pondělí 21. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Senát ČR utajuje záznam svého veřejného jednání!
  • Čestné senátorské: "Jednání se nepovedlo, zapomeňte" (Tomáš Pecina)
  • Senát nemůže utajovat své jednání: dopis Tomáše Peciny Petru Pithartovi Česká politika a novináři:
  • Přátelské setkání s Milošem Zemanem (Andrew Stroehlein)
  • A friendly meeting with Miloš Zeman (Andrew Stroehlein) Případ Clinton:
  • Pokrytectví, politický boj a živobytí právníků: odpověď B. Bohdalovi (Jiří Jírovec)
  • Ale pane Starre, všichni muži lžou manželkám! (Guardian)
  • Americký prezidentský úřad ohrožen: pozor na  Clintonovy žalobce (Independent on Sunday) Češi v Americe a dvojí občanství:
  • Já to zkusil: Proč se Čechoameričané neucházejí o vrácení českého občanství soudní cestou (Aja Bufka)Plzeňské ekologické dny:
  • Zahraniční experti ocenili v Plzni práci nevládních organizací

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů, aktualizované v pátek v noci novými informacemi o případu Billa Clintona.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Dotaz dne:

    Vazeny pane Culiku,

    Pravo i LN informuji o ceste prezidenta Havla do USA jako o uspechu. Patecni BL nabidly jiny pohled. Cemu mam verit?

    Odpověď: Čemu chcete.

    Dnes jede do Spojených států Tony Blair, Clintonův nejbližší spojenec.

    Britské sdělovací prostředky předem konstatují, že si v Americe Blaira asi nebudou příliš všímat, v důsledku skandálu s Lewinskou a dnešnímu zveřejňování videozáznamů Clintonova svědectví před porotou. JČ

    Co je nového v České republice

  • Západočeská policie zadržela organizovanou skupinu sedmatřiceti lidí z několika měst v severozápadních Čechách. Jsou obviněni, že se živili vykrádáním objektů, krádežemi osobních automobilů a jejich prodejem do ciziny. Policisté gangu prokázali 97 trestných činů se škodou za desítky miliónů korun. Mezi zadrženými jsou lidé bez zaměstnání, dělníci státních i soukromých firem, pracovníci různých podniků a lázeňských sanatorií v Karlových Varech a soukromí podnikatelé.

  • Deficit státního rozpočtu, který navrhuje současná vláda, se bude muset na konci příštího roku zaplatit pravděpodobně emisí a prodejem státních obligací či jinou formou, řekl v neděli místopředseda vlády ČR Pavel Mertlík. (Na to, že se tento dluh bude muset nějak platit, a že by se o tom mělo veřejně hovořit, upozornil v pátek v tomto příspěvku Jiří Jírovec.) Mertlík uvádí, že prý navrhovaný schodek státního rozpočtu zhruba odpovídá změněné hospodářské situaci. Struktura státního rozpočtu je podle Mertlíka podobná struktuře předchozího rozpočtu, ale přibyla řada nových výdajů. Jsou spojené s integrací ČR do EU a NATO, podporou restrukturalizace průmyslu, exportu, školství, dopravní a bytové infrastruktury.

  • Vicepremiér Pavel Mertlík potvrdil, že vláda uvažuje o možnosti spojit projednávání státního rozpočtu s hlasováním o důvěře vládě. Nevyloučil to ani první místopředseda vlády Vladimír Špidla. Představitelé ODS Ivan Langer a  Libuše Benešová v sobotu uvedli, že vláda by spojovat svou existenci s přijetím deficitního státního rozpočtu. Upozornili, že považovat neschválení deficitního rozpočtu za vyslovení nedůvěry vládě by ze strany ČSSD znamenalo, že porušila opoziční smlouvu s  ODS.

  • Vláda zahajuje ofenzívu za účelem prosazení deficitního rozpočtu, jak na to také v dnešních BL upozorňuje Andrew Stroehlein. Kdyby měl být státní rozpočet na příští rok vyrovnaný, tak jednotlivé resorty dostanou pouze 67 procent nominálních příjmů z minulého období. Při započtení inflace zhruba deset procent by to bylo asi 57 procent těchto příjmů a celý systém by se zhroutil, řekl v neděli v ČT místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. Proto je prý třeba zvyšovat spotřební daně, a to také proto, že je třeba postupně přizpůsobovat strukturu těchto daní EU. (??) Asi osm miliard Kč chce vláda investovat do různých prorůstových programů a do vybavení infrastruktury. Podle jeho slov zanechaly bývalé vlády právě v infrastruktuře značné dluhy, které je třeba zaplatit.

  • Oprava. Karel Mašita upozorňuje, že z druhého, podrobného nástinu historie Jazzové sekce, zveřejněného v pátečních Britských listech, technickým nedopatřením vypadla podstatná část, o historii Jazzové sekce v druhé polovině osmdesátých let. Chyba byla nyní napravena a upozorňujeme čtenáře na kompletní znění tohoto zajímavého a důležitého dokumentu.

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.



    Čestné senátorské
    Jednání se nepovedlo, zapomeňte

    Tomáš Pecina

    Před nedávnem přinesly Britské listy pod titulem "Demokracii si rozvracet nedáme" zprávu o 13. zasedání Petičního výboru českého Senátu, na němž ze senátorských úst zazněly výroky, které by byly ozdobou parlamentu nejednoho totalitního státu. Je to charakteristické: Česká republika je přece zemí, kde se - soudě dle několik let starého seznamu extremistů, vypracovaného BIS - ochrana lidských práv považuje za nebezpečný politický extremismus, postavený na roveň neofašistickým skupinám a (sic!) ekologickým hnutím.

    Před zahájením jednání jsme se s panem Stanislavem Pencem z Dokumentačního střediska pro lidská práva dotázali tajemnice výboru dr. Hubové, jestli si máme jednání zaznamenávat na magnetofon. Prý není třeba, pořizuje se oficiální nahrávka a přepis bude na žádost Helsinského výboru uvolněn. Tuto informaci pak ještě zopakoval do mikrofonu předseda výboru František Vízek (ČSSD). Uvěřili jsme...

    S nemalým překvapením jsem proto tento týden přijal informaci dr. Hubové, že senátoři si nepřejí, aby se zápis z tohoto (veřejného!) jednání dostal na veřejnost. Spojil jsem se s panem Vízkem, který výrok tajemnice potvrdil: "Někteří kolegové se domnívají, že by nebylo dobré, kdyby se publikoval celý zápis - v průběhu jednání se jejich názory měnily a teď už si někteří myslí něco jiného než na začátku..." O věci se prý však dá ještě jednat...

