středa 14. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Peníze zmůžou všechno?
  • Předseda Českého parlamentu Václav Klaus si nechává soukromě platit za přednášky v Americe?(Jan Čulík, ENP) Politická kultura:
  • Zemanova volba ministrů: byla zaměřena proti ženám? (Steven Saxonberg)
  • Zeman's Choice of Ministers: Sexist or More than So? (Steven Saxonberg)
  • Proč křičí malé strany? (Jiří David)
  • Přízraky postkomunistické éry (Miloš Kuhn) Sdělovací prostředky:
  • Svoboda projevu: britské komerční televizní studio ITN hrozí soudně zlikvidovat časopis Living Marxism, který by se však spíš měl jmenovat Libertarian Monthy, soudí deník Times Polemika:
  • Ještě jednou o pravicovosti a levicovosti a o Severoamerické zóně volného obchodu (Táňa Zajícová) Ekologie:
  • Pražské služby spustí spalovnu, přestože vědí, že zatíží Prahu dioxiny

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice?

  • Česká republika se podle Hanse van den Broeka, člena Evropské komise pro vztahy se střední Evropou, přibližuje EU pomaleji, než se očekávalo. ČR podle něho musí usilovněji modernizovat soudnictví, privatizovat bankovnictví, reformovat veřejnou správu a pravidla hospodářské soutěže. Van den Broek také prý naléhal, aby ČR nezaváděla ochranářská opatření. Jak se zdá, tak ochranářská opatření smí zavádět pouze sama Evropská unie.

  • Ze Střediska sovětské kultury Informační centrum Evropské unie. Pražské Středisko sovětské kultury, zřízené v Rytířské ulici na Starém Městě v sedmdesátých letech, se proměnilo v Informační centrum Evropské unie. Otevřeli ho van den Broek a Jan Kavan. Symbolika je to trochu neblahá. Připomíná mi to jeden - Jiránkův? - kreslený vtip, několik let starý, který kdosi vyvěsil u nás na Glasgow University na nástěnku. V jakémsi skladišti stojí sousoší sovětského vojáka, kterého objímají čeští občané. Vedle stojí zadumaně dva čeští funkcionáři. Pod obrázkem je text: "Škoda sochy. Měli bychom ji nějak upravit a věnovat ji Bruselu na výraz vděčnosti Evropské unii."

  • Asi sto restituentů, kteří již od roku 1990 marně usilují o navrácení majetků zabavených komunistickými soudy, demonstrovala včera před Úřadem vlády na pražském Benešově nábřeží. Demonstranti požadovali jednání se zástupci vlády, především ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem. Demonstrace se zúčastnili členové Svazu občanské sebeobrany, i jiní restituenti a jejich právníci.

  • Ministerstvo práce a sociálních věcí prý tento týden dokončí práci na první verzi Národního plánu boje proti nezaměstnanosti. Plán má odpovídat podobným plánům členských států Evropské unie. Tedy, že by EU byla příliš úspěšná v "boji" proti nezaměstnanosti, to se říct zrovna nedá.

  • Ministerstvo dopravy zakázalo moldavským aeroliniím létat do Prahy po dramatickém incidentu, kdy více než stovka údajných uprchlíků z Afghánistánu přiletěla do Prahy bez pasů, žádala o politický asyl a nebezpečným chováním chtěla zabránit tomu, aby bylo letadlo s nimi opět donuceno odletět do Kišiněva. - Pokud se prokáže, že to jsou skutečně afghánští uprchlíci, mělo by se asi vzít v úvahu, že v Afghánistánu vládne neobyčejně vražedný režim.

  • Václav Havel převezme ve středu 21. října 1998 v 11.45 v kapli starobylé University of Glasgow ve Skotsku čestný doktorát, který mu byl udělen ještě před pádem komunismu, v roce 1989, jako výraz solidarity v době, kdy byl ve vězení. Glasgowská universita dala čestný doktorát Václavu Havlovi v roce 1989 z iniciativy dnes již zemřelého bohemisty, anglisty, překladatele a literárního historika dr. Igora Hájka. Hájek tehdy přesvědčil glasgowské univerzitní hodnostáře, aby vězněnému Havlovi udělili čestný doktorát jako výraz solidarity vůči úsilí českých občanů o prosazení principů svobody. Pomýšlelo se přitom taky na to, že by snad Havla mohl komunistický režim pustit z vězení, aby si doktorát mohl ve Skotsku vyzvednout. V polovině devadesátých let se vyjednávalo o tom, že by delegace vedení Glasgow University mohla Havlovi doktorát do Prahy přivézt, avšak ukázalo se, že univerzitní předpisy to nedovolují. Dr. Igor Hájek zemřel v dubnu 1995. - Předtím obdržel Václav Havel dva čestné doktoráty o sedm let dříve, v roce 1982, jeden z torontské univerzity, druhý z univerzity v Toulouse, také jako výraz solidarity, a to v době jeho prvního věznění. Doktorát z Glasgow University je třetím čestným doktorským titulem, o jehož udělení Havlovi bylo rozhodnuto před pádem komunismu a předtím, než se stal československým a posléze českým prezidentem. Tento doktorát však není zatím uváděn v seznamu Havlových čestných doktorských titulů. (Poté, co se stal Václav Havel prezidentem, obdržel od roku 1990 dalších 26 čestných doktorátů z různých univerzit světa.) Jsme rádi, že si nyní může Václav Havel do Glasgow pro svůj starý doktorát přijet, a doufáme, že po jeho udělení bude v seznamu uvedeno, že jde o čestný titul z roku 1989, nikoliv z roku 1998. - Další čestný doktorát dostane Havel ve čtvrtek 22. října v Oxfordu.

  • Ještě k bouři ve sklenici vody v Neviditelném psu a v České televizi, týkající se anonymního dopisu kritizujícího Puchalského režim. Na dopis, světe div se, posléze odpověděl i ředitel Puchalský. Doufejme, že pan Puchalský stejně rychle odpoví na závažné otázky, které mu v minulých dnech předložily Britské listy. - Jan Lipšanský k tomu píše: Myslim, ze v souvislosti s anonymnim dopisem o tunelech v CT se ponekud ztratily oficialni informace, jez nedavno probehly ceskym tiskem -- napr. to, ze pocatkem pristiho roku v Ceske televizi jiz nebudou trvalym pracovnim pomerem strihaci a zvukari. Nebo ze CT nyni nevyrabi zadne puvodni pohadky, minimalne inscenace. Tomu by bylo potreba se venovat, ale az na vyjimky se tato situace a veci z ni plynouci nikde nerozebiraji. Jan Lipšanský (na rozdil od anynomu ziva a existujici osoba...)

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


    Předseda Českého parlamentu Václav Klaus si nechává soukromě platit za přednášky v Americe?

