Milióny lidí v Severní Koreji zemřely hladem - severokorejská vláda to utajuje

Letos v červnu nalezla skupina Jihokorejců v opuštěném lomu nedaleko čínského města Changbai umírající ženu. V lomu s ní byly ještě dvě další ženy a dvě děti. Všichni to byli uprchlíci te Severní Koreje, která je jen několik kilometrů daleko, na opačném břehu řeky Jalu.

Žena pocházela z města Hamhung a zjevně nic nejedla po celé dlouhé týdny. Na rukou měla vyrážku a loupala se jí z nich kůže. Byla vyhublá až na kost . Vypadala, že je starší, ale uvedla, že je jí třicet. "Jak bych si mohla dovolit jít do nemocnice," řekla, "když umíráme hladem?"

Nemocná žena přišla o matku, o otce, o manžela a o dvě děti. Přežila jen ona a jedna její šestiletá dcera.

"V Severní Koreji se odehrává neobyčejná tragédie," napsal posléze jihokorejský buddhistický mnich Pomnyun, který byl během své návštěvy v Číně přítomen ve výše zmíněném lomu, když se tam objevili severokorejští uprchlíci. "Milióny lidí tam umírají na nedostatek potravin . Umírají mlčky, nikdo to o nich neví. Musíme tomu zamezit, máme-li si zachovat lidskost."

Navzdory činnosti mnicha Pomnyuna a jeho organizace, Korejské buddhistické hnutí sdílení, mnozí popírají existenci lidí jako jsou výše zmínění uprchlíci. Britský týdeník Independent on Sunday však přinesl jejich fotografie.

Inspekční tým Evropské unie navštívil v květnu Severní Koreu a konstatoval, že tam hladomor není. Lékařská charitativní organizace Médecins du Monde letos v červenci vyjádřila názor, že "to nevypadá, že Severní Korea trpí totální katastrofou. Dojem, který jsme získali,bylo, že mnoho věcí není k dostání, nikoliv však, že vládne krize..."

Hodnocení situace v Severní Koreji se ostře odlišují. Na jedné straně jsou ti, kteří se domnívají, že severokorejská vláda využívá obtížnou situaci své země pro vlastní politické účely. Na druhé straně, organizace jako Korejské buddhistické hnutí sdílení, jsou přesvědčeny, že Severní Korea se stala obětí nepředstavitelné tragédie - kterou severokorejská vláda utajuje a vnější svět ji ignoruje.

Nikdo v zahraničí nemá přesné informace o tom, co se v Severní Koreji děje. Když vyšlo v roce 1995 najevo, že v zemi vládne nedostatek potravin, bezprecedentnímu počtu cizinců bylo dovoleno navštívit Pchjong-jang a dokonce tam i žít. Ale volnost pohybu těchto osob je striktně omezena, a jejich svědectví situaci spíše jen dál matou.

Humanitární organizace, které působí v Pchjong-jangu, konstatují, že je v Severní Koreji široce rozšířena podvýživa, ale že lidé ve velkém počtu neumírají hladem. Soukromě ale někteří zahraniční diplomaté v Pchjong-jangu opatrně potvrzují odhady soukromých, nevládních skupin, které nezávisle dospěly k drastickým závěrům o rozsahu hladomoru v této zemi.

Charitativní organizace jménem World Vision odhaduje, že od ledna do dubna loňského romu zemřelo v Severní Koreji hladem půl miliónu až dva milióny lidí. Minulý týden se ze Severní Koreje vrátila delegace amerického kongresu a odhaduje, že od roku 1995 umírá v Severní Koreji každoročně hladem asi 300 000 až 800 000 lidí. Celkem prý zemřelo asi až 2 milióny osob. A pak jsou k dispozici údaje Korejského buddhistického hnutí sdílení.

Tato organizace, která nemá přístup do zakázaných oblastí Severní Koreje, je přítomna v čínské pohraniční oblasti, která vždycky měla blízké styky se záhadnou a nepřístupnou zemí na druhém břehu řek Jalu a Umen. Od loňského září v této oblasti mají jihokorejští buddhisté víceméně tajné, neformální pracovníky, kteří provedli pohovory s 1500 uprchlíky ze Severní Koreje.

Většina těchto uprchlíků pochází z východních provincií Severního a Jižního Hamyongu. Zjištěním jihokorejských buddhistů vzniká důsledně hrůzný obraz země, která se víceméně zcela vzdala úsilí nakrmit své obyvatelstvo. Více než čtvrtina jejího obyvatelstva zemřela na hladomor a hladem způsobené choroby.

