středa 21. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Kontroverzní zpřísňování imigrační politiky EU a Česká republika:
  • Pevnost Evropa: Čtyři kruhy očistce. Rakousko chce prosadit změny nebo úplné zrušení Ženevské konvence o uprchlících a základního lidského práva - práva na asyl. Středoevropské země se tomu asi budou muset přizpůsobit přísnou vízovou politikou. (Guardian)

    Česká vládní delegace v Británii:

  • Čeští a slovenští Romové v Británii: úterní tisková konference Petra Uhla a Jana Kavana v Londýně. Uhl: "Británie uvalením víz na Slovensko neporušuje Ženevskou konvenci o uprchlících."
  • Diskuse s Janem Kavanem o české zahraniční politice v Chatham House, v londýnském Královském institutu pro mezinárodní záležitosti

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Dnes, ve středu v 11.45 obdrží Václav Havel v kapli Glasgow University konečně svůj doktorát z roku 1989, který mu tehdy, když byl ve vězení, udělila z iniciativy bohemisty dr. Igora Hájka tato starobylá skotská universita. Je to třetí doktorát, kterým byl Havel kdy poctěn a poslední, který byl Havlovi udělen před pádem komunismu a ještě předtím, než se V.H. stal prezidentem.

    Marcela Hájková, vdova po dr. Igoru Hájkovi, mi pro prezidenta Havla dnes ráno nadiktovala tento dopis:

    Vážený pane prezidente,

    myšlenka, která se před sametovou revolucí zrodila v české sekci slovanské katedry Glasgow University, konečně uzrála ve slavnost, dnes konanou na vaši počest. Igor Hájek tehdejší hlava katedry, se tohoto okamžiku nedožil. Dovolte mi, aby se alespoň já svým hlasem a přáním všeho nejlepšího připojila ke všem těm, kdo se toho tak dlouho očekávaného slavného dne na univerzitě v Glasgow dnes zúčastní.

    Marcela Hájková, vdova

  • Zvláštní zmocněnec OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii Jiří Dienstbier se má zasadit o to, aby kosovští uprchlíci dostali humanitární pomoc. Organizace včetně Mezinárodního červeného kříže se snaží uprchlíkům pomoci, ale v mnoha případech jim to není umožněno srbskou policií a armádou, upozornilo Dienstbiera Helsinské občanské shromáždění a Organiazce pro pomoc uprchlíkům a Nadace Tolerance. Dienstbier odjíždí ve středu na týden do Kosova a  Bělehradu, kde má jednat nejen s místními zástupci, ale i s představiteli kontaktní skupiny a různých mezinárodních organizací. Kvůli konfliktu v Kosovu je podle některých údajů mimo své domovy 300.000 uprchlíků, jimž nyní hrozí nebezpečí v souvislosti s příchodem zimy.

  • Německo deportovalo zpět do ČR 75 albánských uprchlíků z Kosova. Pokusili se dostat do Německa ilegálně, nacpaní v takovém množství v malém nákladním automobilu, že se někteří z nich málem udusili. Policie v německém městě Řezně konstatovala, že byli uprchlíci vráceni do České republiky. Připoutali k sobě pozornost pohraniční policie v sobotu, protože začali u hraničního přechodu křičet a bušit zevnitř dodávky v panice, protože se začínali dusit. 19 uprchlíků muselo být odvezeno do nemocnice v důsledku vyčerpání a nedostatku vzduchu. Všech 75 osob bylo natlačeno na prostoru osmi čtverečních metrů. Policie uvedla, že byla dodávka téměř úplně vzduchotěsná a že byli uprchlíci objeveni doslova na poslední chvíli. Ve skupině bylo 61 mladých mužů, devět žen a pět dětí. - Mnoho etnických Albánců se snaží uniknout před srbskými vojenskými útoky v provincii Kosovo. Často se stávají obětí gangů, kteří od nich vybírají tisíce dolarů za příslib, že je dostanou přes hranici.

  • Týden po zamítnutí vládního návrhu státního rozpočtu na rok 1999 v prvním čtení neslevila žádná z parlamentních stran z kritiku navrhovaného rozpočtu, který původní počítal se schodkem 26,8 miliardy korun. Politici setrvávají na svých stanoviscích i navzdory některým výrokům z řad ČSSD, které naznačují deficit až 60 miliard. - Naproti tomu v pondělí konstatoval na své přednášce v Chatham House v Londýně ministr zahraničních věcí Jan Kavan, že je přesvědčen, že se jeho vládě rozpočet nějak prosadit podaří.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


    Pevnost Evropa: čtyři kruhy očistce

    "Tento týden naléhá v Londýně prezident Václav Havel, aby bylo dovoleno jeho zemi překročit hradní příkop a přidat se k zemím za hradním opevněním. Brzo ale bude existovat nová přijímací daň: vysoce restriktivní politika vůči žadatelům o asyl a pevnější kontrola pohybu potenciálních přistěhovalců," napsal včera Guardian

    Britské procedury pro zacházení s uprchlíky a žadateli o asyl se rozkládají, píše Guardian. Způsob, jakým se zachází se slovenskými Romy v Doveru, kteří tvrdí, že jsou ve vlasti pronásledováni, a s lidmi, kteří utíkají před konfliktem v Kosovu, ukazuje díry v této politice. Když letos v létě v jednom týdnu přijelo na letiště v Heathrow více než 250 kosovských uprchlíků, ukázalo se, že systém podpory pro uprchlíky je nedostatečný. Jeden londýnský komunální úřad, Ealing, dokonce šel tak daleko, že odmítl uprchlíky dál podporovat, ačkoliv je to podle zákona jeho povinnost, a namísto toho je předal dobročinným organizacím pro uprchlíky, aby věc zařídily.

    Vyvolalo to novou minikrizi v britské vládě. Je důsledke nepromyšlenosti a nekompletnosti politiky Evropské unie vůči uprchlíkům. Evropská unie v posledních čtyřech letech zaujímá vůči uprchlíkům postoj opevněné, nepřístupné pevnosti.

