Jan Čulík je v tomto týdnu na dovolené a BL budou tedy dočasně vycházet bez aktuálního přehledu zpráv z ČR. Doporučujeme výběr článků z minulých vydání, viz níže.

Stránku dočasně spravuje Tomáš Pecina. Příspěvky ke zveřejnění můžete posílat buď jemu, nebo Andrew Stroehleinovi.

Výběr textů z posledních dní:

• Očité svědectví: Česká televize skrznaskrz (Andrew Stroehlein)

Andrew Stroehlein

Je možná trochu zbytečné odpovídat na kritiku pana Mathého, poté, co jsme oba, jak se zdá řekli vše, co jsme k tomuto tématu chtěli říct, ale snad bych mohl dodat několik slov.

Kritika pana Mathého začíná neuvěřitelným seznamem záležitostí, za něž mě nechce kritizovat, tak mám pocit, že bych měl udělat totéž. Nemohu říct z první ruky, jaká přesně byla Česká televize v letech pana Mathého, ale jsem přesvědčen, že má kritika byla spravedlivá. Měl jsem dojem, že jsem pana Mathého chválil za to, že proměnil Českou televizi ze stanice jediné politické strany ve stanici mnoha politických stran. Účelem mých poznámek nebylo rozbírat práci pana Mathého. V článku jsem se o něm ani jednou nezmínil jménem, neboť můj článek hodnotil především situaci ve zpravodajství, kdežto pan Mathé měl odpovědnost za celou televizi. Účelem mého článku bylo analyzovat, čeho měly dosáhnout reformy Kytky a Puchalského a proč selhaly.

Samozřejmě, Puchalský vyhrál konkurs na generálního ředitele ČT na základě reformního programu, a jako každý reformní program, i jeho program byl kritický vůči určitým rysům předcházejícího režimu. Kytka a já jsme přijali Puchalského myšlenky a to znamenalo, že jsme byli od samého začátku proti některým rysům systému, který vládl za Mathého. O tom se už psalo hodně. Rád bych jen dodal, že jsem nikdy nevinil Mathého za režim ve zpravodajství. To, že obhajuje svou práci, je logické, ale je také jasné, že když Rada ČT přijala Puchalského plán, otevřeně přiznávala, že jsou změny nezbytné.

Pár drobností. Z jazykového hlediska, "všestranné" zpravodajství (slovo "versatile" je v tomto kontextu směšné, a nikdo by si ho nepřál, neboť naznačuje holou podřízenost) je v podstatě totéž jako "mnohostranické" či "všestranické" zpravodajství. Je zásadní rozdíl mezi tím, jestli vysíláme názory všech politických stran na zprávy anebo jestli nevysíláme názory žádných politických stran na zprávy. Je to rozdíl mezi tím, zda jsme pro všechny hlásnou troubou, anebo zda jsme kritickým analytikem. Myslím, že pojmy "všestrannost" a "nestrannost" se od sebe odlišují (do angličtiny by se to nejpřesněji dalo přeložit výrazy "all-sided" a "no-sided", kdyby taková anglická slova existovala). Pokud jsem udělal jazykovou chybu, rád bych, kdyby nám to vysvětlil někdo nezávislý. Ať je tomu jakkoliv, můj argument zůstává platný: Česká televize nebyla a není nezávislá na vlivu politických stran.

Bylo by daleko zajímavější, kdyby pan Mathé napsal něco o článcích, které poslední dobou vyšly v Britských listech o pravidelném vydírání pořadů jako je Jednadvacítka jednotlivými politiky a ministry. Během mého krátkého období v České televizi (o němž netvrdím, že jsem něco dokázal dělat absolutně perfektně, jistě jsem se teprve učil) jsem byl alespoň schopen zdokumentoval konkrétní příklady takovéto politováníhodné praxe. Ota Černý se ve svých nedávno vydaných memoárech také o této činnosti zmiňuje. Rád bych věděl, jestli pan Mathé, za svých mnoho let ve vedení České televize, si taky vytvořil takovýto seznam a byl by ochoten ho poskytnout veřejnosti. Možná, kdybychom veřejně srovnali své zkušenosti, mohli bychom pomoci zlepšit situaci ve zpravodajství ČT.

