"Je pravdou..."

Jazyková poznámka

Jenže potíž je, že výrokem "Je pravdou..." čeští mluvčí narušují jednu docela pevnou významovou strukturu českého jazyka. Sedmý pád se po sponě tvořené slovesem být většinou používá ke zdůraznění nějakého netrvalého atributu. (Dá se tedy říct: "Je teď krátkodobě učitelem", protože to je vlastnost, která se dá změnit, ale nelze říct např. "Je mužem" - leda v přeneseném smyslu, když chceme vyjádřit , že si někdo třeba dodal odvahy a jedná mužně.)

Na konferenci pro zahraniční bohemisty, jíž se v pátek účastním mimo Prahu a dosah internetu, takže nemohu připravit dnešní přehled aktuálních zpráv, za což se omlouvám, jsem o této věci hovořil s překladatelem Františkem Froehlichem a jazykovědcem profesorem Alexandrem Stichem.

Konstatovali, že používání sedmého pádu ve výrazu "Je pravdou..." je neumělým pokusem lidí bez řádné znalosti češtiny vyjadřovat se povzneseně. Tento obrat, který se kupodivu dost rozšířil, nemá ovšem příliš často paralelu v jiných obdobných jazykových strukturách. Jak se to dá dokázat? Řekněte prostě té osobě, která se na vás vytasí s výrazem "Je pravdou" - "Jsi blbcem..."

JČ

Výběr textů z posledních dní:

• K článku Stevena Saxonberga o konservatismu - Saxonbergovo pojetí politických stran je nesmyslné

Ivo Mathé

Za zveřejnění obsáhlého rozhovoru Jana Čulíka s Ivanem Kytkou patří oběma aktérům opravdový dík. Je to záslužný čin, jenž mne vyprovokoval, nejen kvůli frekvenci mého jména v otázkách i odpovědích, k hlubší analýze vyřčených názorů, zejména na předdubnové zpravodajství České televize.

Při prvním čtení vyhlíží rozhovor elegantně, tázanému je velkoryse promíjeno nedodržování témat, otázky příliš nepřekvapují, Kytkovy odpovědi vypadají upřímně a chtějí být diplomatické (kupř. Šámal se přihlásil ke Kytkově koncepci, ale situace se vrátila do starých kolejí..., ...pan Puchalský trvá na tom, aby základní obrysy a základní požadavky mého projektu - protože konec konců rozvíjely tu část jeho vítězného projektu, která se týkala zpravodajství - aby byly realizovány. Pokud to mohu hodnotit, něco z toho se daří..., ...mám pocit, že leccos z reforem, které jsem tam zahájil, zůstalo zachováno, hlavně proto, že jsou součástí vítězného projektu Jakuba Puchalského , Puchalský znal Kytkův přístup, ...ztotožňoval se s tím, bylo to v jeho projektu - leč to si nikdo nemůže pro vysoký stupeň utajení ověřit. Nebo dokonce: Studenovský-Mathé se spokojili s úzkým výkladem zákona - tudíž dodržovali zákon, jenž je však je podle Kytky špatně formulovaný: ...tak, jak je zakotvená definice veřejnoprávního zpravodajství v zákoně, je to hluboký omyl a velká chyba, ...kritika Rady ČT nebyla účelová, ale kdo ví, když otázka je, kdo v Čechách má vzdělání a kvalifikaci...to posoudit atd.).

Při druhém (a každém dalším) čtení rozhovoru však naskakuje husí kůže. Kvůli vysokému počtu protimluvů, dezinformací a, k mé velké lítosti, hlubokých neznalostí.

Dovolte, prosím, začít můj komentář koncem rozhovoru, konkrétně třemi závěrečnými otázkami a odpověďmi, neboť právě ty poskytují důkaz o zoufalé nezasvěcenosti tázaného a (tak často JČ zmiňované) míře zasvěcené agresivity tazatele.

Předmětem posledních dotazů bylo mj. financování zpravodajského postu ČT v Bruselu (jen okrajovou poznámku pro čtenáře BL - 28. července t.r. jsem panu Čulíkovi poskytl solidní údaje o způsobu financování bruselské kanceláře ČT do 31. března t.r., měl tudíž šanci se ptát zasvěceně - to je i první část odpovědi Pavlu Trtíkovi).

Kytka by řekl, že 99% nákladů bruselského zpravodajského postu je financováno z nákladů ČT. Takže zhruba 1% (podle Kytky) činily náklady na střižny, kamery poskytované Pavlu Boudovi (ze strany evropských institucí či NATO) zdarma. Kytka říká Jestliže Bouda připraví dva...zpravodajské příspěvky týdně, peníze, které ušetří tím, že je to zadarmo, mohou dosahovat dvacet třicet tisíc korun týdně.

Milý čtenáři BL, počítejte, prosím, se mnou: týdně 20 až 30 tis. Kč činí ročně hodně přes 1 mil. Kč (to již je - při garanci EU i NATO nijak nezasahovat do reportáží - zajímavá částka). Pojďme dál - podle Kytkova explicitního vyjádření (viz výše) však tyto náklady - 1 mil. Kč - činily pouhé 1% nákladů bruselského korespondenta ČT. Znamená to snad, že Boudovo působení v Bruselu stálo ročně Českou televizi 100 mil. Kč ??? A protože náklady zahraničních zpravodajů ČT se v průměru podobají (samozřejmě tam, kde je mimo redaktora nastálo i kameraman, jsou vyšší) a ČT má korespondenty na šesti místech (Bonn, Moskva, Bratislava, Varšava, Londýn, Brusel), přijdou poplatníky (podle Kytky) na více než 600 mil. Kč? Samozřejmě, že Kytka vypustil z úst úplnou blbost. Proč pak selže i zkušený tazatel Jan Čulík a tak průhledný nesmysl publikuje? (To by za Studenovského neprošlo žádnému z těch "průměrných" a "druhořadých" novinářů!)

Pro věrohodnost a obsahovou hodnotu rozhovoru je však uvedený příklad, želbohu, charakteristický. Chci být vůči čtenářům BL poctivější než oba rozmlouvající (JČ rozhovor zřejmě přepisoval z mgf záznamu a  Ivan Kytka jej jistě četl - dodnes s omluvou neopravili ani řádku!) a dovolím si upozornit na některé další podivnosti, kontradikce či manipulace obou stran dialogu. Citáty (kurzívou) z Kytkových odpovědí nevytrhávám z kontextu, ostatně každý čtenář je může porovnat s kompletním zněním interview.

Přináší hned text úvodní otázky JČ "V situaci, kdy jak se zdá je česká politická scéna motivována hlavně úsilím politických stran přelhat a zmanipulovat veřejnost...." informaci či názor tazatele? Opravdu všechny strany lžou a manipulují? Jak to JČ ví tak jistě?

Kytkova odpověď je podobně sebejistá ...že jsem tam nepřišel dělat kariéru, ale spíš pomoct Jakubovi Puchalskému uvést do chodu...

Myslím, že jsem se dopustil té chyby, že jsem se až do 31. března snažil být fér vůči minulému vedení ČT...

Proč se Kytka ohání loajálností k minulému vedení, když hned dále říká ...Měl jsem v Londýně rozdělanou práci, věci, které jsem natáčel a neměl jsem ustříhané, archiv, který jsem potřeboval dokončit, takže jsem do 31. března plnil na sto procent funkci zahraničního zpravodaje.

Vždyť i po 1. dubnu zůstal Ivan Kytka oficiálním zpravodajem České televize v Londýně pověřeným vedením redakce, nebo to bylo jinak? Byl to od počátku neodpovědný "hokus-pokus" jištěný londýnským postem při neúspěchu či ztrátě elánu?

Zpravodajský tým v ČT měl podstatně víc času se připravit na mě než já na něj.

Ivan Kytka byl po několik let jeho součástí a redakce jej očekávala vcelku vstřícně.

Hovořilo se spíš o termínu mého návratu do Prahy 1. září, protože jsem to považoval, těch pět měsíců, za psychologicky nutnou dobu připravit se na přechod do nového pracovního prostředí.

