čtvrtek 20. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Politická kultura v ČR:
  • Neblahé dědictví Pražského jara (Jan Čulík, psáno pro list Scotsman)
  • The unfortunate legacy of the Prague Spring (Jan Čulík, written for The Scotsman) Vliv KGB V Čechách?
  • Dubček "se stal obětí vrahů z KGB" (The Times) Ohlednutí za 21. srpnem 1968:
  • Alespoň filmovat (Sueddeutsche Zeitung) Sdělovací prostředky:
  • Jednadvacítka ČT: Veřejnoprávní TV anebo pobočka ODS? (Tomáš Pecina)
  • Jane Čulíku, hrozí vám veřejná blamáž (reakce Iva Mathé na přednášku JČ pro edinburskou mediální konferenci)
  • Jan Čulík, you will be shot down in flames in Edinburgh! (Former Czech TV's Chief Executive Ivo Mathé reacts to JČ's lecture "News and Current Affairs in Czech TV")
  • Odpověď Jana Čulíka Ekonomika: Západ zásluhou Billa Clintona zbohatl:
  • Billův velký triumf (The Guardian) K článku pana Saxonberga:
  • Proč nemáme v ČR filmy parodující politiky u moci? (Jan Lipšanský)

    Kompletní Britské Listy

    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Ve školství chybí asi 900 miliónů korun v rámci letošního rozpočtu a zhruba 10 miliard korun činí celkové zadlužení. Pokud vláda zamítne žádost ministra školství Eduarda Zemana na uvolnění dvou miliard korun, na konci roku nebudou mít ředitelé peníze na provoz. Generační výměna na školách se zastavila. Do škol nenastupují vzdělaní učitelé a ředitelé místo nich vezmou každého, kdo se namane. Mladí učitelé si hledají lukrativnější zaměstnání v jiném oboru, protože na ně jako na absolventy čeká ve školství nástupní plat 6100 korun. Reálná úroveň mezd klesá ve školství rychleji než v jiných odvětvích. Cílem sociální demokracie je zvyšovat v příštích letech podíl výdajů na školství o půl procenta hrubého domácího produktu. Kdyby se to podařilo, dostalo by se školství podle slov ministra Zemana do normální situace. Ministr také hodlá zvýšit objem financí do školství z dnešních 4,2 procenta hrubého domácího produktu až na šest procent HDP.

  • Vláda premiéra Miloše Zemana včera obdržela důvěru Poslanecké sněmovny. Všech třiašedesát poslanců ODS opustilo podle očekávání před hlasováním jednací síň. V sále tak zůstalo pouze 136 hlasujících poslanců, protože sociálním demokratům chyběl nemocný Jan Kostrhun. Protože dvacet lidovců a 19 poslanců Unie svobody hlasovalo proti Zemanově vládě, a všech čtyřiadvacet komunistů se hlasování zdrželo, získala vláda sociální demokracie důvěru pouze díky hlasům svých 73 přítomných poslanců. Bylo to o čtyři hlasy více, než kolik činil nejmenší počet, potřebný k tomu, aby důvěru získala.

  • Účastníci mezinárodního kolokvia k výročí Pražského jara 1968 ve Francii vyjadřovali překvapení, že Češi na Pražské jaro zvlášť nevzpomínají. S odvoláním na francouzského politického analytika Francoise Fejto to uvedla agentura AFP. Fejto vysvětlil tuto zdrženlivost tím, že k boji za lidská práva se v ČSSR po roce 1968 otevřeně přihlásilo z 10 miliónů Čechů jen 1500 osob v čele s Václavem Havlem. "Hanba, že se nechali zastrašit, že kolaborovali, vede k tomu, že připomínat tuto dobu je nepohodlné," uvedl historik s tím, že mezi aktivními odpůrci režimu nebyl žádný ze dvou šéfů nynějších nejsilnějších parlamentních stran, Václav Klaus ani Miloš Zeman.

  • Nový majitel slovenské soukromé televize Markíza Marián Kočner, který zastupuje společnost Gamatex, řekl, že nebude zasahovat do programu televize nebo jejích zpravodajských relací. Současně potvrdil ve funkci generálního ředitele Pavla Ruska. Kočner prohlásil, že jde o právní a majetkový spor mezi jimi dvěma a že za změnou majitelů nejsou žádné pokusy získat politický vliv nad televizní stanicí. S tím souhlasil i ředitel Rusko. Kočner řekl, že nemíní svůj podíl v TV Markíza prodat nikomu z kruhů blízkých vládnímu HZDS a premiérovi Mečiarovi. Novým majitelem Markízy-Slovakia a jednapadesáti procent obchodního podílu Slovenské televizní společnosti (STS) se stala společnost Gamatex, kterou zastupuje Kočner. 49 procent STS vlastní americká společnost CME, která vlastní i TV Nova. Představitelé CME se vyjadřují k situaci v TV Markíza rezervovaně.

  • Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyjadřuje vděk všem lidem, institucím a úřadům v demokratickém světě, kteří v roce 1968 solidarizovali s občany okupovaného tehdejšího Československa a poskytli jim morální i materiální pomoc a azyl. "Obzvláště bychom chtěli poděkovat všem těm odvážným občanům, kteří dali najevo svůj nesouhlas s invazí svým tehdejším vládám v Sovětském svazu, Německé demokratické republice, v Polsku, Bulharsku a Maďarsku a kteří se tak vystavili riziku ztráty svobody, zaměstnání a často i života," uvádí se v prohlášení českého ministerstva zahraničí k 30.výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, veřejnoprávní Česká televize se i nadále skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT, ani, jakou zahraniční institucí je financováno zpravodajství Pavla Boudy z Bruselu, který podle svých slov prý reportáže o EU a NATO natáčí "zdarma".

    Výběr textů z posledních dní:

    Neblahé dědictví Pražského jara

    Jan Čulík

    (Psáno pro deník The Scotsman.)

    Mnoho lidí v Praze se poprvé dozvědělo o invazi Varšavského paktu do Československa telefonem od přátel v časných ranních hodinách v onu středu 21. srpna, v době, kdy české rozhlasové a televizní vysílače byly dočasně vypnuty na příkaz prosovětských kolaborantů ve vedení komunistické strany. Když jsme vyhlédli z okna a viděli v ulicích ruské tanky, byl to surrealistický zážitek, zejména po předchozích týdnech vyjednávání mezi ruským a československým vedením, která prý vyřešila napjatou situaci.

    Ruští vojáci, sedící na tancích v ulicích českých a slovenských měst většinou nestříleli. Zůstávali i tváří v tvář rozsáhlým pokojným protestům československých občanů pasívní. Jeden západní komentátor posléze argumentoval, že sovětské vedení bylo o československé situaci špatně informováno a domnívalo se, že je Pražské jaro dílem pouhých intelektuálů a že příchozí armády Varšavského paktu budou v ulicích vítat obyčejní lidé. Rusové prý byli šokováni, když k tomu nedošlo. Celý národ se sjednotil v nádherném, euforickém vzdoru. Pasívní resistence trvala týden a podporovaly ji vysoce disciplinované, profesionální a rozumné československé sdělovací prostředky. Během toho týdne byl nereálný pocit, jako že se člověk octl uprostřed filmu, velmi silný.