    Nyní zastávají prezidentství Evropské unie Rakušané, kteří tradičně dokáží ovládat své hranice, alespoň východní. Rakousko navrhlo plán, který nyní získává v západní Evropě širokou podporu. Navrhuje jednotnou imigrační a asylovou politiku Evropské unie, která by v podstatě udělala cár papíru z tradičního práva jednotlivých osob žádat podle ženevské konvence o politický asyl. Namísto práva, aby se uprchlíci usadili v zemi, v níž žádají o asyl, navrhuje Rakousko nový systém dočasné ochrany. V jeho rámci by možná potenciální žadatelé o asyl byli posíláni do sběrných táborů.

    Rakousko argumentuje, že je prý dnes Ženevská konvence z roku 1951 už zastaralá. Prý ji vytvořili, mezi jiným, britští státní úředníci, kteří si potřebovali poradit s vlnami uprchlíků, utíkajících před totalitními komunistickými režimy z období studené války. Konvence prý nebyla vytvořena proto, aby ji využívali vlny lidí utíkajících z oblastí postižených etnickými konflikty ani pro hromadnou emigraci z krizových oblastí v Africe a jinde ve Třetím světě.

    Rakousko navrhuje, že by měla být Ženevská konvence "doplněna dodatky, opravena nebo nahrazena." Právo na asyl by už nebylo zakotveno v zákoně. Přestalo by být právem. Ochrana by byla jen dočasná. Nynější dokument Evropské unie dokonce kritizuje Ženevskou konvenci, že povzbuzuje uprchlíky, aby se v hostitelských zemích usazovali natrvalo.

    Tyto důvěrné návrhy byly předloženy tajnému výboru Evropské unie "K4" den po ukončení britského prezidentství EU. Návrhy prozradil veřejnosti rakouský deník Die Presse. Vyvolaly velké znepokojení mezi evropskýmá aktivisty, bránícími lidská práva. Návrhy se budou v prosinci projednávat ve výboru ministrů spravedlnosti a vnitra.

    Hlavním cílem nového dokumentu je vymyslet způsoby, jak odradit budoucí vlny ilegálních přistěhovalců. Návrh zrušit základní lidské právo, právo na asyl při pronásledování, vyplývá z vědomí, že se Evropské unii dosud nepodařilo zastavit "neustálý příliv ilegálních přistěhovalců".

    Začátkem devadesátých let, v důsledku války na Balkáně a rozkladu komunismu ve východní Evropě se přestěhovalo jinam přibližně deset miliónů lidí, nejvíce od ukončení druhé světové války. Čtyři milióny z nich se usadily v západní Evropě.

    Počet žadatelů o asyl se stabilizoval a nyní klesá, jenže je to proto, že v důsledku reforem asylového zákona v mnoha zemích je nyní velmi obtížné pro ilegální přistěhovalce žádat o asyl, a tak mnoho z nich to už nečiní.

    Podle nového dokumentu se však Evropské unii nepodařilo snížit počet nepodložených žádostí o asyl, ani stále se zvyšující počet ilegálních přistěhovalců.

    Rakouský dokument varuje, že je nyní velmi vážná situace v Africe. Je mnohem horší než ještě před deseti lety. "Každý rok dosáhne dospělosti v Africe 80 miliónů mladých lidí. 100 miliónů lidí v této části světa se stěhuje do velkých měst, nemá však naprosto šanci, že by získali zaměstnání a spolehlivé živobytí. Celkový počet přistěhovalců do Evropské unie je každoročně vyšší než 1,5 miliónů osob. Je nutno předpokládat, že každý druhý přistěhovalec do EU je ilegálním přistěhovalcem."

    Nový dokument navrhuje, aby v určitých vybraných, přistěhovaleckému náporu vystavených zemích, se výrazně zvýšila ostraha hranic, zavedla se přísná vízová politika, záruky pro skutečné uprchlíky a jednotná politika vracení všech imigrantů, kteří se do EU dostanou ilegálně.

    Země, které usilují o vstup do Evropské unie, budou muset splnit všechny tyto požadavky.

    V současnosti jsou některé tyto země tzv. přechodovým územím, odkud už lidé nepronikají do Evropské unie, "přesto však tyto země nezvládají kontrolu nad přistěhovalci příliš efektivně". Bude nutno zavést vízová omezení.

    Čtvrtým "vnějším" kruhem budou hlavní země, odkud přistěhovalci pocházejí, totiž Blízký Východ, Čína a Afrika. V těchto zemích musí podle nového dokumentu EU fungovat "efektivní imigrační politika EU". Bude nuto zvýšit programy hospodářské pomoci, aby se snížil počet vystěhovalců, a budou muset být zavedeny "trestní a policejní přístupy nulové tolerance těch, kdo umožňují ilegální vystěhovalectví". Pokud takový tvrdý přístup nebudou tyto země praktikovat, Evropská unie jim odepře hospodářskou pomoc.

    Je to velmi znepokojující dokument, soudí deník Guardian. Britská vláda dosud vůči němu nezaujala stanovisko, ale signály z Bruselu nazačují, že asi bude tato politika velmi populární. Britští ministři se tedy budou muset rozhodnout, zda budou taky stavět tlustší a vyšší zdi kolem Británie.

    Pokud se Británie rozhodne proti tomuto dokumentu se postavit, jeden jeho aspekt však stojí podle listu Guardian za zachování.

    Poprvé by totiž došlo k přímé souvislosti mezi hospodářskou pomocí EU a imigrační politikou. Před posledními všeobecnými volbami slibovali britští labouristé, že se budou zabývat přímými příčinami ilegálního přistěhovalectví.