    Internetový týdeník Electronic New Presence poukazuje v tomto článku na to, že Václav Klaus často jezdí do Spojených států a přestože zastává v ČR významnou státní funkci, nechává se soukromě hostit zahraničními institucemi a dokonce si zřejmě za přednášky nechává soukromě platit. (To dělal i v době, kdy byl premiérem. Pro držitele vysoké státní funkce je to naprosto nepřípustné. Psal jsem o tom už v roce 1995 - příspěvek pro Svobodnou Evropu na toto téma však tehdy zakázala redaktorka Olga Kopecká. Uvádím ho níže.)

    Proč tyhle věci nezkoumá místo vytváření nových znělek, nákladné a zbytečné přestavby newsroomu nebo přátelských gest moderátorů z obrazovky vůči posluchačům třeba Česká televize?

    Electronic New Presence konstatuje, že Klaus pořádal koncem září a začátkem října přednášku na Kongresu pro světový hospodářský vývoj ve Washingtonu (neměl nic společného s Mezinárodním měnovým fondem) a v Nezávislém institutu v San Francisku.

    Electronic New Presence má tyto otázky:

    1. Jaký soukromý honorář dostává tento státní úředník za svá vystoupení:

    2. Proč nepřipadá nikomu v České republice nevhodné, že předseda dolní komory českého parlamentu dostává kromě svého státního platu ještě i soukromé honoráře?

    3. Proč zvou tyto americké instituce Klause, aby v nich přednášel o ekonomice, když si je Západ nyní široce vědom, že Klausova politika vážně poškodila české hospodářství?

    Časopisu Electronic New Presence se podařilo získat alespoň částečnou odpověď na první otázku. Pracovníci World Economic Development Congress sdělili ENP, že někteří účastníci dostali za své přednášky zaplaceno a někteří nikoliv. Odmítli sdělit, kdo zaplaceno dostal, ale to, že vedle Klausovy fotografie na internetu je umístěn znak firmy Black and Veatch (je to stavební firma) vyvolává určité podezření.

    Co se týče Klausovy přednášky v San Francisku, je to jasnější. Mluvčí Nezávislého institutu sdělil ENP, že Klaus je osobním přítelem institutu, a tak mluvil zadarmo. Ale Klausovi zaplatil Nezávislý institut let z Washingtonu i ubytování v San Francisku. Letěl-li Klaus první třídou a byl-li ubytován v San Francisku ve slušném hotelu, dar Institutu Klausovi dosáhl přibližně částky 1500 - 2000 dolarů. Nezdá se to jako příliš mnoho peněz, až na to, že průměrný měsíční plat v České republice je jen asi 400 dolarů a průměrný poslanec dostává měsíčně cca 1000 dolarů.


    Z Britských listů ze 7. listopadu 1996

    O Václavu Klausovi: Je etické, aby politikové ve funkci přijímali peníze za své projevy?

    Níže uvedený příspěvek z léta 1995 byl odmítnut jedním sympatizujícím kolegou z RSE, který potvrdil, že je dobrý, ale že se příspěvek odvysílat neodváží, neboť je vůči Klausovi příliš kritický. A také se týká vlastně jen britské praxe.

    Zavolal jsem tedy americkému zpravodaji RSE Karlu Jezdinskému. Zmínil jsem se, že mám potíže především u paní zástupkyně šéfredaktora Olgy Kopecké. Jezdinský na to na druhé straně aparátu do telefonu vykřikl: "Á, cenzura! S tím mám zkušenosti." Vykládal mi, jak se jemu také z příspěvků ztrácejí celé odstavce a jak se snaží k české skutečnosti ve svých reportážích z Ameriky nenápadně vést paralely, aby si toho v redakci nevšimli a nevyškrtli to!

    Karel Jezdinský potvrdil, že i pro amerického prezidenta by bylo naprosto nepřípustné přijímat ve funkci soukromé honoráře. Byl ochotný v tomto smyslu k mému britskému příspěvku připsat a natočit několik minut, aby bylo jasné, že nejde pouze o britskou zvyklost.

    Poslal jsem v tomto smyslu fax do pražské redakce. Zazvonil telefon a vedoucí pracovnice RSE na mě vykřikla, "Pane Čulík, co nám to zase děláte za rozbroje? Vy si hrajete na velkého novináře a nám seberou licenci!"

    Příspěvek nebylo možno odvysílat.

    Zdálo se mi docela zábavné, že RSE, která měla šířít v postkomunistických zemích povědomí o demokracii, se bojí odvysílat příspěvek, že americký prezident nesmí během doby, kdy zastává funkci, pobírat soukromé honoráře. A bojí se to odvysílat, protože Václav Klaus takové honorář přijímá.

    Zde je text příspěvku, který posléze otiskly listy Svobodné slovo a Práce. A nic se nestalo. (JČ)

    Každé pondělí mezi třináctou a šestnáctou hodinou může občan v poslanecké sněmovně na pražském Starém Městě nahlédnout do písemných přiznání o příjmech a daních poslanců a členů české vlády. Volně přístupné jsou tam informace například i o příjmech českého ministerského předsedy Václava Klause. Je tam uvedeno, že od loňského léta do začátku letošních prázdnin (tj. 1995) dostal premiér Václav Klaus za odborné přednášky, přednesené v cizině, zapaceno 624 351 českých korun, za literární a vědecké honoráře z tuzemska pak ve stejném období dostal 355 591 korun.

    Zajímalo mě, jestli britský premiér John Major také dostává honoráře za přednášky, články a veřejná vystoupení, zatímco působí v úřadě ministerského předsedy. Zavolal jsem proto na tiskové oddělení úřadu britského ministerského předsedy v čísle 10 v londýnské ulici Downing Street. Na otázku, zda John Major přijímá honoráře za svá veřejná vystoupení, jsem dostal tuto stručnou odpověď: "No, he does not accept anything. He does not accept any money while he is in office." - "Ne, nic nepřijímá. Nepřijímá žádné peníze, pokud zastává úřad britského ministerského předsedy. Není to jeho osobní rozhodnutí, je to praxe, kterou respektují všichni britští ministerští předsedové.

    Zeptal jsem se, proč britský premiér nepřijímá žádné soukromé honoráře. Odpověď zněla: "Because he is a public official, he cannot be paid twice for doing the same job." - "Protože je John Major veřejný činitel, nemůže dostat dvakrát zaplaceno za vykonávání téže práce. Nemůže dostávat plat ministerského předsedy a pak ještě přijímat honoráře za veřejná vystoupení. To by nebylo korektní. Nepřijímá honoráře za přednášky a články v tisku, protože to patří mezi jeho normální povinnosti. Protože lze argumentovat, že veškerá pozvání na přednášky a veřejná vystoupení a žádosti o články přicházejí proto, že je John Major ministerským předsedou.

