středa 7. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Petr Pithart píše Tomáši Pecinovi:
  • Záznam z jednání senátního výboru musí být veřejný Sdělovací prostředky:
  • Britské listy jako "informační pornografie" (Ivo Mathé)
  • Rada České televize k případu Karla Mašity a navrhovaného pořadu o historii Jazzové sekce: případ se nedá vyšetřit Ještě k debatě o rasismu v ČR:
  • K poznámce Petra Hertla (Petr Klimeš); Přenášení zkušeností s jednou osobou na jiné - takováto "inženýrská indukce" je v matematice nepřípustná (Petr Novotný) Romská literatura:
  • The Roads of the Roma - Cesty Romů. Oslava vydání antologie romské literatury v Londýně (Freedom Forum) Zdravotnictví v pojetí stínového ministra Macka:
  • Místo sanitky stačí často taxík (Jindřich Ginter) K článku Táni Zajícové:
  • Je realistické uvažovat o začlenění Británie a střední Evropy do Severoamerické zóny volného obchodu ? (Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Unie svobody se včera definitivně rozhodla, že nepodpoří vládní návrh státního rozpočtu na příští rok. Podle Vladimíra Mlynáře odmítá US zvýšení spotřební daně a důchodového pojištění, US ví, že není možné sestavit vyrovnaný rozpočet (v důsledku předchozí politiky někdejší pravicové vládní koalice, jejíž součástí byli i mnozí dnešní politikové US, dodává pro úplnost JČ), ale schodek, který navrhuje ČSSD, je prý moc velký. Rozpočet také odmítají lidovci a  předseda poslanců ČSSD Stanislav Gross si myslí, že rozpočet as i neprojde. Ve čtvrtek bude o rozpočtu jednat také "stínová vláda" ODS. Vladimír Tlustý z ODS uvedl, že neexistuje téměř žádná naděje, že by plánovaný schodek mohl přinést nějaké příjmy rozpočtu v budoucnosti. "Z toho vyplývá, že schodek rozpočtu v roce 1999 není nic jiného než předřazená spotřeba, kterou budou muset kompenzovat následující rozpočty. To považuji za nezodpovědné." Rozpočet prý neobsahuje žádná prorůstová opatření, která by mohla posléze schodek uhradit, uvedl Tlustý. Vláda předložila sněmovně rozpočet na rok 1999 s celkovými příjmy ve výši 580,9 miliardy korun a plánovaným schodkem 26,8 miliardy korun.

  • Voličská podpora dvou nejsilnějších českých stran, ODS a ČSSD, zůstává v posledních měsících zhruba stejná. ČSSD podporuje 28,3 procent lidí, ODS podporuje 25,8 procent občanů. Menší strany zaznamenaly mírný pokles Komunisté mají 10,5 procent (ve volbách měli 11 procent), lidovci mají 7,9 procent (ve volbách měli 9 procent) a Unie svobody 7,2 procenta (ve volbách 8,6 procent).

  • Ministr vnitra Miroslav Grulich zveřejnil pracovní verzi Koncepce boje proti kriminalitě v oblasti duševního vlastnictví. Počítačové pirátství a padělání audiokazet, videokazet a textilních a sportovních výrobků prý poroste.

  • Ve dnech 9. - 11. října 1998 se budou v Akademii věd ČR konat dny vědy, dny otevřených dveří. Další informace jsou na této adrese.

  • Mlčením zpochybňuje Česká televize svou věrohodnost. Že by bylo vedení ČT ochotno mluvit jen s těmi, kdo je chválí? Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT.

    Výběr textů z posledních dní:


    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.


    Petr Pithart píše Tomáši Pecinovi:

    Záznam z jednání senátního výboru musí být veřejný

    Vážený pane Pecino,

    ještě před tím, než se mi dostaly do ruky "Britské listy" z 21. září 1989 (prostřednictvím Internetu), v nichž jste uveřejnil Váš dopis mně adresovaný, mluvil jsem s předsedou senátního Vyboru petičního, pro lidská práva, vědu a kulturu panem Františkem Vízkem o předmětu Vašeho (a patrně nejen Vašeho) zájmu.

    Doporučil jsem mu, aby výbor, kterému předsedá, zápis z průběhu 13. zasedání pořídit nechal. Zapůjčit Vám osobně magnetofonový záznam (což on nabízí) podle mého názoru nestačí, protože o záznam mohou mít zájem i jiní, kteří by se k záznamu nemuseli dostat.

    Před dotčeným zasedáním výboru nebylo hlasováním rozhodnuto o tom, že je neveřejné, takže není žádný důvod, aby zápis nebyl k dispozici kterémukoli zájemci.

    Více ani jako předseda Senátu udělat nemohu.

    Děkuji Vám za Váš zájem o věci veřejné, jakkoli může být někomu nepříjemný.

    Petr Pithart


    Britské listy jako "informační pornografie"

    Ivo Mathé

    Jen velmi nedávno v mé přítomnosti nazvala respektuhodná česká mediální autorita Britské listy informační pornografií.

    Nevím, do jaké míry se jedná o  tvrzení originální a není-li výrazem nějaké formy hysterie, ale mne donutilo zabývat se znovu a kritičtěji smyslem nejen vlastních, byťť většinou vyvolaných, příspěvků do BL.