    "Chudoba, nestabilita a válečné konflikty v rozvojovém světě nutí lidi, aby se vydávali na cestu do jiných zemí," napsal tehdy v jednom vládním dokumentu nynější britský ministr vnitra Jack Straw. Dodal: "Až se dostaneme do vlády, budeme podporovat lidská práva a demokracii a začneme přesunovat finanční zdroje tak, aby bylo pomoženo nejchudším lidem v nejchudších zemích," uzavírá Guardian.


    Čeští a slovenští Romové v Británii: úterní tisková konference Petra Uhla a Jana Kavana

    V pondělí v podvečer čekala na ministra zahraničních věcí Jana Kavana před Chatham House na St. James Square v Londýně skupina zástupců nové organizace na obranu práv romských uprchlíků. Rozhovor Jana Čulíka s představitelem této organizace je
    zde.

    V úterý 20. října v 11 hodin se v londýnském hotelu Dorchester konala tisková konference Petra Uhla a Jana Kavana. Měli hlavně hovořit o romské problematice.

    Na rozdíl od Kavanovy přednášky v pondělí odpoledne v Královském ústavu zahraničních věcí v Chatham House, kde mluvil Kavan k plnému sálu, tisková konference v hotelu Dorchester byla jen velmi málo navštívena. Z britských novinářů se účastnili snad jen reportér pro agenturu Reuter, jeden novinář z časopisu New Statesman a jeden z deníku Independent. Pak tam byla kamera České televize, londýnský reportér ČTK Jiří Chrást a dvě tři další osoby českého původu či se zájmem o české či slovenské záležitosti nebo spojením na ně.

    V úvodu konference zrekapituloval Jan Kavan dosavadní průběh české státní návštěvy v Británii, zmínil se o setkáních s královnou (deník Times přinesl na titulní straně v úterý fotografii obličeje Dagmar Veškrnové vedle obličeje královny Alžběty), s premiérem Blairem, ministrem zahraničních věcí Cookem a ministrem vnitra Jackem Strawem.

    S Cookem hovořil Kavan hlavně o procesu přičleňování ČR k EU a k NATO: Cook hodnotil, čeho už ČR dosáhla a co ještě musí dělat. Hodně se hovořilo o exodu českých a slovenských Romů do Británie.

    Kavan znovu zopakoval velmi pochybné zdůvodňování britské vlády, proč uvalila vízovou povinnost na občany slovenské republiky (viz včerejší Britské listy a přepis diskuse z Chatham House v dnešních BL): náměstek britského ministra vnitra Mike O'Brien i Robin Cook prý konstatovali, že nevadil tolik ani počet slovenských Romů přicházejících do Británie (i když je dvojnásobný než počet Romů českých), ale prý britská vláda uvalila vízovou povinnost na slovensko proto, že "Mečiarova vláda odmítala spolupracovat a odmítala s romským problémem cokoliv dělat."

    Jan Čulík v této věci vznesl na přítomné české politiky dotaz, viz níže.

    Velmi věcně vystoupil na tiskové konferenci Petr Uhl. Zde je transkript jeho vystoupení (mluvil česky a byl nepříliš dobře překládán do angličtiny, Uhl překladatelku občas opravoval):

    Pro mě jako pro zmocněnce pro lidská práva a zároveň jako předsedu meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, byly v těch jednáních nejpodstatnější dvě věci:

  • Britská vláda nehodlá zavést vůči ČR víza, aspoň ne v blízké budoucnosti

  • a naopak hodlá přezkoumat vízovou povinnost pro Slovensko, doufajíc ve spolupráci s novou slovenskou vládou, která až dosud neexistovala.

    Při rozhovorech, které jsme vedli s ministerským předsedou Blairem, ministry Cookem, Strawem a náměstkem ministra vnitra O'Brianem, jsme zdůrazňovali, že je naší povinností udělat vše, aby se Romové v naší zemi cítili jako doma.

    Jsou k tomu tři cesty:

  • Sociální stabilizace Romů, jsoucí v oblasti zaměstnání, vzdělání, bydlení a dalších. Jako příklad: první krok. V současné době ve vládě je přijímána novela zákona o zaměstnanosti, kde bude zavedena antidiskriminační klauzule. Zatím nebyla.

  • Druhá cesta je zajistit bezpečnost Romů proti rasovým útokům skinheadů, ale také vůči obecně xenofobním postojům.

  • Třetí cesta je zmírnění xenofobie většinového obyvatelstva.

    Ve všech těchto oblastech jsme diskutovali o možnostech, jak nám britská vláda může pomoci. Velmi iniciativní byla moje včerejší návštěva na Komisi pro rasovou rovnost. Skutečně se domnívám, že tento způsob řešení je možno uplatnit i v České republice.

    Poslední poznámka je politická: domnívám se a řekl jsem to také dnes ministru vnitra, že zavedení víz pro Slovenskou republiku a možné zavedení víz pro Českou republiku může mít důsledky velmi negativní ve vyvolávání protiromských postojů většinového obyvatelstva a dokonce pro rozšiřování protizápadního, protidemokratického postoje části obyvatelstva. Je to tedy něco, co jde proti české integraci a slovenské integraci do Evropské unie.


    Poznámka JČ: Je velmi dobře, že Petr Uhl upozornil britského ministra vnitra na to, že znovuzavádění víz pro středoevropské země je retrográdním a nekonstruktivním činem, který může mít ve střední Evropě záporné důsledky. Otázka ovšem je, do jaké míry si to britští politikové vezmou k srdci: do jaké míry je skutečně zajímá potřeba stabilizace a demokratizace střední Evropy a dají-li přednost těmto rozumným, dlouhodobým cílům, anebo se spíše podřídí xenofobním náladám, vznikajícím v některých vrstvách britského obyvatelstva a britských sdělovacích prostředků. Není jasné, do jaké míry chtějí britské úřady stabilizaci demokracie ve střední Evropě aktivně napomáhat, a do jaké míry spíše jen čekat, až se středoevropské země samy dostanou na takovou úroveň, že budou schopny řádně žádat o členství v EU.


