Předem Vám, srdečně děkuji, pane Uhle, pokud se budete zabývat i tímto typem diskriminace u nás a dávám Vám své slovo, že Vaši odpověď na tento dopis rád zveřejním na tomto URL.
Vzhledem k tomu, že jde o zcela veřenou věc, jistě se shodneme, že není na závadu, když je dopis podán jako "otevřený", tzn. že s jeho obsahem seznámím nejen Vás, resp. Vládu ČR, ale také sdělovací prostředky.
Studená válka: jde o pozoruhodné dědictví dlouhého období, které jakoby nikdy nebylo,
napsal v sobotu v deníku Independent pravicový historik Niall Ferguson. Je autorem nové knihy The Pity of War, kterou vydá nakladatelství Penguin 5. listopadu 1998, cena 16.99 liber.
Poprvé jsem si uvědomil, že se studená válka stala historií, píše Ferguson, když jsem se setkal se studenty, kteří neměli už naprosto žádné povědomí o revoluci, k níž došlo v roce 1989.
Nynějším studentům bylo tou dobou 11 let: a jak známo, jedenáctileté děti se nedívají na televizní zpravodajství. Pro ně je pád komunismu stejně tak vzdálený jak konec druhé světové války.
Vzpomínám, píše Ferguson, jak mě to naprosto šokovalo. Poprvé jsem si uvědomil, jak obrovský rozdíl existuje mezi mnou, dítětem šedesátých let, a mými studenty, kteří se narodili koncem sedmdesátých let. Pro mně, pokračuje Ferguson, byl rok 1989 vždycky annus mirabilis, zázračný rok. Pro mé nynější studenty, které sledují na okruhu BBC 2 historii studené války, jde o něco podivně zastaralého, zcela irelevantního. Bylo vždycky obtížné skutečně věřit, že železná opona existuje, pokud jste sami necestovali vlakem z berlínské Friedrichstrasse onou betonovou džunglí s ostnatým drátem směrem do západního Berlína. Teď železná opona zmizela a přidružila se ke ztracené Atlantidě a Kolosu rhódskému jako jedna z oněch architektonických podivuhodností minulé éry, o níž je velmi obtížné si představovat, že vůbec existovala.
Ještě bizarnější, píše Niall Ferguson, jsou záběry západoevropských a amerických studentů, kteeří podporovali komunistický blok. Dnešní univerzitní studenti většinou nezastávají vyhraněná politická stanoviska, jedině, že se bojí, že po absolutoriu neseženou práci.
Jak vysvětlit nynějším studentům rebelující západní studenty roku osmašedesátého? Proč demonstrovali inteligentní děti ze střední třídy tváří v tvář policejním útokům obušky a slzným plynem na podporu komunistických režimů, které by bývaly s nimi naložily daleko krutěji?
Ani poslední fáze studené války se dost dobře nedá dnešním studentům vysvětlit, míní Niall Ferguson, zejména v dnešní atmosféře proměnlivé Labouristické strany, kdy se původně levicová strana stala stranou, zároveň pravicovou, středovou i levicovou. Jak dávno, nenávratně v minulosti se zdají být ony doby ostré polarizace mezi pravicí a levicí, které oddělovaly Konzervativní stranu Margaret Thatcherové a Labouristickou stranu Michaela Foota.
Ze zpětného pohledu je dnes zjevné, že hlavním důvodem této polarizace byla právě studená válka.
Niall Ferguson pak v článku vzpomíná na vlastní studentská léta: být stoupencem Thatcherové jako student začátkem osmdesátých let znamenalo milovat studenou válku. Byli jsme malá, odporná skupinka. Pamatuju si ještě, jak jsme v Oxfordu organizovali mejdany na oslavu rozmístění amerických jaderných raket v Británii. Na pozvánce na mejdan byla lahev šampaňského, nad níž se vznášel mrak od výbuchu jaderné pumy.
Pod vlivem pravicových autorů jako byl Roger Scruton, Norman Stone a Timothy Garton Ash se vydal Niall Ferguson do východního Německa, jako novinář. Cesta do východního bloku byla pro mě zjevením, píše: ta první cesta vlakem z Hamburku do Berlína mě stále pronásleduje: zejména, protože vlak zastavoval na pustých stanicích, jako byl Magdeburg, kde se nesmělo vystupovat. Jak jasně vzpomínám na zápach lignitu, na prázdné silnice, na ošklivé šedivé boty z umělé hmoty, na zdi bez graffitti.