    Z idealismu podporovala značná část mladých Čechů v roce 1948 komunistické převzetí moci. Teprve až o několik let později si uvědomili, že udělali obrovskou chybu a že pomohli Rusku, kruté imperiální mocnosti, aby Československo zotročila. Později, ve středním věku, se pokusili svou původní chybu odčinit , a jejich úsilí o liberalizaci vyvrcholilo během Pražského jara v roce 1968. Bohužel, ani tehdy nejednali příliš strategicky. Pražské jaro roku 1968 působilo mladistvě, poněkud infantilně. Petr Pithart o něm později napsal: "Vyvolávali jsme hlasitě: 'Pozor, budeme zlobit! Ještě nevíme, co rozbijeme, ale něco určitě! Všichni dávejte pozor!'" Během své návštěvy na Glasgow University letos na jaře nebyl český básník Miroslav Holub schopen odpovědět na otázku jednoho studenta, jak je možné, že si reformátoři v roce 1968 neuvědomovali, že z geopolitických důvodů k ruské invazi musí dojít.

    Jistě bylo by bývalo velmi obtížné, jakmile v roce 1968 padla cenzura, nemluvit během Pražského jara veřejně a emotivně o všech zločinech stalinismu, spáchaných na obyčejných lidech v padesátých letech. Pokud byli Rusové v srpnu 1968 překvapeni, že se octli uprostřed celonárodní demokratické revoluce, vynahradili si to v každém případě později. Trest za několik týdnů absolutní svobody byl tvrdý. Od roku 1969 bylo Československo vrženo do izolovaného, hysterického, neostalinského bezčasí a zůstalo nehybně v tomto stavu v podstatě až do roku 1989. Činnost disidentů měla na komunistický behemot jen minimální vliv. Režim po roce 1968 nezabíjel tělo: přímo útočil na ducha. Statisíce lidí přišlo v roce 1970 o zaměstnání, protože odmítli schválit invazi. Čtyři sta českých spisovatelů se octlo na indexu. Světová klasická díla (Beethovenova opera Fidelio) byla zakázána. Sdělovací prostředky rozšiřovaly politickou propagandu téměř podle severokorejského modelu. Podporovala se prostřednost. Smysluplný veřejný diskurs byl nemožný. Po dobu dvaceti let nebylo možno říct veřejně cokoliv, aniž by mluvčí v podtextu neprojevoval svou "lásku k Sovětskému svazu a ke komunistické straně". Nedalo se cestovat do zahraničí. Na rozdíl od Maďarska a Polska, které měly v sedmdesátých a osmdesátých letech pololiberální režimy, Československo bylo téměř úplně odříznuto od světa a smažilo se ve vlastní šťávě.

    Lze argumentovat, že Česká republika je dosud silně postižena tímto dědictvím. Po pádu komunismu bylo pro Čechy obtížné porozumět základním pojmům demokracie. Hluboko v duši se mnoho Čechů dodnes hlavně obává komunismu, "je to takovej pocit, jako kdybych byl holka, kterou kdysi někdo znásilnil, všichni by jí říkali, ať se nebojí, že je to už pryč, ale - " napsal nedávno bývalý náměstek ministra vnitra Martin Fendrych. Mnoha lidem dodnes vládne tento strach daleko víc než jak rozumějí demokracii. Málo dochází k seriózní veřejné debatě. Když si Češi v roce 1992 zvolili premiéra Václava Klause, přijali komunismus naruby. Silný vůdce měl jednoduchá, ideologická řešení. Pokud ho budou lidi poslouchat, argumentoval, přivodí prosperitu pro všechny.

    Postupně se však černobílá postkomunistická ideologie rozložila. Klausův ekonomický zázrak byla jen fata morgána. Jeho hospodářská reforma selhala. Loni padla jeho vláda uprostřed finančního skandálu. ČR zaznamenala záporný hospodářský růst. Češi jsou historii posledních devíti let zmateni. Je těsně spjata s jejich traumatickými zážitky ze sedmdesátých a osmdesátých let. Češi nyní už vědí, že musejí začít znovu, i když si nutně nejsou jisti jak.

    Jan Čulík

    The unfortunate legacy of the Prague Spring

    Jan Čulík

    (Written for the Scotsman)

    Many people in Prague first learned about the Warsaw Pact invasion into Czechoslovakia from friends' telephone calls in the early hours of the morning of Wednesday 21st August, at the time when the Czech radio and TV transmitters had been temporarily switched off on the orders of some pro-Soviet collaborators in the communist party leadership. When we looked out of the window and saw Russian tanks in the street, the experience was distinctly surreal, especially after the previous weeks of negotations between the Russian and Czechoslovak leaders, which had allegedly resolved the tense situation.

    The Russian soldiers sitting on the tanks in the streets of Czech and Slovak towns generally did not shoot, remaining passive even in the face of massive peaceful protests by Czechoslovak citizens. One Western commentator later argued that the Soviet leadership had actually misread the Czechoslovak situation, thinking that the Prague Spring was merely the work of intellectuals and that the invading armies would be welcomed by ordinary people in the streets. The Russians were stunned when this did not happen. The whole nation united in a glorious, euphoric act of defiance. The peaceful resistance lasted for a week, supported by the highly disciplined, professional and sensible Czechoslovak media. The unreal atmosphere of a film set was very strong indeed during that week.

    Out of idealism, a large number of young Czechs had supported the communist takeover of 1948. Only a few years later did they realise that they had made a terrible mistake, helping to subjugate their country to Russia, a ruthless imperial power. Later on, in mid-life, they tried hard to undo their original mistake, and their liberalisation drive culminated in the Prague Spring of 1968. Unfortunately, even then they did not use strategic thinking. The Prague Spring of 1968 had a rather teenage, infantile feel. Petr Pithart, the current Speaker of the Czech Senate, later wrote about it: "'We are going to break something', the Czechs threatened in 1968. 'We do not know yet what it will be, but something it will be for sure.'" During his visit to Glasgow University earlier this year, Czech poet Miroslav Holub was quite unable to answer a student's question how come that the 1968 Czech reformers had not realised that for geopolitical reasons, the Russians simply had to invade.