    Nikoli, ctění páni senátoři, o této otázce se licitovat nebude. Ostatně, jak by si senátoři takové jednání vůbec představovali a jaké ústupky ze strany médií očekávají? Neodvažuji se domyslet. Dané slovo je dané slovo, ať jsem instalatér nebo senátor, a veřejnost má právo na zápis z veřejného jednání svých zástupců. Tečka.

    Nebo mám senátorskému usnesení rozumět tak, že inteligence čtenářů Britských listů (a Lidových novin, které můj text převzaly) nedostačuje k tomu, aby dokázali zápisu správně porozumět? Ptám se: a neměli by tito čtenáři, kteří jsou shodou okolností také voliči a sponzory Senátu (rozuměj: daňovými poplatníky), zvolit takové zástupce, kteří se před nimi za své názory nebudou stydět?

    Velice mě těší, pokud senátoři ustoupili od své orthodoxie a přestali se na organizace obhajující lidská práva dívat jako na výtržníky, kteří nezodpovědně působí českému státu ostudu v zahraničí. Rád přinesu zprávu i z následujícího zasedání. Ale budu si pořizovat nezávislou nahrávku, i kdyby mi dali své slovo všichni senátoři dohromady.

    Praha, 19.9.1998

    Tomáš Pecina
    http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html

    P.S.: Britské listy informovaly o této skandální události předsedu Senátu Petra Pitharta a požádaly ho o intervenci. Ještě stále věříme ve šťastný konec našeho úsilí o odtajnění zápisu.

    Dopis Tomáše Peciny předsedovi Senátu Petru Pithartovi

    Vážený pan
    Petr Pithart
    předseda Senátu ČR

    Senát
    Valdštejnské nám.
    110 00 Praha 1

    19. září 1998

    Vážený pane předsedo,

    považuji za potřebné upozornit Vás na znepokojivou událost, k níž došlo v souvislosti se 13. zasedáním senátního Výboru petičního, pro lidská práva, vědu a kuluru, který projednával podnět Českého helsinského výboru ve věci policejního zákroku proti účastníkům Global Street Party a následné policejní brutality vůči zajištěným osobám.

    Ačkoli Helsinský výbor požádal o zápis z tohoto (veřejného) jednání a to bylo v průběhu jednání i přislíbeno, senátoři se následně dohodli, že zápis nebude dán veřejnosti k dispozici.

    O záležitosti jsem psal v Britských listech (kopie článků přikládám). Věřím, že díky Vaší intervenci se co nejdříve podaří prosadit zveřejnění zápisu, aby si naši čtenáři mohli učinit o průběhu jednání vlastní názor a nebyli odkázáni na informace z druhé ruky.


    Děkuji,
    s úctou,
    Tomáš Pecina

    Kopie: František Vízek, předseda Petičního výboru Senátu ČR


    Přátelské setkání

    Andrew Stroehlein

    Přesto, že jsem věděl, že nemám, šel jsem minulý čtvrtek na "přátelské setkání Miloše Zemana s novináři". To, že pan Pecina odmítl se zúčastnit, protože velká setkání politiků a novinářů by neměla být výlučně na pozvání, bylo samozřejmě správné. Rozhodl jsem se však přesto jít a přesvědčit se na vlastní oči, jak to bude vypadat.

    Řekl jsem si, že vzhledem k tomu, že v České republice už léta platím absurdně vysoké daně a nikdy jsem za to od státu nedostal příliš mnoho zpět, alespoň bych za to mohl dostat trochu jídla zadarmo - nakonec jsem si to zaplatil.

    Nemohu tvrdit, že se mi podařilo sníst ekvivalent tolika jídla, za kolik jsem zaplatil na daních, avšak musím se přiznat, že pohoštění bylo skutečně velmi štědré. Nakrmili nás novináře velmi dobře: zdálo se, že mnoho novinářů má tak plnou pusu jídla, že nebyli schopni dávat inteligentní otázky. Je ale možné, že jejich novinářský úsudek ovlivnil alkohol.

    Zeman seděl před krbem a vypadal otcovsky. Novináři se kolem něho shromáždili do pohodlných křesel a poslouchali, jak mluví. Po třetí nebo čtvrté skleničce šampaňského měli Zeman i novináři velký pocit spokojenosti se sebou samotnými a téměř zapomněli, proč se vlastně sešli.

    Důvod pro toto "přátelské setkání" však začal být jasný, jakmile Zeman oznámil, na jaké téma se rozhodl (!) přednášet: o státním rozpočtu. Schůzka nebyla ničím víc ani ničím míň, než pokusem získat na svou stranu novináře a komentátory před nadcházející debatou o státním rozpočtu. Byla to akce, jejímž účelem bylo omezit škody ještě dříve, než k nim dojde. Zeman se "odvděčil předem", abych si vypůjčil výraz z politiky Severního Irska. Jen čas ukáže, do jaké míry bylo jeho úsilí úspěšné: sledujte, jak bude tisk psát o boji o státní rozpočet.

    V jistém smyslu je mi dnešních českých novinářů a komentátorů líto. Po mnoho let byla většina z nich tak rezolutně provládní a proti ČSSD, že nyní musejí bezpochyby zažívat velký mentální stres a úzkost, když přemítají, jak psát, když se vláda nyní skládá ze sociálně demokratických politiků. Podvědomě se bezpochyby ptají sami sebe: "Mám i nadále pokračovat v bezduché praxi otrockého přetiskování vládních prohlášení, anebo mám dál útočit na sociální demokraty?" No, sociální demokraté mi nabídli velmi dobré občerstvení, tak...

    Líná útulnost celého setkání byla dobrým příkladem toho, co je špatného v dnešních českých sdělovacích prostředcích: příliš mnoho přítelíčkování se s čelnými politiky, příliš málo vyšetřování jejich lží. Setkání s politiky by měla mít trochu méně "přátelská".

    Přeháněl bych, kdybych tvrdil, že si všichni novináři do jednoho poslušně psali Zemanova slova bez jediné otázky, ale celkově byla promrhána příležitost zeptat se Zemana na zásadní věci. Vyskytly se asi dvě otázky k věci, ale Zeman se jim lehce vyhnul dlouhými mnohomluvnými odpověďmi. Novináři Zemana přerušili jen jednou (byl to Václav Žák, viz páteční Britské listy) a pokud se někdo vůbec pokusil o doplňující otázku, byla slabá.

