Co s presidentem Clintonem?
Člověk se této otázce, kterou mu sdělovací prostředky již dlouho posílají kabelem až pod nos, nějak nemůže vyhnout. Mně osobně je šumafuk, kdo je u sousedů presidentem, ale tak ze zvědavosti jsem se 11. září nechal poučit ohledně zprávy prokurátora Starra, která měla vnést do celé věci trochu jasno. Přeskakoval jsem mezi CBC, CNN, NBC i ABC, podle toho, kde zrovna nebyla reklama. Po pravdě řečeno byla pořád všude, protože, zpravodajské výplně mezi reklamami typu pivo, auta, kosmetika a svěřte svoje peníze právě nám, byly samy o sobě reklamou, a to na Starrovu zprávu.
Zpravodajství byla technicky vesměs dokonalé. Moderátoři vlevo, zpovídaní vpravo, maličko větší nebo někdy přes celou obrazovku. Jan Čulík by z toho měl jistě radost. Pro úplnost dodávám, že CNN v jednom momentu vypadla zvuková synchronizace, takže jakýsi senátor vypadal jako špatně dabovaný herec.
Moderátoři všech stanic mě neustále upozorňovali na to, že se jim v podstatě hnusí, co Starr sesmolíčkoval, ale že americký národ chce vědět pravdu, takže nelze jinak. Připomínalo to táborákově opilecký epos Brandenburák, což je jméno, které se později rýmuje s lidovým pojmenováním jisté části mužského těla. Posluchač této písně se dozví, co dělala v lese dcera starosty s jakýmsi učitelem a jak to dopadlo, když na ně hrdina B narazil - hned po zpěvákově oznámení, že se mu to hnusí, když to vyprávěti musí.
Po moderátorském varování přišel výčet dlouhý výčet internetových adres, kde je to porno k dispozici, a další varování, že na to je tlačenice a upozornění (zřejmě pro nezletilce), že některé společnosti předřazují zprávě jakýsi gombík, který umožňuje zablokovat přístup dětem, aby ty prasárny mohli číst jenom rodiče.
Tak do mně pořád hučeli, že jsem nakonec nažhavil Internet, chlípně posunul myš na hvězdnou zprávu a kliknul. Žádný speciální gombík se na AOL neobjevil, jen fotografie presidenta s výrazem hříšníka, který zrovna vstupuje do zpovědnice. A pod ní, vot těchnika bolšaja!, obsah zprávy, tématicky uspořádaný tak, aby člověk zbytečně nebloudil.
Rozhodl jsem se pro "C. November 15 (1995) Sexual Encounter", což bylo první inserované dostaveníčko:
"According to Ms. Lewinsky, she and the President kissed. She unbuttoned her jacket; either she unhooked her bra or he lifted her bra up; and he touched her breasts with his hands and mouth.(161) Ms. Lewinsky testified: "I believe he took a phone call . . . and so we moved from the hallway into the back office . . . . [H]e put his hand down my pants and stimulated me manually in the genital area."(162) While the President continued talking on the phone (Ms. Lewinsky understood that the caller was a Member of Congress or a Senator), she performed oral sex on him.(163) He finished his call, and, a moment later, told Ms. Lewinsky to stop. In her recollection: "I told him that I wanted . . . to complete that. And he said . . . that he needed to wait until he trusted me more. And then I think he made a joke . . . that he hadn't had that in a long time."(164)
Volně přetlumočeno do slušné češtiny, president políbil svou milenku na ústa a na ňadra (která mu nabídla nebo si je nabídl sám - to z Moniky Starr nedostal) a pak, jak to celkem ustálená pravidla milostných her předpokládají, umístil ruku tam, kde (některé) ženy nechají spočinout mužovu ruku nejraději (cituji z knihy Pohlaví a láska, kterou kdysi můj tatínek umístil v domácí knihovně tak, aby se vyhnul trapnému rodičovskému poučování o chlapských záležitostech). Druhou ruku nejspíš potřeboval ke zvednutí telefonu, protože volal nějaký senátor. Takže president stimuloval, telefonoval a Monika na něm uskutečňovala orální sex. Škoda, že zpráva neřekla americkému lidu nic o fyzickém uspořádání této scény, ale při troše představivosti Š.