Máme-li být ale my stárnoucí studenoválečníci schopni vysvětlit mladé generaci, o co šlo, argumentuje Ferguson, musíme se odchýlit od propagandistického scénáře osmdesátých let. Tehdy jsme mnozí z nás tvrdili, že je studená válka ideologický konflikt mezi kapitalismem a komunismem, mezi tržním hospodářstvím a plánovanou ekonomikou To byla polopravda.
Pravda je, že po roce 1945 nebyla západní ekonomika nikdy v žádném případě čistě kapitalistický systém. Vládní výdaje dosahovaly v Británii v roce 1950 38 procent hrubého národního produktu a do roku 1985, za vlády Margaret Thatcherové, dosáhly 51 procent. V některých jiných západních zemích bylo procento přerozdělování dokonce ještě vyšší. Ani Margeret Thatcherová, navzdory rétorice, nesnížila výrazněji státní výdaje, jen z 53,7 procent v roce 1982 na 44,5 procent v roce 1990.
Západní společnosti jdou od roku 1945 "třetí cestou", argumentuje Ferguson.
Po druhé světové válce využíval Západ i Východ dosti podobných metod, jak dosáhnout sociální stability. Nedošlo k živelnému odzbrojování jako po roce 1918. Naopak, na obou stranách železné opony státní výdaje na zbrojení výrazně vzrostly.
Západ i Východ silně využíval redistributivní hospodářské politiky, aby ve svých společnostech rozšířil sociální rovnost. Na první pohled se některé západní instituce, spojované se západním ekonomickým "korporatismem" podobaly státním podnikům na Východě. Když už nic jiného, byrokracie na obou stranách vypadala podobně: nesportovní muži v krabicovitých kancelářích s pořadači.
Západ ovšem měl demokracii, Východ nikoliv. Západ měl zákonnost, Východ nikoliv. Západ měl občanskou společnost, Východ nikoliv.
Avšak - a to je na studené válce to nejzajímavější, míní Ferguson - všechny tyto nedostatky Východu nebyly důvodem, proč Východ nakonec studenou válku prohrál. Komunismus se nerozložil, protože na Východě nebyla svoboda.
Hlavním důvodem, proč sovětský komunismus selhal, bylo podle Fergusona to, že se studená válka nikdy neproměnila ve skutečnou válku. Základním hospodářským rozdílem mezi oběma systémy bylo, že Sověti vytvořili ve čtyřicátých letech systém pro vedení války ve velkém měřítku. Jak nyní víme, na Stalina neudělala americká atomová bomba velký dojem. Poznamenal: "Amerika má technický potenciál pro válku, má letectvo, má atomovou bombu, ale kde vezme vojáky pro vedení třetí světové války?"
To bylo přesné. Američané by bývali nevyhráli třetí světovou válku, zatímco Rusové, kteří přežili ztrátu více než 20 miliónů lidí, by ji vyhrát mohli. Útok atomovou pumou na jedno z amerických měst by vyvolal pandemonium. Atomový útok na Moskvu nemusel být sovětskému systému osudný - sovětský systém totiž naprosto od samého začátku ignoroval životy vlastních občanů.
Problém pro Sověty bylo opakovaně to, že Američané a v menší míře i Sověti se třetí světové válce vyhýbali. Možnosti vzájemného naprostého zničení se báli i ortodoxní komunisté. Tak se bojovalo prostřednictvím náhražkových válek v Koreji, ve Vietnamu, v Angole, v Afghánistánu. K velkému konfliktu mezi supervelmocemi nikdy nedošlo.
To, že nedošlo k válce, umožnilo Západu, aby vyvinul to, co uměl nejlépe: spotřebitelský průmysl. Příkazní hospodářství něco takového mohlo jen vzdáleně napodobovat, protože konzumerismus závisí na pružné reakci svobodných trhů na cenu a další signály od jednotlivých zákazníků.