Zdá se, že se od roku 1992 systém kolektivní distribuce potravin rozložil. Sporadicky se sice stále distribuuje rýže, ale všeobecně jsou jednotlivé rodiny nechány na pospas samy sobě. Čtyřicet procent uprchlíků konstatovalo, že museli jíst kořínky nebo kůru stromů. Čtyřicet procent obyvatelstva je podvyživeno. Školy a nemocnice nemají topivo ani léky.

Mnoho dotazovaných přišlo v důsledku hladomoru o rodinné příslušníky - průměrná úmrtnost v rodinách dotazovaných uprchlíků byla 27 procent. Jihokorejští buddhisté odhadují, že na hladomor zemřelo v Severní Koreji tři milióny osob. Uprchlíci uvádějí, že podél silnic a v železničních stanicích leží mrtvoly, nebo jsou v horách zabaleny do hadrů.

Mnoho uprchlíků, snažících se dostat do Číny, se cestou utopí. Pravidelně řeka vyplavuje jejich mrtvoly. I ti Severokorejci, kteří se dostanou do Číny, žijí v trvalém strachu před čínskou pohraniční policií. I výše zmíněná skupinka uprchlíků, která dospěla do nepoužívaného lomu v Číně, byla zatčena čínskými pohraničníky a vrácena do Severní Koreje. Po návratu jsou severokorejští uprchlíci posíláni do pracovních táborů, kde umírají hladem.

(Tento komentář Daniela Johnsona, který vyšel v deníku Times v pátek 21. srpna, trpí, zdá se mi určitou idealizací, v důsledku velké vzdálenosti autora od Čech a neznalosti češtiny. Nicméně, myslím, pořád je to lepší než třeba komentáře Mladé fronty Dnes, třeba Karla Steigerwalda ke třicátému výročí srpnové invaze. JČ)

Toto je příběh dvou prezidentů. Jeden z nich má všechno - je mocný, populární, fotogenický, fyzicky je fit - jenom nemá morální autoritu. Druhý přišel o všechno - o zdraví, o atraktivní vzhled, o vliv - kromě morální autority.

Bill Clinton a Václav Havel nemají nic společného. Pokud se první chvástal, že nevdechoval marihuanu, druhý vdechoval příliš mnoho tabáku. Havel přežívá jen s jednou plicí po naléhavé tracheotomii a po několika operacích rakoviny. Je pravda, že oba muži jsou úspěšní nejen v politice, ale i u žen. (Loni, ve věku šedesáti let, se Havel oženil s mladou herečkou Dagmar, po smrti jeho pozoruhodné první manželky Olgy.) Ale tento český bohém je gentleman: Američan je jen sprosťák.

Tento týden však, jak Clinton bojuje v televizi o svůj politický život a Havel bojuje o samotný život v nemocnici, srovnání nám vypovídá mnohé o podstatě morální autority Co je ona nedefinovatelná vznešenost osobnosti, kterou Clinton tak zoufale potřebuje, a která mu tak zjevně chybí, a která z Havla vychází dokonce i na jeho nemocniční posteli? Co je podstatou morální autority?

Oba prezidenti samozřejmě vycházejí z velmi odlišného intelektuálního a sociálního zázemí. Havel jasně patří k nejlepší politické a literární tradici ve své zemi: jeho vzorem je Tomáš Masaryk, předválečný prezident. Jeho předchůdci jdou až k Janu Husovi, k reformátoru z patnáctého století - k prvnímu českému disidentovi.

Jako spisovatel využívá Havel dvou českých tradic - tradice Karla Čapka, jehož science fiction satirizovala totalitářství ve třicátých letech, a Franze Kafky, s něhož zážitky absurdity tyranie se Havel blízce identifikoval. Ale ostře se po invazi Varšavského paktu před třiceti lety názorově rozcházel se svým současníkem Milanem Kunderou: Kundera věřil v Dubčekův "socialismus s lidskou tváří", zatímco Havel ho viděl jen jako krok k demokracii a vládě zákonnosti. Kundera emigroval, Havel zůstal, šel do vězení a zničil si zdraví.