    Nedokážu být tak příkrý, ostatně BL obsahovým pojetím nemají širokodaleko konkurenci, tudíž ani srovnání, a zůstávají bez vlastní viny jediným periodikem (se všemi nemocemi monopolu) umožňujícím debatu mj. o elektronických médiích.

    S výjimkou, v poslední době, Nové přítomnosti, která začala otiskovat autorské variace článků či interview původně zveřejněných na BL (Stroehlein, Kytka). Případnou rychlou reakcí v BL se tak našinec stává dobrovolným oponentem či levným technickým redaktorem textů později určených prestižnímu měsíčníku. Nová přítomnost tím předem poněkud vylučuje zajímavou polemiku (o níž zřejmě stejně nestojí). Tím se šikovně vyhýbá nařčením podobným shora uvedené kruté nálepce BL.

    Některé reakce kmenových autorů BL (JČ a TP) však přibližují jejich produkt informační pavlači (informační pornografie je opravdu silný tabák!). Jen na pavlači lze donekonečna mluvit, vysvětlovat, přiznávat, odmítat, zdůvodňovat, reagovat a znovu dokola s nádechem demagogie...aby měl pan domácí (JČ a jemu blízcí) nakonec vždy pravdu.

    A tak se i já kaji: slečna Dita Fuchsová a pan Lipšanský byli brilantní nechybující pracovníci, kteří se příkladnou neloajálností mimořádně zasloužili o  rozkvět České televize. V první případě šlo dokonce o tak nepostradatelný výkon, že přímí nadřízení (existovaly dva mezistupně) dotyčnou odbornici ani nepropustili. V druhém případě se rodil tařka ideální symbiotický typ: pracovník s informacemi tajemníka televizního ředitele kombinovaný šéf zpravodajem BL v útrobách ČT. Překazil to, přiznávám, tehdy pro ČT netypickou razancí, pan Moc, jenž tak navždy - asi právem - uvízl na černé glasgowské listině. Do finále se dostali favorité Britských listů: oba - jeden na internetu, druhá na obrazovce - šíří své "pravdy" všeho druhu bez překážek dál.

    Vážně je mi smutno, když JČ zařadil mezi srovnatelné případy i televizní kariéru Honzy Urbana. Jan Urban je chlap, kterého si mimořádně vážím (a s nímž bych se nebál projít Kosovem). Do České televize přišel nelehce coby zástupce šéfredaktora zpravodajství na mojí prosbu (a na vlastní odešel). Mrzelo mne to, protože měl v lecčem pravdu (a v lecčem ne) a  jako mimořádně slušný a statečný člověk o problémech nejdříve přemýšlel a pak diskutoval.

    Relativita úrovně televizního zpravodajství a publicistiky mne před několika dny praštila přímo do nosu v Londýně (na vysvětlenou: v české kotlině můžeme sledovat jen satelitní vysílání BBC WorldBBC Prime, takže regulérní BBC1 či BBC2 je pro mne stále ještě svátek). Resp. býval v době mimořádně užitečných hospitací v BBC na těch nejinternějších pracovištích a u nejrůznějších manažerů, jež jsem během mnoha let mohl projít. Již několikrát jsem psal o významu BBC coby vlajkové lodě služby veřejnosti, vpravdě normotvorné, autoritativní a respektované, s mimořádnou prestiží s nesrovnatelnou délkou pozitivní historie. Denní praxe je však cosi jiného. Redaktorská pochybení podobná českotelevizním a např. v pořadu Top Gear (BBC2 1.10. ve 20.30 hod.) dokonce reklama v míře za našeho působení v ČT nemyslitelné. Neznámého čtenáře BL "s dlouholetou zkušeností ze sledování britské televize" bych chtěl jen seznámit s vlastním bolestně získaným poznatkem, že britská televizní "pára" je sice jedinečná, nikoli však jediná či nejlepší na světě. Nebylo toho málo, co se podařilo jiným vysílatelům včetně České televize lépe a v nesrovnatelně kratší době.

    A nyní, když už se mí kritici četbou sešikovali (na mou duši, opravdu je to jeden z posledních příspěvků pro BL, vlastně pošlu už jen slibovaný seznam vyhnaných z ČT), přeskočím ke zkušenosti s milým panem Tomášem Pecinou. Navštívil mne s magnetofonem, nahrál si přes půldruhé hodiny otázek a odpovědí (bez mého kontrolního záznamu). Jeho otázky byly promyšlené, agresivní, naléhavé, sugerující atd., vše dovoleno. Já jsem nevznesl požadavek na autorizaci ani jednorázové zveřejnění. Dočkal jsem se publikace jakési první části (ani nevím, bylo-li interview zpřeházeno či opsáno tak jak natočeno) doplněné o nezávazný příslib pokračování (ani nevím, stojím-li o něj, vždyť interview probíhalo souvisle a v konkrétní době a atmosféře).