K vyvrcholení na straně presidenta ovšem nedošlo, prý chtěl počkat až ji, tedy Monice, bude moci víc důvěřovat. Ačkoli po česku "odešel s tvrdým" (toto úsloví má obvykle hanlivý nádech ohledně nedostatečné přesvědčovací schopnosti muže, někdy ovšem může obsahovat i prvek soucitu s týmž), jeho přístup byl v principu logický a jeho obavy důvodné. Později vyrobená skvrna na šatech Moniky (kdo by s takovou věcí šel do čistírny) je toho přesvědčivým důkazem.
První, co mě napadlo při čtení onoho pornografického paragrafu bylo, že když už chtěl Starr zveřejnit detaily, měl možná najmout nějakého spisovatele, který by suchou výpověď trochu zerotizoval. Takhle to vypadalo trochu jako pasáž z bible o jakémsi hříchu s číselnými odkazy na související odstavce.
Pak se mi vybavila scéna z Vyšehradu, jejímž svědkem jsem se stal nikoli jako šmírák, ale jako hráč tenisu. Na cestičce vedle kurtů stál nějakou dobu muž, do pasu zakrytý keřem. Kouřil cigaretu, v klidu a beze spěchu, rozhlížejíc se po Praze, jako by mu patřila. Když jsem sbíral míč v koutě kurtu, keř poněkud ustoupil, čímž byla zviditelněna žena poskytující dotyčnému stejné potěšení, jako Monika Clintonovi, když telefonoval. Zmíněný muž vypadal naprosto nezúčastněně, takže je pravděpodobné, že ani on s tou ženou neměl žádný sexuální vztah - abych parafrázoval Clintona. Zřejmě mu pouze doplňovala visuální a nikotinový zážitek.
S naivností sobě vlastní jsem se vracel ke hře s tím, že Prahou vládne úpadek citů a že té dámě musí vadit, že se muž nevzrušuje nad míru právě nezbytnou. Poučen televisí teď vím, že si možná zmíněný úkon sama obohacovala představou, že ten muž, až ho přestane bavit zírat na Prahu, upře zrak na seznam (míst, rolí) které má dáma připravený v kapse.
Clintonovi budiž připsáno k jeho presidentskému dobru to, že nikdy nenechal sex cloumati svým majestátem do té míry, že by snad ochromil svou schopnost rozhodování - možná, že ho někdo seznámil s českým úslovím "Když je ocas v kŠ., je rozum v pŠ..". A bylo to dobře, konec konců má pod palcem ty atomový kohoutky.
Někteří lidé považují za tragedii, že Amerika má takového presidenta. Mluvit o tragedii je podle mého názoru zcela oprávněné, ale nikoli v souvislosti s presidentstvím.
Tragické je pokrytectví společnosti, která potenciální i skutečné presidenty nutí k výrokům že neinhalují (přestože to všichni dělají), nesouloží s milenkami (ačkoli to většina milenek světa vyžaduje), chtěli bojovat ve Vietnamu (ačkoli se tam nechtělo nikomu) a k tomu, aby na veřejnosti říkali věci, které nemusí slyšet ani vlastní žena (to nevadí jen otrlým).
Tragické je pokrytectví s nímž sdělovací prostředky prodávají divákům chabý odvar pornografie, předstírajíce hnus nad tím, že to "musejí dělat", protože americký lid chce vědět pravdu. Zde je nutno podotknout, že pokud se obyčejní lidé dostanou ke slovu, dávají většinou najevo, že mají dost vlastních starostí a že presidentův sexuální život je jeho osobní záležitost.
Tragická může být atmosféra strachu z prozrazení čehokoli, v níž se president USA pohybuje a která může vést k tomu, že bude dělat hrabalovské "chybné výkony". V jaké duševní rovnováze může být muž , který spí s kufříkem s válečnými kódy pod hlavou, je neustále pronásledován politickými oponenty a právníky, kteří cokoli řekne či udělá mohou použít proti němu. Není právě to, že si ani nezasouloží s několikaletou milenkou, nejlepším důkazem tohoto patologického stavu?