Havel myslitel využívá idiom fenomenologie: vidí Martina Heideggera jako "největšího filozofa naší doby", ale se zájmem přijímá humanistickou kritiku Heideggera od Emmanuela Levinase - staví se, stručně řečeno, na židovskou stranu proti nacistickému existencialismu. Havlův učitel Jan Patočka, nynější papež a mnoho dalších, kteří odporovali komunismu, pocházejí z téže filozofické tradice. Sympatozují s ní křesťané i atheisté: Havel stojí někde uprostřed, je stoupencem toho, co britský autor Don Cupitt nazývá "náboženství Bytí". Jeho slova a činy vycházejí z hlubokých rezerv čtení, uvažování a sebeanalýzy.

Clinton žádné zázemí nemá a ani mu to nechybí. Není intelektuál: kdyby byl, nebyl by prezident. Cestuje bez zátěže: literární a filozofická zavazadla se pro jeho zaměstnání nepožadují a jediný muž, který si je v tomto století přinesl do Bílého domu byl Woodrow Wilson - nebyl příliš slibným precedentem. Kromě toho, že se občas klaněl různým guru, Clinton se ve svých veřejných projevech sklání jen k nejvyšší morální autoritě - k Bohu.

Není důvodu pochybovat o upřímnosti zbožnosti tohoto amerického prezidenta - jen to jak se zdá nemá naprosto žádný dopad na jeho činy. Opravdu, nejpozoruhodnější na tom, jak Clinton reaguje na svou dlouhou sérii skandálů, která vyvrcholila aférou Lewinsky, je, jeho naprostý nedostatek jakýchkoliv morálních měřítek, které by řídily jeho činy. Clinton, jak se zdá, před sebou samým neustále utíká.

Kultura u státníka něco znamená: sofistikovanost, rafinovanost, však často maskuje morální chaos či prázdnotu. Daleko důležitější v morální autoritě je být počestný, především in foro interno, na soudu svědomí. Obojí se ozřejmuje v oné pozoruhodné pasáži v evangeliu svatého Jana, když Ježíš říká Pontskému Pilátovi: "pro tuto věc jsem se narodil, abych svědčil o pravdě" a Pilát odpovídá: "Co je pravda?"

Aby mohl být člověk svědkem vlastní pravdy, musí se k ní stavět skepticky: musí zároveň hrát roli Krista i roli Piláta. Máme-li se naučit, jak být věrni sami sobě, musíme se nejprve sami zradit.

Havel zkoumal tyto problémy v hrách jako je Pokoušení, Vyrozumění a Largo Desolato. Ale nejpřísněji odhaluje svou duši ve vězeňské korespondenci se svou první ženou, nazvané Dopisy Olze. Vyčítá si své vlastní kompromisy, konkrétně žádost o propuštění, kterou podepsal během svého prvního zatčení v roce 1977.

"Napsal jsem svou žádost způsobem, který se mi tehdy zdál neobyčejně taktický a chytrý, zároveň jsem ale nenapsal nic, o čem bych si býval myslel, že to není pravda. Prostě jsem 'přehlédl' skutečnost, že pravda neleží jen v tom, co je řečeno, ale i v tom, kdo to říká, komu, proč, jak a za jakých okolností. V důsledku tohoto drobného 'přehlédnutí'(přesněji, tohoto drobného podvodu, spáchaného na sobě samotném) jsem se dostal nebezpečně blízko až k tomu, co úřady chtěly slyšet."

Havel zjistil, že byl propuštěn, ale zdiskreditován: "nejtemnější období mého života". Teprve o pět let později si uvědomil, že jeho "podvod, spáchaný na sobě samotném" byl "hluboce pozitivní a očistný". Tím, že své selhání přijal bez váhání a plně, nalezl Havel pokoj, dokonce i to "čemu křesťané říkají milost". Dál už nemusíme hledat, odkud pochází zdroj jeho morální autority.

Clinton zmeškal šanci čelit tváří v tvář vlastní nepoctivosti. Dal přednost tomu, obvinit jiné - zejména Kennethe Starra, počestného prokurátora, jehož nynější nepopularita je vysvětlitelná jen ve světle amerického komplexu z mccarthyismu. Prezidentský váhavec zapomněl na Pilátovu otázku. Kristovou odpovědí bylo ukřižování. Havel našel svou odpověď až po trojím věznění. Obávám se, že pro Billa Clintona je už pozdě, i kdyby byl za mřížemi.