    Admittedly, it was very difficult during the Prague Spring not to speak publicly and emotionally about all the crimes of Stalinism perpetrated against ordinary people in the 1950s, once censorship fell in 1968. If the Russians were surprised in August 1968 that they had encountered a nationwide prodemocratic revolution, they certainly made up for their surprise later. The punishment for the few weeks of absolute freedom was harsh. From 1969, Czechoslovakia was thrown into a timeless, isolated, hysterical neo-Stalinist mode and remained motionless in this state of non-being well until 1989. The activities of dissidents made very little difference to the Communist behemoth. The post 1968 regime did not kill the body, it directly assaulted the soul. Hundreds of thousands of people lost their jobs in 1970 for refusing to approve of the invasion. Four hundred Czech authors were banned. World classics (Beethoven's Fidelio) were proscribed. The media disseminated political propaganda almost on the North Korean model. Mediocrity was courted. Meaningful public discourse was impossible. For the twenty years, it was regarded as subversive to attempt to say publicly anything which did not imply one's "love for the Soviet Union and the Communist Party". You could not travel abroad. Unlike Hungary and Poland, which had semi-liberal regimes in the 1970s and the 1980s, Czechoslovakia was almost totally cut off from the rest of the world, stewing in its own juices.

    It can be argued that the Czech Republic is still suffering from this terrible legacy. The Czechs have found it very difficult to understand the basic concepts of democracy after the fall of communism. Deep down, many Czechs are still primarily afraid of communism, "like a girl who has been raped, everyone assures her that it cannot happen again, and yet - ", wrote former Czech Deputy Interior Minister Martin Fendrych recently. Many are still governed by this fear much more than by any understanding of democracy. There has been very little serious public debate. In voting for the "Thatcherite" Prime Minister Vaclav Klaus in 1992, the Czechs embraced communism in reverse. The strong leader had simple, ideological solutions. If he was obeyed unquestioningly, he argued, he would bring prosperity to all.

    Gradually, the black-and white post communist ideology has disintegrated. Klaus's economic miracle has proven to be a mirage. His economic reforms have failed. Last year, his government collapsed amidst a financial scandal. The Czech Republic has recorded negative economic growth. The Czechs are reeling from the experience of the past nine years, which is closely bound with their traumatic experience of the 1970s and 1980s. They know now they have to start again, although they do not necessarily know how.

    Jan Čulík

    Dubček "se stal obětí vrahů z KGB"

    The Times, 19. srpna 1998

    Alexander Dubček, československý vedoucí představitel, který se pokusil zavést socialismus s lidskou tváří, byl možná zavražděn na příkaz zkorumpovaných agentů KGB.

    Tato teorie, přesvědčivě vyložená v nové české knize, byla zveřejněna v dojemnou chvílí: při třicátém výročí invaze Varšavského paktu do Československa. Invaze zlikvidovala ve Východní Evropě naděje na volnější formu komunismu, které vyvolalo Dubčekovo Pražské jaro.

    Dubčekovi, kterého odvezli v roce 1968 do Moskvy, četl levity Leonid Brežněv, který mu jasně sdělil, že Kreml nebude tolerovat žádnou "nezávislou" cestu k socialismu. Tanky na Václavském náměstí ten argument ještě podtrhly.

    Poté, co byl vypuzen z nejvyšší státní funkce, pracoval Dubček po dlouhá desetiletí jako úředník lesní správy. Ale po sametové revoluci v roce 1989 promluvili Dubček a Václav Havel k davu 750 000 protestujících osob a koncem toho roku se Dubček stal předsedou parlamentu a Havel byl zvolen prezidentem.

    Ale 1. září 1992 byl Dubček smrtelně zraněn při automobilové nehodě. Právník Liboslav Leksa argumentuje v knize "Tragédie na 88. kilometru", že Dubček silně vadil některým složkám české tajné policie a KGB. Chystal se svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB.

    Piotr Jarosewicz, bývalý polský premiér, byl ve své vile na předměstí Varšavy s manželkou zavražděn téhož dne. Také se chystal na tatáž slyšení do Moskvy. Polští vyšetřovatelé obvinili z vražd pachatele neúspěšně provedeného vloupání, existovaly však důkazy, že se dvojice stala obětí profesionálních vrahů.

    Dubčekův automobil brzo po havárii zmizel. Zmizel také jeho kufřík, v němž byly dokumenty, týkající se moskevských slyšení. Formálně se nevyšetřovalo nic.

    Řidič Jan Řezník utrpěl lehká zranění. Vojenský soud ho odsoudil za neodpovědnou jízdou, avšak Řezník byl propuštěn na amnestii dřív, než si odseděl trest jednoho roku. O rok předtím se Řezník podílel na likvidaci stovek svazků státní bezpečnosti. Autor jiné knihy o slovenské státní bezpečnosti tvrdí, že hovořil s agenty, kteří zosnovali Dubčekovu havárii.

    Všechno jsou to nepřímé důkazy, ilustrují však jednu klíčovou skutečnost: Češi a Slováci se dosud jen velmi nervózně ohlížejí na svou nedávnou historii. Ve skříních je tolik kostlivců, že obyčejní Češi dávají přednost historii jako by to byla černobílá fotografie.

    V každém případě chodí Češi ve velkém množství do galerie na pražském Starém Městě podívat se na fotografickou reportáž Vladimíra Lammera o ruské invazi. Výstava zaznamenává toto drama podrobně a Češi tam bývají dojímáni k slzám.

    Alespoň filmovat

    Aleš Zeman

    (Sueddeutsche Zeitung, 13. srpna 1999, Elisabeth Bauschmidova)

    Vecer o Prazskem jaru a lete 1968

    V den, kdy prisli Rusove, 21. srpna 1968, pracoval cesky filmar Jan Nemec zrovna na dokumentarnim filmu, z ktereho se pozdeji stalo "Oratorium pro Prahu", pohrebni pisen pro utopii rozdrcenou pod ruskymi tankovymi pasy. V  pul ctvrte odpoledne zavolal pritel: tanky se budou valit na Prahu. Nemec si myslel, ze se jedna o zert. Uveril teprve pri tretim zavolani. Vsedl do sveho auta, "Fiata 850 Cabrio, odnekud vytahl ceskoslovenskou vlajku a jel zastavit tanky. Asi 100 se jich valilo smerem k letisti. Zaparkoval jsem auto pred tanky." Nemel zadnou sanci, jako ji rovnez nemel mlady muz o 20 let pozdeji na Namesti nebeskeho miru v Pekingu. "Kdyz jsem videl, ze to vse nema vyznam, pokusil jsem se sehnat filmovou kameru." Lepsi nez se nechat prevalcovat tankovymi pasy bude shromazdovat material, zachytit udalosti obrazem.

    Dvaadvacet minut tohoto materialu, ktere byly natoceny v dny, kdy spratelene bratrske mocnosti rozdrtily vsechny nadeje na demokratickou reformu v Ceskoslovensku, je zachyceno v Nemcove filmu "Oratorium pro Prahu". A tento film tvori tez pozadi tematickeho vecera o Prazskem jaru, krome amaterskych snimku a zpravodajstvi prazskeho televizniho teamu, ktery navzdory zakazum vysilal z nouzoveho studia do sveta. Sklicujici snimky, ktere trapi jak mozek, tak srdce, pripominaji ty tydny, kdy zapadni Evropa se zatajenym dechem poslouchala rozhlasove zpravy, spolecne doufala s  lidmi, kteri se bez zbrani postavili proti tankum jen s otazkou: "Proc jste zde?" Dotaz, ktery mladi a bezradni rusti okupacni vojaci nemohli zodpovedet. Sami videli, ze zde neprobiha zadna kapitalisty vyvolana kontrarevoluce, ze zde nejsou zadni rebelujici bandite. A presto strileli ze svych tanku.