    Jeden novinář si stěžoval, že mu premiér na otázku neodpověděl. Zeman ho odsunul stranou s tím, že je načase slyšet další otázky, "aby všichni dostali možnost". Aby všichni dostali možnost vyslechnout vyhýbavou odpověď, zdálo se.

    "Přátelské setkání" nepoutalo mou pozornost déle než hodinu, tak jsem se rozhlédl po bohatě vyzdobené místnosti a všiml jsem si obrazu na stěně. Na vybledlém obraze byl pastýř, obklopený ovcemi. Jak přesně to vystihuje situaci, pomyslel jsem si.

    A Friendly Meeting

    Andrew Stroehlein

    Against my better judgement, I went along to Miloš Zeman's "friendly meeting with journalists" last Thursday. Mr Pecina's refusal to attend on the grounds that large meetings of politicians and journalists ought not to be by invitation only was, of course, correct, but I thought I'd go and see what was happening anyway.

    I figured that as I have been paying absurdly high taxes in this country for years and have never received much in return from the state, I might as well go and get some free grub: after all, I paid for it.

    I cannot claim that I managed to eat the equivalent of what I have paid in taxes, but I have to admit, it was a pretty nice spread. They fed us journalists quite well; in fact, many journalists seemed to have their mouths so full of food that they were incapable of asking any intelligent questions. Then again, maybe the alcohol had affected their journalistic judgement.

    Sitting in front of the fireplace, Zeman looked fatherly, and the journalists all gathered around him in comfy chairs to listen to him speak. By their third or fourth glass of champagne, both Zeman and the journalists were all feeling well satisfied with themselves and nearly forgot their reason for being there altogether.

    The reason for this "friendly meeting," however, became clear once Zeman announced what topic he had decided (!) to lecture about: the budget. This was nothing more or less than an attempt to win over the hearts and minds of journalists and commentators before the looming budget debate. It was a damage-control exercise before the damage: Zeman was "getting his revenge in early" to borrow a phrase from the politics of Northern Ireland. Only time will tell just how successful he was in this effort: keep an eye on how the budget battle is covered in the press.

    In a sense, I feel a bit sorry for today's Czech journalists and commentators. For many years, most of them have been so resolutely pro-government and anti-HSSD, that now, they must be experiencing great mental anguish and stress figuring out what to write when the government is comprised of Social Democrats (HSSD). Unconciously, each must be asking him or herself, "Should I continue to mindlessly reprint the government's statements or should I continue to attack the Social Democrats?" Well, the Social Democrats invited me to such a fine buffet, so maybe...

    The lazy coziness of the whole meeting was a good example of what is wrong with the Czech media today: too much schmoozing with the bigwigs, not enough investigating their lies. Meetings should be slightly less "friendly."

    I would exaggerate if I claimed that each and every journalist was simply obediently writing down Zeman's words without question, but overall, the opportunity to ask tough questions was squandered. There were one or two questions that tried to hit the mark, but Zeman easily avoided them in long-winded explanations. The journalists only interrupted Zeman once (as described in Friday's BL), and follow-up questions were weak if they existed at all.

    One journalist complained that the Premier had not answered his question, Zeman brushed him aside saying that the time had come to hear other questions, "So everyone could get a chance." Get a chance to have his questions avoided, it seemed.

    With the "friendly meeting" not really captivating my attention after an hour or so, I looked around the lavish room and noticed a painting on the wall. The faded picture showed a shepherd surrounded by sheep. How appropriate, I thought.

    Andrew Stroehlein


    Případ Clinton: pokrytectví , politický boj a živobytí právníků

    Odpověď B. Bohdalovi

    Jiří Jírovec

    B. Bohdal napsal do Britských listů (17.9. 1998) analýzu mého článku "Co s presidentem Clintonem", který vyšel 15.9. To je právě ta krása moderní doby, že se ke mně jeho kritika dostane dříve, než zapomenu, jak jsem co myslel a moje odpověď zase němu, než zapomene, proč ho můj článek tak nažhavil.

    Mně se snad nejvíc líbil začátek, v němž se moje jméno objevuje ve společnosti pánů Reagana, Gorbyho, Uhla a Nohejla z nichž posledně dva jmenovaní mě údajně překonávají v antiamerikanismu. Zamontoval tam i pokles kanadského dolaru, čímž chtěl zřejmě naznačit, že ačkoli jsem si "jist svým příjmem v kanadských dolarech" mám ten pokles jaksi za zlé Wall Streetu. Nechám však svou osobu stranou a budu se zabývat tím, co B. Bohdal ve své analýze pod čísly 1 - 8 uvedl.

    1 Ano, jsem znechucen reklamami v televisi, jako kterýkoli jiný divák, kterého znám. Přesněji řečeno vadí mi jejich množství, které zejména u pořadů slibujících větší sledovanost, přesahuje únosnou míru. Považuji za  barbarismus, když je do programu, který vyžaduje určitou koncentraci aby zabral tak, jak si jeho tvůrce představoval, vsunuta reklamní herečka, která s naučeným úsměvem do kamery předstírá, že jí po jednorázovém použití prostředku xy nesvědí vagina celých dvacet čtyři hodin, protože je "extra silný", tedy ten prostředek, a k dostání bez předpisu ve všech apatykách. Řešení je snadné - zavést kanály bez reklam a umožnit, aby si předplatitel kabelu mohl vybrat (zaplatit) jen ty o něž má zájem a nemusel ke svíčkové brát bůček.

    2 Teď, když už Jan Čulík můj článek otiskl, mohu přiznat, že zmínka o tom že zpravodajství byla technicky dokonalá, takže by z toho týž měl jistě radost, byla jen takovým drobným popíchnutím vlastníka BL - reakce na to jak v analýzách pořadů ČT uvádí, jestli byl moderátor tam, kde má být atd. Mimochodem, nejsem Janu Čulíkovi zrovna vděčen za to, že mě v tomto oboru svými články vzdělal. Už jsem se několikrát přistihl, že pri pohledu na obrazovku zvažuji, zda mají moderátoři a moderovaní správné proporce.

    3 Vysvětlení proč jsem se na "hvězdnou zprávu" podíval, je taková vsuvka pro zpestření. To někdy dělám, ale není to nic proti nikomu, ani agonie světoběžníka, jestli má nebo nemá přiznat lidskou slabost.