Chci se bránit proti osobním útokům v článku pana Mathého. I když jsem vydal v českém tisku více o hodně více než 100 článků, zdá se, že pan Mathé si pamatuje jen ty, které jsem napsal o tom, jak prezident nespravedlivě odsunoval určité demokraticky zvolené politické strany. To, že Hrad po nedávných volbách otevřeně podporoval změnu této izolacionistické politiky, pravděpodobně znamená, že mé myšlenky nejsou tak radikální, jak se to před časem zdálo (viz můj článek "Velká změna", zveřejněný před několika týdny. ) Jestliže se mě někdo snaží vymalovat jako přítele republikánů a komunistů, je to poněkud absurdní a hraničí to s primitivností. Přečtěte si ty články a udělejte si vlastní úsudek sami.

Andrew Stroehlein

Andrew Stroehlein

It is perhaps a bit pointless to reply to the criticism of Mr Mathe after we have both seemingly said all we want to say on the issue, but I feel a few words are in order.

Mr Mathe's criticism begins with an incredible list of things he doesn't feel able to criticise me for, so I feel I should do the same. I cannot say first-hand exactly what Czech TV was like during the Mathe years, but I think my criticism was fair. In fact, I thought I  had actually complimented Mr Mathe for helping to turn CT from a one party station to a multi-party station. The point of my comments on that period was not to comment on the work of Mr Mathe, who I never actually mentioned by name because my article was primarily concerned with the newsroom while Mr Mathe's responsibility covered the entire station, but to look at what Puchalsky's and Kytka's proposed reforms of the news were meant to achieve and to offer my view on why they failed.

Obviously, Puchalsky won the competition for the director's chair of CT on the basis of a reform programme, and like any reform programme, his proposal was critical of certain aspects of the regime which preceded it. Kytka and I signed on to Puchalsky's ideas, and that meant that we were from the outset opposed to various aspects of the system under Mathe. Enough has already been written about this. Suffice it to say that I never actually blamed Mathe for the regime in the newsroom. That he defends his work is logical, but it is also clear that when the Council accepted Puchalsky's plan, they were openly admitting that change was essential.

A few brief points. Linguistically, "all-round" coverage of the news ("versatile" is laughable in this context, and no one would wish it as it implies a pliant subservience) is essentially the same as "multi- party" or "all-party". There is a key difference between showing every party's side of the news and showing no party's side of the news. It is the difference between being a universal mouthpiece and being an critical analyst. I think the concepts "vsestrannost" and "nestrannost" are different ("all-sided" and "no-sided" would be the most precise translations into English if they were English words). If I made a linguistic mistake, I would welcome a third party to explain it to us. In any case, the point of my argument remains completely valid: CT was not and is not independent of party influence.

It would be much more interesting if Mr Mathe would comment on some of the articles that have been in BL lately about the regular blackmailing of shows like 21 by various politicians and ministries. During my brief period at CT (in which I do not claim to have made anything absolutely perfect - I was still learning to be sure), I was at least able to document actual cases of such unscrupulous practices. Ota Cerny in his recently published memoirs also mentions this activity. I would like to know if Mr Mathe, in his many years of leading CT, also has compiled such a list and if he would be willing to share it with the public. Perhaps by publicly comparing notes, we could actually help to improve the position of CT news.

To defend myself against the personal attacks in Mr Mathe's article: Although I have written well over one hundred articles in the Czech press, Mr Mathe seems to recall only those I wrote about the President's unjustifiable side-lining of certain democratically elected parties. The fact that the Castle was openly promoting a back- tracking of this isolation policy after the recent elections probably means that my ideas are not so radical as was once thought (see my article "The Great Shift" a few weeks ago). For someone to try to paint me as a friend of Republicans and Communists is rather absurd and bordering on the primitive. Read the articles, and judge for yourself.