Ve sdělovacích prostředcích se teď mluví o tom, že Clinton lhal americkému lidu. Chtěl bych se ho v Britských listech zastat - možná, že budou ze světových novin první a jediné - jemu zase zástupně lhala občanka Lewinská, takže ve vztahu president - lid to je fifty fifty. Předstírala tvoření lásky a přitom nosila po kapsách seznam dobře placených míst do nichž se chtěla od Clintonova penisu vzdálit. Lhala mu, že o jejich zjevně nesexuálním vztahu nikomu neřekne a přitom elektronicky drbala s mnoha lidmi.
Otázka, zda Starrova zpráva znamená, že Clinton má odstoupit (nebo být odstoupen) je v podstatě špatně položená. Starrova zpráva se totiž netýká hříchů, které by se byť jen vzdáleně podobaly aféře Watergate, kvůli níž odstoupil Nixon, nebo íránské aféře z níž se zdárně prolhali Reagan i Bush - odnesl to, ale jen naoko, Olie North, plukovník, který si obratem ze své věrnosti pruhům a hvězdám udělal politickou živnost..
Ptát se musíme na něco jiného - totiž zda se inkviziční metody (Lewinské bylo slíbeno odpuštění, že lhala, hlavně když práskne presidenta - a když ne, tak že ji mohou zavřít až zčerná), použité v případě Clintona, stanou součástí legálního systému v USA. Je třeba si uvědomit, že Starr použil svoje pravomoce k tomu, aby ke svědectví přinutil řadu lidí, kteří by jinak svědčit nemuseli. Vyslýchal Clintonovu osobní stráž, právníky, rodinné příslušníky Lewinské. V této souvislosti je zajímavé, že si netroufl na zpovědníky. V tom je jistá naděje do budoucna, protože stejně tak jako církev zavazuje kněze mlčením, může to v principu udělat třeba organizace advokátů nebo odborový svaz prostitutek.
Závěr Clintonovy presidentské kariéry bude možná připomínat Formanův "Přelet přes kukaččí hnízdo". I zde systém dostává nepohodlnou postavu tam, kde ji chce mít. Je ovšem pravděpodobné, že se v tomto případě rána z milosti nebude konat a Clinton dovrávorá s nepřítomným úsměvem do konce presidentství. Republikáni nejspíš nebudou zvýhodňovat vicepresidenta Gora (dva roky presidentství zděděné po Clintonovi by mu sloužily jako odrazový můstek do přístích voleb) kvůli takové prkotině, jakou je trochu necking a petting s nějakou jednadvacítkou. Ostatně o polls jde až v první řadě.
Pak ale přijdou presidenti, kteří nechají svůj sterilní soukromý život vláčet sdělovacími prostředky, nebudou inhalovat ani souložit a konec konců ani rozhodovat z hrůzy, že na oblohu vzejde nová inkviziční Hvězda.
V Evropě nad tím vrtí nevěřícně hlavou
Tisk po celém kontinentě vyjadřuje hněv a znepokojení nad globálním dopadem Clintonovy aféry
Ať už jsou přesvědčeny, že by prezident Clinton měl zůstat ve své funkci anebo odejít, všechny evropské deníky umístily prezidenta Clintona v pátek na titulní stránky, napsal o víkendu mezinárodní americký deník International Herald Tribune. Některé listy, jako francouzský "Figaro" předpovídají, že "jen zázrakem" by se mohlo stát, že by prezident Clinton mohl zůstat v Bílém domě.
Mnoho evropských deníků vyjádřilo vážné znepokojení nad celosvětovými hospodářskými důsledky, pokud by americký Kongres po prostudování Starrovy zprávy rozhodl, že má být prezident odstraněn z úřadu.
Jiné evropské listy odsoudily to, co nazvaly "ponižujícím divadlem v nejmocnější zemi světa". To napsal londýnský deník Daily Mail a varoval, že "to možná potrvá velmi dlouho, než se Washingtonu znovu podaří získat morální autoritu, která by se vyrovnala jeho nepochybné hospodářské a vojenské moci".
Mnoho denních listů ve Francii, kde skoro nikdo ani nehnul brvou, když vyšlo najevo, že měl prezident Francois Mitterrand nemanželskou dceru, poukazovalo na puritánské zabarvení skandálu, který nepřípustně zveličily nenasytné sdělovací prostředky.
Komunistický deník L'Humanité napsal: "Washingtone, Lincolne, vzbuďte se, oni se všichni zbláznili. Nebylo by to ničím víc než vtipem, kdyby to celé nebylo tak vážné. " Ekonomický deník La Tribune konstatoval: "Americké puritánství se vymstilo vytvořením psychodramatu se surrealistickými rozměry."
