, nebyl to asi materiál do první části zpravodajského pořadu, ale konec konců je okurková sezóna. Škoda, že nikdo neřekne mladým reportérům, kteří připravují reportážní příspěvky, aby tak nehnali své komentáře. Reportáž Markéty Soukupové v úvodu k rozhovoru s profesorem Bodnerem byla opět komentářem přespříliš rychlá. Vyniklo to zejména ve srovnání s nevzrušeně, věcně hovořícími lékařskými odborníky, které Soukupová interviewovala. Podobně zbytečně uspěchaný byl komentář reportáže Martina Chalupného o relativně neúspěšném setkání Jana Kavana v Německu s Klausem Kinkelem, i když v záběru na mikrofon řekl Chalupný několik vět nepříliš rychlým, rozumným, profesionálním tempem.
Hlavním dojmem z rozhovoru Jany Bobošíkové s rakouským chirurgem bylo, že dr. Bodner je slušný a příjemný člověk. Kdosi, kdo se na televizi díval se mnou, poznamenal, jak úlevně působilo, že "ten Bodner je prostě normální". Jaký je to obrovský rozdíl, porovnáme-li jeho decentní a civilizované vystupování s křečí mnohých českých veřejných "osobností".
Rušivě působila v rozhovoru s Bodnerem simultánní překladatelka, i když byla velice dobrá.
Rozhovor s Bodnerem nebylo ze zpravodajského hlediska nutno vysílat živě - nešlo o žádnou bezodkladnou, dramatickou zprávu. Stačilo by ho předtočit před vysíláním a opatřit Bodnerovy odpovědi českými titulky, když to asi ČT nesvede dělat simultánně.
Kavan v Německu
Bylo zjevné, že Kavanova cesta do Německa před tamějšími volbami, v nichž asi nynější vláda prohraje, a je tedy velmi nervózní, byla asi chybou. Energická, nediplomatická kritika od Klause Kinkela, týkající se Zemanových výroků o sudetoněmeckém landsmannschaftu, byla zjevně motivována německou předvolební nervozitou. Bylo zjevné, že Kavanovi je celá záležitost nepříjemná.
Pokud si čeští sociální demokraté v oblasti česko-německých vztahů už něco ujednali s německými sociálními demokraty, měli možná počkat na výsledky voleb v Německu. Zeman projevil svými nynějšími výroky pošetilou nediplomatičnost, protože jimi pravděpodobně volebně pomůže odpůrcům německých sociálních demokratů. Kavan to asi ví a situace mu byla v Berlíně nepříjemná.
Česká televize se těmito skutečnostmi nezabývala.
Nepřesnosti při vláčení Miroslava Šloufa sdělovacími prostředky
Vazeny pane profesore,
napsal jsem tuto uvahu dnes, 22.7., je mne jasne, ze tim si zrejme mnoho pratel neziskam, ale snazim se o to, abych jednak zustaval vzdy nad veci, a jednak respektoval i urcitou vecnost, a to prurezove k celemu politickemu spektru, ci spise jeho predstavitelum. Alespon tak nemusim menit s menicimi se vladami sve nazory.
J.B. Aklab
"Nemam-li presne informace, snazim si je ziskat, mlcim anebo radeji vedome lzu !"
V posledni dobe se jednim z medialne nejvice frekventovanych prijmeni v Ceske republice stalo krome senatora Jana Kavana prijmeni Slouf.
Opet se vyrojila rada zarucenych a "pravdivych informaci kolem jeho osoby. Prikladem za vsechny je dnesni (dne 22.7.1998) clanek Zuzany Pitrove "Sloufova minulost vadi i clenum CSSD" v Lidovych novinach.
Nejsem obhajce Miroslava Sloufa, ale jako cloveku, ktery se prece jen snazi uvazovat vice mozkem nez jinymi organy, mne vadi zcela zjevne nepravdy, prekrucovani pravdy, zamerne zapominani zcela prukaznych a snadno zjistitelnych faktu - kratce receno vadi mi ucelova lez.
Clanek LN pouzivam modelove k ilustraci vyse napsaneho. Je totiz primo typickou ukazkou zretelne napsan budto s katastrofalni neznalosti zakladnich faktu, anebo zamerne se lzivymi argumenty.