    Znenadání se nešťastný pan Pecina začal v BL omlouvat, proč nebyl dost "konfrontační", a aby neztratil tvář, alespoň dodatečně zhodnotil některé mé odpovědi jako "sklouznutí" či "obvinění" s tím, že jsem "prezentoval partikulární zájmy určité mocenské skupiny uvnitř ČT". Po tomto ptydepe mohu očekávat zveřejnění nejen pouhého výběru zbylých otázek a odpovědí, ale ke každé i Pecinova doprovodného textu?

    Institucí, které si platíme, samozřejmě můžeme kriticky sledovat a BL zatím nahrazuje chybějící diskusní platformu. Bylo by moc dobře, aby nezůstala dlouho osamocená, neboť tak může začít docházet k nevkusnostem.

    Vydavatelé BL jsou soukromníci, takže se mohou rozhodnout jakkoli. Nejméně štastný směr by zvolili, kdyby pokračovali v trendu, který u jiných ostře kritizují.

    Ivo Mathé


    Rada České televize k případu Karla Mašity a navrhovaného pořadu o historii Jazzové sekce

    Jan ČULÍK

    BRITSKÉ LISTY

    Vážený pane Čulíku,

    Rada České televize reaguje na Vaše e-mailová sdělení, týkající se dokumentace pana Karla Mašity související s historií Jazzové sekce, kterou poskytl Vaší redakci.

    Rada ČT má zato, že celá věc se zdá být poněkud složitá a obtížně rekonstruovatelná. Rada ČT sdílí Vaše obavy o emocionální charakter obsahu korespondence pana K.Mašity.

    Co nejpoctivěji jsme se snažili dobrat podstaty věci a dospěli jsme k závěrům, které jsme shrnuli do dvou dopisů adresovaných panu Karlu Mašitovi, které Vám zasílám v příloze k tomuto sdělení.

    Vážený pane Čulíku přijměte prosím naši omluvu za pozdní odpověď Rady ČT k celé záležitosti. Nicméně prověření této věci nebylo otázkou jednoho týdne.

    S pozdravem

    Alena Kinclová

    místopředsedkyně Rady ČT


    Vážený pan

    Karel Mašita

    Kvestorská 1177/13

    140 00 Praha 4

    V Praze dne 2. září 1998

    Vážený pane Mašito,

    Rada České televize se velmi vážně zabývala Vašim dopisem z.10. 6. t.r., ve kterém jí navrhujete, aby vzhledem k Vámi podrobně vylíčeným skutečnostem odvolala generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského. Dále Radu ČT žádáte o neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho.

    Vzhledem ke skutečnosti, že jde o velmi závažnou záležitost, chtěla by Vám Rada ČT vyslovit poděkování za podrobnou informaci, za důvěru, kterou v ní vkládáte. U vědomí těchto skutečností se Rada ČT podrobně zabývala nejen právní, ale i morální a společenskou stránkou Vašeho případu. Rada ČT konstatovala, že podle zákona je v její pravomoci odvolat generálního ředitele ČT, avšak není v její pravomoci odvolat z funkce jakéhokoliv pracovníka České televize. Tolik tedy ke kompetencím Rady ČT.

    Rada ČT samozřejmě uvítala, kdyby v České televizi vznikl solidní dokument o činnosti Jazzové sekce a uvítala by to nepochybně i Česká televize, která tak učinila už tím, že s Vámi uzavřela smlouvu na takový dokument podle informací, kterých se nám dostalo, tento námět i proplatila, nicméně je zapotřebí vzít v úvahu jisté problémy, které se v pohledu na historii Jazzové sekce vyskytly mezi samotnými jejími členy (jak jsme vyrozuměli z určitých narážek ve Vašem dopise). Domníváme se, že by bylo dílu na škodu, kdyby zůstalo pohledem subjektivním, na škodu, kdyby se za obsah a vyznění díla nemohli bez výhrad postavit všichni, kteří se na práci Jazzové sekce podíleli. S tímto postupem by nepochybně Karel Hynie souhlasit musel.

    Rada ČT nezná obsah Vašeho podnětu k zahájení trestního stíhání Karla Hynieho, je věcí příslušných orgánů jak v té věci budou postupovat. Do té doby, než bude tato záležitost vyřešena, např. soudní cestou, nemůže Rada ČT učinit žádné rozhodnutí ve věci Vašeho výše zmíněného návrhu na odvolání generálního ředitele ČT, neboť se domnívá, že Vámi uvedené důvody (viz např. bod 4 Vašeho dopisu) jsou k takovému kroku při nejmenším více než nepřiměřené.

    ¨ Je nám ctí pane Mašito, že jste se ve Vašem sporu s jedním producentem České televize obrátil na nás. Vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte, byli bychom rádi, kdyby se se stejnou důvěrou na nás obrátili i mnozí ostatní, kteří léta obětavě v Jazzové sekci pracovali a my budeme velice doporučovat generálnímu řediteli ČT, aby v rámci svých možností, jak finančních tak programových, vznik dokumentu o Jazzové sekci za odborné i tvůrčí spolupráce všech jejích členů bezvýhradně podporovat. Litujeme, že stávající zákon o Radě ČT nám neumožňuje iniciativnější postup.