    Otázka Jana Čulíka: Dovolil bych si položit doplňovací otázku k mé otázce, vznesené včera v Chatham House, ohledně vysvětlení od Mika O'Briana, proč byla na Slovensko uvalena vízová povinnost. Zdá se mi, že existují vážné problémy s takzvanou "etickou zahraniční politikou" Robina Cooka. Jestliže totiž Mike O'Brian vysvětluje, že když tvrdý režim v nějaké zemi se chová špatně vůči místnímu obyvatelstvu, v tom případě je reakcí britské vlády proti té zemi zavést víza, aby se zabránilo příchodu uprchlíků z této země. Vysvětlili jste britským činitelům tento rozpor v jejich logickém uvažování? Jestliže přece Británie chce praktikovat etickou zahraniční politiku, a otevřít se pro lidi, kteří jsou pronásledováni, tedy je rozhodnutí zabouchnout dveře před uprchlíky, jejichž režim je tvrdý, se zdá poněkud podivné.

    Petr Uhl: Využiji i svých zkušeností z OSN, kde pracují jako expert Komise pro lidská práva. Mohu říci, že se mi nezdá, že by Británie porušovala Ženevskou konvenci o uprchlících. Pokud se týká různých přístupů ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí, je to v každé zemi, i v České republice. Je to pochopitelné. Každé ministerstvo zastupuje trochu jiné zájmy a ty zájmy jsou v rozporu. Je třeba dělat kompromis. Od toho je vláda, aby to sjednotila. Je tomu tak v České republice i v Británii.

    Reuters: Cynikové by jistě řekli, že jediným důvodem, proč nyní zavádíte tato nová proromská opatření, je proto, aby Romové zůstali doma. Lidé se budou ptát, proč jste tato opatření, aby se Romové cítili ve vlasti daleko lépe a nežádali o asyl, nezavedli už dávno? Proč zavádíte všechny ty kroky až teď?

    Jan Kavan: Cynikové by to možná řekli, ale já nesouhlasím. Navrhovali jsme tato opatření, když jsme byli v opozici. Je to v naší dokumentaci. Pan Uhl se k tomu také jako dlouholetý aktivista za lidská práva může vyjádřit. Už dávno před tím, než se vůbec začalo hovořit o nějakých vízách jsme tato opatření navrhovali jako součást našeho důrazu na lidská práva, už před pěti nebo šesti lety. Naše strana vždycky zdůrazňovala, že musí existovat důraz na lidská práva, takže celý pojem etické zahraniční politiky není jen okopírován od Robina Cooka, i když se musím přiznat, že před mnoha lety, jak mi připomněl během našeho nynějšího rozhovoru, když byl opozičním poslancem ve stínovém labouristickém kabinetu a já jsem byl v Británii exulantem, hovořili jsme mimo jiné i tuto konkrétní filozofii. Usilovali jsme o tyto věci už dávno. Chtěli jsme ji uvést do praxe, okamžitě, jakmile budeme zvoleni do vlády, bez ohledu na britskou vízovou politiku. Znovu zdůrazňuji, že většina britských politiků, s nimiž jsme hovořili, nám sdělila, že neexistuje okamžitá hrozba, že by Británie uvalila na ČR vízovou povinnost.

    Jiří Chrást, ČTK: V Británii chtějí zvýšit počet Asiatů v policii na šest procent, zatím jsou to dvě procenta. Nebudete zavádět něco podobného i v ČR?

    Petr Uhl: Ano. Uvažujeme o takzvaných afirmativních, neboli vyrovnávacích přístupech. Nemyslíme si, že by se to dalo řešit kvótami. Americké zkušenosti jsou pro nás inspirující, ale můžeme to dělat jen do té míry, do které to snese většinové obyvatelstvo. V oblasti dětí, vzdělávání, relativně xenofobní většinové obyvatelstvo souhlasí s většími finančními prostředky třeba pro romské děti, taky v oblasti rekvalifikace. Asi by nesouhlasilo, kdybychom řekli, že dvě procenta všech policistů musejí být Romové. Ani je nemáme, tak vzdělané a kvalifikované.


    Diskuse po přednášce Jana Kavana v pondělí v Chatham House, v Královském ústavu pro mezinárodní záležitosti

    (Plný text Kavanovy přednášky je v češtině
    zde, v angličtině zde.)

    Interpretace Britských listů: Co z Kavanových odpovědí v této diskusi zjevně vyplývá, i když to ministr všechno neřekl vždy tak naplno:

  • V důsledku emocionálního komplexu, způsobeného zážitkem čtyřiceti let komunismu, se Češi nemohli přimět, aby uvažovali o určitých alternativách, kterých pak rychle a pružně k jejich škodě využila pro sebe západní konkurence

  • ČR bude muset před vstupem do EU na příkaz Bruselu zavést vízovou povinnosti pro své východní sousedy

  • Přijetí jednotné evropské měny bude znamenat, že ČR ztratí hospodářskou a finanční nezávislost a české úrokové míry, a tedy podnikatelské prostředí pro české firmy, budou určovány ze zahraničí, aniž by to česká vláda mohla ovlivnit. Tuto cenu však ČR musí zaplatit, má-li se vyhnout hospodářské izolaci, která by byla ještě daleko horší.

  • Česká republika bude ze všech sil pomáhat Slovensku, aby i ono smělo brzo vstoupit do euroatlantických struktur.

  • Údajná "etická zahraniční politika" britského ministra zahraničí Robina Cooka je pochybná, protože vytváří uvalením vízové povinnosti na Slovensko překážky pro uprchlíky ze Slovenska před rasovým násilím


    Diskuse po pondělní Kavanově přednášce v londýnském Chatham House - otázky a odpovědi

    John Birt, British Association for Central and Eastern Europe: Mnoho lidí v Británii pociťovalo smutek, když se Československo rozčlenilo na dvě části, a potom v důsledku politického vývoje na Slovensku, který zabránil Slovensku, aby se připojilo k České republice při prvním kole vyjednávání o vstupu do Evropské unie. Řekl jste v přednášce, že doufáte, že součástí vaší politiky bude bránit vzniku nového dělení ve střední Evropě. Budete znovu podporovat případ Československa, aby dohnalo zanedbané a vstoupilo do Evropy?