    Jenže český premiér Václav Klaus možná dostává honoráře za svá odborná vystoupení, která nijak nesouvisejí s jeho funkcí ministerského předsedy. Zavolal jsem proto ještě na tiskové oddělení úřadu britské vlády a zeptal jsem se, jestli britští ministři přijímají honráře za svá odborná vystoupení. Odpověď zněla: "Ministers do not accept fees. When the become ministers, the tradition is that they resign directorships of any companies they are directors of." - "Ministři nepřijímají honoráře. Když se stanou ministry, tradicí je, že odejdou ze všech poradenských nebo ředitelských míst, která dosud zastávali.

    Jenže jestli je britský čelní vládní představitel považován za odborníka v nějakém vědeckém oboru, naléhal jsem, může být přece pozván, aby někde na nějaké univerzitě přednesl odbornou přednášku. To za to nemůže přimout honorář? Řekněme, že by britský ministr financí Kenneth Clarke byl požádán, aby přednesl na nějaké americké univerzitě přednášku o evropském směnném mechanismu. Přijal by za to honorář?

    Odpověď tiskového mluvčího úřadu britské vlády zněla: "No, ministers are not allowed to accept payment for speeches such as the example you gave me." . "Ne, ministři nesmějí přijímat honorář za takové projevy, jaký jste uvedl ve svém příkladu."

    Takže argument, že ministr přece smí vystoupit soukromě, jako odborník, není v britské vládě přijatelný? zeptal jsem se. Tiskový mluvčí odpověděl: "As long as Kenneth Clarke is the Chancellor of the Exchequer, no speeches that he would be giving on the economy would be as Chancellor of the Exchequer, and therefore ministerial." - " Pokud je Kenneth Clarke britským ministrem financí, veškeré veřejné projevy o ekonomice jsou projevy ministra financí a jsou tedy oficiální. Ministr by za ně nesměl přijmout honorář. Pochybuji, že by britský ministr financí v úřadě přednesl třeba na nějaké univerzitě přednášku jen jako soukromý odborník, nikoliv z titulu své politické funce. A v žádném případě by za to nepřijal honorář."

    (Poznámka: Napadlo mě, jestlipak když před několika dny hovořil Václav Klaus na jedné pražské vysoké škole o tom, že ČR musí mít rozpočtový deficit, neboť to je dáno polohou republiky, nechal si za to taky zaplatit honorář - v dolarech, jak bývalo jeho zvykem?)

    Jan Čulík


    Zemanova volba ministrů: byla zaměřena proti ženám?

    Steven Saxonberg

    Když představil Miloš Zeman svou vládu, Češi i svět byli překvapeni, že v ní nebyla zastoupena žádná žena. To jde proti trendu západoevropských sociálně demokratických stran, které podporují větší rovnoprávnost mezi pohlavími. Například polovina ministrů v v sociálně demokratické vládě ve Švédsku jsou ženy. Nevedlo to k žádným stížnostem ohledně kvality. Naopak, ministryně jsou většinou populárnější než ministři. Ve Švédsku dokonce koloval vtip o vysoce nepopulárním ministru školství, že byl jmenován do vlády jen proto, aby se naplnila kvóta mužů.

    Zemanovo tvrzení, že chce "uchránit" ženy ve své straně od účasti v "sebevražedné vládě", nikoho nepřesvědčilo. Mnoho komentátorů od té doby zdůraznilo, že ženy jsou schopny páchat sebevraždu stejně dobře jako muži. Kromě toho, zvláštní zacházení se ženami se většinou odsuzuje jako takzvaný "sexismus".

    Osud Buzkové je dokonce ještě více překvapující, protože patří už dlouho k nejpopulárnějším českým politikům a byla intenzívně využívána v předvolební kampani sociálních demokratů. Na rozdíl od předvolebních plakátů ODS, které znovu zdůrazňovaly, že Klaus rovná se ODS, plakáty ČSSD znázorňovaly Zemana s Grossem a Buzkovou na každé straně. Vzhledem k tomu, že tito dva mladí lidé hráli tak významnou roli v předvolební kampani, je podivné, že se nestali členy Zemanovy vlády. Pravděpodobně hlasovalo mnoho českých voličů pro ČSSD právě proto, že na plakátě byli tito mladí lidé a ne jen tupá zemanovská výplň uprostřed. Na druhé straně, to, že do vlády nebyla jmenována ani Buzková, ale ani Gross, ukazuje, že Buzková nebyla pominuta pouze proto, že je žena.

    Proč Zeman do vlády nejmenoval tyto populární mladé sociálně demokratické politiky? Vycházíme-li z jeho poznámek o sebevražedné vládě, očekává, že se nynější vláda stane nepopulární a tak chce mladou generaci sociálních demokratů uchránit před voličským hněvem v příštích volbách. Je to velmi pošetilá strategie. Znamená to, že Buzková a Gross riskují, že budou odsunuti na okraj politické scény a že na ně voliči zapomenou. Kromě toho, jejich největší problém u voličů je jejich nedostatek zkušeností. Obyčejně se voliči při volbách nejvíce obávají toho, když hlasují pro změnu vlády, že budoucí ministři nebudou mít dostatečné množství zkušeností, aby mohli převzít vládní funkce. Jedním z důvodů, proč Němci hlasovali pro rudozelenou většinu bylo to, že všichni budoucí ministři ze strany Zelených mají zkušenosti z ministerských postů na úrovni jednotlivých spolkových zemí a prokázali, že jsou schopni převzít odpovědnost a řídit státní byrokracii.

    Jestliže se sociální demokraté stanou nepopulárními, jak to zjevně Miloš Zeman očekává, a prohrají příští volby, nebude existovat nová generace zkušených sociálně demokratických ministrů, která by mohla později převzít moc.

    Nejlepším řešením pro sociální demokraty by bývalo, kdyby učinili Grosse a zejména nejpopulárnější ženu v ČR, Buzkovou, členy vlády, ale kdyby je jmenovali do nekontroverzních vládních funkcí. Zeman pravděpodobně očekává, že jeho vláda selže, protože nezíská parlamentní většinu pro svůj hospodářský program. Zemanova vláda také musí čelit záporným důsledkům toho, že řídí hospodářství, které začalo upadat už předtím, než se sociální demokraté dostali k moci. Například, podle nedávných zpráv se očekává, že nezaměstnanost v ČR dosáhne 9 procent. Je tedy logické, že budou asi ministři financí a zaměstnanosti nepopulární. Ale co například ministr kultury? Pokud by nezavedla cenzuru komunistického typu, Buzková by zůstala populární. Často by se objevovala ve sdělovacích prostředcích na kulturních akcích, při otevírání divadel a tak. I kdyby sociálně demokratická hospodářská politika selhala, Buzkové by se to nemuselo dotknout.