    Dovolte nám, pane Mašito, v závěru našeho dopisu Vám popřát mnoho dalších tvůrčích úspěchů, do Vaší práce Vám přejeme pevné zdraví a mimořádnou pracovní pohodu.

    S pozdravem

    PhDr. Jan Jirák

    předseda Rady ČT


    Vážený pan

    Karel Mašita

    Kvestorská 1177/13

    140 00 PRAHA 4

    V Praze dne 5. září 1998

    Vážený pane Mašito,

    Rada České televize se opětovně zabývala obsahem Vašich sdělení ze dne 10.6.1998 a z 23.9.1998 a znovu prošetřila celou záležitost na kterou poukazujete. Nicméně Rada ČT se ztotožňuje se zněním dopisu v této záležitosti ze dne 2.září 1998, který jste již obdržel.

    Rada ČT má zato, že problémem v celé záležitosti je výklad v minulosti uzavřeného znění smlouvy mezi  Vámi a Českou televizí. Váš zájem o uzavření dalšího smluvního vztahu s Českou televizí, je problémem spíše autorskoprávním a  je tedy plně v působnosti vedení České televize.

    Vážený pane Mašito, dovolte mi poděkovat Vám za Váš podnět a přejeme Vám mnoho úspěchů ve Vaší další tvůrčí práci.

    S pozdravem

    Alena Kinclová

    místopředsedkyně Rady ČT


    Ještě k debatě o rasismu v ČR

    Posilam reakci na poznamkupana D. Hertla "Claude Cahn loni popisoval incident s Romy v Lounech zaujatě".

    S pozdravem a pranim hodne sil do budoucnosti preje

    Petr Klimes

    K vasemu nazoru:

    1) Souhlasim, ze vykriky Romu typu "Vy svine bily" je rasisticky. Jednou jsem se o tom bavil s jednim Romem (v restauraci:)))) a ten mi na to rekl:"Podivej se, pokud nas naprosta vetsina gadzu nenavidi, divis se tomu, ze to nekteri z nas rvou?". Dale rikal:"V takovychto pripadech by meli opravdu radeji rvat treba 'Vy rasisticky svine'". Coz je nejen presnejsi, ale i pravne nepostizitelne, protoze rasiste nejsou rasa - ikdyz se nekdy nepochopitelne dozvidame, ze utok Romu na neonacisticke skinhedy byl rasovy utok. Priznam se, ze tenkrat jsem ho nechapal, dnes jiz ano.

    2) K te policii. Problem je v tom, ze v Policii CR pracuji i rasiste (coz nepopiraji i oficialni mista). Otazka je kdo s tim co dela - netusim zda ji vazne nekdo resi, ale to je jine tema.

    Totiz, nektere verze rvacek policistu s Romy se sice hezky ctou jako detektivka, ale s objektivitou maji jen malo spolecneho. Napr. rvacka Romu s dvema policisty v Moravske Trebove. Media tomu venovala spoustu mista pokud slo o policejni verzi (dva policiste byli pry nejdrive slovne a pak i fyzicky v baru) a opet ty sama media tomu venovala jiz mene mista pokud slo o vysledek soudu a uvedeni pripadu na pravou miru. Cela vec totiz byla vyprovokovana dvema policisty v civilu a jejich rasistickym chovanim ("Co tady ty cerny svime maji pit pivo") - proto budme obezretni pri nazorech na tokoveto incidenty. Nabizi se totiz otazka, kdo posuzuje podobne pripady zaujate???

    3) I ja, dodavam tuto poznamku k dobrimu informovanm a k utvoření dalšího pohledu na věc, kterou jsem sledoval.

    Petr Klimeš

    Pozn JČ: I britská policie je - bohužel - dost rasistická.


    K diskusi o rasismu: "inženýrská indukce" je nepřípustná

    Petr Novotný

    Dobry den,

    z diskuse vedene na BL mam pocit lehkeho zmateni (lepe receno nevyjasneni pojmu). Jde totiz o toto: O zamenu etnicke skupiny za  socialni skupinu.

    Nemyslim si, ze na zaklade genetickeho materialu lze predem hovorit o  vlastnostech daneho cloveka (a "rasismus" ci "etnicismus" povazuji z  toho duvodu za nepodlozeny). Ovsem je nesporne, ze vychova, prostredi, kde clovek vyrusta, proste socialni interakce, na  zformovani cloveka a jeho vlastnosti maji vliv obrovsky.

    Problem ovsem je, ze nektera etnika (jako napr. Romove v prazske ctvrti X (nechci zbytecne jmenovat), jak je znam), spadaji do stejne (specificke) socialni skupiny a tato socialni skupina se vyviji dosti uzavrene - a zkusenost veli o "Romovi z X" nejake apriorni soudy; ty nejsou spojeny s jeho prislusnosti k etniku, nybrz ke komunite.

    Stale jde o predsudek - to je bezesporu. V matematice se nerigorozni postup, kde po nalezeni vlastnosti Y u prvnich peti prvku prohlasim, ze vsechny prvky maji vlastnost Y (nebo treba jen to, ze je pravdepodobne, ze maji vlastnost Y - a nebo to, ze vetsina jich ma vlastnost Y), nazyva "inzenyrskou indukci" a je samozrejme nepripustny (3 je prvocislo, 5 taky, 7 taky, 9 chyba mereni, 11 prvocislo, 13 prvocislo - ejhle, vsechna licha cisla jsou prvocisla!). Podle "selskeho" ("inzenyrskeho") rozumu je tento postup ("zalozeny na zkusenosti") dostatecne navodny.