Čelní českoslovenští komunisté, kteří tajně povolali ruská vojska, aby zlikvidovala remormní hnutí Pražské jaro v roce 1968, téměř stoprocentně uniknou stíhání, přiznali činitelé minulý týden, v předvečer třicátého výročí invaze, napsal v neděli týdeník Sunday Telegraph.

Navzdory vyšetřování, trvajícímu osm let, které odhalilo přesvědčivé důkazy, identifikující muže, kteří svou zemi prodali Moskvě, dosud nebyl ani jeden z nich odsouzen. Nyní vyšetřovatelé přiznávají, že viníci téměř určitě dožijí svůj život v klidu.

Tomáš Hornof z Komise pro vyšetřování zločinů komunismu konstatoval: "Nemyslím, že někdo bude něco dělat. Soudy nemají odvahu k tomu, aby dospěly k jakémukoliv rozhodnutí."

České soudy, u mnohých z nichž dosud pracují soudci z komunistické éry, vrátily případy zpět prokurátorům, odvolávajíce se na promlčenost nebo na údajné procedurální chyby. Hornof konstatoval, že se očekává, že tento kafkovský proces bude pokračovat, dokud všichni obvinění nezemřou.

To znamená, že se Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu nepodaří uvěznit 11 čelných komunistů, kteří jsou obviňováni, že pomáhali nepřátelům bývalého Československa. Vyšetřování se soustředilo na dogmatiky a tajné policisty, kteří pomohli invazi a byli odměněni čelnými funkcemi v režimu po roce 1968.

Mezi nimi jsou Karel Hoffman, bývalý šéf komunistických odborů, a Miloš Jakeš, bývalý generální tajemník komunistické strany. Vyšetřovatelé se také zaměřili na bývalého šéfa ÚV KSČ Jozefa Lenárta a generála Karla Rusova, bývalého velitele armády, který nařídil československým jednotkám, aby během invaze zůstaly v kasárnách.

Dvě další osoby, které hrály významnou roli při pádu Alexandra Dubčeka a jeho "socialismu s lidskou tváří" už zemřely. Alois Indra zemřel pár měsíců po revoluci v roce 1989, jeho kolega Antonín Kapek spáchal sebevraždu brzo poté.

Mezi jinými je například jednaosmdesátiletý bývalý krejčí a hlavní ideolog Vasil Bilak. Žije na Slovensku, kde proruská vláda poskytuje útočiště pro politické párie.

Žaloba proti 11 mužům - kteří nyní žijí na odpočinku v luxusních státních vilách v českých a slovenských městech - je založena na jejich činnosti v posledních týdnech Pražského jara, v červenci a v srpnu 1968. Jak se Moskva zatvrdila proti Československu, prosovětští Čechoslováýci začali připravovat půdo púro invazi do jejich vlastní země.

To vyvrcholilo v nechvalné známém "zvacím dopise" Brežněnovi, žádajícím sovětského vedoucího představitele aby potlačil takzvaný kontrarevoluční puč "všemi prostředky, jaké máte k dispozici". Rusko nakonec předalo dva takovéto dopisy do Československa v roce 1992 a další jsou prý skryty v ruských archívech.

Předání těchto dokumentů odhalilo vedoucí představitele Československa po roce 1968 jako lháře a zrádce. Vždycky popírali, že ty dopisy existují. Ještě minulý týden tvrdil znovu Hoffman, že jsou prý falešné.

Jeden dopis začíná "Drahý Leonide Iljiči," a končí prosbou, aby Brežněv jejich zradu nezveřejňoval. Dopis byl předán sovětskému šéfovi 3. srpna 1968, pouhých čtrnáct dní před tím, než do Československa 20. srpna 1968 vtrhlo 100 000 vojáků Varšavské smlouvy.

V těžkých dnech, které následovaly, poté, co byli Dubček a jeho spojenci uneseni do Moskvy, dogmatikům se nepodařilo utvořit revoluční vládu, ale podařilo se jim ochromit armádu a reformní vedení. Konzervativní vrchní velitel nařídil československým jednotkám, aby zůstali v kasárnách a tajní policisté působili pro zahraniční jednotky jako tlumočníci.

Mnoho Čechů projevuje vůči roku 1968 nezájem a mnoho mladých lidí ho vidí jen jako hádku mezi komunisty. Proto nevyvolává nestíhání zrádců z roku 1968 skoro žádné veřejné reakce.

Pomozte!