    Je Zeman natolik neschopný porozumět dobré politické taktice, že ho něco takového nikdy nenapadlo, anebo je jeho chování motivováno jinak? Neznám na tuto otázku odpověď. Mou největší obavou je, že se Zeman chce stát druhým Jelcinem, který bude propouštět ministry, jakmile se dostanou do obtížné situace. Zeman by v takové situaci mohl obvinit ministry nynější vlády, že jsou odpovědni za všechny problémy České republiky, a nahradit je členy mladé generace, jako je Buzková nebo Gros. Jiná možnost je, že se Zeman obává popularity těchto dvou osob. Dává přednost slabší vládě, kterou dokáže uřídit, než vládě silnější, kde by ho zastínily mladší hvězdy. Tyto alternativy jsou obě možné, ale nedává to smysl. Pokud byl Zeman ochoten nechat Josefa Luxe, aby byl premiérem, proč by se bál Buzkové a Grosse a jak byl mohl mít vzor v Jelcinovi? Takže, možná, je to jen jednoduchý případ hlouposti, kombinovaný s náznakem diskriminace žen.

    Steven Saxonberg

    Steven Saxonberg má doktorát z politologie Uppsalské univerzity a specializuje se na středoevropskou politiku. Žije ve Švédsku, kde je nyní po narození dítěte na otcovské (=mateřské) dovolené.


    Zeman's Choice of Ministers: Sexist or More than So?

    Stephen Saxonberg

    When Miloš Zeman presented his cabinet, both Czechs and the world were surprised that no women were included. This goes against the trend among West European social democratic parties to promote greater gender equality. For example, in Sweden half of the ministers in the social democratic cabinet are women. It has not led to any complaints about a drop in quality. On the contrary, the female ministers are generally more popular than the male ministers. In fact there was a joke about the highly unpopular minister of education, that he was merely chosen so that there would be an equal number of men.

    Zeman's claim that he wanted to "protect" the party's women from the "suicide government" have not convinced anyone. Many commentators have already pointed out that women are just as capable as men of committing suicide. Moreover, the special treatment of women certainly meets any definition of sexism.

    Buzková's fate is even more surprising, since she has long been one of the country's most popular politicians and she featured so prominently in the party's election campaign. In contrast to the ODS election posters, which again made it clear that Klaus is the party, the CSSD posters showed Zeman sandwiched between Gros and Buzková. Since these two young people played such important roles it is puzzling that there were included in the cabinet. There were probably many social democratic voters, who voted for the party because of these two young bread slices than for the thick Zemanite filling on the inside. On the other hand, the fact that Gros was not either included in the cabinet shows that it was not merely sexism that kept Buzková outside of the decision-making center.

    What could the reason be for Zeman's decision to keep Gros and Buzková outside? Judging from his comments on the suicidal government, he expects the present government to become unpopular and thus, he wants to save the younger generation from the wrath of voters in future elections. This is an extremely unwise strategy. It means that Buzková and Gros risk being marginalized and forgotten by the voters. In addition, their biggest problem among the voters is their lack of experience. Usually, the voters' biggest fear when voting for a change of government, is that the future ministers will not have the experience necessary for running their posts. One of the reasons why the Germans voted for a red-green majority was that the future green ministers have all been ministers at the provincial (Bundesland) level and, thus, shown that they are capable of taking responsibility and administering the state bureaucracy. If the social democrats become unpopular, as Zeman apparently expects them to be, and they lose the next elections, there will not be a new generation of experienced social democratic ministers waiting to retake power.

    The best solution for the social democrats had been to make Gros and especially the country's most popular women, Buzková, both ministers in the government, but to give them uncontroversial posts. Zeman probably expects the government to fail because it will not be able to get a parliamentary majority for its economic program. It will also face the negative consequences of presiding over an economy that had already begun deteriorating before they came to power. For example, recently reports came out that predicted that unemployment will reach 9%. So it would be logical to expect the ministers of finance and labor to become unpopular. But what about, for instance, the cultural minister? As long as she does not reinstate communist-type censorship, Buzková could remain popular and appear often in the media by attending cultural events, presiding over the opening of new theaters, etc. Even if the social democratic economic policy fails, she could remained unscathed.

    Is Zeman so incapable of understanding sound political tactics that he never thought of this possibility or are there other motives behind his behavior? I do not know that answer to this. My worst fear is that Zeman wants to be another Yeltsin, who fires his ministers as soon as he runs into trouble. He could then blame the ministers for all the country's ills and replace them with members of the younger generation, such as Buzková and Gros. Another possibility is that he is afraid of these two persons' popularity. He would rather have a weaker government that he controls than a stronger one in which he is overshadowed by the younger stars. These two alternatives are both possible, but it does not make sense. If Zeman was willing to let Lux become prime minister, why would he be afraid of Buzková and Gros and how could he have Yeltsin as his role model? So perhaps, it is a simple case of stupidity combined with a touch of sexism?

    Stephen Saxonberg


    Proč křičí malé strany?

    Jiří David

    Opravdu tvrdě se o právě vzniklé stínové vládě ODS vyjádřili mluvčí lidovců a unionistů. Zatímco Patrich Nacher z US zapochyboval o její užitečnosti a pasoval ji na úsměvnou vzhledem k toleranci Zemanovy vlády ze strany ODS, lidovkyně Eva Rolečková si rovnou “zanadávala" a členy Klausova týmu nepřímo označila za sobecké komedianty. Je takřka k neuvěření, že ještě před nějakými dvanácti či čtrnácti týdny obě malé strany po svém nezvládnutí koaličních vyjednávání nabádaly ODS k sestavení jednobarevné vlády a garantovaly jí podporu. A přece tomu tak bylo. V logice věci tudíž je se zeptat, proč namísto ideového přihlášení se k stínovému kabinetu ODS, které by bylo přirozeným důsledkem výše vzpomenuté nabídky, přicházejí KDU-ČSL s tak příkrými odsudky.

    Nelze pochybovat, že Klausova ODS chystá velký comeback na výsluní vládních postů. Stejně nepochybné je, že si jej doslova vyvzdorovala na všeobecně nepřátelském prostředí výhradně vlastními silami a že jí v tom nikdo ani v nejmenším nepomohl. Ustavení stínové vlády není z historického hlediska ničím menším než důkazem definitivního zkonsolidování poměrů v ODS na jedné straně a konečným potvrzením politické reality ustavené tzv. opoziční smlouvou na straně druhé. ODS je tu, je dokonce snad i silnější než kdy předtím, navíc bez jakýchkoli závazků “na oplátku". Pro strany, které svého času vsadily na její pád a namlsaly se sladkých domněnek o svém vlivu v Tošovského vládě, to je špatná zpráva.

    To je ovšem teprve vnější a méně důležitá stránka věci. Podstatný totiž není ani tak sám fakt najmenování stínové exekutivy, ale hlavně to, že se stala předmětem zájmu médií i stávajícího kabinetu a je tudíž chápána jako opravdová “střídací lavička" vládních politiků. Toto sice nevyslovené, ale zjevně fungující veřejné uznání, které ze členů Klausova týmu činí jakési “institucionální" oponenty exekutivy, výrazně ztěžuje pozici těch, kdo v budoucnu chtějí aspirovat na vládní posty, ale těch stínových se jim nedostalo. Platí to jak pro jednotlivé osoby (i když se to Václav Klaus okamžitě pokusil zrelativizovat), tak zejména pro politické strany. Z tohoto pohledu už proti vládě nestojí opozice tří demokratických stran jako celek, ale stínová vláda doplněná dvěma menšími stranami. Jistě: jsou to stále titíž 102 poslanci, pořád jde o tři politické subjekty, ale přesto je situace podstatně jiná: zcela nově je rozvrženo politické prostředí. Zemanovým kabinetem a Klausovou stínovou vládou jsou jasně nadefinována dvě oficiální ohniska české politiky a další adepti politické moci jen těžko naleznou místo jinde než v jimi vytýčených mantinelech.