    4 Výraz "Vot těchnika bolšaja" nemá rovněž jiný než barvotvorný význam. V hovorové řeči by to mohlo znít jako: kliknul jsem na myš a co na mě, ty vole, nevypadlo, jako seznam těch sexuálních dostaveníček.

    5 a 6 Zmínky o tragičnosti pokrytectví jsou kompilací názorů presentovaných masovými medii v USA i Kanadě. Svým článkem jsem reagoval na situaci, která vznikla v souvislosti se zveřejněním Starrovy zprávy. Kdybych psal za peníze, tak bych takměř musel připustit, že jsem se na té pornografii taky trochu přiživil. Mohl jsem se zajímat o "politický či mocenský charakter tohoto zveřejnění zpráva a celého vyšetřování", což by, jak BB píše, moji analýzu o "pokrytectví a kulturních neduzích společnosti" učinilo zajímavější. Nejsem si však jist, že bych tím pana BB iritoval méně.

    Je pravda, že o zveřejnění Starrovy zprávy rozhodl Justiční výbor Kongresu a ne masová media. Výbor měl volbu ze tří alternativ: (a) Zprávu neuveřejnit, dokud nebude analyzována a nebude rozhodnuto podniknout proti presidentovi legální kroky, (b) zveřejnit zprávu bez detailů o presidentových stycích s Lewinskou a (c) zveřejnit zprávu tak, jak se nakonec stalo. Vzhledem k tomu, že Starrova zpráva není víc než výsledek vyšetřování prokurátora, je velmi pravděpodobné, že pouze první varianta je legálně v pořádku.

    Rozhodnutí Justičního výboru zapadá do soukolí amerického politického stroje a odráží i moc sdělovacích prostředků. Z politického hlediska jde o tři věci: dostat Clintona (to je přání ultrakonservativních Republikánů, k nimž údajně patří Starr a kruhy, které financují Paulu Jonesovou), pokud se to nepodaří nebo ukáže nevýhodné, tak alespoň oslabit Demokratickou stranu pro příští volby (přání všech Republikánů) a v žádném případě neudělat chybný krok, který by ohrozil znovuzvolení členů výboru (zájem Republikánů i Demokratů). Volba varianty "C" pak zjevně odráží snahu co nejvíc presidenta poškodit v očích veřejnosti. Očekává se, že Kongres rozhodne co dál podle polls. Zůstane-li podpora Clintona přiměřeně vysoká, věc se, morálka sem, morálka tam, zahraje do autu (možná s pokáráním, možná s pokutou).

    Starr ovšem vyšetřoval i další věci, hlavně aféru Whitewater. Pokud by Clintona ve své zprávě obvinil z trestné činnosti s touto aférou související, šlo by o obvinění daleko závažnější a postihnutelnější než celá aféra s Lewinskou. Pokud toto obvinění v dosud nezveřejněné části Starrovy zprávy je, pak je pravděpodobné, že zveřejnění detailů sexuální aféry mělo připravit půdu pro větší dopad hlavního obvinění.

    Jak známo, Justiční výbor v teď jedná o tom, zda bude zveřejněn videozáznam Clintonovy výpovědi před porotou. Důvod zveřejnění - nikoli výpověď sama, ta je samozřejmě k dispozici v přepisu, ale to, že Clinton údajně několikrát ztratil nervy. Pohled na Billa vyvedeného z rovnováhy může mít příznivý účinek na diváka - jeho popularita poklesne.

    Není-li toto vše pokrytectví (i americké sdělovací prostředky to tak nazývají) , pak nevím, co pokrytectví je.

    Pokud jde o masová media, lze předpokládat, že by se o právo dostat a zveřejnit detaily soudila. Kanadská CBC se například soudila o právo uveřejňovat detaily z procesu s Paulem Bernardo. To byl sexualní maniak, který se svou ženou (českého původu) Karlou Homolkou sexuálně zneužil a pak zabil dvě nezletilé dívky. Vzhledem k okolnostem případu (existovalo video zachycující toto zneužívání), soudce zakázal publikování detailů z procesu. CBC proti tomuto zákazu protestovala s tím, že jde o censuru a že veřejnost má právo vědět pravdu - a prohrála.

    7 Starrovy metody (najde něco na svědky a pak s nimi udělá "deal", že je za to nepotrestá, když budou svědčit, jak potřebuje) se svaté inkvizici podobají a taky se o nich tak mluví. To, že jsem napsal, že je třeba ptát se, zda se tyto metody nestanou součástí legálního systému USA, nemá nic společného s bojem proti globalizaci, americké přítomnosti v Evropě, rozšiřováním NATO nebo s tím, co v nějakém interview říká Petr Uhl.

    8 Vlastní aféru padesátiletého presidenta s jedenadvacetiletou Lewinskou jsem shrnul tak, že "kvůli takové prkotině, jakou je trochu neckingu a pettingu s nějakou jednadvacítkou" nebudou Republikáni nejspíš zvýhodňovat vicepresidenta Gora (pro přístí volby).

    B. Bohdal k tomu podotýká, že asi nemám stejně starou dceru, jejíž naivity by nejvyšší volený šéf takto zneužíval a dodává k tomu, že na CNN (v pořadu Larry King Live) kdosi prohlásil, že president měl Monice říct: "Drahé dítě, to je hezké, že mě miluješ, ale není to dobré ani pro Tebe, ani pro mně. Nemohu si nic začít".

    Mám dvě dcery. Ta starší v jednadvaceti tak naivní nebyla a mladší doufám nebude, aby si nechala od někoho něco líbit jen proto, že jde o muže s mocí. Rovněž doufám, že nepodlehne pokušení používat své tělo k získávání kontroly nad tím kterým mužem a stavět na tom svou kariéru. Nicméně tyto věci se stávají, protože sex, moc, peníze a někdy třeba i snaha o trochu nadlepšení (kolik amerických dívek má v plánu provdat se za muže v zajištěném postavení, kolik českých dívek šlo na zdravotní školu s tím, že pak uloupnou nějakého doktora) jsou silami, které ve společnosti působí bez ohledu na to, zda se nám to líbí nebo ne. Co bych nepřál dcerám nikoho je, aby se jejich intimní život, ať už s ním jakkoli nesouhlasíme, dostal do spárů politiků, novinářů, kteří si z toho dělají živnost.

