pátek 9. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Politická kultura:
  • Andrew Stroehlein - bigotni antirasista (Zdeněk Podráský) Táňa Zajícová, pravicoví komentátoři, NAFTA a střední Evropa:
  • Měli by Češi vstoupit do Severoamerické zóny volného obchodu? (Aleš Zeman)
  • Čulík měl argumentovat ad rem, ne ad hominem (Tomáš Pecina)
  • Tak jak je to s tou "pravicí" a "levicí"? (Jan Čulík) Český prezident:
  • Re: Pařík o Havlovi (M.J. Kuhn) Hlas lidu:
  • Petr Pithart - Můj senátor? (Jindřich Pařík) Zapřáhněte mozek:
  • Na zamyšlenou (Václav Pinkava) Ještě k metafoře imunitního systému pro rasismus:
  • Obranná reakce (Václav Pinkava) Mezinárodní finančnictví z hospodského hlediska:
  • Kde ty všechny prachy jsou? (Jiří Jírovec) Ekologie:
  • Občanská komise pro kontrolu malešické spalovny (Jindřich Petrlík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • A selection of articles in English, dealing with the Czech politics and the Czech media, mostly published in the Czech internet-daily Britske listy over the past year or so, is at this address.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Vláda plánuje přípravu zákona, který by chránil zaměstnance před platební neschopností krachujících podniků. Zákon by měl vstoupit v platnost od 1.ledna 2002.

  • Klaus představil patnáctičlennou stínovou vládu ODS. Slibuje si od ní, že v ODS vzniknou nové zkušené politické osobnosti, které teď tato strana nemá. ODS od doufá, že řada jejích lidí dostane šanci "zvýraznit se v médiích". (Už se těšíme na hojná mediální vystoupení Jana Zahradila a dalších činitelů, bude aspoň zábava.) "Tato vláda je výrazně nepražská," řekl Klaus. - Ano, protože podpora ODS zůstala výrazná právě na venkově a jen v důsledku pevně vybudované venkovské struktury se mohl Klaus loni vrátit do čela ODS, finanční skandál - neskandál.

  • Švagrová prezidenta republiky Dagmar Havlová, které patří polovina paláce Lucerna, má zájem o získání i druhé poloviny budovy, kterou vlastní Chemapol. Havlová za druhou polovinu Lucerny zatím nabízela podstatně méně peněz, než kolik za ni Chemapol zaplatil Václavu Havlovi.

  • Otevřený dopis Marty Chadimové ministru spravedlnosti. Otevřený dopis Marty Chadimové ministru spravedlnosti JUDr. Otakaru Motejlovi ze dne 5. října 1998 byl zveřejněn na internetu. Uveřejněním této adresy pomůžete demystifikovat rozličné mediální lži, které kolují o tomto nejdéle se vlekoucím procesu postbolševické justice. Publikováno a zasláno na prosbu Marty Chadimové. Josef Novák. - Je to velmi zajímavý dopis. Na okraj bych chtěl poznamenat, že přirozeně ve Velké Británii nesmějí během soudního řízení televizní kamery do soudní síně a na diskusi o jednání během soudního řízení bývá mediální embargo až do vynesení rozsudku, aby nebyl ovlivněn soud.

  • Britské listy dostaly odpověď z ČT k případu společnosti Hroch, na jejíž vztah vůči ČT jsme se dotazovali v červenci letošního roku:

    Vážený pane Pecino,

    byl jsem pověřen generálním ředitelem České televize panem Jakubem Puchalským, abych Vám odpověděl na Váš dopis psaný dne 15.9. a urgovaný dne 28.9. t.r. Rád bych Vám, pane Pecino, poděkoval za Váš zájem o ČT a připojuji několik vět ohledně společnosti Hroch, s.r.o., která vás zajímá.

    Hroch, s.r.o., nevyvíjí činnost pro televizi. A to nejen od doby, co pan Martin Bezkouška působí zde v České televizi, ale dokonce již od doby jeho působení v Prima TV - tedy od začátku roku 1998. Činnost společnosti Hroch, s.r.o pro televize však byla i  v předchozím období v podstatě velice výjimečná. Jednatel, tedy člen exekutivy Hroch, s.r.o., pan Cieslar, může, budete-li mít zájem, k uvedenému podat vyjádření i předložit příslušné listiny z  Finančního úřadu. Pokud však vaše informace, které zmiňujete, vycházejí ze skutečnosti, že pan Cieslar režíruje film Lebensborn, jde o pouhou záměnu fyzické osoby pana Cieslara a firmy Hroch, s.r.o. Paní Arichtěva a její lidé, kteří ztotožnili pana Cieslara a firmu Hroch, s.r.o., již toto uvedli na pravou míru a omluvili se.

    Pokud Vám jsou tyto informace povědomé, pane Pecino, pak vězte, že Vám byly poskytnuty naším P.R. oddělením již v červnu. Sám můžete porovnat, že se nijak nezměnily.

    S pozdravem,

    Jiří Kučera,

    tajemník generálního ředitele ČT


  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Jeden čtenář si stěžoval na příliš dlouhý seznam starších článků z BL na tomto místě. Proto jeho pokračování umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Prosím, napište mi, co si o tom myslíte. Mnoho čtenářů se totiž často vrací ke starším textům z BL právě na základě tohoto seznamu.


    Andrew Stroehlein - bigotni antirasista

    Zdeněk Podráský

    Precetl jsem si Vas clanek "Hlasujte pro nejbigotnejsi osobu mesice". Hlasuji tedy:

    A. Stroehlein - bigotni antirasista

    A pak

    Ministerstvo zahranici UK - zavedlo vizovou povinost, protoze jim tam prijelo trochu vic cikanu ze Slovenska!

    Jdete se vycpat! Vase kolonialni komplexy a problemy si reste v Anglii a neotravujte s takovymi uvahami Cechy. Cikany sem do Cech prisli sami, nikdo je nekolonizoval apod. A Cesi s nimi jsou nuceni zit uz staleti! A 40 let za komunismu si cikani zvykli, ze se na ne plati a ze jsou beztrestni. Takze ted se konecne slabosi Cesi zacali ozyvat a chteji zavest urcitou spravedlnost do tech nejkriklavejsich pripadu. To takovi Albanci ve Varnsdorfu jsou poradne ostri hosi, hned nejakeho cikana zastreli a je to. Uplne chapu mistni policii, ze byla liknava ve vysetrovani, protoze za ni udelali to, na co si ti srabi netroufnou!

