Přednáška Jana Kavana v Chatham House
Úvod od činitele Královského institutu pro mezinárodní záležitosti Sira Michaela Burtona.
Rád bych dnes odpoledne představil svého dobrého přítele, jeho excelence pana Jana Kavana, ministra zahraničních věcí České republiky. Je ministrem zahraničních věcí už téměř tři měsíce, v nové minoritní sociálně demokratické vládě, která byla v Praze vytvořena po nedávných všeobecných volbách. Je také velmi potěšující, že k nám přišel promluvit do Chatham House tak brzo po jeho jmenování.
I když je ministrem teprve krátce, jeho zkušenosti z oblasti zahraničních věcí jsou rozsáhlé. Sleduje s sledoval zahraniční záležitosti v obou komorách českého parlamentu, nejprve ve Federálním shromáždění a nyní v Senátu a zasedal v příslušných komisích. Řídil také velmi efektivní think tank, Politické středisko na podporu demokracie.
Než se stal ministrem, byl v sociálně demokratické straně zahraničně politickým mluvčím. Je odborník zejména na lidská práva a v době sametové revoluce spolupracoval s Občanským fórem. Není cizincem v této zemi. Žil zde mnoho let, studoval zde, má mnoho přátel na britské politické scéně, zejména v Labouristické straně a jeho matka byla Britka.
Doporučuji vám knihu jeho matky o strašlivých zážitcích z padesátých let, z doby monstrprocesů. Je to dojemná a velmi brilantní kniha.
Malé národy na okraji: nová česká vláda a zahraniční politika
(Text projevu ministra zahraničních věcí Jana Kavana, předneseného v pondělí v 17.30 v Chatham House v Londýně)
Oceňuji, že jsem byl pozván promluvit před tímto ctěným obecenstvem v tak prestižní instituci, jakou je bezpochyby Chatham House. Nejsem zde poprvé: měl jsem tu výsadu, že jsem zde poslouchal přednášky řady velmi prominentních a vzdělaných lidí. Musím se ale přiznat, že mě ani nenapadlo, že se sem vrátím a budu k vám hovořit jako ministr zahraničních věcí České republiky.
Jako představitel České republiky jsem si zvolil téma, o němž jsem přesvědčen, že není v zájmu pozornosti jen mé vlastní země: role malých států v mezinárodní politice.
Je skutečností, že v dnešním světě převažují malé státy. To se týká Organizace spojených národů i evropského kontinentu.
Jako politik nového evropského státu s více než deseti milióny obyvatel, který byl vytvořen před pěti lety, musím se ptát sám sebe, v jakém žijeme mezinárodním prostředí a jaké má Česká republika šance jít za svými cíli. Je ČR na okraji anebo se může podílet na spoluvytváření událostí?
Je to skutečně pozoruhodná shoda okolností, že dnes přesně před 83 dny, 19. října 1915, přednášel na londýnské škole slovanských studií významný český vědec a politik Tomáš G. Masaryk, který se později stal prvním československým prezidentem, o malých národech.
V té době hovořil Masaryk jménem malých států v Evropě, které se nacházely v nebezpečné zóně mezi Německem a Ruskem. Zabýval se především německou politikou, známou pod heslem Drang nach Osten, a ruskou politikou. Zdůraznil také, že bude nutné, aby se rozpadlo rakousko-uherské mocnářství. Předložil argumenty pro vznik nezávislého československého státu. Zároveň chtěl rozptýlit obavy z balkanizace Evropy a zdůraznil právo malých národů na nezávislý kulturní a státní vývoj. Odmítl názor některých německých autorů, podle něhož historie ukazuje, že malé národy postupně zmizí, protože se stanou materiálem pro větší státy. Podle Masarykova názoru "hovoří historie nejen pro velké státy, ale také pro střední a malé státy. Historie hovoří pro všechny jednotlivce, i všeobecně pro individualismus."
Historie ukázala, že má Masaryk pravdu. Po první světové válce se rakousko-uherské impérium rozložilo a Československo se objevilo na mapě Evropy jako jeden z mnoha nových evropských států.