    Jan Kavan: Já jsem očekával těžké otázky. Tahle je lehká. Už podporuji regionální spolupráci ve střední Evropě. To přirozeně zahrnuje i Slovensko. Nedávno jsem se setkal s polským ministrem zahraniční Geremkem, maďarského ministra zahraničí Antoniho a dohodli jsme se, že budeme podporovat tuto spolupráci explicitně v duchu Visegrádu. Seskupení Visegrád není možno obnovit. To by bylo pošetilé. Ale duch Visegrádu, myšlenky, které začátkem devadesátých let byly u zrodu skupiny Visegrád jsou stále přítomné. Chceme z nich rozvinout širší středoevropskou spolupráci. Dohodli jsme se s polskými a maďarskými přáteli, že čtvrtá židle byla vždycky přítomná, byla prázdná a čekala na Slovensko. Nyní je čas, aby na čtvrtou židli zasedl její právoplatný majitel. Dali jsme po slovenských volbách najevo, že vítáme Slovensko zpět a máme pro ně nabídku, která je součástí programu naší vlády a byla součástí volebního programu mé strany, totiž, že budeme mít nadstandardně těsné styky se Slovenskem. Je to skutečná nabídka. Už jsme dostali ze Slovenska signály, které mě ujišťují, že to bude možné. Jsem přesvědčen, že jediným důvodem, proč není Slovensko mezi hlavními kandidáty pro vstup do NATO a do EU, je to, že na Západě vznikl dojem, že pan Mečiar, bývalý premiér, představoval symbol demokratického deficitu, v jehož důsledku Slovensko přišlo o šanci být zahrnuto mezi první kandidáty, kde je Česká republika.

    Jsem přesvědčen, že strany nové slovenské vláda, navzdory problémům, které bude ta vláda mít, a je to velmi heterogenní koalice, a víte velmi dobře, jak fungují ve východní Evropě heterogenní koalice, mají jeden společný jmenovatel. Chtějí zmenšit demokratický deficit, včlenit se do euroatlantických struktur a co nejdříve začít spolupracovat s ostatními středoevropskými zeměmi.

    Jakmile bude nová vláda jmenována, což doufám bude velmi brzo, český premiér, jeho zástupce a já jako ministr zahraničí pocestujeme na Slovensko a začneme včleňovat Slovensko do bližších vztahů. Začneme řešením některých otázek, které nebyly vyřešeny od rozbití federace, včetně majetkových otázek, práva na občanství a dalších. Jsem proto přesvědčen, že Slovensko bude brzo znovu tam, kde patří, ve středoevropské komunitě. A jak jsem zdůraznil v dnešních mých rozhovorech s britskými politiky, doufám, že se k nám Slovensko brzo přičlení při vyjednávání s NATO a EU, aby nevznikla žádná nová velká hranice mezi Moravou a Slovenskem. Ani hranice shengenského typu.

    Kirsty Hughes, Institute for Public Policy Research: Mám dvě krátké otázky, jedna je obecná, druhá je konkrétní. První otázka: Je podle vašeho názoru volební vítězství sociálních demokratů v České republice součástí všeobecného evropského trendu směrem k sociální demokracii? Moje konkrétní otázka se týká problému dělicích čar v Evropě. Zdá se mi, že současná politika Evropské unie právě vytváří tyto dělicí čáry. EU totiž požaduje, aby nové členské země první vlny zpřísnily pohraniční kontrolu na východních hranicích a uvalit vízovou povinnost pro země jako je Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko má zpřísnit hranici se Slovenskem. Souhlasíte, že tento vývoj je velmi záporný? A že by se měl vyvinout nátlak na země, jako je Rakousko, aby tento trend neprosazovaly?

    Jan Kavan: Ano, souhlasím, že nyní ke konci století se projevuje v celé Evropě pozoruhodný vliv sociálně demokratických stran. Myslím, že v třinácti z patnácti vlád nových členských zemí jsou zastoupeni sociální demokraté a asi v deseti zemích jsou premiéry sociální demokraté. Jsem velmi rád, že letos v létě se k tomuto trendu připojila i česká sociální demokracie. Je to poprvé za osmdesát let, co zaznamenali v mé zemi sociální demokraté takovýto volební výsledek a je to poprvé v celé historii Československa, co jsme byli schopni vytvořit vládu, i když je minoritní.

    V současnosti to považuji za velmi užitečné, protože při obtížných jednáních, které máme s Evropskou unií, mám určitou naději v tom, že mnozí z mých partnerů vyjednavačů na druhé straně jsou lidé, které znám v důsledku svých stranických kontaktů s nimi jakožto členy rodiny evropských sociálně demokratických stran. Apeluji na ně s prosbou o porozumění. Nežádám žádné výjimky, jaké vyjednala předchozí britská vláda. Ale žádám o určité porozumění, které potřebujeme v určitých oblastech, kde nedosahujeme v přechodném období dostatečné konkurence. Proto relativně velmi blízká spolupráce v rodině sociálně demokratických stran, v rámci EU i s některými jinými zeměmi, je pro mě velmi užitečná. Mimo jiné nám to také umožňuje pochopit, jak Evropská unie funguje a vytváří to alespoň naději, že Evropská unie bude ještě více zdůrazňovat určité hodnoty, které jsou pro mě důležitými sociálně demokratickými hodnotami, včetně snižování nezaměstnanosti, důraz na sociálně spravedlivou Evropu a další formy solidarity.

    Souhlasím s vámi, že existují určitá opatření Evropské unie, která přispívají k vytváření toho, co charakterizujete jako dělící čáry. Existují ale také opatření, jako strukturální fondy, pro chudší regiony, které by pomáhaly kandidátským zemím, a uplatnil by se tu princip solidarity, aby se zmenšovaly rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi. A to je možno jen přivítat.