    Jaký prostor pro praktickou politiku tak zbývá lidovcům a Unii? Obě strany zůstaly mimo stínový kabinet, takže díky malému počtu mandátů neprosadí žádnou vlastní představu samostatně, ani nemohou vystupovat jako reprezentanti opozice jako celku, neboť ta už neexistuje. Budou-li chtít získat podporu pro svou iniciativu, musí se obrátit na silnější kluby. Ty ovšem už budou jednat s ohledem na zájmy svých vlád - reálné nebo stínové. Menší strany tak mohou zformulovat jen takové stanovisko, jenž se bude blížit buď představám stávající nebo opoziční vlády. Tím se ale dostávají do značně nevýhodné pozice: ani ODS ani ČSSD nebudou nijak vázány se jejich podněty zaobírat nebo za ně nést odpovědnost, jak by tomu bylo v koalici (vzpomeňme jak jednostranné úlety lidovců zpochybňovaly důvěryhodnost celé koalice), ale na druhé straně z nich mohou těžit, přijmou-li návrhy malých stran za své a zasadí se o jejich přijetí.

    Díky zdánlivě formálnímu aktu vzniku stínové vlády tak Kasalovým a Rumlovým lidem zbývá jediné: být buď “pro Zemana" nebo “pro Klause", tedy přesně to, proti čemu se vždy ohrazovali. Ne že by z takovéhoto ghetta nebylo možno vyklouznout. Několik cest k vysvobození existuje, jsou však poměrně náročné a zejména dlouhodobé, přičemž pokud se něčeho KDU-ČSL a US nedostává, je to právě čas a zejména odvaha nést svou kůži na trh, takže se zdá, že vše zůstane při starém. Současný stav, jehož je nový Klausův opoziční kabinet výmluvným příznakem, zůstane zachován, stále více se bude zužovat prostor pro dosavadní způsoby politické manévrování a tak minimalizovat vliv těch stran, které jím zvyšovaly svou politickou cenu nad skutečnou sílu mandátů. Zde a nikde jinde je kořen unionistických a lidoveckých odsudků stínové vlády

    Jiří David


    Přízraky postkomunistické éry

    Miloš Kuhn

    Před několika dny jsem četl poměrně zajímavou knihu:

    Tina Rosenberg: The Haunted Land (Facing Europe's Ghosts After Communism), nakladatelství: Vintage Books, 1996, New York.

    Prvních 121 stránek je věnováno Československu a České Republice. Tina Rosenberg zpovídá několik důležitých členů bývalé StB, mezi nimi Aloise Lorence a Vladimíra Sterna a také několik význačných dissidentů a chartistů, mimo jiné Jaroslava Baštu a znovu Vladimíra Sterna, tentokráte v roli chartisty. Pro mne to bylo zajímavé čtení. Tina se snaží vysvětlit čtenáři proces lustrací, tak jak ho viděli její dissidenti a chartisti. Domnívám se, že v tomto ohledu byla zcela úspěšná.

    Pokud se týče událostí před rokem 1968, Tina historii poúnorové doby příliš dobře nezná a pohodlně si přivlastňuje názory těch, z kterých čerpá látku pro svoji knihu. Pro mne to byla právě ta nejzajímavější část, poněvadž mi dovolila, po prvé od doby "vítězného února", nahlédnout do mozků těch, kteří komunismus v naší zemi nastolili. (Možná, že už nejsem oprávněn používat slova "naší" poněvadž mi současná Česká republika odmítá vrátit občanství).

    Jak jsem předvídal již v roce 1949, oprava politického systému musela přijít od komunistů; tak jako oni zničili demokracii, tak oni také museli zničit komunismus. Domnívám se že mnoho lidí, pravděpodobně i  většina disidentů a chartistů vycházela z komunistického "vyznání", že to tedy byli buď reformovaní komunisté, nebo ryze idealističtí komunisté (ti, kteří byli toho domnění, že zatím co komunismus podlehl korupci, oni zůstali pravověrní).

    Jak jinak by mohli existovat v ČSSR před listopadem 1989? Představte si, že by Vás někdo žádal abyste podepsali něco jako Chartu 77 v roce 49. Jak dlouho by bylo, toho času, dovoleno takovému chartistovi 49 zůstat na svobodě, či vůbec na živu?

    Problém s dissidenty, tedy s lidmi kteří rozbili komunistický systém v českých zemích je to, že oni se vůbec nesnažili vykořenit podstatu komunismu, tedy materialismus. To je vidět všude v dnešní České republice. Zatím co vnější aspekty komunismu byly odstraněny, většině Čechům to stále ještě myslí po komunisticko-materialisticku.

    Mladí zákonodárci, i když tvrdí, že zavrhují vše, co komunism přinesl, jsou přeci jenom trvale poznamenaní materialistickou výchovou kterou obdrželi za komunismu. Je jasné že ta výchova ovlivňuje (i když si toho nejsou vědomi) jejich jednání ve všech osobních i veřejných stycích. Současná Česká republika je stát, který se chce začlenit mezi demokratické státy, který je však veden lidmi, kteří během svých formativních let byli vystaveni pouze totaliarismu. Proto ty problémy v soudnictví, a v ekonomice. Proto také ta neschopnost jednat v zájmu Republiky s cizinci a  dokonce i s exulanty. Myslím, že to je problém, který na neštěstí není možno řešit jinak než časem. Řešení, které jsem v minulosti navrhoval, kde by zahraniční experti ze zemí s dlouhodobou demokratickou tradicí hráli roli poradců, je jak se zdá, nepřijatelné pro české politiky. Téměř všichni si jsou absolutně jisti, že žádné rady nepotřebují. Jak však současná realita ukazuje, pravda je pravý opak.