Právem ČT vůči Kytkovi bylo kdykoli jej z Londýna odvolat nebo změnit místo jeho působení. Proč Kytka (a Puchalský) neposkytli dnes již desítkám lidí s čistýma rukama a poctivými úmysly často ani hodiny k psychologické přípravě na vyhazov z České televize (a odchod mezi nezaměstnané, nejen přesun v rámci instituce)? Ostatní pracovníci ČT neměli, též s rodinami a zatíženi závazky, stejná práva jako křehký Kytka? Jen Kytka má právo vyřešit si v Londýně všechny finančně rodinně zázemní okolnosti? Paluska, Studenovský, Kaušitz, Rajdus, Šebek, Gerold atd., atd., ti takové právo neměli? Ti museli ze svých funkcí či rovnou na ulici hned? (Dlouhým seznamem nespravedlivě, svévolně a se zlou vůlí propuštěných lidí, často kvalitnějších než těch obdařených nyní v ČT mocí jim ničit život, brzy skončím přispívání do BL.)

...kromě Zdeňka Šámala, který byl rozhodnut skončit v Moskvě buď jak buď a za něho neexistovala náhrada.

Existovala - s Martinem Dorazínem bylo jednáno před příchodem Kytky do Prahy, ještě za Studenovského.

V Londýně jsem byl zvyklý spolupracovat....s komerčními partnery....že pokud se chce něco napravit, tak se neváhá a dělá se to rovnou a okamžitě.

Soukromé firmě dodávající služby nezbývá než udělat i pitomost podle přání objednavatele a vystavit účet. Tak to chtěl Ivan Kytka od svých podřízených?

...mohlo k nim dojít po větší a hlubší diskusi i s redakčním týmem v ČT....Jenže nevím, jestli bych byl ochoten se kvůli takovémuto modelu do Prahy vrátit.

Puchalský mluvil na začátku opakovaně o diskusi a spolupráci s pracovníky České televize. Nebo Kytka byl víc než generální ředitel? Ochoten pracovat pro ČT jen jako londýnský zpravodaj? Bez dialogu? Kytka se zjevně s Českou televizí nikdy neidentifikoval. (Není z nového managementu sám.)

...tlak, který jsem vyvinul na to, aby se zpravodajství radikálně změnilo ve prospěch přesnosti a nestrannosti...Než jsem odjížděl do Prahy asi čtyři nebo pět týdnů (!!!) jsem měl podrobný přehled o tom, co ČT....vysílá v Událostech, v Jednadvacítce, a byl jsem poměrně kritický, stejně jako Rada ČT nebo mediální komise parlamentu. V té době skutečně v těch pořadech docházelo k zásadním porušováním některých novinářských principů, především přesnosti a nestrannosti.

To je závažné obvinění. (Nemá se cenu přít, kvůli čemu a byla-li v tomto období -únor a březen - Rada ČT či mediální komise kritická. Pokud se pamatuji, nejvíce obě instituce rozdráždily reportáže o německých výletech některých sociálních demokratů.)

Jak takové obvinění kolegů Ivan Kytka dokládá? Co se týká Jednadvacítky jediným příkladem: Snad v únoru nebo v březnu se vysílal příspěvek o postavení romského etnika v ČR, který byl pod povrchem slov nebo někdy zcela explicitně rasisticky založený.

To je ještě závažnější obvinění - jistě po zhlédnutí kazety volal Studenovskému do Prahy. Nebo je to jen takové plácnutí do vody, protože jde o velmi senzitivní téma a obvinit z rasismu kolegy je efektní? Stejně jako petice asi stovky osobností formulovaná někdy v únoru coby výzva veřejnoprávním médiím k boji proti rasismu. Všechny signatáře jsme obeslali dlouhým seznamem pořadů a aktivit České televize (o kterých autoři petice ani nemohli tušit, protože někteří vysílání ČT vůbec nesledovali) a pozvali jsme je na Kavčí hory na projekci a debatu na téma multikulturní, etnické a menšinové vysílání. Přišli tři (podpisová akce měla zviditelnit autory, nikoli pomoci)!

Co viděl Kytka na Událostech: ...moderátor popletl skutkovou podstatu trestného činu...aniž by se omluvil.

A což teprve ten "hnůj", do kterého Ivan Kytka přišel: ...zdědil jsem jeden nebo dva prohrané soudní případy, několik žádostí o "tiskové opravy" a několik relevantních stížností formou dopisů....

Přesnost, objektivita, všestrannost, rychlost, pravdivost byly ve zpravodajství zásadními požadavky i za působení Studenovského. Všechny redakce novin, rozhlasů a televizí chybují a redakční práce je neustálým bojem za eliminaci chyb. Česká televize jich nedělala víc než stanice v civilizovaných zemích. Ve srovnání s ostatními českými médii na tom byla, myslím, lépe (jsem denním čtenářem několika novin a divákem několika televizí). Byla-li chybovost ČT v údajích a faktech tím zásadním důvodem k destrukci jinak fungujícího systému, pak to akceptuji. Chybovat je lidské, ale nemá se to! (Při návštěvě britské královny v Praze dělal Kytka před státní večeří živý vstup ze Španělského sálu a referoval o prezidentově nespokojenosti s osvětlením. Opak byl pravda: prezident byl speciálním osvětlením darovaným Pražskému hradu členy Rolling Stones nadšen. Studenovský se musel osobně zasadit, aby Kytku - právem - z Hradu nevypoklonkovali. Mystifikoval miliony lidí a dalším zkazil chybou náladu).

V případě pořadu "21" jsem však nyní ještě pevněji přesvědčen než kdykoli předtím, že se jednalo o mimořádně kvalitní zpravodajský pořad vybroušeného formátu, který skutečně patří k nejlepším zpravodajským relacím v Evropě.

Na dotaz JČ obsahující odkaz na mé hodnocení Jednadvacítky odpovídá Kytka: Není mi dost dobře jasné, jak může být jedním z nejlepších evropských programů pořad, který nemá vlastní rozpočet, který nemá vlastní produkční zázemí, který nemá stálý redakční tým, který nemá researchové zázemí. Jednadvacítka se v programovém schématu a z tvůrčího pohledu pohybovala v redakci velmi nahodile a neukotveně. Vznikala....často z nahodilých nápadů odpolední vysílací směny nebo editora týdne...

Pominu-li nesmyslný začátek odpovědi typu "Božská Ema nemohl být nejlepší film roku, protože režisér vyměnil dvakrát architekta, třikrát kameramana a navíc štáb překročil rozpočet" je třeba vysvětlovat vše opravdu "polopatě": Jednadvacítka patřila k nejvyprofilovanějším pořadům ČT. Třicetiminutový živě vysílaný pořad přesně ve 21.00 hod. (rušený jen v případě sportovních přenosů) tvořil vlastně jedinou a zásadní časovou osu prestižního okruhu ČT2. Obsahoval kromě tzv. headlines delší reportáže, komentáře (jako jediný zpravodajský pořad ČT), analýzy a tři či čtyři živé rozhovory, případně živý mimostudiový vstup (i ze zahraničí).Kultura nezůstávala stranou. Pro příslušný týden byl určen vedoucí vydání, režisér, produkční (v ČT to není totéž co v BBC), k nim pak stanoveni editoři. Podobně byl ustanoven tým Událostí. Redaktorské, realizační (studia, střižny, štáby) a "researchové" zázemí (v ČT dokumentační a obrazové středisko a programové fondy - videotéka) bylo, podobně jako ve většině televizí, nejen z důvodu synergie, stejné pro všechny ostatní zpravodajské pořady.

...Jednadvacítka měla sloužit tomu, co zcela popírá základ veřejnoprávní televize, totiž k tomu, aby tam redaktoři mohli pronášet své vlastní komentáře...

Pominu-li fakt, že sám Kytka rád občas přispěl do "21" z Londýna komentářem, tak onomu dogma, že komentář nepatří do tzv. veřejnoprávní televize, se nedaří ani v BBC. Je to jistě otázka do pranice, ale do "21" komentáře patřily jako součást formátu. ("21" asi není oblíbený pořad Kytkův ani Šámalův - viz současná dekorace, znělky, grafika atd.).

...můj projekt...počítal s tím, že redakce, místo rozdělení na domácí a zahraniční, bude rozdělena na příslušnost k jednotlivým programům, tak jako je to obvyklé...třeba v britských, ale jistě v mnoha dalších televizích...chtěl jsem, aby vznikaly redakční týmy....k jednotlivým relacím. To asi byla ta hlavní změna.