    Domnívám se, že škoda, kterou Lewinská utrpěla na těle a na duchu svým vztahem s Clintonem je zanedbatelná v porovnání s tím, jakou škodu na ní spáchal Justiční výbor svým souhlasem ke zveřejnění detailů z intimních schůzek, které s Clintonem měla. Nakladatelé a producenti, kteří jí nabízejí odkoupení práv jejího příběhu pak z ní dělají hvězdu podobnou těm, které obšťastňují visuálního vjemu chtivé diváky pornografických filmů.

    V tomto směru je mi Lewinské líto. Chtěl bych ještě dodat, že je velký rozdíl mezi naivitou a vypočítavostí. Naivka, alespoň podle mého názoru, nesestavuje seznam pracovních míst, které by se jí líbily, neschovává si oblečení s milencovým poznamenáním, protože se mohou jednou hodit. Naivka nepočítá, že okolnosti svého vztahu jednou zpeněží. Jeden čtenář mi napsal, že za 15 miliónů dolarů. Mimochodem deník The Ottawa Citizen ze dne 18.9. 1998 píše o tom, že podle některých zpráv se Lewinská, která na nějakou dobu zmizela ze scény, rekreuje v Australii, ale že to její mluvčí vyvrátil(a) (politicky korektní angličtině se teď používá spokeperson, takže rod této osoby je neznámý - proto moje váhání s koncovkou). Mít mluvčího mi zrovna k naivitě nezapadá.

    Lewinská je líčena jako nevinná oběť z několika zjevných důvodů. Poškozuje to Clintona (relativně starý chlípník zmanipuluje děvče v rozpuku její nevinnosti), může to zabrat na ženskou část voličů, které Clintona volily větším procentem než muži a nepochybně to vyhovuje i mužům obecně, protože je to udržuje v ilusi, že mají nad ženami vrch.

    Zmíněný pořed CNN jsem neviděl (podobné ano), nicméně mě vždy dojímá, když Larry King, stárnoucí TV hvězda s vlivem a penězi, se neustále žení s mladšími ženami (asi před rokem po sedmé), předstírá účast s mladými obětmi mocných.

    Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o jiném dopisu, který jsem dostal. Píše se v něm: "Zdá se mi, že stejně jako mnoho jiných, jste trefil vedle. Uvědomuji si, že to možná zní podivně, ale z mého hlediska nejde vůbec o sex Š. ale o to, že president lhal pod přísahou Š atd. "

    To je samozřejmě pravda. Nejde o sex. To už v BL před časem napsal Joe Schrabal ve svém rozboru americké politické scény. V první řadě jde o mocenský konflikt - oslabit případně zbavit se člověka (označovaného pravicovými medii když ne za komunistu, tak alespoň za socialistu), jehož volba presidentem se zajídala Republikánské straně. Přesněji řečeno lidem, kteří se obávali, že uskutečnění některých bodů z Clintonova programu by poškodilo jejich finanční zájmy.

    Je jistě zcela legitimní žádat, aby se veřejný činitel, v tomto případě president USA, choval způsobem ve své zemi obvyklým a dodržoval zákony. A je legitimní a žádoucí takového člověka postihnout.

    Autor zmíněného dopisu nemá pravdu, že Clinton porušil zákon a že lhal pod přísahou. Bude jí možná mít za týden, měsíc nebo kdy to orgány Kongresu rozseknou. Současný stav je takový, že prokurátor Starr předal Kongresu svůj názor (spolu s podkladovými materiály), který si udělal během vyšetřování. Podle něj Clinton lhal - jenže tento výrok nelze zaměňovat se soudním verdiktem.

    Clinton učinil prohlášení pod přísahou, ale málokdo analysuje, proč řekl to, co řekl. Některá media a politikové předkládají veřejnosti silně zjednodušený mechanismus, podle kterého se Clinton mohl dostat z bryndy tím, že by chlapsky připustil, že s Lewinskou zhřešil. Je to populistická lež. Každý, kdo se jen trochu o dění kolem Clintona zajímá, ví, že odpovídal na otázku právníků, kteří takové přiznání potřebovali jako důkaz ve sporu Paula Jones-Clinton. Kdyby řekl, že měl s Lewinskou sexuální poměr, odvodili by z toho že jde o opakovaný prvek v Clintonově chování a že je tedy pravděpodobné, že obtěžoval i Jonesovou. Protože případ Jonesová je údajně financován krajně pravicovými kruhy Republikánské strany, Clintonova prohra by zřejmě dala Republikánům do ruky zbraň, kterou by proti presidentovi mohli použít.

    To co se momentálně děje kolem Clintona, odráží fungování americké společnosti jako celku a politického systému především. S nepříliš velkou nadsázkou se dá říct, že to je výsledek toho, že země je v zajetí právníků, kteří využívají nedokonalosti a nepřesnosti právního řádu ve prospěch kohokoli, kdo jim zaplatí. Čím víc peněz, tím lepší právník a jemnější finesy.

    Mimochodem Starr vydělal hodně peněz tvrzením, že kouření není škodlivé. Nikdo tomu sice nevěří, ale podařilo se mu najít nějakou kličku v interpretaci zpráv, které tvrdí opak.

    Presidentovi právníci našli takměř nepostřehnutelná zadní vrátka v tom jak právníci Jonesove definovali sexuální vztah. Jejich rada Clintonovi byla, že může odpovědět, tak jak odpověděl. V podstatě tedy odpovídali právníci na otázku právníků, Clinton toliko přečetl, co mu, možná jen obrazně řečeno, napsali. Když se zdálo, že jeho právníci byli lepší než ti od Jonesové, přišel Starr, jehož tým možná našl v logice těch Clintonových nějakou vadu. Clinton je svým způsobem v roli občana, který podepsal daňové přiznání a nese tím za ně odpovědnost, přestože nemusí rozumět ani jedné vyplněné kolonce.

    Snad to nebude B. Bohdal považovat za další antiamerikanismus, když ještě dodám, že by možná Americe prospěl návrat ke Kristovi a jeho "kdož jsi bez viny, hoď po ní kamenem". Kolik lidí, kteří se ohánějí morálkou by bylo ochotno pod přísahou prohlásit, že nikdy neměli mimomanželský sex, třeba jen orální a že o tom nikdy nelhali. Jestli pod přísahou nebo bez mi připadá jako zanedbatelný technický detail.