    Zdeněk Podráský


    Měli by Češi vstoupit do Severoamerické zóny volného obchodu?

    Subjektivní pohled z Kanady

    Aleš Zeman

    Vymena nazoru mezi Janem CulikemTatanou Zajicovou, a dalsi pestra debata na foru (BL, 6. 10., 7. 10), je jiste zajimava pro Cechy v Kanade, neb oni jiz delsi dobu ziji v zemi, ktera po mnoha polemikach skutecne pred lety vstoupila do teto zony smlouvou znamou pod zkratkou NAFTA. Kanada tak ucinila jeste za vlady konzervativniho premiera Briana Mulroneyho na podzim roku 1988. Bylo to tedy pred nastupem Clintona na prezidentsky urad ve Washingtonu, takze jeho bych ze zadneho spikleneckeho komplotu v teto zalezitosti nevinil. Vzpominam, ze kanadska federalni liberalni opozice (tehdejsi vudce Liberalu John Turner) byla vehementne proti vstupu do NAFTA, ale Liberalove federalni volby prohrali. Kdyz se Liberalove dostali opet k moci (v cele s Jeanem Chretienem), nezbyvalo jim nezli tuto smlouvu dodrzet. Porusili tim sve predvolebni sliby; podobne tak ucinili v pripadu nepopularni kanadske federalni dane z pridane hodnoty (Goods and Services Tax). V soucasne dobe je NAFTA diskutovana v kanadskem tisku velmi zridka.

    Otazka v titulu, jak se objevila v BL, mi zni absurdne. NAFTA je vskutku neco znacne jineho nezli EU a jedna se o Britanii a jeji mozne pripojeni, rozhodne ne v soucasne dobe o CR. Zasadni rozdily mezi NAFTA a EU existuji v celnich kontrolach a vztahu men clenskych statu. V soucasne dobe je v  Evrope mozno prejet treba z Francie do Spanelska bez pasove a celni kontroly. Nic takoveho mezi Kanadou a USA neexistuje; spise se zda, ze se pasova a celni kontrola zprisnila. Staty EU smeruji k jednotne mene; mezi Kanadou a USA existuje pohyblivy vymenny kurs a kanadsky dolar je v  soucasnosti vuci americkemu podhodnocen.,

    Da se velmi schematicky pravit, ze pravicove zamereni Kanadane jsou pro NAFTA a levicove zamereni, politicky predstavovani stranou Novych demokratu, proti. V USA se mi zda situace velmi podobna. Proto v Kanade neprekvapi, ze Preston Manning, vudce znacne pravicove Reformni strany (ktera vsak nema sanci stat se vladni stranou s celokanadskym mandatem, dik naprosto mizivemu vlivu v Quebeku), nabizi Britanii "associate status" a  kanadsky novinovy magnat Conrad Black, krajne pravicove orientovany multimilonar, cini totez.

    Povsimneme si zajimaveho tvrzeni v clanku britskeho labouristickeho politika Ken Livingstona (BL, 8. 10.). Ten tvrdi, ze USA potrebovala pomoci NAFTA ziskat pristup ke kanadskemu nerostnemu bohatstvi (v clanku je toto opakovano dokonce dvakrat v jedne vete). Pripomina to zlocinnou Hitlerovu ambici ziskat ukrajinske psenicne lany, ale neni to presne. Dulni spolecnosti v Kanade jsou nadale vetsinou bud kanadske ci multinarodni (Toronto je dnes svetovou dulni metropoli). Kanadske dulni spolecnosti operuji po celem svete, nejradeji v rozvojovych zemich, kde je lacina a  nestavkujici pracovni sila. A americke dulni a naftove spolecnosti byly cinne v Kanade jeste pred podepsanim NAFTA. Diky NAFTA Kanada zvysila export surovin a to predevsim do USA. Problem neni v tom, ze Americane se zmocnili kanadskeho nerostneho bohatstvi, ale v tom, ze dik krizi financnich trhu se snizil celosvetove odbyt surovin a tim poklesla i jejich cena na svetovych trzich.

    Jak jiz uvedeno, co se nezmenilo uzavrenim NAFTA je kolisani kanadske meny vuci americke. Dodejme, ze se jedna o dlouhodobe snizovani hodnoty kanadskeho dolaru vuci dolaru americkemu, prave dik zavislosti kanadske ekonomie na cene surovin (v podobne situaci je dnes tez Australie) a  snizene moznosti exportovat suroviny, zejmena do Japonska a jinych zemi Dalneho Vychodu. V sedmdesatych letech byl kanadsky dolar na cas silnejsi nezli americky. V soucasne dobe ma hodnotu kolem 65 americkych centu a  tento rok dosahl sveho historickeho minima neco malo pres 63 centu. Americti turiste se podivuji, jak je letos v Kanade lacino a Kanadane pri navsteve USA maji opacny pocit. Tento rok hodnota kanadskeho dolaru klesa i  vuci ceske korune.

    Zlepsila se ekonomicka a politicka situace Kanady uzavrenim NAFTA? Na to neni jednoducha odpoved. Smlouva pomohla kandskym podnikatelum soutezit na  svetovych trzich a pripravila zemi na eru ekonomicke globalizace, ktera je tu, at se nam libi ci nikoliv. Nezamestanost vsak nadale zustava problemem, zejmena v chudsich provinciich Kanady (napr. v Newfoundlandu a Novem Skotsku). Ekonomicka situace Quebeku se nezlepsila, spise naopak, a  kanadsti separatiste (byvaly premier Jacques Parizeau) se domnivaji, ze  prohrali posledni referendum castecne diky tomu, co se anglicky jmenuje "big business". Dalsi quebecke referendum je mozne po nastavajicich provincnich volbach, ke kterym dojde patrne jeste tento rok, a k politicke stabilite (a tim i ekonomicke prosperite Kanady) dalsi mozne quebecke referendum jiste neprispeje. Toho si jsou plne vedomi i dnesni quebecti separatiste pod vedenim Luciena Boucharda, kteri pristupuji k dalsimu referendu velmi opatrne.