    Ve vyse uvedenem textu jsem se nesnazil napadat Romy ani inzenyry, slo jen o priklady...

    Petr Novotný


    Cesty Romů - oslava vydání nové romské antologie

    Nakladatelství University of Hetfordshire Press, PEN American Center a Evropské středisko americké organizace na obranu svobody projevu Freedom Forum v Londýně vás ve čtvrtek zvou na oslavu vydání nové antologie romské literatury

    The Roads of the Roma, Cesty Romů

    Editory publikace jsou Ian Hancock, Siobhan Dowd a Rajko Djuric. Oslava se bude konat v National Poetry Day, o britském Národním dni poezie, ve čtvrtek 8 října od 18.00 hodin ve Freedom Forum European Centre, Stanhope House, Stanhope Place, London W2 2HH, stanice metra Marble Arch.

    ...nevyslovené věty ... minarety trávy... hrob ve vzduchu ... taroky paměti ... okvětní lístky lebky ... zaprášené housle ... bílé koně, daleké pláně ... shromáždění mlčenlivých srdcí...

    To jsou obrazy dnešní romské poezie. Od odchodu z Indie na začátku středověku až dodneška byli Romové postiženi otroctvím, pogromy, vyháněním, věšením, vypalováním příbytků a v nacisty okupované Evropě - genocidou. V této jedinečné antologii reagují romští básníci a spisovatelé ze dvaceti zemí na toto zničující dědictví. Pětačtyřicet básní a úryvků z prózy, většina z nich poprvé přeložena do angličtiny, je uspořádáno vedle osmisetleté chronologie útlaku. Vzniká portrét národa, který se snaží zachovat si totožnost v nepřátelském světě.

    Kniha The Roads of the Roma vychází jménem PEN American Center jako svazek v jeho edici Ohrožená literatura. V úvodu, jehož autorem je profesor Ian Hancock z univerzity v Texasu, sám anglický Rom, je vylíčena historie Romů od jejich odchodu z původního domova a historie růstu psané literatury, která vzníkla z ústní tradice.

    "Konvečně jsou Romové charakterizování jako "národ bez literatury" a někdy nám byly odcizeny neromským obyvatelstvem i naše příběhy, tradované ústním podáním. Pokud ale jsme skutečně národem bez literárního dědictví, pak se musíme zamýšlet nad tím, jak je to možné, že za několik let od otevření východní Evropy začala romská literatura kvést v tak překypujícím množství. Ale tento roh hojnosti poezie a prózy nevznikl přes noc, bez pěstování a péče: přišel odněkud, jeho původ je hlubinný a starý, je založen na romské zkušenosti a pochází z dlouhé éry, kdy byli Romové umlčováni."

    Profesor Ian Hancock


    Stínový ministr zdravotnictví za ODS: Místo sanitky stačí často taxík

    Ve včerejším telefonickém rozhovoru mi připomněl Jindřich Ginter, reportér deníku Právo, že Britské listy kdysi dávno (25. března 1997) převzaly z deníku Slovo pozoruhodný Ginterův rozhovor s Miroslavem Mackem, nynějším stínovým ministrem zdravotnictví za ODS. Rozhovor byl zveřejněn v bloku materiálu se zdravotnickou tematikou, v březnu 1997 ještě nebyl v BL možno odkazovat na jednotlivé články, proto rozhovor dnes zveřejňujeme znovu. Ano, je velmi aktuální, poskytuje vhled do myšlení čelného představitele, stínového ministra ODS s odpovědností za zdravotnickou problematiku. Asi by došlo docela ke katastrofě, kdyby se ze stínového ministra zdravotnictví stal skutečný ministr. (Totéž platí i v jiných případech, určitě v případě pozoruhodného stínového ministra za ODS Jana Zahradila.)

    Tajemník ministra zdravotnictví Miroslav Macek (ODS): Místo sanitky stačí často taxík

    Slovo, 20.3. 1997

  • Ministerstvo zdravotnictví chce zatížit pacienta přímými platbami. Ve kterých oblastech?

    Ve stomatologii. Nadpoloviční část zubařské péče by si pacient hradil ze svého, například dospělý člověk ošetření běžného kazu. Navrhuje se hospitalizační taxa u neakutní péče plus poplatky za nemocniční třídy. Zde se rozliší vybavení pokojů. Za nadstandardní službu lze považovat i provedení banální operace panem profesorem. Připravujeme poplatek za službu lékařské pomoci. Jestliže se jedná o vašeho ošetřujícího lékaře, tak by se neplatil. Bez úhrady by zůstaly také akutní případy, kdy občana odváží rychlá záchranka. Zdravotnickou sanitní přepravu si pacient uhradí v hotovosti vyjma akutních převozů a mimo indikované výjezdy, jež provádí sama nemocnice v rámci plateb za diagnózu.