Ve Švýcarsku tisk neočekává, že se Clintonovi podaří zůstat v úřadě po dobu celého jeho funkčního období, které skončí až v lednu roku 2001.
"Důvěryhodnost světového policisty je tím poškozena a naprostá nejistota a riziko ochromenosti, na domácí americké scéně i na světové scéně, je neobyčejně znepokojující," napsal ženevský deník Le Matin. Deník La Tribune konstatoval: "Bill Clinton je naprosto soustředěn na svůj vlastní osud a už neřídí zemi."
Britský deník Independent sice připouští, že se Clintonovo chování nedá srovnávat se zločiny Richarda Nixona, avšak konstatuje, že "si to Clinton způsobil sám" a měl by rezignovat a věci neprotahovat a neriskovat, že ho z funkce odvolají.
A konzervativní deník Daily Telegraph se vysmívá sérii Clintonových omluv: "To, že se Clinton omlouvá, je jen další verzí Clintonova lhaní - zjevně je to poslední a nejzoufalejší verze." Britský deník dodává, že "kdyby se Clinton skutečně kál, opustil by Bílý dům navždy."
Deník Times napsal, že jestliže nemůže Clinton dokázat, aniž by se přitom spoléhal na "složité právní konstrukce", že obvinění od Kennetha Starra, že křivě přísahal a snažil se zabránit průchodu práva jsou falešná, měl by bez protestů z prezidentského úřadu odejít.
V Německu připustil konzervativní deník Die Welt, že americký prezident "lhal", ale konstatoval, že donutit ho odejít z úřadu by bylo naprosto přehnané, vůbec by to nebylo v souladu s chybou, jíž se Clinton dopustil," kterou list charakterizuje jako "naprostou soukromou záležitost."
Deníky v Itálii jsou znepokojeny hospodářskými důsledky krize a vyjadřují obavy z toho, bude-li Clinton donucen odejít z funkce.
Corriere della Sera v Miláně napsal, že doufá, že "Amerika nezapomněla na své poučení z historie."
"Po Nixonově rezignaci následovalo jedno z nejtemnějších období americké supervelmoci," dodal tento italský deník a zdůraznil, že by bylo "neodpovědné", kdyby americký politický establishment, souda a sdělovací prostředky Clintona donutily k rezignaci.
V politických kruzích mezitím někteří činitelé vyjádřili soukromě názor, že je Clinton, jak se zdá, vážně poškozen, a že svět, který se nyní octl ve finanční a politické krizi potřebuje v Bílém domě pevnou ruku.
Jeden činitel jedné evropské vlády uvedl: "Pokud nebude schopen obnovit svou důvěryhodnost, a je velmi nepravděpodobné, že se mu to podaří, bylo by asi lepší, aby rezignoval dříve než později." Dodal, že evropští spojenci Ameriky očekávají, že Washington poskytne světu pevné vedení, ohledně krize, která vážně ohrožuje světové finanční trhy a ve věci konfliktů jako je Kosovo a problematických oblastí jako Jugoslávice, Irák, Rusko a Severní Korea. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by čelné postavení ve světě mohl zaujmout americký prezident, který byl takto oslaben skandálem.
Jiní činitelé konstatovali, že dlouhodobý boj ohledně procedurálních otázek, jak zbavit Clintona úřadu protože, že lhal a snažil se utajit své styky s Monikou Lewinskou by americkou vládu naprosto ochromil.
I když činitelé evropských vlád se nechtěli k věci vyjadřovat veřejně, jeden bývalý britský velvyslanec u Severoatlantického společenství uvedl, že by bylo nejlepší, kdyby Clinton rezignoval tento týden. Sir Michael Alexander konstatoval: "Ten člověk naprosto ztratil veškerou důvěryhodnost v mezinárodním prostředí a zcela nutně bude naprosto posedlý svou vlastní nynější nezáviděníhodnou situací. Nedovedu si představit, že by v těchto dnech byl Clinton vůbec schopen uvažovat o situaci v Kosovu."