Snad ne, protože nabral-li by Kytka pár desítek lidí navíc, mohl svůj nápad jistě uskutečnit. Problémem bylo zřejmě jeho nepochopení zahraničních vzorů. Pamatuji si, jak mne v BBC překvapilo, že jeden konkrétní redaktor zpravodajství (např. z newsroomu v centru Londýna, speciálně instalovaném blízko parlamentu, aby redaktoři referovali o dění v parlamentu, politických stranách a vládě z první ruky) pracoval pro televizi BBC1 i BBC2, rozhlasové stanice BBC, televizní BBC World (vyráběný na zákazku komerční větve BBC Worldwide Ltd.) a ještě dodával podklady pro rozhlasové vysílání BBC Worldservice (placené Foreign and Commonwealth Office). Divizi BBC News totiž Tony Hall řídí jako společné zpravodajské zázemí pro veškeré vysílání zpráv BBC. Tak trochu opačně, než uvádí Kytka.

...to byl Ota Černý, po jehož odchodu byla poptávka...

To jistě; nemůže Ivan Kytka prozradit, koho poptávka? Rady ČT, veřejnosti, politiků? Jak se vůbec vyhazuje pětapadesátiletý chlap, kterému generální ředitel Puchalský přijde dát květiny a osobně poděkovat? (Ptám se s vědomím člověka, během jehož působení v ČT odešlo přes 1.200 lidí.)

...prestiž zpravodajské redakce České televize je v novinářské veřejnosti a v Praze tak nízká, že pokud oslovíte kohokoliv, aby tam šel pracovat, tak to, v době, kdy já jsem tam přišel, odmítne.

Proboha, proč pro ní Kytka pracoval? Ostatně, před jeho příchodem na šéfredaktorské křeslo, a jak se zdá i po jeho odchodu, problém prestiže neexistoval. Čím to bylo, resp. je? Mimochodem, Česká televize dosahovala před březnem ve výzkumech veřejného mínění opakovaně vysokého stupně kredibility.

Chtěl jsem v redakci začít budovat ..vstupní týmy. S hrůzou jsem zjistil, že vstupní tým v domácí části je složen ze studentů...

Jestliže se Kytka rozhodl budovat vstupní tým, tak předtím žádný neexistoval a tedy nemohl být složen ze studentů! Studenti, především žurnalistiky, chodili do zpravodajské redakce vypomáhat do tzv. směny. Vedoucí vydání příslušného pořadu (Události, "21") měl kromě režiséra, produkčního, editorů, redaktorů příspěvků a moderátora k ruce ještě tzv. směnu, tým lidí, v němž kromě stálých redaktorů byli pokaždé dva tři studenti (na práce typu: přines kazetu, doběhni do archivu, zavolej, zda-li už jsou na cestě apod.). Z těchto studentů se podařilo časem některé nadané a pracovité získat pro stálé angažmá. Tato personální práce zůstala nedoceněná, ač Redakce zpravodajství začínala v roce 1992 v Praze se třemi redaktory. Kytka ji přebíral naprosto zkonsolidovanou, s řadou novinářů, kteří jej profesionálně převyšovali.

Takový novinář jako Filip Černý, s kterým se mi výborně spolupracovalo a považuji ho dodnes za jeden z největších talentů české televizní žurnalistiky...

...tak toho angažoval Studenovský, nikoli Kytka. Tlak na snižování počtu zaměstnanců existoval vždy, ale nebyl přijímán odevzdaně. Když jsme se rozhodli pro nového redaktora (např. pro Londýn), místo jsme našli.

...viděl jsem, že je tam řekněme pět deset lidí, kteří skutečně splňují profesionální nároky, které jsem měl...

Tolik?

...když jsem chtěl odpoutat zpravodajství od novin a od ČTK a....

Stovky případů dokládají, že i ČTK, noviny i týdeníky přebíraly zprávy od České televize. Jak by to Kytka vysvětlil? Kopírovat jednoduše noviny či ČTK navíc nebylo možné (snad se kolega Stibral neurazí) pro poměrně vysokou chybovost ostatních českých médií.

Neřekl jsem všem, že jsou blbci...

Všem kromě těch pěti deseti?

...zpravodajský tým byl ubezpečován v tom, ze strany minulého vedení, že....Rada ČT i parlamentní komise si tou kritikou řeší svoje vlastní osobní animozity řekněme vůči panu Mathému nebo vůči panu Studenovskému...Myslím si, že ta kritika Rady ČT účelová nebyla.

Před desítkami svědků (vč. Puchalského) jsem na konkrétních příkladech prokázal manipulace Rady ČT s objednanými a zaplacenými expertizami. Příkladů je víc; nezapomenutelný je článek dvou členů Rady ČT v Literárních novinách obsahující závažnou nepravdivou informaci. Dodatečně přiznali chybu a Studenovskému se omluvili. Ani to však nedokázali bez ironie a nadřazenosti.

...pokud se přijme ten výklad, ta definice veřejnoprávního televizního vysílání zpravodajství, která vychází ze zákona, že to má být jen objektivní zprostředkování informací toho, co se ten den stalo, bez nároku analyzovat nebo bez nároku vysvětlovat lidem, co pro ně to které rozhodnutí vlády, parlamentu chybný krok někoho, znamená,....v tomto smyslu to zpravodajství svou roli plnilo.

Jako ředitel České televize jsem zákony musel ctít a dodržovat (přes tisíce osobních výhrad). Největší nebezpečí médií pro svět vidím v apetitu jejich vlastníků či ovladatelů manipulovat veřejnost (říct jí, co je "chybný krok"). V tom vyniká Železný (a Murdoch) a podobné moci se zřejmě zachtělo i Kytkovi (a asi i Radě ČT vykazující víc odbornosti v oblasti mediální manipulace než mediální komunikace). Takový vztah k veřejnosti svědčí o pohrdání občanem a  základním posláním služby veřejnosti (televizním) vysíláním - poskytovat informace (úplné, všechny, všestranné, objektivní) ke svobodnému vytváření názoru. Kytka však pokračoval:

Agendu určují a objevují média, která jsou o krok před vládou a politickými stranami a..

Vím, že Kytka musel v odpovědích zjednodušovat a stejně tak činím v replice i já, leč tento jeho názor je velmi problematický. Pak by se totiž jednalo o jiný systém než parlamentní demokracii a občanskou společnost. široké pojetí veřejnoprávního vysílání samozřejmě předpokládá aktivní účast veřejnosti v celém spektru vytvořeném lidskými životy (a upozorňovat na neduhy k životu patří stejně jako vyhledávat a předkládat jakkoli nepříjemná fakta), ale neopravňuje k "určování agendy" či nálepkování. To by znamenalo mnohem víc než mediální "watchdog" (sic veřejná služba není a nesmí být jen hlídacím psem - to je možná největší rozpor JČ). Říkat, že je to běžné v anglosaské žurnalistice není úplně solidní. Jestliže určitou normu tvoří BBC Producer's Guidelines, pak v nich nalézáme podporu pro slogan agendu určují média jen stěží. Klást dotazy veřejným činitelům (ministrům) a předkládat odpovědi spolu s fakty a ověřenými informacemi z jiných zdrojů je jistě správné a vítané, ale pokoušet se prostřednictvím médií řídit politiky?

Charakterizovat zpravodajství ČT jako závislé na tiskových konferencích je nepravdivé a neupřímné.

Celé další dvě Kytkovy odpovědi na dotazy "Jakým způsobem se v domácí redakci rozhodovalo?" a "Slyšel jsem o neformálním uspořádání moci v redakci, ale Ivo Mathé to velmi ostře odmítá, že by se něco takového za jeho ředitelování dělo" jsou snůškou nesmyslů a blamáží. Uspořádání činnosti redakce, rozdělení odpovědnosti, organizaci práce, systém porad, konference s "krajskými" štáby a studii v Brně a Ostravě atd. Kytka vůbec nepochopil (a vlastně ani nikdy nepoznal - vždyť do Prahy přijel až 31. března a nikdy předtím se práce redakce v Praze aktivně neúčastnil - kdoví by-li vůbec někdy na jediné poradě) a ihned vše zrušil. Na rozdíl od Kytky vím, o čem píši, neboť jsem se jistě stovky porad ve zpravodajství během svého funkčního období zúčastnil. Zase pěkně "polopatě" (týmy jednotlivých zpravodajských relací jsem již výše charakterizoval): denně (kromě weekendu) měl šéfredaktor v 10.00 ráno poradu se svými zástupci a vedoucími vydání. Ve 13.00 pak následovala porada, na které měl hlavní slovo šéfredaktor a vedoucí vydání obou hlavních relací, hodnotilo se vysílání předešlého dne, představovalo dnešní a zítřejší. Každé pondělí v 11.00 se konala celoredakční porada. Schůzky rubrik následovaly až ve 14.00 - podle možností redaktorů. Proč má Kytka potřebu pravidla platná před svým příchodem fungující zamlžit a pomluvit?