    Co se týče vízové politiky, myslím, že by nebylo správné předstírat, že se od nás neočekává, že se budeme muset přizpůsobit shengenským pravidlům. Očekává se od nás, že zrušíme naši bezvízovou politiku vůči zemím, s nimiž máme velmi dobré vztahy. Budeme muset zavést víza. To nebude vítáno partnerskými vládami. V současnosti je to přátelská kontroverze mezi mým ministerstvem a ministerstvem vnitra a jsem rád, že se dovídám, že obdobné kontroverze existují mezi obdobnými ministerstvy i v zemích Evropské unie, i mezi britským ministerstvem zahraničí a britským ministerstvem vnitra.

    Chci říci, že počkáme, než budeme nuceni zavést víza, až na úplně poslední okamžik, než vstoupíme do Evropské unie. Protože život a politika jsou složité a nikdy nevíte, kdo bude v první skupině vstupujících zemí, kdo bude v druhé skupině, kdo vstoupí do EU v roce 2002. Kdybyste mi řekli před rokem, že budu nyní hovořit v Chatham House před tímto shromážděním jako český ministr zahraničních věcí, nevěřil bych vám. Kdybyste mi to řekli před deseti lety, poslal bych vás k psychiatrovi. Takže nemyslím, že bychom měli být nuceni uvalovat víza na občany zemí, jejichž přičleňovací proces k EU se možná zrychlí a vstoupí do EU brzo po nás.

    Můj přítel, český ministr vnitra pohlíží na tyto záležitosti trochu jinak, nikoliv nutně proto, že chce plnit předpisy EU, ale proto, že se obává vln přistěhovalců z určitých zemí. Myslím že vyjednáváním můžeme najít řešení.

  • Jan Čulík, Britské listy: Velmi krátce, ohledně uvalení víz na Slovensko a o etické zahraniční politice. Zmínil jste se o etické zahraniční politice britského ministra zahraničních věcí Robina Cooka. Británie uvalila na Slovensko vízovou povinnost, protože se bojí vlny slovenských Romů. Cyničtější komentátoři řeknou, že to není jaksi zcela slučitelné s etickou politikou Robina Cooka. Vy sám tvrdíte, že - protože jste zažil Chartu 77 - víte, co znamená nedělitelnost lidských práv a svobod. Avšak existují důkazy, že jsou Romové na Slovensku pronásledováni. Nezabraňuje uvalení víz na Slovensko slovenským žadatelům o asyl realizovat jejich lidská práva? Vznesl jste tuto otázku Robinu Cookovi?

    Jan Kavan: Ano, s Robinem Cookem jsem o tom hovořil. Hovořil jsem o tom dnes odpoledne také s Michaelem O'Brianem a budu o tom hovořit zítra s mým přítelem, britským ministrem vnitra Jackem Strawem.

    Nehovořili jsme jen o slovenské situaci, ale interpretovali jsme zavedení víz pro občany Slovenska jako poslední vážné varování pro českou vládu. Debatovali jsme proto i o české situaci. Byl jsem rád, že mě doprovází můj přítel, kterého nedávno jmenovala má vláda jako komisaře pro lidská práva, pana Petra Uhla, jehož činnost v oblasti lidských práv ho činí více než oprávněným, aby o těchto věcech hovořil.

    Obava z vlny Romů. Ano, domnívám se, že britská vláda má obavy ohledně počtu slovenských Romů, kteří žádají o asyl. Bylo mi řečeno, že dvojnásobný počet slovenských Romů ve srovnání s počtem českých Romů žádá o asyl. Bylo mi řečeno, že doba, kdy byla na Slovensko uvalena vízová povinnost - kterou já shledávám poněkud nešťastnou - byla zvolena proto, že nejde z britského hlediska jen o počet Romů, ale i o to, že Mečiarova vláda nespolupracovala a nebyla ochotna se problémem zabývat přímo na Slovensku.

    Když jsem argumentoval, že vízová povinnost byla uvalena na Slovensko po Mečiarově pádu, bylo mi řečeno, že nechtěli Britové uvalit víza před volbami, aby to neovlivňovalo volby. Na druhé straně, nechtěli Britové zavést víza po utvoření nové vlády, protože by Mečiar a ostatní obviňovalo z toho novou vládu. Proto čekala britská vláda na toto krátké období, kdy neexistovala žádná vláda.

    Chápu, že zavedení víz pro Slovensko je pochopitelné, ale lituji toho a doufám, že britská vláda změní toto rozhodnutí, až získá informace o tom, že nová slovenská vláda se snaží zabývat se tímto problémem tak rozhodně, jak se jím nyní zabývá česká vláda. Doufám, že budoucí slovenská vláda bude následovat našeho příkladu a pokusí se zavést politiku cukru a biče - zákony, které se budou zabývat diskriminací Romů na pracovním trhu na jedné straně a na druhé straně bude podporovat vzdělávací reformy, které zlepší přístup Romů ke vzdělání, aby děti v základní škole získaly jazykové vzdělání, aby nebyly posílány do zvláštních škol jen proto, že neumějí jazyk. Ale také vzdělávací programy pro většinové obyvatelstvo, aby se snížila xeonofobie, a existující rasové předsudky.

    Ale rozlišuji mezi rasovými předsudky, které existují v ČR, na Slovensku i v celé střední Evropě - a v Británii do určité míry také - Ale Británie má zkušenost, jak se s touto věcí vypořádat. Chceme se z Británie učit. Hovořil jsem s Robinem dnes o tom, jak podporovat větší spolupráci mezi českými místními úřady a britskými místními úřady, jak rozšířit v ČR povědomí o úspěšných projektech, jak integrovat menšiny do většinové společnosti. Zároveň chceme bojovat proti xenofobii v celé společnosti, protože tam jsou hlavní problémy. Problémy nejsou na úrovni vlády. Britská vláda nás několikrát ujistila, že plně schvaluje kroky mé vlády. Problém je, jak prosadit tyto kroky na místní úrovni. Argumentuji, že k tomu je třeba čas. Myšlení lidí se nedá změnit přes noc. Doufám, že Slovensku se dostane stejného času i porozumění.