Andrew Stroehlein

Poznámka Tomáše Peciny:

Tomáš Pecina

Tomáš Pecina

Dá se předpokládat, že Zeman a jeho muži budou po dobu své vládní moci ilustrovat známé úsloví o nažraném vlkovi a celé koze. Kdyby dali naplno průchod protiněmeckému a neutralistickému sentimentu, na němž - nezastírejme si - postavili část svého volebního úspěchu, znamenalo by to slovenskou cestu se vším nepříjemným, co ji charakterizuje. Proto lze očekávat, že se sice tu a tam bude z Lidového domu ozývat alibistické "Ano, ale...," avšak kurs zahraniční politiky zůstane proti předchozím vládám v podstatě nezměněn. Jak ukázal minulý týden, i "Ano, ale..." však vyžaduje jistou dávku obratnosti...

Sobotní Süddeutsche Zeitung píše:

Předseda CSU [Theo Waigel] si postěžoval, že vztahy mezi Německem a Českou republikou se za posledních šest let celkově "zřetelně zhoršily." "S Václavem Havlem jsme na počátku devadesátých let byli mnohem dál. Lidé v nynější české vládě bohužel nemají odvahu, s níž k Němcům přistoupil Havel." Na rozdíl od Slováků, Maďarů, Rumunů a občanů pobaltských republik činí Čechům po fázi Havlova uznání znovu potíže distancovat se od bezpráví odsunu. "Praha musí vědět, že s takovým konfrontačním kursem nikdy neupěje," [řekl Waigel].

Zeman nevidí důvod, proč se omlouvat, neboť sudetoněmecké krajanské sdružení sice k českým extremistům přirovnal, ale neučinil mezi nimi rovnítko.

Jak známo, raison d'etre tohoto dokumentu je nejasný, a ač česká média věnovala vyjednávání a podpisu Deklarace obrovskou pozornost (ve srovnání s německými médii možná stonásobnou), interpretace jejích principů dodnes zaměstnává na české straně armádu vykladačů. To ale přestává být významné ve chvíli, kdy nadpoloviční část českého elektorátu závěry Deklarace ve volbách odmítla. Orgán, který měl napomáhat česko-německému sbližování, se tak stává menšinovou, elitářsko-intelektuální záležitostí.

Ve své diplomové práci označil Andrew Stroehlein Deklaraci za neúspěch, za smlouvu, která nadělala víc škody než užitku, protože česká veřejnost její principy ani nepřijala, ani nepochopila. Mám pocit, že nejnovější vývoj dává tomuto stanovisku jisté oprávnění. Stroehlein píše:

Nejpodstatnější dělicí linie v názorech české strany vedla však zřetelně mezi intelektuály, kteří podporovali v pohledu na historii "nové bilancování," a širokou veřejností, která přistupovala ke změnám tradičně udržovaných mýtů skepticky. Za celé dva roky, přes mohutné úsilí řady intelektuálů a novinářů získat její podporu, většina české veřejnosti Deklaraci nepodpořila. Rozpor mezi inteligencí a řadovými občany byl hluboký.

Praha, 2.8.1998

Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

Takto nazvala svuj dlouhy clanek o osudech ceskych Romu v Kanade zurnalistka Margaret Philpova (torontsky denik The Globe and Mail, 25. 7. 1998). Miroslava Sladka by patrne potesilo, ze uziva termin "cikani" (Gypsies), i kdyz v clanku spravne upozornuje, ze tato etnicka mensina dava prednost terminu Romove (angl. Roma, pridavne jmeno Romany).

Clanek vcetne barevnych fotografii zabira temer dve cele strany novin velkeho formatu (nebudu uvadet zastarale palce, v metricke soustave zhruba 58 cm x 34 cm). Takze nasleduje jen souhrn.

Prichod ceskych Romu do Kanady lonske leto nezaujal svym poctem, ale zemi odkud tito lide prisli, ktera je v Kanade povazovana za mirumilovnou a  civilizovanou. Ceskych Romu prislo do Kanady asi 1500, pred tim nez ottawska federalni vlada znovuzavedla vizovou povinnost pro obcany CR od rijna minuleho roku. Romove pozadovali status uprchliku kvuli rasove diskriminaci, zejmena v praci, a kvuli utokum rasistickych skinu.