    "Byla to tragedie", pravi v dokumentarnim pasmu pripravenem Christianem Vinkelhoem a Ginou Kovacsovou, rusky general a tehdejsi okupant, k  udalostem mezi lednem a srpnem 1968, kdy zaclo Prazske jaro zrusenim cenzury a obnovenim prava na stavku. Bylo to trauma, "jeste horsi nezli Hitlerova invaze", tak to pocituje spisovatel Eduard Goldstuecker, "nebot Hitler byl nepritel. Nyni prisli nasi rusti bratri".

    Jejich vitezstvi bylo krvave a uplne. Avsak prinaselo jiz vsechny zarodky pozdejsiho rozpadu. Nasilne potlaceni Prazskeho jara se stalo vystraznym znamenim a zkusebnim kamenem i pro mezinarodni socialismus. Pote byli "Rusove pro svet vyrizeni"(Ludvik Vaculik). Premena italske PCI na nynejsi socialne demokratickou stranu pochazi z teto doby, rovneztak jako vyhnani a  zbaveni obcanstvi Biermanna, pondelni demonstrace v Lipsku a konecne "sametova revoluce" v Ceskoslovensku Vaclava Havla. V roce 1991 opustil posledni rusky vojak CSFR.

    Co rekl Dubcek v roce 1989

    Ustredni postavou Prazskeho jara byl Alexander Dubcek, ktery se se svou zemi podrobil v Moskve vydirani Sovetskeho svazu a pote prestal politicky existovat. Byl vyzmizikovan a vystrihovan z fotografii. Vynatky z  interview, ktere poskyl po sve rehabilitaci v roce 1989, prinasi dokumentarni program Leslie Woodheadove. Hlavni hnaci silou reformnich snah byl vsak lid; lide, kteri chteli svobodne zit, jako jednotlivci, nejenom jako cast kolektivu. Nebot clovek, pravi filmar Jan Nemec v zaverecnem prispevku o filmech tykajicich se Prazskeho jara, "ma pravo zit jak on chce a tez povinnost bourat zalare".

    Nemec, muz, ktery se svym bilym autem znacky Cabrio chtel zastavit Rusy, tak jako mnoho jinych umelcu a spisovatelu, rozhodnym zpusobem prispel k  tomuto dusevnimu osvobozeni, ktere se svym koncem ukazalo byt vice nez iluzi. Nadherne anarchisticke filmy, ktere tenkrat byly toceny, se jiz nedostavaji do kin. Jsou jiz temer tak zapomenuty jako nadeje v socialismus s lidskou tvari. V nejlepsim pripade zbyva vzpominka na Prazske jaro a  filmy, ktere tenkrat v kratkem obdobi uvolneni bylo mozno natocit. Filmy, jako "Rozmarne leto" Jiriho Menzela nemaji dnes zadnou sanci na komercni uspech.

    (Pozn, prekl.: Clanek se zminuje o celovecernim televiznim pasmu neuvedene nemecke stanice, ktery ctenari teprve shlednou, a proto jsem vynechal vysilaci dobu jednotlivych programu. Tez jsem se nesnazil opravit drobne nepresnosti, napr. kdy presne dorazily sovetske tanky do Prahy aj., ktere se dle meho nazoru v clanku vyskytuji. Clanek me spise zaujal celkovym hodnocenim Prazskeho jara z nemeckeho hlediska. Ales Zeman) >


    Veřejnoprávní televize nebo pobočka ODS?
    ODS říká: "Za všechno můžou auditoři," Česká televize chápavě přitakává

    Tomáš Pecina

    V úterní Jedenadvactíce (18.8.1998) na ČT 2 zazněl následující příspěvek:

    Moderátorka Bobošíková: Tečkou za finančními skandály ODS je závěrečná zpráva o výsledcích forenzního šetření financování strany. Občanská demokratická strana v ní připouští, že porušila některé zákony a že záměrně nepřiznala všechny své příjmy. S personálními změnami v důsledku svých finančních skandálů však ODS nepočítá.

    (následuje předtočená reportáž)

    Reportérka Vítková: Záměrně nesprávné vykazování jmen sponzorů a nesprávné vykazování sponzorských darů, to jsou některé chyby, které Občanská demokratická strana připustila ve své zprávě. ODS v ní popsala, jak neopakovat chyby ve financování. ODS zavede systém účetních postupů, bude registrovat darovací smlouvy. Ve zprávě je také uvedeno, že Občanská demokratická strana končí spolupráci se svou původní auditorskou firmou.

    Senátorka Benešová: Ta auditorská firma měla být k financování ODS nebo k jeho hodnocení - měla být podstatně tvrdší a měla politické vedení upozornit podstatně dřív na to, že některé praktiky, které se používají, tak jsou vlastně špatné.

    Vítková: Zpráva se nezmiňuje o švýcarském kontu, ze kterého měla údajně Občanská demokratická strana čerpat prostředky a jehož existenci prověřuje ekonomická rozvědka.

    (zpět ve studiu)

    Bobošíková: Poslanec Občanské demokratické strany Jaroslav Zvěřina - dobrý večer.

    Poslanec Zvěřina: Dobrý večer.

    Bobošíková: Pane poslanče, jste spokojen s tím, jak Vaše strana uzavřela skandály kolem svého financování?

    Zvěřina: No, já mám pocit, paní redaktorko, že ty skandály tak úplně uzavřeny nejsou, ale co se týče nás, jako stranických orgánů, já myslím, že jsme udělali maximum, co jsme udělat mohli. Pro mě bylo osobně velkým poučením celé to šetření těch věcí, protože najít nepořádky ve financování u takové poměrně složité struktury, jakou je politická strana, se ukázalo být takovými laickými metodami dost obtížné, a jsem rád, že se vyžádal forenzní audit, protože ten ukázal teprve ten skutečný rozměr těch problémů, řekl bych...

    Bobošíková: Přijde sama ODS na základě, jak říkáte, onoho skutečného zjištění, skutečného rozměru problému, s nějakými návrhy legislativních změn, které by přispěly k průhledosti financování politických stran?

    Zvěřina: Ano, chceme se aktivně podílet na změně zákona o politických stranách, aby tam byly učiněny nějaké prvky, které zpřísní dohled na hospodaření.

    Bobošíková: Ano, a přijdete s tím sami, nebo budete čekat, s jakým návrhem přijde vláda?

    Zvěřina: Já mám za to, že některé iniciativy chystáme sami.

    Bobošíková: A kdy by ty iniciativy mohly přijít?

    Zvěřina: No, v tom druhém pololetí tohoto roku, předpokládám, že už budou připraveny.

    Bobošíková: Pane poslanče, já vám k tomuto tématu zatím děkuji, zůstaňte ještě se mnou ve studiu.