Pád komunismu způsobil především Michail Gorbačov, svým šíleným a nerealistickým plánem pokusit se v Rusku o politickou a hospodářskou modernizaci. Hospodářskou krizi v Rusku způsobila perestrojka, nebylo to obráceně. Kdyby býval Andropov nezemřel, Sovětský svaz mohl existovat ještě dalších deset let. A kdyby poslal v roce 1989 Gorbačov do střední Evropy tanky, Západ by proléval krokodýlí slzy a brzo poté by zahájil vstřícnou prosovětskou diplomatickou politiku.
Sovětský systém ale nemohl vyhrát studenou válku. Bývala by se musela proměnit ve válku skutečnou. Nyní je jasné, že nejpravděpodobnější to bylo 22. října 1962, kdy uvažovali Chruščev a Kennedy, že proti sobě použijí v konfliktu týkajícím se Kuby jaderných zbraní.
Děti Země: Už máme právo vědět?
Deti Zeme zahajuji dlouhodoby projekt zamereny na prakticke
uplatnovani noveho zakona c. 123/98 Sb. o pravu obcanu na informace o
zivotnim prostredi. Projekt podporila Nadace Partnerstvi v ramci
programu "Pravo vedet" financovaneho z daru WWF Norsko .
Cilem noveho projektu "Mame pravo vedet" je proverit v praxi fungovani
noveho zakona c. 123/98 Sb. o pristupu obcanu k informacim o zivotnim
prostredi, zejmena v zapadoceskem regionu. Dale si projekt klade za
ukol predat ziskane zkusenosti zajemcum z rad obcanskych sdruzeni,
novinaru a sirsi verejnosti. Pocita take se zrizenim specialni WWW
stranky na internetu informujici o prubehu projektu a jeho vysledcich.
Právo na informace: Jak to bylo dřív
Pristup k informacim o zivornim prostredi je obcanum garantovan Listinou zakladnich
prav a svobod. Jeji clanek 35, odstave 2 zni: "Kazdy ma pravo na
vcasne a uplne informace o stavu zivotniho prostredi a prirodnich
zdroju." Prakticke uplatneni tohoto prava umoznoval castecne jiz zakon
c. 114/92 Sb. o ochrane prirody a krajiny, ktery zarucoval pristup k
informacim o rizenich, v nichz se rozhoduje napr. o zasazich do
prirody, krajinneho razu atd.
"Bohuzel uplatneni tohoto zakona narazelo na subjektivni vyklady
nekterych statnich uredniku. Ti mnohdy svevolne omezovali svobodny
pristup obcanu k informacim o zahajovanych rizenich, ve kterych mohlo
dojit k poskozeni prirody. Jako priklad mohu uvest ing. Jiriho
Balihara, vedouci odboru stavebne spravniho Magistratu mesta Plzne,
ktery nekolik let opakovanym a systematickym porusovanim zakona
branil plzenskym ekologickym iniciativam (Hnuti Duha Plzen a Deti
Zeme - Plzen) v ucasti v rizenich tykajicich se zajmu ochrany
prirody," uvedl Ales Kutak z Hnuti DUHA Plzen.
Nový zákon o právu na informace
Od 1. cervence 1998 vstoupil v platnost zakon c. 123/98 Sb. o pravu na
informace o zivotnim prostredi. Ten obcanum zajistuje bezplatny
pristup k udajum o stavu vody a ovzdusi, latkach vypoustenych do
prostredi, vlivech staveb na zivotni prostredi apod. Mimo jine je
mozne na zaklade zakona zjistit, kterym zdrojum (spalovnam, kotelnam
podniku, skol, uradu ci kasaren aj.) hrozi uzavreni, nebot prekracuji
limity znecisteni ovzdusi, jez vstoupi v platnost 1.1.1999.
Deti Zeme se na zaklade predchozich spatnych zkusenosti obavaji, ze
obcane pri uplatnovani noveho zakona v praxi mohou narazit na
neznalost ci neochotu nekterych uredniku nebo uradu. To je hlavnim
duvodem zahajeni noveho projektu
Evropská unie právo na informace garantuje
V Evropske unii je svobodny pristup k informacim o zivotnim prostredi
upraven direktivou c. 90/313/EHS ze 7.6.1990. Ceska republika je navic
od cervna 1998 signatarem tzv. Aarhusske konvence, presneji "Umluvy o
pristupu k informacim, ucasti verejnosti na rozhodovani a pristupu k
pravni ochrane v zalezitostech ZP".