Střední Evropa bere příliš doslova žádost britského majestátu, uvedený v každém britském cestovní pase, aby bylo každému britskému občanovi umožněno "projít svobodně a bez překážek," napsal v pátek 21. srpna z Prahy deník Times. Tři britští občané se totiž objevili v čelných funkcích ministerstev zahraničních věcí v České republice a v Polsku.

Tito Britové řídí kriticky důležité části střední Evropy: Jan Kavan je český ministr zahraničních věcí, Otto Pick je jeho náměstek, v Polsku je Radek Sikorsi náměstkem ministra zahraničních věcí.

Všechno jsou to exulanti, kteří se vrátili do vlasti - jasně však jejich případy dokazují, jak může vytvářet inteligentní asylová politika do budoucnosti pro Británii výhody, píše Times. Brzo, až začne být vyjednávání o vstup do Evropské unie tvrdší, možná začnou tito ministři litovat, že mají dvojí občanství. Zatím však je pro ně jejich britský pas přínosem.

Jan Kavan, 51, se narodil v Británii jako syn českého diplomata a anglické matky, Rose. Za Pražského jara byl studentským rebelem a pak se stal na dvacet let komunikačním kanálem mezi československými disidenty a Západem. Vrátil se z londýnského exilu do Prahy v roce 1989. Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook je přítelem Jana Kavana ze studentských let.

Kavanův náměstek Otto Pick uprchl z Československa do Británie po komunistickém převzetí moci v roce 1948. Než se stal profesorem mezinárodních vztahl na univerzitě v Surrey pracoval osmnáct let v monitorovací stanici BBC v Cavershamu.

Jeho protějšek v Polsku, Radek Sikorski, 35, je vášnivým stoupencem Margaret Thatcherové. Opustil Polsko ve věku 19 let, po té co byl členem mládežnické sekce odborového hnutí Solidarita, a v Pembroke College na univerzitě v Oxfordu studoval historii. Jako novinář cestoval do Afghanistánu a jezdil na koních s mudžahídy. Je jedním z mála Poláků, kteří kdy bojovali se zbraní v ruce proti sovětským vojskům. Jeho manželkou je Anne Applebaumová, bývalá zástupkyně šéfredaktora týdeníku Spectator.

Celou novou střední Evropou probíhají styky s Británií. Bývalý univerzitní učitel z Leeds University Janusz Onyszkiewicz je polským ministrem obrany, maďarský ministr zahraničních věcí vyučoval na vysoké škole City of London College, uzavírají Timesy.

Radio Free Europe chce vysílat z Prahy do Iráku a Íránu

Česká republika obviňuje americkou rozhlasovou stanici z arogance

Vicepremiér Lánský: Záměr je s ohledem na hrozící útoky pro občany příliš nebezpečný

RFE/RL až dosud vysílá v jazycích obyvatel bývalého východního bloku a republik bývalé Jugoslávie. Stanice je financována americkým Kongresem, který se na jaře rozhodl, že RFE/RL by měla od podzimu vysílat také do Iráku a Íránu, aby tam podporovala demokratické tendence. Hlavní sídlo RFE/RL se v roce 1995 přesunulo z Mnichova do Prahy a je umístěno v budově bývalého československého parlamentu v centru Prahy.

Pro íránskou a iráckou redakci získala RFE/RL bývalou residenci kubánského velvyslance v diplomatické čtvrti Bubeneč. Jako důvod byl udáván nedostatek prostoru v hlavní budově a lepší bezpečnostní podmínky. Zatímco hlavní budova na Václavském náměstí je přímo přístupná z několika stran, vila v Juarezově ulici je obklopena velkou zahradou a obehnána vysokým plotem.

V Mnichově byla budova RFE/RL v Anglické zahradě v roce 1981 cílem bombového útoku, který měl naplánovat proslulý venezuelský terorista Carlos na objednávku rumunské tajné služby. Již zpráva, ve které čtvrti se bude připravovat vysílání proti iráckému diktátoru Saddámu Husejnovi a iráckému ajatoláhovi, vyvolal mezi obyvateli budoucí redakční budovy neklid. Útoky na americká velvyslanectví v Dar-es-Salamu a Nairobi tyto obavy ještě posílily.