  • Bude-li pacient odcházet z nemocnice do domácího léčení, sanitku si zaplatí?

    Jestliže opouštíte nemocnici, předpokládám, že vás propouští ve stavu, kdy už snesete odvoz třeba taxíkem.

  • A pojede-li nemocný člověk na specializované vyšetření do velké nemocnice a předepíše to lékař?

    Proč by nemohl využít taxíka? V čem se liší sanitka od taxíku?

  • Vybavením, například má kyslíkový přístroj, a posádkou, která je schopna poskytnout první pomoc?

    Neříkejte. Vždyť řidič ten kyslíkový přístroj nepoužije, když je potřeba. Má převozová sanitka lékaře? Ne. Pokud v sanitce sedí lékař, jedná se o rychlou sanitku a ta se hradí z pojištění.

  • Když pojede třeba astmatik na vyšetření taxíkem a dostane záchvat, je ve vážném ohrožení života. Ale u převozové sanitky má větší šanci na včasnou pomoc?

    A jak mu pomůže řidič v sanitce, přestože má sebou kyslíkovou láhev? Jestliže je sanitka s řidičem jakkoliv vybavená, tak mu nepomůže o nic lépe než taxikář.

  • Z toho, co říkáte, vyplývá, že jsou převozové sanitky úplně zbytečné, proč tedy vůbec jezdí? Proč schvaluje jejich vybavení odborná komise atd.?

    Samozřejmě, jsou zbytečné. Proto by se neměly z pojištění platit, s výjimkou akutní dopravní služby. Před každou nemocnicí jsou stanoviště taxíků, ne stanoviště se sanitkami.

  • A kde vezme občan s nízkým příjmem na taxíka?

    Buď to na něho má, nebo ne. Pak je to otázka sociálních kompenzací. Ovšem za předpokladu, že nemá děti, které nemají auto či příbuzné ani sousedy, kteří ho odvezou. Stát je zde úplně až na posledním místě.

  • Když nemohoucí člověk nemá peníze ani ochotné sousedy ani děti a potřebuje na pravidelná vyšetření - co má dělat?

    Záleží, jestli opravdu na toho taxíka nemá. Z čeho usuzujete, že nemá? Znám ve světě systémy, kdy vás sestra ošetří doma.

  • A co když pacient jezdí třikrát týdně na dialýzu či na jiné specializované ošetření? Potřebuje přece sanitku.

    Dovedu si představit diagnózy, u nichž se hradí přeprava, ale na druhé straně existují sanitní přepravy připomínající taxíka. V koncepci píšeme, že z pojištění mohou být hrazené přepravy u některých diagnóz. Rozhodují o tom zdravotní pojišťovny.

  • Připravují se další doplatky?

    Pokud pacient obejde praktického lékaře a jde bez doporučení ke specialistovi, platí kromě akutních stavů ošetření v hotovosti.

  • Jak by se mělo, při zavedení těchto poplatků, snížit pojistné?

    Snížení pojistného vychází kolem dvou procent. Je to první propočet.

  • Pozná občan, že spoluúčast přinesla žádaný ekonomický efekt? Kdy má očekávat snížení pojistného?

    Mělo by se to nastartovat současně - spoluúčast i snížení pojistného.

    Jindřich GINTER


    Je realistické uvažovat o začlenění Británie a střední Evropy do Severoamerické zóny volného obchodu ?

    Jan Čulík

    Tomáš Janeba včera napsal:

    Chtel bych Vas poprosit,jestli byste se mohl vyjadrit v BL k clanku Tani Zajicove "Mame na to ?"

    Článek vyšel na zahraniční stránce Neviditelného psa. Zajícová v  něm informuje o už několikrát vznesené argumentaci některých nejostřejších euroskeptiků, že by Británie měla přestat usilovat hrát roli v Evropském společenství a přičlenit se v podstatě jako další stát k USA - že by měla vstoupit do Severoamerické zóny volného obchodu (North American Free Trade Agreement, NAFTA). Zajícová tentokrát cituje Johna O'Sullivana, který napsal v časopise National Review, že by NAFTA měla spolu s Británii přijmout i středoevropské země, jako je Česká republika, Polsko a Maďarsko. Měla by zapomenout na nedemokratickou a nepružnou Evropskou unii.

    Myšlenka je to jistě zajímavá a  pro některé lidi v ČR možná i nosná, vzhledem k tomu, že v  České republice v současnosti převládá obrovská servilita vůči Spojeným státům - politikové, včetně prezidenta Václava Havla, si USA trochu pletou s někdejším Sovětským svazem a domnívají se, že musejí Americe projevovat tutéž bratrskou "vřelost" jako kdysi projevovali SSSR.