    Britsky politik Ken Livingston naprosto trefne pise: "Vlada bez efektivni opozice ma tendenci stat se samolibou a arogantni". To je dneska situace v  Kanade, kde Liberalove, po zdrcujici porazce Mulroneyho Tories, si mohou delat, co chteji a casto skrtaji vice a drasticteji nezli predchozi konzervativni vlada. Rozhodne to neni vlada stredu, jakou treba byli Liberalove v dobe Pierre Trudeaua. Vysledky jsou videt ve zhorsujici se situaci ve zdravotnictvi, skolstvi a vladnich sluzbach vseobecne. Zvlastni kapitolou je situace v zakladnim a aplikovanem vyzkumu na univerzitach a ve vladnich ustavech. Zde se situace markantne zhorsila a mnozstvi mladych a  mene mladych kanadskych vedcu odchazi do USA, kde jsou lepe honorovani. Kanadske skolstvi pres zvysene skolne zustava pritom stale lacinejsi nezli v USA.

    Chtel jsem jen timto komentarem naznacit, ze smlouva z kanadske perspektivy neni zadny vselek, a libi-li se panu Conradu Blackovi, neznamena to jeste, ze prospiva prumernemu obcanu Kanady. Neni mi jasne, jak by mohli Cesi, Polaci a Madari Britanii vstup do NAFTA zprostredkovat, jak navrhuje Brit John O'Sullivan a po nem to opakuje Tatana Zajicova. Myslim, ze neco takoveho sebevedoma Britanie po nich zadat nikdy nebude. A kazdopadne mi pripada prospesne, aby CR usilovala o vstup do EU, nikoliv do NAFTA. Nazor Jana Culika, ze by CR v NAFTA mela daleko podrizenejsi postaveni nezli v EU mi pripada naprosto spravny.


    K příspěvku Táni Zajícové: Čulík měl reagovat ad rem, ne ad hominem

    Tomáš Pecina

    Když mi před několika dny poslala Táňa Zajícová svůj text o možnosti začlenění východoevropských zemí do skupiny NAFTA, odpověděl jsem, že je to zajímavá věc, ke které bych rád poslal svůj polemický příspěvek, ale protože se tato diskuse odehrává na nedemokratické půdě Neviditelného psa (kde mám již dlouhou dobu čest patřit k přísně zakázaným autorům), omezuil jsem se na velmi stručnou e-mailovou odpověď.

    Přesto bych chtěl říct, že mám výhrady ke způsobu, jakým na tento příspěvek reagoval Jan Čulík.

    Chápu, že Čulík může být pohoršen "ultrapravicovou" deformací pisatelčiných názorů, ale to ho nezbavuje povinnosti argumentovat ad rem, nikoli ad personam. Podobně je nekorektní vytýkat autorce, že dostatečně nevarovala, že prezentované názory jsou marginální, eventuálně extremistické. Je totiž pravda, že každý převratný nápad byl na začátku absolutně marginální (existuje pouze v mysli svého autora); představa, že je Země kulatá, byla nepochybně ve své době naprosto nekonvenční. Samotná idea začleňování středoevropských zemí do NAFTy mi ovšem nepřipadá příliš praktická. I v informační společnosti bývá tu a tam potřeba něco (nebo někoho) přepravit z místa na místo, a ať se nám to líbí nebo ne, doprava z Prahy do Mnichova je stále více než řádově levnější než doprava z Prahy do San Franciska.


    Tak jak je to s tou "pravicí" a "levicí"?

    Jan Čulík

    Táňa Zajícová i někteří čtenáři mi vyčítají, že jsem nedávno v přehledu zpráv "Co je nového v České republice" (a už předtím několikrát v Britských listech) zpochybňoval výrazy "pravicový" a "levicový" a přitom jsem v reakci na článek Táni Zajícové upozornil na to, že při informování o návrhu začlenit i středoevropské země do Severamerické zóny volného obchodu cituje jen pravicové či ultrapravicové názory. Tak jak to tedy myslím?

    Táňa Zajícová i Tomáš Pecina se mylně domnívají, že mi pravicové či ultrapravicové názory nějak vadí, z toho apriorního titulu, že jsou "pravicové". "Vymítáte ďábla?" ptá se Táňa Zajícová. Tomáš Pecina píše, že snad "mohu být pohoršen 'ultrapravicovou' deformací pisatelčiných názorů, mám však argumentovat ad rem, nikoliv ad hominem".

    Zaprvé: proč jsem v článku, reagujícím na text Táni Zajícové, použil slov "pravicový" a "ultrapravicový", když jinde píšu, že tato slova jsou pasé?

    To, že jsou pojmy "pravicový" a "levicový" v dnešním světě už vlastně mrtvé, není naprosto žádná speciálně vymyšlená čulíkovská informace - obecně se ve světě debatuje už dosti dlouho o závažné myšlence, že jak svět vstupuje do globální éry, kvalitativně hodně odlišné od veškerých předchozích zkušeností lidstva, (zejména se tato nadcházející éra projevuje zrušením vzdáleností, se všemi dopady, kladnými i zápornými, jaké to bude mít na ekonomiku a sociální soudržnost či naopak rozklad), dosavadní ideologická pravicová či levicová ideologická řešení se projevují jako zastaralá.

    Proto je stejně směšná francouzská "levicová" vláda premiéra Jospina či nová, velmi tradičně sociálně demokratická vláda Gergarda Schroedera v Německu, jako britští "pravicoví" konzervativní euroskeptikové, či třeba Conrad Black. To jsou lidé, kteří se z emocionálních důvodů nestačili zbavit ideologických klapek na očích a přidržují se zastaralých řešení, která v nové situaci selhávají.

    Některé vlády - možná do určité míry vláda amerického prezidenta Clintona a britského premiéra Blaira (kterážto od Clintona bezostyšně v mnoha oblastech, zejména v ekonomice, opisuje) snad dokázaly trochu se zbavit původních ideologických brýlí a snažit se reagovat pružně a pragmaticky, a předvídat - v Americe se zdá, že je důkazem této pragmatické pružnosti dosti podstatný hospodářský rozvoj; v Británii uvidíme, jak dlouho ta flexibilita a předvídavost blairovcům vydrží.