    Od květnového extempore s Václavem Klausem a Janem Rumlem ušla Jana Bobošíková i celý tým "21" velký kus cesty - vzad. Před časem jsem psal, že hlídacím psem demokracie bude stěží mopslík, jímž se televize stala v době působení předchozího generálního ředitele Ivo Mathé. Dnes, obávám se, je stav redakce zpravodajství výrazně horší, než např. před rokem. Z mopslíka, který se sem-tam odvážil na zloděje hrušek zpovzdálí štěknout, se ČT za Puchalského vedení transformovala v mazlivého a hravého pudla. Když se objeví zloděj, pudl má radost, že aspoň někdo mu věnuje pozornost a horlivě vetřelci líže ruku.

    Tvrzení, že za korupční skandály může auditor, protože vedení strany včas neupozornil, je vrcholem cynismu, a pokud ČT nezpochybní ani tak vyložený nesmysl, mění se v podstatě ve stranický orgán, zřízený k tomu, aby ODS hájil před voliči.

    Čtenářům Britských listů, zvlášť pokud mají západní zkušenost, zajistě není třeba osvětlovat, co je účelem auditu a jak komicky působí organizace, která poté, co se přijde na podvody v jejím financování, vymění auditora.

    Tragédií ovšem je, že průměrný divák České televize si z obrazovky odnáší naprosto falešnou informaci:

    • za korupční praktiky ve financování ODS může auditor,

    • auditor bude vyměněn, takže podvody se nebudou opakovat,

    • ODS bude navíc iniciovat přijetí zákona, který podvodům uvnitř politických stran zamezí (to asi kvůli stranám, které nemají tak dobré auditory).
    A propos, téhož dne, v pořadu Karanténa, vyslal k novinářům nedvojsmyslný vzkaz předseda vlády Miloš Zeman. Řekl moderátorům pořadu, v narážce na vývoj kolem slovenské Markízy, přibližně toto: "Co byste dělali, kdybyste jednoho dne přišli do práce a tam byli černí šerifové, kteří by vás nepustili dál." Doležal a Sedláčková starostlivě pokývali hlavou. Nepochybuji, že právě ti dva budou mezi prvními, kdo projeví "straně a vládě" vděčnost, že mohou v klidu (dříve se říkávalo "...a míru") dělat svou práci...

    Praha, 19.8.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

    Jane Čulíku, hrozí vám veřejná blamáž

    Ivo Mathé

    (K přednášce Jana Čulíka "Zpravodajství České televize" pro edinburskou mediální konferenci.)

    Vážený pane Čulíku,

    nevím nic o účastnících edinburghské konference "The Profession of Journalism in Democratic Society: East-West Perspectives", ale budou-li kompetentní (t.j. nebudou-li zaměňovat Česko za Srbsko a Slovensko za Slovinsko, jak bývá i v civilizovanější části světa včetně Británii časté) a  pozorní (t.j. všimnou si kontradikce vět "Čeští politikové si zvykli využívat...tým v České televizi jako poslušný nástroj..." a "Parlamentní komise (politiků) kritizovala nízkou profesionalitu a objektivnost České televize"), hrozí Vám po zásluze veřejná blamáž.

    Mnohokrát jsem musel na mezinárodních seminářích kontrovat panu Železnému a zabránil tím distribuci jeho bludů. Nevím, bude-li k podobnému postupu, následně po Vaší přednášce, hotov Milan Šmíd (má přece jen, podobně jako Ivan Kytka, v minulosti poněkud smočené ruce). Moje veřejné konverzace s Železným alespoň účastníky pobavily (nyní má Železný z praxe České televize nezastíranou radost a často jí jako hodný strýček chválí), po Vašem výkladu situace České televize však budou v Edinburghu zmatení, vystrašení a začnou si (znovu) myslet, že ČT vysílá v Montenegro.

    Stále lze ještě zabránit šíření Vašich tendenčních a mírně šovinistických výroků typu "Ale kulturní rozdíly byly příliš silné". Například obesláním účastníků konference mými texty pro BL v dobrém překladu ("Zpět do civilizace, prosím, raději evropské", "Ad vyznání Andrew Stroehleina", "Stroehlein hodně zběžně", "Televize není jen zpravodajská žurnalistika!"), aby si kongresmani mohli vytvořit opravdu svobodně vlastní názor místo Vašeho, jenž se jim pokoušíte příjemně - a lehce nadřazeně - stravitelným polotovarem vnutit.

    Opakovaně mne mrzí, když publicista Vašich kvalit, lexikální vybavenosti a stylistické obratnosti degraduje část rozvážně připraveného textu několika spíše snad vzteklými než demagogickými tvrzeními. Pak již je jen krůček k manipulacím a dezinterpretacím, jež tentokrát nadužíváte.

    Když nabídnete skotským posluchačům jen Pecinovu kritiku jedné vytržené věty ze Statutu ČT (a bez mého vysvětlení), vlastně je podvádíte. Prohlásíte-li, že se "zdá, že by ČT nesměla odvysílat rozhovor s britskými euroskeptiky", výrazně je manipulujete. Budete-li v Edinburghu tvrdit, že nová Rada ČT je "nadstranické ...těleso", dopustíte se lži, podobně jako větou "Rada České televize vyjádřila přání skoncovat s postkomunistickým etosem tím, že jmenovala ..., inspirovaného praxí BBC".

    Pane Čulíku, Rada ČT chtěla skoncovat s nezávislostí České televize na politických stranách a v Puchalském zřejmě viděla člověka respektujícího autoritu (přinejmenším v podprůměrně složené Radě), jako byl zvyklý z praxe BBC World Service, průhledně nepluralitního rozhlasového vysílání, jehož obsah musí odpovídat oficiálnímu názoru Foreign Office, který kryje rozpočet stanice.

    Mimochodem, jak máte ověřeno, že jsem byl kritizován za "nízkou profesionalitu (celé) České televize"? Přání otcem myšlenky? (Viděl jsem a navštívil řadu televizí v několika světadílech a všude, včetně UK a USA by řada mých lidí profesionálně vynikla! Noví a mladí Puchalského "odborníci" se jich zbavují, aby nablízku, nedej Bože, nebyl někdo schopnější. Ostatně to byla praxe bolševiků po čtyřicet let a  leckterých příchozích spasitelů do ČR, zejména z anglosaského světa, na začátku devadesátých let.)

    Neidentifikujte, prosím, celý televizní provoz a program s několika vybranými zpravodajskými pořady. Pro hodně diváků jsou např. nepostradatelné i zprávy ráno, v sobotu dopoledne či denně o půlnoci. Ty všechny chtěl Kytka zrušit!

    Další Vaše věty "hlavní večerní zprávy ČT projevovaly provládní tendenci" či "usuzovalo se, že je zapotřebí naléhavých změn" jsou důsledky informací od Vám blízkých politiků, Kytky, Jiráka, Puchalského či jen tak z glasgowské hospody? Čte-li nyní letitý premiér Klaus o mé (či českotelevizní) údajné "provládní tendenci", zmítá se mezi záchvaty smíchu a vzteku a polyká všechny vyřčené výhrůžky a odeslané stížnosti.