Za zahraniční a bezpečnostní politiku odpovědný vicepremiér Lánský na adresu RFE/RL uvedl, že je nepřijatelně, aby si "tady soukromé zahraniční firmy dělaly bez vědomí vlády, co se jim zlíbí". Lánský napadl prezidenta RFE/RL Toma Dina, který se odvolával na rozhovory s pražskou vládou. Lánský řekl, že neví o tom, že by se nějaké takové rozhovory uskutečnily, a obvinil Dina přímo z arogantního chování.

Administrativní ředitel RFE/RL Jan Obrman Lánského vývody odmítl. Zdůraznil, že stanice v poslední době všechny české kabinety plně informovala a spolupracovala s policejními orgány.

Poděkování všech Čechům žijícím v Británii

Jan Čulík
Britské listy
21. srpna 1998

Vážený pane,

rád bych vás požádal, abyste laskavě uveřejnil následující text:

Jménem vlády České republiky děkuji všem krajanům, kteří po invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa našli útočiště ve Velké Británii, za jejich statečný a nesmlouvavý postoj k událostem, které tak hluboce a dlouhodobě poznamenaly život národa i osudy jednotlivců.

Vážím si práce a píle, kterou bylo nutno vynaložit k dosažení společenského postavení a profesionálního úspěchu v novém prostředí. Díky tomuto každodennímu úsilí českých krajanů se - navzdory normalizační situaci doma - dařilo budovat image českého národa jako příslušníka rodiny kulturních a civilizovaných národů. Vysoce si cením i cílevědomého, dlouhodobého a soustavného úsilí krajanů na podporu demokratického vývoje v tehdejším Československu, který v roce 1989 vyústil v sametovou revoluci.

Těším se, že naše země bude i nadále moci spoléhat na podporu českých krajanů a jejich spolupráci na nelehkém úkolu revitalizace české společnosti, ekonomiky i kultury.

Pavel Seifter
velvyslanec

Velvyslanectví České republiky, Londýn

Plzeňský deník, 5. srpna 1998

Z akce, na niz se sjelo 250 lidi, se mohlo ucinit rozhodne vic a dialog mohl byt vecnejsi.

NEW YORK/TORONTO - Tyden zahranicnich Cechu, ktery na pocatku minuleho mesice usporadala v Praze Universita Karlova ke svemu 650. vyroci, mnohe z nich castecne zklamal. "Mluvili jsme trochu sami k sobe", rekl Vladimir Kabes z Rady vzajemnosti Cechu a Slovaku. Ucastnici ze zahranici cekali dialog, ale ten se podle nich nekonal.

"Druhy partner dialogu, Cesi z Ceske republiky, nebyl moc k videni," napsala v torontskem Novem Domove Halina Brenova. Podobne jako jini poukazala na znacny nezajem akademiku, ale i sdelovacich prostredku. Ani o skvely panel podnikatelu, jehoz se zucastnily takove hvezdy jako Tomas Bata a dalsi, nebyl mezi domacimi zajem, podivila se autorka. Podotkla vsak, ze v dobe akce bylo v Praze nekolik jejich exilovych pratel, kterym oficialni setkani tohoto druhu pripadaji zcela zbytecna. Jde jen o monolog zahranicnich Cechu, "a to monolog zaujaty a zlostny". "Mnohe z nas nezajima nic, nez ztraceny majetek," pravila do vlastnich rad.

( Poznamka Jiriny Fuchsove: Rekla bych, ze vetsina tech, ktere opravdu zajimal jen ztraceny majetek, uz jej tak ci onak dostali zpatky. Nas ostatni z vetsiny zajima CESKE OBCANSTVI-- bez toho, abychom se museli pripadneho jineho zreknout --, pak ovsem, narok na restituce ( zakonna lhuta pro "opravnene osoby" k zazadani o restituci MOVITEHO majetku KONCI 31. prosince 1998!!!) ((Nemate-li na papire osvedceni o ceskem obcanstvi, NEJSTE "OPRAVNENA OSOBA")), a dale nas vsechny t.c. v zahranici zajima nase ustavou zarucene pravo! VOLIT V CESLYCH VOLBACH, a to nas vsechny rodile Cechy bez ohledu na to, uznava-li nas maticka vlast za obcany, nebo ne...

Mozna, ze mnozi, kteri z principu meli v poslednich peti letech SKUTECNY ZAJEM O CESKE OBCANSTVI a seznali, ze TO PROSTE BEZ LHANI A KRIVEPRISEZNICTVI NEJDE! uz dnes opravdu maji zajem ciste a pouze O SVUJ UKRADENY MAJETEK.