Z nejvetsiho kanadskeho letiste (torontsky Pearson International) byli Romove soukromymi taxiky odvezeni do utulku pro bezdomovce, coz jsou neutesne vypadajici motely podel torontske Kingston Road. Za par tydnu byla prekrocena kapacita techto utulku. K Romum se nikdo prilis pratelsky nechoval, vcetne redaktora nejmenovanych ceskych novin a kanadskych skinu, kteri usporadali pred utulkem protestni pochod. "Sdruzeni Cechu a Slovaku v  Kanade" zaslalo dopis ministryni pro imigraci Lucienne Robillardove, ze  Romove z CR si zaslouzi mene narok byti uznani za uprchliky nezli lide z jinych zemi, kteri jsou vystaveni skutecnemu ohrozeni zivotu.

Dnes, temer po roce, jsou torontske utulky temer prazdne a nikdo nevi, kam se vetsina Romu podela. Vyjimku tvori par rodin, ktere se prestehovaly do jihontarijskeho mesta St. Catharines poblize Niagarskych vodopadu. Asi 90 Romu zustalo v St. Catharines, kde doufaji nalezt mista coby zemedelsti pomocnici ve sklenicich a na mistnich vinicich (oblast kolem Niagara Falls je tradicni vinarsky kraj Kanady). Asi 50 Romu se chce uzivit v Hamiltonu, kde se nachazeji nejvetsi kanadske ocelarny. Priblizne stejny pocet zustal v Torontu, kde obyvaji cinzakove byty v "problemove" (troubled) oblasti, kde bydli jine tzv. etnicke mensiny Kanady (Kanadane anglosaskeho ci francouzkeho puvodu jsou jen zcela vyjimecne povazovani za etnicke skupiny).

Vetsina Romu pobira socialni podporu a je zapsana do kursu "anglictiny coby druhy jazyk" (English as Second Language). Dost Romu se z ruznych duvodu vratilo do CR (autorka neudava kolik). Z 1306 zadosti o status uprchlika, ktere vyrizuje urad zvany "Immigration and Refugee Board", jich bylo 399 vzdano pro dasi nezajem zadatele. Do brezna tohoto roku vyridil tento urad kladne asi 50 zadosti. Dalsich 25 Romu obdrzelo nedavno status uprchliku, neb byly uznany jejich stiznosti na rasovou diskriminaci a pronasledovani skinheady.

Osudy čtyř romských rodin v Kanadě

Prva rodina Emila Dudiho (otec, matka Lenka a 11lety syn Marcel) bydli v  St. Catharines v bezvadne cistem byte s nabytkem, ktery poskytla mistni cirkev. Jejich zadost o status uprchliku stale jeste neni vyrizena. Otec se zivi tim, ze prorezava ovocne stromy za 7 kanadskych dolaru na hodinu (v Kc je to slusny plat, v Kanade minimalni mzda). Je velmi pysny na ridicsky prukaz, ktery ukazuje jako nejakou platinovou uverovou kartu. Rodina puvodem z Teplic je v Kanade velmi spokojena (co jineho ma asi rici clovek, ktery ceka na vyrizeni uprchlicke zadosti?). V Teplicich se citili diskriminovani a meli potize se zamestnanim. Syn by nemohl ziskat vyssi vzdelani. Rodina si preje zit v Kanade normalni a svobodny zivot. V CR vse prodali, vseho se vzdali a kdyby se vratili, obavaji se nepratelskeho postoje bilych Cechu k nim.

V torontskem utulku na Kingston Road zije 42leta Dana Bachorikova se 17letou dcerou Marketou, 8letou dcerou Evou a 4letym synem Romanem. Pani Bachorikova opustila Prahu neb jeji matku tam ubodali k smrti tri skini. Otec Markety, bily Slovak, je nezvestny. Dcera Marketa byla pronasledovana ve tride a v Praze se bala chodit po ulicich. Rodina mezitim zkusila zit ve Vancouveru, ale tam bylo prilis draho a tak se opet vratili do Toronta. Ziji ze socialni podpory, ktera obnasi 1178 dolaru mesicne. Pani Bachorikova si spocitala, ze nejlacinejsi byt, ktery si muze dovolit je za  650 dolaru mesicne, ale byty s takovouto nizkou cinzi jsou v Torontu vzacne. Pomysli prestehovat se do St. Catharines, kde jsou byty lacinejsi.