    Je zcela zjevné, že v mnoha částech světa si donedávna "pravicové" či "levicové" strany navzájem kradou ekonomicky a voličsky nejúspěšnější politický program. Ideologie je v dnešní době pasé. Psal o tom nedávno velmi dobře Jiří Jírovec.

    Ty, kdo si změny, k nimž v dnešním světě velmi rychle dochází dosud neuvědomili, a setrvávají u ideologických přesvědčení z minulých dob, nazývám "pravičáky" či "levičáky".

    Ještě jednou opakuji, že mi svým obsahem nevadí ani "pravicové" ani "levicové" myšlení kromě toho, že každá ideologická konstrukce je zjednodušením skutečnosti a tedy je proto nutně mylná a zavádějící. Sledování ideologií vede do katastrofy. Dokázal to spektakulárně po čtyřiceti letech v Československu komunismus, a pak po necelých deseti letech klausismus. Záporný hospodářský růst zaznamenává Česká republika v současnosti proto, že žádná česká vláda nebyla schopna projevit flexibilitu, operativnost, moudrost a předvídavost. Žádná česká vláda v podstatě nikdy nevěděla a dosud neví (mnoho nynějších českých ministrů ani neumí anglicky) co se děje ve světě - co se živelně chystá.

    Jsem stále přesvědčen, že od Táni Zajícové bylo neférové neupozornit ve svém článku, že autoři, které cituje, patří k  úzce ideologicky zaměřenému myšlenkovému proudu, v tomto případě k pravici. Myslím, že bylo záhodno poukázat na to, že tyto "nové, zajímavé myšlenky", které nám zprostředkovala, shodou okolností jaksi velmi dobře zapadají do jednoho ze zastaralých ideologických arsenálů posledních let. Táňa Zajícová by měla možná také vysvětlit, proč se pravicovým ideologům, o nichž se zmiňuje, tak líbí myšlenka včlenění Británie či středoevropských zemí do Severoamerické zóny volného obchodu. Bylo by prostě férové to vysvětlit.

    V daném případě jsem skutečně považoval za důležitější vyslovit se k formálním aspektům debatního příspěvku Táni Zajícové a k meritu věci samotné až poté.

    Je zajímavé, že ideologické dědictví komunismu působí v ČR po téměř deseti letech od jeho pádu pořád silně - tak si Tomáš Pecina myslí, že když někoho označím za pravicového či ultrapravicového, je to pro mě nadávka, snad proto, že tyto výrazy užívalo Rudé právo jako nadávky? Znovu opakuji, že je to atribut zcela neutrální: nevyjadřuji se k politickému obsahu pravicové víry. Jen tím, že na přítomnost ideologie poukazuji, zdůrazňuji, že jde o zúžené, černobílé vidění světa, jehož nekritické nepřijímání může vést k průšvihu.

    Nechtěl jsem se původně příliš vyjadřovat k meritu věci, totiž k možnému přičlenění středoevropských zemí do Severoamerické zóny volného obchodu, i když jako první se naskýtají dvě námitky, z nichž první je, že se toto začlenění nejeví zcela praktické, a druhá je, že je velmi pravděpodobné, že by středoevropské země byly v Severoamerické zóně volného obchodu v daleko podřízenějším postavení než v Evropské unii.

    Brojím tady v tomto článku proti ideologicky zúženému vidění světa, ať už z jakéhokoliv úhlu - Conrad Black nebo Ken Livingstone.

    Pikantní je, že mnozí debatéři na Fóru Britských listů vyloženě zúženě ideologické vidění skutečnosti vyloženě požadují - nechtějí samostatně a kriticky rozebírat nejrůznější názory a postupně tak aproximovat k pravdě. Nechtějí žít ve "společenství otřesených" (Jan Patočka), nevědí, že jedinou autentickou zkušeností v tomto světě je permanentní pochybnost.

    Je to přirozeně jejich právo, mít takto zúžený pohled - osobně bych se domníval, že i česká zkušenost posledních osmi devíti let se zjednodušenou ideologií je značně varující. Ale pokud se ani nad tím nechtějí někteří čtenáři zamyslet, je to jejich věc.


    Re: Pařík o Havlovi

    M.J.Kuhn

    Jindřich Pařík není jediný kdo sleduje počínání prezidenta Havla. Havel je v podstatě slušný člověk, na neštěstí jeho zdraví není příliš robustní. Trochu kriticizmu na jeho adresu však škodit nebude.

    Pokud si vzpomínám, ihned po listopadu 1989 Havel vyslovil přání, že by si dosavadní komunistická nomeklatura měla vzít svoje výplaty a pense a stáhnout se z veřejného života. V roce 1990 měly Havlovy výroky tolik prestiže, že jejich uskutečnění bylo považováno za jisté. Nyní jsme však o deset let starší a Havlovo přání zůstalo ničím vic než přáním. Stále jasněji vidíme, že on buď ztratil odvahu svoje myšlenky prosadit anebo že změnil názor.

    V roce 1989 se Havel těšil důvěře převážné většiny exulantů, tedy těch kteří opustili svoji vlast illegálně, bez úředního povolení. Mnozí z nich byli ochotni vrátit se, alespoň na čas, do své staré vlasti a aktivně pomoct s převýstavbou ekonomie, finančních institucí a také s upravením soudnictví. Dobrá vůle byla také u mnoha cizinců, z nich někteří byli ex-prezidenti multimilliardových světových podniků.