    Proč píšete, že "Stroehlein zpevnil páteř Jednadvacítky", když zmatečným, neprofesionálním a jazykovým handicapem poznamenaným přístupem málem ohrozil kostní dřeň několik let piplaného pořadu evropského standardu?

    Proč píšete úplné nesmysly o Studenovském, když za jeho šéfování měla redakce jasně definovanou řídící i organizační strukturu s logickým systémem porad a delegací přesně stanovených odpovědnosti. Kytka vše rozbil a kdyby dál, tentokrát skrytě nefungovala produkce a dispečink výroby, vůbec by se pod ním netočilo a po několik dnů vůbec nevysílalo. Osočení Studenovského ze styků s vnějším světem, obědech a večeřích je hrubá neomalenost. Vsadil bych, že noví šéfové stačili absolvovat za své čtyři měsíce víc setkání s politiky (a obědů a večeří) než Studenovský za šest let. Ač jsem k němu měl řadu výhrad, nemohla mezi nimi být výtka ze stranickosti, tajnosnubnosti či subjektivity. Na rozdíl, kupř. Od Kytky, jehož labouristické tendence zapřít nešlo (soukromě na ně má ovšem právo!!). Studenovský za svoje čisté svědomí zaplatil, taktéž na rozdíl od Kytky. Váš popis fungování zpravodajské redakce za Studenovského je tak mimo realitu, že jsou rozeznatelní i autoři dobrodružně laděných informací, z nichž vycházíte. Přednášíte-li však takové hlouposti veřejně, a pravděpodobně před ne zcela orientovaným auditoriem, někteří posluchači se mohou domnívat, že jste uprostřed pražské redakce strávil řadu měsíců. Byl jste vůbec jediný den na Kavčích horách během těch šesti let, kdy jsme "ničili" (na začátku neexistující) Českou televizi? Nebo jsou Vaše výpady jen výsledkem nezkrotné fantazie kombinované pavlačovými klepy?

    Pane Čulíku, má-li na stole šéfredaktor pár (i hodně) stížností, rozhodně to svědčí pro větší odvahu, nezávislost, nebojácnost, analytičnost, hloubku a nadstranickost žurnalistiky než pro úzkostlivou snahu nikoho nerozzlobit, protože zástupci parlamentních stran v Radě ČT "mu dali důvěru" (a třeba má i "máslo na hlavě"). Zhruba v takto zrůdných dimenzích se zřejmě pohyboval Váš favorit (pod čerstvým generálním ředitelem).

    Z Vašeho textu vyplývá, že jste znalec celého Puchalského projektu (víte, že je "reformní" a z projektu citujete!). Nemohl byste projevit Vám příslušející odvahu a celý původní Puchalského projekt na BL zveřejnit? Jinak si opravdu začnou všichni myslet, že žádný neexistuje a Vy i Puchalský jen blufujete.

    Odkud víte, že Puchalský "donutil Kytku k rezignaci"? Proč Kytka s tak závažným faktem veřejně nevystoupí? Čeho se bojí? O teplé místo v Londýně, daleko od hlučícího davu? Čeho jste se bál Vy, když jste Kytkovi odmítl moderovat v České televizi diskusní pořad?

    Proč se tím nepochlubíte v Edinburghu?

    Mohl bych ještě předlouho pokračovat a možná i najdu účastníka konference, jenž Vám nějaké zvídavé dotazy (místo procházky na hrad) položí. Bude-li mít navíc i jiný názor než Váš, poslání konference bude naplněno lépe, ač neodejdete jako neposkvrněná autorita.

    Možná postačí i tento text odeslaný pořadatelům.

    S upřímným pozdravem

    Ivo Mathé

    Jan Čulík, you will be shot down in flames in Edinburgh!

    Ivo Mathé

    Former Czech TV's Chief Executive's Comments on Jan Čulík's lecture "News and Current Affairs in Czech Television

    Dear Mr Čulík,

    I know nothing about the participants of the Edinburgh Conference "The Profession of Journalism in Democratic Society: East-West Perspectives", but if they are competent (ie. if they do not mix up the Czech Republic with Serbia and Slovakia with Slovenia, which often happens even in the more civilised parts of the world, including Great Britain) nad attentive, they will notice the contradiction in the statemens: "Czech politicians have got used to using ... the Czech Television team as an obedient instrument..." and "The Parliamentary Commission (made up of politicians) criticised low levels of professionalism and objectivity in Czech TV" and so you will be publicly ridiculed, and justly so.

    I have had to counter statements made by Vladimír Železný, Chief Executive of Nova TV, at international conferences many times, thus trying to prevent him from spreading misinformation. I do not know whether Milan Šmíd from the Czech Republic will be willing to do similar things after your lecture (after all, like Ivan Kytka's , Milan Šmíd's hands are a little dirty from the past). My verbal duels with Mr Železný at least entertained the audience (now Železný openly likes what is going on in Czech TV and often praises it as though he were a kind uncle). After your lecture, the participants in Edinburgh will be confused and frightened and will think that Czech TV broadcasts in Montenegro.

    It is still possible to stop the dissemination of your tendentious and mildy chauvinistic statements such as "But the cultural differences were too strong". For instance, if the participants of the conference read my pieces, published in Czech in the internet daily Britské listy (http://www.britskelisty.cz) ("Zpět do civilizace, prosím, raději evropské", "Ad vyznání Andrew Stroehleina", "Stroehlein hodně zběžně", "Televize není jen zpravodajská žurnalistika!"), the participants could form their own views without accepting yours, which you are forcing upon them in a pleasant - and a slightly arrogant way - by giving them this half baked presentation.

    I am sorry that an author of your quality, articulateness and stylistic skill degrades parts of your well thought-out text with angry - maybe not deliebrately demagogical - statements. There is only a small step to manipulation and misinterpretation. But you use them a lot this time.

    If you criticise just one sentence from the Statutes of Czech Television (without my explanation), you are committing a fraud. If you say that "it seems that Czech TV could not broadcast an interview with British Eurosceptics", you are manipulating your audience.

    If you say in Edinburgh that the new Council for Czech TV is a "non party political body", you will be lying. The same applies to your statement "The Council of Czech Television expressed its wish to do away with the post communist ethos by naming ... who was inspired by the BBC practice.")

    Mr Čulík, the Council for Czech TV wanted to do away with the independence of Czech TV and to subjugate it to political parties. In Puchalský, the Council evidently saw a person willing to respect authority (in terms of the Council, which consists of mediocre individuals). After all, Puchalský was used to obey people above him, from the times that he worked for the BBC World Service, which is an openly non-pluralist radio service, which must follow the line of the British Foreign Office, which finances the BBC World Service.