    Závěrem chci říci: ano, z cynického hlediska to lze použít jako kritiku etické zahraniční politiky Robina Cooka. Řekl mi, že je na to zvyklý. Dává přednost tomu, že se dostává do potíží, než aby učinil chybné rozhodnutí. A to je také postoj, který používám i já.

    John Redmond, Chatham House: Pane ministře, hranice v Kosovu byly určeny v roce 1913 tehdejší styčnou skupinou, londýnskou konferencí vyslanců, v zájmu mocností a nikoliv v zájmu místních lidí. Hovoříte-li o malých zemích, co si myslíte o protichůdných zájmech sebeurčení a celistvosti dnešních států.

    Jan Kavan: Hovořit o konfliktu zájmů mezi právem na sebeurčení a roli malých států, to by byl námět na celou novou přednášku. Nesnažím se otázce vyhnout, ale to je velmi rozsáhlé téma. Je to daleko více téma pro diskusi než pro nějaké závěry. Neexistují fungující, předem dané závěry. Kdyby byly, byl bych první, kdo by je hledal. Souhlasím s vámi ohledně Kosova. Ve svém projevu jsem chtěl zdůraznit, že zejména období po ukončení studené války bylo a je výhodné pro malé země. To neznamená, že schvaluji vznik maličkých států z každé mnohonárodnostní země. Stejně jako jeden z tazatelů dodnes lituji rozčlenění Československa a bojoval jsem jako poslanec až do poslední chvíle proti rozbití Československa a dodneška jsem přesvědčen, že to bylo nesprávné.

    Pokud se zase shledáme v rodině národů v Evropské unii, to by napravilo to rozdělení. Nesouhasím s vytvořením Kosova jako samostatného národního státu. Velmi rychle by bylo včleněno do Albánie a to by vytvořilo problémy pro další země, Makedonii, Bulharsko, Řecko a další. Vytvořilo by to v regionu napětí. Jsem však přesvědčen, že návrhy styčné skupiny a ona část dohody, kterou uzavřel Miloševič s OSE ohledně podstatné autonomie a samosprávy pro Kosovo na úrovni regionů a komunit, by mohla fungovat, i když jsem slyšel, že radikálnější Albánci ji nechtějí přijmout. Důležitý je mír, stabilita a schopnost spolupracovat mezi jednotlivými národy.

    Timothy Garton Ash, Oxford University: Mnoho z nás si na vás vzpomíná z doby, kdy jste žil v Londýně. S láskou vzpomínáme, že jste prosazoval myšlenky Visegrádu dlouho předtím, než Visegrád existoval. Jsem velmi rád, že se to nyní pokoušíte prosadit jako konkrétní politiku. Mohl bych se ale vrátit k otázce, kterou položil John Birt ohledně Slovenska. Protože se mi zdá, že je Slovensko velmi významné. Je to země, která by bezpochyby byla v první vlně vstupu do NATO, kdyby neměla tu strašnou vládu. Teď už ji nemá. Jestliže se ukáže, že nová slovenská vláda je stabilní, liberální a rozumná, co konkrétně byste od nás chtěl, abychom učinili ve vztahu k Evropské unii a k NATO. Mělo by být Slovensko přijato v druhé vlně, nebo zvlášť, samostatně? Měli bychom se pokusit dostat Slovensko do první vlny vyjednávání o vstupu do EU, nebo by mělo být v druhé vlně?

    Jan Kavan: Děkuji vám, že jste se zmínil, že jsem prosazoval myšlenky Visegradu, je to pravda, a mnozí z vás jste mi pomáhali při vytváření spolupráce mezi Čechoslováky, Poláky, Maďary, Slovinci, Rumuni a dalšími opozičními skupinami. Prosazoval jsem Visegrad už tehdy a prosazuji ho dodnes. A můj výraz "duch Visegradu" přijali ostatní ministři zahraničních věcí v regionu. Nemám ve zvyku měnit své názory jen proto, že jsem se stal ministrem zahraničních věcí. Ale vážněji ke Slovensku.

    Jsem vlastně docela překvapen, možná je to důsledkem mé špatné angličtiny. Někdy mluvím nevýrazně, takže možná mi Robin plně nerozuměl. Hovořili jsme o Slovensku a požádal jsem, aby britská vláda poskytla podporu nové slovenské vládě. O to nežádám jen britskou vládu, ale žádám o tom představitele každé vlády, s nímž se kdy setkávám. Zdůraznil jsem Robinu Cookovi to, co říkám tady, že nová slovenská vláda, i když bude mít mnoho vnitřních problémů, bude ji sjednocovat rozhodnutí zbavit se nedemokratického dědictví Mečiarovy vlády. Bude se chtít zbavit hlavního argumentu, v důsledku jehož bylo Slovensko vyloučeno z první vlny vstupujících zemí do EU a do NATO. A Robin se mnou začal mluvit o tom, zda bych chtěl, aby bylo Slovensko přijato do NATO na příštím washingtonském summitu. Snažil se vysvětlit, že by to bylo asi obtížné.

    Nejsem tak naivní, že bych si myslel, že by to bylo možné. A nežádám, aby EU a NATO včlenilo Slovensko najednou, zčistajasna, do první vlny. Bude to ale velký úspěch pro střední Evropu i pro Slovensko, jestliže se rychle vrátí do skupiny žadatelských zemí. Protože nyní není Slovensko ani v druhé, ani v třetí vlně. Slovensko není nikde. Je to jediná země tohoto regionu, která nebyla začleněna do žádné skupiny. Nejprve je to šest, pak další číslo, pak jedenáct, pak mezera a pak Slovensko. To je strašlivá cena, kterou muselo Slovensko zaplatit za megalománii jediného muže.