    Jiří Jírovec

    PS Nevím, jak president Havel Clintona podpoří. Nejspíš by mu mohl poradit, aby dal do medií prohlášení o tom, že si Hillary pořád váží, že mu je oporou při presidentování, ale že jejich vztah není romantický. Tak přibližně znělo vysvětlení vztahů presidenta s jeho budoucí druhou ženou v době kdy mu ta první byla tou oporou.

    Na CNN jsem ovšem viděl pozoruhodné zpravodajství týkající se (tedy velmi okrajově) setkání Havla s Clintonem. Moderátor ji uvedl slovy, že zatím co Justiční výbor rozhoduje o tom, které dokumenty dále uvolní, president se sice snaží, aby všechno v Bílém domě "fungovalo zcela normálně" nemůže se ale vyhnout zájmu medií o jeho aféru s Lewinskou. Střih - a záběr na Clintona, s mikrofony před sebou a cosi odpovídá na otázku vykřiknutou z davu novinářů. Pak to střihli z detailu na polocelek a kdo nestojí vedle Clintona jako Havel. A stojí tam celou dobu jako tvrdé Y, zjevně nesvůj z toho, že má taky mikrofony před sebou, ale k ničemu. Clintona bohužel nenapadlo odrazit otázky o Lewinské tím, že by novináře upozornil na to, že důvodem jejich přítomnosti je státní návštěva presidenta spřáteleného státu. Rovněž divák, který Havla nezná, se o tom, co tam ten člověk vedle Clintona pohledává, dozvěděl až poté, kdy oba presidenti přehlíželi jakousi čestnou stráž.

    Ale pane Starre, všichni muži lžou manželkám

    Se zájmem jsem vyslechl amerického přítele, který má kontakty v Bílém domě, napsal v sobotu v britském deníku Guardian známý komentátor Simon Hoggart. Sdělil mi, pokračoval Hoggart, že Clintonův tým uvažoval o tom, že by zahájil obrannou ofenzívu Toma Jonese. Nejde o welšského pop zpěváka, který má rád spodní kalhotky, ale o hrdinu pikareskního románu Henryho Fieldinga (Sympatický mladík Tom Jones má ve Fieldingově románu mnoho milenek).

    Prezident, chtěl Clintonův tým Clintona hájit, je prostě jen takový bláznivý uličník jako Tom Jones, který se nedokáže ovládnout a hned si začne rozpínat kalhoty, když se na obzoru objeví pěkná ženská. Potíž je, že se nedá vytvořit takovýto obraz sympatického rošťáka a zároveň obraz zdeprimovaného kajícníka, který klečí a běduje a přiznává své hříchy místnosti plné kněží.

    Ano, jaké obrovsky pokrytecké divadlo se před námi odvíjelo celý týden! Snad nejvíc se člověku zvedá žaludek nad argumentem, že "vůbec nejde o sex, ale o křivou přísahu a o bránění průchodu spravedlnosti". Jenže vzdálená myšlenka "spravedlnosti" začala být spojována s celým Clintonovým případem jen proto, že Kenneth Starr zaměřil svou pololegální mstivou kampaň hluboko do Clintonova soukromí.

    Je to stejné, pokračuje Hoggart, jako kdyby Kenneth Starr strávil ještě dalšího půl roku a utratil další dva milióny dolarů, vyšetřováním, jestli náhodou Clinton neukradl doma z ledničky poslední čokoládový dortík a jestli v té věci křivě nepřísahal. Starrovi do těchto věcí vůbec nic není, a nic do nich není ani nám. Co se týče Whitewateru a dalších finančních skandálů - a to jsou náměty, které by měly být veřejně prošetřovány - Starr neobjevil vůbec nic.

    "Člověk, který lže své manželce, bude také lhát americkému lidu." No, to je pěkná blbost, píše Simon Hoggart v deníku Guardian. Všichni muži lžou manželce, většinou proto, aby měli pokoj. Někdy skrývají nemanželský poměr, jindy předstírají, že se jim líbí trapně vypadající šaty anebo předstírají, že jim chutná připálená večeře. Není to totéž jako tajně vybombardovat Kambodžu anebo utajovat vloupání jako v případu Watergate.

    "Americkému lidu se zvedne žaludek na podrobnostmi celého případu." No, zatím k tomu ještě nedošlo. Když někdo hovoří o odporných sexuálních zvycích, většinou tím má na mysli něco, co sami ještě nezkusil. Zdá se mi, že Kenneth Starr vedl nevýrazný život, věnovaný manželské věrnosti a misionářské pozici.

    Když jsem četl zprávu, kterou vypracoval tento pomlaskávající si muž s modrým nosem, uvědomil jsem si, že Kenneth Starr popisuje v Clintonově případě takový sex, jak sex vypadá pro většinu lidí: je zmatený, nepořádný a často odrazující. Clinton vypadá jako narcista a to ještě velmi hloupý narcista, když dovolí, aby tato mladá žena s tak ostrými lokty ohrozila jeho prezidentský úřad.

    Ale hlavně pořád jde o to, zda by rozhodnutí amerických občanů, učiněné ve volbách, mělo nyní být v důsledku vilného Starrova díla anulováno. Starr by měl být přesunut na nějakou práci, daleko vhodnější pro jeho talent: třeba by mohl objevovat a vyslýchat čarodějnice v  Salemu a připravovat je k upálení na hranici.


    Pozor na jeho žalobce

    I někdejší stoupenci Billa Clintona přiznávají, že se prezident Clinton choval ostudně a že se ten člověk zřejmě vůbec nestydí, napsal v redakčním komentáři v neděli britský týdeník Independent on Sunday. Nicméně je povinností těch, kteří chtějí Clintona vyhnat z Bílého domu, zajistit, že neudělají větší škodu americkému prezidentskému úřadu než samotnému Clintonovi. Mohli by totiž lehce vytvořit precedens, který by znemožnil každému budoucímu prezidentovi zastávat svůj úřad. To, co se stane Clintonovi, není důležité. To, co se stane americkému prezidentskému úřadu je životně důležité.

    Rozhodnutí Kongresu zveřejnit videozáznam prezidentova svědectví před vysokou porotou a zpřístupnit ho vysílání v televizních stanicích se může zdát triumfem vládní otevřenosti. Ve skutečnosti je to však špinavý manévr politiků, kteří se tak strašně bojí o vlastní kariéru ve Washingtonu, že si nejsou jisti, jestli bude vyhnání Clintona z Bílého domu pro jejich kariéru přínosem anebo naopak poškozením. Doufají, že až američtí občané shlédnou videopásky, bude konečně jasné, zda má být Clinton vyhnán z Bílého domu. Budou pak hlasovat podle toho.