Pani Albrightova, jak pise Spiegel, svuj zdedeny dum v Kostelci uz take dostala, cili zazlivat dnes nekomu, po vice nez peti letech cesko-obcanske barierove zapsklosti ze strany vlad a ministerstev CR, ze je "nezajima nic, nez ztraceny majetek..." se nam zda placem na skutecne spatnem hrobecku...)

Pokracujeme:

Upozornila ale take na to, ze jde o dva svety. ktere si nikdy asi nebudou uplne rozumet."

( Dalsi demagogie, zamerne sirena, vracime se, mnozi z nas, domu jiz od roku 1989, a pokud mohu mluvit jen za sebe a mnohe pratele, nepripada nam , ze by slo o "dva svety".... Ba naopak.... JF)

Z prilezitosti, na niz se sjelo 250 lidi, se mohlo ucinit rozhodne vic a dialog mohl byt vecnejsi, prohlasil Kabes, ktery ji vsak nechce smahem odmitnout. Ma pocit, ze se cela akce malo propagovala.

(Melo se snad vyhlasit, ze se bude na Ovocnem trhu na pockani vydavat osvedceni o ceskem obcanstvi. Mnim, ze by se nas do te Prahy - maticky mest sjely tisice......JF)

Tyz dojem vyjadril v newyorskem ctrnactideniku Americke listy publicista Ota Ulc. Nezatratil ji vsak. Ze sveho dojmu i nazoru jinych si ucinil jednoznacny zaver: "Organizacne zvladnuta akce se povedla, stala za to, odchazeli jsme obohaceni."

(Konec clanku).

Poznamka nakonec: Pokud se nekdo z TYDNE ZAHRANICNICH CECHU vratil s cerstve vystavenym osvedcenim o svem ustavou zarucenem ceskem obcanstvi v kapse, nebyl TYDEN ZAHRANICNICH CECHU zbytecnym P.R. show.

Pokud ne, jednalo se pouze o dalsi -- pro 30.000 Cechu bez ceskeho obcanstvi v zahranici -- dobre vyvedenou Potemkinovu vesnicku...

Zemské noviny, 22. července 1998

Dva clenove vlady maji dvoji obcanstvi: vicepremier Egon Lansky svedske a ministr zahranici Jan Kavan britske. Dvoji obcanstvi NENI NA PREKAZKU VYKONU JEJICH FUNKCI.

Lansky nevidi duvod, PROC BY SI SVEDSKE OBCANSTVI NEMEL PONECHAT. Kavan soudi, ZE O BRITSKE OBCANSTVI NEMUZE N I K D Y PRIJIT ANI SE HO N E M U Z E V Z D A T. (CTK)

(Kapitalizace pismen: Jirina Fuchsova)

Švéd Lánský a Brit Kavan vstoupili do vládních úřadů

Zemské noviny 24. července 1998

Praha (pal) - "Jsem prvni Sved v ceske vlade," chlubil se vcera v budove Strakovy akademie Egon Lansky, mistopredseda vlady, povereny KOORDINACI MINISTERSTEV ZAHRANICI, OBRANY A  VNITRA. "Doufam, ze se nebude opakovat kradez rudolfinskych sbirek," varoval ho zertem Milos Zeman s narazkou na jednu z udalosti tricetilete valky, kdyz sveho byvaleho poradce uvadel do uradu.

Vedle Sveda Lanskeho vcera premier predstavil vladnim a ministerskym urednikum take BRITA JANA KAVANA, noveho sefa diplomacie. Zatimco Lansky nabyl svedskeho obcanstvi ve skandinavske emigraci, Kavan se stal poddanym Jeho Velicenstva Jiriho VI., kdyz se narodil v Londyne anglicke matce a ceskemu diplomatovi.

OBA SI VEDLE CESKEHO OBCANSTVI MINI PONECHAT I OBCANSTVI ZEME, V NIZ ZILI DO ROKU 1990.

LANSKY ANI KAVAN SE SVEHO DRUHEHO OBCANSTVI

ZRICI NECHTEJI

"Nevidim k tomu zadny duvod," prohlasuje mistopredseda vlady.

"Narodil jsem se NA  BRITSKE PUDE, A  TAM PLATI

ZE ZADNY UREDNIK VAS OBCANSTVI ZBAVIT NEMUZE,"

vysvetluje zase ministr zahranici.

No comment,