    Proto žádám, aby EU a NATO pečlivě sledovalo vývoj na Slovensku, aby samozřejmš zastávalo EU i NATO opatrný postoj, protože nová slovenská vláda bude heterogenní a vláda složená ze stran z celého politického spektra okamžitě neposkytuje záruky, že vyřeší všechny problémy najednou. Ale protože jsou všechny strany na Slovensku rozhodnuty odstranit demokratický deficit, dejme jim šanci, dovolme jim, aby bylo Slovensko začleněno do vstupovacího procesu. Neříkám, do které vlny. Doufám, že do druhé vlny. Ale bude pro mě důležité, aby bylo Slovensko bráno vážně a aby s nim bylo zacházeno jako s vážným kandidátem pro vstup do EU i do NATO. Nebude to rok 1999, ale mělo by to být brzo po první vlně. Samozřejmě není na mně, abych určoval EU a NATO přesné datum. Stejně jako ostatní politikové nevím, co se stane na Slovensku. Vím ale, že Slovensko je znovu nyní součástí onoho středoevropského regionu, kde usilujeme o vznik demokratického, tržně orientovaného systému, systému, v jehož rámci se chceme chovat jako seriózní, spolehliví a loajální členové euroatlantických struktur. Chci, aby nebylo se Slovenskem zacházeno jinak.

    Závěrem zbývající otázky a Kavanova souhrnná odpověď

    Vera Rich, novinářka na volné noze: Hovoříte o integraci do Evropské unie a o vašich stycích se Slovenskem. Jaké máte priority pro spolupráci se zeměmi bývalého Sovětského svazu, mimo Rusko?

    Pete Duncan, School of Slavonic and East European Studies, o níž jste se laskavě zmínil. Vaše Excellence, mnozí zastáváme dosud velmi podezřívavý vztah vůči evropské měnové unii. Vy hovoříte o roku 2003, kdy možná ČR vstoupí do EU. Nemyslíte si, že Češi, poté, co se zbavili jedné nadvlády, budou nyní tak brzo ochotni se vzdát své finanční suverenity?

    Gable Walsh, BBC World Service: Pane ministře, jaké konkrétní středoevropské projekty plánujete ? Vidíte prostor pro regionální iniciativy?

    Korespondent jednoho brazilského deníku: Jak si představujete, že by měla vypadat evropská integrace?

    Neal Ascherson, Observer: Hovořil jste o racionálních a emocionálních postojích, které do určité míry brání Čechům plně využít nových možností. Co jste měl na mysli?

    Jan Kavan: Má vláda se právem staví kriticky vůči předchozí vládě a některým rozhodnutím ze začátku devadesátých let, k nimž došlo z chybných ideologických důvodů. Téměř jsme utekli z našich tradičních trhů na Východě. Na mnoho těchto uprázdněných trhů rychle pronikli naši západoevropští konkurenti. Bylo to emocionálně pochopitelné rozhodnutí. Chceme mít daleko vyváženější politiku. Ale abychom nekřivdili našim předchůdcům. V posledních letech před letošními volbami si už uvědomili pošetilost své předchozí politiky a začali jednat se zeměmi na Východě daleko rozumněji. Nejde tedy o radikální změnu, jde jen o změnu důrazu. Nemáme tady žádné konkrétní priority. Chceme mít dobré vztahy se všemi zeměmi, i když plně respektujeme současné politické a hospodářské problémy těchto zemí. Snažíme se vytvořit velmi dobré vztahy s Ukrajinou. Je to velmi důležitá země a jeden z budoucích uchazečů o vstup do Evropské unie navzdory jejím nynějším hospodářským problémům. A máme samozřejmě velmi dobré vztahy s pobaltskými zeměmi. To ale neznamená, že hodláme ignorovat ostatní země bývalého Sovětského svazu.

    Také se stavíme velmi opatrně vůči myšlence jednotné evropské měny, ale pro nás to není tak palčivě aktuální otázka. V současnosti se snažíme splnit velmi přísné podmínky vstupu do EU, abychom mohli vstupit do EU někdy kolem roku 2003. To neznamená, že pokud budeme moci vstoupit do EU v roce 2003, že tou dobou budeme schopni přijmou jednotnou evropskou měnu.

    Je ČR ochotna vzdát se své finanční nezávislosti? To je složitá otázka. Je to důležité, ale nesmíme přijímat černobílá řešení. Václav Klaus používal, když býval premiérem, populistické výroky: varoval, že by se česká suverenita mohla rozpustit jako kostka cukru v bruselské kávě. Nebojovali jsme, abychom se zbavili jha Moskvy a nahradili jhem socialistického Bruselu, říkával Klaus. Takové populistické výroky odmítám. Je ale pravda, že osmdesát procent českých zákonů musí být přizpůsobeno zákonům Evropské unie. Kvalita české suverenity bude jiná. Nesmíme schvalovat žádné zákony, které by protiřečily zákonům Evropské unie.

    Nepodceňuji důležitost těchto otázek. Ale logika těchto znepokojivých otázek mě znepokojuje ještě víc.

    Byl jsem nedávno v Řecku, které je v nepříliš dobré hospodářské situaci. Připravuje se přesto na přijetí jednotné evropské měny. Bude to znamenat ještě větší utažení opasků. Jenže přesto, že bude pro Řeky přijetí jednotné evropské měny obtížné, v žádném případě ji Řekové nechtějí odmítnout, protože izolace od zóny jednotné evropské měny by pro ně měla katastrofální hospodářské důsledky. Malé a menší země si nemohou dovolit luxus zůstat mimo evropskou hospodářskou a finanční zónu. Izolace by byla daleko horší než vzdát se finanční suverenity.

    A jakou si představuji integraci do EU? Nikoliv klausovskou - Václav Klaus požadoval jen vytvoření free trade area, evropské zóny volného obchodu, inspiroval se v tomto postoji od jedné britské premiérky. Evropská unie však není jen zónou volného obchodu.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|