O deset let později - v roce 1925 - přednášel tehdejší československý ministr zahraničních věcí Edvard Beneš v King's College o malých státech. Byl značně optimistický a konstatoval, že "z pohledu praktické mezinárodní politiky je realizace imperialistického pangermánského státu nemožná, a to především proto, že ve střední Evropě vznikly menší národní státy. V regionu, který v roce 1915 charakterizoval Masaryk jako nebezpečný, vzniklo 13 menších národních států."
Cituji tyto výroky českých politiků, abych dokázal, že diskuse o roli malých národů probíhala po mnoho let, a bude i v budoucnu velmi aktuální.
Máme-li si vzít všeobecné poučení z dvacetileté historie Československa v období mezi dvěma světovými válkami, dospějeme k jednoduchému závěru: že postavení malého státu (nebo, chceme-li státu střední velikosti) je vysoce závislá na mezinárodním prostředí, v němž existuje. V mírovém a liberálním prostředí může takový stát prosperovat a přispívat svým podílem k mezrinárodní stabilitě. V prostředí, kde převažuje totalitní a agresivní politika, je ohrožena samotná existence malého státu.
První období poválečného Československa - od založení Československa jako nezávislého státu až do třicátých let - poskytovalo důvody k optimismu. Československo se stalo dobře etablovaným demokratickým státem a uznávaným partnerem ve společenství v Evropě i ve světě, a hrálo aktivní roli ve Společnosti národů. Druhých deset let jeho existence však dokázalo, jako omezené a křehké bylo jeho postavení, když bylo dáno na pospas agresívní politice nacistického Německa bez účinné pomoci demokratických mocností.
Osud Československa je dobře známý. Po mnichovském diktátu v roce 1938 bylo rozčleněno. Hitlerovi byla dána volná ruka při prosazování politiky, která nakonec vedla k druhé světové válce.
Když Češi pohlížejí zpět na vlastní historii i na historii Evropy jako celku, docházejí k závěru, že paradoxně řečeno, vývoj Československa měl vliv na širší vývoj událostí a do určité míry ho předem určil. Jedním příkladem je nechvalně známá mnichovská dohoda. Druhým datem, které stojí za zmínku, je rok 1948, kdy byla v Československu nastolena komunistická vláda a urychlila proces dělení Evropy na dva soupeřící politické a vojenské bloky. A nezapomínejme na Pražské jaro roku 1968 - skromný pokus zreformovat a liberalizovat komunistický systém byl považován za tak vážnou hrozbu sovětskému typu komunismu, že musel být potlačen obrovskou vojenskou invazí Varšavského paktu.
Tyto osudové události se odehrály během života jedné generace. Nutně musely ovlivnit myšlení a postoje českého obyvatelstva. Není překvapující, že dodnes hrají v české politice určitou roli racionální i emocionální postoje a vnímání světa. Defenzívní instinkty a postoje jsou stále velmi silné a je nutno je vzít v úvahu jako politickou realitu. Překonat tyto postoje vyžaduje čas. Do určité míry znemožňují plné využívání nových příležitostí.
Jako Čech, který strávil více než dvacet let v Británii a měl možnost pohlížet na český fenomén zvenčí, a vzhledem k tomu, že jsem byl obklopen britskými postoji a britským vnímáním světa, jsem si velmi dobře vědom těchto rozdílů.
Několik poznámek k nynější situaci
Většina českých politických pozorovatelů a politiků zastává obecně názor, že nynější mezinárodní prostředí je příznivé pro realizací českých národních cílů. Je to úzce spojeno se situací, která vznikla v evropě po ukončení studené války.
Rozklad sovětského bloku a samotného Sovětského svazu a ukončení existence bipolárního systému v Evropě osvobodilo malé státy od vnějších omezení, které jim byly vnuceny, a dalo jim možnost usilovat o realizaci nezávisle vypracovaných politických cílů. Nebezpečí globální jaderné války bylo v podstatě zcela eliminováno, a vojenské a politické rozdělené Evropy přestalo existovat. V Evropě vzniklo nové politické prostředí.