    Čeští politici, během svých návštev zemí v nichž exulanti zapustili kořeny, se chovali takovým způsobem, že jakékoliv sblížení exilu s domacími Čechy bylo obtížné. Komunistická anti-exulantská propaganda, které byl celý národ vystaven po více jak čtyřicet let, zanechala svoji pečeť na všech, i na těch nejdůslednějších anti-komunistech. V tom ohledu prezident Havel nebyl vyjímkou. Bylo jasně vidět, že Havel nemá zájem o ty "české cizince" kteří opustili bývalou ČSSR illlegálně. Mnozí exulanti z roku 1948 měli dojem, že jimi pohrdal. Myslim, že jeho jednání se dá vysvětlit jen tím, že tak jako většina současných českých politiků, on také nebyl schopen se vymanit ze zhoubného vlivu komunistické propagandy: "Čestní lidé neutíkají z vězení a nepřecházejí hranice illegálně. Utečenci jsou zrádci". S takovým myšlením jsem se setkal často, v Čechách i na Moravě. Na jedné straně závist, na druhé nedůvěra a pohrdání. Domnívám se, že závist a strach z potenciálních restitucí byly těmi hlavními důvody proč exulanti byli vyloučeni z participace v politickém životě ČSFR a později ČR. A jsou-li skutky tou nejsrozumitelnějščí řečí, Havlovo chování svědčilo, že on (až na několik málo vyjímek) nikterak neměl v úmyslu přiblížit se k té první illegální emigraci. V praxi to tedy znamenalo odmítnutí kvalifikovaných exulantů a cizinců a  konfirmaci ex-komunistické nomenklatury v důležitých pozicích v průmyslu, ve financích a v soudnictví. Jak však to je v té opeře (Traviata), leopardi nemohou vymazat fleky ze svých kožichů. Stejně tak nomenklatura. Je to zvláštní parazitická kasta která nemá místo v demokratické společnosti. Následky začlenění ex-komunistické nomeklatury do českého hospodářství se objevily poměrně rychle; finanční sektor dovoluje nepřehlednost a eventuálně krádež ve velkém a průmysl "po sovětsku" buď zaniká nebo je rekonstruován v německé "maquiladory" jejíchž profit pravidelně opouští českou republiku. Jinak řečeno zmražení jakéhokoliv ekonomicklého pokroku a zařazení ČR mezi ekonomicky méně vyspělé národy.

    A ta dobrá vůle z let 1990-91 ze strany exulantů a sympatických cizinců je nyní vystřídána apatií: "Nedá se s těmi lidmi nic dělat." Zbývají jenom vzpomínky na nádherný čas v letech 1990-91 kdy každý věřil že za několik málo let české země vybřednou z post-komunistického marasmu a zaujmou místo po boku nejvyspělejších evropských národů.

    Prezident Havel tu svoji "nespornou morální autoritu" o které Pařík píše, nikdy plně nevyužil. Zajisté ji měl, zvláště ty první dva roky svého prezidentství, ale jak já to vidím, on od té své morální autority utekl. Co dnes zbývá je dostatečný kredit pro kandidaturu na Nobelovu cenu. V porovnání co jeho prestíž mohla přinést českému národu je však Nobelova cena pouhý pakatel.

    Miloš Kuhn

    http://www.megalink.net/~bmkmjk/eseje.html


    Hlas lidu:

    Můj senátor?

    Jindra Pařík

    Říkají o mě, že jsem pruďas. Malej a vzteklej.

    Tak to říkají.

    To je snad jediné, v čem si moje žena rozumí s mojí matkou.

    Máma ovšem ví mnohem víc, dodává totiž zpravidla “to má po tátovi" což táta zpravidla odmítá slovy “tak vo kom se bavíme, vo mladym, nebo vo mně" a bere krabičku cigaret a po prásknutí dveřma odchází trucovat na zahrádku k rajčatům. Aby toho nebylo málo, máma za ním z okna pokřikuje “a nekuř furt tolik" a táta jen pouští páru. Já na něj zase zpravidla volám, “že máme novej zákon vo rodině, a že mám novýho právníka, a ten že nás těch bab už nějak zbaví, a jinak, že je taky řešení houpnout fén do vany, že kdyby se na to náhodou přišlo, že to nebyla nešťastná náhoda, tak by nám stejně dali jen tři roky s barevnou televizí, protože by každej soudnej soudce pochopil, že s takovejma babama se žít prostě nedá".

    Načež jsem také vypuzen k rajčatům.

    Tím chci říci, že o zběsilosti své povahy vím, a bez ustání s ní zápasím.

    Jsou chvíle, kdy mě ale vztek přemůže. Třeba když se musím celej pivovarskej kopec plazit za avií nahybnutou nealkoholickejma láhváčema, nebo když se v nedělní Sedmičce objeví dvojdomek Píťa. Pak kleji bez zábran a kazím našemu nezletilci slovník. Jakej Píťa? Ale, znáš ho. Ten malej, kulaťoučkej, romantickej komunista. Z bolševického papaláše synek, prej polepšenej v demokrata. No ten, s tím indiánským jménem “Ten co slyší trávu růst".

    Mistr konsensu, vcítění se, a sraní si na hlavu. No, jasně, ten, co se stal náčelníkem senátu silou jednoho, protože svého, hlasu. No vidíš, a pak že prej mu nemůžu přijít na jméno!

    Senát, rada starších, tak nějak to je, nebo ne? Ústavodárci, když si tuhle bejkárnu vymýšleli jako odkladiště pro bejvalý federální poslance, si tak nějak asi chtěli posichrovat, aby se mezi ně nedostal nikdo rovnej. Proto předepsali, že musí mít každej senátor najeto v dobách reálsociálismusu minimálně čtyřicet let. To je minimálně dvacet dospělých let hrbení se, dvacet let držení huby a placení příspěvků ROHatejm.

    Ksakru, chcípnout do Bosny osumnáctiletýho kluka klidně pošlou, ale do senátu - tak to prrr, tady jde o moc důležitý věci na to, aby to udejchal nějakej mlaďoch. Není to na facku?

    Ale Píťa není můj senátor, kandidoval přece někde na Vysočině. Ne že by jako byl odtamtaď, to zas ne, ale má k tomu kraji “svůj zvláštní vztah". Dvakrát tudy totiž projížděl a jednou měl dokonce i stažený vokýnko.

    Můj senátor taky není od nás. Jsem sice popovickej kozel, ale trvale jsem hlášen ve stověžatý. Taky kvůli autu. Nechci, aby na každým semafóru na mě pořvávali voražený Pražácí: “tak, co je, hni s tou károu, burane" tak, jak jim velí mravní kodex řidiče vozu s poznávací značkou začínající na A.

    Tak senátor, kterýho jsem nafasoval, je nějakej Klausner. Vlastně o něm nic nevím. Jen kdysi, před volbama zaperlil jako pornostár na nějakém falzifikátu (paní Paříková si ale myslí, že to falzo nebylo, páč mu to prej kouká z vočí, a na to má paní Paříková teda čuch).