    Miloš Kuhn

    http://www.megalink.net/~bmkmjk/eseje.html


    Poznámka JČ:

    Mohu ubezpečit pana Kuhna, že kdyby se někdo pokusil založit Chartu 77 v roce 1949, stalinský režim by ho zlikvidoval, i kdyby nakrásně tvrdil, že mu jde jen o socialismus. V tom to není. Komunistický režim byl do začátku padesátých let, do Stalinovy smrti, neobyčejně militantní. Otevřené vražednosti pak už nikdy nedosáhl. Charta 77 obsahovala obrovskou názorovou škálu, od přesvědčených socialistů, přes antisocialisty až k velmi přesvědčeným křesťanům. Je pravda, že Charta 77 z diplomatických důvodů nezdůrazňovala svou antikomunističnost, aby ji komunistický režim nezlikvidoval. Režimu bylo obtížnější ji zlikvidovat, když se hlásila k dialogu s ním v rámci existujícího statu quo. Zároveň však byla Charta 77 nesporně alternativním myšlenkovým a politickým proudem, který narušoval komunistickou myšlenkovou hegemonii. Je ovšem pravda, že i čeští disidenti, ať byli jakéhokoliv názoru, byli nutně uzavřeni do vakua komunistické společnosti a nic jiného nepoznali - nutně tím byly jejich postoje vážně poznamenány. To se projevilo po pádu komunismu, kdy se někdy i chartisté jen obtížně shodli s jinými disidenty, které za komunismu tajná policie donutila k emigraci. Zkušenost dlouhodobějšího života na Západě je nesdělitelná, stejně tak jako byla západním občanům nesdělitelná zkušenost života pod komunistickou knutou.


    Svoboda projevu: britské komerční televizní studio ITN hrozí soudně zlikvidovat časopis Living Marxism, který by se však spíš měl jmenovat Libertarian Monthly, soudí deník Times

    Shrnutí tohoto článku je dalším důkazem, jak velkou pozornost věnují britské sdělovací prostředky televiznímu zpravodajství. Kéž by daleko méně dokonalému českému televiznímu zpravodajství věnovaly obdobnou systematickou pozornost i české sdělovací prostředky. Je to velmi důležité v zájmu demokracie. JČ

    Název britského časopisu Living Marxism, Živoucí marxismus, se na první pohled zdá být oxymoronem, výrazem, spojujícím dva neslučitelné pojmy, argumentoval v úterý deník Times. Mohlo by se zdát, pokračoval list, že pokud někoho kritizuje časopis Living Marxism, je to asi tak účinná kritika jako útok od mrtvé ovce. Nicméně, časopis nyní čelí možné likvidaci, protože se odvážil kritizovat vlivnou novinářskou instituci, komerční zpravodajské studio Independent Television News, které prodává zpravodajské relace britským terestrickým televizním stanicím.

    Studio Independent Television News se totiž cítí natolik potrefeno článkem, který vyšel v časopise Living Marxism, že se ho tato mocná televizní instituce rozhodla zažalovat pro údajnou pomluvu. Je nutno říci, že v britské novinářské obci je na toto rozhodnutí pohlíženo s určitou nevolí: obrovská televizní instituce s množství peněz se rozhodla soudit se s malým časopisem, který vydává skupina nepříliš majetných aktivistů.

    Už je velmi politováníhodné, že jedna novinářská organizace se uchyluje k soudu, aby potrestala jinou novinářskou instituci, pokračuje deník Times. Pokud ITN soudní proces proti časopisu Living Marxism vyhraje, soudní odškodné by ho mohlo zničit.

    O co jde?

    LM si zaslouží přežít, argumentuje Times, nejen proto, že právo na svobodu projevu je nedělitelné, ale protože se časopis zastává těch osob, jichž se dnes nikdo už nezastane. Editory časopisu už nejsou vulgární marxisté, ale svobodomyslné osoby levicového smýšlení, které dnes považují za nepřítele společenský konsensus, nikoliv kapitalismus.

    V článku, pro který ITN žaluje časopis Living Marxism za údajnou pomluvu, se argumentuje, že Srbsko se neprávem stalo páriem Evropy v důsledku zaujatých reportáží, které vycházejí právě ze studia Independent Television News.

    Hlavní argument článku se týká zpravodajství ITN z bosenské války. Článek se především zabývá reportážními záběry, které pořídili kameramani ITN v srbském táboře v Trnopolje. Na zpravodajských záběrech studia ITN z Trnopolje jsou bosenští muslimové za ostnatým drátem. Záběry vyvolávají u diváků srovnávání s obdobnými záběry z nacistických koncentračních táborů z doby druhé světové války.

    Living Marxism argumentuje, že tyto záběry byly pořízeny tak, že neodrážejí pravdivě skutečnost. Autor článku tvrdí, že kamery ITN byly umístěny tak, aby to vyvolávalo dojem, že jsou bosenští vězni drženi za ostnatým drátem. Ve skutečnosti byly televizní kamery v prostoru, ohraženém ostnatým drátem a Bosňané byli venku.

    Studio ITN argumentuje, že ať byly kamery a vězňové kdekoliv, natočené záběry autenticky vypovídaly o osudu vězňů, kteří byli proti své vůli zadržováni ozbrojenými strážemi. Je možné, že článek v časopise Living Marxism byl vůči ITN nespravedlivý. O tom se bude rozhodovat u soudu.

    Avšak, argumentuje deník Times, věc, o niž jde, vůbec není triviální.

    Záběry, které v Trnopolje natočila ITN, oběhly celý svět a měly na západní postoje vůči Srbsku stejně mocný vliv jako předchozí záběry z hladomoru v Africe. Západ se rozhodl zasáhnout, aby zabránil nové Osvětimi. Ale, argumentuje časopis Living Marxism, Trnopolje nebyl koncentrační tábor, kde se masově zabíjeli lidé, jako byla Osvětim, ale byla to přestupní stanice pro válečné zajatce. Bylo to možná zlé místo, ale nebyla to mašinérie na zabíjení, jaké vybudovali nacisté.

    Hlavní zahraniční korespondent veřejnoprávní televize BBC John Simpson, který často natáčel reportáže v bosenské válce, také argumentuje, že "si Srbové nezaslouží, aby s nimi bylo zacházeno jako s nacisty". Simpson je také přesvědčen, že svět ztotožňuje Srby s nacisty především v důsledku televizních záběru, natočených v srbských táborech Omarška a Trnopolje.

    Etnické očišťování, jímž jsou vinni Srbové, je strašlivé zlo. Není to ale holocaust, likvidace šesti miliónů Židů, jako za druhé světové války, argumentuje deník Times.

    Je možné, že studio Independent Television News nezamýšlelo vytvořit dojem, že bosenská válka je totéž jako nacistický holocaust. Záběry reportérů ITN však dovolily, aby k tomuto závěru lidé došli.

    Nestačí tvrdit, pokračuje deník Times, že časopis Living Marxism schválně zkresluje argumenty, aby pomohl komunistům v Bělehradě. Argumenty ad hominem jsou většinou nepřesvědčivé. V každém případě, obvinění, že časopis Living Marxism je motivován snahou pomáhat marxismu, a proto se staví na stranu Srbska, je nepřesvědčivý ze dvou důvodů. Prezident Miloševiš sice býval marxista, ale dnes je nacionalistickým násilníkem. Living Marxismus je dnes časopis, který se staví proti státnímu násilí, ať už k němu dochází v zahraničně-politických záležitostech anebo v osobních situacích. Pro výše zmíněný časopis by se dnes daleko více hodil název Libertarian Monthy (Svobodomyslný měsíčník) než Living Marxism.