Řvavě křiklavá zpráva odsouzena
Clintonovi poradci umístili Kennethe Starra na lavici obžalovaných
Bílý dům zahájil o víkendu ostrý protiútok na žalobce Kennetha Starra a obvinil ho, že úmyslně dráždivě baví Ameriku, ve snaze zostudit prezidenta Clintona, napsal v pondělí britský deník Times.
Prezidentovi právníci a poradci rozvinuli rojnici po celé škále amerických sdělovacích prostředků a zpochybňovaly Starrova právnická tvrzení ve snaze vyvolat zápornou reakci proti Kennethu Starrovi, jehož 445 stránková zpráva obsahuje řvavě křiklavé erotické podrobnosti o vztahu mezi Billem Clintonem a Monikou Lewinskou, asistentkou z Bílého domu.
Demokratka Maxine Waltersová, členka parlamentního výboru pro soudní záležitosti, který nyní debatuje o Clintonově osudu, využila nového přístupu tím, že konstatovala: "Ken Starr je také na lavici obžalovaných."
Starrova zpráva, nepřístupná nezletilým osobám, se stala o víkendu ohniskem celonárodní americké debaty, kdy Starrova zpráva explodovala na Kapitolu. Američané freneticky prohledávali internetové stránky anebo četli malým písmem tištěné novinové zpravodajství a zjistili, že většina pověstí a dohadů o prezidentově poměru s dvaadvacetiletou asistentkou v Bílém domě byla zahrnuta do Starrovy zprávy.
Mnoho deníků otisklo varování palcovými titulky, že obsah zprávy není vhodný pro děti. Bílý dům doufá, že nepříjemný pocit amerického národa, vyvolaný zprávou, bude v jeho prospěch a že přiměje Američany, že dospějí k závěru, že Kenneth Starr zašel příliš daleko.
Během Starrova chvatu dopsat zprávu co nejrychleji se vyšetřovatel stal "aktivním šéfredaktorem a trval na stále větším množství sexuálních podrobností," napsal v neděli týdeník Newsweek. Konstatoval, že Starr "požadoval, aby všechna fakta byla zveřejněna. Občas museli Starrovi zaměstnanci přesně vysvětlovat, na jakých přesně sexuálních hrátkách se Clinton a Lewinská podíleli."
To, že Bill Clinton podle svědectví Lewinské přiznal, že měl v první etapě svého manželství "stovky mimomanželských styků s ženami" nutně vyvolalo celou řadu nepotvrzených zpráv o tom, že měl sexuální styky i s jinými ženami, dokonce i v Bílém domě.
Nadcházející týden bude pro osud amerického prezidenta rozhodující, míní deník Times.
Podle prvních průzkumů veřejného mínění si prý nyní po přečtení Starrovy zprávy mnoho Američanů myslí, že by měl být Clinton nějak formálně napomenut. Avšak 62 procent amerických občanů je přesvědčeno, že není nutné Clintona přimět, aby opustil prezidentský úřad, a jen 32 procent Američanů si myslí, že by měl z prezidentské funkce odejít. Dvě třetiny Američanů konstatovaly, že by Clinton neměl rezignovat.
Prezidentovi právníci argumentují, že sice prezident chybil, ale neučinil nic, pro co by měl být donucen odejít z úřadu. "Nepřísahal křivě v případě Pauly Jonesové," konstatoval Clintonův právník David Kendall. Uvedl: "Křivá přísaha je zločin, při němž úmyslně člověk lže. Clinton sice nesdělil všechny informace, ale křivě nepřísahal. Případ s Monikou Lewinskou je frivolní záležitostí, kterou zneužívají prezidentovi političtí nepřátelé ve snaze ho zničit."
V neděli začalo vycházet najevo, že demokratičtí poslanci v Kongresu se přiklánějí k názoru, že by měla být prezidentovi udělena formální důtka, ale traumatický proces donucování prezidenta, aby odešel z funkce, by neměl být zahájen.
Mnoho Republikánů sice chce, aby Clinton odešel, obávají se však, že by se proces vyhánění Clintona z úřadu mohl stát tak nepopulární, že by to odnesli Clintonovi žalobci a tím také Republikánská strana.
Kongresový soudní výbor, který bude debatovat o tom, zda existují důvody, proč by měl být Clinton donucen odejít z funkce studuje Starrovu zprávu za zavřenými dveřmi, včetně jejích tajných příloh, které celkem čítají 2600 stran. Výbor bude také posuzovat, zda tyto přílohy, jejichž součástí jsou i přepisy telefonních rozhovorů Monicy Lewinské s přítelkyní Lindou Trippovou, mají být zveřejněny.