Pan Puchalský měl předem mou vizi a...projekt....byl s tím velmi spokojen...

Byly to částečně spory, které se vyskytly mezi mnou a Jakubem Puchalským...

Během sedmi týdnů bylo dosaženo výsledku, který Kytka shrnul v sousedících odpovědích.

...v tom týdnu, který předcházel mému odchodu se objevilo několik nepříznivých článků v novinách...

Pánové Kytka a Puchalský netuší, co znamenají "nepříznivé články". Česká televize byla zahrnovaná kritikou od svého vzniku (ještě snad ani nevysílala) v násobku ve srovnání s  tolerovanými praktikami současného managementu. Je pravda, že jsme také měli jiné a  odhodlanější protivníky. Jen malý příklad z poslední doby. Po 1. září 1997 uveřejnil časopis Týden obsáhlou (a nespravedlivě krutou) reportáž o změně zpravodajství po třech (!) dnech pozměněného vysílání. Po 1. dubnu 1998 Týden poprvé 7. září cosi zaregistroval (na mnohem menším prostoru) a kritiku opsal z BL. (Agendu holt určují média, že?)

...ale byl tam bývalý zástupce šéfredaktora a další lidé, kteří pracovali a vytvářeli veřejné mínění proti mně, to je nepochybné.

Stihomam. Ladislav Doležal patří k mimořádně slušným lidem. Nevytvářel si Kytka svůj negativní obrázek sám?

...zvládl jsem marketing u těch lidí, kteří byli skutečnými profesionály na svém místě, novináři, kteří uznávají principy, o nichž mluvím rychlost, zajímavost, analytičnost, přesnost, nestrannost. Nezvládl jsem marketing... u lidí, kteří byli průměrní či podprůměrní.

A zřejmě u pana Puchalského. Ale skromnost a pokora jsou vlastnosti, které se o Kytku ani neotřely. Napadat většinu redaktorů, že neuznávají jako principy zajímavost, rychlost, přesnost, nestrannost je lidsky hrubé a profesionálně nekorektní.

...o tom, že jsem kulturní barbar, který chce vyloučit ze zpravodajství zprávy o kultuře..

Nezůstalo jen u chtění, tak se skutečně i stalo. Eliminace kulturního zpravodajství pod záminkou výskytu reklamy na nové desky, nové knížky, na nové filmy je hrubým zkreslením skutečnosti. Mne spíše zasahoval opačný extrém, neboť za Studenovského se některé kulturní zprávy blížily (ostrým) recenzím.

Chtěl jsem oddělit všední Události od víkendových...

Protože se od pátku večer do neděle odpoledne nikde nic neděje?

Koncepce, která měla posvěcení generálního ředitele a domnívám se, že i Rady ČT, byla postavena na tom, že budou dvě moderátorské dvojice.

Je zajímavé, co všechno "posvěcovala" Rada ČT. Jistě se k tomu dostanu ještě při její ingerenci v konkursu na moderátora nedělního diskusního pořadu (trochu z Čulíkových dotazů vypadl - a co se Debatu a V pravé poledne v BL nakritizoval!). Zde musím uvést fakta, která se netýkají pouze Kytky, ale spíše argumentace, na které nová ČT postavila zavedení moderátorských dvojic. Jde mi o nepravdivé "zahraniční příklady". Jediný(á) moderátor(ka) (anchorman) provází základními zpravodajskými pořady následujících stanic (uvádím jen veřejnoprávní): ARD, ZDF, ORF, FT2, FT3, SSR, (většiny pořadů) BBC,RAIUNO, RAIDUE, RAITRE, TVE, RTP, YLE, NRK atd, nemluvě o řadě předních komerčních stanic (ITV), vč. většiny amerických. V naprosté většině bez "newsroomu" v pozadí, zkátka zachovávají slovy JČ "dřevěný postkomunistický vzhled". Moderátorské dvojice byly v jedné době masívně užívány v komerčních stanicích, neboť často nevázaný dialog ve studiu přítomných moderátorů zvyšoval sledovanost a naplňoval požadovaný "infotainment". Mám obavy z okouzlení Novou, nekonečných triků elektronické grafiky, a také z nedostatku estetických vjemů, citu pro nadčasovost a dlouhodobější kvalitu. Informační deficit vyvolává dojem "zpátečnictví" odstraněných šéfů a zbrklá rozhodnutí vracejí Českou televizi na začátek 90. let. V této souvislosti označovat odstrčenou sadu znělek jako "zastaralou" je nešťastné. I toho se obávali její britští tvůrci z Nambie-Lairn (snad nejprestižnější odborné firmy vEvropě), se kterými jsme našli shodu až po mnohaměsíční promyšlené tvorbě a výrobě obrazových materiálů pro ČT. Je mi smutno (teď se to netýká Kytky) nad vyjádřeními typu "znělky nebyly hodny devadesátých let", "ČT vykročí znělkami do příštího tisíciletí" či "nesrozumitelná symbolika různých čar" při pohledu na současnou ambaláž Jednadvacítky.

...znal jsem podrobně Producers Guidelines BBC, ale ty nelze mechanicky přenášet do ČT.

Zlatá slova. Ono toho je víc, co nelze v ČT kopírovat. My jsme při psaní Statutu, Strategie a Kodexu ČT byli hodně inspirováni právě zmíněnou rukojetí BBC. Ale čím víc jsme vnímali zahraniční televizní zkušenosti, tím víc jsme dbali o vlastní identitu České televize. Pro méně zasvěcené: pasáže Guidelines o severním Irsku by jistojistě byly jinde v Evropě považovány za tvrdou cenzuru. Ani při pobytu v Belfastu jsem zcela neporozuměl postoji BBC (a to jsem - na rozdíl od Ivana Kytky - skoro na každé ulici potkával pancéřové vozy).

Zdeněk Šámal byl jediný člen redakce, který dostal můj koncept s předstihem asi týdenním...

Nevyplývá selhání Kytkova "projektu" také z pokoutnosti, se kterou (ne)seznamoval se svými záměry budoucí podřízené i platící veřejnost? Právě on, který se domníval, že je zpravodajství řízeno ad-hoc schůzkami ve velíně a byl nepřítelem každého netransparentního jednání? Ona zvláštní pokoutnost podobná jednání bratrstva kočičí pracky je však typická pro celý nový management České televize. Nikdo nesmí nic vědět, vše je utajeno, odpovědní a kvalitní lidé jsou vyhazováni málem přepadovou jednotkou (hned se mění zámek u dveří kanceláře, ruší heslo na počítači, odebírají dokumenty). Pokoutné praxi se přiblížila i Rada ČT, která v rozporu se svým závazkem již od konce května neseznámila veřejnost s jediným výsledkem svého jednání. A to jsou přímo zástupci veřejnosti, které si slušně platíme!

....najít někde třetího editora za Otu Černého, který odcházel téměř okamžitě.

Nemá ta věta znít: "Kterého jsem já, Ivan Kytka, vyhazoval okamžitě"?

...projekt další zpravodajské relace ve 22.00 hodin vešel v platnost.

Česká televize již dlouho vysílala kolem 22.00 Zprávy (vč. sportu 15 min.). Nyní se jmenují Události plus, jsou o pět minut delší a ztropený humbuk neodpovídá významu ani ceně zaplacené stopáží zmrzačených pořadů a eliminací některých filmů. Navíc vysílací čas plave i nyní (od 21.55 do 22.10). Všechna taková a podobná témata jsme měli za šest let při tvorbě vysílacího schématu mnohokrát "na stole".

...za nynějších finančních podmínek....je to nadlidský úkol.

Řídit celou televizi i jakýkoli její útvar za minulých, současných i budoucích finančních podmínek bude tvrdá a odpovědná práce. Nic víc a nic míň.