    Studio ITN má dostatečné množství prostředků na to, aby časopis Living Marxism zlikvidovalo. Chce se však ITN postavit na stranu cenzury? Mělo by projevit toleranci a zůstat na straně svobody, uzavírá svou argumentaci deník Times.


    Ještě jednou o pravicovosti a levicovosti a o Severoamerické zóně volného obchodu

    Táňa Zajícová

    (Předchozí části této diskuse jsou např. zde, zde, zdezde (v tomto článku je také odkaz na předchozí části diskuse). - Původní článek Táni Zajícové, doporučující vstup ČR do Severoamerické zóny volného obchodu NAFTA najdete na  této stránce Neviditelného psa. JČ.)

    Gentlemen,

    ráda bych opět začala tvrzením pana Čulíka, že rozdělování politického spektra na pravici a levici je záležitost minulosti. Na začátku bych se otázala, proč pan Čulík s naléhavostí jemu vlastní položil otázku "co je to levice?" Proč nebyla položena otázka "co je to pravice?"

    Odpověd je jednoduchá, světová levice se chce za každou cenu zbavit stigmatu, které toto slovo přináší a proto se snaží vygumovat slovo levice z našich slovníků. Pan Čulík tvrdí, že rozdělení na pravici a levici je simplistické a překonané, ale jeho reakce na můj text v Neviditelném Psu "Máme na to?" reflektuje přijímaný levicový postoj - existují dvě formy myšlení, pravicové a normální.

    Pan Čulík, bude-li upřímný, pak jistě přizná, že jeho politický svět se dělí na ultrapravici a "třetí cestu", kterou by asi nenazval zjednodušenou, ale komplexně sofistikovanou. "Třetí cesta" však není nic jiného, než nový název pro zdiskreditované, unavené myšlenky socialismu, které se minuly úspěchem.

    Jak víme myšlenka socialismu, nepřišla ani z Ruska, ani z Číny. Myšlenka socialismu měla svůj počátek ve filosofických traktátech napsaných ve francouštině a němčině a ti co Myšlenku přijali, vzali do svých rukou rozhodování, kdo nahromadil majetek "správnou" a kdo "nesprávnou" cestou. Pak už byl jenom krok k tomu, aby byl lidem jejich majetek odejmut a ti kteří se povýšili na "moudré" ho mohli "spravedlivě" rozdělit. Západoevropský model welfare state stojí na přerozdělování majetku.

    Jeden z "moudrých", pan Jírovec lamentuje, že "existence stejných podmínek pro všechny je samozřejmě nereálná, .... kvůli tomu, jak je v současnosti rozděleno bohatství a moc ve světě." Vhodná otázka pro pana Jírovce by potom byla, koho chce pasovat do role rozdělovatelů bohatství a moci.

    Abychom se tedy nemýlili, pravice a levice jsou definice, které vyjadřují myšlenkové rozdělení v dnešní společnosti. Jedná se o dva naprosto protichůdné pohledy na lidskou přirozenost, dva rozdílné pohledy na způsob života.

    Levice nemá naprosto žádnou víru v lidskou vynalézavost a inteligenci řešit problémy. Levice nevěří ve schopnost člověka překonávat překážky, které život přináší a tím ospravedlnuje obludný státní aparát prorostlý do všech odvětví lidské činnosti, který "moudrým" zajištuje moc a "malým" lidem "pomáhá", at chtějí nebo nechtějí.

    Pan Čulík, pan Jírovec jednoduše nejsou schopni akceptovat fakt, že svobodný kapitalistický trh, je jediný známý systém, který přinesl materiální přínos všem. Né všem stejně, ale všem, kteří jsou ochotni pracovat. "Třetí cesta", chce zachovat výhody tržního kapitalismu, ale také zachovat přebujelý státní aparát a v tom leží celý rozpor tzv. "třetí cesty", oslavované evropskými politiky.

    Zachování takového přebujelého státního aparátu totiž vyžaduje to, co odporuje ekonomickému rozvoji. Vysoké daně, státní regulace, protekcionismus. To vše dusí ekonomický růst a to je dnešní Evropa a její socialistický welfare state.

    Na druhé straně konzervativci ví, že svobodný márket je daleko efektivnější než ekonomie řízená státním aparátem a že government má roli a to důležitou - roli zajištování dodržování zákonů. "Třetí cesta " neexistuje. Jediný model, který se ukázal být úspěšný, je model svobodného trhu, který podporuje svobodu a prosperitu v demokraciích, které zajištují dodržování kontraktu. Svobodný trh není odpovědí na všechny problémy, ale je to jediný nástroj, který byl schopen zajistit nepopiratelný vzrůst životní úrovně všech těch, kteří se procesu zúčastnují.

    Je to právě svobodný trh, kterého se evropské politické establishmenty bojí a nazývají ho americkým nebezpečím a roztahováním. Cím déle se bude Evropa bránit svobodnému trhu, tím déle bude v nezáviděníhodné ekonomické situaci. Proč má Ceská republika vstupovat do předem prohrané bitvy Evropské Unie? Proč se nevydat cestou, která vede k větší svobodě a prosperitě. Proč se nepokusit o začlenění Ceské republiky do transatlantické ekonomické aliance, North American Free Trade Agreement (NAFTA) ?

    Dodatek. Ráda bych challengovala pana Čulíka, který zaujímá postoj vyrovnaného komentátora, aby přeložil pro české čtenáře projev hlavy Britské Konzervativni strany William Hagua na 115 konferenci britských konzervativců v Bournemouthu.


    Poznámky Jana Čulíka:

    1. Táňa Zajícová píše: "Jediný model, který se ukázal být úspěšný, je model svobodného trhu, který podporuje svobodu a prosperitu v demokraciích, které zajištují dodržování kontraktu." - Je ale hluboká bída lidí v rozvojových zemích světa v Africe a v Asii, v Jižní Americe způsobena jen nedostatkem demokracie, a nedodržováním podnikatelských smluv, anebo jsou příčiny složitější?

    2. Nezveřejňuji normálně ani "pravicové", ani "levicové" projevy politiků ze stranických kongresů, ale pokud Haguův projev Táňa Zajícová přeloží, rád ho zveřejním. Britští komentátoři (a to i "nelevicoví", např Matthew Parris z deníku Times) konstatovali, že Haguův projev na konferenci byl sice docela inteligentně sepsaný (místo blairovského výrazu "Třetí cesta" používal chytře nacionalistického výrazu "anglická cesta"), avšak poukázali na to, že byl prý tento projev bezobsažný, bez konkrétnějšího programu. Účelem bylo naplnit konzervativní delegáty na kongresu emotivní spokojeností, ale nikoho nenaštvat příliš konkrétním politickým programem, s nímž by nemuseli mnozí souhlasit.