Doslovne cituji z clanku 3 priklady nepravdivych informaci:
1) jeho kritikum vadi predevsim jeho sefovani Obvodnimu vyboru Komunisticke strany Ceskoslovenska v Praze 7
2) byl po leta vlivnym clenem KSC, ze ktere vystoupil az v lete roku 1991
3) v roce 1981 se stal poslancem CNR, kde sedel az do voleb v roce 1992.
Miroslav Slouf nikdy ve svem zivote nebyl vedoucim tajemnikem Obvodniho vyboru KSC na Praze 7. Byl sice tamtez predsedou Obvodniho narodniho vyboru, ale to s sefovanim v KSC ma asi tolik spolecneho, jako ma i dnes statni urednik s politickymi funkcionari. Navic vztah KSC k predstavitelum narodnich vyboru, byl vztah nadrizenych k podrizenym, do aparatu statni zpravy se "uklizeli" ti, kteri nemeli potrebnou duveru, byli prilis vzpurni, samostatni, nepoddajni atd.
Mezi UV KSC a vladou byl i v totalite ( ale to si dnes mnozi "radi nepamatuji") vztah psa a kocky nebo certa a krize !
M.Slouf mozna pro nekoho byl vlivnym funkcionarem (ve skutecnosti by se melo ale uvadet, ze statniho aparatu, byl tam sice jako jako komunista, ale stejne tak byli v totalite zastoupeni ve volenych organech statni spravy i zastupci lidovcu, socialistu-existoval na to dokonce prisny vyberovy klic), ovsem ironicka poznamka, ze vystoupil az v roce 1991, by v ramci objektivity mela obsahovat dodatek, ze vystoupil az po vycerpani vsech existujicich moznosti zmenit tehdejsi KSC.
Byl zakladatelem platformy uvnitr KSC, ze ktere se nasledne konstituovala Demokraticka strana prace atd. Pritom vztah ze strany Svobodova vedeni KSCM a Grebenickova vedeni Federalni rady KSCS vuci reformni cinnosti tehdy "mladych" poslancu Sloufa, Jansty, Adamka, Rasky a dalsich, byl nenavistny, netolerantni a diskriminujici. A protoze vliv M.Sloufa a jeho pratel, mel prave jen silu nekolika poslaneckych mandatu radovych clenu, musela cela zalezitost skoncit jejich odchodem z KSC.
"Nebouchali dvermi" jako M.Calfa nebo V.Dlouhy, a tim vice je nespravedlive chovat se k nim schizofrenicky, ve jmenu hesla - ti prvni jsou dobri, ti druzi ne !
A jeste k "poslancovani" M.Sloufa v CNR. Prave zde lze nejvice ilustrovat zaujatost autorky clanku, protoze jestlize prvni nepravdu lze pricist pouhe neznalosti predlistopadovych politickych pomeru, vztahu a proporci v nich a druhou nepravdu logicke neochote "zkoumat" polistopadovy vnitrni vyvoj Komunisticke strany, se vsemi jeho problemy a katarzemi, pak neznalost problematiky nejvyssiho zakonodarneho sboru Ceske republiky, premeny jeho stylu prace, pristupu k legislativni cinnosti a v neposledni rade i probehlych personalnich zmen, je neomluvitelna absence zakladnich vedomosti i napr. u ditete skolou povinneho. Je to totiz ( at uz si to sam preji nebo nepreji) i cast historie naroda, ve kterem ziji ! Proto mne vyrazne vadi posmesny nadech slovniho spojeni "kde sedel az do voleb v roce 1992" (cit.). Prave zde se totiz nabizi nejsilnejsi fakticky a vecny argument ve prospech pana Sloufa a budiz mu ke cti, ze ho sam vlastne nikdy nepouzil.
On totiz v CNR zcela urcite pouze nesedel. Na zaklade dohod a jednani "u kulateho stolu" byl i s duverou nejvyssich predstavitelu tehdy Obcanskeho fora, zvolen do funkce prvniho mistopredsedy CNR, a tuto funkci vykonaval v nejkritictejsim obdobi Ceske republiky tesne po sametove revoluci.
Nezbyva nez polozit si jednoduchou otazku, jestlize mohl mit duveru v "hektickem obdobi" bezprostredne po listopadu 1989, kdy se budovaly v CR krehke zaklady parlamentni demokracie, proc ji nema mit dnes, po osmi, respektive deviti letech ?