    By the way, how do you know that I was criticised for "low professionalism of (the whole of) Czech TV"? Wishful thinking? (I have seen several television stations on several continents and everywhere, including Britain and the US, many of my people would excel professionally! Puchalský's new and young "specialists" are getting rid of these professionals, so that there might not be anyone better than they are near them. Of course, this is what the bolsheviks did for forty years. This is what various Saviours from the West, especially from the English speaking countries, did, at the beginning of the 1990s.)

    Please, do not identify the whole output of Czech Television with a few selected news and current affairs programmes. Some of my friends regard as indispensable Czech TV news broadcasts in the morning, or daily at midnight. Kytka wanted to abolish all these!

    When you say, "Czech TV's main evening news showed a pro-government tendency" or "it was concluded that important changes are needed", is this information from Kytka, from the Head of Council for Czech TV Jirák, Chief Executive of Czech TV Puchalský or from a Glasgow pub? If the former Czech premier Klaus now reads about my alleged "pro-government bias", he falls into fits of laughter and anger and takes back all his threats and complaints that he has sent me while I was in office.

    Why are you saying that "Stroehlein firmed up the backbone of Jednadvacítka"? As a result of his unprofessionalism and lack of linguistic knowledge, Strohlein threatened the very essence of this current-affairs programme of European stature.

    Why are you talking nonsense about my head of news and current affairs Studenovský? Under his leadership, the news department had a firmly defined management strucuture. There was a logical system of meetings. Reponsibilities were fully defined. Kytka broke everything. If production did not continue in secret, without his knowledge, nothing would be filmed and no news would be produced for several days. The accusation directed at Studenovský, talking about his contacts with the outside world, is unfair. I am sure that the new bosses of Czech TV have been to more dinners over the past four months than Studenovský during his six years. Although I criticised him for various things, he certainly was not politically biased and he was not a conspirator. With Kytka, of course, this was different - his open support for the Labour Party is well known. (Privately, he can of course support whatever party he wishes.) Studenovský has paid for his clear conscience, unlike Kytka.

    Your description of Czech TV's news and current affairs under Studenovský is so much beyond reality that I can even recognise the sources of this "highly dramatic" information which you have used. If you are stating such nonsense in public, probably before an audience which is not very well informed, some people might think that you have spent many long months in Czech TV. Have you actually ever visited Kavčí hory during those six years when we were "bent on destryoing" Czech TV (which originally did not exist)? Or are your insults mere products of your untamed imagination, combined with gossip?

    Mr. Čulík, if the editor-in-chief receives complaints, this is proof of his courage, independence, analytical attitude, depth, and objectivity. It is totally different from other people's desire "not to annoy anyone" because representatives of the parliamentary parties in the Council for Czech TV have "put their faith in me" (and maybe, I have also skeletons in the cupboard). This was evidently the degenerate philosophy of the person you support (who worked under the new Chief Executive).

    It transpires from your text that you know the whole Puchalský project (you even know that it is a "reform" project and you quote it!) Could you not show some courage and print the whole Puchalský project in Britské listy? Otherwise everyone will think that there is no such project and you are just bluffing.

    How do you know that Puchalský "forced Kytka to resign"? Why does Kytka not state this in public? What is he afraid of? Of his nice job in London, far from the madding crowd? What were you afraid of when you refused to work as an achorman under Kytka for a debating programme?

    Why do you not mention this in Edinburgh?

    I could go on for a long time. Maybe I will find a participant of the conference who will ask you some inquisitive questions (instead of going to the Castle). If he has a view different from yours, the purpose of the conference will be fulfilled better, although you will not leave as an authority.

    Maybe this text, sent to the conference organisers, will suffice.

    With my best wishes,

    Ivo Mathé

    Odpověď Jana Čulíka

    Vazeny pane Mathe,

    Vas text prelozim do anglictiny a rozdam ho delegatum na konferenci.

    K vasim poznamkam jen strucne:

    1. Jak vite, mezi tim, co konstatovala parlamentni medialni komise (nedostatek objektivity) a mnou shromazdenymi zkusenostmi o tlaku politiku na CT nemusi byt rozpor. Nakonec myslim zrovna vy argumentujete, ze Rada kritizovala zpravodajstvi CT za vas "z neobjektivity" mozna proto, aby naopak nastolili do funkce generalniho reditele cloveka poddajneho.

    2 Prednaska se jmenuje News and Current Affairs in Czech TV a mate pravdu, jeste vice zduraznim, ze mi jde vylucne o zpravodajstvi a nehodlam se vyjadrovat k ostatnim poradum CT.

    3. Rada CT se definuje jako nadstranicke teleso. Dam to do uvozovek.

    4. Mam dobre dukazy pro provladnost zpravodajstvi CT v minulych letech. Nesouhlasim, ze je Jednadvacitka vynikajici porad evropskeho standartu. Mame kazdy jina meritka. Kupodivu jsou zrejme s Udalostmi a Jednadvacitkou nespokojeni i divaci, ze jejich sledovanost neustale klesa.

    5. Kytka nema labouristicke tendence. Je to pozoruhodne neporozumeni postojum tohoto v minulosti vaseho celneho zpravodaje. - Pokazovat na to, ze Milan Smid a Ivan Kytka maji v "minulosti ponekud smocene ruce" se mi zda neeticke. Co to ma spolecneho s vecnou argumentaci? A jak ma Kytka "v minulosti smocene ruce"? Tim snad, ze pracoval v CTK anebo ze napsal nekolik clanku pro casopis Melodie?

    6. K popisu redakce za Studenovskeho do prednasky dodam, ze s tim vasnive nesouhlasite.

    7. Vim z nekolika zdroju, ze Puchalsky donutil Kytku k rezignaci.

    8. Kytkovi jsem neodmitl moderovat V prave poledne. Rekl jsem, kdyz jsem byl nekdy v  breznu dotazovan, ze jsem kratkodobe ochoten pomoci v jakekoliv kapacite, nejdele po dobu pul roku, do kterezto doby uz by mohli byt vycviceni schopni jedinci. Pak bych odesel, nebot se nehodlam trvale vracet do CR. Odmitl jsem se z dobrych duvodu ucastnit konkursu. Zadnou konkretni nabidku z CT jsem neobdrzel, a tak je to take v poradku - byla zachovana moje nezavislost.

    S pozdravem,

    JC

    Billův velký triumf

    Guardian 19. srpna 1998

    Skutečnou zkouškou Clintonova prezidentského období je, jak efektivně se mu podařilo vypořádat se s úkolem být čelným politikem v období po ukončení studené války, píše komentátor Alex Brummer. V clintonovské éře totiž dominuje světové politice nová geoekonomika.

    Je to agenda, které Clinton a jeho poradci rozuměli, když v proce 1992 připravovali z Little Rocku budoucnost. Bezprecedentní hospodářská prosperita minulých šesti let, v jejímž důsledku se proměnil globální obchod a zvýšila se životní úroveň po celém Západě je úspěchem výlučně Billa Clintona.