Tím vznikly nové příležitosti pro všechny státy, zejména pro malé státy. Státy mohou usilovat o realizaci nezávislé politiky a využívat těchto nových možností. Je možno více využívat jejich poměrných výhod. Například se mohou malé státy přízpůsobovat rychleji měnící se situaci, v důsledku prožnosti svých socio-ekonomických struktur. Malé státy také často jednají jako iniciátoři těsnější politické a hospodářské spolupráce v regionálním i subregionálním měřítku.
Nicméně, nesmíme pomíjet i druhou stranu mince. Malé státy jsou zranitelnější než velké státy, pokud jde o změny, přicházející zvnějšku, a také jsou méně dobře schopny vyrovnat se se zápornými důsledky těchto změn.
Chceme-li využít Masarykovy analytické metody, co se v Evropě změnilo?
Počet malých států se podstatně zvětšil. Staly se důležitými činiteli v evropské politice. Aréna pro jejich aktivní účast byla rozšířena.
Německo, jehož expanzionistická politika byla v tomto století příčinou dvou světových válek, a které představovalo pro malé středoevropské státy hlavní hrozbu, se proměnilo v stabilní demokratický stát, pevně včleněný do hlavních euroatlantických a evropských struktur. Je to fakt historického významu, že Německo, jak řekl prezident Herzog, má poprvé v historii přátelské styky se všemi svými devíti sousedními státy.
Druhá významná evropská velmoc - Rusko - jejíž politiky představovala hrozbu bezpečnosti sousedních malých národů, se octla uprostřed procesu hlubinných společenských změn. Je velmi důležité, že Rusko prosazuje politiku mírové spolupráce s ostatními evropskými státy a se světem. I když nelze vyloučit některé prvky imperiální politiky, hlavně v důsledku kritického vnitřního vývoje, schopnost Ruska omezovat nově získanou schopnost malých států formulovat nezávislou politiku podstatně poklesla.
Evropská bezpečnost je posílena pokračující přítomností Spojených států v rámci Severoatlantické aliance.
Jedním z významných faktorů, které přispěly k novému politickému prostředí v evropě je existence Evropské unie. EU se stala skupinou sui generis, která nemá precedens. EU nemá žádné nepřátele. Její cíle se soustřeďují především na oblast ekonomiky. EU vytvořila složitý systém pro řešení neshod mezi členskými státy, aniž by přitom využívala tradičních mocenských prostředků. Je to systém, v němž mohou být uspokojeny zájmy velkých i malých evropských států, i když přirozeně zdaleka nikoliv dokonale. Nadto je to sysdtém, které buduje složitou strukturu vztahů s třetími státy a skupinami států. EU nemá žádné expanzionistické, hegemonistické ani vojenské cíle. Je to systém, do něhož chtějí vstoupit všechny evropské státy a který zavádí novou soustavu norem mezistátních vztahů, které jsou přijímány dobrovolně.
Je to struktura, která odpovídá českým politickým aspiracím. Poskytuje rámec pro realizaci hlavních cílů české politiky - stabilitu a prosperitu v mírové Evropě. EU je také vnímána jako záruka, která dokáže zabránit opakování traumatických historických událostí. Působí jako stimulus pro realizaci aktivní politiky, jíž bude posíleno postavení České republiky.
Česká vláda a její zahraniční politika
Současná česká vláda je menšinovou vládou. Utvořili ji čeští sociální demokraté, kteří získali v nedávných všeobecných volbách většinu hlasů a mají v současnosti 74 z 200 křesel v dolní komoře českého parlamentu. Už tato čísla samotná ukazují, jak složitá je situace.