Temer celou tu dobu transparentne a pruhledne dokazoval svou praci pro CSSD, serioznost a opravdovost sveho rozhodnuti, ktere musel v devadesatych letech odchodem z KSC udelat. Celou tu dobu byl i diky novinarum, do slova a do pismene, pred ocima cele nasi verejnosti.
Ale to, ze se jedna o Al Caponeho v radach CSSD, mne musi po dlouhych deviti letech nakonec sdelovat novinari vybaveni tak "faktickymi a pravdivymi" informacemi, jako napr. pani ci slecna Pitrova.
Moc ji za to dekuji, rad se zbavuji vlastniho nazoru a do papirove koule mackam vsechna sva, na konkretnich faktech zalozena, pozorovani ceske politicke sceny, nemohla byt totiz objektivni, protoze skla politickych bryli mne silou svych "pravdivych" tvrzeni zcela rozbila redaktorka Lidovych novin.
Nyni uz budu videt ve Sloufovi nepritele, privlastek "tridni" treba Zuzana Pitrova casem doda !
Pozn.: Nepolemizuji s faktem, ze M.Slouf spada pod opatreni lustracniho zakona, nechci se zapletat do osidel hodnoceni teto nasi legislativni normy ze strany Evropske unie, ani provadet uplnou nebo castecnou inventuru jejiho dosavadniho uplatnovani v ceskem pravnim systemu. Kdyby oprela autorka svuj nazor o tento fakt, a ne o smyslenky a nepravdy, mohlo jit o uplne jinou kavu.
V Praze dne 22.7.1998
Zamyšlení
Hubert Macků, Chotěboř
(Ukázka uvažování z malého českého města. JČ)
Tak jsem volil DEU. Přestože jsem kdesi v hloubi duše cítil, že nepřekročí pětiprocentní hranici. Přestože jsem středoškolským angličtinářem a ministerstvo školství se zřejmě zasadí o "zkvalitnění" výuky cizích jazyků. Tím, že asi budeme spojovat menší skupiny žáků do větších. Neboť ministerstvo nemá peníze. Nemá peníze, neboť se kradlo ve velkém. Pardon, ono se tunelovalo. To vše za vlády "pravicové" koalice. Asi bych měl volit levici, jak učinila převážná většina těch "bestií levičáckých", mých kolegů. (Kdo je do toho vehnal?) Nicméně volil jsem DEU. Považuji tuto stranu za skutečně pravicovou, nikoliv pravicovou pouze proklamativně. Volil jsem ji, přestože jsem věřícím a praktikujícím katolíkem a měl bych tedy volit KDU. Ale co když KDU bude vládnout s těmi tuneláři? A co když bude vládnout s levicí? Jak obhájí křesťanské zásady mezi tuneláři? Jak obhájí pravicové zásady v moři levicového populismu? A jaký má KDU vlastně názor? Co takhle US? Jděte s tím k šípku. Teď se tváří, jakoby se jich tunelování netýkalo, když byli ještě někde jinde. Copak ti asi vědí o morálce? I proto jsem volil DEU.
Tuhle jednou po volbách potkám v naší prodejně jednoho učitelského kolegu, o kterém vím, že též volil DEU. A co že jako tomu všemu říká. Proč myslí, že to tento národ úspěšně dovedl k plichtě. "No, víš," pravil. "Voni to lidi tady prostě nechtějí." To jako DEU. "Vždyť se podívej, tady každej druhej si to spodní prádlo taky každej den nemění. A vokna má špinavý jakbysmet. Ta zakalená voda, ve který na něj není moc vidět, mu moc dobře vyhovuje. U nás každej, kdo dokáže napálit druhýho, je přece hrdina, šikula, div ne vzor. A tohle musí vyhnít, ale bude to vopravdu trvat ty dvě generace. Tady si každej hloupě myslí, že když bude pro Klause, je pro pravici a demokracii. V duchu si ale myslí, že pro takovou tu, ve který si bude moct dál krást. Jim nevadí, že za Klause se to tu pod- a protunelovalo. No a ta druhá, ještě větší část? Ta je pro tu zlodějnu, co tady panovala za bolševika. Jen si vzpomeň: 'Kdo nekrade, okrádá rodinu.' Jo, demokracii, tu by holt chtěl každej, jenže problém je, že se o ní mluví a skoro nikdo neví, o čem to slovo vlastně je." I rozloučili jsme se s tím, že se zase brzy sejdeme u dalších mimořádných voleb.