    Článek Táni Zajícové je trochu manipulativní. Je stejný jako příspěvky Táni Zajícové v  Neviditelném psu či na různých internetových Fórech. Obsahuje zajímavé, věcné jádro, je však tvrdě jednostranně politicky zaujatý. Chybí mu vyváženost. Zajícová cituje výlučně své oblíbené pravicové či ultrapravicové politiky a neuvádí, že jde o představitele pouze jedné části politického spektra. Tak Newt Gingrich je podle ní "jeden z významných amerických politiků, profesor historie a hlava sněmovny reprezentantů" v USA. Zajícová už neuvádí, že Gingriche mnozí považují za velmi výrazného představitele dosti pravicového směru v  Republikánské straně, a to často za představitele kontroverzního, proslulého různými skandály. Ale nevšímejme si osobního zázemí tohoto politika - mějme jen na paměti, že existuje dost lidí, kteří nepovažují jeho výroky za vrchol veškeré inteligence. - Bývalo by myslím od Zajícové férové uvést, že je Gingrich pravicový politik, stejně jako měla charakterizovat tiskového magnáta Conrada Blacka, vlastníka britského konzervativního deníku Daily Telegraph jako silně přesvědčeného představitele pravice. Stejně tak charakterizuje Zajícová "National Review" jen jako "americký časopis", a zapomíná uvést, že je to časopis s výraznou pravicovou pověstí.

    Takže Zajícová nejenže necituje jiné než pravicové nebo ultrapravicové zdroje, ale ani o nich neuvádí, že jsou pravicové. Připomíná to trochu komunistickou propagandu - když Rudé právo blahé paměti tisklo tzv. "názory západního tisku", citovalo taky jen komunistický Morning Star či L'Humanité a předstíralo, že jiné noviny neexistují. (Už samotný titulek článku Táni Zajícové, "Máme na to?" je mobilizační, údernický, stachanovský...)

    Celkově chci nechat téma, zda je rozumné vůbec uvažovat o přičlenění středoevropských zemí místo do Evropské unie jen do Severoamerické zóny volného obchodu, Andrewovi Stroehleinovi, který má jako Američan podrobnější znalosti o situaci ve Spojených státech. Sám si dovolím jen vyjádřit skepsi, zda by Severoameričané o začlenění podvyvinutých, chudých středoevropských zemí do NAFTA stáli. Neznamenalo by to, že by se země jako ČR staly obětí dravého amerického průmyslu, který je daleko výkonnější, zkušenější a průraznější než průmyslové podniky středoevropské (viz případ televize Nova) - protože české podniky by neuměly konkurovat? Možná by americká ekonomika přinesla do ČR, Polska a Maďarska blahobyt - nevím. Možná by jich také využívala jen k prodeji svých výrobků jako do třetího světa. Česká vláda vůbec není tak silná jako vláda japonská, která už léta omezuje americký dovoz do Japonska a nutí Američany k recipročním dovozním a vývozním dohodám. (Američané na japonský trh vlastně příliš nepronikli, svědčí o tom neustálá frustrace americké vlády, že totiž Japonci vyvážejí do USA daleko více výrobků než USA vyváží do Japonska.) - Je ovšem možné, že se středoevropské země stanou po vstupu do EU především jen odbytištěm ekonomik západní Evropy - takže je to možná prašť jako uhoď , zda má vládnout v ČR Brusel či Washington. (Jenže ovšem, Brusel bude výslednicí zájmů mnoha členských zemí, a ty zájmy se do určité míry budou neutralizovat - z Washingtonu však bude projevovat vliv jediná americká vláda.)

    Je pravda, že je Evropská unie byrokratická, že arogantně plýtvá finančními prostředky a že je mnohdy nedemokratická. (Sice nevím, co je tak demokratického na pravidelné výměně dvou velkých politických amerických stran u moci, nebo co je demokratického třeba na nynějším vyhánění amerického prezidenta z úřadu, kdy si jedna americká politická strana tolik přeje ho zničit, že možná vážně ochromí i samotný americký prezidentský úřad - a už celosvětově zdiskreditovala i samotné Spojené státy - ale budiž. Snad je známo, že velké procento amerických občanů je nynějším stavem "demokratického procesu" v  USA tak rozčarováno, že vůbec nejdou k volbám.)

    Napadlo mě ale něco jiného: Že by Táňa Zajícová ve své ultrapravicové předpojatosti brojila euroskepticky proti Evropské unii právě proto, že v poslední době ve všech významných západoevropských zemích zvítězili ve volbách sociální demokraté, a že tedy v Evropě převládly politické postoje, které jsou jí nepříjatelné? Je to trochu jako postoj, který zavládl, když se Klaus a Mečiar rozhodli - ke škodě obou národů - rozbít v roce 1992 Československo. Ve volbách v  každé části země zvítězila - jak se tehdy zdálo - diametrálně odlišná (ve skutečnosti, jak se posléze ukázalo, však zase ne tak moc odlišná) strana, čeští a slovenští politikové rozhodli, že se přece nemohou dohodnout na kompromisu, a tak Československo zlikvidovali. Obdobným způsobem odepisuje snad nyní Táňa Zajícová celou Evropu, protože v ní vítězí sociální demokraté?

    Toto vítězství je zvláštní věc, kterou je záhodno zkoumat. Je totiž zjevné, a neustále se o tom píše, že tvrdý, podnikatelský, gruenderský americký duch je duch neevropský. Evropané mají prý jinou mentalitu. Chtějí žít v civilizované kapitalistické společnosti, jejímž nejtypičtějším příkladem "sociálního tržního hospodářství" je zejména Německo.