Před utvořením menšinové vlády uzavřela česká sociálně demokratická strana takzvanou "opoziční smlouvu" s Občanskou demokratickou stranou, ve snaze stabilizovat politickou situaci v zemi. V české politice je taková smlouva novou záležitostí a uvidíme teprve, jak úspěšná tato smlouva bude. První vážnou zkouškou tohoto uspořádání bude zákon o státním rozpočtu, který vláda předložila dolní komoře koncem září. Minulou středu během prvního čtení byl tento návrh odmítnut. Druhé čtení bude rozhodující. Dovolím si vlastní, subjektivní názor: jsem přesvědčen, že vláda bude úspěšná a získá dostatečné množství hlasů pro schválení rozpočtu, aniž by nutně přesvědčila Občanskou demokratickou stranu nebo většinu jejích poslanců, aby rozpočet podpořili.
Už jsem vysvětlil mezinárodní prostředí, v němž působí Česká republika a možnosti a omezení, v nimiž pracuje. Proto nyní se jen krátce vyjádřím k některým aspektům české zahraniční politiky.
Zahraniční politika současné české vlády zdůrazňuje prvky kontinuity a konsensu hlavních politických stran v hlavních otázkách. Předvídá, že role zahraniční politiky v rámci celkové státní politiky bude posílena, v důsledku nadcházející integrace České republiky do Atlantické aliance a později do Evropské unie. Vzájemný vztah mezi zahraniční a vnitřní politikou bude posílen. Větší důraz bude kladen na zahraniční hospodářské vztahy České republiky.
Kromě toho usiluje česká zahraniční politika o vytváření příznivých mezinárodních podmínek pro mírový a stabilní hospodářský rozvoj České republiky v bezpečné a mírové Evropě. Způsoby, jak dosáhnout těchto cílů, jsou složité a zahrnují bilaterální i multilaterální vztahy. Česká vláda soustřeďuje svou pozornost na úsilí vstoupit do Severoatlantické aliance a Evropské unie a dále na budování dobrých a stabilních vztahů se sousedními státy.
Vláda předpokládá, že během jejího funkčního období bude vyjednána dohoda o přičlenění ČR k Evropské unii. Proto bude příprava pro tuto významnou změnu v historii České republiky velmi v popředí činnosti vlády po celé její funkční období.
Současná vláda - na rozdíl od předchozí - věnuje daleko větší pozornost středoevropské spolupráci. Jedním z jejích cílů je zabránit vzniku nových dělících čar v Evropě, v souvislosti s rozšiřováním NATO a EU. Vláda má v úmyslu věnovat více pozornosti multilaterálnímu rozměru své zahraniční politiky. Výraznější bude v české zahraniční politice respekt pro lidská práva.
Vláda je přesvědčena, že respekt pro lidská práva, politickou stabilitu jednotlivých zemí a účinnost mezinárodních organizací jsou navzájem propojeny a navzájem podmíněny. Jsem přesvědčen, že zahraniční politiku lze realizovat morálním způsobem a zároveň by mělo být možné plně respektovat národní státní zájmy, včetně ekonomických zájmů. Přiznávám, že jsem byl inspirován nejen názorem Charty 77, že lidská práva a svobody jsou nedělitelné, ale i přesvědčením Robina Cooka, že by měla lidská práva hrát v zahraniční politice významnou roli. Zejména se chci dovědět více o předpisech ohledně obchodu se zbraněmi, protože považuji konkurenční boj o zbrojní zakázky na úkor lidských práv nepřípustný a odporný. Stejně jako Robin Cook jsem pevně přesvědčen, že hodnoty a svobody, které chceme sami pro sebe, jsou týmiž hodnotami a svobodami, které bychom měli požadovat pro druhé.
Chci zjistit, jak úspěšná byla doposud tato část britské zahraniční politiky.
V rámci svých možností bude Česká republika přispívat k řešení konfliktních situací. Naši vojáci byli v Perském zálivu a stále ještě slouží u SFOR v Bosně. Česká vláda vyšle až třicet členů verifikační mise CSCE do Kosova.
Mám sen, že NATO, CSCE, Západoevropská unie a další organizace, jako je OSN a Rada Evropy se budou ve společné spolupráci snažit nalézt způsoby, jak vytvořit budoucí celoevropskou funkční bezpečnostní architekturu. Mám také sen, že Česká republika bude jednoho dne součástí integrovanější, demokratické, sociálně spravedlivé, prosperující a mírové Evropy, Evropy bez velkého napětí a nebezpečných konfrontací, Evropy svobodných občanů a spolupracujících regionů. Často mi říkají, že snění je nebezpečné a měl bych se mu vyhýbat.