Prijetim zakona c. 123/98 Sb. Ceska republika ucinila prvni krok k
tomu, aby uvedla nas pravni rad do souladu s pozadavky EU. Problemem
se vsak podobne jako u jinych norem muze stat jejich prakticke
uplatnovani. Prave na toto bolave misto se soustreduje hlavni
pozornost noveho projektu Deti Zeme.
Tomas Pruner, koordinator projektu "Mame pravo vedet"
Tomas Pruner
Deti Zeme - sekce "Za cistou zemi, vzduch a vodu"
Uslavska 29, 301 44 Plzen
tel/fax: +42-19-74 55 905
e-mail: tomas.pruner@ecn.cz
http://www.ecn.cz/detizeme
HURONTARIA BULLET- in No. 15.
Vážení přátelé,
právě vyšlo nové číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:
http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
nebo na:
http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria/ (Evropa)
SOUTĚŽ HURONTÁRIE: napište nám, jaký druh opice je na našem obrázku a výherce jí pak může dát jméno (uzávěrka konec října). Detaily jsou v Komentáři.
PRÁVĚ VYŠLO:
a) Jirina Fuchsova, NEJASNA ZPRAVA O STAVU REPUBLIKY. Vesela i
smutna reportaz Jiriny Fuchsove o nekterych setkanich s dnesnimi prednimi ceskymi
politiky v Praze, Plzni i jinde. Cena $25.00 v USA, pro Evropu pridejte $5.00 na postovne.
b) Dokumentarni kazeta: JIRINA FUCHSOVA V CHICAGU. Audiokazeta se
zaznamem besedy basnirky Jiriny Fuchsove o dvojim obcanstvi, restitucich a
volebnim pravu (záznam je amatérský, zvuk je jen strední kvality, ale obsah zajímavý). Cena kazety je $12.00.
Oboji mozno objednat zaslanim seku vystaveneho na: Jirina Fuchs, zaslaneho na
adresu: Jirina Fuchs, P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066, USA. Vytezek z
prodeje je venovan na treti transport zahranicnich krajanskych archivu do PAMATNIKU
ZAHRANICNICH CECHU v Plzni a na literarni cenu KCK FOND JANA ZAHRADNICKA.
Z nových linků na Hurontarii uvádíme:
Trampská nit Díky Luc.
Fmed.uniba Díky, přátelé ze Slovenska.
FLPubs Czech Information page. Díky, přátelé z Ohia.
Vítáme mezi naše čtenáře:
Paní Ewu Lewitus z Peru, Luce Petra z Francie, Tomáše Bažanta, slečnu Martinu Pirklovou z České Třebové, nyní v Brně, pana Pěnkalu z Ontaria; pana Miku z Kincardinu, pana Kašpara z Kralup, paní Analenu z Venezuely, pana Růžičku z USA, pana Svobodu z Yale a pana Poláška z Queens University.
Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.
V dnešním čísle doporučujeme:
V české části: KOMENTÁŘ: o časopise Trampská nit, naše soutěž pokračuje, REPORTÁŽ: VÉ-EŠ aneb Moje milostná romance s mundůrem (pokračování 3.), POVÍDKA: Tulák od Niagary.
V anglické části: Exkluzivní INTERVIEW s Tomem Kochem o euthanasii, LIFE: Check-it-out!, sci-fi STORY: The Kidnapping (dokončení).
Co připravujeme:
V české části: REPORTÁŽ VÉ-EŠ konečně ukončení a ukázky z divadalní cyberhry "Co ty na to, Míšo?"
V anglické části: LIFE - Octoberfest a STORY: The Really Bad Virus, se zbytkem se nechte jako obvykle překvapit.
Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na
http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.
OBSAH:
A - ENGLISH PART
Other Dimensions: INTERVIEW WITH TOM KOCH
Life: CHECK-IT-OUT!
Short Story: THE KIDNAPPING (conclusion)
Inclinations: LIMERICKS
B - ČESKÁ ČÁST
Úvaha: POHLEDY VZHŮRU
Reportáž: VÉ-EŠ, aneb Moje milostná romance s mundůrem, (díl třetí)
Povídka: TULÁK OD NIAGARY
Poezie: KDYŽ LÁSKU ZTRATILAS
POZNÁMKA:
Hezké čtení Vám přeje
Webmaster Honza / Jan
hurychj@hurontel.on.ca