    Donedávna se argumentovalo, že země s ochranářskou politikou a velmi pohodlným sociálním zabezpečením jako Německo se stane obětí hospodářské globalizace, protože železný zákon konkurence je donutí, aby předaly své pracovní příležitosti do jiných, ekonomicky liberálnějších, chudších, zemí, kde bude výroba téhož pro menší sociální výdaje výhodnější. Jenže, jak někdo kdosi v minulých týdnech vypočítal, hospodářský růst velkými sociálními dávkami sešroubovaného Německa byl v poválečných desetiletích v podstatě stejný jako hospodářský růst ekonomicky liberálních Spojených států. Takže, možná, všechno je v dlouhodobé perspektivě jinak. A dále, v důsledku nerozumného nastrkání miliard dolarů do neregulovaných finančních trhů vznikajících ekonomik na Dálném východě a v Rusku je nyní vážně ohrožen i celý světový liberální ekonomický systém - tak si budeme muset počkat, jaká hospodářská filozofie je vlastně nosná.

    Z nedorozumění, které vzniklo, tím, že západní bankéři považovali země jako Rusko či Jižní Koreu či Japonsko za země stejné jako je USA nebo Británie, a jak se říká anglicky, "házeli do nich peníze" , vyplývá taky jiná velmi důležitá věc.

    Ukazuje se nyní, že každá jiná část světa má dosti podstatně odlišnou civilizační kulturu. Je velkou chybou vnucovat jednu kulturu neústrojně kultuře druhé. Možný je vždycky jen pozvolný vývoj. Násilné přizpůsobování jedné společnosti jiné většinou nakonec dopadne špatně.

    Centralizační a byrokratické tendence Evropské unie se mi nutně nezdají příliš atraktivní. Na druhé straně však existuje dosti reálná možnost, že budou struktury Evropské unie, zejména pod vlivem britských labouristů a pak také pod vlivem velkých nových členských zemí, hlavně Polska, které už nyní velmi razantně prosazuje v Bruselu svůj hlas, podstatněji demokratizovány. Zdá se mi, že mentalita a civilizace střední Evropy je daleko bližší mentalitě Evropy západní, se všemi jejimi klady i zápory, a americké civilizaci je Evropa poněkud vzdálena. Proto se mi zdá myšlenka včlenění středoevropských zemí do Severoamerické zóny volného obchodu nerealistická. Opakuji: v představách ultrapravicových aktivistů, jako je Táňa Zajícová, Evropa zklamala, protože se dává sociálně demokratickou cestou. Tak se středoevropské země, drahé jejímu srdci, Zajícová snaží z Evropy vytrhnout a přičlenit je k něčemu, co považuje za zdroj skutečné pravicovosti. Nevím zda by to fungovalo.

    Jaké jsou politické preference v Británii?

    Začal jsem tento článek původně psát nad informacemi o nejnovějším průzkumu veřejného mínění ve Velké Británii.

    Jednou docela směšnou věcí na článku Táni Zajícové je totiž také to, jak vážně bere britský konzervativní euroskeptismus a hledá jeho paralely u amerických pravicových novinářů a politiků.

    Potíž je, že v Británii je nyní Konzervativní strana naprosto okrajovou organizací a euroskeptismus se stal v této okrajové organizaci okrajovou frakcí. Tento týden se koná v anglickém městě Bournemouth výroční kongres Konzervativní strany. Při příležitosti Kongresu bylo uspořádáno několik průzkumů veřejného mínění. Z nich vyplynulo, že noví čelní politikové Konzervativní strany za posledního půldruhého roku, co prohráli volby, zcela zapadli a britská veřejnost je nezná.

    Z jiného průzkumu veřejného mínění vyplývá, že se Nové labouristické straně Tonyho Blaira podařilo stroprocentně obsadit střed britského politického spektra. Úspěšně se zbavila levicového stigmatu, i když průměrný volič stále považuje labouristy sice za centristickou stranu, ale přece jen velmi mírně nalevo od středu.

    Konzervativní strana je nyní považována za jasně pravicovou stranu. V tom ale spočívá pro ni velký problém. Konzervativci se vždycky definovali jako strana středu. Jestliže je nyní Blairova Labouristická strana zatlačila daleko doprava, znamená to pro ně volební porážku.

    Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění se totiž jen 5 procent britských voličů definuje jako pravicoví. Třiašedesát procent britských voličů nyní konstatovalo, že se britská Konzervativní strana "nachází napravo od jejich vlastního politického přesvědčení". Ukazuje to asi na to, jak silný je nyní údajně v  oné "nejproameričtější" evropské zemi, totiž v Británii, onen Zajícovou zřejmě proklínaný "sociáldemokratismus".

    To zdá se poněkud narušuje argument Táni Zajícové a jejích pravicových komentátorů, že by totiž snad Velká Británie mohla přivést do Severoamerické zóny volného obchodu i středoevropské země. Za nynější situace to totiž vypadá, že se Británie stane významným členem Evropské unie - a britští voliči v této politice vládu Tonyho Blaira podporují. Nikoho naprosto nezajímá, co si myslí Conrad Black.

    Jan Čulík


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|