Jeden český předválečný básník napsal, že nejlepším způsobem, jak zabít sen, je ho realizovat. Česká vláda se pokusí o realizaci těchto snů. Přehled těchto snah bude také zahrnut do souhrnného dokumentu o střednědobých cílech české zahraniční politiky, kterou v současné době připravuje ministerstvo zahraničních věcí. Doufám, že ji předložíme české vládě do konce tohoto roku. Později bude předložen parlamentu ke schválení.
Následovala diskuse, jejíž přepis přineseme v Britských listech zítra.
Small nations on the fringe: the New Czech Government and Foreign Policy
I appreciate the fact that I was invited to address this esteemed audience in such a prestigious institution as Chatham House undoubtedly is. I have been here before and I was privileged to listen to lectures by a number of very prominent and learned people. However, I have to admit that it did not cross my mind that I shall return here to address you as the Foreign Minister of the Czech Republic.
Being a presentative of the Czech Republic, I have chose a topic which I believe is in the centre of attention not only of my country: the role of small states in international politics.
It is a statement of fact that in today's world small states predominate. This applies to the United Nations and to the European continent as well.
Being a politician of a new European state with more than 10 million inhabitants, formed five years ago, I have to ask myself what kind of international environment we live in and what chances the ČR has to pursue its aims. Is it on the fringe or can it participate in co-shaping the course of events?
It is indeed a unique coincidence that exactly 83 years ago, on 19th October 1915, a prominent Czech scholar and politician Thomas G. Masaryk, who later became the first president of Czechoslovakia, delivered a lecture on small nations at the London School of Slavonic Studies.
At that time he spoke on the belt of small sates in Europe which found themselves in a dangerous zone between Germany and Russia. He dealt specifically with the German policy known as Drang nach Osten, and with the Russian policy. He stressed, moreover, the necessity of disintegration of the Austro-Hungarian Empire. He presented an argument in favour of forming an independent Czechoslovak state. At the same time, he wanted to dispell concerns about the Balcanisation of Europe and he stressed the right of small nations for an independent and cultural development. He rejected the view of some German authors, according to which history showed that small nations slowly but surely disappeared while becoming material for larger states. In Masaryk's view, "history speaks not only for the large states, but also for middle-sized and small nation states. History speaks for all individuals, and for individualism generally."
History proved him right. After the First World War, the Austro-Hungarian Empire disintegrated, and Czechoslovakia emerged as one of many new European states.
Ten years later - in 1925 - the then Czechoslovak Minister of Foreign Affairs Edvard Beneš spoke at King's College on small states. He was rather optimistic and stated that "seen from practical international politics, the imperialist pan-German plan was made impossible primarily due to the establishment of smaller national states in Central Europe. In the regions which Masaryk called a dangerous zone in 1915, thirteen new, smaller nations emerged."
I quote these statements of Czech politicians to prove that the discussion on the role of small nations was indeed held for many years, and will continue to be topical for the period ahead of us.
If one seeks to draw a general lesson from the twenty-year-long history of Czechoslovakia between the two world wars, it is a simple observation that a position of a small (or if we want, a middle-sized stated) is highly dependent on the international environment in which it exists. In a peaceful and liberal environment, it may prosper and contribute its share to international stability, while in the environment where totalitarian and aggressive policy prevails, its very existence is at stake.
The first period of interwar Czechoslovakia - form its formation as an independent state until the thirties - provided ground for optimism. Czechoslovakia became a well-established democratic state and a recognised partner for both the European and the world communities, and played an active role in the League of Nations. The second ten years, however, demonstrated the limits and fragility of its position when exposed to the aggressive policy of Nazi Germany without receiving any effective support from the democratic powers.
The fate of Czechoslovakia is well known. It was dismembered after the Munich dictat in 1938. Hitler was given free hand in pursuing the policy which eventually led to the Second World War.