V neděli večer se ukázalo, že Bill Clinton Starrovu zprávu nečetl. Clinton uvedl, že se rozhodl, že zprávu nebude číst.
"Myslím, že dospěl k názoru, že už národu řekl všechno, co mu chce říct. Snaží se nyní celou věc napravit. V rodině i v politice," konstatoval jeden činitel Bílého domu.
Vladimír Železný: Jsme pyšní na to, co jsme přinesli televizní kultuře
Náboženské vyznání - divák Novy
Komerční televize funguje jinak než televize veřejnoprávní: Diváci k ní nemají vztah zákazníka, ale pouhého výrobního prostředku, nástroje, produkujícího televizi zisk tím, že si - zcela dobrovolně - připlatí k výrobku cenu reklamy. Nástroje je třeba udržovat, a Vladimír Železný je pečlivý řemeslník: údržbě diváků se věnuje každý týden ve svých sobotních homiliích. Tato údržba směřuje ke dvěma cílům: v prvé řadě se jimi vytvářejí a posilují citové vazby diváka ke stanici. Milující divák je méně náročný divák a lze mu předložit levnější surovinu. Druhým cílem je v potlačovat v divákově mysli negativní vjemy a přispívat k pozitivnímu dojmu, že divák sledováním stanice nemarní neúčelně čas, nýbrž stává se součástí většího, nadosobního a hlubokým smyslem naplněného konání.
Z této kategorie je i Železného poslední výrok. Žádné komerční stanici nemůže jít o kulturu, o kultivaci diváka, nýbrž naopak o zprimitivňování a ohlupování. Tajemstvím úspěchu je vyvolat v ohlupovaném pocit, že je povznášen. Václav Havel na počátku 90. let identifikoval potřebu transcendentální orientace; stěží ho však asi napadlo, že ve značně sekularizované české společnosti zaujme toto místo transcendentalismus odpadkový, televizní, a duchovním vůdcem velké části národa se stane ředitel televize.
Úhelným kamenem Železného ideologie je tvrzení, že vysílání Novy musí být kvalitní, když má takovou sledovanost. S trochou cynické nadsázky by se tato argumentace dala přirovnat k dealerovi drog, který se hájí, že on společnosti prospívá, protože přece dává lidem to, co po něm žádají. Rozdíl je v tom, že drogová závislost přináší pro společnost zjevně nežádoucí a nepřijatelné důsledky, kdežto u deinteketualizovaného příznivce Novy hrozí nejvýš invalidita mentální, a na tu se do předčasného důchodu nechodí. Výhodou navíc je, že "novákovi" je sugerován jako následováníhodný vzor konzumní způsob života, a tak - v krátkodobém horizontu - společnost profituje zvýšeným hospodářským růstem.
Co se v posledních letech událo na českém mediálním trhu, je pozoruhodné, nikoli však překvapivé nebo bezprecedentní: Nova opravdu přispěla k rozvoji televizní kultury, podobně jako přispěl Viktor Kožený k rozvoji místního kapitálového trhu. Neochota Parlamentu vybavit regulační orgán přiměřenou pravomocí a neschopnost tohoto orgánu získat si autoritu a veřejnou podporu vyústily v bezradnost regulátora a beztrestnost regulovaného. Vznikla absurdní situace, že terestricky šířený televizní signál je omezen na necelé čtyři celoplošné kanály, ale veřejnost ztratila kontrolu nad obsahem toho, co provozovatelé vysílají. Sebemenší omezení, např. zákaz reklamy erotických služeb po telefonu, by v dané legislativní situaci vyžadovalo přijetí novely zákona o vysílání.
Jako obvykle jde o peníze. Efektivně regulovaný televizní trh znamená menší volnost a menší zisk komerčních provozovatelů - ti tedy budou lobbovat pro zachování současného stavu. Bude zajímavé sledovat, dokáže-li si Vladimír Železný omotat novou sněmovnu kolem prstu tak, jako si omotaly kolem prstu bývalou vládu ČEZ nebo Telecom. Můj tajný tip zní: ano.
Praha, 13.9.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