Sousedství Kytkovy odpovědi ...finanční plán se schvaluje jednou ročně, schvaluje ho Rada ČT a měnit ho v průběhu roku asi veřejnoprávní instituce tak snadno nemůže s Čulíkovým dotazem "Potom je ovšem amatérské snažit se o změny, když se nedají změnit finance..." je z  rodu těch "bruselských" příkladů odbornosti ze začátku mého textu. Kytka to potvrzuje: Ano . Obávám se, že JČ i Kytka si o televizi myslí, že její hospodaření se podobá vedení trafiky.

...účastníci konkursu nemají přístup k mikročíslům (?) , k podrobnému rozpočtu ČT, kolik stojí jednotlivé pořady. To je velmi nezodpovědné...Pak totiž může zvítězit projekt - nemyslím, že by to byl Puchalského - který může být finančně nerealizovatelný, přestože se může Radě ČT líbit.

Tak nevím, má-li Kytka za blbce členy Rady ČT (ta snad nerozhoduje podle kritéria líbit - nelíbit, výběr ředitele není nákup halenky!), nebo přihlášené kandidáty. Ti i členové Rady ČT se přece musejí v problematice vyznat, rozpočtu a produkci rozumět (a Rada by jim jistě vyšla informacemi vstříc).

Pokud chce někdo ČT začít napravovat, musí začít u peněz. Zprůhlednit finanční toky a rozpočítat to tak, jak chce Jakub Puchalský, až na jednotlivé relace. I když pan Mathé se právem brání, že ono to existovalo...pro televizní diváky je přístup k těmto informacím tak komplikovaný, že se nedá s těmito čísly pracovat.

Proč se takřka každý domnívá, že by bez jakékoli přípravy, zkušenosti a  vzdělání v oboru mohl trénovat fotbalisty a řídit televizi? Já jsem nebyl jediný, který v ČT rozuměl finančním tokům a mohl je popsat. A používal dokonalé evidence nákladů k řízení. My jsme organismus České televize vypiplali do výjimečně dobré hospodářské kondice. Diletanti budou i s přesnými a ještě hladčeji dostupnými čísly zacházet tak jako JČ a Ivan Kytka s informacemi o rozpočtu bruselského zpravodaje ČT.

Další otázka Jana Čulíka jej diskvalifikuje coby solidního žurnalistu: "Do Jednadvacítky jste 1. května přivedl Američana Andrewa Stroehleina. Pan Ivo Matné velmi ostře protestoval proti tomuto vašemu rozhodnutí. Člověka, který prý neznal české poměry a mluvil špatnou češtinou bylo prý pošetilé uvést...atd.atd."

Proč pan Čulík (na můj účet) mystifikuje čtenáře BL? Já jsem se tématu Andrew Stroehlein dotkl poprvé reakcí "Ad vyznání Andrew Stroehleina" na jeho stať "Česká televize skrznaskrz" zveřejněnou v BL dne 29. července. To již byl Stroehlein z ČT propuštěn a Kytka snad 10 týdnů zpátky v Londýně. Ani tehdy se nejednalo o "ostrý protest", ale úvahu. Další můj text "Stroehlein hodně zběžně" vyšel dokonce až v srpnu. V době působení Kytky a  Stroehleina v pražské redakci jsem veřejně na jeho adresu ani nepípl!

Kytka jej ale brání chabě:

....jeho informovanost o ČR a o základních ústavněprávních, politických, ekonomických a jiných faktorech byla na vysoké úrovni také proto, že je bohemista a že v ČR čtyři roky žil. Píše svou doktorskou práci na téma Postkomunistická transformace ČR.....

(což je věru spíš výbava na post "political analyst" než na vedoucího vydání Jedenadvacítky) a ještě mu dá ránu z milosti:

Ale pokud měl Andrew řídit a vést poradu, v prvních dnech a týdnech, u některých lidí mohlo vzbuzovat averzi.... že nemluví plynule česky.

A na závěr jsme znovu u financí. Pokusím se maximálně tolerovat zjevně diletujícího Kytku i tazatele a vysvětlit (znovu "polopatě") maximum. Nejprve díky za uznání:

..pan Matné se svými spolupracovníky měli docela dobrou představu o televizních makročíslech.

...i "mikročíslech", to mi věřte, (ač nevím která jsou která?)!

....dalo se vysledovat i zpravodajství,...náklady na jednu minutu. Totéž asi platilo pro ostatní útvary ČT. Říkat, že financování bylo úplně neprůhledné, není myslím úplně spravedlivé.

Mimo pravidelných zpravodajských relací byly zjistitelné skutečné náklady (nebo cena) každého jednotlivého pořadu České televize. U zpravodajství, kde většinu nákladů tvoří např. těžko jednicovatelné mzdy (u jiných pořadů vyjádřených v cenách interních výkonů či režijních přirážkách), je rozpočtová kalkulace každé relace zcela zbytečná. Na průhlednosti financování to však nic neubírá.

Nerozpočtovaly se jednotlivé pobočky. Z Londýna jsem se dožadoval informací, kolik příští rok můžu utratit ....Nerozpočtovaly se přesně nebo se pracovalo s takovým údajem, jako jsou náklady na přenosy příspěvků ze zahraničí.

Ještě, že to Kytkovi nikdo (obzvlášť před schválením ročního rozpočtu) neřekl. A bylo báječné, že nikdo nepodlehl tlaku zahraničních zpravodajů, aby jim přidělil (jakoukoli) částku na přenos jejich příspěvků. Tak by se mohlo stát, že by jí vyčerpal podle své úvahy (a nikoliv pražského vedení) a  přišla-li by nutnost (Moskva se topí v hospodářské a politické krizi), peníze na přenos příspěvků by byly utraceny. Třeba Londýnem posílajícím reportáže nesrovnatelně méně významné. Ostatně, všichni zahraniční zpravodajové mají tendenci vyrábět a posílat víc příspěvků než je potřeba a často jsou uraženi pražskou natvrdlostí a nepochopením.

Přenos obrazovězvukových příspěvků (tedy mimo telefonátů) od zahraničních korespondentů probíhá třemi základními způsoby:

1) sestříhaný či hrubý materiál na nosiči-videokazetě poštou, leteckou poštou, zásilkovou službou, kurýrem atd. (nevýhodou je prodleva, výhodou láce),

2) sestříhaný či hrubý materiál "po trase". Z objednaného feed-pointu (místa reprodukce nosiče) sítí pozemních tras či přes satelitní transponder. V naprosté většině přenos objednávaný pražským dispečinkem EBU (nevýhoda - poněkud nákladné, výhoda - velmi aktuální materiál)

3) tzv. unilaterární přenos vstupu redaktora z konkrétního míst, prostřednictvím sítě pozemních tras či satelitního transponderu, natáčený či přímo vysílaný v některé zpravodajské relaci, přenos většinou objednávaný pražským dispečinkem EBU (nevýhoda - velmi drahé vzhledem ke konkrétně požadovanému času a nutné délce přenosu, výhoda - naprostá aktualita).

Stručně vyjmenované postupy se týkají i tuzemských operací. Celosvětově zpravodajství tenduje k třetí alternativě. Některé společnosti mají řadu tzv. SNG vozů či přenosných SNG zařízení (s možností up-linku, tedy odbavovování via satelit z prakticky libovolného místa) a nastálo objednaný transpondér. ČT má též SNG, užívané po ČR. Jediným problémem je objednávání satelitních transponderů ad hoc - musí být volné. Proto byl připraven projekt digitálního multimediálního satelitního spojení (pak levnější), které by při rozumném využití mohlo pro ČT znamenat výhodnost celoročního pronájmu. Domnívám se, že nové vedení projekt zmrazilo.

Z popsaného vyplývá, že náklady na přenos příspěvků (všeho druhu) registrovala velmi přesně a centrálně redakce. Lze tudíž zpětně přesně zjistit ceny každé "trasy", "unilaterálu" či služby v místě (střižny). O existenci rozpočtu na takové operace není pochyb. V rámci Redakce zpravodajství o něm i jeho čerpání rozhodoval šéfredaktor, tudíž sedm týdnů i Kytka. Proto tvrzení

...Nikde se ale předem neregistrovalo - kdyby zavolal licenční poplatník a chtěl vědět, kolik pan Kytka...utratí ročně za benzin nebo kolik má nálady za telefon...

postrádá smysl. Předem lze jen rozpočtovat (nikoliv registrovat) a tak byl rozpočtován Kytkův plat, provoz jeho telefonní a faxové stanice, nájem bytu, provoz automobilu a cestovné. Zásady pracovních a platových poměrů zahraničních zpravodajů byly přesně popsány a  velmi přísně sledovány podle interního předpisu (Opatření ŘE č. 100/1996) vydaného ředitelem ekonomiky (propuštěným pro "nedostatek vstřícnosti" brzy poté, kdy se otázal, jak dlouho bude mít v Praze Kytka plat vyměřený mu pro pobyt v Londýně, jak je to s londýnským bytem ČT apod.).