Looking back to their own history and to the history of Europe as a whole, the Czechs arrive at the conclusion that, paradoxically enough, their actual development influenced or predetermined to a certain degree the wider course of events. The notorious Munich Agreement is one example. The second date worth mentioning is 1948, when communist rule was installed in Czechoslovakia and speeded up the process of the division of Europe into two rival political and military blocs. And not to forget the 1968 Prague Spring: a modest attempt to reform and liberalise the communist system was considered to be such a serious threat to the Soviet type of communism that it had to be suppressed by a large-scale Warsaw Pact military invasion.
These fateful events took place during the lifetime of one generation. They were bound to influence the thinking and attitudes of the Czech population. It is not surprising that both rational and emotional attitudes and peceptions continue to play a role in Czech politics. Defensive instincts and postures are still strong and must be taken into account as a political reality. To overcome them will require time. To a certain extent they hinder the full utilisation of new opportunities.
As a Czech who spent more than twenty years in Britain and was able to view this Czech phenomenon from the outside, and, furthermore, while being surrounded by British attitutes and perceptions, I became very aware of this distinction.
Some reflections on the present situation
There is a commonly held view by a majority of Czech political observers and politicians that the present Czech political environment is favourable for the achieving of Czech national aims. It is closely connected with the situation which emerged in Europe after the end of the Cold War.
The collapse of the Soviet bloc and the Soviet Union itself and the end of the bipolar system in Europe freed the small states from external limitations imposed uponed them by it and opened the possibility to pursue their independently-designed policy aims. h danger of a global nuclear war has been in fact eliminated, and the military and political division of Europe has ceased to exist. A substantially new political environment has emerged in Europe.
This has created new opportunities for all states, and particularly for small states. They may pursue independent policies aiming at utilising these new chances. Their comparative advantages can be more fully used. One can name for instance the ability of small states to adapt themselves faster to changing situationrs via the flexibility of their socio-economic strucures. The small states also tend to act as initiators of closed political and economic cooperation both in regional and subregional dimensions.
Still, one must not overlook the other side of the coin. Small states are more vulnerable than the large ones to the changes coming from the external environment, they are also less able to cope with their negative impacts.
If we wish to follow Masaryk's way of analysis, what has changed in Europe?
The number of small states has increased considerably. They have become important actors in European politics. The arena for their active participation has expanded.
Germany, whose expansionist policy was in this century the cause of two world wars, and which represented the main threat for small central European states, has been transformed into a stable democratic state incorporated firmly into the main Euro-Atlantic and European structures. It is a fact of historic importance that Germany, as President Herzog said, has, for the first time in its history, friendly relations with all its nine neighbouring staes.
The other major European power - Russia - whose policy represented a threat to the security of neighbouring smaller nations, finds itself in a process of fundamental social transformation. It is highly important that Russia is pursuing a policy of peaceful cooperation with other states of Europe and of the world. Even though some elements of imperial policy cannot be excluded, due largely to the critical internal development, Russia's ability to curtail the small states' newly acquired ability to formulate independent policy has diminished substantially.
European security is enhanced by the continued presence of the United States within the framework of the North Atlantic Alliance.
One of the major factors which have contributed to the new political environment in Europe is the existence of the European Union. It has become a sui generis grouping without a precedent. It has no adversaries, its aims being focused mainly in the economic sphere. It has created an elaborate system for solving differences between members states without resorting to traditional means of power. It is a system where the interests of both large and small states of Europe can be accommodated, though, of course, far from perfectly. It is moreover a system which builds up an elaborate system of relationships with the third states and groups of states. It has no expansionist and hegemonist nor militaristic pretensions. It is a system which all European states seek to join and which introduces a new set of norms of inter-state relations, which are accepted voluntarily.
It is a structure which fits the Czech policy aspirations. It provides a framework for the realisation of major Czech policy aims - stability and prosperity in a peaceful Europe. It is also perceived as a guarantee preventing the repetition of traumatic historical events. It acts as a stimulus for pursuing an active policy, enhancing the position of the Czech Republic.