    Vlastně, pak se ještě jednou zaskvěl v světle ramp, když chtěl vystěhovat z Nuslí všechny, co neplatěj obci něco déle činži, ale protože množina těchto je totožná s množinou našich čmoudů (jen si smlsni Andrewe) byl osočenej z rasismu, návrh neprošel a neplatící bubáci zůstali tam kde jsou.

    Páč nejsem z Nuslí (Andrew asi taky ne), tak si mě tím moc nenaklonil ale ani nerozhněval (řekni fuj, Andrewe). Že by pak pro mě udělal něco jinýho moc nevim.

    Vlastně o senátorech je vůbec málo vědět, snad jen když se vožerou a bouraj auta a pak to zatloukaj, nebo když se pro změnu zlískaj jak děla, a blbě v senátu žvaněj a nějakej nepřítel lidstva to vynese ven.

    No jasněže, slyšel jsem ty blafy, o ústavní pojistce, záruce demokracie a tak. Kecy. Když se chce, přemalujou si papaláši ústavu, jak se jim líbí, jako tuhle s těma předčasnejma volbama.

    Říkám, kecy.

    Šlo o šuplík pro federály a když to neklaplo, nevadí. Šuplík se hodí vždycky. Zašoupne se tam huhlavej jezevec Benda, co se mu tak dlouho hledalo bidýlko od inšpektóra armády po Wiesenthala na bolšány, korýtko se najde pro politické turisty - sociálistu Vyvadila, polepšenýho soudruha Rrrychetskyho i tentokrát zase “křesťana" Pitharta. Honza Rumlů, ten náš David Copperfield - aneb mistr odchodu naší politické scény, se už těší, že si bude v senátu nahřejvat prdýlku, na senát se třese i cop nášeho nekonvenčního mistra kaňky a břitkého slova. (Ten si prej rozparceloval berounskej okres jak spojenci Drážďany na čtverce a bude tam sypat a sypat...)

    Nechci žádnej senát, nic mi nedává, jen bere. Nejsem sám, senát nechce dobrých 80-90 procent Čechů . Ale to je fuk. Těch pár fouňů nahoře se může akorát tak vykašlat na mínění národa, a na celou demokracii. Jsme prostě nedospělí, nesvéprávní, nerozumíme, nechápeme. A ještě, přece byla by narušena trojjedinost, Presidenta, Premiera a Ducha ústavy.

    Prd na tom, že se senátních voleb z protestu proti instituci senátu nezúčastnily tři čtvrtiny obyvatel vlasti. Prej že, když se nám nelíbí senát, máme volit partaje, co v programu maj jeho zrušení, povídal hloupej Honza R. (to jako abychom zblbli a volili repy nebo komanče, Jeníčku?).

    Nejvíc mě ale štve, že k senátním volbám jsem musel jít, ač si senát nepřeji. Věděl jsem, že ti druzí tam u voleb budou jak jeden muž (vlastně soudruh). To mě fakt žere a hněvá.

    Říkám, jsem děsně vzteklej a velmi, velmi se snažím se naučit ovládat.

    Můj senátor a můj senát mě moc šancí k tomu ale nedává.

    Jindra Pařík

    7.10. 1998

    (Tento článek vyjadřuje mínění stálých hostů velkopopovické restaurace Na Stadionu - JP)


    Na zamyšlenou

    Představme si pravidelnou televizní show kde je možné vyhrát auto.

    Pravidla hry jsou tato:

    Ve studiu jsou tři garáže, vrata zavřená, pouze za jedněmi je předem ukryté auto.

    Náhodně vylosovaný uchazeč z publika (jen jeden) si vybere jedna vrata a podepíše je křídou.

    (Pokud se za těmito vraty nachází auto, což se později zjistí, vyhrál auto.)

    Teď dochází k zápletce, v podstatě vždy stejné.

    Moderátor, který ví, kde auto je, otevře jiná vrata než ta podepsaná, ale za kterými auto není.

    Zbývají dvoje zamčená vrata, jedna z nich jsou ta podepsaná.

    Moderátor nabídne uchazeči poslední šanci změnit názor a vybrat si ta druhá vrata.(než přijdou fanfáry a vybraná vrata se otevřou, zastavme pomyslný videozáznamŠ)

    Otázka zní: Co byste radili všem účastníkům takové hry, aby v této situaci udělali:

    1. Vždy trvat na svém
    2. Vždy změnit volbu
    3. Vždy si hodit korunou

    >

    Odpovědi mi neposílejte. K doplnění obrazu si můžete otestovat IQ zde. Varuji však, že to nikterak nesouvisí s úspěchem v tomto problému, který zaskočí i velmi chytré lidi.

    Rozuzlení příště.

    Václav Pinkava


    Obranná reakce

    Václav Pinkava

    Pane Culiku, V reakci Marie Lipoldove na moje prirovnani mne zaujala zminka o štěpu, ktery znici hostitele. Pripomnela mi anglicky limerick:

    There was an old man called Noddy
    whose thinking was getting so shoddy
    they transplanted a brain;
    But it was all in vain:
    For his new brain rejected his body!

    Pokusim se o preklad:

    Zil muz, jemuz myslet se chtelo
    jak driv moh', ci jak lip by se melo;
    Mozkova transplantace
    nevysla zcela hladce:
    Novy mozek mu odmitnul telo!

    Dalsi nepresna analogie - tentokrat jde o Labour party Tonyho Blaira...

    Václav Pinkava


    Kde ty všechny prachy jsou?

    Jiří Jírovec

    Nějakou dobu jsem váhal, zda mám dát veřejně najevo svoji základní nevědomost ohledně peněz - tedy ne těch vlastních (o nich vím, kam putují, až moc dobře). Pořád jsem s tím bojoval, až přišel impuls ve formě zprávy, že jakýsi investiční fond v USA by zbankrotoval, kdyby do něj skrz skoro přes noc nenapumpovali tři miliardy federálních dolarů.