    Ale impeachment, odstraňování prezidenta z úřadu během jeho funkčního období, je právní proces. Kongres při tom jedná jako porota, nikoliv jako zástupci voličů. Jediným ospravedlněním pro impeachment by bylo, kdyby byl Clinton podezírán, že podvrátil zákon natolik, že je jeho vyhnání z úřadu nutné. To je však otázka důkazů, nikoliv průzkumů veřejného mínění. Proto je zveřejnění videozáznamu Clintonova slyšení podvrácením řádné soudní procedury. O tom, zda má či nemá být Bill Clinton odstraněn z úřadu, přece nemohou rozhodovat průzkumy veřejného mínění. Podobně jako by nebylo možné určovat vinu či nevinu O.J. Simpsona v průzkumu veřejného mínění. Jestliže si někdo myslí opak, plete si demokracii a vládu zákona s vládou luzy.

    Vyžadujeme ovšem od politiků až snad nereálnou dokonalost, chceme-li na nich, aby se přestali chovat jako politikové. Obě americké politické strany mají vlastní agendu. Demokraté musejí rozhodnout, zda mají Clintona hodit přes palubu, a pokud ano, tak kdy. Republikáni se musejí rozhodnout, zda je jim Clinton užitečnější, když se kroutí na udici, anebo už vyhozený na břeh. Nicméně mají voliči právo očekávat, že se v takovéto situaci budou jeho volení zástupci chovat poctivě. Osobní integritu však z nich neprokázal skoro nikdo.

    Nevěstí to mnoho dobrého pro schopnost zastupitelské demokracie ve věku lascívnosti hromadných sdělovacích prostředků vyrovnat se s celonárodní politickou krizí - a mimochodem, nejde vůbec jen o Ameriku. Nechť nikdo nepodléhá iluzím, že by se to nemohlo stát i tady.

    Samotná vysoká míra otevřenosti americké společnosti vedla do nynější slepé uličky. Svoboda názoru je chráněna prvním dodatkem americké ústavy, ale - jak autoři této ústavy dobře věděli - na což dědicové této ústavy pohodlně zapomněli - svobodná ústava může řádně fungovat jen tehdy, když se lidi chovají slušně. A vilnost, chorobná touha po pornografickém materiálu zcela zjevně není součástí slušnosti, stejně tak, jako není její součástí chlípnost. Právo vyjádřit jakýkoliv názor zjevně není totéž jako říct cokoliv, co mám na mysli, bez ohledu na to, co to zrovna je. Neschopnost nezveřejnit absolutně všechno nakonec přivede společnost k sebezničení. Jestliže chcete, aby vám někdo vždycky říkal pravdu, nebudete se na něho obracet s tisíci otázkami.

    Jde o základní kulturní problém: zákonem se to upravit nedá. Je důležité ve svobodné společnosti, aby novináři i jiní lidé měli možnost hledat špínu na lidech, kteří vládnou, jinak totiž ti, kteří vládnou, budou zneužívat své moci. Avšak poskytovatelé zpráv i jejich příjemci musejí mít schopnost rozlišit, co je správné, aby věděli, a do čeho jim nic není. A společnost, která se nyní stále více baví lechtivými drby o slavných osobnostech a dokonce zábavnými televizními diskusemiu o špinavých životních dramatech násilných manželských dvojic, čímž se proměňují zločiny, páchané v domácnosti, v zábavu, taková společnost zřejmě nebude mít schopnost rozlišit, co by měla vědět, a co už by vědět neměla. Je to záležitost, který se nedá regulovat zákonem.

    Kromě toho, ti, kteří dospěli k názoru, že se v Americe s Billem Clintonem zachází sprostě, že celá věc není a nebyla nic jiného, než politický hon na čarodějnice, se bezpochyby budou chtít velmi pomstit každému Clintonovu následníku, který se dostane do prezidentského úřadu v důsledku Clintonova pádu. Jen málo z nás vede tak dokonale čistý život, že bychom byli ochotni bez váhání říkat na veřejnosti pravdu o všem, co jsme kdy v životě udělali. Má-li být příští americký prezident schopen přežít americkou inkvizici, bude muset být naprostým vzorem ctností. Setkání s takovou osobností v normálním životě by muselo být zastrašující.

    Prezident Clinton bezpochyby snížil autoritu svého úřadu. Jeho žalobci by si však měli uvědomit, že diskrétnost není jen lepší částí odvahy - diskrétnost je součástí i mnoha jiných dobrých vlastností.


    Já to zkusil: Proč se Čechoameričané neucházejí o vrácení českého občanství soudní cestou

    Aja Bufka

    Vazeny pane Pecino,

    zajimalo Vas jestli se snazi Cechoamericane o navrat obcanstvi pravni cestou.

    Nevim kolik jich je, ale nepokladam to za dulezite, protoze pro radu z nich jde v tomto pripade o potupnou zalezitost. Na dokumentech o zbaveni ceskeho obcanstvi jsou totiz podepsani komunisticti estebaci s rudymi socialistickymi razitky, kteri vedeli, ze z americke strany byl zakon z roku 1928 nedodrzovan a navic od sedesatych let uznavan statnim departmentem jako diskriminacni.

    Znamena to, ze rada byrokratu v demokraticke CR dodnes ráda poukazuje na car papiru, ktery je navic v rozporu s nejvyssim zakonem zeme, Ustavou CR, clanek 12 bod 2.

    Zajimavy je v tehle veci "spin" ceskych politiku. Jeste pred nekolika lety tvrdili, ze Ustava CR nepovoluje dvoji obcanstvi. Kdyz se ukazalo, ze dokonce rada z nich ho ma, prisli s novinkou. Dozvedel jsem se nedavno na Ministerstvu vnitra v Praze, ze kdo chtel do roku 1993, mohl obcanstvi dostat zpet. To, ze vsak musel podepsat papir, ze nema jine obcanstvi, jaksi soudruzka pozapomnela dodat.

    Osobne jsem se o pravni cestu pokousel, ale po dvouletych zkusenostech to nikomu nedoporucuji, protoze po jednanich, telefonatech a dopisovani s byrokraty na matrikach a Ustavnim soudu CR, je vysledek nulovy.

    Mozna proto byste se tam mohl jako reporter BL pozeptat, proc a jak dlouho bude potreba cekat na rozhodnuti Ustavniho soudu CR v Brne, Jostova 8, ve veci (Sp.zn.l.US110/97) doporucene zaslane 2.2.1998, znovu urgovane 28.7.1998 a dodnes v obou pripadech bez odpovedi.