Financování zahraničních poboček mělo být transparentní, ....až do účtů za unilaterární přenosy....jestli ...redakce protelefonovala nebo jestli za ně dodala přímé přenosy nebo zpravodajské příspěvky....z toho nebylo jasné.

Mně také nebylo dlouho jasné, že pan Kytka nerozeznává finanční plán (rozpočet) od sledování skutečnosti a zejména od nejdůležitější fáze řízení - rozhodování o čerpání peněz. Faktury za služby EBU (trasy, střižny, feed-pointy, telefony z nich) chodily na mé jméno. Vše přesně rozepsáno do detailů včetně čísel volaných telefonů a ceny jednotlivých hovorů. Kolegové si jistě vzpomenou, jak jsme na účtu z moskevského studia EBU našli telefonní čísla do Novy, kam si chtěl někdo na náš účet brknout.

...i když já bych býval proto, aby Jednadvacítka byla úplně zvlášť rozpočtovaná, produkčně, zpravodajsky, moderátorsky zajištěná z jiného studia.

Asi chtěl Kytka znát nepřesnou cenu "za každou cenu", i třeba trojnásobnou. V případě pravidelně vysílaných zpravodajských (!) relací je odmítnutí synergie a Kytkův požadavek stejně absurdní jako by ve čtyřčlenné rodině rozdělovali měsíční televizní poplatek 75Kč na každého rodinného příslušníka podle toho jak dlouho se během měsíce dívá na televizi. Protože by se nemohli dopočítat, začali by v intencích Kytkova návrhu platit čtyři měsíční poplatky po 75 Kč.

...říkal jsem zahraničním editorům, dostanete roční rozpočet na nákup řekněme unilaterárních přenosů ze zahraničí....aby věděli...že je to určitá konkrétní položka a že mají ten měsíc už vyčerpáno tolik a tolik.

A proč ne domácím editorům, vždyť též užívají trasy?

Ale tady už Kytka svůj záměr transparentního financování objasňuje. Měsíční plán na přenosy. Při neplnění by pravděpodobně "zahraničáři" přidali, aby se nemuseli bát, že jim zůstatek Kytka vezme. Když by se v září v Moskvě hroutila vláda, měli by vyčerpáno hned první týden...a pak by Dorazín jen telefonoval. Já věřím, že takto neprovozují televizi už ani v Mongolsku.

..vím, že některé položky byly tradičně podrozpočtovány a pak během roku vedení zpravodajské redakce dojednávalo jejich navýšení.

šéfové všech útvarů České televize měli pocit, že právě oni jsou nuceni se vyrovnat s nedostačujícím rozpočtem. Pokud vím, platí to i ve vládách (myslí si to všichni ministři a dokonce ve všech vládách na světě). Každý rektor by potřeboval víc peněz pro svojí univerzitu, každý děkan pro svojí fakultu atd., atd.

A nato Čulíkův dotaz podle kompletního vzoru "Ota Černý": "Proč se to dělo???"

...nebyly...jasné příjmy,....existuje proměnlivá čtvrtina příjmů z reklamy...

Pánové, roční rozpočet projednává a schvaluje Rada České televize! ČT není hospoda, v níž, jde-li na odbyt svíčková, druhý den koupí kuchař víc smetany a mrkve.

Vzniká otázka...proč otevírat pobočku Londýn, když nebyla v roce 1995, když vznikala, rozpočtově zajištěna....a bylo málo peněz na unilaterární přenosy....vždycky existoval mýtus, že přenos ze zahraničí je příliš drahý...

Leccos je drahé, i "unilaterály". Kytka v Londýně rozhodně netrpěl, jeho líčení vypadá, že nedostával plat a spal v Toweru. Jeho post byl finančně zajištěn. Každý korespondent by chtěl natáčet a vysílat víc. Někdy i proto, aby svůj post zdůvodnil.

Ještě ke kauze Brusel:

Jsem jako novinář ...přesvědčen že EU si nevymiňovala vůbec žádnou cenzuru ani žádné pozitivní zpravodajství...

Podobně jako britský parlament dodává takřka zdarma prostřednictvím smluvní výrobny televizní signál či videozáznamy svých jednání všem britským televizím včetně BBC.

O posledních třech otázkách a odpovědích jsem psal již na začátku s uvedením důvodu, proč můj text připomíná skripta pro industriální školu učitelek. Pan Pavel Trtík nyní může lépe porovnat hodnověrnost rozdílných vyjádření na téma hospodaření ČT. K textu pana Trtíka z 3. září ještě poznámku - nevím, jaký je stav ve finančním zákulisí České televize dnes, ale za mne bylo čistou výkladní skříní. Chce-li pan Trtík nahlédnout do Předávacího protokolu (má celkem 23 základních příloh), nechť požádá současného generálního ředitele nebo předsedu Rady České televize. Každý z nich má jedno pare. Předání poslední části protokolu se odehrálo dne 1. dubna 1998. (Pan Puchalský si přivedl svého právního zástupce, jenž je natolik angažován v jedné z českých politických stran, že byl-li bych ještě ve funkci, nenechal by jej nahlédnout ani do dveří, natožpak do důvěrných údajů - tím nemíním údaje o hospodaření).

Na téma financování České televize poskytnu BL kopii dopisu adresovaného panu Puchalskému, ve kterém lapidárně prokazuji výjimečné dobré ekonomické zdraví České televize do března t.r. Dopis byl určen i pro bulletin České televize INFO, ale zveřejněn nebyl.

Jednomu tématu se dravý tazatel JČ zcela vyhnul. Debata, V pravé poledne a konkurs na moderátora. Tak si dovolím pár dotazů já: Čím se liší formát V pravé poledne od Debaty? V čem se liší výběr diskutujících ? Jak zasahovali do práce konkursní komise členové Rady ČT, kteří jsou nominováni politickými stranami? Kdo vlastně konkurs vyhrál? V čem lze zaznamenat posun proti Debatě? Jaká byla role Ivana Kytky jako šéfredaktora pořadu? Nebyly by Kytkovy odpovědi zajímavé?

Ivo Mathé

Ivo Mathé

Vážený pane řediteli,

dovoluji si navázat na naší velmi krátkou, spíše náhodnou, rozmluvu. Po nahlédnutí do materiálů, které tvořily předávací protokol, a jistém osvěžení mé zaneřáděné paměti, se mi jeví odpovědi pana ing. Michaela Kralerta v květnovém INFO bulletinu České televize mnohem závažněji než jsem si Vám dovolil ve spěchu naznačit.

Česká televize byla na jaře tohoto roku opravdu neobyčejně ekonomicky zdravá. Její hospodaření bylo dlouhodobě velmi úsporné a pečlivé. Systém a metody rozpočtování a výkaznictví byly ušity "na míru" atypické instituci, jíž bezesporu Česká televize je. Spolu s dodržováním mnoha dalších nezbytných hospodářských mechanismů shora stručně zmíněné zásady umožnily (přes neustále reálně klesající příjmy) službu veřejnosti televizním vysíláním po více než šest let v České republice nejen budovat a udržet, ale i nebývale rozvinout. Jsem rád, že jste tuto nespornou skutečnost alespoň krátce zmínil ve svém úvodním sloupku v INFO.

Z vyjádření pana ing. Kralerta, cituji: "...ČT se netěší...ani dobrému finančnímu zdraví", však vyplývá buď alibistická příprava argumentace pro případ nepříznivého hospodářského výsledku za rok 1998 (a to by bylo špatné), nedostatky v teoretické přípravě (to by bylo pro Vás varovnější), nebo poněkud větší vzdálenost od hlubší znalosti problematiky hospodaření České televize (což by bylo katastrofální).

Musím tudíž (s požadavkem mimořádné stručnosti) zopakovat důvody, které mne vedly k prohlášení, že Českou televizi předáváme k 1. dubnu t.r. "převázanou růžovou mašlí". (S dnešním odstupem a vědomostmi bych mohl směle dodat "ve stříbrném hedvábném papíře a převázanou růžovou mašlí"!)