    Zpráva o záchraně byla doplněna fotografii čyř zkrachovanců, kteří ten fond vedli. Nikde sice není řečeno, že člověk, který dostane Nobelovu cenu za ekonomii, musí umět investovat, ale protože z těch čtyř výtečníků měli právě tuhle nobelovku hned dva a třetí byl údajně expert přes finanční operace vůbec, vzbudila tato okolnost ve sdělovacích prostředcích zájem.

    Musím připustit, že jsem v prvním okamžiku pociťoval jakési zadostiučinění - laureáti a investujou stejně blbě jako já (tedy s tím rozdílem, že mně žádná finanční instituce na pomoc nepřispěchá).

    Jenže o nějaký den později a několik zpráv dál mi totiž došlo, že jim nešlo o investice v tom pravém slova smyslu, totiž podpořit něco "nosného" a pak se podílet na zisku. Tito lidé geniálně, bez kontroly a sofistikovaně využili chamtivost investorů způsobem po nás potopa. Protože mají geniální nobelovské mozky, dovedli k dokonalosti metodu jíž se říká "leverage". Tento anglický výraz je odvozen od slova lever (páka) se používá pro finanční operace, v nichž se vidina snadného zisku jakoby zhmotní do garance, na jejímž základě lze vypáčit z investorů další peníze na další investování.

    K pochopení tohoto procesu jsem si vytvořil myšlenkový model: V hospodě se sejdou tři lidi, každý s tisícovkou v kapse. Tato společnost má tedy k dispozici tři tisíce peněz, podložených měnou v kraji obvyklou. V rámci zmíněného modelu vytáhne jeden z přítomných kus papíru, udělá na nej třeba tři křížky rukou vlastní a důvěrně sdělí sousedovi, že má cosi podnikatelského za lubem a že mu ten papírek prodá za pět set a že to je "kauf", protože se bude podílet na jeho zisku a nebo může ten papírek prodat dál, protože až se vesnice dozví o co jde, jeho cena vyletí. Soused tedy koupí a pak se lákání, nabídka a koupě opakuje až ten cenný papír koupí třetí - o stovku dráž tedy za šest set. Na konci tohoto investičního kola má první host 1500, druhý 1100 a třetí 400 + ten cenný papír. Ve druhém kole je papír nabídnut k vedlejšímu stolu, kde sedí Kampelička. Tomu hostinský potvrdí, že podle toho co viděl a slyšel jde tenhle cenný papír na velmi na odbyt a tak Kampelička koupí za sedm set. Tím se první skupina investorů dostane do aktiva, protože k původním společným třem kilům přibylo sedm stovek.

    Pánovi od Kampeličky stoupne vidina zisku do hlavy a tak se vydá do okresní spořitelny. Tam se vytasí s tím, že má zdroj cenných papírů, které ponesou a že by si na jejich nákup půjčil a to právě proti cennosti, kterou zrovna koupil. Když sdělí, že i hostinský si myslí, že to má daleko větší cenu než těch sedm set, tak mu spořitelna žádaných sedm stovek ráda půjčí - jsou přece kryté cenným papírem. Pán od Kampeličky má tedy 700 od spořitelny a cenný papír, což je dobrý základ pro investiční fond. Nabídne hostinskému, aby s ním šel do party, když se tak dobře vyzná a má konexe. Koupěj víc takových cenných papírů a proti nim si, když už je na to okresní spořitelna malá, vypůjčí v krajském městě.

    Fond roste, Kampelička z něj již dávno oddělil těch původních sedm set, které "tratil" na začátku. Když se pak občas podaří investovat některou z půjček úspěšně a proti rostoucímu obhospodařovanému fondu si půjčit ještě víc, zbyde nejen na dobré živobytí, ale i na obesklenou budovu se znakem fondu a heslem "Svěřte peníze odborníkům" na fasádě. Všechno probíhá hladce, až do chvíle, kdy o cenné papíry tak nějak není zájem a začne se dokonce proslýchat, že Kampelička jejich prodejem nepokryje ani úroky z dluhů. V okresní, krajské a bůhví jaké bance nastane bázeň o půjčené peníze. Ale protože jde o horentní sumy, přispěchá bankéř až z hlavního města a napíše dočasně zachraňující šek.

    Nevím, jak čtenář, sám tomu až sem celkem rozumím. Ale dál už ne.

    Není mi jasné, kam se poděly peníze, které byly od počátku ve hře. Přesněji řečeno, nevím, proč by měla vypuknout krize kvůli tomu, že kdosi kdesi narušil ilusi, že růst už tak přemrštěných cen akcií bude dál pokračovat. Až do této chvíle se totiž nedělo nic neobvyklého. Kdo včas prodal, vydělal - a naopak. Část peněz je možná někde ve štrozoku, neboli slamníku, připravená na nákup akcií, až se doba polepší. Ale ten zbytek přece obíhá - každý koupený Mercedes dal práci dělníkům v automobilce, abych zůstal v představitelné rovině.

    Před nějakým časem se v Kanadě mluvilo o miliardových ztrátách investorů do společnosti Bre-X. Ta vydala akcie, aby financovala průzkum údajně největšího ložiska zlata. Ve vhodnou dobu pak pustila do světa zprávu, že ho tam je pro všechny, až oči přecházejí, čímž cena akcií vylétla astronomickou rychlostí vzhůru. Ti, kteří nakoupili akcie za pár šupů byli najednou papírově milionáři a někteří z nich, ukázali tyhle papírky v bance a ta jim ráda půjčila (na jiné akcie, na nový dům). Na jedné straně páky byl příslib takového zisku, že tím druhým snadno posunuli trochu oběživa směrem k sobě. Pak se ovšem ukázalo, že jediné zlato ve hře je to, které obohatilo geologické vzorky těsně před jejich analýzou a že akcie oné společnosti mají cenu tak nejvýše pro sběratele důkazů lidské chamtivosti.

    Jenže zase jsme u společného jmenovatele oběhu peněz. Peníze dočasných milionářů, ty papírky podložené prací a aktívami, jak kdysi stávalo na odružstevníkovaných bankovkách, někde fyzicky existují. Nebo se snad mýlím?