    V celkove cene $3,000, kterou me tato zabava prozatim stala, neni zahrnut muj cas.

    Patri sem jenom z tech ocividnejsich:

    jedna cesta z L.A. do Prahy a zpet, rada telefonatu, faxu a doporucenych dopisu s zadostmi, odvolanimi a dokonce i flaska konaku a nekolik kalifornskych zinfadelu za pravni porady.

    O osobnich navstevach na Ministerstvu vnitra, Matricnim uradu hl. Mesta Prahy a podrizenych uradu jsem referoval na strankach MFD, kanadskeho listu "Novy Domov", elektronickych novin Pes, BL a Newyorske listy v clancich "Maminko proc nejsem Syran?", "Vuci Cechum v Americe nejlepe s hlavou v pisku", "Takovy maly Azerbajdzan" atd. a v rozhovorech pro Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky.

    S pozdravem,

    Aja Bufka

    P.S. mnohem radeji bych vlastni cas i penize investoval lepe, nez do boje s prezivajici bolsevickou byrokracii v Ceske republice.

    http://pw2.netcom.com/~bufka/index.html


    Zahraniční experti ocenili v Plzni práci nevládních organizací

    Na pozvani Plzenske ekologicke nadace (PEN) prijeli do Plzne dva zahranicni hoste. Pan Leif John Fosse reprezentuje WWF Norsko 1) (World Wide Fund for Nature), ktery poskytl prostredky Nadaci Partnerstvi na program "Pravo vedet". Cilem tohoto programu je podpora prava obcanu na informace o zivotnim prostredi v CR. Pan Peter Hurst je poradcem WWF Norsko a expertem v oblasti integrovanych registru znecisteni prostredi (PRTR) 2).

    WWF Norsko ziskava kazdorocne financni prostredky v celonarodni verejne sbirce, pricemz cast penez venuje na ekologicke projekty v zahranici. Pan L.J.Fosse k financovani programu "Pravo vedet" rekl: "Norove jsou stastni, ze mohou pomoci Ceske republice v naplnovani jejich zavazku tykajicich se prava obcanu na informace, zavadeni cistsi produkce a integrovaneho registru znecisteni prostredi". Na otazku proc je norska podpora smerovana nevladnim organizacim (dale NGO) L.F.Fosse uvedl: "Nase pomoc je poskytnuta prostrednictvim NGO, ktere osvedcili v teto problematice konstruktivni pristup. Zalozenim Nevladniho fora pro PRTR a aktivni praci ve vladni subkomisi pro PRTR prokazuji svou schopnost spolupracovat."

    Integrovany registr znecisteni prostredi (PRTR)

    V ramci programu "Pravo vedet" vede Plzenska ekologicka nadace (PEN) specialni projekt zamereny na zavedeni "Integrovaneho registru znecisteni prostredi" (PRTR) v CR. Soucasti projektu je mimo jine ucast na praci mezirezortni subkomise pro PRTR, zrizene namestkem ministra zivotniho prostredi. Dale PEN napr. pripravila specialni internetovou stranku (http://www.ecn.cz/prtr), na niz je mozne nalezt napr. zakladni informace o PRTR ci prehled registru fungujicich nebo pripravovanych v zahranici. Na teto strance je tez dostupna "Analyza soucasneho stavu priprav PRTR v CR" zpracovana PEN.

    Ke smyslu PRTR P.Hurst podotkl: "Od zacatku musi byt jasne, ze integrovany registr znecisteni neni dalsim systemem sberu dat pro vladu, ale je hlavne nastroj pro lepsi informovani verejnosti. Tento system je zalozen na pravu obcanu na svobodny pristup k informacim o zivotnim prostredi, ktere se CR zavazala respektovat v ramci AGENDY 21 prijate na celosvetove konferenci v Rio de Janeiro (1992). Dale pak P.Hurst uvedl: "Zkusenosti z jinych zemi ukazuji, ze NGO jsou nepostradatelnym ucastnikem procesu pripravy, zavadeni a uzivani integrovaneho registru znecisteni. Jsem presvedcen, ze i v CR sehravaji klicovou roli v priprave PRTR."

    Co je to PRTR ?

    PRTR je databazova evidenci rocnich mnozstvi toxickych latek unikajicich z prumyslu do zivotniho prostredi. Firmy pouzivajici stanovene chemikalie vyplnuji kazdorocne jednoduchy tzv. ohlasovaci formular pro kazdou sledovanou latku. Hlaseni obsahuje zakladni identifikacni informace o zdroji uniku (jmeno podniku, adresa, typ ekonomicke cinnosti), o znecistujici latce (cislo CAS) a o rocni mnozstvi latky, ktere uniklo do ovzdusi, vody nebo se stalo soucasti pevneho odpadu. Ohlasovatel musi tez udat presne umisteni vyrobniho zarizeni, coz vytvari predpoklady pro pripadnou analyzu zateze uzemi a hodnoceni rizik v dane lokalite.

    Prakticky veskere informace obsazene v registru jsou bezplatne dostupne. Vyuzivana jsou vladou, prumyslem i ostatni verejnosti. Castymi uzivateli informaci z PRTR jsou napr. novinari, zdravotnici, obcanske iniciativy, odborari atd. Ze zahranicnich zkusenosti (napr. USA, Kanada, Mexiko, Holandsko, Velke Britanie) vyplyva, ze vycet pouziti dat z PRTR je velmi siroky. Mezi nejcastejsi patri napr.: zavadeni cistejsich technologii, porovnavani podobnych vyrobnich zarizeni, vyjednani obcanu s prumyslem, predinvesticni analyzy, pruzkumy trhu, prevence znecisteni a snizovani produkce odpadu atd.

    Za Plzenskou ekologickou nadaci Miroslav Suta

    1) WWF je společně s Greenpeace a Přáteli Země největší celosvětovou ekologickou organizací PRTR - zkratka z anglického názvu Pollution

    2) Release and Transfer Register (v překladu registr úniků a přenosů znečišťujících látek)

    Plzenska ekologicka nadace/Plzen Environmental Foundation CZ - 301 44 Plzen, Uslavska 29
    tel/fax: ++420-19-7455905
    e-mail: pen@iol.cz
    URL: http://www.ecn.cz/prtr/pen-cz.htm


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|