Česká televize skončí rok 1997 se zlepšeným hospodářským výsledkem ve výši zhruba 340 mil. Kč. I kdybych od této částky odečetl výnos z prodeje pozemku KH-východ ve výši zhruba 200 mil. Kč, stále by pozitivní hospodářský výsledek činil přes 130 mil. Kč. Jen k doplnění informací; odprodej zbytného pozemku byl strategicky připravovaný na rok 1997 z několika důvodů - nebylo jasné odkdy a jak (zda-li vůbec) bude zvýšen televizní poplatek, a příjem z prodeje mohl odsunout potřebu překlenovacího úvěru, v účetním roce 1997 pak bylo možno očekávat vzhledem k bilanci předchozích let minimální daňové zatížení. Zmíněných 340 mil. Kč má současné vedení České televize možnost rozdělit do různých fondů a případně (se souhlasem Rady ČT) dokonce navýšit příjmovou část rozpočtu na rok 1998 (a zbavit se tak rezervy pro léta 1999 až 2000). Česká televize byla v den předání (1. dubna 1998) bez dluhů, bez jakýchkoliv úvěrů a všechny její platby byly realizovány v termínu. Výnosy z  odprodejů nemovitostí v uplynulých letech byly věnovány prioritně na dostavbu areálu Kavčí hory (nebyly rozpuštěny do provozních nákladů), takže, lapidárně formulováno, za opouštěné objekty (jejichž další užívání by bylo neefektivní a provozně naprosto nevhodné) byly dostavěny Kavčí hory, včetně tzv. Objektu producentských center umožňujícího koncentraci všech aktivit České televize v Praze na jediné místo. Novému vedení České televize tak byl předán dokončený areál Kavčí hory, perspektivně nevyžadující žádné stavební aktivity a již dnes solidně technologicky vybavený. Rozpočet České televize na rok 1998 byl schválen ve smyslu zákona o ČT - po nezbytné oponentuře - Radou ČT jako lehce přebytkový na základě předložení všech nezbytných podkladů (Vysílací schéma, Výrobní úkol, Prováděcí plán investic, Plán oprav a údržby, podrobný komentář ke všem položkám včetně neovlivnitelných nákladů atd. atp.). V rozpočtu byla, kromě zvýšeného plánu premiérové výroby, racionálně zohledněna mzdová politika a provozní potřeby celé České televize (včetně náročné komplexní opravy pláště hlavní budovy). Zcela mimo protokol jsem později ve svém (veřejně přístupném) materiálu "Televize veřejné služby pro třetí tisíciletí" (na str. 11) odhadl reálné zvýšení výnosu z vysílání reklamy a sponzorování v roce 1998 (ovšem při udržení audience-share) na 8%.

Uvedené skutečnosti výmluvně svědčí o výjimečně dobrém ekonomickém zdraví České televize a jsou k odbornému posouzení dostačující. My jsme však šli ještě dále a úzkostlivě dbali o co možná nejlepší kondici České televize až do 31. března t.r. Proto bylo dosaženo i výrazně zlepšeného hospodářského výsledku za I. kvartál roku 1998 (169 mil. Kč !), ač příjmově patří měsíce leden až březen (spolu s červencem a srpnem) v oblasti vysílání reklamy pravidelně k nejslabším. Ani neočekávaně vysoké výnosy z vysílání reklam zapříčiněné výkony našich reprezentantů (na druhé straně vznikly i nepředpokládatelné náklady), jež jsme zprostředkovali divákům vysíláním ze Zimních olympijských her v Naganu, nezpůsobily automaticky pozitivní hospodářský výsledek (Kralert říká nepřesně "zisk") za I. kvartál 1998. Česká televize však konstruovala vždy i čtvrtletní plány, ve kterých byly zakomponovány platební kalendáře větších akcí či produkcí a zohledněno "rozložení" výroby s ohledem na platební schopnost a pozitivní účetní bilanci České televize v každém sledovaném období. Kralertovo vysvětlení ekonomické situace I. kvartálu 1998 je tudíž mylné, stejně jako prognózy na další kvartály, včetně domněnky o větších "nákupech pořadů ve II. a III. kvartálu". Při pružném, starostlivém a především fundovaném rozhodování není v roce 1998 důvodu k nesplnění plánovaného hospodářského výsledku.

Už jenom sladkou třešničkou na šlehačkovém dortu byl při předávání České televize stav konta zvící částky vyšší než 600 mil. Kč. Při znalosti sumy získané (viz výše - cca. 200 mil. Kč) za pozemek KH-východ odprodaný (a zaplacený) v první polovině roku 1997 (!) nelze prohlásit (viz Kralert), že "z pohledu toků finanční hotovosti můžeme chápat současný stav finančních prostředků také jako zrealizované výnosy z prodejů nemovitostí ČT". Takové tvrzení je nepravdivé a účelové. Stav konta je výsledkem dobrého hospodaření, péče o  rezervní fondy, o nízký stav pohledávek apod.

Mimořádně dobrý stav konta je totiž průsečíkem všech rozumných kroků učiněných v uplynulém období (viz výše). Protože ing. Kralert pochybuje o ekonomickém zdraví České televize při svém příchodu, je třeba si připomenout vlastnosti, které dobrá kondice vyžaduje. Obecně jde o správné rozhodování, neplýtvání, důslednou péči o všechny příjmy a rozumné vynakládání prostředků. Z venkovního pohledu pak znaky ekonomického zdraví naplŇuje instituce veřejnoprávního typu vysokým hodnocením bankovních ústavů (ČT měla bankovní skvělý rating), pozitivním hospodářským výsledkem - celoročním i po obdobích (ČT měla výrazně zlepšený hospodářský výsledek za rok 1997 i za I.q 1998), mírou realizace pohledávek (ČT měla minimum nevyřešených pohledávek), plněním závazků a nezadlužeností (ČT je zcela bez dluhů a platila v termínu), mírou úvěrů (ČT nemá - a nikdy neměla - úvěry ani půjčky), stavem konta (ČT má vysokou částku v "hotovosti"), výsledkem auditu (ČT zatím vždy výrok "bez výhrad" a totožný lze očekávat i za rok 1997), plněním plánu výkonů (ČT splnila plán výroby i vysílání).

Asi je třeba dodat, že přes tvrdou a restriktivní mzdovou politiku se dlouhodobě dařilo (vyčerpávajícími jednáními nad kolektivní smlouvou i mimo ni) udržovat sociální smír a zajišťovat v odměňování krok s inflací. Pravděpodobně na rozdíl od mnoha jiných subjektů, kdy "podnik zchudl a management zbohatl".

Odhlédnuto od mého známého kritického pohledu na Studii C and L (v INFO se píše o "auditu", což je, mírně řečeno, zavádějící) se ve světle výše uvedených výhrad zdá Kralertova kvalifikace Studie C and L coby "nezaujatého, nezatíženého pohledu" poněkud neodborná.

Pro budoucnost služby veřejnosti televizním vysíláním by bylo, podle mého názoru, přínosné, aby se pan ředitel Kralert co nejdříve oprostil od svého pohledu člena představenstva První brněnské strojírny Třebíč a.s., přehodnotil svá kritéria ekonomického zdraví (jaký subjekt je mu příkladem?) a podrobně se seznámil se specifickými parametry hospodaření České televize. Rozhodně tak získá větší šanci zabránit "tunelování" České televize, ke kterému mají někteří Vaši podřízení vykročeno.

S přátelským pozdravem

Ivo Mathé

Vážený pan

Jakub Puchalský

generální ředitel České televize

co.:INFO - bulletin České televize,

Rada České televize

Robert Nohejl

Bylo nebylo, tak nam vetsinou zacinaly vsechny pohadky a pribehy, ale toto me vypraveni je soucasti velke historie Australie, i kdyz zacina daleko od ni, az v Americe. Pro Australii je Amerika dalekou zemi za spoustou vody a v te zemi zil mlady muz, ktery prozival smutne dny sveho zivota, nebot pred kratkym casem pohrbil svoji mladou zenu, ktera umrela na tuberkolosu. Jeho dny se naplnily obavou i o jeho osud, nebot i on mel tuto zakernou nemoc

v osudu sve zeny videl i vlastni konec. Ten muz se jmenoval King O'Malley a zil ve slunne Kalifornii, avsak jeho mysl byla potazena mraky obav o vlastni nevyhnutelny osud, ktery se mu den za dnem blizil vstric. Jednoho dne potkal namornika, kteremu v zoufalstvi vypravel svuj zivotni problem se zdravim s tak nevyhnutelnym koncem a plny obav sdelil s hlasem horkosti s pocitanim zbyvajicich dnu jeho zivota. Ten namornik svetem protrely mu vsak rekl, ze nemusi byt tak spatne, ze ma nadeji, ze on zna kout sveta, ktery oplyva dobrym pocasim, kde vse je panensky ciste a kde muze mit nadeji porazit a nebo jen zastavit, tak zakerneho nepritele, jako je tuberkulosa.