    Jestliže někdo touží po "morálnějším prezidentském úřadě" (pokud takový pojem vůbec existuje), měl by si připomenout beznadějného Jimmyho Cartera (s "touhou v srdci"), pod jehož vedením musel být mocný dolar zachráněn Mezinárodním měnovým fondem a američtí diplomaté a občané byli drženi jako rukojmí v Teheránu, až do inaugurace jeho nástupce Ronalda Reagana.

    Co se týče Reaganova prezidentského úřadu, kterou podporovala morálně rozčílená náboženská pravice, Reaganovo prezidentské období skončilo daleko vážnějšími protiústavními prohřešky, když byly během aféry Irán - Contra odčerpávány finanční a vojenské prostředky a americké hospodářství bylo zatíženo státním dluhem ve výši 2,6 miliard dolarů.

    Cílem Clintonova prezidentského úřadu bylo restrukturalizovat americké hospodářství pro jednadvacáté století. Zdálo se, že je to nezvládnutelný úkol. 12 let zanedbávání státního rozpočtu v Reaganově a Bushově éře odsoudilo Spojené státy k dlouhému období ekonomické "stagflace" (stagnace a inflace) a úpadku.

    Clinton zdědil hospodářství, které skoro vůbec nerostlo, v němž stoupala nezaměstnanost, inflace byla vyšší než norma po druhé světové válce, produktivita byla ostudně nízká a velké části amerického průmyslu po celých státech tzv. rezavějícího pásu - od Pennsylvánie až k státu Illinois - byly decimovány mezinárodní konkurencí.

    Největším problémem bylo právě hospodářství, kde roční rozpočtový deficit (dosáhl v posledním Bushově rozpočtu 335 miliard dolarů) škrtil soukromý podnikatelský sektor, protože zvyšoval náklady splácení dluhů. Dokud nebyl problém státního deficitu vyřešen a nedošlo znovu ve Spojených státech k růstu hospodářství a produktivity, tvůrčí génius Američanů nemohl být osvobozen.

    Clinton restrukturalizoval celý vládní aparát a poskytl ekonomice nejvyšší status. Posedlost Reagana a Bushe s vojenskými výdaji (neustále se zvyšoval rozpočet Pentagonu) ustoupila zaostřené pozornosti na podnikatelskou sféru.

    V ústředí vlády - v Bílém domě - byla založena Národní rada pro hospodářství. Dostala obdobné pravomoci jako Národní rada pro bezpečnost, která si za vlády předchozích prezidentů vydobyla tak velkou autoritu. Úkolem Národní rady pro hospodářství bylo zajistit, aby ve vládních strukturách bylo věnováno vytváření ekonomické politiky tolik pozornosti, jako bývalo v předchozí éře věnováno supervelmocenským politickým hrám. Existovaly dva navzájem spojené cíle: zlikvidovat rozpočtové deficity, které učinily Spojené státy ve skupině nejprůmyslovějších zemí G 7 páriem, a vyvolat energický hospodářský růst. Oba tyto cíle byly dosaženy, a kromě toho ještě mnoho dalšího.

    Uprostřed veškerých rekriminací ohledně Lewinské za posledních sedm měsíců si jaksi nikdo nepovšiml, že razantní zásahy do rozpočtu letos na jaře, spolu s vysokou mírou růstu ekonomiky, znamenaly, že poprvé za posledních dvacet let zaznamenaly Spojené státy rozpočtový přebytek.

    A skutečně, největší debata mezi Bílým domem a Kongresem o rozpočtu pro příští rok se týká toho, jak nejlépe využít rozpočtového přebytku, aby se zvýšila úroveň vzdělanosti obyvatelstva a aby se dále zvýšil výkon průmyslu. Už se v Americe nehovoří o omezování státního sektoru, což bývalo hlavním tématem po tolik let. Americká nezaměstnanost klesla na takovou úroveň (4.4 procenta pracovních sil), o níž si donedávna ekonomové mysleli, že je nemožná, pokud nemá znovu vyvolat inflaci.

    Proměna zbrojařských laboratoří ve výzkum nejmodernějších technologií, spolu s technologickou renesancí a nízkými úrokovými mírami vyvolala rozkvět komunikačního průmyslu, od internetu přes kabelové společnost a digitální systémy. Prostřednictvím dohod jako je NAFTA (Dohoda o severoamerické zóně volného obchodu) a dohod ve Světové organizaci pro obchod usiloval Clintonův tým o vybudování mezinárodních styků založených na podnikatelství a hospodářské liberalisaci a nikoliv na zbrojení.

    Základními nosníky Clintonova prezidentského úřadu byla jeho neobyčejně bdělá pozornost k mezinárodní ekonomice a finančnictví. Kdyby měly být tyto nosníky zlikvidovány na základě úzkých ústavních argumentů o osobním životě amerického prezidenta, bylo by to prázdné etické gesto, které by nás poškodilo všechny.

    Proč nemáme v ČR filmy parodující politiky?

    K článku pana Saxonberga

    Jan Lipšanský

    Reakce na tento clanek bude ponekud z jineho soudku, ale myslim, ze uplne presne vystihuje onu situaci. Uvedomil jsem si totiz, ze v Ceske republice NIKDY nevznikl parodicky film na jakoukoliv prave vladnouci politickou stranu.

    Zatimco v USA se toci kazdou chvili parodie na americkeho prezidenta (napr. Blazniva strela), zkuste u nas natocit film, v nemz pan Havel tajne skryva cigarety pod nemocnicnim luzkem, pan Klaus doma schovava do satniku svuj prosluly usmev, knir a paruku, a zuby do sklenicky, kde by se parodoval vztah p. Havla a jeho druhe manzelky, pripadne Nininy svatby. Spousta Cechu, odkojena pouze demagogickymi hesly, za nimiz vsak pevne stoji, by prskala a na takovy film jiz z principu nesla.

    Pak tedy zni otazka -- je Amerika mene demokratictejsi zemi nez Ceska republika, kdyz si dovoluje takova hnusna zverstva jako parodovat vlastni politicke predstavitele?

    Docela lituji pana profesora, ze ma z nasich studentu takovy spatny pocit. Ja ho ale mam docela dlouho taky. Myslim, ze lide v nasi zemi se odnaucili analyticky a logicky myslet, a libi se jim jen prazdna hesla bez obsahu, jez mohou vzdy a vsude papouskovat s predstavou, jak jsou chytri. Takova rychla kucharka na to, jak byt chytry.

    Kdysi jsem vedl rozhovor s jednim svym spoluzakem, zarytym zastancem politiky ODS. Rozhovor probihal asi takto:

    JA: Uznavas, ze ODS byla sedm let u moci?
    ON: Ano.
    JA: Takze ona schvalovala nejvyznamnejsi zakony?
    ON: Ano.
    JA: Ale nektere z tech zakonu jsou nedodalne ci vylozene spatne?
    ON: Ano.
    JA: Takze z toho logicky vyplyva, ze ty spatne zakony zapricinila ODS.
    ON: Ne.

    Jan Lipšanský

    		•

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|