    Pražské služby spustí spalovnu, přestože vědí, že zatíží Prahu dioxiny

    Jindřich Petrlík

    Jak vyplyva ze srovnani studii a rozboru opatrenych samotnymi Prazskymi sluzbami, spousteji spalovnu v Malesicich s plnym vedomim, ze v jejim okoli bude prekracovan Statnim zdravotnim ustavem doporuceny limit pro koncentrace dioxinu ve venkovnim ovzdusi. Z vypoctu provedenych jen na zaklade emisi dioxinu ze spalovny k tomuto zaveru dospel v listopadu minuleho roku ing. Vlastimil Bilek (ve studii firmy Agnos provedene na objednavku Prazskych sluzeb). "Tuto studii museli drzet v ruce magistratni urednici, pracovnici Ministerstva zivotniho prostredi ci hygienici, kteri nakonec vydali souhlas s uvedenim spalovny do trvaleho provozu. Pokud ne, pak se pramalo zajimali o vliv spalovny na zivotni prostredi a zdravi obyvatel," rika ing. Milan Havel z Deti Zeme.

    Za prispevek ke znecisteni ovzdusi nebezpecnymi toxickymi latkami v Praze ponesou vedle uredniku zodpovednost i soucasni predstavitele mesta, kteri se zaslouzili o uvedeni spalovny do provozu se zastaralou technologii. Konkretne primator Dr. Jan Koukal, jeho namestek ing. Petr Svec a svuj dil zodpovednosti ma i ing. Radek Lanc.

    Studie Agnosu sice dochazi k zaveru, ze jeji umisteni je vhodne a okoli zatizeni skodlivymi latkami, vcetne dioxinu, unese. Na druhe strane vsak priznava prekroceni tzv. nejvyssich pripustnych koncentraci dioxinu jen samotnym provozem spalovny na nekolika mistech, a to po dobu od sesti do deviti dnu z roku (viz prilohu). Tento fakt ignoroval ve i Prof. Jaroslav Kotulan, ktery hodnotil zdravotni rizika uvedeni spalovny do provozu. Na zaklade jeho studie pak prazsky hygienik prestal trvat na dodrzeni emisniho limitu pro dioxiny na urovni 0,1 ngTEQ/m3, bezne pozadovane v zemich zapadni Evropy.

    Studie Agnosu take predpoklada, ze "Ve spalovne budou odpady spalovany za rizeneho spalovaciho rezimu s dulezitym rychlejsim ochlazenim spalin pod kritickou teplotu 200-300oC a chemickym cistenim spalin. Navic se predpoklada soubezne provadeni separace nezadoucich slozek z odpadu (PVC, plasty, izolacni hmoty, kovy, inerty)."

    Jina studie provedena pro Prazske sluzby Vyzkumnym ustavem maltovin vsak o nalepku tvoricim se v bubnu druheho stupne cisteni rika: "Hlavni pricinou nalepku podle naseho nazoru bude vysoky obsah iontu Cl- ...Nejvetsim zdrojem iontu Cl- ve spalovanych odpadech budou obaly a materialy z PVC, klasicke suche elektricke clanky a kuchynska sul ve zbytcich potravin. Omezit tvorbu nalepku lze pak nejsnaze snizenim obsahu zdroju chloru v odpadu."

    Budou i nadale predstavitele hlavniho mesta chlacholit obyvatele ujistenim, ze spalovna zivotni prostredi nezatizi a ze spalovani predchazi dukladny proces trideni odpadu?

    Priloha:

    Ze studie

    SPALOVNA KOMUNALNIHO ODPADU PRAHA - MALESICE ROZPTYLOVA STUDIE EXHALACI

    Ing. Vlastimil Bilek

    AGNOS, Horovice 1997

    Studie Agnosu, ke ktere jsme se v Prazskych sluzbach dostali nedavno, v zaveru tvrdi:

    "Z vypoctenych a diskutovanych hodnot vyplyva, ze provoz spalovny nebude mit na imisni situaci v oblasti zasadne negativni vliv a urcite nebude rozhodujicim pro plneni ci neplneni imisnich limitu pro oblast nejzavaznejsi skodliviny - oxidu dusiku ani dalsich skodlivin. Lokalita je pro provoz spalovny vhodna, uzemi uvazovane zvyseni imisni zateze spolehlive unese."

    Zaver je zaver. Ale, kdyz jsme se zacetli do studie Agnosu pozorneji, narazili jsme na pasaze, ktere, co se tyce dioxinu, odhaluji, ze vlastne jeji zaver nelze brat vazne. Podivejme se na nektere citace ze studie Agnosu:

    Napriklad na strane 20: "Protoze studie vychazi z pouze odhadnutych koncentraci dioxinu v emisich, ktere mohou byt zatizeny vysokou chybou smerem nahoru i dolu a nezahrnuje vliv pozadi, o nemz je ve vztahu k dioxinum znamo velmi malo, je mozne posuzovat plneni ci neplneni doporucenych hodnot NPK (na vysvetlenou NPK = nejvyssi pripustna koncentrace) pro TCDD (= dioxiny v prepoctu na toxicky ekvivalent) velmi obezretne."

    Str. 39: "Pri provozu spalovny s emisemi dioxinu na urovni ocekavane hodnoty koncentrace TCDD v emisich 2 ng/m3 presahuji prispevky od spalovny k maximalnim kratkodobym imisnim koncentracim TCDD i hodnotu 100 fg/m3 a pravdepodobnost prekroceni doporucene hodnoty NPKd (TCDD) = 20 fg/m3dosahuje v nejvice zasahovanem referencnim bode az 202 hodin/rok (146 hodin/rok u prizemnich koncentraci). Pres 100 hodin za rok je doporucena hodnota NPKd (TCDD) prekrocena v oblasti Dubce, Bechovic a Hornich Pocernic. Pravdepodobnost prekroceni doporucene hodnoty NPKd (TCDD) vlivem provozu spalovny zde tedy je, i kdyz neni velka. Vypoctene hodnoty jsou graficky znazorneny na obr. 26 - 30 v prilohach." Grafy zde bohuzel poskytnout nemuzeme, protoze ty jsou ve studii pristupne pouze v jedne kopii u Prazskych sluzeb. A neni mozne ji kopirovat. Podarilo se nam pouze jeden z nich ofotit primitivni spionazni metodou - fotoaparatem. I ta je vsak vzhledem k podminkam porizeni rozostrena.

    Studii Agnosu vypracoval ing. Vlastimil Bilek, ktery je zamestnan u oblastniho inspektoratu Ceske inspekce zivotniho prostredi pro Prahu a stredni Cechy. Na stejnem pracovisti spalovna ziskavala souhlas inspekce s provozem.

    Jindrich Petrlik
    - predseda Deti Zeme
    Deti Zeme, Chlumova 17, 130 00 Praha 3
    telefax p.: 02-22 78 00 52, tel.d.: 02-232 53 79
    E-mail: jindrich.petrlik@ecn.cz
    http://www.ecn.cz/detizeme


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|