Treti rodina je 61leta pi. Helena Baloghova s 18letou dcerou Jirinou. Rodina se odstehovala do Burlingtonu 50 km na zapad od Toronta. Jirina chodi do 11. tridy stredni skoly a jeji anglictina je temer bezvadna. Jirina chodi do tridy, kde jeji spoluzaci jsou ze zemi jako Jizni Korea, Filipiny, Egypt a Indie. "Zachazeji se mnou jako s normalnim clovekem", pravi Jirina zurnalistce. Pani Baloghova se zivi tim, ze uklizi na castecny uvazek v motelu. Bydli ve vyskovem cinzaku, kde plati mesicni cinzi 579 dolaru. Take tento byt je bezvadne cisty a na stene v kazde mistnosti visi krucifix. Matka s dcerou kazdou nedeli chodi do mistniho katolickeho kostela. "Vsechno ce ve svete mame, je zde", rika Jirina.

Z ctvrte rodiny je ctenari predstavena toliko 12leta Katka, ktera kdyz prisla pred rokem do Kanady neumela cist a psat cesky na urovni 1. tridy kanadske obecne skoly. O jeji vzdelani pecuje pani Slavikova, multikulturalni konzultantka torontskeho skolniho inspektoratu (Toronto District School Board). Pani Slavikova upozornuje na to, ze Katka musela byt v ceskych skolach znacne zanedbana, neb deti ceskych rodin vetsinou v  kanadskych skolach prospivaji znamenite. Vyjimkou jsou romske deti, jejichz vzdelani je temer vzdy podprumerne (dle zkusenosti pi. Slavikove s asi 50 romskymi detmi). Po roce v Kanade je Katka na urovni 3. tridy obecne skoly. Podle pi. Slavikove je Katka skutecny uspech ("a real success story") a  Katka je pi. Slavikove vdecna za pomoc nejen ji osobne, ale i Katcine rodine.

Závěr

Nazev dle meho solidniho a informativniho clanku M. Philpove je narazkou na  kratky dokumentarni porad "Romove jdou do nebe", uvedeny v Ceske televizi, ktery loni dosti nezodpovedne Romy do Kanady prilakal. Porad jsem nevidel a tak ho nemohu posuzovat. Jak ukazuje pocet Romu, kteri se vratili zpet, v Kanade na Romy zadny raj necekal. Z maleho poctu dosud kladne vyrizenych zadosti vyplyva, ze kanadske imigracni urady prijimaji Romy velmi pomalu a  opatrne. Lide bez odborne kvalifikace a jazykovy znalosti budou budto zit na socialni podpore, zadny to med v Kanade, nebo se zivit pomocnymi, spatne placenymi pracemi. Ale takovy je osud i mnoha jinych pristehovalcu do Kanady. Deti, ktere vystuduji kanadske skoly a uciliste na tom budou podstatne lepe. Jedno vsak asi Romum bude vyhovovat. Kanadske prostredi, zejmena v oblastech velkych mest, je znacne pestre co do puvodu obyvatel. Tzv. viditelnych ("visible") mensin je v Kanade mnozstvi. Nedivil bych se, kdyby jim Kanada v tomto smeru pripadala svobodnejsi nezli CR a i jine evropske zeme. Jak se zminuje clanek M. Philpove, o Kanadu projevuji zajem v posledni dobe Romove z Madarska.

A v neposledni rade zbyva otazka, kdy Kanada zrusi drahe vstupni vizum pro obcany CR, kteri nehledaji v Kanade nebe ci raj na zemi.

S úctou,
Tomáš Pecina

Kopie: Britské listy (určeno ke zveřejnění)