The Czech Government and its Foreign Policy
The present Czech government is a minority government. It was formed by the Czech Social Democratic Party, which gained most votes in a recent general election, and currently occupies 74 of 200 seats in the Lower House of the Czech Parliament. These very figures indicate the complexity of the situation.
Before forming the minority government, the Czech Social Democratic Party concluded a so-called "opposition agreement" with the Civic Democratic Party, with the aim of stabilising the political situation in the country. It is a novelty in Czech politics, and it remains to be seen how successful it will be. The first serious test of this arrangement will be the Budget Act, which the government submitted to the lower House at the end of September. It was defeated last Wednesday during its first reading. The second reading will be decisive. I venture my own subjective view which is that the Government will be successful and will get the sufficient votes for approval without necessarily convincing the Civic Democratic Party or the bulk of its MPs to support it.
I have already explained the international environment in which the Czech Republic operates and the opportunities and limitations with which it is confronted. I will therefore comment only briefly on some aspects of Czech foreign policy.
The foreign policy of the current Czech government stresses the elements of continuity and consensus on major issues among the main political parties. It foresees that the role of foreign policy within the overall policy of the state will be enhanced, due to the forthcoming integration of the Czech republic into the Atlantic alliance and later into the European Union. The interrelation between foreign and internal policies will be strengthened. Greater emphasis is to be put on the external economic relations of the Czech Republic.
The Czech foreign policy furthermore aims at creating favourable international conditions for a peaceful and stable economic development of the Czech Republic within a secure and peaceful Europe. The ways of achieving these goals are complex, encompassing both bilateral and multilateral relations. The Czech government is focussing its attention upon efforts such as joining the North Atlantic Alliance and the European Union and furthermore building good and stable relations to the neighbouring states.
The government assumes that during its term of office the treaty of accession to the European Union will be negotiated. Therefore preparation for this major change in the history of the Czech Republic will be very much in the forefront of governmental activity during its whole term.
The present government - in comparison with the previous one - attaches far greater attention to Central European cooperation. One of its aims is to prevent new lines of division from emerginh in connection with the forthcoming NATO and EU enlargement. The government intends to pay more attention to the multilateral dimension of its foreign policy. Respect for human rights will become more pronounced in Czech foreign policy.
The government is convinced that respect for human rights, political stability of individual states and the efficacz of international organisations are linked and are conditioned upon one another. I believe that foreign policy can be implemented morally and at the same time it should be possible fully to respect national, including economic, interests of the state. I admit that I was inspired not only by Charter 77' s dictum of the indivisibility od human rights and freedoms, but also by Robin Cook' s insistence that human rights should play an important role in foreign policy. In particular, I want to learn more about the Code of Conduct on the arms trade as I find competition for arms contracts at the expense of human rights objectionable and appalling. Just as Robin Cook, I thoroughly believe that the values and freedoms which we want for ourselves are the same values and freedoms we should demand for others.
I look forwards to learning how successful this aspect of the British foreign policy has been to date.
The Czech Republic will contribute within its capabilities to the solution of conflict situations. Our soldiers were in the Persian Gulf and they are still serving with SFOR in Bosnia. The Czech government will supply up to 30 members of the OSCE verification mission to Kosovo. I have a dream that NATO, OSCE, WEU as well as other organisations such as the UN or the Council of Europe in mutual cooperation will seek to find a way of establishing a future pan-European functional security architecture.
I also have a dream that the Czech Republic will one day be a part of a more integrated, democratic, socially just, prosperous and peaceful Europe, Europe without great tensions and dangerous confrontations, Europe of free citizens and cooperating regions. I am frequently told that dreaming is dangerous and should be avoided. One Czech pre-war poet once wrote that the best method of killing a dream is to realise it. The Czech government will try to contribute to the realisation of these dreams. An outline of these attempts will be also included in a comprehensive document on mid-term aims and strategy of the Czech Foreign policy, which is being currently prepared by the Ministry of Foreign Affairs. I hope to present it to the Government before the end of this year. Later, it will be submitted to Parliament for approval.