Už to slyší. Ti, co mají nejvíce másla na hlavě, křičí: "Podívejte se, jaké to máme pedagogy. Proti národu mluví, zesměšňují a urážejí." Avšak takového to nic není. Děláme to proto, že máme rádi tuto zemi a je nám jí líto. Je třeba se vzpamatovat, znovu vzpomenout tradic První republiky. Porozhlédnout se po širším světě, jinde, a studovat to, co jsme již pozapomněli, či úplně zapomněli. Víme snad, jaký je vztah mezi morálkou a demokracií? Mezi demokracií a morálkou?
Už se těším, že v dalších volbách náš lid, kterému to politicky myslí poněkud pomaleji, nahlédne, že oněch 35 procent preferencí, které DEU dostala od Čechů žijících v zahraničí na Neviditelném psu, nebylo zřejmě jen pro nic za nic. Inu, kdopak ví, proč páni poslanci neschválili možnost účasti našich krajanů ve volbách? Věřím tomu, že se krajanů bojí. Boj s morálkou by byl tuhý a náročný. Padlo by zcela jistě mnoho hlav i mnoho prebend. Jenže - bez morálky to jaksi nejde. Už se těším, jak zase budu volit DEU. Třeba tentokrát už morálka a právo dostanou takových - no, už aspoň 2 procenta. Třeba už Češi začnou myslet mozkem, zvláště pak vy pane (paní) ministře školství: věřte, že investované peníze do mozků se nám mnohonásobně vrátí. Je to poměrně primitivní matematika. Je to investice do kantorů a jejich morálky, tím do morálky mladé generace, do demokracie. Ach jo. A zase je to o penězích, které někdo vytuneloval.
Hubert Macků, Chotěboř
(Potíž je, že Demokratická unie, jak na to poukázal Tomáš Pecina, užívala ve svém volebním šotu nepravdivé a nikde neověřené informace, že "podle průzkumu veřejného mínění" překročí hranici pěti procent. JČ)
Nový americký website pro stížnosti politikům
Američtí podnikatelé se nyní snaží využít internetu pro vydělávání zisků i v politické sféře. Firma E-the People (to je varianta na heslo Meet the People), na adrese http://www.e-the-people.com, kterážto má začít fungovat od 1. srpna ve spolupráci s třiceti americkými novinami, plánuje umožnit občanům, aby si prostřednictvím internetu mohli lehce stěžovat politikům.
Tato internetová stránka je vybudována kolem databáze 140 000 federálních, státních i místních amerických politiků. Umožní uživatelům najít si správnou osobu a poslat ji své názory na jakékoliv téma. Internetová stránka doručí občanův dopis politikovi e-mailem nebo faxem.
Nová stránka bude konkurencí už existujícím internetovým službám jako je Capweb, kde si můžete najít americké kongresmany a informace o nich, včetně e-mailových adres.
Domovskou stránku firmy E-the People vybudoval čtyřiadvacetiletý podnikatel v oboru nových technologií Alex Sheshunoff. Peníze získal od soukromých investorů.
Sheshunoff doufá, že jeho stránky budou tak úspěšné, jako například internetové stránky SportsLine, sportovní informační servis, který má nyní hodnotu více než 400 miliónů dolarů.
Denní tisk včetně listů New York Daily News a Portland Oregonian plánují na svých stránkách linky na tento web site, protože by ho mohlo být využíváno ke koordinaci místních politických kampaní, případně k průzkumu veřejného mínění. Sheshunoffova iniciativa také vyvolala zájem aktivistických organizací, které chtějí jeho internetových stránek využívat pro vytváření petic a pro informování politiků o těchto peticích, jakmile je podepíše určitý počet občanů. Sheshunoffovu stránku bude využívat například i lobbystická skupin Pax, která chce zakázat ve Spojených státech užívání zbraní
Internetoví poskytovatelé zpráv jako Yahoo nebo sportovní stránka SportsLine dosahují nyní na amerických kapitálových trzích velmi vysoké hodnoty