    Jiří Jírovec


    Občanská komise pro kontrolu malešické spalovny

    Jindřich Petrlík

    Pote, co malesicka spalovna ziskala svoleni s trvalym provozem, rozhodla se obcanska sdruzeni, odbornici a poslanci zastupitelstev zalozit nove obcanske sdruzeni po vzoru obcanskych komisi kontrolujicich napriklad ve Spojenych statech chod jadernych elektraren.

    Tak vznikla 1. rijna 1998 "Obcanska komise pro kontrolu malesicke spalovny". Nyni zada o zaregistrovani mezi obcanska sdruzeni. Vznikla tak vlastne pomerne siroka obcanska koalice, ktera bude usilovat predevsim o zpristupneni informaci o vlivu spalovny na zivotni prostredi. Zridi vlastni internetovou stranu k jejich zverejnovani.

    Krome toho bude take usilovat o co nejrychlejsi uzakoneni limitu pro emise dioxinu a dovybaveni spalovny zarizenim na jejich zachycovani.

    Charakter noveho sdruzeni je patrny z prilozeneho vytahu z jeho stanov schvalenych ustavujici schuzi 1. rijna 1998.

    Mezi cleny "Obcanske komise pro kontrolu malesicke spalovny" jsou poslanci zastupitelstev (napr. PhDr. Ivan Rynda), odbornici (napriklad ing. Vladimir Pekarek z Ustavu chemickych procesu AV CR) a obcanska sdruzeni ze Sterbohol, z Prahy 10, z Dolnich Pocernic a Deti Zeme.

    Cestnou clenkou noveho obcanskeho sdruzeni se stala i Americanka, pani Joan Corbett Dine, ktera nyni zije v Praze. Joan Corbett Dine se v ochrane zivotniho prostredi angazovala i ve Spojenych statech, kde se venovala problematice pesticidu chlordan.

    Jde o chlorovanou latku stejne jako u dioxinu, kterymi otravuje prostredi malesicka spalovna. "Myslim si, ze lide maji pravo na zdrave zivotni prostredi a pravo na to dozvedet se, kdo je jak zamoruje.

    Stejne tak je podle mne dulezite aktivne se vyjadrovat ke znecistovani zivotniho prostredi a zadat zlepseni technologii tak, aby k nemu pokud mozno nedochazelo. To vsechno jsou duvody, ktere mne jako obyvatele Prahy privedly do Obcanske komise pro kontrolu malesicke spalovny," rika pani Joan Corbett Dine.

    Dodava take, ze malesicka spalovna by v USA nejspis nemohla byt vubec spustena. Dr. Ivan Rynda (poslanec Zastupitelstva hl. m. Prahy a clen Spolecnosti pro trvale udrzitelny zivot) podtrhl dulezitost "Obcanske komise", protoze vznik takovych sdruzeni povazuje za dulezity kontrolni mechanismus a za zaklad rozvoje otevrene liberalni obcanske spolecnosti.

    "Obcanska komise z meho pohledu obohati spolecnost. Podstatnym aspektem pro mne je take prosazovani prava na informace o zivotnim prostredi," dodal Ivan Rynda pri zalozeni noveho obcanskeho sdruzeni.

    Výňatek ze stanov

    I.

    Nazev a sidlo

    Obcanske sdruzeni "Obcanska komise pro kontrolu malesicke spalovny" (dale jen "sdruzeni") ma sidlo v Praze, na adrese: Obcanska komise pro kontrolu malesicke spalovny, Chlumova 17, 130 00 Praha 3.

    II.

    Charakter sdruzeni

    Sdruzeni je dobrovolnym, nevladnim, neziskovym sdruzenim obcanu, kteri chrani zivotni prostredi prostrednictvim ziskavani, sireni a hodnoceni informaci o vlivu malesicke spalovny komunalniho odpadu na zivotni prostredi. Sdruzeni je striktne nezavisle na politickych stranach a na spolecnostech zabyvajicich se nakladanim s odpady. Sdruzeni je pravnickou osobou podle ceskeho prava, s celostatni pusobnosti.

    III.

    Zakladni cile sdruzeni

    Zakladnimi cili sdruzeni jsou zejmena :

    a) ziskavani a zcela otevrene sireni informaci o vlivu malesicke spalovny na zivotni prostredi a zdravi obyvatel vcetne lidi pracujicich v ni,

    b) zadavani a zpracovavani studii zamerenych na nakladani s odpady v Praze, predevsim pak studii zamerenych na problematiku souvisejici se spalovnou odpadu v Praze - Malesicich,

    c) propagace ekologicky unosneho nakladani s odpady v Praze, aniz by byla vazana na prosazovani nektereho z pravnickych subjektu v teto oblasti podnikajicich,

    d) spoluprace se zastupitelstvy mestskych casti Prahy a Zastupitelstvem hl. m. Prahy pri sireni informaci o vlivu malesicke spalovny na zivotni prostredi,

    e) spoluprace se zastupitelstvy mestskych casti Prahy a Zastupitelstvem hl. m. Prahy pri hledani setrneho zpusobu nakladani s odpady,

    f) spoluprace a vymena informaci s dalsimi organy samospravy obdobne bodu

    d) a e), g) ochrana prirody a krajiny,

    h) ucast ve spravnich rizenich tykajicich se predchozich cilu tam, kde obcanskym sdruzenim takovou ucast zakony umoznuji,

    i) prijeti emisnich limitu doporucovanych EU pro spalovny v co nejkratsi dobe,

    j) kontrola dusledneho dodrzovani limitu prijatych nasi legislativou.

    IV.

    Formy cinnosti sdruzeni

    Formami cinnosti sdruzeni jsou zejmena:

    a) ziskavani a sireni informaci o zivotnim prostredi,

    b) zadavani a zpracovani expertiz vztahujicich se k naplneni cilu sdruzeni,

    c) podpora verejnosti v jejich opravnenych pozadavcich na informace o kvalite zivotniho prostredi,

    d) ekologicka vychova a osveta,

    e) ucast ve spravnich i jinych rizenich, pri nichz mohou byt dotceny zajmy ochrany prirody a krajiny a ochrany zivotniho prostredi souvisejici s naplnenim cilu sdruzeni.

    Deti Zeme Chlumova 17
    130 00, Praha 3
    Tel. + fax: 42-2-22 78 00 52
    Email: deti.zeme@ecn.cz
    http://www.ecn.cz/detizeme


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|