King O'Malley se s napetim vyptaval na podrobnosti toho mista a, jak to tam vypada a kde by tam mohl prebyvat, kdyby tam jel. Tonouci se i stebla chyta, a tak se jej chytl i King O'Malley , kteremu stejne uz moc zivota moc nezbyvalo

a tak se nalodil na lod smerujici od brehu Ameriky do Australie, roku 1888. Cestovani bylo zdlouhave v ten cas; a i zde na lodi trpel cim dale, tim vice. Jeho zdravotni stav se horsil dne odedne a posadka i kapitan lodi si delali starost, zda vubec na cas dovezou sveho na smrt nemocneho pasazera. On sam si byl dobre vedom sveho stavu a tak nakonec pozadal kapitana, aby pro nej predem zhotovili rakev a vse bylo pripraveno na jeho posledni den jeho zivota;nechtel zkoncit v hrubem pytli, jako prosty namornici a byt hozeni do "mokreho hrobu".

Cas vsak byl milostivy a tak pres vsechny utrapy nakonec lod stanula v pristavu Alma v Australii. Zde tezce nemocneho dopravili na breh a i s jeho nerozlucnou rakvi; tak neobvykleho pasazera nevideli v techto mistech, a tak se stal stredem zajmu dvou domacich namorniku-rybaru, kteri se jej ptali, kam smeruje jeho cesta.

King O'Malley jim rekl, ze hleda misto na plazi, kde by mohl zit a ze je vazne nemocen a  ze je vsemu konec mozna, ze mozna prijel pozde. Tak i nebo i jinak, ale pravdou je, ze jej ty dva rybari malou lodkou odveslovali do mist, ktere Aboridzinci nazyvali Oopal, a zde jej i s rakvi ponechali osudu. Misto, kde umirajici King O'Malley stanul, bylo skalnate s malou jeskyni, kde slozili jeho veci a je dnes nazyvalo Emu Park, cili pstrosi park.

Jeho prijezd se mu mohl stat osudnym, nebot jeskyne, ktera ho mela chranit pred sluncem, byla za velkeho prilivu zcela zaplavena a tak zde lezel zcela vycerpan a bez pomoci a nemel vubec tuseni, jake mu hrozi nebezpeci s prichazejicim prilivem a ze se nakonec utopi v stoupajicim prilivu, ktery zde dosahuje nekdy vice, jak ctyri metry .

Misto jeho jeskyne se dnes nazyva Rocky Point-Skalnaty Vybezek a jeskyne dnes je jiz znicena pribojem. Jako na cas, se zde objevil Aboridzinec, ktery nevychazel z udivu nad podivnym belochem lezicim bez hnuti a ten velmi brzo poznal, ze muz ten je blize k smrti, nezli k zivotu i vzal jej do naruce a vynesl z jeskyne na nedalekou plaz, kde jej ulozil do stinu stromu a ukazal na sebe se slovy-Coowonga a umirajici dal najevo, ze rozumi, co ma na mysli a predstavil se mu jako King O'Malley .

Tento zakrok domorodce mu zachranil zivot a jeho rakev byla mocnym prilivem vzata na more a tim stin jeho smrti byl snat z jeho osudu, jeho zivot dostal uplne opacny smer.

Aboridzinec Coowonga se staral s veskerou peci o nemocneho a donasel mu cerstve ustrice, co nazbiral za odlivu na skalach, chytal ryby, nosil divoke svestky a na ohni v popelu a listi bylo stale neco k snedku. Jeho jidelnickem bylo vse, co domorodci meli ke sve strave, od skebli az po bylinkove caje. Coowonga pozoroval s potesenim, jak nemocnemu chutna a jak den ode dne sily se mu vraceji, az do doby, kdy byl schopen se sam zucastnit loveni ryb v zalivu.

V jeho sousedstvi byl cely kmen Aboridzincu, ale jen malo kdo se z nich priblizil k podivnemu cizinci, ale po case to byli deti, jez v dobe Coowongovi nepritomnosti ; prichazeli blize. Videl klokany a pstrosy, jez prichazeli do jeho tesne blizkosti. Byl jiz natolik zdrav, ze po nekonecnych dnech stradani se mohl konecne vykoupat v priboji more a dalsimi dny, uz mohl se zucastnit vypravy s Aboridzinci na prilehle ostrovy. Chytili i nekolik divokych koz a tak bylo i mleko a starostlivy Coowanga nekde sehnal i noviny; a tak King O' Malley pomalu zapominal na smrt a vice se venoval cinnosti kolem sebe.

Koupani v teple vode a suseni se v teplem vetriku na pisecnych plazich s dobrou prirodni stravou udelalo sve na jeho zdravi a tak, uz by nikdo nepoznal podivneho Americana.

Tim casem osadniku Emu Parku bylo velmi malo, ale i tak se jednou Aboridzinci rozhodli se prestehovat dale od bilych lidi. Rec Coowonga byla kratka a vystizna;bili lide prichazeji, klokani a pstrosove odchazeji, my odchazime take.

A tak King O' Malley se dal na cestu s Coowangou a jejich prvni cesta byla do mist dnes nesouci jmeno Rockhampton a odtud si to namirili do dnesni Brisbane, a cestovali by i nadale, kdyz, King O'Malley chtel Coowongovi dat nejake penize za poskytnutou pomoc, ktera mu zachranila zivot, ale vse bylo odmitnuto a jednoho dne nasel jenom ruksak poveseny na strome, coz bylo znamenim, ze King O' Malley, uz nepotrebuje vice Coowongovy pomoci a tim se jejich cesty rozdelily a nikdy se navzajem nesesli.

King O' Malley byl natolik zdrav, ze se dal na podnikani a jeho cinnost se za chvili projevila i na politickem zivote. Byl to on, ktery prosadil, ze do cestovnich vagonu byly zavedeny zachody, podilel se v celku na budovani zapadni drahy, stal se z jednim z tech, kdo zalozili Australskou Commonwealth banku pro Australany, stal se ministrem pro vnitrni zalezitosti, staral se o vyrobu prvnich aut, v letech od 1910 do let 1916 financne zajistil prosperitu Australie v zacatcich prvni svetove valky, zasadil se o zrovnopravneni deti, radil farmarum v jejich podnikani na svetovem obchodovani a kandidoval do Tasmanskeho shromazdeni, zil nejaky cas i v Melbourne a stacil se i znova ozenit.

Dny jeho stradani se zmenily ve dny, kdy s  nevycerpatelnou energili ve prospech spolecneho blaha nepocital cas. Cely zbytek zivota byl vyplnen praci a tak ani nepocital plynouci roky.

Dne 20 prosince 1953 zemrel muz jmenem King O Malley, bez sesti mesicu by se dozil veku 99 roku. Dnes si mnoho lidi, ani neuvedomuje, kdyz jde do Commonwealth banky, ze samaritanstvim Coowonga v dalekem Oopal-Emu Parku se dostal do osudu Australie cizinec, ktery se tak vyrazne zapsal do historie teto zeme, ackoliv jsem prijel jenom umrit.

Jestlize budete patrat, kde je to kouzelne misto plne zdravi, kde se i zakerna nemoc da zastavit, tak vezte, ze je to zde, kde ziji ja se svou rodinou a odtud Vam to vse vypravim - roku 1888 Aboridzinske jmeno Oopal zaniklo, avsak dnes jiz se jmenem Emu Park si malokdo vzpomene na tu historku. Jdu-li na prochazku po pobrezi, vzdy pohlednu smerem ke skalam, kde kdysi byla jeskyne, kde jeho zubozene telo bylo odevzdano neznamemu osudu, jez zmenil domorodec ku prospechu cele Australie.

Robert, Queensland. - Oopal, cili dnes Emu Park